Vlakem kolem republiky za dva dny 20. – 21. 2008 1432 km za 273 Kč Při úspěšné cestě vlakem kolem republiky za čtyři dny před loňskými vánocemi jsem cestoval převážně podél státních hranic, tzn. v pohraničí a použil jak rychlíky, tak i osobní vlaky. Tentokráte jsem chtěl udělat malý průzkum při cestování rychlíky a zvládnout skoro stejně dlouhou cestu za pouhé dva dny. Omezil jsem zastávky ve městech, ale měl jsem sebou společníka, kamaráda Miroslava Jirana, který je radním města Jičína. Měli jsme předem zpracovaný program a trasu cesty s plánovanou větší zastávkou v Ostravě a přenocováním zajištěném v Jihlavě. Ve středu ráno v 6.26 hod. jsme odjeli z Jičína, kde se s námi rozloučil výpravčí i pokladní, která poskytla formulář pro případ, že cestu nezvládneme do dvou dnů, což je platnost jízdenky a budeme nuceni ji dokončit třetí den (pro případ zpoždění některého vlaku). Přáli nám šťastnou cestu a brzký návrat, což bylo milé. Vlak typu pendolino do Turnova byl čistý, obsazený asi z poloviny. Průvodčí při první kontrole jízdenky nám sdělila, že jedeme opačným směrem. Cílová stanice na jízdence byla Vitiněves, první stanice z Jičína směrem do Hradce Králové. Jen kroutí hlavou a neví, kam vlastně jedeme. Když se jí to snažíme vysvětlit, odpovídá slovy: „jeďte si kam chcete, třeba…“ Nežádala ani zákaznickou kartu, jízdenku ani neoznačila. Vyndáváme becherovku a kalíšky a připíjíme na šťastnou cestu a návrat zítra večer. V Turnově jsme okamžitě přestoupili do vedle stojícího rychlíku R 980 do Liberce. Výpravčí nás pobízí k rychlejší chůzi, ale Mirek stačil ještě fotit. Rozdělili jsme si úkoly, tzn. já psal deník, Mirek fotil. Ve vlaku byla starší sympatická průvodčí, která na dráze pracuje 24 let a sama říkala: „do práce se těším, baví mě, mám ji ráda; většina cestujících je slušná“ – je to profesionálka, kéž by jich bylo víc. Vlak byl opět čistý, obsazen též z poloviny, více mladých lidí; příjezd byl přesný, zatím pohoda. Krátkou přestávku jsme využili na malou procházku a Mirek
na kávu. Zjišťuje ale, že si nemá kde sednout a tak se domníváme, že jsou lavice odstraněny, aby se tu nezdržovali bezdomovci. Hala je čistá a upravená, dřívější pěkná čekárna uzavřena (mimo provoz). V informačním centru jsme požádali o cenu jízdenky do Benátek denním vlakem přes Vídeň a bylo sděleno, že činí se slevou pro nás 479 + 754 = 1233 Kč (jedna cesta). V časopisu Expres, který byl na nádraží k dispozici, jsme získali informaci, že zpáteční letenka z Benátek do Prahy zakoupená 6 týdnů předem stojí skoro stejně, 1290 Kč. Musíme ale připočítat náklady na dopravu na letiště v Benátkách a z Prahy do Jičína. Jde o spolupráci ČD a SKY Europe, tzv. zákaznická aliance. R 690 do Ústí n/Labem, tj. lokomotiva a dva vagony staršího typu byly obsazeny jen ze třetiny a s čistotou je to už horší. Z oken není skoro vidět, i když počasí nám přálo, neboť bylo slunečno. Průvodčí při kontrole jízdenek sděluje, že výhodnější pro nás by byla kilometrická banka, kde činí cena 1 km jen 0,80 Kč. Musím mu oponovat, neboť nás přijde 1 km jen na 0,19 Kč, čemuž se diví. Neví totiž, že každý cestující zaplatí max. za 600 km v jedné jízdence. Je pravdou, že i u kilometrické banky se započítává při jedné jízdě max. 400 km, ale stále je to více než při použití naší In karty/Rail plus. V České Lípě nám odpovídá výpravčí, že za čistotu zodpovídá nikoliv ČD, ale firma Zentiva. S tím opět nesouhlasíme, neboť firma možná zajišťuje tuto službu pro ČD, ale za čistotu pro nás zodpovídá přepravce a to jsou ČD. Když prosíme o vědro s vodou na umytí okna, není nám vyhověno v žádné stanici, i když by stačil čas max. 2 minut a vše bychom zvládli sami. Jeli jsme sice pod Ještědem, hezkými Jizerskými a Lužickými horami, poté údolím řeky Ploučnice, ale skoro nic nevidíme, nemůžeme ani fotit – jen ta špinavá okna. Ani v Děčíně nemají kbelík s vodou a okna nemohou mýt, neboť je velká zima a měli to prý umýt v Liberci. Teplota venku byla + 5 st. a slunce hřálo i přes špinavá okna. Průvodčí nám říká, že je třeba šetřit vodou a stačí umýt okno u strojvedoucího, neboť musí vidět na cestu. V Děčíně bylo zpoždění 13 minut, ale do
Ústí n/Labem jedeme jako o závod podél řeky Labe a tak jsme zkrátili zpoždění na 12 minut a na přestup bylo k dispozici 9 minut; odjíždíme v nepsané toleranci 5 minut směrem Most a Chomutov, kde krajina po bývalých dolech není příliš utěšená. Vlak do Chebu je modernější a hlavně čistší, z oken už vidíme na elektrárny, chladící věže a továrny s vysokými komíny. Za prunéřovskou elektrárnou je krajina hezčí, neboť vede podél řeky Ohře. Jediným spolucestujícím v kupé je student vysoké školy ekonomie jedoucí ze školy v Ústí do předměstí Chebu. Jeho názory se příliš nelišily od našich a měli jsme si stále co povídat. Zpoždění do Chebu bylo jen 3 minuty. V informačním centru nám ochotně dobili baterie fotoaparátu a pokračovali jsme R 761 do Plzně. Souprava se šesti vagony byla obsazena max. z 25 %, ale bohužel opět špinavá okna, za což se styděla i průvodčí. Popsaná jsou i okna dveří kupé a sklopné stolečky. Ani se moc nedivíme, když slyšíme hrubé chování puberťáků ve vedlejším kupé. A tak raději popíjíme výborný červený Cabernet Savignon a chutnáme moučník od mé manželky Jity, který se ale drobil. My však nedrobíme, neboť máme utěrky a talířky sebou. Bohužel na WC neteče voda ani na umytí rukou . Pěkné počasí na cestě Českým lesem pokračovalo, bylo stále se na co dívat a tak jsem vzpomínal v Plané u Mariánských Lázní na pěkné a levné
ubytování před Vánocemi a pěknou vánoční výzdobu. Do Plzně jsme přijeli na 1. nástupiště o 10 minut později, tj. 16,01 hod. Než jsme přešli na 3. nástupiště východ bylo 16,03 a rychlík R 921 Hejtman právě odjížděl. Výpravčí se diví, proč jsme včas nenastoupili a ověřuji si příjezd našeho vlaku. Je překvapen a diví se znovu. My se nedáme odbýt a žádáme náhradní řešení, neboť tímto již nestíháme včas být v Jihlavě, kde máme do 21 hod. zajištěné ubytování (příjezd byl ve 20,34 hod.). Po chvilce přece jen uznává svou chybu, ale nápravu řeší až dozorčí provozu pan Jaromír Vinický. Telefonuje do penzionu v Jihlavě, zda nás ubytují po příjezdu až ve 23 hod., což bylo odmítnuto. Kompromisním řešením je ubytování v Českých Budějovicích a brzy ráno, ve 4,08 hod. pokračovat v cestě. Je to pro nás velmi nepříjemné, ale jediné možné řešení. Ubytovna bude stát 600 Kč a tak nám rozdíl 260 Kč hradí ČD, resp. pan Vinický. Bylo to oboustranně vstřícná dohoda a tak jsme poděkovali dozorčímu provozu v Plzni, který se ještě jednou omluvil za hrubou
chybu výpravčího Petra Vaindla. Podepsali jsme převzatou částku 260 Kč a následovala krátká procházka a
káva na uklidnění. V 18,03 hod. jsme opustili dalším R 913 Plzeň a za tmy cestovali do Č. Budějovic. Vlak byl poloprázdný a poměrně čistý, ale voda na WC opět chyběla, což je základ hygieny. Ruce jsme si proto umyli na příští zastávce a popíjeli červené a těšili se železniční ubytovnu poblíž nádraží v Č. Budějovicích. Kéž by měla kuchyňku jako náš zajištěný penzion v Jihlavě, kam dnes nemůžeme dojet. Ocenili jsme lidský přístup průvodčí, když jsme svačili a požádali o kontrolu jízdenek později, až dojíme. Bylo nám vyhověno a říkáme: „záleží vždy na lidech, ne na systému, Buď chtějí a jsou vstřícní nebo nechtějí a pak je lépe, když nic nedělají – zvláště ve službách a ČD jsou také služby lidem“. Na této cestě se i my znovu učíme. Jsem rád, že jsme v klidu řešili „nevšední věci obyčejných lidí“. Do Č. Budějovic jsme přijeli ve 20,03, tj. o 7 minut později, což nám však nevadilo. Asi po 5 minutách jsme na ubytovně, kde jsme se dobře vyspali a odpočinuli za úhradu 2 x 300 = 600 Kč. Ubytování včetně kuchyňky bylo výborné, vše čisté. Ohřáli jsme si hovězí na víně s knedlíkem a popíjeli pravé portské víno a bylo nám dobře. Ráno jsme vstali již ve 3,15 hod., abychom dohnali ztrátu z předchozího dne zaviněnou ČD. Po snídani jsme pokračovali ve 4,08 hod. téměř prázdným R 925 do Brna. Seděli jsme pochopitelně sami v kupé, četli,
Mirek psal projev pro vernisáž v Holicích, já vymýšlel program pro cestu transsibiřskou magistrálou do Vladivostoku (na zmrzlinu) s CD Travel pro jaro 2009 a dopíjeli jsme portské víno, aby byla cesta kratší či příjemnější. V Jihlavě jsem využil zastávku k nákupu denního tisku, když vlak stál téměř 300 m od nádražní budovy – proč? Při průjezdu Kostelcem u Jihlavy jsem vzpomněl na svého syna Pavla, který tu více jak rok pracoval a denně dojížděl z Prahy; jak jsem byl rád, když to skončilo. Dnešní den byl opakem včerejšího, deštivý. Obloha byla zatažená, teplota cca 10 st. Kolem Třebíče se však obloha protrhala a déšť ustával. Do hlavního města Moravy jsme přijeli jen s 5 min.
zpožděním. Obsazení vlaku bylo asi ze čtvrtiny, max. 2 osoby v kupé. Hodinovou přestávku jsme využili na procházku městem a Mirek si dal svou oblíbenou kávu. R 271 z Brna jsme pokračovali do Břeclavi, bohužel s 12ti minutovým zpožděním hned při odjezdu. Viděli jsme jen vagony bez lokomotivy, ale tlačit jsme nemuseli. Vagony byly skoro nové, klimatizované, čisté – vlak totiž jede až do Vídně. Zpoždění však narostlo po ujetí asi 1 km a tak se rozplynul náš plán dvouhodinové prohlídky města Ostravy. Nelze stihnout spojení EC 104 z Břeclavi do Ostravy s odjezdem v 10,19 hod.. Průvodčí
zdůvodnil zpoždění výlukou na trati. Obsazenost byla asi z 1/3, ale drtivá většina v Břeclavi vystoupila. Zdržení trvalo 23 minut, doba jízdy 37 minut, dohromady 60 minut (59 km). R 807 z Břeclavi byl přistaven 5 minut před odjezdem, ale na
odjezdu byl opět zpožděn o 17 minut, neboť podle slov průvodčího otočení mašiny neumějí zde rychleji než za 20 minut. Na to pravil můj přítel Mirek: „z nádražáků by mohli dělat řemeny, ty se nikdy nepřetrhnou“.
Žádáme průvodčího, zda by mohl kontaktovat výpravčího v Přerově, kde je na přestup jen 8 minut, aby vyčkal náš rychlík, abychom se dostali do 14 hod. do Ostravy a dnes do Jičína. Strojvedoucí se snažil a zkrátil zpoždění asi na 14 minut (už to tu má najeto, když jezdí tuto trasu několikrát denně). Počasí se začalo zlepšovat, občas prosvitlo i slunce. Nervózního Mirka, který má obavy, zda to dnes stihneme, pobízím v pití vína. Bohužel ani do Přerova se to nepovedlo, zpoždění bylo 14 minut a navazující R 737 odjel (chybělo 6 minut), Na informacích konzultujeme pokračování do Ostravy a to buď dalším R 837 nebo dříve osobním vlakem 3209 do Hranic na Moravě, kde jsou 3 minuty na přestup na EC 107. Po poradě s dispečerem volíme druhou variantu, neboť EC 107 má zatím zpoždění 4 minuty a tak na přestup je teoreticky už 7 minut. Navíc výpravčí z Přerova o nás informoval výpravčího
v Hranicích na Moravě, který může EC ještě o 1 až 2 minuty zdržet. Těsně před odjezdem z Přerova Mirek musí použít nádražní WC za 5 Kč minci (když to ve vlaku nefunguje) a málem nám to ujelo. Navíc od jiného výpravčího jsem dostal mylnou informaci o správném vlaku, do kterého jsme měli nastoupit (nestihli jsme použít podchod). Zde začal pomalu horor. Mirek navíc ještě koupil Lidové noviny, abychom vyplnili volný čas večer na cestě domů. Do Hranic jsme přijeli včas, jen EC chybělo 5 minut. Již spokojeni jsme seděli v téměř plném vagonu, výborně odpérovaném, klimatizovaném a s námi mladí Angličané. První následující stanicí je Ostrava – Svinov, kde jsme přestoupili na R 804 do
Jeseníku. Více jak dvouhodinová rezerva na prohlídku města se tak rozdrobila na čekání náhradních vlakových spojů – bohužel. Možná nám to ČD budou v březnu kompenzovat při cestě do Benátek, což máme v plánu - alespoň jednu cestu. Příjemná byla cesta do Opavy, Krnova a Jeseníku pohodlným vlakem, bohužel ale opět bez vody na umývárně a WC. Přitom nemrzne, teplota +6 st., občas svítí slunce. Opět hodujeme a popíjíme víno a je nám dobře, neboť se začínáme vracet k domovu. Hřeben Jeseníků objíždíme po polském území přes Glucholazy, kde je zcela opuštěné nádraží. Před Jeseníkem se obloha zcela pročistila a je příjemné sledovat okolní krajinu.
V horních partiích jako je Ramzová a výše (Červenohorské sedlo) je na sjezdovkách ještě sníh a na stromech námraza, dole se louky skoro
začínají zelenat. R 908 z Jeseníku přijel do Zábřehu jen s 6ti minutovým zpožděním, byl minimálně vytížen, ale opět netekla voda ani na umývárně, ani na WC a okna hodně špinavá. Průvodčí se jen vymlouvá na domovskou stanici v Brně a ještě se diví a nevěří, že voda neteče (zkoušel to poté ve dvou vagonech, pochopitelně zbytečně). Bylo vidět, že nemá zájem k řešení přistoupit aktivně, pozitivně, a snažil se nás jen odbýt. Vytýkali jsme mu, proč na tyto závady opakovaně neupozorňuje a nepomáhá je řešit tak jako my; jen mlčel. Proč soupravy přijíždějící z Rakouska či Německa jsou čisté, okna umytá, vše funguje, proč to nejde také u nás? Tam nemrzne? Na to říká: „ v Polsku je to ještě horší“. Nádražní budova v Zábřehu se skvěla čistotou včetně toalet. S radostí jsme zaplatili 5 Kč každý za pouhé umytí rukou. Informace zde už nefungovaly a dáma u výdeje jízdenek nebyla moc ochotná podat informace o spojení, tiskárna prý nefunguje. R 706 do Pardubic byl dobré úrovně, dodržoval přesně jízdní řád a byl poměrně čistý, obsazený z 30 %. A tak jsme otevřeli poslední láhev Kalifornia „Lady Queen“ 2006, dojídali poslední moučník, čokoládu a čabajku a měli lepší náladu (po umytí rukou?). Připili jsme na větší čistotu a hygienu u ČD a těšíme se na další výlet, možná už v březnu do dříve vzpomínaných Benátek. Za 2 dny jsme poznali mnoho skvělých lidí, ale někteří se jen vezou a chybí jim nasazení. Ale stejné či podobné je to v jiných oborech či profesích. Při loučení s průvodčí proběhla konverzace na téma čistoty vagonů a ta se svěřila, že samotné jí to moc vadí, neboť tu tráví třetinu svého života. Ale bojí se upozornit na tento
nedostatek, aby nepřišla o zaměstnání. Její vyjádření nás skoro vylekalo, neboť dle našeho názoru by si zasloužila spíše pochvalu, má-li zájem o zlepšení úrovně cestování na drahách. V nádražní restauraci v Pardubicích pijeme poslední kávu a osobním vlakem 5636 jsme odjeli do Hradce Králové a stejně pohodlně do cíle cesty v Jičíně vlakem 5532 s příjezdem ve 22,22 hod.. Z Hradce dieselová lokomotiva vezla malé starší vagony, ale minimum cestujících.
Poslední část cesty z Ostroměře do Jičína jsme jeli jako jediní pasažéři a tak jsme hodnotili cestu společně s průvodčí. Měla o naši cestu velký zájem, vznesla mnoho dotazů a už ani nechtěla vystavit jízdenku z Vitiněvsi do Jičína, což je předposlední stanice před cílem, vzdálená asi 4 km. Zde na nás čekal další radní Jičína Josef Kužel, který nás odvezl domů.
Za dva dny jsme zvládli 1432 km a bylo použito 16 vlakových spojů různé kvality. Tři z nich byly zpožděny tak, že nám narušily hladký průběh cesty. Ale díky naší schopnosti improvizace a umění tvrdě hájit svá práva a zájmy byl výsledek úspěšný, cesta přinesla nové zážitky a obohatila tak náš život. Za toto ČD děkujeme a všem, kteří nám na cestě pomohli. Na další cesty s ČD a zážitky na nich se těší V Jičíně 23.2.2008
Miroslav Jiran a Ivan Pírko
Fotodokumentace: zpracoval Miroslav Jiran Příloha: původní plán cesty mapa trasy doklady
Plán na cestu kolem republiky rychlíky EC a IC expresy v roce 2008 Jičín Turnov 7,21 Liberec 7,58 Ústí n/Labem 10,36 Cheb 13,41 Plzeň 15,51 Č. Budějovice 17,56 Jihlava Jihlava Brno 8,37 Břeclav 10,15 Ostrava Svinov12,02 Opava 12,32 Jeseník 16,35 Zábřeh na Mor.18,15 Pardubice 19,54 Hrad. Králové 20,55 Jičín 22,22
6,26 7,23 8,32 10,45 14,07 16,03 18,08 20,34
Os R 980 68 km R 690 113 km R 608 182 km R 761 R 361 242 km R 921 Hejtman 132 km, celk. 737 km 6,40 R 925 Jihlava 9,38 prohlídka města R 271 10,19 EC 104 163 km 12,12 R 824 184 km 14,34 prohlídka města R 884 28 km 16,39 R 908Praděd 89 km 18,46 R 706 Hradišťan 66 km 20,25 Os 21,04 Os Os 174 km Celkem 1441 km
Cena 546 Kč, důchodci 273 Kč. 30.12.2007
zpracoval
Ivan
Ubytování: Jihlava, Rostislav Kružík VK (
[email protected]), tel. 721387878
