Farní zpravodaj
Farnosti Horažďovice Duben 2014 (34)
Uvažujeme u utrpení Páně v duchu žalmu 22, tedy žalmu, který se Ježíš modlil na kříži. Tento žalm asi vyjadřuje to, co Ježíš prožíval: od hrozného výkřiku „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil…. Až po jakési vnitřní zklidnění. A zároveň si uvědomujeme, jak se slova žalmu doslova naplňují. Kristus prožívá opuštěnost – Zakouší výsměch „Rozdělili si mé šaty a o můj oděv losovali…“ a i to se pod křížem odehrává. Vojákům, popravčím vojákům, připadly ty věci, které měl popravovaný u sebe – tedy podle tohoto zvyku popravčí četě náležely i šaty popraveného. Vrchní část si svorně rozdělili na 4 díly – jenom suknice byla v jednom kuse tkaná – od shora až dolů – tedy rozdělením by ji znehodnotili. Proto o ni losovali a tím se doslova naplnily slova žalmu. Jenomže v Písmě má vše hlubší smysl. V jednom kuse tkaný oděv (tedy nesešívaný) se nazýval chiton a chiton byl oděv, šat velekněze a krále. A v této chvíli je všem naznačeno, že umírající není zločinec, ale král a velekněz (prostředník mezi Bohem a lidmi) a tím Ježíš skutečně byl. Na to umírající zvolá ŽÍZNÍM – tím se naplňují další slova žalmu, ale více než o žízeň těla šlo o touhu Krista. Touha po lásce člověka. Touhu po tom, aby člověk na Boží lásku láskou odpověděl. A pak se vše nějak začínalo zklidňovat. Ti kteří stáli pod křížem, zažívali bolest. Byla to bolest spojená s věrností se kterou pohliželi na umírajícího Ježíše – a v této chvíli začíná působit proměňující síla Ježíšova utrpení. V této chvíli říká Ježíš matce: to je tvůj syn. A potom učedníkovi: to je tvá matka. A od té chvíle si ji učedník vzal k sobě – píše evangelium. Jenomže doslovný překlad by neměl být: vzal ji k sobě, ale pojal ji k sobě (pojal ji do svého vnitřního života) – to je silnější výraz. Učedník přijímá Ježíšovu matku za svou. A učedník tím dostává nový domov, bude bytostně patřit k Ježíšově matce. A tak se v této chvíli rodí církev. První společenství Kristových nejvěrnějších. A do tohoto společenství Kristových nejvěrnějších jsme zváni i my. P. Petr Koutský
ABYCHOM LÉPE ROZUMĚLI LITURGII
Křížová cesta Šíření křesťanství a znalosti evangelia vzbuzovalo od prvopočátku u křesťanů touhu i zvědavost poznat místa Ježíšova života, smrti a vzkříšení. Od 4. století jsou doložené poutě křesťanu do Svaté země. Dochovaly se tzv. Poutnické knihy – zápisky a poznámky gramotných poutníků, v nichž lze nalézt důležité dobové popisy a hodnocení situace ve Svaté zemi. Lze vysledovat, že už v 5. století poutníci navštěvovali místa pašijových událostí, modlili se a pořádali procesí s rozžatými svícemi v rukou. Do budování napodobenin svatých míst se později pustili i méně majetní lidé. Stavby se začaly zmenšovat na úroveň kapliček či pouhých sloupů. Rovněž vzdálenosti mezi místy se postupně zkracovaly. Na konci 17. století papež Inocenc XI. udělil františkánům výsadu zřizovat křížové cesty spojené s plnomocnými odpustky jako při pouti do Jeruzaléma. Podobně se zachoval papež Benedikt XIV., když v roce 1746 rozšířil plnomocné odpustky na křížovou cestu instalovanou se souhlasem diecézního biskupa v kostele, kapli nebo v terénu pod širým nebem. Pod vlivem františkánů se cyklus Křížové cesty později rozšířil i do jednotlivých zemí Evropy, v Německu od konce 15. století, kde měla Křížová cesta tradičně pouze sedm zastavení. Od doby kolem roku 1600 už mívala Křížová cesta tradičních čtrnáct zastavení. 1. zastavení - Pán Ježíš je vydán na smrt - desky Desatera, otázka svědomí a zákona 2. zastavení - Pán Ježíš na sebe bere kříž - trnová koruna 3. zastavení - Pán Ježíš padá poprvé pod křížem - kámen, tvrdý pád na zem 4. zastavení - Pán Ježíš potkává svou Matku - srdce, symbol lásky 5. zastavení - Šimon pomáhá Pánu Ježíši nést kříž krabička léků, symbol pomoci 6. zastavení - Veronika podává Pánu Ježíši roušku - velký portrét nebo bí1ý šátek 7. zastavení - Pán Ježíš padá podruhé - injekční stříkačka 8. zastavení - Pán Ježíš napomíná plačící ženy - červená růže s ostrými trny 9. zastavení - Pán Ježíš padá potřetí - kus provazu, symbol pohrdání, opovržení a spoutání 10. zastavení - Pána Ježíše zbavili roucha - jednorázová plena pro dospělého 11. zastavení - Pána Ježíše přibíjejí na kříž - kladivo a hřebík 12. zastavení - Pán Ježíš umírá na kříži - roztržený závěs 13. zastavení - Tělo Pána Ježíše položili Matce na klín - plačící člověk 14. zastavení - Tělo Pána Ježíše položili do hrobu - hřbitovní svíce.
HISTORIE FARNOSTI
Kaple blahoslavené Alexie Le Clerc – Horažďovice Jarní období, tedy čas, kdy se probouzí ze zimního spánku příroda, je spojeno s velikonoční dobou, nejvýznamnější částí roku pro všechny křesťanské denominace. V tomto čase si opět připomínáme paschální příběh, tedy událost Kristovy oběti, jíž byl spasen celý svět. Ožívá nejen vzpomínka na Poslední večeři Páně, na trnitou a krutou Křížovou cestu a nemilosrdné Ukřižování, ale hlavně na okamžik Zmrtvýchvstání Krista. Je velmi zajímavé, že ačkoliv právě v době barokní existovala v nejbližším okolí Horažďovic dvě poutní místa – kaple svatého Jáchyma a Anny u Svatého Pole a Loreta na vrchu Stráž, přesto v intravilánu města v krajině křížovou cestu nenajdeme. Přesto existoval projekt, a dokonce byl nedaleko Lorety vykoupen pozemek na stavbu kaplí křížové cesty a Božího hrobu, tak k vlastní realizaci z neznámých důvodů nedošlo. 14 zastavení křížové cesty ve formě obrazů se stalo nedílnou součástí umělecké výzdoby všech katolických kostelů. Velmi kvalitní ukázkou moderního
církevního umění se však mohou pochlubit i Horažďovice. Domácí kapli komunity Kongregace Školských sester de Notre Dame, zasvěcenou blahoslavené Alexii Le Clerc, zdobí nádherná křížová cesta ve stylu moderního symbolismu malířky Bedřišky Znojemské. Střídmost domácí kaple a obrazy plné barev a jinotajů tvoří kouzelnou kombinaci. Bedřiška Znojemská (vlastním jménem Božena Krejčová, rozená Fritzová) se narodila 2. 6. 1928 ve Znojmě. Začala sice studovat medicínu, ovšem pro katolické smýšlení byla ze vzdělávacího procesu vyloučena. Od té doby se začala plně věnovat výtvarnému umění, po sňatku roku 1959 se s manželem Bořivojem Krejčím specializují na sakrální tvorbu. Bedřiška Znojemská své dílo představila na výstavách v Zürichu a v římském Nepomucenu při aktu svatořečení Anežky České. S artefakty její tvorby se však můžeme setkat i ve Švédsku, Anglii, Itálii, Francii, Kanadě, Brazílii, Španělsku a Německu. V našich zemích krom horažďovické kaple třeba v kostelích v Domažlicích či Veřovicích, případně v kaplích v Moravci, Českých Budějovicích nebo Mariánských Lázní. Ani v pokročilém věku umělkyně ve svém díle neustává – v roce 2011 byla v Jiřicích na Moravě otevřena meditační křížová cesta. Vraťme se však do horažďovické kaple blahoslavené Alexie Le Clerc. Po změně politické situace v roce 1989 se Kongregace Školských sester de Notre Dame vrací oficiálně do Horažďovic 29. 8. 1998. Oslavy započaly již ranní bohoslužbou ve farním kostele svatého Petra a Pavla na horažďovickém náměstí za účasti tehdejšího českobudějovického biskupa ThDr. Antonína Lišky. Poté následovalo svěcení nových řeholních prostor za bohaté účasti sester z Hradce králové a Českých Budějovic. Zároveň se na štít kongregačního domu vrátil i kříž. Mgr. Roman Vaněk
První učedníci Ježíše Krista – apoštol Jidáš Jidáš Iškariotský, (hebrejsky ,יהודה איש־קריותJehuda iš Karijot, doslova Jehuda (muž) z Karijot) je biblická novozákonní postava. Šlo o jednoho z 12 původních apoštolů Ježíše Krista, který svého mistra zradil a umožnil jeho zatčení. Prodal Spasitele lidstva za třicet stříbrných a přitom ještě měl ten žaludek, aby přátelským polibkem Ježíše identifikoval. Ježíš ho nazval "Synem zatracení". V celé Bibli je toto jméno použito pouze na dvě osoby: Jidáše Iškariotského a Antikrista. Jeho čin byl tak nepochopitelně odporný - až za hranici lidského pochopení, že většina těch, kteří tuto událost později popisovali, se snažili připsat Jidášovi nějaký jiný motiv, než mamon. Ostatní apoštolové o něm hovořili s hrůzou a s odporem, jako o člověku, který "odešel tam, kam patřil"... Málokdo měl takové postavení, takovou důvěru, jako on. Jidáš oplatil zlem za dobro, nenávistí za lásku - a to ještě vůči té nejskvělejší, nejšlechetnější a nejčistější Bytosti, která kdy po této Zemi chodila... A tak jméno Jidáš Iškariotský je synonymem pro všechno to, co je nečisté, hnusné, zrádcovské.... A přece, milý čtenáři, který(á) se zřejmě otřeseš s odporem, při pomyšlení na tohoto člověka - nejsi vinen stejným hříchem jako on? Je zcela možné, že jsi na cestě, která vede tam, kudy šel kdysi Jidáš... Je před námi otázka: Jak je možné, že si Ježíš vyvolil tohoto člověka? Jidáš byl vlastně ekonomem skupiny (Jan 12, 6b; 13, 29a) a v Janově evangeliu je označen také za zloděje (Jan 12, 6a). Tajemství volby vyniká ještě více, když o něm Ježíš pronáší velmi přísný soud: „Běda tomu člověku, který Syna člověka zradí!“ (Mt 26, 24). Ještě hutnějším se pak stává tajemství jeho věčného údělu, dozvídáme-li se, že se v Jidáši hnulo svědomí a přinesl velekněžím a starším těch třicet stříbrných nazpátek a řekl: „Zhřešil jsem: zradil jsem nevinnou krev“ (Mt 27, 3-4). I když se pak vzdálil, aby se šel oběsit (srv. Mt 27, 5).
Abychom se lépe poznali – aneb malá zpověď Jiřinka Vránová – naše babička a prababička V tomto čísle by jsme Vám rádi představili naší milou babičku, která ve své skromnosti a pokoře chtěla být v anonymitě a při tom její vztah k farnosti patří víc než si můžeme myslet. A to nám zaznamenala její dcera Jiřinka Červená. Světlo světa na tomto Božím světě spatřila 22.března 1933 v Újezdě u Chanovic, kde vychodila obecnou školu a potom dojížděla denně do měšťanky v Horažďovicích. Následovala práce v podniku TOSTA AŠ. V roce 1951 se provdala za Josefa Vránu a měli spolu dvě děti, dceru a syna. Po mateřské dovolené nastoupila do jeslí a při tom studovala v Plzni. Dětem věnovala celý svůj pracovní život, dokonce i v důchodu jako pradlena a kuchařka ve zdejší mateřské školce. Dodnes se stará, při svých 81 letech, o pořádek v našem kostele. Nade vše miluje svou rodinu, děti, čtyři vnoučata a dva pravnoučky. Nejvíc šťastná je na své zahrádce, kde pěstuje hlavně květiny, kterými zdobí kostel sv. Petra Pavla od jara do zimy. Svět se hodně změnil za jejího života, byla by tu nějaká rada moudré stařenky? „Svět se sice změnil, ale člověk by měl za každých okolností zůstat slušný, čestný a žít tak, aby se mohl s klidným svědomím každý den na sebe podívat do zrcadla a nestydět se za to co dělá.“ Stará se o náš Boží stánek – kostel i jako „kostelnice“. Už jako děvče chodila pravidelně na bohoslužby do kostelíka v Chanovicích a po přestěhování do Horažďovic ji přirostl k srdci kostel na náměstí svatého Petra a Pavla, nalézala útěchu a vnitřní klid, který ji svatostánek přinášel i v době, kdy se to z politických důvodů, jak se říká nenosilo. K práci pro kostel ji přivedla Jaruška Novotná, s kterou pracovala v jeslích. Paní Novotná měla na starosti organizační záležitosti a Ona zase květinovou výzdobu, chtěla být co nejblíže k našemu Pánu Ježíši. Když bylo paní Novotné 80 let s prací pro kostel skončila, přešla veškerá starost na ni. Někdy ji to už zmáhá, ale dobrý pocit a klid v duši a být v blízkosti našeho Pána ji za tu námahu stojí. Stále s velkým entuziasmem se stará s dalšími ženami, aby stánek Boží byl připraven na každou bohoslužbu. Musíme se sklonit a poděkovat za její službu, která pro ni nezná hranic ani mezí a což my pokládáme za samozřejmost, že se někdo takto stará, abychom se cítili v našem chrámu, jako doma u svého Nejbližšího, a ona to samozřejmost není, obzvlášť v tomto věku. Přejme ji hodně zdraví a lásky a aby se našel někdo, kdo by ji následoval.
Stručná kronika křesťanství Roku 222 – URBAN I. byl zvolen 17. papežem (pontifikát r. 222 – 230) Za Urbanova pontifikátu pokračovaly spory se vzdoropapežem Hippolytem, neboť Urban I. zastával postoje svých předchůdců Zefyrina a Kalixta I. Podle legendy také obrátil na víru Valeriána, manžela svaté Cecilie a jeho bratra Tiburtia. Roku 230 – PONCIÁN byl zvolen 18. papežem (pontifikát r. 230 – 235) V září roku 235 byl Poncián spolu s dalšími církevními představiteli na příkaz císaře Maximina Thráka zatčen a odsouzen k nuceným pracím v dolech na Sardinii. Roku 235 – ANTERUS byl zvolen 19. papežem (pontifikát r. 235 – 236) Roku 236 – FABIÁN byl zvolen 20. papežem (pontifikát r. 236 – 250) Fabián byl zvolen řady prostých křesťanů, který neměl žádné ambice ani šanci být zvolen. Podle legendy, zapsané Eusebiem z Caesareje, usedla v průběhu volby na Fabiánově hlavě holubice. To bylo všeobecně přijato jako Boží znamení a Fabián byl neprodleně zvolen papežem. Ukázalo se, že tato volba nebyla nijak špatná, neboť svatý Fabián patří mezi nejvýznamnější papeže v raných dějinách církve. Roku 250 – Za římského císaře Decia začalo první systematické pronásledování křesťanů. Roku 251 – KORNELIUS byl zvolen 21. papežem (pontifikát r. 251- 253) Hlavním odpůrcem Kornelia byl Novatianus, který sám také usiloval o to, být papežem. Byl velmi striktní zejména v otázce těžkých hříchů. Roku 253 – LUCIUS I. byl zvolen 22. papežem (pontifikát r. 253 – 254) Byl zvolen v době nové vlny pronásledování křesťanů za vlády císaře Treboniana Galla. Tomuto pronásledování předcházelo vyhoštění Luciova předchůdce, papeže Kornelia. Lucius I. byl rovněž vyhoštěn, ale poté, co se římským císařem stal Valerianus, se mu podařilo získat povolení k návratu. Roku 254 – ŠTĚPÁN I. Byl zvolen 23. papežem (pontifikát r. 254 – 257) byl papežem v poměrně klidné době vlády císaře Valeriána a mohl se tak věnovat vnitřním záležitostem církve. Velmi energicky se snažil prosazovat nadřazenost Říma nad ostatními křesťanskými obcemi. Základní spor, který svatý Štěpán vedl zejména se svatým Cypriánem a některými biskupy z Asie a Afriky spočíval v tom, zda je platný křest udělený kněžími, kteří byli jako heretici vyobcováni z církve. Roku 254 – Teolog Origenes, otec dogmatiky podlehl následkům mučení. Roku 256 (1.10) – V tzv. kacířském sporu mezi Kartágem a Římem se střetly teologické směry v otázce správného chápání církve. Roku 257 – SIXTUS II. byl zvolen 24. papežem (pontifikát r. 257 – 258) V době papežské vlády Sixta II. začalo další pronásledování křesťanů. Císař Valerianus v roce 257 nařídil odchod křesťanských biskupů a kněží do vyhnanství. O rok později (258) vydal druhý edikt, podle kterého všichni ti, kteří neuposlechli, budou zabiti a jejich majetek a majetek církve propadne státu. Valerianus si od toho sliboval nejen vymýcení křesťanství, ale i finanční příspěvek na válku proti Peršanům. Sixtus II. se stal jednou z prvních obětí této persekuce. Roku 258 – Biskup Cyprián z Kartága podstoupil mučednickou smrt. Roku 259 -- DIONYSIUS byl zvolen 25. papežem (pontifikát r. 259 – 268) Značnými finančními obnosy se zasloužil o obnovu kostelů v Kapadocii, které byly zničeny nebo vážně poškozeny po nájezdech Gótů a také vykoupil svobodu mnoha zajatců. Roku 260 – Narodil se Eusebios, který sepsal jako biskup v Cézareji Církevní dějiny.
Budeme číst z evangelia sv. Jana 5.neděli postní
Z evangelia sv. Matouše na Květnou neděli
Z evangelia sv. Jana na Zmrtvýchvstání Páně
Z evangelia sv. Jana na 2.neděli velikonoční
Modlitba Anselma Grüna „O Svatém týdnu“ Milosrdný a dobrý Bože, pašijový týden je pro mě nejdůležitějším týdnem celého roku. Dej ať ho prožiji naprosto vědomě. Hledím na utrpení tvého syna a vidím v Něm, jak On mě miluje. Spolu se všemi básníky, kteří opěvovali jeho cestu bolesti, poznávám v Ježíšově utrpení jeho bezpodmínečnou lásku ke mně. To pro mě vydal svůj život v sázku. Položil svůj život za mě, protože jsem pro něho tolik důležitý. Ať pohled na utrpení tvého Syna dodá i mně odvahu podívat se na svou cestu a přitom neodhlížet od ran, jež mi zasazuje život. Nechci se pást pohledem na rány, ale v pohledu na Ježíše chci poznat, že ty dokážeš uzdravit úplně všechno, co mě zraňuje. Že dokážeš proměnit všechno, co se mi zpočátku zdálo být břemenem Požehnej tento pašijový týden, aby prohloubil mou víru a aby mi dal nanovo zakusit tvou lásku a lásku tvého syna.
Kdo to byl ? Svatý Marek Evangelista Evangelista svatý Marek pocházel ze židovské rodiny v Jeruzalémě. Původně se jmenoval Jan, až později přijal jméno Marek, Římanům obvyklé a oblíbené. Na víru obrátil Marka apoštol Petr, jenž ho nazývá proto svým synem. Marek je autorem jednoho z evangelií, jde o nejkratší a nejstarší ze čtyř kanonických evangelií. V podstatě jde o Petrova kázání o životě Krista, sepsáno bylo pravděpodobně za Petrova dohledu. Jeho evangelium začíná vyprávěním o kázání Jana Křtitele na poušti, která bývá považována za "domov lvů", proto bývá Marek zobrazován s okřídleným lvem. Na první apoštolské cestě sv. Pavla byl jeho průvodcem, pak provázel svého bratrance Barnabáše na Kypr a znovu byl průvodcem sv. Petra. Po r. 50 odešel do Alexandrie, hl. města Egypta, kde založil církevní obec a často se do ní vracel. Kolem r. 65 pomáhal opět sv. Pavlovi v Římě. Zemřel v Alexandrii jako mučedník, vláčen na provaze uvázaném na hrdle, dokud neskonal. Svátek sv. Marka Evangelisty slavíme 25.dubna Svatý Jiří Podle legend, se Jiří narodil v křesťanské rodině kolem roku 270 n. l. v Kappadokii, dnešním Turecku. Jeho otec pocházel také z Kappadokie a sloužil jako důstojník v římské armádě. Jeho matka byla z Lyddy (Lýdie), Palestina (dnešní Lod, Izrael). V roce 303 vydal císař edikty umožňující pronásledování a útisk křesťanů v celé Říši. Jiřímu bylo nařízeno účastnit se perzekucí, ale namísto toho se Jiří přiznal ke křesťanství a kritizoval císařské rozhodnutí. Rozzuřený Dioklecián ho nechal mučit za zradu a poté nařídil popravu. Po různých mučeních, např. trháním kolem s hřeby, byl Jiří popraven stětím před Nikomédijskou obrannou zdí 23. dubna 303. Svátek sv. Jiří je 24.dubna
Pozor ! 30.března jsme vstoupili do letního času – změna v Žihobcích a Malém Boru
mše svatá v kostele Nanebevzetí Panny Marie
Velikonoční Bohoslužby v horažďovické farnosti.
Zelený čtvrtek --- Žihobce – 17:30 Horažďovice – 19:00 Velký pátek --- Malý Bor ------ 14:30 Nezamyslice – 16:00 Žihobce --------- 17:30 Horažďovice -- 19:00 Bílá sobota --- Nezamyslice --- ? Horažďovice ---- 19:00 Neděle - vzkříšení – Bohoslužby jako každou neděli. Pondělí velikonoční – Horažďovice – 08:00 Malý Bor ------- 09:00
3.března jsme se rozloučili na poslední cestě k našemu Pánu s naší milou sestrou Marii Fotrovou při zádušní mši svaté. Ztrácíme v ní obětavou maminku malé ministrantky Karolínky a horlivou křesťanku naší farnosti.
„Odpočinutí lehké dej ji Pane a přijmi ji do své náruče v království nebeském“
Informační list farnosti Horažďovice. Vydává: Jiří Vašků mobil: 728 300 488 E-mail:
[email protected]
