Evropské mikrostáty členové Evropské unie?

MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ

Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií

Obor Evropská studia

Evropské mikrostáty – členové Evropské unie? Bakalářská práce

Lenka Procházková

Vedoucí práce: PhDr. Zdeněk Sychra, Ph.D. UČO: 178922 Obor: MV-ES Imatrikulační ročník: 2005

Brno, 2008

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci „Evropské mikrostáty – členové Evropské unie?“ vypracovala samostatně s použitím zdrojů, které jsou uvedeny v seznamu literatury a internetových zdrojů. V Brně, dne 5. května 2008

_________________________ Lenka Procházková

2

Touto cestou bych chtěla poděkovat PhDr. Zdeňku Sychrovi, Ph.D., za odborné konzultace a cenné připomínky, které mi dopomohly k vypracování mé bakalářské práce.

3

Obsah: 1. Úvod ....................................................................................................................................... 6 2. Pojem „mikrostát“ .................................................................................................................. 8 2.1 Stát .................................................................................................................................... 8 2.2 Mikrostát ........................................................................................................................ 10 3. Minulost a současnost Andorry, Monaka a San Marina ...................................................... 11 3.1 Andorrské knížectví ....................................................................................................... 11 3.1.1 Vznik Andorry......................................................................................................... 11 3.1.2 Soudobá Andorra..................................................................................................... 12 3.1.3 Spolupráce s Francií a Španělskem ......................................................................... 13 3.2 Monacké knížectví ......................................................................................................... 15 3.2.1 Vznik Monaka ......................................................................................................... 15 3.2.2 Monako ve 20. století .............................................................................................. 17 3.2.3 Vztahy mezi Francií a Monakem ............................................................................ 18 3.3 Republika San Marino .................................................................................................... 20 3.3.1 Vznik San Marina.................................................................................................... 20 3.3.2 San Marino po roce 1862 ........................................................................................ 21 3.3.3 Kooperace Itálie a San Marina ................................................................................ 22 3.4 Mikrostáty a jejich „mateřské země“ ............................................................................. 23 4. Evropské mikrostáty a Evropská unie .................................................................................. 25 4.1 Andorrské knížectví a Evropské společenství ................................................................ 26 4.1.1 Celní unie ................................................................................................................ 26 4.1.2 Dohoda o spolupráci................................................................................................ 28 4.1.3 Další kooperační oblasti .......................................................................................... 28 4.2 Monacké knížectví a Evropské společenství .................................................................. 30 4

4.2.1 Francouzsko-monacká celní a měnová unie............................................................ 30 4.2.2 Ostatní oblasti kooperace ........................................................................................ 31 4.3 Sanmarinská republika a Evropské společenství ........................................................... 32 4.3.1 Celní unie ................................................................................................................ 32 4.3.2 Měnová ustanovení ................................................................................................. 34 4.3.3 Další oblasti spolupráce .......................................................................................... 34 4.4 Vztah EU s mikrostáty ................................................................................................... 35 5. Závěr..................................................................................................................................... 38 Přílohy ...................................................................................................................................... 41 Literatura a internetové zdroje ................................................................................................. 42 Primární zdroje ..................................................................................................................... 42 Sekundární zdroje ................................................................................................................. 45

5

1. Úvod Pokud bychom si představili mapu Evropy, v níž by byly všechny členské státy Evropské unie zbarveny kupříkladu žlutou barvou, mohli bychom si všimnout čtyř menších a jednoho většího bezbarvého pole vyčnívajícího ze žlutého celku. Tato bezbarvá místa představují pět evropských mikrostátů – Andorru, Monako, Lichtenštejnsko, San Marino, Vatikán – a jednoho většího partnera Unie, Švýcarsko. Ve většině studií, v nichž je řešena problematika mikrostátů, je pojednáváno o suverenitě a nezávislosti těchto zemí. Ač má tato skutečnost jistý vliv na problematiku probíranou v této práci, není mým záměrem se tímto tématem zaobírat. Na počátku této práce byla položena jiná otázka – proč tyto státy nejsou členy Evropské unie? Z jakého důvodu ani neprojevují žádný, či výraznější, zájem o budoucí členství? V případě států Vatikán, Švýcarsko a Lichtenštejnsko je možné nalézt určité vysvětlení. Vatikán je specifický, na náboženství postavený stát. Švýcarsko je neutrální zemí, která tento aspekt svého charakteru deklaruje v rámci evropské integrace již od jejích počátků. Lichtenštejnsko představuje na Švýcarsko úzce napojeného partnera a taktéž člena Evropského hospodářského prostoru. Jaké vysvětlení však existuje pro zbývající tři mikrostáty, Andorru, Monako a San Marino? Výše zmíněné tři země jsou předmětem této bakalářské práce, jejímž cílem je pokusit se zjistit, proč taková situace nastala. Hypotéza, na kterou se práce snaží odpovědět v rámci empiricko-analytického paradigmatu, je, že vstup do EU a výhody plynoucí z členství se nevyrovnají, ať již diplomaticky či finančně, možnostem, které těmto státům umožňuje nynější postavení vně-uvnitř EU. Pojem „vně-uvnitř“ reaguje na tu skutečnost, že dnes se tyto mikrostáty buď účastní některých projektů EU (zejména společné měny) a/nebo jsou propojeny se svými sousedy (členskými státy Unie), avšak zároveň nejsou vybrané státy oficiálními členskými zeměmi. Na tento fakt navazuje i název práce, Evropské mikrostáty – členové Evropské unie?, který se snaží evokovat nejen možnost podílení se na unijních projektech, ale také otázku budoucího členství. V první kapitole práce se budu věnovat definici samotného pojmu mikrostát. Dále bude práce rozdělena do dvou částí. První část se bude zabývat historií a zřízením jednotlivých mikrostátů (s důrazem na záležitosti ovlivněné velkými státy), neboť považuji za důležité vyjádření problematiky v širším kontextu, a následně i vztahům těchto zemí s jejich sousedními státy. V druhé části budou rozebrány konkrétní vztahy Andorry, Monaka a San 6

Marina s Evropskou unií. Nakonec se pokusím potvrdit či vyvrátit hypotézu, na níž je práce postavena.

7

2. Pojem „mikrostát“ 2.1 Stát Státem je nazývána politická instituce (Krejčí 2001: 181), jenž se nachází na konkrétním území a splňuje několik podmínek vyhraněných v rámci politické geografie. Dle Glassnera jsou těmito podmínkami a) trvalé území, b) trvalé obyvatelstvo, c) nezávislá vláda, d) organizovaná ekonomika a e) oběhový systém1 (Glassner 1993: 35–36). U první podmínky, trvalého území, je důležité, aby ohraničení teritoria – hranice – bylo všeobecně uznáváno ostatními státy (Glassner 1993: 35). V takto vymezeném prostoru je zahrnut nejen pevninský povrch a vnitřní vody, ale i prostor nacházející se pod a nad tímto územím. Dále může území státu zasahovat i do částí mořského území (Krejčí 2001: 189). Zároveň však neexistuje mezinárodní požadavek na minimální velikost takto vymezeného prostoru, který by musel být splněn pro vznik státu (Duursma 1996: 117). Další podmínkou je, aby území státu bylo trvale osídleno. Ačkoliv v mezinárodním prostředí není dán požadavek pro minimální počet obyvatel země (Duursma 1996: 118), je všeobecně uznáván předpoklad, že stát je institucí založenou na základě plnění potřeb občanů. Z tohoto důvodu nelze za stát uznat takové území, na němž lidé trvale nežijí, ale pouze cestují skrze daný prostor, či se zde nacházejí za účelem vědeckých výzkumů (Glassner 1993: 35). Vláda představuje důležitý administrativní aparát, který vykonává takové funkce, aby potřeby a přání občanů byly naplněny (Glassner 1993: 35). Současně je nezpochybnitelná nutnost nezávislosti vlády, neboť na základě tohoto předpokladu je možné stát považovat za samostatný bez jakýchkoliv výraznějších vnějších vlivů (Duursma 1996: 120–121). Jako další podmínku Glassner uvádí organizovanou ekonomiku. Pod tímto pojmem se skrývá ta skutečnost, že stát nese po dobu své existence zodpovědnost za mnoho ekonomických činností, které probíhají na jeho území. Příkladem může být kontrola zahraničního obchodu (Glassner 1993: 35).

1

Při definici pojmu „stát“ je často využíváno kritérií, které jsou sepsány v prvním článku Konvence o právech a povinnostech států, podepsané 26. 12. 1933 v Montevideu. Podle tohoto dokumentu je stát „osobou mezinárodního práva, jež by měla mít a) trvalé obyvatelstvo, b) definované území, c) vládu a d) schopnost navázat vztahy s ostatními státy.“

8

Poslední podmínkou, která by měla být splněna pro vznik státu, je existence tzv. oběhového systému. Tato struktura zahrnuje všechny prostředky potřebné pro cestování občanů, převoz zboží, rozšiřování myšlenek a komunikaci v rámci státního zřízení (Glassner 1993: 36). Přesto v dnešní době existují i další dvě podmínky, které mohou být rozhodující pro vznik nového státu. Jedná se o politické předpoklady, jež, zejména z pohledu mikrostátu, představují významnou složku. Je však důležité říci, že tyto podmínky nejsou považovány všemi sociálními vědci za nutně splnitelné, aby byla politická jednotka uznána za stát. První z těchto předpokladů je uznání státu ostatními aktéry mezinárodního prostředí. (Glassner 1993: 36). Montevidejská konvence v čl. 6 říká, že uznání státu znamená, že nový aktér je přijat do „mezinárodního klubu“ se všemi právy a povinnostmi, které vyplývají z mezinárodního práva. Zároveň je uznání státu ostatními naprosté a nezrušitelné. Avšak je to právě tato konvence, v níž je řečeno, že „politická existence státu je nezávislá na uznání ostatními státy“ (Konvence o právech a povinnostech států, čl. 3).2 Za druhou politickou podmínku je považována suverenita státu. Na základě suverenity má stát pravomoci ve vztahu vůči svým občanům, jelikož není vázán vnějšími právy. Stát má být zcela oproštěn od všech podob vnějšího přímého vedení (Glassner 1993: 36). Avšak existují i názory, že podmínkou pro samostatný stát je jeho nezávislost a na ni teprve navázaná suverenita. Právě tato podmínka – nezávislost – může být komplikovaná v rámci problematiky mikrostátů. Mikrostáty bývají mnohdy propojeny se sousedními zeměmi a velmi často má tento vztah historické kořeny. Propojení je nejčastěji zastupováno praktickou3, ekonomickou4 či politickou5 spoluprací. Právě politická kooperace může představovat komplikovanou oblast spolupráce, poněvadž je těžké určit, do jaké míry je omezena nezávislost státu v důsledku přizpůsobování vnitřních a vnějších politik v rámci mikrostátu tak, aby byly v souladu s odpovídajícími politikami sousedního státu (Duursma 1996: 125–126).

2

Také Krejčí se domnívá, že státy existovaly a existují i bez národního uznání, anebo jsou oficiálně podpořeny pouze spojenci (Krejčí 2001: 183). 3 Týká se například spolupráce v rámci poštovních a telefonních služeb či celní spolupráce (Duursma 1996: 125). 4 Představuje např. všeobecnou finanční spolupráci nebo měnovou a daňovou spolupráci (Duursma 1996: 125). 5 Tato kooperace může být kupříkladu zastoupena dohodou o obraně či dohodou o diplomatické reprezentaci (Duursma 1996: 126).

9

2.2 Mikrostát V Greenwoodské encyklopedii mezinárodních vztahů je mikrostát definován jako „malý stát rozkládající se na extrémně malé ploše a/nebo s nízkým počtem obyvatel“6 (Nolan 2002: 1055). Jedná se tak o entitu, jež splňuje výše popsaná kritéria „státu“ a která je současně malých rozměrů. Státy bývají rozděleny na základě jejich velikosti. Glassner i Otok dělí státy na obrovské, velké, střední, malé a velmi malé.7 Zároveň oba autoři rozlišují mikrostáty, jako ty nejmenší státy, a ministáty, které představují státy větší než mikrostáty, ale zároveň spadající do skupiny malých států (Glassner 1993: 66, Otok 2001: 75–76). Tato práce je založena na rozlišení mikrostátů, jež bylo definováno Kubátem a Sokolem. Tito autoři určili rozlohu 1000 km2 jako hraniční linii pro skupinu mikrostátů. Dále tuto skupinu rozdělili na malé mikrostáty (max. 100 km2), střední mikrostáty (100– 500 km2), velké mikrostáty (500–1000 km2) a zvláštní kategorii velké mikrostáty s velkým počtem obyvatel (nad 500 tis. obyvatel).8 Na základě tohoto vymezení Monako a San Marino představují malé mikrostáty a Andorra je zástupcem středních mikrostátů (Kubát, Sokol 2000: 199–200).

6

Překlad autora, originální znění: “Microstate: tiny nations with an extremely small area and/or population.” U prvních tří kategorií se Glassner i Otok shodují na rozměrech území. Obrovské státy zahrnují 2,5 mil. km2 a více, velké 350 tis.–2,5 mil. km2, střední 150 tis.–350 tis. km2. Glassner malé státy definuje od 25 tis.– 150 tis. km2, zatímco Otok tuto kategorii omezil 30 tis.–150 tis. km2. Poslední kategorie – velmi malé státy – je u Glassnera i Otoka vymezena spodní hranicí kategorie malých států. 8 Existují i rozlišení států, v nichž je mikrostát definován na základě počtu obyvatel. Někteří autoři považují za mikrostáty všechny země, jejichž počet obyvatel je méně než 1 milion (Dózsa 2008: 94–95).

7

10

3. Minulost a současnost Andorry, Monaka a San Marina 3.1 Andorrské knížectví9 Andorrské knížectví se nachází v srdci Pyrenejského pohoří mezi Francií a Španělskem a je známé především svými přírodními podmínkami a turistickými lákadly. Oficiálním jazykem je katalánština, avšak je běžné se dorozumívat i francouzsky a španělsky. Rozloha tohoto mikrostátu je 467,7 km2 (Principality of Andorra – Geography) a v roce 2006 byl obýván 81 222 občany (Statistical yearbook 2007). Knížectví je rozděleno na sedm celků (farností10) a hlavním městem je Andorra la Vella (Kořínek 2003: 35–36).

3.1.1 Vznik Andorry Důležitou postavou andorrských dějin je Karel Veliký, kterému měli obyvatelé tohoto území napomoci v boji proti Maurům. Za odměnu měli budoucí Andořané získat roku 819 od Karla Velikého tzv. list svobody11, v němž měly být písemně dány hranice státu. Ač je však tento dokument uložen v budově dnešního andorrského parlamentu, někteří historici jsou přesvědčeni, že je tento dokument podvrhem (Haffaf 2003: 9; Pečnikov 1989: 40). V roce 843 je andorrské území dáno Karlem II.12 Sunifredovi I., hraběti urgellskému, a následně roku 1133 jsou hrabětovým potomkem (Ermengolem VI.) věnovány všechny statky v Andoře urgellskému biskupovi (Principality of Andorra – History). Avšak jedná se o období velmi neklidné a proto se biskup ze Seo de Urgell rozhoduje, že vyjedná dohodu s rodem Caboetů, aby zajistili dané oblasti mírové prostředí. Smlouva je podepsána roku 1159 a stanovuje, že církev představuje svrchovanou moc, avšak léno náleží rodu Caboetů. Později však dochází ke sporům mezi biskupstvím a hrabaty z Foix13, které jsou ukončeny až v letech 1278 a 1288, kdy jsou podepsány paréages14 – mírové smlouvy. Těmito dohodami je nad andorrským územím ustanovena společná správa hrabat z Foix a biskupství ze Seo de Urgell (Bártová 2006: 179; Kořínek 2003: 33). V těchto mírových smlouvách byla zároveň zmíněna

9

V anglicky psané literatuře je možné se setkat s pojmem „spoluknížectví“ (co-principality). Parroquies (sg. parroquia); rozdělení, které vzniklo v důsledku duchovní moci urgellského biskupa (viz níže). Těmito farnostmi jsou Canillo, Encamp, Ordino, La Massana, Andorra la Vella, Sant Juliá de Loria, Les Escaldes-Engordany. 11 Carta de fundacio d’Andorra. 12 Vnuk Karla Velikého. 13 Vlivem sňatkové politiky bylo léno z rodu Caboetů přeneseno na rod Foix. Armand Caboet se provdala za vikomta Armanda de Castellbo, jehož dědici byli právě hrabata z Foix (Pečnikov 1989: 40). 14 V anglicky psané literatuře je možné se setkat s názvem pariatges.

10

11

questia – symbolický poplatek, který je placen do dnešní doby (Duursma 1996: 318). Současně jsou tyto dohody základem dnešní ústavy, kde je již v preambuli na ně odkazováno. Roku 1419 bylo ze strany Francie i Španělska vyhověno andorrským požadavkům na samosprávu a byla ustavena tzv. Zemská rada, předchůdkyně dnešní Generální rady (viz 3.1.2) (Bártová 2006: 180). V důsledku sňatkové politiky došlo opět k přesunu pravomocí z rodu hrabat z Foix a roku 1589 byly kompetence přeneseny na postavu francouzského krále, Jindřicha IV. (původem hrabě z Foix)15 (Duursma 1996: 318; Pečnikov 1989: 40). Po této události nastalo období stability, během kterého se z Andorry stala neutrální země, jejíž představitelé kladli důraz na obchodování.16 Tato etapa však byla narušena francouzskou revolucí. Po smrti francouzského krále Ludvíka XVI.17 byly paréages považovány novými představiteli za feudální přežitek a proto přestali přijímat symbolický poplatek ze strany Andorry a též se vzdali práv na spoluvládnutí tomuto území. Nicméně, roku 1806 to byla sama andorrská samospráva, jež požádala Napoleona o znovuobnovení francouzské svrchovanosti. Andorra tak byla opět pod ochranou nejen urgellského biskupa, ale i francouzského panovníka (Kořínek 2003: 33–34). Tito představitelé dodnes představují hlavu andorrského knížectví (Andorrská ústava, čl. 43) a jsou nazýváni spoluknížaty.18 V polovině 19. století dochází ke komplikacím ve vztahu Andorry a urgellského biskupa. Tato situace vyústila v roce 1866 sepsáním tzv. Nové reformy, která je téhož roku potvrzena biskupem a o tři roky později i Napoleonem III. Reforma potvrzuje větší samosprávu a též ustanovení parlamentní monarchie na území Andorrského knížectví (Pečnikov 1989: 41; Kořínek 2003: 34).

3.1.2 Soudobá Andorra Ve dvacátém století bylo v andorrské historii několik okamžiků, během kterých byla situace uvnitř knížectví napjatá. Ať už se jednalo o problémy týkající se volebního zákona či občanské války ve Španělsku, vždy Andorra prokázala své stabilní postavení. Neutralita

15

Hrabě z Foix se stal navarrským králem Jindřichem III. Současně se oženil s Margaretou z Alois, jež byla dcerou francouzského krále Jindřicha II. Po smrti jejího otce nastoupil navarrský král Jindřich III. na francouzský královský trůn jako Jindřich IV. (Pečnikov 1989: 40). 16 Andorrští občané byli oproštěni od válečných daní a byla zrušena i vojenská služba. Byl umožněn volný pohyb zboží mezi Španělskem a Francií a byly nastaveny minimální daně (Kořínek 2003: 33). 17 Roku 1793. 18 Coprínceps; poprvé se osobně spoluknížata potkala 25. 8. 1973, kdy se setkal francouzský president Georges Pompidou a biskup Joan Marti y Alanís (Banks et al. 2003: 30).

12

zůstala důležitou součástí andorrského knížectví (Kořínek 2003: 34–35) a spolu s ní i snaha andorrských představitelů o modernizaci země. Snahy o reformní úsilí začaly již v 70. letech a v roce 1981 vyústily v tzv. Reformní zákon, jenž ustanovoval Exekutivní radu.19 Tento krok znamenal oddělení výkonné moci od legislativní a následujícího roku byla sestavena první andorrská vláda (Pečnikov 1989: 42; Banks et al. 2003: 31). Reformní snahy byly dokončeny roku 1993 vydáním nové ústavy.20 Nová ústava potvrzuje nezávislost Andorry na Francii a Španělsku a spoluknížatům21, kteří byli dříve zastupováni tzv. vikáři22, přenechává spíše reprezentativní a symbolické role23, jelikož jejich legislativní a exekutivní pravomoci byly přeneseny na Generální radu24 a vládu (Duursma 1996: 326). Generální rada je jednokomorový parlament, který se skládá nejméně z 28 a nejvíce ze 42 členů, z nichž polovina je volena celostátně a druhá polovina je složena ze zastupitelů, kteří jsou voleni zvlášť v každé farnosti (Banks et al. 2003: 32). Vládu představuje premiér, který je volen Generální radou a posléze jmenován spoluknížaty, a ministři, které jmenuje sám předseda vlády (Andorrská ústava, čl. 68, 73). Andorra je členem OSN i Rady Evropy.25

3.1.3 Spolupráce s Francií a Španělskem V červnu 1993 byla mezi Andorrou, Francií a Španělskem podepsána Smlouva o dobrém sousedství, přátelství a spolupráci.26 Hlavními body této dohody je čl. 1, v němž sousední země uznávají suverenitu Andorry, a čl. 2, kde se země zavazují k vytvoření diplomatických vztahů. Státy se dále dohodly, že budou navzájem respektovat zájmy svých partnerů a společně řešit možné vzniknuvší problémy (čl. 4). V čl. 6 se Francie a Španělsko také zavázaly, že budou pomáhat Andoře s jejími zájmy v třetích zemích, v organizacích či na

19

Govern (Andorrská ústava, čl. 72–78). Ústava byla odsouhlasena andorrskými občany 14. března 1993 (Principality of Andorra – History). 21 Francouzským spoluknížetem je Nicolas Sarkozy, španělským je biskup Joan Enric Vives i Sicilia (Andorra Factbook). 22 Viguier de France, Veguer Episcopal. Dnes jsou vikáři nazýváni tzv. osobními reprezentanty (Andorrská ústava, čl. 48). K dnešnímu dni tuto roli zastupují Philippe Massoni za francouzskou stranu a Nemesi Marqués Oste jako zastupitel urgellského biskupa (Andorra). 23 Spoluknížata jsou po potvrzení dané skutečnosti předsedou vlády nebo Generální radou politicky zodpovědní např. za vyhlášení voleb, jmenování premiéra a jiných představitelů jak upravuje ústava (čl. 45). Dále existují i oblasti, v níž spoluknížata jednají individuálně, nezávisle na ostatních andorrských představitelích (čl. 46). 24 Consell General (Andorrská ústava, čl. 50–71). 25 Andorra vstoupila do OSN 28. 7. 1993 a do Rady Evropy 10. 11. 1994. 26 Treaty of good neighbourliness, friendship and cooperation (Traité de bon voisinage, d’amitié et de cooperation). Smlouva byla podepsána 1. 6. 1993 a 3. 6. 1993, platí od 1. 12. 1994. 20

13

konferencích, na nichž se Andorra neúčastní nebo nemá zastoupení. Samozřejmě, že ani jedna ze zemí nesmí žádným způsobem ovlivňovat zahraniční vztahy Andorry (Duursma 1996: 339). V sedmém článku smlouvy Francie i Španělsko potvrdily možnost Andořanů obrátit se na jejich konzulární úřad v zemích, kde se nenachází andorrský. Další smlouvou, která však tentokrát byla podepsána pouze Andorrským knížectvím a Španělským královstvím v roce 1993, je dohoda týkající se statutu spoluknížete – biskupa.27 V tomto postavení má biskup pozici mezinárodně chráněné osoby a má velmi silnou imunitu (čl. 1 a čl. 2). V praktické rovině se spolupráce dotýká například obranné politiky. Andorra nemá svoji armádu, pouze vojenského náčelníka, kterým je francouzský prezident. Jedinou povinností mužů mezi 16 a 60 lety je naučit se zacházet se zbraněmi (Haffaf 2003: 9). Pokud by bylo zapotřebí, měla by Andoře přijít na pomoc vojska ze sousedních států, avšak tato podpora není automatická. Záleží na andorrské vládě, jestli této možnosti využije (Smlouva o dobrém sousedství, přátelství a spolupráci, čl. 3). Důležitá součást kooperace Andorry a jejích sousedů se týká cel a měny. Dovoz a vývoz mezi Španělskem a Andorrou byl tradičně osvobozen od všech celních poplatků. Jediné omezení se týkalo některých produktů, na něž mohla být uvalena kvóta oběma stranami (Duursma 1996: 347–348). Co se však týče spolupráce Andorry s Francií, zde byla situace mírně odlišná. Andorrské výrobky mohly být vyváženy do Francie bez jakýchkoliv poplatků, ale ty produkty, které byly dováženy do knížectví a které neměly původ v zemích Unie, byly podrobeny celním poplatkům z francouzské strany28 (Duursma 1996: 340). Lze se domnívat, že takto nastavené podmínky byly důsledkem té skutečnosti, že produkty směřující do Andorry byly převáženy zejména přes Francii a ne přes Pyrenejský poloostrov. Francouzský frank a španělská peseta byly užívány jako oficiální měna Andorry, přestože zde neexistovaly žádné smlouvy, které by činily tento fakt oficiálním (Duursma 1996: 341). Další kooperace se týká poštovních služeb, které od roku 1930 mohou být poskytovány jak francouzskou (La Poste) tak i španělskou poštou (Correos de Espana) (Duursma 1996: 339–340; Haffaf 2003: 9–10). Co se týče vzdělávacího systému, na úrovni

27

Agreement on the status of the Co-Prince Bishop (Accord relatif au statut du Coprince épiscopal). Podepsána 23. 7. 1993, v platnosti od 1. 12. 1994. 28 Dělo se tak na základě Výměny dopisů z r. 1967 (Duursma 1996: 340).

14

základního a středního vzdělání existují vedle sebe v Andoře katalánské, španělské a francouzské školy. Avšak vysoké školy v knížectví nejsou a uchazeči si tak musejí vybírat z univerzit v sousedních zemích (Bártová 2006: 181; Haffaf 2003: 9).

3.2 Monacké knížectví Pravděpodobně nejznámější mikrostát Monacké knížectví leží na Azurovém pobřeží u Ligurského moře. Jeho rozloha činí 2,02 km2 a trvalé bydliště má zde nahlášeno 32 020 obyvatel (Monaco statistiques pocket 2007). Knížectví je rozděleno do pěti (městských) čtvrtí29 a oficiálním jazykem je francouzština. Přesto je zde rozšířena i angličtina s italštinou a pokud turista narazí na staršího občana, je možné se domluvit i původním monackým jazykem (Kořínek 2003: 105).

3.2.1 Vznik Monaka Již za římské éry bylo dnešní Monako považováno za důležité strategické místo, neboť tudy vedla via Julia, dopravní tepna, jež spojovala Řím s Germánií, Gálií, Hispánií a Británií. Roku 1162 bylo celé území nynějšího Ligurského pobřeží věnováno německým císařem Fridrichem I. Barbarossou Janovské republice (Kořínek 2003: 98; Pečnikov 1989: 130; Origins in the 13th century). Roku 1215 janovský konzul Fulco del Cassello pokládá základní kámen pevnosti, na jejíchž základech je postaven dnešní monacký palác. Později, na pozadí sváru mezi papežskou a světskou mocí30, začínají dějiny Monaka, kterému vládne rod Grimaldiů. Rod Grimaldiů patřil mezi příznivce papeže, a proto byli jeho členové vyhnáni z Janova do Provensálska (Monaco: 1215 to 1662). Přesto 8. ledna 1297 François Grimaldi získává moc nad monackou pevností, když se mu podařilo obelstít stráže. Avšak jeho výhra nemá dlouhého trvání a již roku 1301 ztrácí kontrolu nad pevností. Teprve o třicet let později se Karlovi I. Grimaldiovi podaří opět ovládnout monacké území. Karel I. je tak považován za skutečného zakladatele Monaka (Kořínek 2003: 98; The Thirteenth to Nineteenth Centuries).

29

Quartiers (sg. quartier); těmito čtvrtěmi jsou Monaco-Ville, Monte-Carlo, La Condamine, Fontvieille, Moneghetti (Monaco statistiques pocket 2007). 30 Aristokratičtí zastánci papežské moci se nazývali guelfové, světské moci ghibellinové (Kořínek 2003: 98).

15

V roce 1489 je monacká nezávislost uznána francouzským králem Karlem III. a savojským vévodou a to zejména díky diplomatických schopnostem knížete Lamberta I. Tato nezávislost je potvrzena i francouzským králem Ludvíkem XII. roku 1512, jenž vydává dekret potvrzující nejen samostatnost Monaka, ale i trvalé spojenectví mezi oběma zeměmi (Bártová 2006: 168; Monaco: 1215 to 1662). Nicméně, ve 20. letech 16. století za vlády knížete Augustina dochází k narušení tohoto přátelského vztahu a v důsledku této skutečnosti i ke vzniku španělského protektorátu nad Monakem. K opětovnému sblížení mezi dřívějšími partnery dochází až během panování knížete Honorého I., synovce knížete Augustina, když je roku

1641 podepsána

smlouva

z Peronne

mezi

tímto

monackým představitelem

a francouzským králem Ludvíkem XIII. V čl. 5 této smlouvy je uznána „svoboda a suverenita monackého knížete“ (Kořínek 2003: 100; Historical account). Po podepsání smlouvy z Peronne byly poměry mezi Monakem a Francií stabilní, avšak tato situace netrvala příliš dlouho. Během francouzské revoluce dochází v roce 1793 k připojení monackého území k Francii. Tato nadvláda trvala až do 30. května 1814, kdy byl Pařížskou smlouvou nastolen stav z období před rokem 1792 (Monaco: 1662 to 1815). Tento status byl posléze změněn druhou Pařížskou smlouvou a od roku 1817 až do 1861 Monako spadalo pod ochranu Sardinského království (Bártová 2006: 168–169; Franco-Monegasque Relations). V roce 1861 byla taktéž podepsána smlouva31 mezi Monakem a Francií, v níž byly obce Menton a Roquebrune postoupeny Francii.32 V čl. 2 této smlouvy je řečeno, že Francie zaplatí monackému knížeti 4 miliony franků, a dále je v šestém článku stanoveno, že bude vytvořena francouzsko-monacká celní unie.33 O dva roky později bylo knížetem Karlem III. založeno monacké kasino, které během vedení Françoise Blanca zažilo obrovský růst. I díky tomuto faktu se Monaku dařilo postupně posilovat své mezinárodní postavení (Bártová 2006: 169). V roce 1869 kníže Karel III. nařídil, aby v knížectví nebyly žádné přímé daně z příjmů (Fiscal Policies).

31

Traité portant cession à la France les communes de Menton et de Roquebrune. Podepsána 2. 2. 1861, vstoupila v platnost 11. 2. 1861. 32 Tyto obce usilovaly o odtržení již od r. 1848 (Pečnikov 1989: 133). V důsledku toho kroku Monako ztrácí 95 % svého území (Bártová 2006: 169). 33 Celní unie vstoupila v platnost v r. 1865 (Kořínek 2003: 102).

16

3.2.2 Monako ve 20. století Během vlády knížete Alberta I. byla 5. ledna 1911 zavedena první ústava vytvářející v Monaku konstituční monarchii (Pečnikov 1989: 134). Ač období po roce 1918 nebylo nejlehčí, podařilo se z knížectví vybudovat sídlo mocných a bohatých osob, které má stabilní postavení v rámci mezinárodního prostředí (Kořínek 2003: 103). V roce 1949 se stal novým knížetem Rainier III., který 17. prosince 1962 vydal novou ústavu.34 Od 12. 7. 2005 je monackým knížetem Albert II (From the 19th C. to present day). Monako je členem OSN i Rady Evropy.35 Monacký kníže je hlavou státu. Trůn je dědičný v přímé rodové linii a mužští potomci mají přednost (Monacká ústava, čl. 10). Hlavním úkolem knížete je reprezentovat Monako v zahraničích věcech. Zároveň je formální hlavou exekutivy a v rámci legislativy má právo předkládat návrhy zákonů (Monacká ústava, čl. 3–4; Institutions – Sovereign Powers). Pomocnými orgány knížete jsou Korunní rada36 a Státní rada.37 Exekutivní pravomoci náleží Státnímu ministrovi a Vládním poradcům (Vládní 38

radě) , kteří jsou přímo zodpovědní knížeti (Monacká ústava, čl. 50). Státní ministr (zastupující panovníka) a Vládní poradce pro vnitřní záležitosti bývali původně francouzskými občany, kteří v těchto rolích jednali zcela nezávisle na Francii (Duursma 1996: 283). Státní ministr byl vybírán knížetem ze tří francouzskou vládou vybraných úředníků (Banks et al. 2003: 739). Nicméně tato skutečnost byla změněna z důvodu vstupu Monaka do Rady Evropy, jelikož tato ustanovení nebyla slučitelná s antidiskriminačními snahami této organizace. A právě ten fakt, že jisté pozice mohly být obsazeny pouze francouzskými občany, byl považován za diskriminační, a proto mohou tyto pozice nyní zastávat i Monačané (Monaco reaches agreement with France as it prepares to join Council of Europe). Legislativním tělesem je Národní rada39, která je složena z 24 členů. Posledním tělesem je poradní Sociální a hospodářská rada (Institutions – National Council).

34

Constitution de la Principaute, ústava modifikována 2. dubna 2002, hlavně z důvodu mezinárodních tlaků (The Principality of Monaco’s application for membership of the Council of Europe). 35 Monako je členem OSN od 28. 5. 1993 a Rady Evropy od 5. 10. 2004. 36 Le Conseil de la Couronne (Monacká ústava, čl. 75–77). 37 Le Conseil d’Etat (Monacká ústava, čl. 52). 38 Ministre d’Etat; Conseil de Gouvernement (Monacká ústava, čl. 43–51). 39 Le Conseil National (Monacká ústava, čl. 53–74).

17

3.2.3 Vztahy mezi Francií a Monakem40 Důležitým datem pro vztahy mezi oběma státy byl 18. květen 1963, kdy bylo podepsáno šest dohod týkajících se různých oblastí spolupráce.41 Široká kooperace byla vymezena Dohodou o dobrém sousedství42, která se věnuje různorodým otázkám, např. koordinaci policejních aktivit či usazování francouzských občanů na monackém území. Dohoda týkající se celní unie43 navazuje na smlouvu, která byla sepsána již v roce 1861 (viz 3.2.1). Již v prvním článku dohody o celní unii je řečeno, že unie se řídí francouzskými pravidly pro dovoz a vývoz, stejně tak jako francouzským celním zákoníkem a ostatními souvisejícími zákony. Dále je v čl. 6 ustanoveno, že všechny poplatky budou vybírány francouzskou stranou a peníze, které budou shromážděny, budou poměrně rozděleny mezi oba partnery podle počtu obyvatel (Protokol, čl. 7, odst. 2). Hlavním úkolem dohody o daních44 bylo zamezení francouzských daňových úniků (Kořínek 2003: 103). Dohoda zavedla v knížectví dvě nové přímé daně. První z nich je daň ze zisku, kterou mají povinnost platit ty společnosti, jež a) podnikají v průmyslové nebo komerční oblasti a jejichž profit je nejméně z 25 % založen na působení mimo monacké území; nebo b) se věnují prodeji a udělování patentů, obchodních známek nebo promýšlení procesů a plánů či se zabývají literárními/uměleckými autorskými právy (čl. 1). Druhá přímá daň je zaměřena přímo na francouzské občany žijící v Monaku. Ti obyvatelé, kteří nemají nejméně pět let před 13. říjnem 1962 trvalé bydliště v knížectví, jsou povinni platit daň z příjmů francouzským úřadům45 (čl. 7). Dále se dohoda věnuje i dani z přidané hodnoty (čl. 15–16) a administrativním záležitostem. V dohodě zabývající se poštovními, telegrafickými a telefonními službami46 je dohodnuto, že první dvě služby budou prováděny francouzskými úřady (čl. 1) a zbývající,

40

Ač Monacké knížectví udržuje přátelské vztahy i s Itálií, tato práce se věnuje pouze spolupráci s Francií, a to z toho důvodu, že právě tyto vztahy byly z historického pohledu určující. 41 Všech 6 dohod vstoupilo v platnost 1. 9. 1963. 42 Convention on good-neighbourliness (Convention de voisinage). 43 Customs convention (Convention douanière). 44 Convention on taxation (Convention fiscale). 45 Dohoda byla modifikována 12. 8. 2005. Čl. 7 byl rozšířen o třetí odstavec, v němž je řečeno, že všichni francouzští občané, kteří zde začali mít trvalé bydliště od 1. ledna 1989, jsou povinni platit daň z majetku od 1. 1. 2002 za stejných podmínek, jako by měli místo bydliště ve Francii (Avenant a la convention fiscale). 46 Convention on postal, telegraph and telephone relations (Convention relative aux relations postales, télégraphiques, et téléphoniques), vstoupila v platnost 1. 9. 1963.

18

telefonní, záležitosti budou zařizovány monackou administrativou (čl. 10). Zbývající dvě dohody se věnují problematice lékárnictví a pojišťovnictví47 (Traité bilatéraux avec la France). Taktéž i mezi tímto mikrostátem a jeho sousední zemí je ustanovena měnová unie, jež vznikla na základě dohody z roku 194548 (Duursma 1996 : 289). Dne 24. října 2002 byla mezi Monackým knížectvím a Francií podepsána smlouva49, nahrazující dřívější dohodu z roku 191850 (Monaco signs new treaty with France). Již v prvním článku je potvrzena spolupráce mezi oběma stranami a Francie se zde zavazuje, že se bude starat o obranu nezávislosti a suverenity knížectví. Monako se naopak zavázalo, že bude ve svých záležitostech rozhodovat s ohledem na francouzské politické, hospodářské, bezpečnostní a obranné zájmy. Na tuto skutečnost je navázáno i v čl. 2, kde je řečeno, že monacké zahraniční vztahy by měly být v souladu se záležitostmi Francie. Následující článek (čl. 3) je změněn oproti původní smlouvě z roku 1918, neboť je zde zmíněna situace, pokud kníže skoná či abdikuje.51 V takových podmínkách je aplikován modifikovaný čl. 10 Monacké ústavy. Čl. 4 se věnuje problematice francouzských obranných sil, jež mohou vstoupit na území knížectví.52 Vztahy na diplomatické bázi a možnost využití francouzských konzulárních úřadů monackými občany jsou řešeny v pátém článku smlouvy. Kromě toho existuje, podobně jako mezi Andorrou, Francií a Španělskem, spolupráce mezi Monakem a Francií i v rámci praktických oblastí, například v oblasti dopravy – železniční i letecké. Dále státy kooperují i v oblasti vzdělávání, neboť v Monaku nejsou

47

Convention concerning pharmacy regulation (Convention relative à la réglementation de la pharmacie), Convention on insurance regulations (Convention relative à la réglementation des assurances). 48 Convention sur le contrôle des changes, podepsána 14. 4. 1945, vstoupila v platnost 1. 3. 1945 (Traités bilatéraux avec la France). 49 Traité destiné à adapter et à confirmer les rapports d’amitié et de coopération entre la République française et la Principauté de Monaco. 50 Treaty establishing the relations of France with the Principality of Monaco (Traité fixant les rapports de la France avec la Principauté de Monaco), vstoupila v platnost 23. 6. 1919. 51 V původní smlouvě se po takové události Monacké knížectví stává protektorátem Francie (Smlouva ustanovující vztahy Francie s Monackým knížectvím, čl. 3). 52 Situace je zde podobná té v Andoře. V Andorrském knížectví tato obrana není automatická (viz 3.1.3) a stejně tak i v Monaku mohou francouzské jednotky vstoupit na území knížectví až po souhlasu knížete. Ten může vstup obranných jednotek odmítnout, pokud by hrozilo narušení monacké nezávislosti, suverenity nebo integrity či chodu institucí.

19

univerzity, a tudíž je obvyklé, že středoškolští monačtí studenti přecházejí na francouzské vysoké školy.53

3.3 Republika San Marino Za nejstarší republiku na světě je považován mikrostát, jenž se nachází na Monte Titano a je zcela obklopen italským územím – San Marino. Tento stát se rozkládá na 61,2 km2 a obývá ho 30 780 sanmarinských občanů. Přestože je oficiálním jazykem italština, mnoho Sanmariňanů stále hovoří i romagnolským nářečím. San Marino je rozděleno na devět správních celků, tzv. hradů54 (Kořínek 2003: 87; San Marino Factbook; San Marino – Useful information).

3.3.1 Vznik San Marina Za zakladatele této země je považován kameník Marinus, který na zdejší území přišel 3. září 301 ve skupině křesťanů, jež prchala před pronásledováním císaře Diokleciána. Monte Titano, hora, na níž se skupina usídlila a vybudovala kostel sv. Petra, byla majetkem patricijky Felicie. Jedna legenda praví, že Marinus vyléčil syna patricijky a ta mu posléze věnovala celé území jako projev díků. Avšak existuje i druhá verze příběhu, která říká, že Monte Titano bylo Marinovi dáno Felicií poté, co ji i její rodinu obrátil na křesťanství (Haffaf 2003a: 42–43; Pečnikov 1989: 108). Později Marinus a jeho přátelé na Monte Titano vybudovali klášter, o kterém je možné naleznout první zmínku v dokumentu Placito Feretrano. Tento spis je uložen ve Státním archivu a lze v něm nalézt principy, jež jsou, s menšími úpravami, platné do dnešních dnů (Kořínek 2003: 87–88; San Marino – republika na Monte Titanu). Další důležitou písemností je bula od papeže Honora II. z roku 1126, v níž je uznána nezávislost a politická samostatnost tohoto státu. Následně byl roku 1263 odsouhlasen spis, který je přirovnáván k ústavě a jenž byl později několikrát upravován až do podoby z roku 1600 (Kořínek 2003: 88; Duursma 1996: 211).

53

Viz United Nations Treaty Series (http://untreaty.un.org/English/access.asp), ověřeno k 12. 4. 2008. Castelli (sg. castello); jsou jimi Acquaviva, Borgo Maggiore, Chiesanuova, Domagnano, Faetano, Fiorentino, Montegiardino, San Marino Citta, Serravalle. 54

20

V roce 1463 dochází k rozšíření sanmarinského území na dnešní velikost a o 40 let později je republika poprvé okupována (Kořínek 2003: 88). Roku 1627 je podepsána dohoda mezi církví a San Marinem, ve které byla uznána samospráva a výsady tohoto státu. Zároveň byla v této dohodě ze strany sanmarinských občanů potvrzena církevní suverenita nad tímto územím (Duursma 1996: 208). Roku 1739 bylo San Marino podruhé za celou svoji historii okupováno, tentokrát papežskými vojenskými silami. Tato situace však byla vyřešena ve prospěch Sanmarinské republiky a k 5. únoru 1740 získala nazpět svůj samostatný status pod ochranou církve (Duursma 1996: 209; Kořínek 2003: 89). Posléze, v období napoleonských válek bylo San Marino jediným územím v Itálii, které zůstalo neobsazené. Napoleon nabídl sanmarinským představitelům možnost rozšíření jejich území, avšak ti tuto nabídku odmítli. Díky této skutečnosti byla na Vídeňském kongresu v roce 1815 potvrzena existence samostatného San Marina55 (Haffaf 2003a: 42; Pečnikov 1989: 110). Po sjednocení Itálie56 zůstala republika na Monte Titano jediným samostatným státem z mnoha dřívějších. V roce 1862 byla mezi San Marinem a tentokrát již Italským královstvím podepsána smlouva57, která republice zaručovala královskou ochranu. Současně se San Marino v této smlouvě vzdalo práva razit své mince a taktéž práva uplatňovat clo na italské zboží. Tak dochází k vytvoření celní a měnové unie mezi oběma zeměmi (Duursma 1996: 210; Kořínek 2003: 89; Pečnikov 1989: 112).

3.3.2 San Marino po roce 1862 San Marino nemá ústavu a všechny jeho instituce jsou postaveny na Deklaraci práv obyvatel a zásadách vzniku politického řádu v San Marinu58 z roku 1974, která byla v roce 2002 modifikována (San Marino – Institutions). Zároveň je možné říci, že základem pro tuto deklaraci je „ústava“ z roku 1600 (viz výše).

55

Existoval však spor mezi San Marinem a církví, zda je sanmarinská republika naprosto nezávislá, anebo jestli zde i nadále platí církevní „nadvláda“ (Duursma 1996: 209-210). 56 Roku 1861. 57 Convention between the Republic of San Marino and the Kingdom of Italy (Convenzione fra la Repubblica di San Marino e il Regno d’Italia), podepsána 22. 3. 1862 (Bilateral agreements with Italy). 58 Declaration of the rights of the population and the principle foundations of the political order in San Marino (Dichiarazione dei diritti dei cittadini e dei principi fondamentali dell´ordinamento sammarinese) (San Marino Institutions).

21

Velmi zvláštní a podle některých autorů i archaickou státní institucí je Arengo (Pečnikov 1989: 114). Dříve byl nejvyšším státním orgánem, který však 15. století předal všechny své pravomoci Velké a Generální radě (viz níže). Nicméně, v roce 1906 si vzal některá svá práva zpět a dnes se tak tato instituce schází dvakrát do roka, týden po zvolení kapitánů-regentů (viz níže). Jedná se o nástroj přímé demokracie. Legislativním orgánem je Velká a Generální rada59, jež se skládá z 60 členů, kteří jsou voleni na 5 let. Tato rada volí kapitány-regenty, Státní radu a Radu dvanácti. Kapitániregenti60 jsou hlavami státu, kteří zastupují tuto instituci půl roku. Jsou voleni vždy 1. dubna a 1. října61 a jejich úkolem je řídit Velkou a Generální radu, Státní radu a taktéž Radu dvanácti. Jejich rozhodnutí musí být odsouhlasena jednohlasně. Státní rada62 (také nazývána Malá rada) představuje výkonnou moc. Skládá se z deseti ministrů a tří tajemníků (zahraničí, vnitro, finance). Rada dvanácti63 reprezentuje funkci nejvyššího soudu (Banks et al. 2003: 947; Kořínek 2003: 89–90). San Marino je členem OSN i Rady Evropy.64

3.3.3 Kooperace Itálie a San Marina Počátky oficiálního přátelského vztahu mezi Itálií a San Marinem lze datovat do let 187265 a 189766, během kterých byly podepsány první smlouvy. Tyto dohody byly 31. března 1939 nahrazeny Smlouvou o přátelství a dobrém sousedství67, v jejímž prvním článku je zdůrazněna potřeba ochrany sanmarinské svobody a nezávislosti ze strany Italského království. Na oplátku se San Marino zavázalo, že nepřijme ochranu od jakéhokoliv jiného státu (Duursma 1996: 223). Současně bylo v této smlouvě upraveno fungování celní unie a stejně jako v případě Andorry a Francie i zde byly produkty pocházející z třetích zemí podrobeny celní povinnosti (Duursma 1996: 229).

59

Consiglio Grande e Generale. Capitani reggenti. 61 Kapitáni-regenti jsou voleni již od roku 1243 (Dvě hlavy jednoho státu). 62 Congresso di Stato. 63 Consiglio dei XII. 64 Členem OSN od 2. 3. 1992, Rady Evropy od 22. 6. 1988. 65 Convention on friendship and good neighbourhood (Convenzione di buon vicinato e amicizia), podepsána 27.3.1872 (Bilateral agreements with Italy). 66 Tato konvence nesla stejné jméno jako předchozí z r. 1872, podepsána 28. 6. 1897 (Bilateral agreements with Italy). 67 Convention of friendship and good neighbourhood (Convenzione di amicizia e di buon vicinato fra la Repubblica di San Marino e il Regno d’Italia) (Bilateral agreements with Italy). 60

22

Bohužel, mezi lety 1948 až 1953 byly vztahy mezi zeměmi silně narušeny. Důvodem bylo složité ekonomické období a nápad sanmarinských představitelů zřídit na území republiky moderní kasino. V San Marinu též přibývaly společnosti s ručením omezeným, které podle Itálie měly mít škodlivý vliv na její daňový systém (Duursma 1996: 225; Pečnikov 1989: 113). Republika San Marino nakonec ustoupila ze svých představ a dala přednost dobrým vztahům se svým sousedním státem. V důsledku těchto skutečností byla v roce 1953 pozměněna smlouva o přátelství.68 Článek 47 od té doby stanovuje, že San Marino se vyhne všem opatřením ve finanční oblasti, jež by mohla přímo či nepřímo ovlivnit italský daňový systém (Duursma 1996: 226–227). K další změně smlouvy dochází 10. září 1971.69 Její první článek od té doby ustanovuje co nejširší kooperaci mezi Itálií a San Marinem pro zachování svobody a nezávislosti Sanmarinské republiky. Sanmarinští představitelé změnili svůj slib nepřijmout ochranu od jiné země a potvrdili neutralitu republiky (Duursma 1996: 222, 224). Jako předchozí dva mikrostáty i San Marino spolupracuje se svým sousedním státem v oblasti praktických záležitostí.70 Také zde existuje kooperace, na základě které mohou sanmarinští obyvatelé žádat pomoc na italských konzulárních úřadech, pokud se v daném státě nenachází sanmarinská instituce. Mezi oběma státy je též již od konce 19. století poštovní unie (Duursma 1996: 227–228). Co se týče vzdělání, i mezi těmito zeměmi funguje spolupráce, zejména na úrovni vysokého školství (Pečnikov 1989: 118).

3.4 Mikrostáty a jejich „mateřské země“ Ať již se jedná o vztahy mezi Andorrou, Španělskem a Francií, či Monakem a Francií anebo San Marinem a Itálií, vždy je možné říci, že se jedná o kooperaci, která je postavená na dlouhodobém, chvílemi komplikovaném, historickém vývoji. Jediným mikrostátem, u něhož je možné najít určitý rozdíl, je San Marino. Sanmarinští představitelé jednali až do roku 1862, kdy započal smluvní vztah mezi republikou a Italským královstvím, převážně se zástupci katolické církve. Tudíž v tomto případě lze říci, že historické faktory jsou méně významné než u zbývající Andorry a Monaka. 68

Additional Agreement to the Convention of friendship and good neighbourhood (Accordo aggiuntivo alla convenzione di amicizia e buon vicinato), podepsána 29. 4. 1953 (Bilateral agreements with Italy). 69 Tato změna smlouvy nesla stejné jméno jako předchozí úprava z r. 1953. 70 Mezi Itálií a San Marinem bylo podepsáno v praktických záležitostech velké množství smluv, viz Bilateral agreements with Italy.

23

Lze usoudit, že v rámci diplomatické spolupráce jsou určujícím faktorem právě historické zkušenosti a vývoj jednotlivých politických vztahů mezi mikrostátem a jeho větším sousedem. Tuto skutečnost je možné dokázat právě na případu San Marina. Sanmarinská republika deklarovala svoji naprostou nezávislost již od dob svého počátku a není známo, že by někdy došlo k situaci, kdy by byli její vládnoucí představitelé příliš ovlivněni církevními reprezentanty či později italskými činiteli. Naopak, na území Andorry a Monaka, kde již od dob středověku docházelo ke střetům, jež souvisely s panováním na konkrétním území, byla nakonec ustanovena taková vláda, v níž měly vliv i sousední země. Tak lze vysvětlit existenci spoluknížat i povinnost obsazování některých vládních postů francouzskými občany. V dnešní době se tyto historické skutečnosti projevují nejvíce v Monaku, které se zavázalo jednat tak, aby vystupovalo ve shodě s francouzskými zájmy. V Andorrském knížectví je dřívější španělský a francouzský vliv spíše již jen symbolický. Spolupráce mezi mikrostáty a sousedními zeměmi se velmi často odehrává ve stejných oblastech – celní a měnová unie, obrana země, poštovní služby, vzdělávání, doprava – a v dalších již stát od státu se lišících méně významných odvětvích. Je možné se domnívat, že důvodem, proč kooperace právě v těchto oblastech je společná všem mikrostátům, je ta skutečnost, že „pořizovací náklady“ ve výše uvedených odvětvích jsou velmi vysoké a návratnost vložených prostředků by byla v případě těchto malých států velmi dlouhodobá. Proto, z ryze racionálních důvodů, zřejmě dochází ke kooperaci. Jestliže má takto malý stát dlouhodobý a kooperující vztah se sousedním státem, je zcela pochopitelné, že z praktických důvodů dochází ke spolupráci, či dokonce nahrazení činnosti mikrostátu konáním „mateřské“ země. Jedinou oblastí kooperace, která může být problematická z pohledu suverenity státu, je obrana, jelikož tato oblast by měla být teoreticky zcela v rukou státních představitelů. V tomto případě je možné říci, že Andorra, Monako a San Marino částečně ustupují ze svého suverénního postavení, protože v takto citlivé oblasti se svěřují do rukou jiné země. Avšak i zde dochází ke shodě jednání představitelů mikrostátů, jelikož ve všech případech je nutný jejich souhlas k uskutečnění požadovaného působení. Otázkou však zůstává, jak tyto různé oblasti spolupráce mohou být ovlivněny členstvím větších států v Evropské unii. Zda je existující kooperace zcela odlišena od té existující na evropské úrovni, anebo zda dochází k určité míře splynutí.

24

4. Evropské mikrostáty a Evropská unie Vlivem výše popsaných skutečností, zvláště kooperačních vztahů mezi jednotlivými mikrostáty a přilehlými zeměmi, a též v důsledku geografického postavení Andorry, Monaka a San Marina dochází ke spolupráci nejen v rámci sousedských vztahů, ale také na evropské úrovni. Tyto tři konkrétní mikrostáty se podílejí na některých projektech Unie, a to buď na základě již dříve existující spolupráce se sousedícím státem, či na základě smluv, jejímiž signatáři byla Unie a jeden z mikrostátů. Evropská unie v rámci politiky „sousedství s mikrostáty“ neuplatňuje jednotnou strategii. Naopak, lze říci, že hlavním prvkem, na němž je bilaterální spolupráce postavena, jsou specifické a jedinečné historické vazby (Dózsa 2008: 93). Kooperace mezi daným mikrostátem a Unií je „osobitá“, snažící se odpovědět na existující otázky, a právě díky této skutečnosti je spolupráce mezi EU a jedním z mikrostátů víceméně odlišná od kooperačních vztahů se zbývajícími zkoumanými státy. Avšak ze strany mikrostátů je možné všimnout si jednoho společného rysu. Andorra, Monako i San Marino se za všech okolností snaží chránit své národní zájmy. Tímto si lze vysvětlit „bezpečnostní klauzule“, které jsou součástí některých dohod mezi Unií a mikrostáty, umožňující reagovat na nečekané ekonomické a sociální problémy způsobené otevřeností mezi oběma signatáři (Dózsa 2008: 101–102). Evropská unie nemá v žádném z daných mikrostátů diplomatické zastoupení. V případě, že se občané Andorry, Monaka či San Marina chtějí obrátit na diplomatické zastoupení EU, je možné využít orgány fungující v sousedních zemích – Francii, Španělsku a Itálii. Nicméně v Bruselu je možné navštívit andorrské, monacké i sanmarinské Zastoupení u Evropské unie (The EU’s relations with Andorra, The EU’s relations with Monaco, The EU’s relations with San Marino).

25

4.1 Andorrské knížectví a Evropské společenství71 4.1.1 Celní unie Základním dokumentem vztahů mezi Andorrou a ES je Dohoda ve formě výměny dopisů mezi Evropským hospodářským společenstvím72 a Knížectvím Andorry73 podepsaná 28. června 1990 na dobu neurčitou. Hlavním cílem této smlouvy bylo ustanovení celní unie mezi signatáři a nahradit tak uplatňování zřízení, které vyplývalo z výměny dopisů mezi Andorrou, Francií a Španělskem z roku 196774 (čl. 25) a jež bylo využíváno i ostatními členskými státy. Již v preambuli této smlouvy je řečeno, že je důležité brát v úvahu „zeměpisné, historické a společensko-hospodářské skutečnosti“ umožňující „výjimečné postavení Andorry a uplatnění zvláštních režimů.“ Následně je v druhém článku ustanovena celní unie mezi Společenstvím a Andorrou pouze pro průmyslové produkty, jenž jsou popsány v kap. 25–97 harmonizovaného systému.75 Zároveň však také platí, že na produkty, které spadají do kapitol 1–24 (převážně zemědělské výrobky) téhož systému, není uvaleno clo, pokud jsou tyto výrobky dováženy z andorrského území do Společenství (čl. 11). Tudíž je možné říci, že tato dohoda zakládá asymetrický vztah. Současně platí, že v případě zemědělských produktů jsou stanoveny množstevní omezení pro cestující do Andorry, pro něž zároveň platí osvobození od dovozních cel, daně z obratu a spotřebních daní vybíraných z dovozu zboží, stejně jako pro cestující z knížectví (čl. 13). Celní unie je postavena na stejných principech, jaké jsou popsány v čl. 23–30 Smlouvy o založení Evropského společenství. Andorra i Společenství se zavázaly, že „se zdrží zavádění nových dovozních nebo vývozních cel nebo poplatků s rovnocenným účinkem a zvyšování

71

V kap. 4.1, 4.2 a 4.3 je pojednáváno o spolupráci konkrétního mikrostátu a Evropského společenství, jelikož Evropská unie nemá právní subjektivitu, v důsledku čehož nemůže být jednou ze smluvních stran konkrétních dohod. 72 Evropské hospodářské společenství bylo Maastrichtskou smlouvou přejmenováno na Evropské společenství. Smlouva o EHS tak byla přejmenována na Smlouvu o ES. 73 Vstoupila v platnost k 1. 1. 1990 (Úř. věst. L 374, 31. 12. 1990, s. 14–32). 74 Tato dohoda znamenala znovupotvrzení smluv z 13. 7. 1867 a 22.–23. 11. 1867 mezi Andorrou, Francií a Španělskem, jimiž se zúčastněné státy navzájem osvobozovaly od cel. Na tyto smlouvy bylo odkazováno i v Příloze I Smlouvy o přistoupení Španělska a Portugalska k EU, kde bylo taktéž řečeno, že tyto dohody budou Francií i Španělskem využívány tak dlouho, dokud „nevstoupí v platnost režim obchodních vztahů mezi Společenstvím a Andorrou“. 75 Jedná se o systém, který byl založen v r. 1983 Mezinárodní úmluvou o harmonizovaném systému popisu a číselném označování zboží.

26

těchto cel nebo poplatků, které jsou uplatňovány v rámci jejich vzájemných obchodních vztahů k 1. lednu 1989“ (čl. 5). Tato cla a poplatky mají být posléze oboustranně zrušena k 1. lednu 199176 (čl. 6), společně s „množstevními omezeními dovozů a vývozů a všech opatření s rovnocenným účinkem“ (čl. 9). Současně se Andorrské knížectví v sedmém článku zavázalo, že do svých zákonů zakomponuje formální náležitosti, které jsou uplatňovány Společenstvím vůči třetím zemím, a také ty předpisy, jež jsou používány členskými státy a jsou nezbytné pro fungování celní unie. Andorra tak v této oblasti zcela přejímá právní stránku věci ze strany ES. Tudíž není překvapivé, že se obě země zavázaly, že se zdrží i takových vnitrostátních fiskálních opatření, která by mohla mít diskriminující efekt na „obdobné produkty druhé smluvní strany“ (čl. 14). Zároveň však existují i důvody, které by mohly být příčinami omezení dovozu – např. možnost ohrožení veřejné bezpečnosti, veřejného pořádku či ochrany zdraví –, avšak za předpokladu, že se nestanou prostředkem pro „svévolnou diskriminaci“ (čl. 16). Jedná se tedy o takové příčiny, jež jsou sepsány v čl. 30 Smlouvy o založení ES. Nakonec je důležitý i ten fakt, že je touto smlouvou založen Smíšený výbor, jehož úkolem je správa dohody a zajišťování jejího řádného provádění (čl. 17). V průběhu druhé poloviny 90. let byla tato dohoda doplňována, zejména v oblastech veterinárních záležitostí. Je možné říci, že ta oblast, jež nebyla součástí celní unie, což znamenalo, že v ní nemusely být ze strany Andorry uplatňovány přesně takové předpisy jako v členských státech, byla hlavní oblastí zájmu. Jednalo se o možnost vyvážet zemědělské produkty bez dovozního cla z Andorry do Společenství, což zaváděl čl. 11. V roce 1997 byl podepsán Protokol o veterinárních otázkách, kterým se doplňuje Dohoda ve formě výměny dopisů mezi Evropským hospodářským společenstvím a Andorrským knížectvím77, jenž je nedílnou součástí předchozí dohody (čl. 3). V tomto protokolu se Andorra zavázala, že převezme acquis communautaire v oblasti veterinárních pravidel, které je prováděno v rámci Společenství a jež se týká především hygienických a zdravotních opatření. Nicméně, je zde zmíněna i možnost inspekcí ze strany ES (čl. 1). Protokolem je taktéž vytvořena ad hoc „podskupina“ spadající pod pravomoci Smíšeného výboru, jejímž úkolem je především pravidelně zkoumat, zda je stávající ustanovení adekvátní (čl. 2). Později byla dohoda několikrát obměněna, ve snaze reagovat na nově upravenou situaci v rámci Společenství, což znamenalo, že Andorra aplikovala do svého právního rámce

76 77

S výjimkou Španělska a Portugalska. Vstoupil v platnost 1. 3. 1998 (Úř. věst. L 148, 6. 6. 1997, s. 16–18).

27

modifikovanou

legislativu

Společenství

související

s celní

unií

nebo

protokolem

o veterinárních záležitostech. Smlouva byla taktéž rozšířena o další protokol78 v roce 1996 v důsledku vstupu Finska, Rakouska a Švédska do Unie. Je důležité též zdůraznit, že všechny otázky vztahu mezi Společenstvím a Andorrou jsou rozhodovány samotnými andorrskými představiteli, bez jakéhokoliv vlivu Francie či Španělska (Duursma 1996: 364).

4.1.2 Dohoda o spolupráci Rada EU 10. května 2005 vydala rozhodnutí79, v němž bylo řečeno, že byla uzavřena dohoda o spolupráci s Andorrským knížectvím. Důvodem tohoto konání byla snaha „posílit stávající vztahy s Andorrou.“ Dohoda o spolupráci mezi Evropským společenstvím a Andorrským knížectvím80 byla podepsána 15. listopadu předchozího roku a signatáři se v ní zavázali, že „budou v rámci svých pravomocí spolupracovat na co nejširším základě a ke vzájemnému prospěchu smluvních stran v oblastech společného zájmu“ (čl. 1). Oblastmi zájmu jsou životní prostředí (čl. 2), komunikace, informace a kultura (čl. 3), vzdělávání, odborné vzdělávání a mládež (čl. 4), sociální a zdravotní otázky (čl. 5), transevropské sítě a doprava (čl. 6), regionální politika (čl. 7) a další oblasti spolupráce (čl. 8). Současně je založen Výbor pro spolupráci, jehož úkolem je dohlížet na řádné provádění dohody (čl. 9).

4.1.3 Další kooperační oblasti Již delší dobu je na evropské úrovni vynakládáno úsilí zabránit daňovým únikům. Dílčí řešení této problematiky představuje Směrnice Rady 2003/48/ES ze dne 3. června 2003 o zdanění příjmů z úspor v podobě úrokových plateb81, která je uplatňována v praxi od 1. 7. 2005.82 Tato směrnice upravuje situaci, kdy se členské státy zavázaly, že si budou navzájem vyměňovat informace související s příjmy z úspor daňových poplatníku (fyzických osob)

78

Protocol to the Agreement in the form of an Exchange of Letters between the European Economic Community and the Principality of Andorra consequent on the accession of the Republic of Austria, the Republic of Finland and the Kingdom of Sweden to the European Union, vstup v platnost 1. 1. 1997 (Úř. Věst. L 271, 24. 10. 1996, s. 39–42). 79 2005/398/ES: Rozhodnutí Rady ze dne 10. května 2005 o uzavření Dohody o spolupráci mezi Evropským společenstvím a Andorrským knížectvím (Úř. věst. L 135, 28. 5. 2005, s. 12–13). 80 Vstoupila v platnost 1. 7. 2005 (Úř. věst. L 135, 28. 5. 2005, s. 14–18). 81 Úř. věst. L 157, 26. 6. 2003, s. 38–48. 82 Směrnice měla být podle čl. 17 aplikována již od 1. ledna 2005, avšak podmínky řečené v tomto článku („Švýcarská konfederace, Lichtenštejnské knížectví, Republika San Marino, Monacké knížectví a Knížectví Andorry budou od tohoto data používat opatření rovnocenná opatřením obsaženým v této směrnici, a to v souladu s dohodami, které tyto státy uzavřely s Evropským společenstvím na základě jednomyslného rozhodnutí Rady“) nebyly splněny a tudíž došlo k přesunu na 1. 7. 2005.

28

žijících v Unii. Hlavním cílem tohoto ustanovení je řešit okolnosti, za nichž občan EU získává úroky v jiném členském státě, než v kterém je daňovým rezidentem.83 Směrnice je doplněna smlouvami s pěti třetími zeměmi (Andorra, Lichtenštejnsko, Monako, San Marino, Švýcarsko), aby nebylo ohroženo dosažení stanovených cílů. Právě ta skutečnost, že opatření mají být uplatňována od stejného dne nejen členskými státy, ale i zeměmi, jejichž ustanovení „umožňují“ daňové úniky, je ústřední myšlenkou celého projektu a bez jejího dodržování by byl ztracen smysl celého plánu. Tyto státy se zavázaly, že budou vybírat tzv. srážkovou daň, z níž 25 % zůstane státu, jenž ji bude vybírat, a 75 % bude převedeno do členské země, kde má vlastník příjmů bydliště. Avšak existuje i možnost, kdy se vlastník příjmů sám rozhodne, že informace týkající se jeho úrokových příjmů mohou být předány státům EU. V tomto případě není u něho uplatňována srážková daň (Informace k uplatňování Směrnice Rady 2003/48/ES o zdanění příjmů z úspor v podobě úrokových plateb). Dohoda mezi Evropským společenstvím a Andorrským knížectvím, která stanovuje opatření rovnocenná opatřením stanoveným směrnicí Rady 2003/48/ES o zdanění příjmů z úspor ve formě příjmů úrokového charakteru84 byla podepsána 15. listopadu 2004. Její provádění je „podmíněno přijetím a prováděním opatření, která odpovídají opatřením směrnice nebo jsou s nimi rovnocenná a která stanoví stejné dny provedení“ (čl. 14). V této dohodě jsou stanovena výše popsaná opatření (srážkové dani se věnuje čl. 7 a možnosti dobrovolnému poskytnutí informací čl. 9). Zároveň je dohoda doplněna pravidly o výměně informací na žádost, čímž je myšleno, že „příslušné orgány Andorrského knížectví a členských států Evropského společenství si vyměňují informace o jednání, které je pro příjmy, na které se vztahuje tato dohoda, podle právních předpisů dožádaného státu daňovým podvodem nebo podobným protiprávním činem“ (čl. 12). Hlavním důvodem, proč byla tato dohoda podepsána, je ta skutečnost, že Andorra je, společně s Monakem a Lichtenštejnskem, považována za daňový ráj85 (Ministři financí se zaměří na daňové ráje; List of Unco-operative Tax Havens).

83

Jedním z důvodů, které vedly k přijetí směrnice, bylo, že „konečným cílem této směrnice je umožnit, aby příjmy z úspor v podobě úrokových plateb vyplacené v jednom členském státě jejich skutečným vlastníkům, kteří jsou fyzickými osobami s bydlištěm v jiném členském státě, podléhaly účinnému zdanění v souladu s právními předpisy jiného členského státu.“ 84 Úř. věst. L 359, 4. 12. 2004, s. 33–45. 85 V Andoře nejsou vybírány žádné přímé daně, pouze nepřímé. Viz Taxation in the Principality of Andorra, online text (http://www.andorra.be/en/3.4.htm), ověřeno k 12. 4. 2008.

29

Andorra není členem Schengenského prostoru, tudíž jsou na jejích hranicích zachovány kontroly (Schengen visa). Původní měnou užívanou v knížectví byl francouzský frank i španělská peseta, avšak od té doby, kdy byla uvedena v některých členských státech Unie společná měna (i ve Francii a Španělsku), je euro využíváno jako oficiální měna knížectví, přestože neexistuje žádná smlouva mezi Andorrou a Společenstvím ustanovující tuto skutečnost (Dózsa 2008: 97). Nicméně, Andorra již požádala o uzavření měnové dohody a dle rozhodnutí Rady z 11. května 200486 byl tento návrh akceptován i ze strany Společenství. Lze tudíž předpokládat, že dohoda podobná těm, jež ustanovují měnové vztahy s Monakem a San Marinem (viz 4.2.1, 4.3.2), bude v blízké budoucnosti podepsána i mezi Andorrou a ES.

4.2 Monacké knížectví a Evropské společenství 4.2.1 Francouzsko-monacká celní a měnová unie Na rozdíl od Andorry i San Marina nebyla mezi Monackým knížectvím a Společenstvím podepsána dohoda týkající se celní unie. Důvodem byl ten fakt, že celní unie existovala již mezi Monakem a Francií a dle druhého článku v dodatku k nařízení Rady z roku 196887 byla tato skutečnost akceptována i ze strany ES. Tak bylo území Monaka zahrnuto v celní unii ihned po jejím vzniku, právě na základě již existující kooperace. Stejně tak jako byla ze strany Společenství uznána francouzsko-monacká celní unie, bylo podobně nahlíženo i na existující měnovou unii. V šestém prohlášení88 přiloženém ke Smlouvě o Evropské unii je řečeno, že smluvní strany souhlasí s tím, aby „[…] stávající měnové vztahy […] mezi Francií a Monackým knížectvím zůstaly Smlouvou o založení Evropského společenství nedotčeny až do zavedení ECU jako jednotné měny Společenství.“ Současně se Společenství zavázalo, že „usnadní nová projednávání stávajících dohod.“ Na tuto skutečnost bylo navázáno uzavřením Měnové dohody mezi vládou Francouzské republiky, jako zástupcem Evropského společenství, a vládou Jeho Jasné Výsosti Knížete

86

Rozhodnutí Rady 2004/54/ES ze dne 11. května 2004 o postoji Společenství ohledně dohody týkající se měnových vztahů s Andorským knížectvím ( Úř. věst. L 244, 16. 7. 2004, s. 47–49). 87 Regulation (EEC) No 1496/68 of the Council of 27 September 1968 on the definition of the customs territory of the Community (Úř. Věst. L 238, 28. 9. 1968, s. 1–2). 88 Prohlášení o měnových vztazích se Sanmarinskou republikou, s Vatikánským městským státem a s Monackým knížectvím.

30

Monaka89 z roku 2001 na dobu neurčitou. Na základě této smlouvy je v knížectví od 1. ledna 1999 užíváno euro jako oficiální měna (čl. 1), jejíž zavádění bude v souladu s časovým rozvrhem, který bude uplatňován Francií (čl. 2). Monako je oprávněné vydávat své euromince (čl. 3), jejichž počet je odečítán z francouzské kvóty (The EU’s relations with Monaco). Knížectví se taktéž zavázalo, že přijme taková opatření, která jsou shodná se související legislativou Společenství (čl. 1, 11), a také taková ustanovení, jež budou aplikována v boji proti falšování eurobankovek a mincí (čl. 9). Taktéž se Monako zavázalo, že finanční instituce, které se zabývají souvisejícími aktivitami, převezmou opatření, jež jsou uplatňována podobnými francouzskými ústavy (čl. 10). Dohoda též zakládá Smíšený výbor, jehož úkolem je usnadnit provedení a fungování smlouvy (čl. 14). Dodatky této dohody, obsahující seznam komunitární legislativy, jenž se knížectví zavázalo implementovat do svého právního systému, byly modifikovány v roce 2006.90

4.2.2 Ostatní oblasti kooperace Jak bylo na začátku této kapitoly napsáno, Společenství užívá ke každému mikrostátu individuální přístup. Lze předpokládat, že na základě tohoto postoje byla podepsána v roce 2003 Dohoda mezi Evropským společenstvím a Monackým knížectvím o používání některých aktů Společenství na území Monackého knížectví.91 Monako se v prvním článku této smlouvy zavázalo, že právní akty Společenství, které jsou uvedené v příloze, budou použity i na jeho území. Zmíněná legislativa se týká léků pro humánní a veterinární užití, dále kosmetických výrobků a poslední kategorií jsou zdravotnické prostředky (čl. 1). Taktéž je založen Smíšený výbor, který má za cíl „správu a řádné používání dohody“ (čl. 3). Příčinou vzniku této dohody je ta skutečnost, že společnosti věnující se těmto oblastem podnikání mají často sídlo v monackém knížectví, zejména z daňových důvodů (Kořínek 2003: 105; Pečnikov 1989: 147-148). Díky existenci celní unie mají tyto společnosti volný přístup na trh ES. Nicméně produkty vyrobené na monackém území nemají původ ve Společenství, resp. nejsou v něm vyrobeny (The EU’s relations with Monaco).

89

Monetary Agreement between the Government of the French Republic, on behalf of the European Community, and the Government of His Serene Highness the Prince of Monaco, vstoupila v platnost k 26. 12. 2002 (Úř. věst. L 142, 31. 5. 2002, s. 59–73). 90 2006/558/ES: Rozhodnutí Komise ze dne 2. srpna 2006 , kterým se aktualizují přílohy měnové dohody mezi vládou Francouzské republiky, jménem Evropského společenství, a vládou Jeho Jasnosti prince monackého (Úř. věst. L 219, 10. 8. 2006, s. 23–27). 91 Vstoupila v platnost k 1. 5. 2004 (Úř. věst. L 332, 19. 12. 2003, s. 42–51).

31

Naopak, oblastí v níž je ze strany EU možné pozorovat jednotný postup, je její snaha o zabránění daňovým únikům.92 V roce 2004 podepsaly obě strany Dohodu mezi Evropským společenstvím a Monackým knížectvím, kterou se stanoví opatření rovnocenná opatřením stanoveným směrnicí Rady 2003/48/ES.93 V této smlouvě jsou ustanoveny stejné principy jako v dohodě, jež byla podepsána mezi Společenstvím a Andorrou. I zde je popsána srážková daň (čl. 7), možnost odpuštění srážkové daně za předpokladu dobrovolného poskytnutí informací (čl. 9), předávání informací na žádost (čl. 12) nebo zamezení dvojího zdanění (čl. 10). A i v tomto případě jsou výnosy ze srážkové daně rozděleny tak, že 25 % zisku je určeno monacké straně a zbývajících 75 % je převedeno do státu, jehož je skutečný vlastník úroků rezidentem (čl. 8). Na rozdíl od Andorry je Monacké knížectví součástí Schengenského prostoru a to opět v důsledku již dříve existujícího ustanovení mezi knížectvím a Francií. Francouzská strana dokonce kontroluje monacký přístav (Schengen visa).

4.3 Sanmarinská republika a Evropské společenství 4.3.1 Celní unie Stejně jako Monako bylo i sanmarinské území na základě nařízení Rady (viz 4.3.1) zahrnuto do prostoru celní unie Společenství. Avšak v tomto případě bylo rozhodnuto, že bude podepsána nová dohoda, zabývající se ustanovením celní unie a ostatních oblastí spolupráce. Dohoda o spolupráci a celní unii mezi Evropským společenstvím a Republikou San Marino94 byla podepsána již 16. prosince 1991, avšak v platnost vstoupila až k 1. dubnu 2002. Důvodem této skutečnosti bylo, že dohoda zahrnovala nejen problematiku celní unie, ale také nové oblasti spolupráce a sociálních ustanovení, kvůli čemuž byla požadována ratifikace všemi členskými státy (Duursma 1996: 248), a tím došlo k odlišení od dohody mezi Andorrou a ES. Po dobu, během níž se očekávalo potvrzení od všech států, byla uplatňována Prozatímní dohoda o obchodu a celní unii mezi Evropským hospodářským společenstvím a Republikou San Marino95, která byla v těchto oblastech totožná s výše zmíněnou dohodou

92

Monako je také zahrnuto na seznamu OECD tzv. daňových rájů. V knížectví je vybírána pouze jedna přímá daň, která je uvalena na zisk z průmyslových a komerčních aktivit. Viz Fiscal Policies. 93 Vstoupila v platnost 1. 7. 2005 (Úř. věst. L 19, 21. 1. 2005, s. 55–69). 94 Úř. věst. L 251, 27. 9. 2005, s. 1–31. 95 Úř. věst. L 359, 9. 12. 1992, s. 14–19.

32

mezi oběma signatáři a nebyly v ní zahrnuty ty články, jež se zabývaly spoluprací a sociálními záležitostmi. Ustanovení Prozatímní dohody se shodují s těmi, které byly definovány v dohodě mezi Andorrou a ES (viz 4.1.1). San Marino i ES se zavázaly, že zruší všechny dovozní a vývozní cla a poplatky s rovnocenným účinkem (čl. 5) k 1. 1. 1996 a taktéž, že se zdrží jakýchkoliv praktik vnitrostátní fiskální povahy (čl. 11). Stejně jako v případě Andorry i tato dohoda se vztahuje na všechny produkty vyrobené ve Společenství a San Marinu a také na výrobky, které pocházejí z třetích zemí a byly propuštěny do volného oběhu buď ve Společenství anebo v Sanmarinské republice (čl. 2). Čím se však dohoda liší od ustanovení mezi Andorrou a ES, je zahrnutí produktů kapitol 1–97 harmonizovaného systému, tudíž se celní unie uplatňuje i na zemědělské produkty (čl. 1). Z tohoto důvodu se San Marino zavazuje přijmout nejen legislativu související s celní unií, ale taktéž „předpisy Společenství týkající se veterinárních, rostlinolékařských otázek a otázek jakosti“ (čl. 5). To znamená, že ta oblast, která byla v případě Andorry řešena doplňujícím protokolem, je v případě San Marina ustanovena již na začátku kooperace se Společenstvím. Zároveň je již v Prozatímní dohodě ustanoven Výbor pro spolupráci, který je zodpovědný za správu dohody a její řádné používání (čl. 13). Platnost Prozatímní dohody byla ukončena v roce 2002, kdy začala platit Dohoda o spolupráci a celní unii, čímž vstoupily v platnost i ty články, které se týkají spolupráce a sociálních ustanovení. Smluvní strany se dohodly, že rozšíří svoji kooperaci, aby „posílily existující vztahy“ (čl. 14). Oblastmi spolupráce jsou průmyslový sektor a služby, se zaměřením na malé a střední podniky (čl. 15), životní prostředí (čl. 16), turismus (čl. 17) a komunikace, informace a kulturní záležitosti (čl. 18). Lze tedy říci, že ta odvětví, která jsou mezi Andorrou a Společenstvím ustanovena na základě další smlouvy (viz 4.1.2), jsou v případě San Marina projednávána již na začátku kooperace s ES. Sociální ustanovení naopak představují oblast, jež je zahrnuta pouze ve vztahu mezi Společenstvím a Republikou San Marino, a mají za cíl, aby Sanmariňané nebyli diskriminováni v sociálních oblastech na základě jejich národnosti (čl. 21). Dohoda byla později rozšířena o protokoly, v nichž se nově přistoupivší členové EU zavázali k plnění již existujících ustanovení.96 Důvodem byla ta skutečnost, že dohoda musela

96

Protocol to the Agreement on Cooperation and Customs Union between the European Economic Community and the Republic of San Marino consequent upon the accession of the Republic of Austria, the Republic of Finland and the Kingdom of Sweden to the European Union (Úř. věst. L 84, 28. 3. 2002, s. 53–64), vstoupil v

33

již v době svého vzniku být ratifikována všemi členskými státy zvlášť, a tudíž byla stejná procedura požadována i u nových členů.

4.3.2 Měnová ustanovení V šestém prohlášení Smlouvy o EU byly zmíněny nejen vztahy mezi Monakem a Francií, ale též ustanovení mezi San Marinem a Itálií. Unie se zavázala, že stávající vztahy zůstanou nedotčeny až do zavedení jednotné měny a že usnadní budoucí projednávání nových dohod (viz 4.2.1). Měnovou dohodou mezi Italskou republikou, jako zástupcem Evropského společenství, a Republikou San Marino97 bylo euro ustanoveno jako oficiální sanmarinská měna od 1. 1. 1999 (čl. 1). Stejně jako v případě Monaka a Francie se San Marino zavázalo, že bude dodržovat takový časový režim zavádění eura, který se bude shodovat s časovým rozvrhem sousední země – Itálie (čl. 1). Sanmarinská strana je taktéž oprávněna vydávat limitovaný počet euromincí (čl. 2, 3) a také v tomto případě je objem mincí součástí italské kvóty (čl. 4). Současně se San Marino, stejně jako Monako, zavázalo, že přijme opatření proti pašování bankovek a mincí (čl. 8). A stejně jako Monako, i San Marino je nadále oprávněno vydávat své sběratelské mince. Nicméně, smlouva mezi San Marinem a ES neustanovuje žádný Smíšený výbor. Zároveň vstupem nové měnové dohody se ruší dřívější smlouva mezi San Marinem a Itálií z 21. prosince 1991 (čl. 10).

4.3.3 Další oblasti spolupráce Podobně jako Andorrské a Monacké knížectví se Sanmarinská republika, ač není považována za tzv. daňový ráj, zavázala, že učiní taková opatření, která budou rovnocenná těm, jež jsou ustanovena směrnicí 2003/48/ES. Dohoda mezi Evropským společenstvím

platnost 1. 4. 2002; Protokol k Dohodě o spolupráci a celní unii mezi Evropským hospodářským společenstvím a Republikou San Marino s ohledem na účast České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky jako smluvních stran v důsledku jejich přistoupení k Evropské unii (Úř. věst. L 251, 27. 9. 2005, s. 3–6), vstoupil v platnost 1. 8. 2005; Protokol k Dohodě o spolupráci a celní unii mezi Evropským hospodářským společenstvím a Republikou San Marino o účasti Bulharské republiky a Rumunska jakožto smluvních stran v důsledku jejich přistoupení k Evropské unii (Úř. věst. L 325, 11. 12. 2007, s. 84–88), vstoupil v platnost 1. 2. 2008. 97 Monetary agreement between the Italian republic, on behalf of the European Community, and the Republic of San Marino (Úř. věst. C 209, 27. 7. 2001, s. 1–4), smlouva byla podepsána 29. 11. 2000 (Agreements with international bodies).

34

a Republikou San Marino, kterou se stanoví opatření rovnocenná opatřením stanoveným směrnicí Rady 2003/48/ES o zdanění příjmů z úspor ve formě příjmů úrokového charakteru98 byla podepsána 7. prosince 2004 a vstoupila v platnost ve stejnou dobu jako předchozí dohody. Její ustanovení jsou totožná s těmi, která byla dohodnuta mezi ES a Andorrou a Monakem (viz 4.1.3 a 4.2.2). San Marino je taktéž jako Monako součástí Schengenského prostoru, avšak neoficiálně. Sanmarinská republika je zahrnuta v tomto prostoru proto, že má s italskou stranou otevřené hranice. Nicméně, je možné se setkat s náhodnými hraničními kontrolami (Schengen visa).

4.4 Vztah EU s mikrostáty Vztahy mezi Unií a zkoumanými mikrostáty jsou specifické a odpovídající konkrétní situaci. Je možné říci, že konkrétní spolupráce a vztah je odezvou nejen na potřeby EU a daného mikrostátu, ale především se jedná o odpověď na již existující kooperaci mezi Andorrou, Monakem a San Marinem a sousedním státem. Právě ten fakt, jak úzké vztahy existovaly a existují mezi konkrétními zeměmi, určuje, jak bude vypadat navazující spolupráce mikrostátu s Unií. Lze vypozorovat, že čím více jsou propojeny vztahy mezi malým a velkým státem, tím méně smluvních dokumentů je sepsáno mezi ES a mikrostátem. Pokud bychom porovnali situaci San Marina a Monaka, je možné říci, že San Marino v důsledku menší propojenosti s Itálií bylo na začátku 90. let minulého století v pozici, kdy mu byla navrhnuta smlouva zabývající se jak celní unií, tak i jinými oblastmi spolupráce a dokonce i sociálními ustanoveními. Naopak v případě Monaka a Francie, kde existovaly úzké smluvní vztahy, zesílené ve 20. století, byla podepsána první dohoda, související s měnovými ustanoveními, až později. Důvodem byla nutnost řešit vzniklou situaci, kdy se vyvíjela měnová unie v rámci EU a tudíž i existující měnové vztahy, v nichž byly zapojeny členské státy. Andorra se v této situaci vydala střední cestou, jelikož podepsala s Unií smlouvu o celní unii a posléze i dohodu zabývající se další možnou kooperací. Celkově však situace mezi mikrostáty a EU odpovídá také postupnému srůstání uvnitř Unie. Právě ty oblasti, které postupně v rámci Evropy nabývají na důležitosti, jsou, pokud je tomu zapotřebí, smluvně zajištěny se státy, které by teoreticky mohly být zapojeny do této

98

Úř. věst. L 381, 28. 12. 2004, s. 33–51.

35

spolupráce. Zpočátku byly podepsány hlavně smlouvy zabývající se celní unií, což je možné považovat za racionální reakci, neboť nelze očekávat, že by byly zvolené mikrostáty schopné zůstat nezapojené, jestliže kolem nich existuje takto kompaktní celní unie. A taktéž to byla odpověď na již fungující celní unie mezi Andorrou, Monakem a San Marinem a sousedními zeměmi. Nicméně, již v tomto bodě lze vypozorovat určitou odlišnost. Smlouva o celní unii byla podepsána pouze s Andorrou a San Marinem, neboť celní ustanovení mezi Monakem a Francií byla stanovena zřejmě na odpovídajících principech celní unie EU, a tudíž nebyla ze strany Unie snaha o uzavření nové smlouvy. Avšak i v případě Andorry a San Marina existují rozdíly. Hlavní diference spočívá v rozsahu kapitol harmonizovaného systému, na který je celní unie uplatňována. Další odlišností je právě ta skutečnost, že v případě San Marina byly ve smlouvě zahrnuty i jiné oblasti, které byly v případě Andorry řešeny až následující smlouvou, popřípadě protokolem zabývajícím se veterinárními záležitostmi. Později byla ze strany EU řešena situace, která vyplynula ze vzniku měnové unie. Tyto okolnosti vedly k uzavření smluv týkajících se měnových vztahů mezi mikrostáty a Společenstvím99. Jako poslední oblast byla probírána daňová problematika. K tomuto postupnému přijímání nových dohod, protokolů, či pouhého doplňování již existujících smluv docházelo na základě postupného rozšiřování evropské legislativy, která měla vliv na ty oblasti, jež byly smluvně řešeny mezi zvolenými mikrostáty a ES. Tak také dochází k většímu zapojení Andorrského knížectví, Monackého knížectví a Republiky San Marino v celkovém evropském rámci. Tudíž lze také očekávat, že tato spolupráce bude postupně rozšiřována tak, jak se bude zvyšovat angažovanost Unie i v jiných odvětvích. Na začátku bylo řečeno, že kooperace mezi Unií a konkrétním mikrostátem je „osobitá“, odlišná. Je to v důsledku rozlišných vztahů mikrostátů se sousedními zeměmi a také v důsledku specifických potřeb obou stran – mikrostátů a EU. Avšak zároveň je možné spatřit i určitou sjednocující linii. Z nadhledu může vypadat každá spolupráce jiná, avšak po důkladnějším prozkoumání se ukáže, že postupně dochází ke srovnávání úrovně kooperace mezi jednotlivými mikrostáty a Unií, a ač způsob může chvílemi vypadat u některých více komplikovaný (Andorra) než u ostatních (Monako, San Marino), v závěru se ukáže, že cíl je stejný. V našem případě je to celní unie, měnové vztahy a neustále se rozšiřující spolupráce v dalších oblastech.

99

Přestože by to mohlo vypadat, že je situace Andorry odlišná, v dnešní době byly i v tomto případě učiněny takové kroky, aby byla taktéž podepsána měnová dohoda.

36

37

5. Závěr Tato práce se snaží vyvrátit či potvrdit hypotézu, že vstup do EU a výhody plynoucí z členství se nevyrovnají, ať již diplomaticky či finančně, možnostem, které těmto státům umožňuje nynější postavení vně-uvnitř EU. Je jisté, že Andorra, Monako a San Marino si udržují své zvláštní postavení právě proto, že jim vyhovuje a je pro ně zřejmě i finančně výhodnější. Kdyby tento stav nebyl pro ně příznivý, zcela jistě by již požádaly o členství v EU, což by na základě jejich dnešního postavení neměl být problém. Jsou to finančně i politicky vyspělé státy, které již delší dobu udržují výborné vztahy s jedním z členských států, a navíc existují i „evropské“ oblasti, v nichž jsou zapojeny. Zkoumání problematiky mikrostátů a jejich vztahů s Evropskou unií může být často ovlivněno nedostatkem vhodné literatury a informací. V českém prostředí neexistují zdroje věnující se přímo této problematice. Taktéž je jen těžko dohledatelná literatura, v níž by bylo pojednáváno pouze o vztahu vybraných mikrostátů se sousedními zeměmi. Jediná problematika probíraná v několika málo publikacích je historie a současnost evropských mikrostátů. Nicméně na základě různých částečných informací a také na základě dohod uzavřených mezi mikrostáty a ES je možné vyvodit určité závěry. Postavení, v kterém se zkoumané mikrostáty dnes nacházejí, je pro ně dostačující. Z hlediska diplomatických možností jim Evropská unie nemá již co nabídnout. Andorra, Monako i San Marino zřejmě nikdy neprováděly zcela nezávisle svoji vlastní zahraniční politiku, v důsledku dříve podléhajícího a dnes kooperujícího vztahu s Francií, Itálií nebo Španělskem. Tyto státy jednají tak, aby jejich činy byly v souladu se zájmy „mateřské“ země, byť explicitně je tato skutečnost vyřčena pouze ve vztahu mezi Monakem a Francií. Tudíž, pokud by se mikrostáty staly členy Unie, jedinou diplomatickou výhodou by mohlo být zahrnutí v tomto celku v rámci mezinárodního prostředí. Avšak nelze se domnívat, že by se jejich diplomatické postavení zvýšilo uvnitř EU. Uvnitř této skupiny by těmto státům zůstala ta diplomatická síla, kterou požívají dnes. Je pravdou, že by měly možnost zasáhnout do rozhodování v rámci evropských politik, ale je důležité si uvědomit, že uvnitř daných mikrostátů je nyní uplatňována evropská legislativa pouze tak, jak si andorrští, monačtí nebo sanmarinští představitelé odsouhlasili. Unie nemá pravomoc těmto státům vnucovat další legislativu, k níž se vedení mikrostátů nijak nezavázalo. Jedinou situací, v níž by zesílilo diplomatické postavení zvolených mikrostátů, by bylo jednomyslné hlasování, které je však 38

již nyní využíváno převážně v politicky citlivých oblastech rozhodování. Lze říci, že diplomatická role těchto států je v rámci mezinárodního prostředí úměrná jejich velikosti. Samozřejmě, že existují i takové státy, které přestože jsou malé, jsou současně politicky významné. Avšak to není případ Andorrského a Monackého knížectví nebo Republiky San Marino. Tyto země se věnují převážně svým vnitřním záležitostem, důsledkem čehož je spolupráce s Unií, která je obklopuje, životně důležitá. Tak se dostáváme k praktické rovině spolupráce. Je možné předpokládat, že převážně v těch oblastech, které jsou významné pro fungování obchodu a turistického ruchu, jenž je jedním z nejdůležitějších finančních zdrojů zkoumaných států, jsou ustanoveny smluvní závazky mezi mikrostáty a Společenstvím. Mohou se však objevit předpoklady, že Andoře, Monaku i San Marinu může uškodit rozhodnutí učiněné na evropské úrovni, které má možný vliv na oblasti, v nichž existuje spolupráce, a jež nemohlo být nijak ovlivněno představiteli mikrostátů. Nicméně v této práci je zdůrazňováno, že nejužší spolupráce existuje mezi mikrostátem a jeho sousední zemí, ne mezi mikrostátem a Unií. Vlivem této kooperace jsou zájmy malé i velké země sdílené, navzájem se doplňující, či alespoň si zcela neodporující. Tudíž, jestliže tato „mateřská“ země v rámci Unie má vliv na možná budoucí rozhodnutí a ovlivňuje je tak, aby co nejvíce odpovídala jejím zájmům, znamená to, že jsou tato rozhodnutí v důsledku vhodná i pro jednání jejího menšího partnera. Za jednu z příčin odmítání vstupu do EU ze strany Andorry a Monaka lze rovněž považovat to, že členství by uškodilo jejich pozici tzv. daňových rájů, jelikož by došlo k omezení finančních toků do těchto zemí. Je možné předpokládat, že před vstupem do Unie by byly tyto země nuceny změnit své daňové režimy, neboť již dnes existují snahy co nejvíce zabránit finančním únikům a to nejen ze strany EU, ale i celého mezinárodního prostředí. Andorrské knížectví, Monacké knížectví a Sanmarinská republika nejsou členy Unie, jsou to pouze země, jejichž spolupráce s EU je užší proto, že jim to umožňuje jejich unikátní pozice založená na jejich geografické poloze, velikosti a provázanosti se sousední zemí. Ten stav, ve kterém se nachází nynější spolupráce mezi Unií a zvolenými mikrostáty, je pro představitele mikrostátů natolik dostačující, že neexistují snahy o členství. Bylo by zajímavé vědět, jak současní představitelé mikrostátů uvažují o možnosti budoucího členství v EU. Bohužel však nereagují na dotazy ohledně této problematiky. Nicméně se lze domnívat, že až 39

přijde doba, kdy dnešní provázanost mezi mikrostátem a jeho „mateřskou“ zemí bude ohrožena postupným přenášením dalších a dalších pravomocí na evropskou úroveň, vyvstane otázka možného členství Andorry, Monaka i San Marina v Evropské unii. Pakliže výhodnost současného postavení bude postupně snižována, nastane situace, kdy již nebude nahlíženo na členství pouze jako na jednu z možností. Naopak, „členství v klubu“ se začne vymezovat jako vhodnější volba do budoucna.

40

Přílohy Dohody mezi zkoumanými mikrostáty a ES Monacké knížectví

Republika San Marino

Dohoda ve formě výměny dopisů mezi Evropským hospodářským společenstvím a Knížectvím Andorry

-----

Dohoda o spolupráci a celní unii mezi Evropským společenstvím a Republikou San Marino

Měnová ustanovení

-----

Měnová dohoda mezi vládou Francouzské republiky, jako zástupcem Evropského společenství, a vládou Jeho Jasné Výsosti Knížete Monaka

Měnová dohoda mezi Italskou republikou, jako zástupcem Evropského společenství, a Republikou San Marino

Směrnice 2003/48/ES

Dohoda mezi Evropským společenstvím a Andorrským knížectvím, která stanovuje opatření rovnocenná opatřením stanoveným směrnicí Rady 2003/48/ES o zdanění příjmů z úspor ve formě příjmů úrokového charakteru

Andorrské knížectví

Celní unie

Dohoda o spolupráci

Další oblasti

Dohoda o spolupráci mezi Evropským společenstvím a Andorrským knížectvím Protokol o veterinárních otázkách, kterým se doplňuje Dohoda ve formě výměny dopisů mezi Evropským hospodářským společenstvím a Andorrským knížectvím

Dohoda mezi Evropským společenstvím a Monackým knížectvím, kterou se stanoví opatření rovnocenná opatřením stanoveným směrnicí Rady 2003/48/ES

-----

Dohoda mezi Evropským společenstvím a Monackým knížectvím o používání některých aktů Společenství na území Monackého knížectví

Dohoda mezi Evropským společenstvím a Republikou San Marino, kterou se stanoví opatření rovnocenná opatřením stanoveným směrnicí Rady 2003/48/ES o zdanění příjmů z úspor ve formě příjmů úrokového charakteru Dohoda o spolupráci a celní unii mezi Evropským společenstvím a Republikou San Marino

-----

Zdroj: Dózsa, D.: EU Relations with European Micro-States. Happily Ever After?, on-line text, ověřeno k 25. 2. 2008.

41

Literatura a internetové zdroje Primární zdroje Agreement on the status of the Co-Prince Bishop, on-line text, http://untreaty.un.org/unts/120001_144071/9/4/00007083.pdf, ověřeno k 23. 3. 2008. Avenant à la convention fiscale, on-line text, http://www.diplomatie.gouv.mc/Dataweb/Jourmon.nsf/1090a3b16298817dc125657d0070f ae9/f991832e522e0ab5c125705b0038a477/$FILE/Annexe%20OS%20n%C2%B0%20127. pdf, ověřeno k 28. 3. 2008. Constitution de la Principaute, on-line text, http://www.relext.gouv.mc/devwww/wwwnew.nsf/1909$/036c62fe5f92f2efc1256f5b0054f a42gb?OpenDocument&3Gb, ověřeno k 28. 3. 2008. Constitution of the Principality of Andorra, on-line text, http://www.coe.int/t/e/legal_affairs/legal_cooperation/foreigners_and_citizens/nationality/documents/national_legislation/AndorraConstitution-EN.asp, ověřeno k 23. 3. 2008. Convention de voisinage, on-line text, http://157.150.195.4/LibertyIMS::/sidhydDWSs1RLCDV44u/Cmd%3D%24%245B7AAP 6lfOC9Zt%3BKp8u12%3D%233s%3BmTT%3D4C3Vw%3BE5bd%3DY%3BvtTg1%3D iH%25%3B%3B%3Bstyle%3DXmlPageViewer%2Exsl, ověřeno k 23. 3. 2008. Convention on postal, telegraph and telephone relations, on-line text, http://157.150.195.4/LibertyIMS::/sidOnR95QW0XsX7swLs/Cmd%3DXmlGetRequest% 3BName%3D%2364%3BNoUI%3D1%3BF0%3D1721%3BF1%3DEnglish%3BF2%3D2 9985%3BF3%3D81%3Bstyle%3DXmlPageViewer%2Exsl, ověřeno k 23. 3. 2008. Convention on Rights and Duties of States, on-line text, http://www.yale.edu/lawweb/avalon/intdip/interam/intam03.htm, ověřeno k 9. 3. 2008. Convention on taxation, on-line text, http://157.150.195.4/LibertyIMS::/sidOnR95QW0XsX7swLs/Cmd%3DXmlGetRequest% 3BName%3D%2364%3BNoUI%3D1%3BF0%3D658%3BF1%3DEnglish%3BF2%3D94 38%3BF3%3D393%3Bstyle%3DXmlPageViewer%2Exsl, ověřeno k 26. 3. 2008. Customs convention, on-line text, http://157.150.195.4/LibertyIMS::/sidOnR95QW0XsX7swLs/Cmd%3DXmlGetRequest% 3BName%3D%2364%3BNoUI%3D1%3BF0%3D1721%3BF1%3DEnglish%3BF2%3D2 9984%3BF3%3D45%3Bstyle%3DXmlPageViewer%2Exsl, ověřeno k 26. 3. 2008. Dohoda o spolupráci a celní unii mezi Evropským společenstvím a Republikou San Marino, on-line text, http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2005:251:0001:01:CS:HTML, ověřeno k 19. 4. 2008. 42

Dohoda o spolupráci mezi Evropským společenstvím a Andorrským knížectvím, on-line text, http://eurlex.europa.eu/Notice.do?val=404092%3Acs&lang=cs&list=404092%3Acs%2C&pos=1&p age=1&nbl=1&pgs=10&hwords=&checktexte=checkbox&visu= , ověřeno k 12. 4. 2008. Dohoda mezi Evropským společenstvím a Andorrským knížectvím, která stanovuje opatření rovnocenná opatřením stanoveným směrnicí Rady 2003/48/ES o zdanění příjmů z úspor ve formě příjmů úrokového charakteru, on-line text, http://eurlex.europa.eu/Notice.do?val=393032%3Acs&lang=cs&list=393032%3Acs%2C&pos=1&p age=1&nbl=1&pgs=10&hwords=&checktexte=checkbox&visu= , ověřeno k 12. 4. 2008. Dohoda mezi Evropským společenstvím a Monackým knížectvím, kterou se stanoví opatření rovnocenná opatřením stanoveným směrnicí Rady 2003/48/ES, on-line text, http://eurlex.europa.eu/Notice.do?val=393875%3Acs&lang=cs&list=393875%3Acs%2C&pos=1&p age=1&nbl=1&pgs=10&hwords=&checktexte=checkbox&visu= , ověřeno k 12. 4. 2008. Dohoda mezi Evropským společenstvím a Republikou San Marino, kterou se stanoví opatření rovnocenná opatřením stanoveným směrnicí Rady 2003/48/ES o zdanění příjmů z úspor ve formě příjmů úrokového charakteru, on-line text, http://eurlex.europa.eu/Notice.do?val=393152%3Acs&lang=cs&list=405488%3Acs%2C399618%3 Acs%2C399141%3Acs%2C393152%3Acs%2C393159%3Acs%2C393052%3Acs%2C389 845%3Acs%2C389844%3Acs%2C341629%3Acs%2C393722%3Acs%2C&pos=4&page= 2&nbl=47&pgs=10&hwords=agreement%7Esan+marino%7E&checktexte=checkbox&vis u , ověřeno k 19. 4. 2008. Dohoda mezi Evropským společenstvím a Monackým knížectvím o používání některých aktů Společenství na území Monackého knížectví, on-line text, http://eurlex.europa.eu/Notice.do?val=276786%3Acs&lang=cs&list=276786%3Acs%2C&pos=1&p age=1&nbl=1&pgs=10&hwords=&checktexte=checkbox&visu= , ověřeno k 12. 4. 2008. Dohoda ve formě výměny dopisů mezi Evropským hospodářským společenstvím a Knížectvím Andorry, on-line text, http://eurlex.europa.eu/Notice.do?val=160568%3Acs&lang=cs&list=160568%3Acs%2C&pos=1&p age=1&nbl=1&pgs=10&hwords=&checktexte=checkbox&visu= , ověřeno k 12. 4. 2008. Monetary Agreement between the Government of the French Republic, on behalf of the European Community, and the Government of His Serene Highness the Prince of Monaco, on-line text, http://eurlex.europa.eu/Notice.do?val=273786:cs&lang=en&list=273786:cs,&pos=1&page=1&nbl= 1&pgs=10&hwords=&checktexte=checkbox&visu=#texte, ověřeno k 12. 4. 2008. Monetary agreement between the Italian republic, on behalf of the European Community, and the Republic of San Marino, on-line text, http://eurlex.europa.eu/Notice.do?val=257388:cs&lang=en&list=257388:cs,333448:cs,329518:cs,32 6305:cs,184736:cs,&pos=1&page=1&nbl=5&pgs=10&hwords=monetary~san%20marino ~&checktexte=checkbox&visu=#texte, ověřeno k 19. 4. 2008.

43

Protokol o veterinárních otázkách, kterým se doplňuje Dohoda ve formě výměny dopisů mezi Evropským hospodářským společenstvím a Andorrským knížectvím, on-line text, http://eurlex.europa.eu/Notice.do?val=217335%3Acs&lang=cs&list=217335%3Acs%2C&pos=1&p age=1&nbl=1&pgs=10&hwords=&checktexte=checkbox&visu= , ověřeno k 12. 4. 2008. Prozatímní dohoda o obchodu a celní unii mezi Evropským hospodářským společenstvím a Republikou San Marino, on-line text, http://eurlex.europa.eu/Notice.do?val=185331%3Acs&lang=cs&list=273321%3Acs%2C250524%3 Acs%2C256658%3Acs%2C258194%3Acs%2C207258%3Acs%2C195690%3Acs%2C194 951%3Acs%2C185331%3Acs%2C185969%3Acs%2C194950%3Acs%2C&pos=8&page= 1&nbl=11&pgs=10&hwords=interim%7Esan+marino%7E&checktexte=checkbox&visu=, ověřeno k 19. 4. 2008. Regulation (EEC) No 1496/68 of the Council of 27 September 1968 on the definition of the customs territory of the Community, on-line text, http://eurlex.europa.eu/Notice.do?val=11890:cs&lang=en&list=11890:cs,&pos=1&page=1&nbl=1 &pgs=10&hwords=&checktexte=checkbox&visu=#texte, ověřeno k 12. 4. 2008. Rozhodnutí Rady 2004/54/ES ze dne 11. května 2004 o postoji Společenství ohledně dohody týkající se měnových vztahů s Andorským knížectvím, on-line text, http://eurlex.europa.eu/Notice.do?val=387028%3Acs&lang=cs&list=393032%3Acs%2C392272%3 Acs%2C392170%3Acs%2C390972%3Acs%2C390047%3Acs%2C389967%3Acs%2C388 436%3Acs%2C388435%3Acs%2C389134%3Acs%2C387028%3Acs%2C&pos=10&page =2&nbl=118&pgs=10&hwords=andorra%7E&checktexte=checkbox&visu=, ověřeno k 16. 4. 2008. Rozhodnutí Rady 2005/398/ES ze dne 10. května 2005 o uzavření Dohody o spolupráci mezi Evropským společenstvím a Andorrským knížectvím, on-line text, http://eurlex.europa.eu/Notice.do?val=404094%3Acs&lang=cs&list=404094%3Acs%2C404000%3 Acs%2C&pos=1&page=1&nbl=2&pgs=10&hwords=&checktexte=checkbox&visu=, ověřeno k 12. 4. 2008. Směrnice Rady 2003/48/ES ze dne 3. června 2003 o zdanění příjmů z úspor v podobě úrokových plateb, on-line text, http://eurlex.europa.eu/Notice.do?val=285388:cs&lang=cs&list=285388:cs,&pos=1&page=1&nbl= 1&pgs=10&hwords=&checktexte=checkbox&visu=#texte, ověřeno k 12. 4. 2008. Smlouva o Evropské unii, on-line text, http://eur-lex.europa.eu/cs/treaties/index.htm, ověřeno k 27. 4. 2008. Smlouva o založení Evropského společenství, on-line text, http://eurlex.europa.eu/cs/treaties/index.htm, ověřeno k 27. 4. 2008. Traité destiné à adapter et à confirmer les rapports d’amitié et de coopération entre la République française et la Principauté de Monaco, on-line text, http://www.diplomatie.gouv.mc/Dataweb/Jourmon.nsf/1d3d76afaadb3774c125656a00321 782/66940904588b75a7c12571260032d675/$FILE/JO7745%20TraiteCooperation-.pdf, ověřeno k 26. 3. 2008.

44

Traité portant cession à la France les communes de Menton et de Roquebrune, on-line text, http://157.150.195.4/LibertyIMS::/sidOnR95QW0XsX7swLs/Cmd%3D%24%24EFA4GR ahTuKxRR%3ByViEFk%3D%23v0%3Ba9r%3DQzyH0%3BsLJT%3Dm%3BNnlq7%3D ST%25%3B%3B%3Bstyle%3DXmlPageViewer%2Exsl, ověřeno k 23. 3. 2008. Treaty establishing the relations of France with the Principality of Monaco, on-line text, http://www.diplomatie.gouv.mc/315Diplomatie/wwwnew.nsf/e89a6190e96cbd1fc1256f7f 005dbe6e/5348d0bdaeaf9767c12572b9004eefdd/$FILE/Trait%C3%A91918.pdf, ověřeno k 23. 3. 2008. Treaty of good neighbourliness, friendship and cooperation, on-line text, http://untreaty.un.org/unts/120001_144071/9/4/00007080.pdf, ověřeno k 23. 3. 2008.

Sekundární zdroje Andorra Factbook, on-line text, https://www.cia.gov/library/publications/the-worldfactbook/geos/an.html, ověřeno k 23. 3. 2008. Banks, A.S. – Muller, T.C. – Overstreet, W.B. (2003): Political handbook of the world 20002002, Binghamton University, CSA PUBLICATIONS. Bártová, I. (2006): Francie – Středomořské pobřeží, Monako, Andorra, Praha, freytag&berndt. Bilateral agreements with Italy, on-line text, http://www.esteri.sm/default.asp@id=2302.html, ověřeno k 2. 4. 2008. Dózsa, D. (2008): EU Relations with European Micro-States. Happily Ever After?, European Law Journal, Vol. 14, No. 1, pp. 93-104, on-line text, http://www.blackwellsynergy.com/doi/pdf/10.1111/j.1468-0386.2007.00403.x, ověřeno k 25. 2. 2008. Dvě hlavy jednoho státu, on-line text, http://ihned.cz/c4-10073040-23554550-000000_d-dvehlavy-jednoho-statu, ověřeno k 31. 3. 2008. Duursma, J. (1996): Fragmentation and the international relations of Micro-States: Selfdetermination and statehood, Cambridge, Cambridge University Press. Fiscal policies, on-line text, http://www.gouv.mc/devwww/wwwnew.nsf/1909$/e08ffb11fc1a940fc1256faf0048ed5agb ?OpenDocument&8Gb, ověřeno k 12. 4. 2008. Franco-Monegasque Relations, on-line text, http://www.relext.gouv.mc/315/wwwnew.nsf/1909$/e7640a53c8dcfebcc1256ffe002f79e4g b?OpenDocument&1Gb, ověřeno k 28. 3. 2008.

45

From the 19th C. to present day, on-line text, http://monaco.gouv.mc/devwww/wwwnew.nsf/1909$/45b0bed84dbacbc6c1256f5e0036bd f8gb?OpenDocument&2Gb, ověřeno k 28. 3. 2008. Glassner, M.I. (1993): Political geography, Singapore, John Wiley & Sons, Inc. Haffaf, R. (2003): Andorrské anomálie, Země světa, roč. 2003, č. 11, s. 4-11. Haffaf, R. (2003a): „Ostrov” San Marino, Země světa, roč. 2003, č. 11, s. 40-45. Historical account, on-line text, http://www.relext.gouv.mc/315/wwwnew.nsf/1909$/ca03c6e86cab7322c1256ffe002f0c17 gb?OpenDocument&1Gb, ověřeno k 28. 3. 2008. Informace k uplatňování Směrnice Rady 2003/48/ES o zdanění příjmů z úspor v podobě úrokových plateb, on-line text, http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/dc2_dane_18041.html#2, ověřeno k 12. 4. 2008. Institutions, on-line text, http://www.monaco.gouv.mc/devwww/wwwnew.nsf/1909!/x3Gb?OpenDocument&3Gb, ověřeno k 28. 3. 2008. Kořínek, V. (2003): Ministáty Evropy, Krnov, nakladatelství Vl. Kořínek. Krejčí, O. (2001): Mezinárodní politika, Praha, EKOPRESS, s.r.o. Kubát, M.; Sokol, P. (2000): Velké systémy v malých zemích (komparativní analýza), Politologický časopis, roč. VII, č. 3, s. 197-220. List of Unco-operative Tax Havens, on-line text, http://www.oecd.org/document/57/0,3343,en_2649_201185_30578809_1_1_1_1,00.html, ověřeno k 12. 4. 2008. Ministři financí se zaměří na daňové ráje, on-line text, http://www.euractiv.cz/ekonomika-aeuro/clanek/ministri-financi-se-zameri-na-danove-raje, ověřeno k 12. 4. 2008. Monaco: 1215 to 1662, on-line text, http://www.cityofmonaco.com/monaco/info/history3.html, ověřeno k 28. 3. 2008. Monaco: 1662 to 1815, on-line text, http://www.cityofmonaco.com/monaco/info/history4.html, ověřeno k 28. 3. 2008. Monaco reaches agreement with France as it prepares to join Council of Europe, on-line text, http://www.coe.int/t/e/com/files/interviews/20040622_interv_gardetto.asp, ověřeno k 28. 3. 2008. Monaco signs new treaty with France, on-line text, http://www.visitmonaco.com/index.cfm?fuseaction=Page.viewPage&pageID=124, ověřeno k 28. 3. 2008. 46

Monaco statistiques pocket 2007, on-line text, http://www.monaco.gouv.mc/devwww/wwwnew.nsf/e89a6190e96cbd1fc1256f7f005dbe6e /b8fc9397e37d6e53c1256f710050fc8e/$FILE/pocket-2007.pdf, ověřeno k 25. 3. 2008. Nolan, C.J. (2002): The Greenwood encyclopedia of International Relations, Volume 3 (M-R), Westport, Greenwood Press. Origins in the 13th century, on-line text, http://monaco.gouv.mc/devwww/wwwnew.nsf/1909$/98b5fa50100ae117c1256f5e003193 29gb?OpenDocument&2Gb, ověřeno k 25. 3. 2008. Otok, S. (2001): Geografia polityczna, Warszawa, Wydawnictwo Naukowe PWN. Pečnikov, B.A. (1989): 7+1 nejmenších v Evropě, Praha, Lidové nakladatelství. Principality of Andorra, on-line text, http://www.andorra.be/en/index.htm, ověřeno k 23. 3. 2008. San Marino Factbook, on-line text, https://www.cia.gov/library/publications/the-worldfactbook/geos/sm.html#Govt, ověřeno k 31. 3. 2008. San Marino - Institutions, on-line text, http://www.visitsanmarino.com/default.asp?id=77, ověřeno k 31. 3. 2008. San Marino – Nejstarší republika na světě, on-line text, http://in.ihned.cz/c3-16165930n00000_d-san-marino-nejstarsi-republika-na-svete, ověřeno k 31. 3. 2008. San Marino – republika na Monte Titanu, on-line text, http://www.ingema.net/in2001/clanek.php?id=4, ověřeno k 31. 3. 2008. San Marino – Useful information, on-line text, http://www.visitsanmarino.com/default.asp?id=114, ověřeno k 2. 4. 2008. Statistical yearbook 2007, on-line text, http://www.estadistica.ad/cdanuari/ANG/presentacio.htm, ověřeno k 23. 3. 2008. Schengen visa, on-line text, http://www.immihelp.com/visas/schengenvisa/schengenagreement.html, ověřeno k 12. 4. 2008. The Principality of Monaco’s application for membership of the Council of Europe, on-line text, http://assembly.coe.int/Documents/AdoptedText/ta04/EOPI250.htm, ověřeno k 28. 3. 2008. The EU’s relations with Andorra, on-line text, http://ec.europa.eu/external_relations/andorra/intro/index.htm, ověřeno k 12. 4. 2008. The EU’s relations with Monaco, on-line text, http://ec.europa.eu/external_relations/monaco/intro/index.htm, ověřeno k 12. 4. 2008.

47

The EU’s relations with San Marino, on-line text, http://ec.europa.eu/external_relations/sanmarino/intro/index.htm, ověřeno k 12. 4. 2008. The Thirteenth to Nineteenth Centuries, on-line text, http://monaco.gouv.mc/devwww/wwwnew.nsf/1909$/d5a496e71c5834d8c1256f47004ebc ccgb?OpenDocument&2Gb, ověřeno k 28. 3. 2008. Tourism, on-line text, http://www.visitsanmarino.com/default.asp?id=80, ověřeno k 2. 4. 2008. Traité bilatéraux avec la France, on-line text, http://www.diplomatie.gouv.mc/315Diplomatie/wwwnew.nsf/1909$/7023df2167cb1223c1 257365005b53c6fr?OpenDocument&3Fr#Ann%C3%A9e%201944%20-%201969, ověřeno k 23. 3. 2008.

48