EVROPSKÁ REGIONÁLNÍ FÓRA _____________________ Česká republika a východní dimenze Evropské politiky sousedství
Alice Savovová, Michal Thim
1
Michal Thim Od srpna 2007 ředitelem Výzkumného centra Asociace pro mezinárodní otázky. Absolvent oboru politologie na FSV UK. Jako analytik se zabývá zahraniční politikou Turecka, regionem jižního Kavkazu a Evropskou politikou sousedství. Alice Savovová Od října 2007 ředitelkou Asociace pro mezinárodní otázky. Absolventka Fakulty mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze se zaměřením na evropskou ekonomickou integraci a controlling. Absolvovala studijní pobyty v Číně, Hongkongu a Bruselu.
Tento dokument vznikl v rámci projektu „Evropská regionální fóra“, který realizuje Respekt institut, o.p.s., za finančního přispění odboru informování o evropských záležitostech Úřadu vlády České republiky. Na realizaci projektu se partnersky podílí Ano pro Evropu, Asociace pro mezinárodní otázky, Glopolis, Klub mladých Evropanů a Hnutí Duha. Více informací o projektu je k dispozici na www.respektinsitut.cz.
2
Obsah ÚVOD.......................................................................................................................................4 EVROPSKÁ POLITIKA SOUSEDSTVÍ: ZÁKLADNÍ FAKTA.......................................................5 Evropská unie a její sousedé............................................................................................6 Základní dokumenty: cesta k posílení ENP...................................................................7 Finanční nástroje................................................................................................................8 Rozdělení prostředků ENPI na hlavu pro jednotlivé země.........................................9 Jižní a východní dimenze...............................................................................................10 Nevyřešené konflikty: výzva pro ENP...........................................................................11 ČESKÁ REPUBLIKA A STÁTY VÝCHODNÍ DIMENZE ENP...................................................12 Shrnutí obchodních vztahů ČR se zeměmi v regionu..............................................13 Obrat zahraničního obchodu ČR ze zeměmi ENP a Ruskem v letech 2002, 2005 a 2007 (údaje v milionech Kč)......................................................................................13 Analýza podnikatelského prostředí v zemích regionu.............................................13 Obchodní vztahy ČR se zeměmi v regionu................................................................20 (i) Analýza příležitostí pro české podnikatele v Arménii.......................................20 (ii) Analýza příležitostí pro české podnikatele v Ázerbájdžánu..........................21 (iii) Analýza příležitostí pro české podnikatele v Bělorusku..................................21 (iv) Analýza příležitostí pro české podnikatele v Gruzii.........................................23 (v) Analýza příležitostí pro české podnikatele v Moldavsku...............................25 (vi) Analýza příležitostí pro české podnikatele na Ukrajině.................................26 Česká „východní“ politika.............................................................................................28 VÝCHODNÍ POLITIKA EU A ČESKÉ PŘEDSEDNICTVÍ 2009...............................................29 Doporučení pro české předsednictví EU v první polovině roku 2009....................29
3
ÚVOD Cílem této studie je představit Evropskou politiku sousedství (ENP), která představuje základní rámec vztahů Evropské unie se sousedními zeměmi a uvést ji do kontextu ekonomických zájmů ČR ve východní Evropě. V první části je v základních rysech zachycen vývoj ENP od roku 2003 do současnosti, Postavení ENP ve škále vztahů EU se sousedními zeměmi, její smluvní rámec a problematika spojená s rozdělením na jižní a východní dimenzi. Zvláštní pozornost je věnována finančním nástrojům EU, vzhledem k tomu, že pozice EU jako donora je i v rámci ENP nejvýraznější. V závěru první části je věnován prostor aktuálním výzvám sousedské politiky, spojených nejen s procesem tzv. „posilování“ ENP, ale rovněž i s reflexí rusko-gruzínské války ze srpna 2008. Vzhledem k tomu, že ENP je postavena na dvoustranných vztazích mezi EU a účastnickými státy a celý proces je administrován Evropskou komisí, není účast jednotlivých členských států na samotném výkonu ENP přímá. Proto se druhá část zaměřuje na analýzu prostředí k podnikání v předmětných zemích1, obchodní vztahy mezi ČR a předmětnými zeměmi a analýzu možností českých podnikatelů v zemích východní Evropy a Jižního Kavkazu. V závěru druhé části jsou představeny základní prvky „východní politiky“ České republiky. Cílem této části je nastínit ekonomické zájmy ČR a podmínky pro jejich realizaci. Třetí, závěrečná, část nabízí doporučení pro české předsednictví EU ve směru udržení východní politiky EU na vyšších místech evropské agendy.
1
Kromě států „východní dimenze“ ENP je do přehledu zařazeno i Bělorusko
4
EVROPSKÁ POLITIKA SOUSEDSTVÍ: ZÁKLADNÍ FAKTA2 Zrod Evropské politiky sousedství (European Neighbourhood Policy, dále ENP) se datuje mezi březen 2003 (Prohlášení Evropské komise o „Širší Evropě“ 3) a zveřejněním Strategie ENP v květnu 20044. Dalším významným dokumentem, který nastiňuje základní cíle ENP, je Evropská bezpečnostní strategie ze září 2003.5 Jaké byly impulsy pro vznik nové politiky Evropské unie? Předně to bylo velké „východní“ rozšíření EU o deset nových členských států v roce 2004. Ačkoli perspektiva budoucího členství v EU byla a stále zůstává bezesporu nejúspěšnější „zahraniční politikou“ Unie, na jaře 2004 bylo jasné, že proces rozšiřování narazil na momentální mez. Hlavním důvodem ze strany EU bylo obecné rozčarování zejména „starých“ členských států z příliš rychlého tempa rozšiřování – tato „obava“ byla spojena i s probíhajícím jednáním o ústavní smlouvě. Otevřeně se začalo hovořit o „absorpční kapacitě“ Unie, což neznamenalo nic jiného než debatu o zastavení dalšího rozšíření. Ústavní smlouva nakonec byla na jaře 2005 odmítnuta Francií a Nizozemskem, čehož důsledkem mimo jiné je, že stávající rozhodovací procesy nastavené ve smlouvě z Nice (2000) zůstávají v platnosti, přestože nejsou zdaleka ideální pro 27 členských států.6 Tento stav pochopitelně nemění ani odmítnutí „ústavní smlouvy č. 2“, tedy Lisabonské smlouvy, v červnu 2008. Nebylo to jen rozšíření v roce 2004, co přimělo EU zformulovat ENP. Dalším důvodem je obecné úsilí o vytvoření zahraniční politiku EU jako celku v podobě akceschopnější Společné zahraniční a bezpečnostní politiky (Common Foreign and Security Policy, CFSP). Skutečně jednotná zahraniční politika je však stále vzdálenou vizí, jejíž realizaci dále oddálilo odmítnutí Smlouvy o Ústavě pro Evropu a pravděpodobně dojde ke 2
Tato část je aktualizovanou a rozšířenou verzí textu “Geneze a perspektiva Evropské politky sousedství”. Michal Thim: Geneze a perspektiva Evropské politiky sousedství. In Mezinárodní politika 4/2007. Ústav mezinárodních vztahů: Praha, 2007. 3 Wider Europe— Neighbourhood: A New Framework for Relations with our Eastern and Southern Neighbours. Dostupné z WWW:
. 4 ENP Strategy paper. Dostupné z WWW: . 5 A Secure Europe in a Better World - European Security Strategy. Dostupné z WWW: . 6 Po rozšíření z 15 na 25 členů se snížila pravděpodobnost, že náhodně vybrané téma získá většinu v Radě ministrů ze 7.8% na 3.6% (2.1% pro 27 členů), v případě přijetí Smlouvy o Ústavě pro Evropu by naopak došlo k nárůstu na 10.1% (pro 27 členů 12.9%), což by bylo srovnatelné s rozhodovací efektivitou EU-12 (9.8%); více v: Richard Baldwin, Mika Widgrén: Council Voting in the Constitutional Treaty – Devil in the Details, CEPS Policy Brief No. 53/July 2004. Dostupné z WWW: .
5
zpoždění v ratifikaci Lisabonské smlouvy, která ovšem na rozdíl od smlouvy předchozí nebyla smetena ze stolu po irském „ne“. Je tu však další důvod související se dvěma předchozími. V Unii probíhá debata o budoucí podobě EU a o tom, kde jsou její hranice. ENP lze rovněž identifikovat jako nejednoznačný výstup probíhající diskuse. Dokumenty vztahující se k ENP se až úzkostlivě vyhýbají zmínce o případném členství (kdy, jestli, za jakých podmínek) a samotný jejich text je natolik obecný, že novou politiku umožňují interpretovat rozdílnými způsoby. Z hlediska EU platí, že nikdo (a rozhodně ne Evropská komise) tuto možnost explicitně nevyloučil. Evropská unie tedy oficiálně (jak říká Smlouva o Evropské unii) zůstává otevřena všem evropským státům, které vyznávají zásady svobody, demokracie, dodržování lidských práv a základních svobod a právního státu.7 Evropská unie a její sousedé Evropská politika sousedství není a nebyla jedinou politikou či iniciativou EU v úsilí více formalizovat vztahy se sousedními regiony. Tento proces má podobu dvoustranných dohod i regionálních iniciativ. Dohody mezi jednotlivými státy mají podobu Dohod o partnerství a spolupráci (Partnership and Cooperation Agreement, PCA) v případě postsovětských republik, včetně Ruska nebo Asociačních dohod (Association Agreement, AA) se zeměmi ve Středomoří. Zvláštní kapitolou je dnes Balkán, který geograficky obsahuje členy EU (Rumunsko, Bulharsko) a země západního Balkánu, které v rámci Stabilizačního a asociačního procesu uzavírají Stabilizační a asociační dohody (Stabilization and Association Agreement, SAA). Z těchto zemí patří Chorvatsko a Makedonie mezi kandidátské státy (společně s Tureckem). První regionální iniciativou je tzv. „Barcelonský proces“, který byl započat v roce 1994. Původní naděje, že se Euro-středomořské partnerství stane platformou stability a postupnému přibližování zemí severní Afriky a východního Středomoří hodnotovým standardům EU se však nenaplnily. Objevení se ENP po roce 2004 a idea Středomořské unie (později ve značně zredukované formě přejmenována na Barcelonský proces: Unie pro středomoří) jsou vykládány jako pokusy o znovuoživení upadajícího „Barcelonského procesu“. Východní sousedé EU na podobně zaměřenou iniciativu čekali až do prosince 7
Článek 49 Smlouvy o Evropské unii říká: Každý evropský stát, který uznává zásady uvedené v čl. 6 odst. 1, může požádat o členství v Unii. Svou žádost podává Radě, která rozhoduje jednomyslně po konzultaci s Komisí a po obdržení souhlasu Evropského parlamentu, vyjádřeného nadpoloviční většinou všech jeho členů. Dostupné z WWW: .
6
2006, kdy Komise vydala Sdělení o posílení Evropské politiky sousedství8, ve které nastiňuje ideu Černomořské synergie.9 Mozaiku formátů sousedských vztahů doplňuje Rusko, které odmítlo účast na ENP, neboť se považuje za strategického partnera EU. Jednání mezi EU a Ruskem proto probíhají v rámci tzv. čtyř společných prostor (common spaces): (1) společný hospodářský prostor (2) svoboda, bezpečnost a justice (3) vnější bezpečnost a (4) věda a výzkum. Vzájemné vztahy však čelí řadě problému, nejen vzhledem k poslední krizi na Jižním Kavkaze. Problematická jsou i jednání o nové rámcové smlouvě mezi EU a Ruskem, odmítání Ruska přistoupit na energetickou chartu, stav lidských práv v Rusku atd.10
Základní dokumenty: cesta k posílení ENP Strategie ENP z května 2004 uvádí: „Cílem ENP je sdílet výhody rozšíření z roku 2004 se zeměmi v sousedství posilováním stability, bezpečnosti a blahobytu všech, jichž se to týká“, dále se uvádí, že „…privilegované vztahy se sousedy budou založeny na vzájemných závazcích zejména v oblastech vlády práva, dobrého vládnutí, respektu k lidským právům, včetně práv menšin, prosazování dobrých sousedských vztahů a principů tržního hospodářství a udržitelného rozvoje.“ Zmíněno je i hledání společných závazků v oblasti boje proti terorismu a řešení konfliktů. Původně byly v roce 2003 k účasti na ENP přizvány: Alžírsko, Bělorusko, Egypt, Izrael, Jordánsko, Libanon, Libye, Maroko, Moldavsko, Palestinská samospráva, Sýrie, Tunisko, a Ukrajina.11 Během roku 2004 byly přizvány i státy jižního Kavkazu: Arménie, Ázerbájdžán a Gruzie. Pracovními dokumenty pro ENP jsou akční plány (Action Plan, AP), základním rámcem vymezujícím vztahy Unie a států účastnících se ENP však nadále zůstávají PCA nebo AA. Akční plány jsou koncipovány jako dvoustranné smlouvy uzavírané na období 3-5 let a to tak, aby byly co nejadresnější k potřebám konkrétní země. Na rozdíl od PCA se akční plány zaměřují na krátkodobé a střednědobé cíle. Otázkou je, co přijde, až platnost 8
Communication from the Commission to the Council and the European Parliament on Strengthening the European Neighbourhood Policy, 4.12.2006. Dostupné z WWW: . 9 K posilovaní prvků ENP viz dále v textu. 10 více o vztazích EU-Rusko viz stránky Evropské komise: . 11 ENP nebyla prozatím aktivována pro Bělorusko, Libyi a Sýrii vzhledem k neexistenci rámcové smlouvy (PCA nebo AA)
7
současných PCA vyprší.12 Současné jednání s Ruskem o nové rámcové smlouvě s EU není vzhledem k odlišnému postavení Ruska (neúčastní se ENP), deklarovanému oběma stranami, pro dotyčné země relevantní. Německo, předsedající země EU, při rozhovorech s Ukrajinou hovoří o „rozšířené PCA“. Její rozšířenost by měla spočívat zejména v zóně volného obchodu, o které Ukrajina začala jednat v únoru 2008. Dá se však předpokládat, že zvláště ty státy, které mají ambici budoucího členství v EU, by uvítaly rámcovou smlouvu hovořící o vstupu do EU (např. formou European Agreement, kterou uzavřela s EU mj. i Česká republika). Vzorem by pro další podobu rámcových smluv mohly být závěry summitu EU-Ukrajina z 9. září. v Evianu, kde bylo dohodnuto, že PCA s Ukrajinou bude nahrazena Asociační dohodou13, která by společně se zónou volného obchodu měla tvořit páteř posílené ENP. Základním pracovním dokumentem však zůstanou akční plány. Smlouvy o volném obchodu jsou jedním z několika prvků strategie posílení ENP. Uzavření takových smluv by jednotlivým zemím ENP umožnilo volnější vstup na trhy EU. K přehodnocení rámce ENP došlo již dva roky po startu ENP v již zmíněném Sdělení o posílení Evropské politiky sousedství. Rezervy ENP podle tohoto dokumentu jsou v řešení problému v těchto třech oblastech: (1) obchod a ekonomická integrace, (2) mobilita a migrace a (3) regionální konflikty. Řešení těchto otázek ve směru většího přiblížení EU a zemí východní dimenze ENP bude vyžadovat větší politickou angažovanost nejen EU jako celku, ale i jednotlivých členských zemí, včetně České republiky.
Finanční nástroje Pro financování aktivit v rámci ENP je od počátku roku 2007 spuštěn nový finanční instrument – European Neighbourhood and Partnership Instrument (ENPI). V rozpočtovém období 2007-2013 bude ENPI disponovat zhruba 12 miliardami €.14 Komise rovněž vyčlení 300 mil. € na podporu principů dobrého vládnutí a 700 mil. € na zřízení Sousedského investičního fondu, který by měl být použit jako podpora pro půjčky Evropské investiční banky, Evropské banky pro obnovu a rozvoj a dalších finančních institucí. ENPI se vyjma účastníků ENP týká i Ruska. 12
PCA se uzavíraly s platností na deset let. Ze států účastnících se ENP vypršela PCA Ukrajině v březnu 2008, Moldavsku v červenci 2008, Arménii, Ázerbájdžánu a Gruzii platí do července 2009. 13 Závěry summitu dostupné z WWW: . 14 Communication, s. 12-13
8
ENPI nahrazuje dva regionální finanční instrumenty, které fungovaly do konce roku 2006 – MEDA pro středomořské země účastnící se Barcelonského procesu a TACIS pro země SNS.15 V minulém rozpočtovém období 2000-2006 bylo v rámci MEDA uvolněno 5,35 mld. € a v rámci TACISu 3,14 mld. €. Další významné prostředky tvořily půjčky Evropské investiční banky.
Rozdělení prostředků pro jednotlivé země (údaje v milionech eur) 2007– Rusko Arménie Ázerbájdžán Bělorusko Gruzie Moldavsko Ukrajina 2010 120 98,4 92 20 120,4 209,7 494 Východ 1154,5 Jih 2962 Nový instrument by měl znamenat rozdíl zejména pro země, které čerpaly TACIS, jenž se soustředil na technickou pomoc, např. obnovu infrastruktury. 16 ENPI podle Komise bude flexibilnějším nástrojem umožňující podporu i v oblasti hospodářských a politických reforem. Předmětem diskusí se stalo rozdělení finančních prostředků mezi jih a východ. Zejména ze strany podporovatelů východní dimenze zaznívala kritika, že státy jižní dimenze mají slíbeno více než dvakrát více prostředků. Jak ovšem ukazuje graf zveřejněný ve studii „European Neighbourhood Policy: Many reservations – some progress – uncertain prospects“17, pokud přepočteme alokované prostředky podle počtu obyvatel, jsou mezi „vítězi“ zastoupeny země z obou dimenzí a z nich to jsou státy s menší populací.
15
Kromě dnešních účastníků ENP z východní Evropy a jižního Kavkazu, Ruska a Běloruska byly v programu TACIS účastny i státy střední Asie a Mongolsko. 16 Kromě programů uvnitř partnerských zemí bylo z prostředků TACIS podpořeny i projekty TRACECA (Transport Corridor Europe Caucasus Asia) a INOGATE (Interstate Oil and Gas Transport to Europe). 17 Barbara Lippert: European Neighbourhood Policy: Many reservations – some progress – uncertain prospects. Friedrich Ebert Stiftung: Berlin, June 2008. Dostupné z WWW: < http://library.fes.de/pdffiles/id/ipa/05426.pdf >.
9
Rozdělení prostředků ENPI na hlavu pro jednotlivé země
Zdroj: Barbara Lippert
Jižní a východní dimenze Přes argumentaci ze strany EU, že ENP je koncipována tak, aby pokryla potřeby každého jednotlivého státu, je zřejmá disproporce mezi její jižní a východní dimenzí. Tato disproporce je patrná zejména s ohledem na očekávání východních sousedů EU. Tyto státy, na rozdíl od středomořských, většinou deklarují vstup do EU jako jeden ze svých hlavních cílů18 a ENP je brána jako prostředek k tomuto cíli. Evropská komise sice zdůrazňuje, že ENP s budoucím členstvím nesouvisí – naposledy tak učinila právě ve Sdělení o posílení Evropské politiky sousedství v prosinci 200619 – ale vágnost formulací ze strany EU a různé interpretace, které ENP provázejí20, nijak neoslabují ambice států východní Evropy a Jižního Kavkazu.
18
Platí to zejména o Gruzii, Moldavsku a Ukrajině. Výjimkou je naopak Bělorusko. Communication, s. 13 20 viz. Petr Kratochvíl: The European Neighbourhood Policy: A Clash of Incompatible Interpretations. In: The European Union and Its Neighbourhood: Policies, Problems and Priorities. Institute of International Relations: Prague (2006). 19
10
Dalším rozdílem je Euro-středomořské partnerství, které se odvíjí od Barcelonské deklarace z roku 1995 (Barcelonský proces). Podobné fórum nemá dosud svou východní alternativu. Navíc ENP a Euro-středomořské partnerství fungují vzhledem k rozdílné formě – ENP je založeno na dvoustranných smlouvách, zatímco Barcelonský proces je multilaterálním fórem – paralelně. Prohlášení o posílení ENP hovoří o Černomořské synergii, zmiňujíce Organizaci černomořské ekonomické spolupráce (Black Sea Economic Cooperation Organization) jako možnou platformu regionální spolupráce.21 Překážkou k ustanovení regionální spolupráce za účasti všech východních účastníků ENP jsou nevyřešené konflikty v Moldavsku (Podněstří), Gruzii (Jižní Osetie a Abcházie) a mezi Ázerbájdžánem a Arménií (Náhorní Karabach). Ostatně ani Barcelonský proces za více než deset let své existence nezaznamenal významný úspěch v řešení Blízkovýchodního konfliktu. Třetím viditelným rozdílem mezi východní a jižní dimenzí ENP je Rusko. Ačkoli EU i Rusko pravidelně deklarují vůli po spolupráci, v praxi se politika EU střetává s ruskou politikou vůči státům „blízkého zahraničí“: příkladem může sloužit pozice obou stran k režimu v Bělorusku nebo reakce na „barevné revoluce“ v Gruzii a Ukrajině. V roce 2006 tehdejší ministr obrany Ruské federace Sergej Ivanov uvedl: „…Potřebujeme zhodnotit dopady „faktoru nejistoty“, stejně jako vysokou úroveň existujících hrozeb. Nejistotou myslíme politický nebo vojensko-politický konflikt či proces, který má potenciál způsobit přímou hrozbu ruské bezpečnosti nebo změnit geopolitickou realitu v oblasti strategických zájmů Ruska. Naším největším znepokojením je vnitřní situace v některých státech SNS, klubu bývalých sovětských republik, a v jejich sousedství.“22 Z výše uvedeného výroku je zřejmé, jakým způsobem Rusko vnímá dění v zemích, které považuje za součást své sféry vlivu. Do jisté míry je to dané rozdílným chápáním zahraniční politiky. V zahraniční politice EU je pozorovatelný důraznější hodnotový akcent a princip, kdy obě strany mají z konkrétního řešení zisk, v ruské zahraniční politice převládá realistický přístup spočívající v projekci národních zájmů v oblasti „blízkého zahraničí“ a pocit, že úspěch Ruska zároveň znamená nulový zisk pro jakoukoli třetí stranu. Komplikovanost vztahů je umocněna faktem, že pozice EU je sama o sobě kompromisem stávajících 27 členů. To se projevilo plně v průběhu srpnové války mezi Ruskem a Gruzií.
21 22
Communication, s. 10-11 Sergei Ivanov: The New Russian Security Doctrine. The Wall Street Journal, 11 January 2006.
11
Nevyřešené konflikty: výzva pro ENP Přestože nelze marginalizovat význam jižní dimenze ENP, o úspěchu či selhání ENP se rozhodne na východě. Zatímco ve Středomoří je úspěch odvislý od schopností EU na jedné straně a ochotě partnerů podstoupit reformy na straně druhé, ve východní Evropě je více faktorů, které nejsou zcela v moci Unie. Jinými slovy: ve Středomořském prostoru nemusí EU hledat dohodu s problematickým, ale zároveň pro Unii strategicky důležitým partnerem (který navíc pokládá sám sebe za hegemona tohoto prostoru), tak jako je tomu na Východě v případě Ruské federace. Ponecháme-li stranou závislost na dodávkách ropy a zemního plynu (a stejnou závislost Ruska na EU jako odbytišti), problémem, kterým se bude muset Unie v rámci ENP zabývat, jsou nevyřešené konflikty v partnerských státech. Srpnová válka mezi Gruzií a Ruskem (podporujícím separatistické snahy Abcházie a Jižní Osetie) sice změnila zásadním způsobem status quo „zamrzlých“ konfliktů, ale jinak neznamenala žádný posun k vyřešení konfliktů v Abcházii a Jižní Osetii. Uznání nezávislosti ze strany Ruska znamená jen potvrzení faktické závislosti obou území na Moskvě. Celý konflikt však s větší naléhavostí zdůraznil potřebu formulace jednotné pozice vůči Rusku, protože její absence se projevuje i na úloze, kterou je Unie schopna hrát ve svém sousedství. Při úsilí o poválečnou rekonstrukci Gruzie by Unie neměla zapomínat, že sebevětší množství finančních prostředků nedokáže nahradit vůli stát se politickým aktérem v regionu. Navíc se v jejím sousedství nachází další dva nevyřešené konflikty – Podněstří a Náhorní Karabach – přičemž ani zde nelze vyloučit znovuobnovení bojů (přestože v případě Podněstří je možnost relativně malá).
ČESKÁ REPUBLIKA A STÁTY VÝCHODNÍ DIMENZE ENP Zahraniční obchod ČR se zaměřuje na vnitřní trh EU. Zároveň však roste obrat vzájemného obchodu mezi ČR a jednotlivými zeměmi východní dimenze ENP. Zvláštní kapitolou je obrat zahraničního obchodu s Ruskem, daný především dovozem ropy a zemního plynu (způsobujícím ČR významnou zápornou bilanci ve vzájemném obchodu23). Pozoruhodný je nárůst obchodu s třemi jihokavkazskými republikami, ačkoli je v absolutních číslech zastíněn jinými údaji. Celkově dosavadní trend svědčí o postupném znovuobjevování trhů, které byly na začátku devadesátých let opuštěny, 23
Obchodní bilance je tradičně záporná – v roce 2006 to bylo -3,6 mld. korun. Ropa a zemní plyn tvoří 80 % dovozu Ruska do ČR. Viz STI Rusko, s. 61–62
12
částečně kvůli politické a hospodářské orientaci na EU, částečně pro politickou nestabilitu v postsovětském prostoru.
Shrnutí obchodních vztahů ČR se zeměmi v regionu mil. CZK
Vývoz 2006 Arménie 293 Azerbajdžán 1 094 Bělorusko 61 610 Gruzie 892,5 Moldavsko 808,9 Rusko 42 589 Ukrajina 21 653
Vývoz 2007 342,8 1193 69 890 892,5 897,1 57 670 24 097
Index 117 109 113,4 100 110,9 135,4 111,3
Dovoz 2006 127,3 21 933 2 664 199 255,4 126 174 14 741
Dovoz 2007 131,1 20 736 2 265 206 360,6 112 990 14 163
Index 103 94,5 85 96,6 141,2 89,6 96,1
Zdroj: Český statistický úřad, Ministerstvo zahraničních věcí Obrat zahraničního obchodu ČR ze zeměmi ENP a Ruskem v letech 2002, 2005 a 2007 (údaje v milionech Kč) 180 000 160 000 140 000
Obrat
120 000 100 000 80 000 60 000 40 000 20 000 0
Rusko
Arménie
Ázerbájdžán
Bělorusko
Gruzie
Moldavsko
Ukrajina
2002
76 793
150
6 179
2 847
243
401
16 347
2005
138 244
388
14 908
4 078
1 165
1 077
33 386
2007
171 599
473
21 921
5 941
1 098
1 257
38 315
Zdroj: Český statistický úřad
13
Analýza podnikatelského prostředí v zemích regionu Jedním z důležitých kritérií, které hodnotí podnikatelské prostředí v zemi, je počet dní potřebných k založení firmy. Administrativní postup při zakládání společnosti ukazuje míru flexibility pro malé a střední podniky. Čím více administrativních podmínek, tím více prostoru pro korupci. Administrativní překážky nezvyšují kvalitu produktů, které společnosti nabízejí ani nezajišťují bezpečný obchodní prostor. Naopak brání soukromým investicím, a proto se obchodníci obrací na neformální vazby, což opět živí korupci. Podle zprávy Světové banky trvá tento proces nejkratší dobu v Gruzii, kde firmu stačí zaregistrovat pouze do obchodního rejstříku a otevřít si bankovní účet. V Evropské unii trvá založení společnosti v průměru 14 dní. Z tohoto pohledu lze v Moldavsku, Ázerbájdžánu a Arménii založit společnost za téměř stejnou dobu jako v Evropské unii.
Zdroj: Doing Business 2009, The World Bank, 2009 Index rigidity nezaměstnanosti měří tři oblasti: obtíže s najímáním nových zaměstnanců, rigidita v délce pracovní doby a strnulosti v oblasti propouštění zaměstnanců. V případě získávání nových zaměstnanců se měří zejména pružnost a přizpůsobivost pracovních smluv a poměr minimální mzdy k přidané hodnotě, kterou zaměstnanec vytvoří. Strnulost pracovní doby se týká zejména omezení práce o víkendech a nočních směn, požadavky na délku pracovního týdne. Strunulosti v legislativní ochraně zaměstnanců před propuštěním se v indexu rigidity zaměstnanosti také odrážejí. Index měří hodnoty od 0 do 100. Vyšší hodnota indikuje vyšší míru rigidity. Každá vláda se snaží vytvořit rovnováhu mezi ochranou zaměstnanců před diskriminací neférovým jednáním s efektivním
14
systémem najímaní nových zaměstnanců. Index rigidity zaměstnanosti v České republice dosahuje 28 za rok 2008. Index ve Velké Británii se rovná 14, v Německu 44 a ve Spojených státech 0. Z hlediska flexibility trhu práce tedy v regionu východní Evropy vyniká zejména Gruzie a Ázerbájdžán.
Zdroj: Doing Business 2009, The World Bank, 2009 Index ochrany investorů ukazuje míru legislativní ochrany investorů v zemi. Investiční rozhodnutí primárně ovlivňují právě regulační opatření, která jsou spojovány s větší aktivitou na kapitálovém trhu. Umožňují minoritním podílníkům lepší kontrolu nad managementem společnosti a lepší nástroje pro případné řešení sporů soudní cestou. Index ochrany investorů měří hodnoty od 0 do 10. Čím blíže 10, tím silnější legislativní rámec a možnosti odhalení neadekvátních kroků managementu ve společnosti. V zemích OECD se tento index pohybuje okolo hodnoty 5. Většina zemí v regionu v tomto směru zajišťuje ochranu investorů na uspokojivé úrovni. Významně slabších hodnot dosahuje index v případě Ukrajiny, kde lze sledovat velmi nízkou úroveň trasparentnosti transakcí a zodpovědnost managementu vůči podílníkům a možnost ovlivnit směřování společnosti.
15
Zdroj: Doing Business 2009, The World Bank, 2009 Administrativní náklady na dovoz/vývoz mohou představovat významnou překážku pro zahraniční společnosti. Tyto náklady v sobě nezahrnují možné tarify, kvóty nebo cla. Jedná se o nutné dokumenty, které musí dovozce/vývozce získat – celní prohlášení, osvědčení o původu zboží a případně další platební doklady. Náklady jsou vypočteny na kontejner (20 stop) včetně všech poplatků za proclení, technickou kontrolu, manipulaci a další transport. Čím větší množství dokumentů nutných pro dovoz/vývoz zboží, tím více prostoru pro korupci a zpoždění zásilek. V regionálním srovnání se zejména Azerbajdžán ve statistikách v této kategorii řadí mezi země subsaharské Afriky. S výjimkou Gruzie a Ukrajiny tedy zahraniční společnosti musí počítat s možnými výrazně vyššími administrativní náklady na dovoz/vývoz zboží.
16
Zdroj: Doing Business 2009, The World Bank, 2009
Zdroj: Doing Business 2009, The World Bank, 2009 Následující graf porovnává celkovou míru zdanění v zemi. Velmi vysoké daňové zatížení ukazuje graf v případě Běloruska, kde míra zdanění přesahuje 100% ze zisku. Obdobně vysoké daně mají některé země subsaharské Afriky a Latinské Ameriky. Míra zdanění představuje významný faktor nejen pro zahraniční společnosti, ale ztěžuje i aktivitu domácích podnikatelů. V tomto směru dosahuje vysokých hodnot i Ukrajina.
17
Zdroj: Doing Business 2009, The World Bank, 2009 Ukazatel délky trvání soudního sporu o dodržení obchodní smlouvy poukazuje zejména na efektivnost soudního systému, který je zárukou bezpečného investičního prostředí v zemi. V porovnání s Evropskou unií dosahují země v regionu výrazně nižších hodnot, což však nemusí ve všech případech znamenat kvalitní rozhodnutí soudu bez vlivu úplatků. V České republice trvá vyřešení obchodního sporu 820 dnů, ve Francii 331 dnů, v Itálii 1 210 dnů a ve Finsku 235 dnů.
Zdroj: Doing Business 2009, The World Bank, 2009
18
Arménie
Azerbajdžán Bělorusko Gruzie Moldavsko Rusko Ukrajina Zdroj: Doing Business 2009, The World Bank, 2009
∑ reforem
Bankrot společnosti
Vymáhání smluv
Přeshraniční obchod
Placení daní
Ochrana investorů
Získání úvěru
Registrace majetku
Zaměstnanci
Stavební povolení
Založení společnosti
Následující tabulka ukazuje souhrnný přehled reformních kroků v oblasti podnikání, které uskutečnily vlády zemí v regionu v roce 2007. Z tohoto pohledu jich největší počet implementoval Ázerbájdžán a Bělorusko. Tato reformní opatření budou mít zcela jistě pozitivní vliv na další ekonomický vývoj v zemi. Přesto však zejména v Ázerbajdžánu zůstavají výrazné bariéry v přeshraničním obchodu, které škodí konkurenceschopnosti místních exportérů. Administrativní náklady se rovnají nákladům exportérů v některých zemích subsaharské Afriky. Celkově však je nutné komplexně zavádět reformy ve všech sektorech. V některých zemích je například administrativně nenáročné založit společnost, na druhou stranu však podnikatele zatěžuje neúnosné zdanění nebo rigidní trh práce. Zároveň je na příkladu Běloruska a Ázerbájdžánu zřejmé, že reformní kroky v oblasti podnikaní nemusejí být nutně doprovázeny politickými reformami.
2 7 6 4 2 0 3
19
Obchodní vztahy ČR se zeměmi v regionu (i) Analýza příležitostí pro české podnikatele v Arménii Arménie má v oblasti dovozu a vývozu charakteristiky rozvojové ekonomiky. Primárně dováží velké množství technologií a materiálů nutných pro obnovu a modernizaci nejenom, infrastruktury, ale i energetických a dopravních sítí. Dále Arménie získává z dovozu zdroje pro obnovu a výstavbu domů, a pro modernizaci a zefektivnění zemědělské výroby. Arménie také dováží velké množství potravinářských výrobků. Československé výrobky jsou v Arménii známé (sklo, nábytek, sanitární keramika, pivo), ale významně jim konkurují levnější produkty z východní Asie nebo např. Turecka. České podniky se mohou uplatnit ve formě subdodávek v rámci různých projektů obnovy. Lze se i samostatně zapojit při obnově a modernizaci malých a středních podniků, zejména v oblasti textilní výroby, výroba obuvi, ve výstavbě spaloven, tepláren.24 V Arménii se pomalu rozvíjí cestovní ruch a spolupráce na obnově turistické infrastruktury je vítána v různých podobách (stavba hotelových zařízení a zajištění služeb). Předávat své zkušenosti mohou podniky i v otázkách ochrany přírody a zkoumání nalezišť nerostných surovin. Významný potenciál mají i služby v oblasti zpracování architektonických návrhů a inženýrských sítí a možnosti zpracování odpadu. Hlavní vývozní komodity jsou potravinářské výrobky, chemické výrobky, léčiva, plasty a guma, stroje a strojní zařízení, dopravní prostředky, nádobí a nábytek. Obchodní vztahy mezi Českou republikou se více rozvinuly zejména v roce 2007. Přesto platí, že potenciál vzájemných vztahů není zcela využit a obchodní obrat s Arménií je nejmenší ze všech tří zemí Jižního Kavkazu. V roce 2007 byla otevřena pražská kancelář velvyslanectví Arménie ve Vídni. V České republice je arménská menšina aktivní a obchodní spolupráce probíhá na neformální úrovni bez např. kontaktování našeho zastupitelského úřadu v Tbilisi.
24
Český statistický úřad
20
Uzavřené dohody25 Dohoda o spolupráci v oblasti zemědělství a potravinářského průmyslu Dohoda o podpoře a vzájemné ochraně investic Dohoda o zamezení dvojímu zdanění Joint ventures v Arménii: -
Bohemian Resort Hotel Complex (cestovní ruch)
-
Mercado holding (léčiva)
(ii) Analýza příležitostí pro české podnikatele v Ázerbájdžánu V případě Ázerbájdžánu neexistuje pro české podnikatele adekvátní množství informací. Zastupitelský úřad v Tbilisi by měl poskytnout více informací, ale na webových stránkách se nachází pouze odkazy na Gruzii a Arménii. Webová stránka ázerbájdžánského velvyslanectví v Praze je nedostupná. Obecné informace o ekonomickém prostředí tak čeští podnikatelé shánějí velmi těžko. Z hlediska vývozu a zlepšujících se podmínek pro investory může pro Ázerbájdžán pro Českou republiku znamenat nejvyšší potenciál na Jižním Kavkaze. Česká republika vyváží zejména léčiva, sklo, čisticí a kosmetické prostředky, motorová vozidla, potravinářské stroje a sanitární výrobky. Z Ázerbájdžánu se dováží zejména minerální paliva a mazadla. V Ázerbájdžánu byly vytvořeny institucionální základy pro podporu podnikatelského prostředí – zákon o podnikání, zákon o akciových společnostech, zákon o antimonopolní činnosti. To však nestačí k zajištění prosazování vlastnických práv, odstranění šedé ekonomiky a korupce. Ekonomika velmi silně závisí na vývozu energetických a nerostných zdrojů, proto bude do budoucna nutné diversifikovat do dalších odvětví. Ázerbájdžán se v žebříčku zemí závislých na exportu paliv nachází na 10. Místě. Celkově tato komodita činí 86% celkového objemu exportu.26 (iii) Analýza příležitostí pro české podnikatele v Bělorusku Podle informací běloruského ministerstva obchodu a průmyslu ekonomika dlouhodobě roste více jak 5%. Toto číslo ale nevyjadřuje problémy, které má většina výrobních podniků v Bělorusku. Mnoho podniků používá zastaralé technologie a má nedostatek
25 26
http://www.businessinfo.cz/cz/sti/armenie-obchodni-a-ekonomicka-spoluprace-s-cr/7/1001409/ http://www.tepav.org.tr/eng/admin/dosyabul/upload/Economic_Transition_Challenges.pdf
21
volných prostředků. „Téměř polovina všech běloruských podniků pracuje se ztrátou.“ 27 Neschopnost konkurovat výrobky na světových trzích tuto skutečnost ještě více zhoršuje. Situaci mohou významně změnit zejména investice ze zahraničí. Rekonstrukce energetického odvětví Běloruska probíhá velmi pomalu. Privatizace se odehrává zejména u malých podniků. Ve většině velkých společností, které byly přeměněny na akciové společnosti, zůstává stále velmi často 100% vlastníkem stát. Pokud jsou již přítomni akcionáři, jedná se většinou o zaměstnance s velmi nízkými podíly, kteří nemají právo zasahovat do řízení podniku. Česká republika do Běloruska vyváží zejména dopravní prostředky, elektrické přístroje, zemědělské stroje a stroje pro potravinářský průmysl, sklo, léčiva, sanitární výrobky a potraviny. Bělorusko dováží textilní výrobky, hnojiva, hutnické výrobky a traktory. Do budoucna se pro české exportéry nabízí příležitosti zejména v oblasti dodávek výrobků z vyšší přidanou hodnotou, které nekončí pouze realizací obchodu, ale navazují na něj i další služby.
Uzavřené dohody28 Dohoda o mezinárodní silniční dopravě Dohoda o podpoře a vzájemné ochraně investic Dohoda o zamezení dvojímu zdanění Dohoda o spolupráci v oblasti zdravotnictví a lékařské vědy Dohoda o leteckých službách Dohoda o spolupráci a vzájemné pomoci v celních otázkách
Firmy a joint ventures -
Škoda Auto a.s.
-
Agrofert Holding, a. s.
-
Alta, akciová společnost
-
ABB s.r.o.
27
http://exporter.ihned.cz/c4-10083060-14121410-r00000_d-minsk-je-plny-rozporu-i-nadeje-stejne-jakocela-zeme 28 http://www.mzv.cz/wwwo/default.asp?NoObl=1&ParentIDO=4827&ido=4827&amb=52&idj=1
22
-
Adamov Systems ( technologie pro čerpací stanice)
-
Jesva (svařovací technika)
-
Kopos Kolín (elektroinstalace)
-
Papcel (stroje pro papírenský průmysl)
-
Sklostroj Turnov (stroje pro papírenský průmysl)
-
Fortex Šumperk
(iv) Analýza příležitostí pro české podnikatele v Gruzii Gruzie patřila v dobách SSSR k jedněm z nejbohatších republik. Rozvíjela se díky své strategické poloze, lidským zdrojům a minerálním zdrojům. Gruzie se svou polohou nabízela jako transportní země ze Střední Asie do Evropy jak v případě nerostných surovin, tak zboží. V současné době negativně ovlivňuje gruzínskou obchodní bilanci pokles exportu na ruské trhy zapříčiněný embargem na hlavní gruzínské vývozní komodity. Gruzie se bude muset postupně přeorientovat na jiné trhy. V roce 2007 tak gruzínská vláda nastartovala spolupráci s Tureckem. Obchodní vztahy mezi ČR a Gruzii se významně rozšířily zejména v roce 2007, kdy firma Energo Pro uspěla v privatizaci šesti vodních elektráren a dvou distribučních společností. Díky této investici dosahující částky 220mil USD se Česká republika stala v roce 2007 největším zahraničním investorem v zemi. Domácí potravinářský a zpracovatelský průmysl se rozvíjí velmi pomalu, což nabízí příležitosti pro české podnikatele. Opět jsou zde příležitosti v oblasti dovozu dopravních prostředků, budování infrastruktury a inženýrských sítí. Pokračují příležitosti v oblasti modernizace malých a středně velkých elektráren. Dále je v Gruzii velká poptávka po zpracovatelských a zemědělských strojích. Česká republika se může dále posílit svou pozici v odvětvích jako je výroba skla, sanitární techniky nebo dodávky stavebních materiálů Gruzie má také zájem o společnosti, které budou zkoumat minerální naleziště, včetně nalezišť ropy a zemního plynu, které představují hlavní dovozní komodity. Vzhledem k existenci ropovodů a plynovodů procházejících přes území Gruzie bude země potřebovat zařízení a vybavení na jejich údržbu.29
29
www.businessinfo.cz
23
Mezi rizikové faktory podnikání v Gruzii je nutné počítat zejména nestabilitu způsobenou existencí nevyřešených konfliktů (Abcházie a Jižní Osetie), která eskalovala ruskogruzínskou válkou v srpnu tohoto roku. Uznání nezávislostí obou území ze strany Moskvy znamená prohloubení dlouhodobého napětí mezi Gruzií a Ruskem. Důsledky války pro podnikatelské prostředí nelze v tam krátkém odstupu dostatečně zhodnotit, je ovšem zřejmé, že konflikt má potenciál snížit ochotu investovat v Gruzii. Na druhé straně zvýšené angažmá Unie a snahy jednotlivých zemí podílet se na poválečné rekonstrukci může znamenat nové příležitosti i pro české firmy. Paradoxně tak může dojít k dalšímu zvýšení české přítomnosti v Gruzii. Dohody v jednání30 Dohoda o spolupráci v oblasti kultury, vědy a sportu Dohoda o mezinárodní silniční dopravě Dohoda o civilním leteckém provozu Dohoda o vzájemné výměně a ochraně klasifikovaných informací Smlouva mezi Českou republikou a Gruzií o předávání a přebírání osob pobývajících na jejich území protiprávně (tzv. readmisní dohoda) Dohoda o zamezení dvojímu zdanění (v platnosti)
SWOT analýza hodnotící oblast investic a exportu v Gruzii Silné stránky Geografická poloha – tranzitní potenciál ze Střední Asie do Evropy Minerální zdroje Makroekonomická stabilita Nízké výrobní náklady Rychle se rozvíjející bankovní sektor Slabé stránky Silná závislost na dovozu energetických zdrojů Pomalý rozvoj sektorů náročných na technologie Nerozvinutá infrastruktura Nízká konkurenceschopnost Riziko inflace
30
Příležitosti Pro reformní politika Privatizace státního majetku Rozvíjející se trh kapitálu Zajímavé investiční pobídky Zóny volného obchodu Hrozby Závislost exportu na ruském trhu Energetická bezpečnost Pracovní migrace Ochranná opatření na odbytových trzích Vývoj kurzu dolaru
http://www.businessinfo.cz/cz/sti/gruzie-obchodni-a-ekonomicka-spoluprace-s-cr/7/1001372/
24
Firmy a joint ventures: -
Firma Block Georgia (výstavba sítě nemocnic)
-
LIBO Plus (stavebnictví)
-
Energo Pro (energetika)
(v) Analýza příležitostí pro české podnikatele v Moldavsku Moldavská ekonomika zaznamenala od roku 2001 dynamický hospodářský růst, který však byl oslaben ztrátou ruského trhu vína a suchem v roce 2007. Hodnocení dat výkonu moldavské ekonomiky nejsou spolehlivá, protože sběr dat není kvalitně koordinován a neposkytuje reálné informace. Makroekonomická situace v zemi není pod kontrolou a v roce 2008 budou pravděpodobně podpořeny populistické předvolební kroky, které povedou k velkorysé fiskální politice a ohrožení hospodářského růstu. Ekonomická reforma není dokončena a případné výkyvy vyrovnává štědrá podpora Moldavanů žijících v zahraničí. Mezi Českou republikou a Moldavskem probíhá obchodní výměna ve velmi malých objemech. Mezi rokem 2006 a 2007 však lze zaregistrovat velmi intenzivní růst. Vzhledem k celkově nízkému obchodnímu obratu představuje každá větší zakázka výrazný procentuální skok. Českým podnikatelům se daří zejména v dodávkách dopravních prostředků a traktorů. Na moldavském trhu zaznamenala úspěch také Škoda Auto. Tato oblast nabízí podnikatelům další příležitosti v oblasti dodávek tramvají a autobusů. Stejně jako u ostatních zemí v regionu by se na moldavském trhu mohly uplatnit léčiva, zdravotnické technologie, technologie v oblasti energetiky a další přístroje. Dovoz z Gruzie obsahuje potravinářské produkty a textilie.
25
Uzavřené dohody31 Dohoda o mezinárodní silniční dopravě Dohoda o zamezení dvojího zdanění Dohoda o podpoře a vzájemné ochraně investit Dohoda o letecké dopravě Dohoda o předávání a přebírání osob na státních hranicích Dohoda o spolupráci v boji proti org. zločinu, nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami, terorismu SWOT analýza hodnotící oblast investic a exportu v Moldavsku Silné stránky Geografická poloha – dostupnost významných trhů, tranzitní potenciál Tradičně silná zemědělská a řemeslná výroba Vzdělaný lidský kapitál Relativně nízké výrobní náklady
Příležitosti Státní politika s důrazem na evropskou integraci Privatizace státního majetku Rozvíjející se trh kapitálu Podkapitalizovaná aktiva s vysokým potenciálem dalšího rozvoje Slabé stránky Hrozby Nedostatek výrobních kapacit a přírodních Růst cen energetických zdrojů zdrojů Silná závislost na dovozu energetických zdrojů Vysoká regionální konkurence v oblasti získávání investic Nedostatečně rozvinutý finanční trh (pojištění, Vysoká konkurence na vnějších odbytových finanční trhy) trzích Pomalý rozvoj sektorů náročných na Pracovní migrace technologie Nerozvinutá infrastruktura Ochranná opatření na odbytových trzích Nízká konkurenceschopnost Nezájem investorů Makroekonomická nestabilita
(vi) Analýza příležitostí pro české podnikatele na Ukrajině Ukrajinská ekonomika v roce 2007 oslabila svůj růst a naopak inflace se zvýšila na dvouciferná čísla. V ukrajinských vývozech převažují výrobky s nízkou přidanou hodnotou. Z dlouhodobé perspektivy čeká většinu společnosti restrukturalizace a modernizace, která by však měla být podpořena i vznikem legislativních norem. Vlivní 31
http://www.businessinfo.cz/cz/sti/moldavsko-obchodni-a-ekonomicka-spoluprace-s-cr/7/1001087/
26
ukrajinští podnikatelé vyvíjejí na vládu nátlak, aby se ekonomická situace v zemi zlepšovala. Největším problémem pro realizaci těchto změn je však neexistence skutečně proreformní vlády, politické vůle tyto kroky udělat a celková vnitropolitická nestabilita. Obchodní vztahy mezi Českou republikou a Ukrajinou jsou velmi intenzivní. „Ačkoliv to prakticky není známo, Ukrajina jako náš exportní partner předčí takové země jako je Japonsko, Indie nebo Čína, anebo že objem exportu na Ukrajinu je téměř dvojnásobně větší než například do celé Afriky.“32 Stále je zde však ještě prostor pro další nárůst. Investice na Ukrajině jsou spojeny s určitou mírou rizika. Tomu však i odpovídá rentabilita zdrojů vložených do obchodu nebo investic. Česká republika na Ukrajinu vyváží zejména nástroje, automobily, traktory, elektronické přístroje, léčiva, sklo nebo lékařské přístroje. Ukrajinský dovoz má spíše nižší přidanou hodnotu – rudy kovů, výrobky z hliníku, chemické výrobky. Stejně jako u ostatních zemí v regionu je na Ukrajině možné obchod více rozvíjet v oblasti potravinářského a strojírenského průmyslu, zemědělských strojů, výroby nábytku a papírenských produktů, léčiv a technologicky náročných strojů.
Uzavřené dohody33 Dohoda o mezinárodní silniční dopravě Dohoda o zamezení dvojího zdanění Dohoda o podpoře a ochraně investic Dohoda o letecké dopravě Dohoda o vzájemné pomoci v celních otázkách Dohoda o spolupráci v oblasti jaderné energetiky a jaderného průmyslu Dohoda o ekonomické, průmyslové a vědeckotechnické spolupráci Dohoda o spolupráci v boji proti organizovanému zločinu, terorismu a nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami Firmy a joint ventures: 32 33
Škoda Auto a.s. Galena, Zentiva, Spofa-Dental (léčiva) Ravak (sanitární výrobky)
http://www.businessinfo.cz/cz/rubrika/ukrajina/1000905/ http://www.businessinfo.cz/cz/sti/moldavsko-obchodni-a-ekonomicka-spoluprace-s-cr/7/1001087/
27
-
Leco Instrumente (zařízení pro průmyslové laboratoře) TTC Marconi (telekomunikační technika a zařízení) Alstom Power (průmyslové kotle) Prokop Invest (zařízení pro potravinářský průmysl) PPF (finanční služby) Čechofracht (logistické a dopravní služby)
Česká „východní“ politika Z trendu z posledních let je zřejmé, že Česká republika se opětovně vrací na trhy, které na začátku 90. let postupně opustila. Zároveň je třeba uvést, že tento trend nemá šanci příliš ovlivnit celkovou orientaci zahraničního obchodu ČR. Z celkového objemu patří Rusku 2.71% a 1.13% východní dimenzi ENP.34 To je důsledkem výrazné orientace na vnitřní trh EU. To ovšem zároveň znamená, že z trhů, které nejsou součástí EU, patří ten východoevropský mezi ty nejvýznamnější. Výše uvedený fakt, že Ukrajina je pro český export významnější než Čína či Indie je toho důkazem. Limitujícím faktorem pro vzájemný obchod či investice českých firem je i netransparentní prostředí a rostoucí konkurence z Číny, Turecka či Indie. Mezi hrozby limitující větší podíl východoevropských trhů samozřejmě patří i existence nevyřešených konfliktů. Pokles významu východní Evropy z ekonomického hlediska byl v 90. letech doprovázen poklesem politického významu. Ztráta společných hranic, soustředění se na integraci do NATO a EU či provádění politických a ekonomických reforem a zřejmá nestabilita v postsovětském prostoru – to vše patří mezi faktory poklesu významu východní Evropy. „Návrat“ na východ přišel až s perspektivou členství v EU po roce 2000. V tomto ohledu se ČR chovala podobně jako Unie, pro kterou bylo završené rozšíření v roce 2004, resp. jeho perspektiva, impulsem k formulaci ENP. Česko bylo v tomto směru odlišné nejen od „nových“ členských států s tradičně výraznou „východní“ politikou jako je Polsko, ale i od řady „starých“ členských států (Švédsko, Finsko, Německo). Petr Kratochvíl a Elsa Tulmets si všímají aktivity ČR při formulaci ENP: „Narozdíl od některých nových členských států EU, české zapojení při utváření ENP přišlo spíše později. Opravdová 34
Petr Kratochvil, Elsa Tulmets: Checking the Czech Role in the European Neighbourhood. Friedrich Ebert Stiftung Prag, s. 9. Dostupné z WWW: < http://www.iir.cz/upload/Projekty/2007/ENPWorking_paper_eng.pdf >.
28
změna se v české zahraniční politice udála až po vstupu do EU a zvláště v posledních dvou letech (2005 až 2007 – pozn. autora).“35 Přes pozdější postup zemí východní dimenze ENP mezi priority ČR, se dané země a vztah s nimi dostal mezi prioritní oblasti přicházejícího českého předsednictví EU.
VÝCHODNÍ POLITIKA EU A ČESKÉ PŘEDSEDNICTVÍ 2009 Pracovní verze priorit českého předsednictví z dubna 2008 uvádí „Obdobnou důležitost jakou má pro zájmy EU stabilizace západního Balkánu a další rozšiřování Unie, vidí české předsednictví i v cílevědomém budování perspektivních vztahů s východní Evropou. Navíc, kvalita vztahů ovlivňuje i energetickou bezpečnost EU, může přispět ke zvládnutí klimatické výzvy i dalších mezinárodních hrozeb včetně bezpečnostních a globálně-bezpečnostních. Východní dimenzi Evropské politiky sousedství proto Česká republika považuje za hodnou stejné pozornosti jako její dimenzi středomořskou, a bude za její rozvoj cítit vlastní díl odpovědnosti.“ Takovou formulací se ČR hlásí k těm zemím, které usilují o posílení vztahů s východními sousedy EU. Následující doporučení směřují k udržení východní politiky EU na vyšších místech agendy EU v průběhu českého předsednictví. Nutno dodat, že předsednická země je ve své roli limitována v příliš důrazném prosazování svých vlastních priorit. K omezení „sobeckých“ zájmů předsednické země slouží i institut Troiky, tedy trojici zemí majících předsednictví v jednom bloku, které formulují společné priority pro 18 měsíců. Předsednictví tedy pro ČR nekončí úplně v červnu 2009, ale v rámci Troiky až na konci roku 2009, byť hlavní roli v té době bude hrát Švédsko. Zároveň je předsednická země povinna řešit aktuální problémy. To se naplno projevilo na francouzském předsednictví během rusko-gruzínské války. Paradoxně právě tento konflikt může pomoci v zájmu ČR udržet východní politiku EU na prioritních místech agendy. Zároveň to je pro ČR velkou výzvou, protože bude první zemí ze států bývalého východního bloku, která bude v tak důležité roli.
35
Petr Kratochvil, Elsa Tulmets, s. 6
29
Doporučení pro české předsednictví EU v první polovině roku 2009
Při spolupráci na intenzivnějším angažmá EU na východ od svých hranic je nutné přesvědčovat nejen „přesvědčené“ státy EU, ale hledat partnery i mezi zeměmi, které jsou k větší orientaci na východní Evropu skeptické. V tomto směru je potřebné maximálně využít moment vzniklý rusko-gruzínskou válkou v srpnu 2008, která obrátila pozornost EU na východ a směrem k problematickým vztahům s Ruskem. ČR by měla pozitivně využít své zkušenosti postkomunistické země a to dvojím způsobem: (1) dovnitř EU argumentovat, že úspěšná transformace je realizovatelná i v zemích východní dimenze EU, vyžaduje si však trvalé a zacílené angažmá celé EU a (2) směrem k východním sousedům argumentovat, že jen vytrvalou účastí na stávajících formátech lze do budoucna přesvědčit skeptické státy o pozitivech dalšího rozšíření na východ. Dále je nutné udržet zájem EU na prodemokratickém vývoji v Bělorusku, které zatím zůstává mimo rámec ENP. Prosazování demokratizace a lidských práv patří mezi silné akcenty české zahraniční politiky. V tomto směru je třeba dostat tyto prvky na vyšší místa agendy EU. Dokumenty spojené s ENP deklarují, že cílem je sousedství, které sdílí s EU společné hodnoty. Bez většího akcentu na přechod k plně fungující demokracii není možné tohoto cíle dosáhnout. V souvislosti s debatou o zjednodušení vízového procesu s Ruskou federací je nutné uvažovat o bezplatném vydávání víz pro země východní dimenze ENP. Ruský pas by neměl být upřednostňován před pasy zemí, které usilují o hlubší spolupráci s EU. Role ČR by měla být ve snižování obav, že takové opatření přivede více nelegálních migrantů do EU. V minulosti se takové obavy zatím nikdy nepotvrdily. V ekonomické spolupráci je nutné pracovat na rozšíření zón volného obchodu na co nejvíce sousedních zemí. ČR by v tomto duchu měla společně se Švédskem intenzivně spolupracovat s Ukrajinou na pokročení ve vyjednávání. Ukrajina se tak může stát příkladem pro další sousedské země. V tomto duchu je třeba apelovat na předmětné země, aby zlepšily podmínky pro podnikání subjektů ze zemí EU. Bez transparentního prostředí bude jakákoli dohoda o volném obchodu jen prázdným dokumentem. Mezi priority českého předsednictví patří i energetická bezpečnost a s ní související diversifikace zdrojů zemního plyny a ropy. Proto je důležité, aby české předsednictví usilovalo o další vývoj projektu Nabucco, který má za cíl přivést plyn do Evropy z Kaspického moře mimo teritorium Ruska. 30
Rusko-gruzínský konflikt prokázal, že absence jednotné politiky vůči Rusku je neudržitelná. ČR bude v unikátní a zároveň složité situaci jako bývalý satelit Moskvy. ČR by proto měla přesvědčit „staré“ členské státy, že obavy nových členských zemí a jejích sousedů na východě nejsou neopodstatněné, jak prokázal právě srpnový konflikt. Tedy, že jejich postoj není „zaujatým“ postojem bývalých satelitů, ale je podložen faktickým chováním Ruska. Rusko začne brát vážně EU jako celek jen tehdy, bude-li vystupovat jednotně. Je úlohou ČR přesvědčovat, že bilaterální dohody jednotlivých členských států, které poškozují zájmy jiných členských zemí, jsou v konečném důsledku nevýhodné pro všechny členské státy EU. Nejednotnost EU v pozici vůči Rusku tříští úsilí EU podniknuté směrem k východním sousedům a činí pozici EU v regionu slabou. České (a švédské) předsednictví by mělo zajistit, že angažmá EU v Gruzii nezůstane omezeno na uspořádání donorské konference. Česká republika bude v rámci svých předsednických povinnosti v roli formulování společného postoje směrem k Rusku. V jednáních s Moskvou je třeba zdůrazňovat, že EU usiluje o strategické partnerství založené na sdílených hodnotách. Řada kroků, které Rusko činí, však s tímto nejsou v souladu.
31