Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Katedra sociologie, andragogiky a kulturní antropologie
Evaluace standardizovaného záznamu sociálního pracovníka v praxi
Evaluation of a standardized record of a social worker in practice
Bakalářská diplomová práce
Autor práce: Tomáš Tesař Vedoucí práce: Mgr. Bc. Zbyněk Vočka Olomouc 2014
Autorské prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a uvedl v ní veškerou literaturu a všechny zdroje, ze kterých jsem čerpal.
V Šumperku, dne 17.3.2014 ………………………….. Tomáš Tesař
Poděkování a věnování Děkuji Mgr. Bc. Zbyňku Vočkovi, vedoucímu bakalářské práce, za odborné vedení, trpělivost, cenné rady, připomínky a podporu při zpracování bakalářské práce. Za trpělivost, ochotu a podporu bych rád poděkoval také všem spolupracovníkům, rodině a přátelům. Svoji práci a současně tichou vzpomínku bych chtěl také věnovat v průběhu mého studia zemřelým podporovatelům - milému spolužáku, panu Radku Halákovi a mému tchánovi, panu Miloslavu Karešovi.
Obsah Úvod ........................................................................................................... 6 1 Sociální práce ............................................................................................. 8 1.1 Definice sociální práce ........................................................................ 8 1.2 Další základní pojmy v sociální práci ................................................. 9 1.3 Objekt, subjekt, předmět, metody a cíle sociální práce .................... 11 1.4 Přístupy v sociální práci .................................................................... 13 1.4.1 Základní paradigmata v sociální práci .................................... 13 1.5 Vybrané teorie a přístupy .................................................................. 14 1.5.1 Humanistické a existencionální teorie .................................... 15 1.5.2 Sociálněpsychologické a komunikační modely ...................... 16 1.5.3 Systemický přístup.................................................................. 16 1.5.4 Kognitivně-behaviorální terapie ............................................. 17 1.5.5 Přístup orientovaný na úkoly .................................................. 18 1.5.6 Sociálně-ekologická teorie...................................................... 19 1.6 Dilemata v sociální práci................................................................... 19 1.6.1 Dilema formalizace a deformalizace ...................................... 20 1.6.2 Dilema profesionalizace a deprofesionalizace........................ 21 1.6.3 Dilema normativnosti a nenormativnosti................................ 21 1.6.4 Dilema pomoci a sociální kontroly ......................................... 22 1.6.5 Dilema polyvalence a specializace ......................................... 24 1.7 Typy klientů v kontextu sociální práce na obci ................................ 25 2 Sociální práce na obci obecně .................................................................. 27 2.1 Výkon sociální práce na obci ............................................................ 27 2.2 Předpoklady pro výkon sociální práce na obci ................................. 27 2.3 Etický kodex sociálního pracovníka ................................................. 28 3 Sociální práce na obci v systému pomoci v hmotné nouzi a sociálních služeb ........................................................................................................ 29 3.1 Legislativní vymezení obecně ........................................................... 29 3.2 Vymezení v Zákonu o pomoci v hmotné nouzi ................................ 29 3.3 Vymezení v Zákonu o sociálních službách ....................................... 31 3.4 Doporučení k výkonu sociální práce na obci .................................... 32
3.5 Vymezení ve vyhlášce č. 424/2011 Sb. a č. 332/2013 Sb. ............... 34 3.6 Standardizovaný záznam sociálního pracovníka .............................. 35 3.6.1 Obsah standardizovaného záznamu sociálního pracovníka .... 36 3.7 Jednotný informační systém.............................................................. 41 3.7.1 Obsah JIS ................................................................................ 41 4 Výzkum .................................................................................................... 44 4.1 Stanovení hlavního a vedlejšího cíle výzkumu ................................. 44 4.2 Výzkumný vzorek ............................................................................. 45 4.2.1 Charakteristika obcí výzkumného vzorku .............................. 45 4.3 Pilotní studie ..................................................................................... 46 4.4 Výzkumná metoda získávání dat, stanovení výzkumných otázek a postup řešení ..................................................................................... 46 4.5 Analýza výsledků pilotní studie a předvýzkumu .............................. 47 5 Analýza výsledků dotazníkového šetření a jejich interpretace ................. 50 5.1 Vyhodnocení struktury respondentů – otázky 1-6 ............................ 50 5.2 Hodnocení SZSP dle vzoru vyhlášky č. 332/2013 Sb. MPSV a aplikačního programu JIS – otázky 7 – 26. .................................... 54 5.3 Souhrnné hodnocení SZSP a JIS a návrh změn ................................ 65 6 Závěr ......................................................................................................... 69 Seznam použité literatury ......................................................................... 70 Legislativní zdroje a další použitá literatura a zdroje: .............................. 71 Přílohy ...................................................................................................... 72
Úvod Sociální práce na pověřených obecních úřadech a obecních úřadech obcí s rozšířenou působností v systému pomoci v hmotné nouzi doznala od 1.1.2012 řadu významných změn, jejichž plný význam pro praxi je předmětem mnoha diskuzí, a to jak v odborných kruzích, tak především u těch sociálních pracovníků, kterých se změny bytostně dotýkají… K výběru tématu závěrečné bakalářské práce mě inspirovala vlastní pracovní činnost sociálního pracovníka Odboru sociálních věcí, Městského úřadu v Šumperku, Oddělení pomoci v hmotné nouzi a sociálních služeb a v bakalářské práci vycházím jak z vlastní zkušenosti, tak ze zkušeností mých kolegyň. K nejpodstatnější změně došlo od výše uvedeného data v kompetenci pro vyplácení dávek pomoci v hmotné nouzi a dalších nepojistných sociálních dávek, kdy se tato kompetence k vyřizování dávek přesunula na příslušné pobočky Úřadů práce České republiky. V současné době se proto na našem Oddělení hmotné nouze a sociálních služeb věnujeme jak sociálně preventivní činnosti, tak především případové sociální práci, zpravidla s dobrovolnými klienty v situaci hmotné nouze. Přední místo pak zaujímá poradenská činnost osobám nacházejícím se v hmotné nouzi, s nízkými příjmy, postižených ztrátou bydlení nebo osobám s nevhodným bydlením, s dluhy, dále uplatňujícím zákonné nároky a pohledávky, osobám řešícím rodinné a osobní problémy, osobám, které potřebují zajištění sociálních služeb apod. Naše profesní činnost je však určena všem lidem nacházejícím se v obtížné životní situaci. Od výše uvedeného data došlo tedy ke změně kompetencí a struktury sociální práce sociálních pracovníků obcí (nevykonávajících činnosti sociálně – právní ochrany dětí), dříve zpravidla vykonávajících činnosti spojené s poskytováním nepojistných sociálních dávek. V souvislosti s touto novou rolí sociálních pracovníků uvedených obcí vznikla povinnost vést Standardizovaný záznam sociálního pracovníka (dále jen “SZSP“)
6
v aplikačním programu Jednotného informačního systému práce a sociálních věcí (dále jen „JIS“). Dle mých zkušeností došlo ke zvýšení intenzity a rozšíření oblastí sociálněpreventivního a kurativního působení sociální práce, proto je konkrétním cílem zmapovat a vyhodnotit praktické zkušenosti v použití SZSP z hlediska profesních potřeb pracovníků Obecních úřadů s rozšířenou s rozšířenou působností (dále jen „OÚORP“) a Pověřených obecních úřadů (dále jen „POÚ“) okresu Šumperk. Vedlejším cílem je současně doporučení kroků návrh obsahových a systémových změn SZSP a JIS, které by byly ku prospěchu sociálních pracovníků obcí. V teoretické části práce budou nejprve ukotveny teoretické poznatky týkající se sociální práce obecně. Dále bude ukotvena sociální práce na obcích analýza právních předpisů, vztahujících se k sociální práci na OÚORP a POÚ dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, vyhlášky č. 424/2011 Sb. a její novelizace vyhláškou č. 332/2013 Sb. Nakonec pak obsahu programu a samotného SZSP. V praktické části bude dotazníkovým šetřením, pomocí výzkumných otázek zjišťováno, jak vnímají SZSP sociální pracovníci OÚORP a POÚ okresu Šumperk z hlediska jejich profese, zda jim ulehčuje nebo stěžuje jejich práci a v čem by jej případně změnili. Následně budou doporučeny kroky ke zlepšení SZSP a JIS a zvýšení efektivity činnosti sociálních pracovníků. Metodologicky budu tedy v praktické části vycházet z dotazníkového šetření u sociálních pracovníků OÚORP a POÚ okresu Šumperk a to těch, kteří mají za povinnost vést již zmíněný SZSP. Srozumitelnost dotazníku si ověřím u náhodně vybraného pracovníka vlastního úřadu a dále jej předložím ostatním kolegům na vlastním Oddělení pomoci v hmotné nouzi a služeb a dále sociálním pracovníkům OÚORP a POÚ okresu Šumperk. Získaná data budou následně vyhodnocena.
7
Teoretická část 1 Sociální práce 1.1 Definice sociální práce „Sociální práce je považována za vědecky fundovanou odbornou disciplínu, která
speciálními
metodami
zajišťuje
provádění
péče
o
člověka
na profesionálním základě“ (Novotná, Schimmerlingová, 1992, s. 18). Marie Krakešová uvádí, že sociální práce usiluje o rozvinutí osobnosti člověka tak, aby byl opět schopen nalézt soulad mezi svým životem a prostředím, ve kterém se ocitl a její podstata spočívá v přetvoření sociálních klientů opět v lidi. (tamtéž) P. Leonard dále definuje sociální práci jako „pracovní proces a způsob práce sociálních institucí, zaměřených na pomoc jednotlivcům, skupinám a komunitám, s cílem dosáhnout jejich optimální fungování“ (Novotná, Schimmerlingová, 1992, s. 19). Při definování sociální práce je v současné době preferováno vycházet z definice, která byla přijata na Generálním shromáždění Mezinárodní federace sociálních pracovníků v Montrealu v roce 2000 a uvádí, že „Sociální práce podporuje sociální změnu, řešení problému v mezilidských vztazích a posílení a osvobození lidí za účelem naplnění jejich osobního blaha. Užívaje teorií lidského chování a sociálních systémů, sociální práce zasahuje tam, kde se lidé dostávají do kontaktu se svým prostředím. Pro sociální práci jsou klíčové principy lidských práv a společenské spravedlnosti“ (Sociální práce, 2/2008, s. 35). Dále se doporučuje definice Národní asociace sociálních pracovníků v USA z roku 1973, která vychází z konceptu sociálního fungování a zní: „Sociální práce je profesionální aktivita zaměřená na pomáhání jednotlivcům, skupinám či komunitám zlepšit nebo obnovit jejich schopnost sociálních
8
fungování a na tvorbu společenských podmínek příznivých pro tento cíl“ (Matoušek, 2007, s. 184). Novější pohled na „věc“ přináší O. Matoušek, který pak definuje sociální práci jako společenskovědní disciplínu i oblast praktické činnosti, jejímž cílem je odhalování, vysvětlování, zmírňování a řešení sociálních problémů. Opírá se jednak o rámec společenské solidarity a dále o ideál naplňování individuálního
lidského
potenciálu.
„Sociální
pracovníci
pomáhají
jednotlivcům, rodinám, skupinám i komunitám dosáhnout způsobilosti k sociálnímu uplatnění nebo ji získat zpět, pomáhají vytvářet pro jejich uplatnění příznivé společenské podmínky. U klientů, kteří se společensky uplatnit nemohou, podporuje sociální práce co nejdůstojnější způsob života“ (Matoušek, 2003, s. 11). Dle mého názoru je v uvedených definicích patrná snaha o vymezení oblastí působení
sociální
práce,
o
zajištění
běžného
fungování
člověka
ve společenském prostoru za pomoci společenských institucí, potažmo činností profesionálních sociálních pracovníků.
1.2 Další základní pojmy v sociální práci V následující podkapitole uvádím další pojmy týkající se sociální práce, avšak nečiním si nárok uvést zcela všechny používané termíny, mou snahou je uvést z mého pohledu nejvíce frekventované pojmy v dnešní praxi sociální práce na obci. Pojem „sociální“ vysvětluje Bláha v obecné rovině jako vztahující se ke společnosti. Lamser chápe pojem sociální ve dvou rovinách a to jako: „společenský, týkající se lidské společnosti“ a dále v užším pojetí jako „jevy, procesy, případy, problémy nebo situace, které vyžadují nějaké řešení, tedy všechno, co přesahuje osobní referenční systém (Novotná, Schimmerlingová, 1992, s. 13-14). Aktuálně se tomuto pojmu přisuzuje význam jako vše, co se týká lidské společnosti a vztahů mezi lidmi, snahy a úsilí o zlepšení
9
společenských
poměrů,
životních
podmínek
jednotlivce
ve
vztahu
ke společnosti a státu a jeho hmotného zabezpečení (Tomeš, 2010, s. 27). Pojem „sociální politika“ definuje Tomeš jako „soustavné a cílevědomé úsilí jednotlivých sociálních subjektů ve svém zájmu udržet nebo dosáhnout změny ve fungování nebo podpořit rozvoj svého či jiného sociálního systému nebo soustavy nástrojů k realizaci své či jiné sociální politiky“ (Tomeš, 2010, s. 29). „Sociální péče“, která je součástí sociální politiky, pomáhá uspokojovat společností
objektivně
uznávané
potřeby
občanům
(Novotná,
Schimmerlingová, 1992, s. 15). Sociální péče je dnes chápána stejně jako sociální pomoc a zahrnuje poskytování a věcných dávek, výchovnou a poradenskou péči, sociálně-právní ochranu, ústavní péči, pečovatelskou službu, pracovní rehabilitace, stravování, kulturní a rekreační péči, mimořádné výhody pro některé skupiny obyvatel těžce zdravotně postižených a bezúročné půjčky (Matoušek, 2008, s. 198). „Sociální služba“ je druh sociální činnosti poskytované státní institucí ve prospěch jiné osoby, činnost ve prospěch občanů poskytovaná soukromoprávní nebo veřejnoprávní institucí přímo, nebo soukromoprávní institucí za podpory veřejnoprávní instituce, sociální prací ve prospěch lidí v sociální nouzi (Tomeš, 2010, s. 38). „Sociální zabezpečení“ je „mezinárodním právem definovaný soubor institucí a institutů, který poskytuje ochranu a pomoc lidem v případech ohrožení zdraví, nemoci, nezaměstnanosti, zdravotního poškození, invalidity, pracovního úrazu, stáří, těhotenství a mateřství, rodičovství a úmrtí živitele“ (Matoušek, 2008, s. 206). Některé z dalších důležitých pojmů budou prezentovány jako součást dalších kapitol této práce, proto jako úvod do problematiky považuji uvedené pojmy za dostačující.
10
1.3 Objekt, subjekt, předmět, metody a cíle sociální práce Sociální práce čerpá své výchozí principy z pojmu sociální politika (mezi sociální politikou a sociální prací je úzký vztah), který představuje nadřazenou kategorii v systému společenské péče o člověka (Novotná, Schimmerlingová, 1992, s. 14). Kromě jiného tak analogicky vycházím při definování pojmů objekt, subjekt, předmět a cíl sociální práce z pojmů uvedených v sociální politice. Dále vycházím z již výše uvedených definic sociální práce, ze kterých vyplývá, že objektem sociální práce jsou jednotlivci, rodiny, skupiny a komunity. Matoušek považuje za objekt sociální politiky (analogicky také sociální práce) ty, ke kterým tato politika (potažmo sociální práce) směřuje a kdo z ní má prospěch. Za předmět sociální politiky považuje sociálně uznanou potřebu objektu, kterou subjekt svou sociální politikou chce uspokojit (Matoušek, 2007, s. 160). Krebs (2007, s. 47) pod pojmem objekty sociální politiky rozumí všechny obyvatele dané země, ať už jednotlivce nebo určité sociální skupiny, přičemž „sociální skupinu lze vymezit jako skupinu osob, mezi nimiž existuje určitá interakce, a tyto osoby i okolí si tuto skutečnost uvědomují“. „Subjekty jsou ti, kdo mají zájem, vůli, schopnosti, předpoklady, možnosti a prostředky k určité sociální činnosti či chování a kdo takové činnosti může iniciovat a naplňovat“, v obecné rovině státní a nestátní organizace, tržní a netržní (tamtéž, s. 48). Matoušek uvádí (2007, s. 162), že předmětem sociální politiky (stejně tak sociální práce) je vše, co se má zachovat, uspokojit nebo změnit a nejčastěji to jsou podmínky práce a života člověka, události v lidském životě, které člověk neumí zvládnout vlastními silami a u nichž je sociální subjekt
11
připraven pomoci klientovi zmírnit nebo odstranit jejich příčiny, následky a průvodní jevy (sociální události1). Dalším důležitým pojmem sociální práce jsou metody sociální práce, pod kterým většina západních autorit i našich odborníků rozumí postupy vázané na: (Matoušek, 2003, s. 13)
cílový subjekt (práce s jednotlivcem, skupinou, rodinou, komunitou)
jeho aktuální situaci (sociální znevýhodnění na začátku života, předvídatelné a nepředvídatelné sociální události)
relevantní vztahový kontext (vrstevnická skupina, rodina, organizace)
někdy také na systémové vazby (regionální, národní nebo nadnárodní sociální politika).
Cíle sociální práce uvádí Zastrow podle Americké asociace sociálních pracovníků takto: (tamtéž, s. 13-14)
Podpora schopnosti klienta řešit problém a adaptovat se na nároky a vyvíjet se.
Zprostředkování klientova kontaktu s agenturami, které mu mohou poskytnout zdroje, služby a potřebné příležitosti.
Napomáhání tomu, aby systémy podpory klientů pracovaly humánně a efektivně („profesionální pracovník může mít roli poskytovatele, organizátora služeb, supervizora, konzultanta a také roli obhájce klientových zájmů“).
Rozvíjení a zlepšování sociální politiky.
Sociální událost je vyvolána např. změnou zdravotního stavu, ztrátou zaměstnání, mateřstvím, stářím, nouzí a následnou chudobou, sociální dezintegrací či sociální exkluzí (Matoušek, 2007, s. 163). Státem uznaný typ sociální události jsou dnes v Evropě: nemoc, stáří, ztráta zaměstnání, mateřství a péče o děti, ztráta příjmu čili chudoba a ztráta společenských vazeb čili sociální dezintegrace (Matoušek, 2008, s. 205) 1
12
1.4 Přístupy v sociální práci Sociální práce sdílí svoji teorii s jinými společenskými vědami a na její půdě tak žádná zvláštní nebyla formulována. Pojem přístup v sociální práci vyjadřuje preferované nastavení pracovníka nebo organizace a obecně určený rozsah i cíl práce. Všechna východiska a postupy v sociální práci by se ideálně měla propojovat do koherentního celku, neboť samotně pevné hodnotové zakotvení sociálního pracovníka není dostatečným předpokladem jeho kvalitní sociální práce s klientem (Matoušek, 2013, s. 13).
1.4.1 Základní paradigmata v sociální práci Paradigma je podle T. Kuhna „názor na svět, který v určitém období a v určitém kulturním okruhu převládá“ (Matoušek, 2008, s. 131). Paradigma v sociální práci tedy chápu jako názor na současné pojetí sociální práce. Payne označuje v sociální práci tři odlišné přístupy, které vykrystalizovaly během 20. století jako tzv. malá paradigmata (Matoušek, 2007, s. 187). Považuje za ně terapeutické pojetí sociální práce, pojetí usilující o společenskou reformu a pojetí stavící na sociálně-právní pomoci (Matoušek, 2008, s. 131). Navrátil označuje první z těchto malých paradigmat terapeutická pomoc (terapeutické paradigma), kdy za hlavní faktor sociálního fungování je považováno duševní zdraví a pohoda člověka. Sociální práce je v tomto pojetí chápána jako terapeutická intervence, která si klade za cíl pomoci zabezpečit klientům psychosociální pohodu a prostředkem je podpora a usnadňování jejich rozvoje. Důraz je kladem na komunikaci a budování vztahu, kdy se vychází ze skutečnosti, že proces interakce s druhými je tvůrčí proces, který obohacuje všechny zúčastněné (Matoušek, 2007, s. 187). Dále označil Navrátil druhé paradigma jako úsilí o reformu společenského prostředí (reformní paradigma), kdy se představa sociálního fungování pojí s vizí společenské rovnosti v různých dimenzích společenského života.
13
Zastánci tohoto přístupu sociální práce sdílejí představu, podpora spolupráce a solidarity v rámci určité společenské skupiny pomůže utlačeným získat vliv na vlastní životy. Sociální práce se tak zaměřuje na zmocňování klientů, usiluje o zvýšení jejich podílu na tvorbě a změnách společenských institucí (tamtéž, s. 187-188). „Třetí paradigma sociální práce Navrátil označil jako sociálně-právní pomoc neboli poradenské paradigma. Sociální fungování zde závisí na schopnosti zvládat problémy a na přístupu k odpovídajícím informacím a službám. Zastánci tohoto přístupu chápou sociální práci jako jeden z aspektů systému sociálních služeb. V tomto pojetí jde především o pomoc klientům prostřednictvím poskytování informací, kvalifikovaným poradenstvím, zpřístupňováním zdrojů a mediací“ (tamtéž, s. 188).
1.5 Vybrané teorie a přístupy Teorií a přístupů v sociální práci je nespočet. V následující kapitole se však zabývám pouze stručným popisem těch nejdůležitějších z hlediska použití v praxi, neboť na podrobný rozbor se mi nedostává prostoru. Stručné seznámení však považuji za dostačující v návaznosti na sociální práci na obci. Jednou z podmínek vzájemné komunikace sociálních pracovníků a zdroje jejich identity jsou teoretické znalosti. Sociální pracovník tyto znalosti potřebuje k usnadnění praxe, neboť snaha pomáhat lidem bez nich je nebezpečná, může ohrožovat klienty i celou společnost. Z větší části čerpá sociální práce svoje teoretické základy z jiných vědních disciplín (např. z psychologie, sociologie, pedagogiky, práva) a v menší míře vychází přímo z ní samotné (např. přístup orientovaný na úkoly). Teorie se však stále mění z důvodu umožnění vnímání člověka jako celistvé bytosti zakotvené v prostředí (Matoušek, 2007, s. 193). J. Fooková třídí teorie sociální práce na obecné, praktické a speciální. Komplexní obraz společnosti podává obecná teorie, která je také chápána
14
jako ideologie. Jejím příkladem je liberalismus, marxismus, existenciální a humanistické perspektivy. Praktická teorie je zaměřená na vysvětlení a aplikaci metod práce s klientem (např. transakční analýza). Speciální metody se zabývají konkrétním způsobem práce s klienty za pomoci úzce vymezených technik (Matoušek, 2007, s. 193-194). Sibeon pak rozlišuje formální a neformální teorie, kdy formální je psaná a respektovaná profesní a akademickou komunitou a neformální je souhrn znalostí, hodnot a zkušeností uplatňovaných v praxi (tamtéž, s. 194). Povaha klientů a jejich problémů dovoluje sociálním pracovníkům přijmout a uplatňovat pouze jednu teorii, většinou je však v praxi uplatňováno více teoretických přístupů, což nazýváme eklekticismem (tamtéž, s. 197, 199). Důvodem eklekticismu je (tamtéž, s. 199):
Možnost klienta těžit ze všech dostupných poznatků.
Získané empirické zkušenosti v praxi jsou validní a mají teorie modifikovat.
Teorie se mohou vhodně doplňovat, neboť pokrývají různé úrovně a oblasti.
Řada aspektů rozdílných teorií je shodná nebo podobná.
Lidské bytí nelze vyložit jedinou teorií, neboť je mnohostranné.
1.5.1 Humanistické a existencionální teorie Tyto „modely se soustřeďují na člověka jako na autonomní osobnost, která má za všech okolností hodnotu, jsou zaměřené spíše na jeho vnitřní svět než na bezprostřední chování a často si kladou otázku smyslu života či vztahu života k transcendentálním kategoriím“. Úkolem sociálního pracovníka v takto orientované práci je pomáhat lidem v reflexi sebe samých, odhalovat významy, které pro ně prožívaná situace může mít a dovést k pochopení, jak jejich interpretace světa a zkušeností na ně zpětně působí. Dle Allena tak
15
pomáhá sociální pracovník odhalovat různé významy jejich zkušeností, identifikuje kontrasty a dvojznačnosti zážitků. Dle Navrátila s klientem sociální pracovník jedná partnersky, jako s expertem na jeho vlastní život. K uvedeným teoriím jsou řazeny známé terapeutické přístupy jako terapie orientovaná na klienta, tvarová terapie, logoterapie a existencionální analýza. Příkladem humanistické terapie je i transakční analýza E. Berneho. (Matoušek, 2007, s. 202).
1.5.2 Sociálněpsychologické a komunikační modely Tento model formulovali Breakwell a Rowett a na toto pojetí měla vliv především teorie rolí, etiketizační teorie a další v oblasti sociální psychologie. Hlavní důraz je kladem na to, jak se mezi lidmi vytvářejí vztahy a jak jsou vztahy modifikovány v různých sociálních situacích. Probírána jsou také otázky identity, stigmatizace, skupinového chování, teritoriality, sociální a osobností změny apod. Tyto modely mají také blízko ke kognitivním, fenomenologickým a existenciálním školám sociální práce a dotýkají se humanistickému pojetí práce s klientem, zážitkových technik a výcviku sociálních mikrodovedností. (Matoušek, 2007, s. 216).
1.5.3 Systemický přístup „Systemický přístup je v současnosti jedním z hlavních trendů v humanitních vědách, zejména psychoterapii, psychologii, sociální práci, pedagogice, sociologii apod.“ (Matoušek, 2007, s. 222). Při tomto přístupu sociální pracovník bere v úvahu, že je aktivním spolutvůrcem systému služeb lidem, kteří svou aktivitou produkují a reprodukují kategorie sociálních problémů, včetně vytváření typologie lidí spojených se sociálně problémovými kategoriemi (tamtéž, s. 223). Nejběžnější rolí sociálního pracovníka je zprostředkovávání dohody mezi různými představami klientů zúčastněných
16
v nějaké sociální situaci. Jeho prvotním úkolem je posouzení dané situace především s ohledem na tyto základní charakteristiky: (tamtéž, s. 223-224)
Jaká je míra pracovníkovy osobní angažovanosti v případu?
Jaká je pracovníkova vstupní pozice oproti jednotlivým klientům a co od pracovníka klienti očekávají?
Jaké jsou širší souvislosti případu?
Kdo je zadavatelem zakázky a současně posuzovatelem kvality vykonané práce a kdo je příjemce služeb.
Na podkladě posouzení výchozí situace z těchto charakteristik poté sociální pracovník u jednotlivého klienta buď nabízí spolupráci, nebo přebírá starost. Nabízení spolupráce je postoj sociálního pracovníka charakterizovaný otázkou ke sdělení jeho prospěšnosti potřebám klienta. Přebírání starosti je postoj sociálního pracovníka vůči klientovi charakterizovaný jeho sdělením o potřebě změnit to a to. Při spolupráci s klientem tak může dojít k dojednání kontraktu nebo přebírání starosti. (tamtéž, s. 224-225). Výhodou systemického přístupu je jeho krátkodobost a efektivita (tamtéž, s. 226). Stejně tak jako v západních zemích i tento přístup se již rozvinul v sociální práci v ČR, potažmo mohu říci, že je tento přístup již prakticky uplatňován i v sociální práci na obci.
1.5.4 Kognitivně-behaviorální terapie Tato terapie se v dnešní době zaměřuje na všechny empiricky ověřitelné faktory, které determinují lidské chování, a následně doporučuje postupy v práci s klienty. Behaviorální teorie vychází z předpokladu, že všechny naše vědomosti, kognitivně-racionální schopnosti, způsoby chování a jednání jsou naučené (Matoušek, 2013, s. 17) a jako takové se dle této teorie dají přeučit.
17
Předmětem Behaviorální teorie je zaměření na konkrétní chování jednotlivce v kontextu jeho prostředí, kdy chování nabývá podoby fyziologických projevů, emocionálních
reakcí,
kognitivních
(poznávacích) procesů
a motorických projevů. Základní teze tedy spočívá v přesvědčení, že všechno chování je naučeno v interakci s prostředím. Příčiny problémového chování klienta jsou vysvětlovány za pomoci hypotéz definujících jeho faktory. Změna chování, které brání klientovi v úspěšném a samostatném fungování je pak cílem behaviorální terapie. Základním pojmem behaviorální teorie je učení, které probíhá na základě klasického a operantního podmiňování a dále také podmiňování observačního. Význam je přikládán i vnitřním procesům, kognitivním mapám, které jsou proměnnými zprostředkujícími vztah mezi vnějšími podněty a chováním. (Matoušek, 2007, s. 227-228). Zásady vystihující přístup behaviorálně orientovaného pracovníka uvádí Kanfer a Schefft: orientace na chování, orientace na řešení, pozitivní orientace, krok za krokem, flexibilita a orientace na budoucnost (tamtéž, s. 230).
1.5.5 Přístup orientovaný na úkoly Tento přístup je zaměřen na zvládání praktických problémů, rozvoj sebedůvěry a sebeúcty lidí, kteří se angažují v úkolech, které si sami zvolili. Sociální pracovník pomáhá klientovi rozhodnout, jaké úkoly chce klient plnit, co chce dělat, za předpokladu, je klient schopen takovou volbu udělat lépe, než kdokoli jiný. (Matoušek, 2007, s. 231) Reid a Epsteinová dělí okruhy klientových problémů na: konflikty, nespokojenost v sociálních vztazích, problémy s formálními organizacemi, potíže ve výkonu rolí, potíže při sociálních změnách a rozhodování, reaktivní úzkosti, nedostatek zdrojů, potíže s chováním (Matoušek, 2013, s. 110). K dosažení klientových cílů se realizuje metoda šesti kroků a to: příprava, explorace problému, dohoda o cílech, formulace a plnění úkolu, ukončení pomáhajícího vztahu a testování úspěšnosti intervence (Matoušek, 2007, s. 233-234).
18
1.5.6 Sociálně-ekologická teorie Dle Kovaříka tato teorie klade důraz na vzájemnou provázanost a nerozlučnost člověka a jeho prostředí, jeho světa. Bronfenbrenner uvádí, že systémy obklopující jedince ovlivňují jeho život i navzájem sebe sama a rozlišuje pět základních systémů: mikrosystém, mezosystém, exosystém, makrosystém a chronosystém. (Matoušek, 2013, s. 75) Compton a Galaway pak uvádí oblasti problémů, na které sociální pracovník zaměřuje pozornost při práci s klientem: (Matoušek, 2007, s. 248)
Problémy a potřeby spojené s úkoly, které souvisejí s vývojovými etapami životního cyklu.
Problémy a potřeby spojené s úkoly vázanými na užívání a ovlivňování prvků prostředí.
Problémy a potřeby spojené s interpersonálními překážkami a zábranami, které ztěžují fungování rodiny nebo skupiny, která se vyrovnává s vývojovými úkoly nebo s úkoly, které před ni staví prostředí.
Pro hodnocení a následné řešení klientovi situace uvádějí Karls a Wandrei přístup nazvaný Osoba v situaci (Person in Environment), který používá čtyři obecné kategorie – faktory: problémy v sociálním fungování, problémy v prostředí, problémy s duševním zdravím a problémy s tělesným zdravím (Matoušek, 2013, s. 75-76).
1.6 Dilemata v sociální práci Sociální práce jako profese stojí v průsečíku mnoha protikladných vlivů, pod jejichž tlaky usiluje o metodické a soustavné řešení sociálních problémů na převážně meziosobní úrovni. K dispozici má přitom prostředky, které mohou být relativně slabé v porovnání s vlivy, které přispěly k výskytu
19
sociálních jevů, jež chce sociální práce ovlivnit. „Těchto prostředků používá jen na omezenou dobu a teoreticky bez možnosti nátlaku a kontroly. To s sebou nese pohyblivé hranice možností profese…“ (Řezníček, 1994, s. 18). Řada protichůdných tendencí se v sociální práci projevila zejména ve 20. století a lze je obecně označit jako vývojová dilemata (Matoušek, 2008, s. 189).
1.6.1 Dilema formalizace a deformalizace V dnešní době má sociální práce svůj etický kodex2, metodiku práce s klientem, formální způsob výuky a je silně finančně a organizačně navázána na státní správu. V důsledku institucionalizace se předmětem jejího zvyšujícího se formálně organizovaného a centralizovaného úsilí stále více dochází ke snižování rozsahu přirozených činností jednotlivce, rodiny a jiných společenství. Schimmerlingová s Novotnou pak uvádí, že převaha formální a neformální sociální práce je závislá na konkrétní sociálněpolitické situaci. Vznikla však pochybnost, zda je formálně organizovaná sociální práce schopna řešit sociální problémy úspěšněji a v důsledcích levněji, než, když se dá věcem volný průběh (Matoušek, 2007, s. 189). Tím vzniká snaha o deformalizaci, kterou Schimmerlingová s Novotnou jako návrat sociální práce do rukou sociálního pracovníka a konkrétní pomoc se uskutečňuje v prostředí domácnosti a s pomocí rodiny. V tomto duchu se také rozvíjí nestátní neziskový sektor, vykonávající sociální práci na profesionální bázi i na principu občanské vzájemnosti a solidarity (tamtéž, s. 189-190). Sociální práce se tak z pohledu institualizace a formalizace dle mého názoru stává závislou na politice státu, politice aktuální politické reprezentace a bere lidem pocit nezávislosti, svobody rozhodování a vědomí odpovědnosti
2
Etický kodex sociálních pracovníků byl vydán Společností sociálních pracovníků ČR v roce
1995 a etika sociální práce je definována jako soubor mravních zásad, které by měl pracovník v sociálních službách dodržovat (Matoušek, 2008, s. 55-56).
20
za svůj osud. Je proto zcela pozitivní vzrůstající trend růstu sociálních služeb v neziskovém sektoru.
1.6.2 Dilema profesionalizace a deprofesionalizace Profesionalizaci definují Wilenski a Lebeaux jako snahu o kontrolu, typizaci a standardizaci práce v okruhu své kompetence. Řezníček mluví o stoupencích deprofesionalizace, která má otevřít přístup k sociální práci i laikům, neboť „sociální služby poskytované přáteli, rodinou a dobrovolníky podle jejich názoru vedou k výraznějším výsledkům než odborný přístup. Dle Možného přináší profesionální práce četné výhody svou racionalitou, orientací na praktický výsledek, profesionální kompetenci, avšak míra její účinnosti je velmi nízká. Také Kopřiva poukazuje na skutečnost, že profesionální intervence je problematická z hlediska osobní angažovanosti pomáhajícího pracovníka (tamtéž, s. 190).
1.6.3 Dilema normativnosti a nenormativnosti K normativnímu principu se přihlásila sociální práce tím, že se ustavila jako profese pomáhající lidem, kteří stojí mimo většinovou společnost, aby se této společnosti přizpůsobili. Musil reflektuje problém přístupu sociálních pracovníků ke klientům z hlediska hodnot a norem většinové společnosti, ke které sociální pracovníci převážně patří, a klade si otázku, zda je možné vykonávat pomáhající profesi a neuplatňovat přitom nereflektovaně hodnotící kritéria specifická pro kulturu vlastní vrstvy nebo skupiny. Opakem této tendence je partnerství, které v rámci sociální práce znamená podporu klienta, bez kladení normativních a hodnotových podmínek při spolupráci s klientem (tamtéž, s. 191).
21
1.6.4 Dilema pomoci a sociální kontroly Čtvrtým dilematem souvisejícím s normativností je vztah sociální práce k pojmům pomoc a sociální kontrola. Bill Jordan poukazuje na existenci dvou protichůdných pojetí oboru. Na jedné straně jsou sociální pracovníci přesvědčeni, že nejvlastnějším cílem jejich úsilí je pomáhat klientům, na straně druhé považují zejména politici za cíl sociální práce sociální kontrolu. Řezníček však poukazuje, že ve Spojených státech v souvislosti s prosazováním principu svobodného přístupu rozhodování klientů (důraz na pomoc) a vědomým potlačováním kontrolní funkce sociální práce a také v souvislosti s rozšiřováním psychoterapeutických přístupů došlo k omezení účinnosti sociální práce (tamtéž). „Sociální pracovníci stojí mezi zájmy klientů a společnosti. Proto sociální práce obsahuje dimenzi sociální kontroly a podpory…“Thompson proto objasňuje, že znalost sociálního a politického kontextu klientovi situace je nutná, aby se sociální pracovník nestal součástí problému (Matoušek, 2013, s. 93). Z pohledu klientů mohou být sociální pracovníci a zejména ti, kteří jsou zaměstnáváni státem, považováni za udržovatele stávajícího (nespravedlivého) pořádku, za agenty sociální kontroly (Matoušek, 2013, s. 116). „Obecně je možné a žádoucí podporovat změnu jak přiměřenou sociální kontrolou, tak sociální podporou. Oběma způsoby se dají vytvářet „záchytné body“, které klient může využít při budování své identity (tamtéž, s. 117). Sociální pomoc a sociální kontrola jsou základní role sociální práce, jejímž posláním je vykonávat jak pomoc, tak kontrolu. Specifickým znakem sociální práce je balancování mezi kontrolou a pomocí a tím se liší od jiných pomáhajících profesí. Vymezení kontroly jak metody, činnosti i cíle sociální práce se vyznačuje preferencí zakázky společnosti, zadavatele, dané instituce, samotného sociálního pracovníka nebo jiné osoby nad zakázkou klienta (tamtéž, s. 129), u pomoci jako metody sociální práce je tomu právě naopak. Úlehla konstatuje, že „na jedné straně mají být sociální pracovníci spjati s klienty, jejich zájmy a potřebami, na druhé straně jsou odpovědní
22
společnosti, jejímž jsou nástrojem a jejíž hodnoty a normy mají pomáhat ve společnosti prosazovat“. Dále uvádí, že sociální pracovníci ve své praxi permanentně oscilují mezi dvěma krajními rolemi – rolí „agenta společnosti“ a „obhájce“ klienta. Tuto ambivalenci charakterizuje Salamon úkolem výkonu služby a výkonu moci, kdy legitimní výkon kontroly vyplývá z faktu, že sociální práce by měla vykonávat zakázku toho, kdo ji platí. K tomu dodává, že úkolem sociálních pracovníků je zastupovat a obhajovat práva a potřeby klientů takovým způsobem, aby zadavatelé formulovali „spravedlivou“ zakázku (Matoušek, 2013, s. 129). Přebírání kontroly a nabízení pomoci patří do „technické“ výbavy profesionálního sociálního pracovníka, obojí je potřebné a má v práci s klientem své místo (Úlehla, 2007, s. 20). Mezi profesionální způsoby kontroly patří (Úlehla, 2007, s. 33):
Opatrování
Dozor
Přesvědčování
Vyjasňování
Mezi profesionální způsoby pomoci patří (tamtéž):
Doprovázení
Vzdělávání
Poradenství
Terapie
Řešení dilematu nabízení pomoci nebo přebírání kontroly vysvětluje Úlehla na principu držitele problému, kdy pokud je držitelem problému klient, je mu nabízena pomoc a pokud je držitelem problému pracovník, přebírá sám kontrolu (Úlehla, 2007, s. 31). Tento princip pomáhá rozlišit přebírání
23
kontroly při řešení problému klientů od nabízení a poskytování pomoci (tamtéž, s. 30).
1.6.5 Dilema polyvalence a specializace Z hlediska praxe sociální práce na obci, zejména po sociální reformě v roce 2012 se jevilo účelné zamyslet se mimo jiné nad dilematem k přístupu sociální práce s klienty z hlediska jejich zaměření a to nad přístupem polyvalence a specializace. Při polyvalentním přístupu sociální práce na obci (nebo jejím úseku) pracuje sociální pracovník se všemi sociálními klienty, kteří žijí ve svěřeném obvodu, a to bez ohledu na různorodost jejich sociálních problémů. Znamená to, že se zabývá jak problémy rodin s dětmi, tak problémy mladistvých i dospělých delikventů, občanů invalidních a starých atd. Tato polyvalence může být z hlediska druhu klientů či skupin omezena například na děti, mnohaproblémové rodiny, kdy se sociální pracovník zabývá různými problémy jednotlivých členů stejné rodiny. Výhodou je ochrana daného obvodu proti mnohočetným zákrokům různých sociálních pracovníků, obrana intimity rodiny a komunity (Novotná, Schimmerlingová, 1992, s. 43). Také Matoušek uvádí, že polyvalence znamená, že „sociální pracovník v
rámci
své
územní
kompetence
poskytuje
služby
klientům
v nejrozmanitějších životních situacích – řeší problematiku mladistvých i dospělých delikventů, zabývá se občany invalidními i starými, intervenuje v rodinách s dětmi atd. (Matoušek, 2007, s. 191-192). Zastánci specializace však argumentují tím, že rozsah druhu sociálních klientů a jejich problémů je příliš velký na to, aby byl sociální pracovník schopen zvládat způsoby řešení a veškeré postupy, které jsou vhodné nebo normami předepsané. Dále tvrdí, že sociální pracovník musí mít hlubší znalosti na tom kterém úseku a trvale a systematicky je doplňovat o nové poznatky (Novotná, Schimmerlingová, 1992, s. 44). Matoušek pak uvádí,
24
že „specializace vyjadřuje pojetí sociální práce, při kterém se sociální pracovník v rámci svého profesionálního působení zabývá pouze určitým sociálním problémem nebo jedním z jeho aspektů (Matoušek, 2007, s. 192) Z osobní zkušenosti si myslím, že je zdařilejší pojmout sociální práci na obci z hlediska převážně polyvalentního přístupu, vyjma některých specifických skupin klientů nebo specifických druhů problémů a událostí náročných na speciální druh sociální činnosti nebo specificky náročných odborných znalostí pracovníka. Zcela pak souhlasím s tvrzením Schimmerlingové a Novotné, že prosazování jednoho nebo druhého přístupu nemá být motivováno ekonomickými nebo personálními hledisky, ale jen prospěchem klienta a jeho životního prostředí (Novotná, Schimmerlingová, 1992, s. 44).
1.7 Typy klientů v kontextu sociální práce na obci V sociální práci na obci (mimo práci Orgánu sociálně – právní ochrany dětí) je po sociální reformě od 1.1.2012, kdy byly veškeré poskytované dávky sociální péče přesunuty z obcí na krajské pobočky úřadů práce, poskytována sociální práce především dobrovolným klientům. Tato dobrovolnost je klientům deklarována a je na jejich zvážení, zda nabídku sociální práce a jejích činností využijí krátkodobě, dlouhodobě nebo ji využijí. S ohledem na spolupráci sociálních pracovníků na obci s pracovníky orgánu Sociálněprávní ochrany dětí, sociálními pracovníky úřadů práce, případně jiných obcí, státních i nestátních organizací jsou v některých případech klienti sociální práce okolnostmi a požadavky uvedených subjektů nuceni ke spolupráci se sociálními pracovníky obcí. Mohou se tak cítit nedobrovolnými klienty, například při požadavku úřadů práce na hledání vhodného bydlení klientů přežívajících na ubytovnách nebo při „doporučené“ spolupráci klientů orgánem Sociálně - právní ochrany, například při zajištění běžného chodu domácnosti, hospodaření s finančními prostředky a nápravě vztahů k rodině. Sociální pracovník se může dále při výkonu své profese setkat s klienty depresivními, v odporu, mlčícími klienty, klienty suicidálními, agresivními,
25
s různými fyzickými a psychickými poruchami a také tito klienti mohou přicházet dobrovolně, nebo být ke spolupráci donuceni různými okolnostmi.
26
2 Sociální práce na obci obecně 2.1 Výkon sociální práce na obci Sociální práce na obci je vykonávána jednak v přenesené působnosti, kdy jsou kompetence k výkonu státem stanovených činností přeneseny na pověřené obecní úřady a jednak v samostatné působnosti, kdy si sama obec stanovuje oblasti sociálního působení v obci na základě identifikovaných potřeb svých obyvatel. Do samostatné působnosti obce patří záležitosti, které jsou v zájmu obce a občanů obce, pokud nejsou zákonem svěřeny krajům nebo pokud nejde o přenesenou působnost orgánů obce nebo o působnost, která je zvláštním zákonem svěřena správním úřadům jako výkon státní správy, a dále záležitosti, které do samostatné působnosti obce svěří zákon.3
2.2 Předpoklady pro výkon sociální práce na obci Předpoklady pro výkon povolání sociálního pracovníka uvádí zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona o sociálních službách“). V § 109 uvedeného zákona jsou uvedeny konkrétní pracovní činnosti sociálního pracovníka, v § 110 tamtéž jsou uvedeny základní předpoklady k výkonu povolání sociálního pracovníka, jako je způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost, zdravotní a odborná způsobilost. Odborná způsobilost k výkonu povolání sociálního pracovníka se pak posuzuje dle úrovně dosaženého vzdělání, případně délky praxe a absolvování akreditovaných vzdělávacích kurzů.
3
§ 35 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., Zákon o obcích, ve znění pozdějších předpisů
27
2.3 Etický kodex sociálního pracovníka Nečasová uvádí, že mezi sociální prací a etikou existuje úzký vztah (Matoušek, 2003, s. 21). Sociální pracovníci se často musí rozhodovat v nejednoznačných situacích a musí učinit rozhodnutí spadající do morální oblasti (tamtéž, s. 23). Fischer a Jinek uvádějí, že reflexe praxe sociální práce je zdrojem pro utváření mravních norem, promítá se do již vytvořených etických kodexů a zpětně je formuje (Matoušek, 2013, s. 155). „Etické kodexy je možné chápat jako prostředek komunikace profesní skupiny vůči společnosti.“ V oboru sociální práce obsahují obecné principy a hodnoty, které vycházejí z aktuálního mravního vědění v oboru a postupy k řešení problematických situací (tamtéž, s. 156). V návaznosti na mezinárodní etický kodex sociální práce, vydaný její profesní komorou, se sociální pracovníci ČR řídí vlastním Etickým kodexem, vydaným v roce 1995 Společností sociálních pracovníků ČR.
28
3 Sociální práce na obci v systému pomoci v hmotné nouzi a sociálních služeb V této kapitole se věnuji legislativnímu vymezení týkající se sociálních pracovníků obcí realizujících výkon sociální práce na obci (mimo pracovníků sociálně-právní ochrany dětí).
3.1 Legislativní vymezení obecně Mezi stěžejní zákony pro výkon sociální práce na obci patří zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Zaměstnanci obecních úřadů jsou úředníky dle zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů plní povinnosti úředníka z tohoto zákona vyplývající. Mezi základní povinnosti patří také dodržování pracovněprávních předpisů v souladu se zákoníkem práce č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů a dodržování mlčenlivosti dle § 100 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách a v oblasti pomoci v hmotné nouzi také v § 55 zákona o pomoci v hmotné nouzi. Při výkonu praxe pak současně sociální pracovník bere na zřetel Listinu základních práv a svobod a v úvahu také právně nezávazný Etický kodex sociálního pracovníka.
3.2 Vymezení v Zákonu o pomoci v hmotné nouzi Legislativní vymezení týkající se sociální práce na obci je uvedeno v zákonu č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů uvedeno (dále jen „zákona o pomoci v hmotné nouzi) pod §§ 7, 63, 64 a 65.
29
V uvedeném zákonu je stanoveno, že činnosti sociálních pracovníků příslušných obcí v oblasti pomoci v hmotné nouzi jsou vykonávány v přenesené působnosti (§ 7). Dále § 63 odst. 1 uvedeného zákona vymezuje oprávnění zaměstnanců pomoci v hmotné nouzi (zaměstnanci úřadů práce) na základě souhlasu vstupovat do obydlí, provádět sociální šetření, povinnost prokazovat se služebním průkazem a provádět záznam o šetření ve spise. Následný odst. 2 uvádí následky znemožnění sociálního šetření, odst. 3 poté uvádí oprávnění vstupovat do obydlí se souhlasem osoby i pracovníkům příslušných obcí za účelem výkonu sociální práce a povinnost se obdobně prokazovat průkazem vydaným příslušným úřadem.4 Zaměstnanci orgánů pomoci v hmotné nouzi mají dle § 64 odst. 1, zákona o pomoci v hmotné nouzi další povinnosti k ochraně práv a zájmů osob v hmotné nouzi jako je respektování důstojnosti a jedinečnosti každé osoby, ochrana soukromí, zachování mlčenlivosti, povinnost podávat informace k řešení hmotné nouze, aktivního vyhledávání osob ohrožených hmotnou nouzí a povinnost spolupracovat s obcí, v jejíž působnosti se tyto osoby nachází. Mezi jejich další povinnosti k osobám v hmotné nouzi, mimo nezaopatřených dětí, je po 3 kalendářních měsících shromažďování a analyzování údajů o těchto osobách, dohoda o spolupráci a používání metod a postupů k řešení stavu hmotné nouze. Dále pak vedení dokumentace k těmto činnostem, včetně zhodnocení spolupráce, spolupráce s dalšími zaměstnanci orgánu pomoci v hmotné nouzi a umožnění kontroly použitých metod a postupů. Povinností zaměstnanců je také spolupráce s provozovateli sociálních služeb, poradenskými subjekty v obci (§ 64 odst. 2).
4
Náležitosti průkazu jsou uvedeny v § 2 vyhlášky č. 389/2011 Sb., o provedení některých
ustanovení zákona o pomoci v hmotné nouzi.
30
Dle § 64 odst. 3 zákona o pomoci v hmotné nouzi platí povinnosti uvedené v odstavcích 1 a 2 obdobně také pro sociální pracovníky příslušných obcí, kteří však řeší situaci hmotné nouze osob již bez ohledu na skutečnost, po jakou dobu se osoby v hmotné nouzi nacházejí. Při své činnosti spolupracují s příslušnou pobočkou Úřadu práce a ke své činnosti vedou Standardizovaný záznam sociálního pracovníka, který je součástí Jednotného informačního systému práce a sociálních věcí. § 65 zákona o pomoci v hmotné nouzi ukládá za povinnost zaměstnancům orgánů pomoci v hmotné nouzi a pracovníkům příslušných obcí zabezpečovat, aby při řešení hmotné nouze osoby dodržovali povinnosti uvedené v § 64. Vzájemně si dále poskytují bezplatně informace a využívají informační systém pomoci v hmotné nouzi k řešení situace hmotné nouze osob.
3.3 Vymezení v Zákonu o sociálních službách Legislativní vymezení týkající se sociální práce na obci je v zákonu č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona o sociálních službách“) uvedeno pod §§ 92, 93a, 94. Obecní úřad obce s rozšířenou působností zajišťuje ve svém správním obvodu osobě v ohrožení života nebo zdraví poskytování sociální služby nebo jinou formu pomoci v nezbytném rozsahu, přičemž tuto pomoc koordinuje. Poskytuje dále odborné sociální poradenství osobám ohroženým sociálním vyloučením a spolupracuje se zařízeními pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, s Vězeňskou službou České republiky, Probační a mediační službou České republiky, správními úřady a územními samosprávnými celky. „Na základě oznámení poskytovatele zdravotních služeb zjišťuje, zda je nezbytné poskytnout osobě umístěné ve zdravotnickém zařízení služby sociální péče a zprostředkovává možnost jejich poskytnutí; v případě, že nelze služby sociální péče osobě poskytnout, sděluje neprodleně tuto skutečnost poskytovateli zdravotních služeb, v jehož zdravotnickém zařízení
31
je osoba umístěna“. Poskytování sociální služby ve správním obvodu dále koordinuje a realizuje činnosti sociální práce vedoucí k řešení nepříznivé sociální situace a k sociálnímu začleňování osob, přičemž spolupracuje s krajskou pobočkou Úřadu práce a krajským úřadem. (§ 92 zákona o sociálních službách) Sociální pracovníci příslušných obcí a krajských úřadů jsou oprávněni, na základě souhlasu osob, při výkonu své činnosti vstupovat do obydlí, v němž tato osoba žije, přičemž jsou povinni se prokázat průkazem vydaným příslušným úřadem. V souvislosti s výkonem činností sociální práce povinni vést Standardizovaný záznam sociálního pracovníka, který je součástí Jednotného informačního systému práce a sociálních věcí. (§ 93a zákona o sociálních službách) Samotná obec k poskytování sociálních služeb zjišťuje potřeby osob nebo skupin osob na svém území, zajišťuje dostupnost informací, spolupracuje s dalšími subjekty při zprostředkování pomoci, popřípadě zprostředkovává kontakt mezi poskytovatelem a osobou. Obec může na svém území zpracovat střednědobý plán rozvoje sociálních služeb, přičemž při jeho přípravě a realizaci spolupracuje s krajem.
3.4 Doporučení k výkonu sociální práce na obci Doporučeným metodickým podkladem pro výkon sociální práce na obci v přenesené působnosti od 1.1.2012 je postup vydaný MPSV ČR v červenci roku 2012. Tento postup také uvádí doporučenou náplň práce sociálních pracovníků obcí při zabezpečení agendy sociální práce orgánem obce v přenesené působnosti. Náplň obsahuje tato konkrétní doporučení5 :
Doporučený postup MPSV č. 1/2012 ze dne 4.7.2012, k realizaci činností sociální práce na obecních úřadech typu II., typu III., újezdních a krajských úřadech. 5
32
„Při výkonu své činnosti se řídí předpisy v oblasti sociální práce obecního úřadu a vnitřními předpisy úřadu.
Vytváří koncepční materiály (metodické a analytické) pro sociální práci obecního úřadu a sociální či související služby.
Spolupracuje s jinými státními, samosprávnými či neziskovými institucemi.
Podílí se na propagaci a seznamování občanů s nabídkou obecního úřadu v agendě sociální práce.
Pomocí depistáže vyhledává a navazuje kontakt s potencionálním klientem v jejich přirozeném prostředí.
Provádí sociální šetření v rámci výkonu agendy sociální práce obecního úřadu
Provádí posouzení životní situace klienta.
Provádí přímou sociální práci s klientem zaměřenou na změnu klienta.
Provádí zplnomocnění klientů, aby dokázali sami ovlivňovat své sociální prostředí a měnit podmínky svých životů.
Provádí sociální práci zaměřenou na změnu sociálního prostředí „obce a klienta.“
Spolupracuje s navazujícími organizacemi pří řešení životní situace klienta.
Spoluvytváří a koordinuje preventivní aktivity, jejichž cílem je předcházet vzniku nepříznivých životních situací klientů.
Pomáhá klientovi s formulací zakázky, provází klienta tvorbou, realizací a vyhodnocením individuálního plánu.
33
Monitoruje a spolupracuje se subjekty, které navazují na vlastní výkon svojí pracovní činností, za účelem koordinace jejich aktivit ve prospěch klienta (budování neformální a formální sítě).
Realizuje metody sociální práce vůči klientovi podle potřeby řešení sociálního problému.
Zpracovává Standardizovaný záznam sociálního pracovníka a další dokumentaci.
Vede podklady a zpracovává údaje pro souhrnné statistiky a další dokumentaci.
Poskytuje základní i odborné sociální poradenství.
Vzdělává se ve svém oboru.
Dodržuje ustanovení zákona o ochraně osobních údajů, interní předpisy, pokyny a všechna další opatření, která byla přijata z důvodu zajištění ochrany osobních údajů.
Dodržuje etické zásady sociálního pracovníka.
Nakládá s osobními údaji, k nimž má z důvodu své pracovní činnosti přístup a to takovým způsobem, aby nemohlo dojít k neoprávněnému nebo nahodilému přístupu jiných osob k těmto údajům, k jejich zneužití, zničení či ztrátě, neoprávněnému zpracování, poskytování jiným osobám nebo použití k jinému účelu než k jakému je oprávněn je používat v souvislosti s výkonem svojí pracovní činnosti.
Zachovává mlčenlivost o všech osobních (důvěrných) údajích.“
3.5 Vymezení ve vyhlášce č. 424/2011 Sb. a č. 332/2013 Sb. Vyhláška č. 424/2011 Sb., o vzoru Standardizovaného záznamu sociálního pracovníka, která nabyla účinnosti od 1.1.2012, byla novelizována vyhláškou
34
č. 332/2013 Sb., s účinností od 1.11.2013. Samotný vzor je dále součástí příloh uvedených vyhlášek. Obě vyhlášky pak byly vydány jako nástroj evidence sociální práce na obci. Konkrétní pojednání o Standardizovaném záznamu sociálního pracovníka budou věnovány samostatně následující kapitoly…
V sociální práci na obci se sociální pracovníci mohou dále inspirovat teoretickými přístupy, paradigmaty a metodami uvedenými v první kapitole této práce, žádný zákon jim však nenařizuje, kterou cestou se musí vydat. Základní dilemata sociální práce zákon také „neřeší“ a Etický kodex sociálního pracovníka nemá charakter závazného právního předpisu, proto je zcela na pracovníkovi, jaký způsob a nástroje si k řešení nepříznivých životních situací klientů zvolí…
3.6 Standardizovaný záznam sociálního pracovníka Vzor standardizovaného záznamu sociálního pracovníka, jak je uvedeno v předcházející kapitole, je vymezen aktuálně vyhláškou č. 332/2013 Sb. V aplikačním programu je dále součástí záložky „sociální práce“ JIS a je základním nástrojem evidence sociální práce sociálního pracovníka obce, pověřeného výkonem přenesené působnosti. Sociální pracovník obce vykonává jak koncepční a koordinační činnosti, tak přímou a nepřímou práci s klientem uplatňováním metod sociální práce se všemi cílovými skupinami. Zaznamenaná data poté slouží jak k další případné spolupráci sociálního pracovníka s klientem na úrovni obce, a to především u opakovaných intervencí, tak k podpoře sociální práce příslušných poboček úřadů práce v systému pomoci v hmotné nouzi, které jsou na tento systém „napojeny“. Z hlediska již uvedené koncepční a koordinační činnosti jsou zaznamenaná data důležitým aspektem pro spolupráci s dalšími orgány veřejné správy (například Sociálně-právní ochranou dětí, sociálními službami atd.) a mohou být důležitým podkladem pro plánování komunitní práce v obci.
35
V další části pojednám o obsahu samotného standardizovaného záznamu, kdy vycházím ze vzoru stanoveného v příloze aktuální vyhlášky č. 323/2013 Sb. 3.6.1 Obsah standardizovaného záznamu sociálního pracovníka Obsah standardizovaného záznamu je koncipován jako evidence osobních dat klienta, osobní i rodinné anamnézy, vyjádření klienta k možné spolupráci se sociálním pracovníkem k řešení jeho tíživé životní situace a s tím související zařazení klienta do hlavní cílové skupiny. Součástí záznamu je dále popis životní situace klienta, spolupráce s dalšími organizacemi, cíl a plán spolupráce, použité metody sociální práce a intervence společně s vyhodnocením spolupráce. Jednotlivé části záznamu dle vyhlášky jsou detailněji popsány v následujících odrážkách:
Osobní údaje klienta a jejich změny Obsahem této části záznamu jsou základní identifikační osobní údaje klienta (jméno a příjmení, bydliště atd.), dále informace, zda klient pobírá dávky pojistných systémů sociálního zabezpečení (např. důchod), zda vykonává výdělečnou činnost, nebo zda je nezaopatřený6.
Zařazení klienta do cílové skupiny Sociální pracovník zařazuje klienta do skupiny dle zjištěných převažujících sociálních problémů, nebo událostí, především na základě prvního kontaktu s klientem vedeného formou rozhovoru, kdy klient formuluje svoji „zakázku“. Převažující problém je zařazen do těchto jedenácti kategorií: Zdravotní postižení nebo duševní onemocnění Péče o osobu závislou na péči jiné osoby
6
Nezaopatřenost je posuzována dle Školského zákona
36
Omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům Sociální vyloučení7, které může být důsledkem sociální události nebo vyplývá z příslušnosti k národnostní menšině nebo lokální komunitě Osoby ohrožené rizikovým způsobem života - například problémy vyplývající ze zneužívání alkoholu, závislosti na hracích automatech, z poskytování placených sexuálních služeb apod. Oběti agrese, trestné činnosti a domácího násilí Osoby, které ztratily přístřeší, nebo se nacházejí v nejistém či neadekvátním bydlení Nezaměstnaní a osoby s materiálními problémy Imigranti Rodiny s dětmi Další skupiny osob neuvedených výše
Klient a jeho životní situace – vymezení a stanovení problému Stanovení zakázky je předmětem vzájemného prvotního vyjednávání o tom, jaký druh problému chce klient vyřešit, jaká má přání, požadavky, záměry, cíle a očekávání a jakým způsobem a zdali vůbec mu může sociální pracovník býti nápomocen. Pokud by sociální pracovník zjistil, že není kompetentní, aby daný problém s klientem řešil, má možnost zakázku klienta odmítnout, případně jej delegovat na jiného odborníka. Pokud může být klientovi nápomocen, sjedná s klientem ústní nebo písemnou objednávku, jejíž součástí je stanovení cíle a plánu intervence.
Sociální vyloučení můžeme chápat jako stav ekonomického, sociálního a kulturního vyloučení osob nebo sociálních skupin z převažující společnosti (Matoušek, 2013, s. 232). 7
37
Pro zjištění účinného řešení problémů klienta zjišťuje sociální pracovník jeho osobní charakteristiky - např. ekonomickou a rodinnou situaci, zdravotní stav, životní cíle a plány apod. Současně zjišťuje případné problémy ve vztazích se subjekty sociálního prostředí a jejich změny.
Použitá metoda přímé práce s klientem Přímá práce s klientem je nejdůležitější částí spolupráce a zahrnuje šest hlavních fází: vyhledávání (depistáž), fáze posouzení životní situace, plánování, fáze zaměřená na změnu klienta, dále na změnu jeho sociálního prostředí a preventivní práce. Depistáž je vědomé, cílené a včasné vyhledávání jedince nebo skupiny ohrožených sociálním vyloučením nebo jinou sociální událostí v jejich sociálním prostředí. Při výkonu sociální práce na obci je doporučeno provádění činností převážně v terénu, v sociálním prostředí klienta. Fáze posouzení životní situace a plánování již byla popsána v odrážce „Klient a jeho životní situace – vymezení a stanovení problému“. Fáze zaměřená na změnu klienta je vedená především ve smyslu podpory kompetencí klienta a poskytnutí motivačního pohovoru. Součástí může být také nácvik dovedností, doprovázení klienta, krizová intervence a dohled nad klientem. Nejdůležitější se z mého pohledu jeví poskytnutí základního a odborného poradenství a to především v oblasti poskytování dávek sociální péče, dluhového poradenství, zajištění vhodného bydlení, což je nejčastější oblast spolupráce s příslušnými pobočkami krajských úřadů práce. V neposlední řadě je poskytováno poradenství k hospodaření s finančními prostředky, případně pomoc při domácí přípravě dětí do školy. Fáze zaměřená na změnu sociálního prostředí klienta je terénní sociální práce, kdy jsou podněcovány změny v interakcích mezi klienty a ostatními subjekty v sociálním prostředí, nebo např. pomoc při navázání kontaktu s poskytovatelem další pomoci (např. neziskovými organizacemi).
38
Fáze preventivní se zaměřuje na propagaci dostupných služeb a předání relevantních informací k překonání obtížné životní situace.
Použitá metoda nepřímé práce s klientem Nezbytnou součástí této činnosti je dokumentace práce, plánování a organizace aktivit sociálního pracovníka klienta a také případné vypracování podkladových zpráv pro vlastní i jiné organizace (např. úřad práce, sociálně-právní ochrana dětí).
Použitá metoda spolupráce s dalšími organizacemi Sociální pracovník může zprostředkovávat pomoc a služby, zastupovat práva klienta, asistovat při jednání s organizacemi a spolupracovat s nimi.
Jiná použitá metoda Sociální pracovník může realizovat i další metody práce s klientem, v záznamu jinak neuvedené.
Zvolená intervence, věcná náročnost a doba intervence a doba intervence aplikovaných metod Pro realizaci sociální práce s klientem si sociální pracovník zvolí odpovídající způsob intervence, při kterém se může řídit doporučeným časovým rozsahem. Skutečnou dobu poté zapíše do záznamu společně s věcnou náročností, která může být nízká, střední nebo vysoká.
39
Pomáhající intervence nebo služby poskytované před zahájením spolupráce s obecním úřadem Pro sjednání a průběh spolupráce je důležité, zda již klient nespolupracuje s jinými službami, nebo zdali mu nebyla poskytnuta pomoc. Tento údaj může mít vliv na formulaci zakázky a samotný plán spolupráce, neboť není například vhodné a produktivní poskytování stejné služby více subjekty.
Časový údaj dojezdu ke klientovi v minutách Sociální pracovník zaznamenává skutečný čas, potřebný k dopravě ke klientovi, kdy nevykonává přímou práci s klientem.
Projednávání návrhu a popis plánu pomáhající intervence, záznam o průběhu a hodnocení jeho realizace Plán i cíl spolupráce může být dojednán jak při prvotním kontaktu s klientem, tak při následujících kontaktech. Sociální pracovník může následně cíle i plány revidovat v závislosti na změně situace klienta či jiného zainteresovaného
subjektu.
Naplňování
cíle
a
plánu
je
následně
vyhodnocováno a cíl i plán k jeho dosažení se může revidovat.
Záznam anonymního klienta Vzhledem ke skutečnosti, že spolupráce sociálního pracovníka a klienta je dobrovolná, má klient právo nesdělovat pracovníkovi svoje osobní data, případně požadovat, aby sdělené důvěrné informace nebyly zaznamenávány. Z hlediska evidence sociální práce pak sociální pracovník zaznamenává průběh sociální práce v záložce anonymní klient, nebo informace na pokyn klienta nezaznamená, nebo v případě potřeby má také možnost si citlivá data zaznamenat do záložky „další záznamy úřadu“, ke které má přístup pouze sociální pracovník obecního úřadu.
40
K uvedenému nutno poznamenat, že program JIS nebyl do konce roku 2013 stále plně funkční a záložka k anonymnímu klientu se v něm do této doby neobjevila.
3.7 Jednotný informační systém Aplikační program „Jednotný informační systém práce a sociálních věcí“ spravuje jeho příslušné ministerstvo a dle mého názoru je jeho záměrem poskytnout společný efektivní nástroj pro realizaci sociální práce v rámci sociálního zabezpečení občanů. Tento systém je v současné době důležitým nástrojem sociální práce příslušných poboček krajských úřadů práce v rámci poskytování dávek pomoci v hmotné nouzi, především je však nezbytným nástrojem práce sociálních pracovníků příslušných obcí8 za účelem předcházení a řešení nepříznivé životní situace občanů, situace hmotné nouze, předcházení jejich sociálnímu vyloučení a případné řešení již vzniklé krizové situace.
3.7.1 Obsah JIS Obsahem jednotného informačního systému (dále jen „JIS“), respektive jeho programového vybavení (aplikace) jsou tyto záložky:
Záložka obecné, obsahující identifikační informace o občanovi, zejména jeho jméno a příjmení, datum narození, rodné číslo, rodinný stav, bydliště, tel. kontakt apod.
Záložka majetek a pohledávky, obsahující příslušné informace získané a zadané pracovníky krajských poboček úřadů práce v systému dávek pomoci v hmotné nouzi.
8
Pověřené obecní úřady, Obecní úřady obcí s rozšířenou působností a Újezdní úřady
41
Záložka žádosti, zadané rovněž pracovníky krajských poboček úřadů práce v systému pomoci v hmotné nouzi, obsahující informace o žádostech o dávky pomoci v hmotné nouzi.9
Záložka výplaty z HMN obsahuje informace o vyplacených dávkách pomoci v hmotné nouzi samostatně.
Záložka vyplacené dávky obsahuje informace o vyplacených dávkách pomoci v hmotné nouzi, o výplatě dávek státní sociální podpory a dávek důchodového zabezpečení.
Záložka sociální práce obsahuje standardizovaný záznam sociálního pracovníka. V této záložce jsou uvedené záznamy sociálních pracovníků příslušných obecních a újezdních úřadů, které si mají možnost prohlédnout také sociální pracovníci poboček úřadů práce, pracujících v systému pomoci v hmotné nouzi.
Záložka další záznamy úřadu slouží k záznamu citlivých údajů a poznatků sociálních pracovníků příslušných obecních a újezdních úřadů, které jsou k dispozici pouze těmto uvedeným úřadům.
Jednotlivé záložky aplikačního programu JIS obsahují důležité informace, potřebné k posouzení a následnému návrhu efektivního řešení nepříznivé životní situace klientů. Informace však nejsou poskytovány zcela komplexně, nejsou dostačující k posouzení tohoto stavu, neboť například informace o některých příjmech, poskytovaných státní správou a také informace o společně posuzovaných osobách v jednotlivých dávkových systémech a jejich příjmech zde chybí, nebo nejsou zcela aktuální. Záložka sociální práce obsahuje již uvedený SZSP a tato záložka kopíruje v JIS z převážné části danou vyhlášku č. 332/2013 Sb., záložka sociální práce a SZSP, však
9
Žádost o příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádnou okamžitou pomoc dle
zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů.
42
v JIS neobsahuje záznam anonymního klienta, proto jsou sociální pracovníci nuceni si tento záznam provádět mimo aplikační program, což může být další zátěží. Z aplikačního programu JIS lze získat jako výstup pouze zapsaný SZSP ve formě PDF souboru. Jakékoliv statistiky, týkající se sociální práce na obci však nelze v programu vytvořit a pracovníci jsou tak nuceni si statistická data požadovaná nadřízenými orgány i orgány obcí evidovat a vytvářet vlastním způsobem.
43
Praktická část 4 Výzkum V praktické části bakalářské práce budu vycházet jak z teoretického ukotvení z předcházejících kapitol, tak především z vlastní praxe a praktických zkušeností mých kolegyň z Oddělení hmotné nouze a sociálních služeb, Městského úřadu v Šumperku, kde pracuji na pozici sociálního pracovníka. Struktura praktické části vychází převážně z členění kvantitativního výzkumu dle Miroslava Dismana (Disman, 2002, s. 120), který uvádí tyto obvyklé kroky: formulace sociálního problému, rozhodnutí o výzkumném vzorku, pilotní studie, rozhodnutí o technice sběru informací, konstrukce nástrojů pro tento sběr, předvýzkum, sběr dat, analýza dat, interpretace závěrů. Ve výčtu schází dále formulace teoretických a praktických hypotéz, tyto metody však nebyly použity vědomě, neboť téma bakalářské práce je od 1.1.2012 zcela nové, není mi známo, že by se mu již někdo věnoval, proto bude využito především metody výzkumných otázek.
4.1 Stanovení hlavního a vedlejšího cíle výzkumu Hlavním cílem je zmapovat a zhodnotit standardizovaný záznam sociálního pracovníka v jednotném informačním systému práce a sociálních věcí z pohledu jeho praktického uplatnění. U sociálních pracovníků bude zjišťováno, zda a v čem jim záznam jejich profesionální činnost ztěžuje nebo ulehčuje, případně jak a v čem by jej změnili. Vedlejším cílem je navržení obsahových a systémových změn standardizovaného záznamu sociálního pracovníka a aplikačního programu jednotného informačního systému.
44
4.2 Výzkumný vzorek Výzkumným vzorkem budou všichni pracovníci Obecních úřadů s rozšířenou působností a Pověřených obecních úřadů okresu Šumperk, kteří mají dle zákona povinnost vést k vlastní sociální práci na obci evidenci pomocí standardizovaného záznamu sociálního pracovníka (úplný vzorek). Mezi výše uvedené obce patří Městský úřad Šumperk, Městský úřad Zábřeh na Moravě, Městský úřad Mohelnice a Městský úřad Hanušovice.
4.2.1 Charakteristika obcí výzkumného vzorku Městský úřad Šumperk při výkonu sociální práce zajišťuje činnosti v přenesené působnosti ve 36 obcích (uvedené a následující statistická data byla platná k 31.12.2012 – údaje Českého statistického úřadu). Celkový počet obyvatel s trvalým pobytem v tomto správním obvodu je 70838, při své činnost však můžou sociální pracovníci spolupracovat také s osobami, které se v tomu obvodu jen zdržují. Tento obvod se částečně překrývá s pověřeným Obecním úřadem v Hanušovicích. Do konce roku 2013 vykonávalo sociální práci na Městském úřadu v Šumperku s povinností vést SZSP 8 pracovníků a na Městském úřadu v Hanušovicích 1 pracovník. Městský úřad v Zábřehu na Moravě zajišťuje výkon sociální práce v přenesené působnosti pro 28 obcí a 33662 obyvatel s trvalým pobytem. Do konce roku 2013 vykonávali sociální práci na obci s povinností vést SZSP 4 pracovníci. Městský úřad v Mohelnici zajišťuje výkon sociální práce v přenesené působnosti pro 14 obcí a 18645 obyvatel s trvalým pobytem. Do konce roku 2013 vykonávaly sociální práci na obci s povinností vést SZSP 2 pracovnice.
45
4.3 Pilotní studie Pilotní studie bude provedena za pomoci metody polostandardizovaného skupinového rozhovoru se sociálními pracovníky vlastního úřadu. Při vedení rozhovoru budou informace k používání SZSP zjišťovány za pomoci následujících otázek a okruhů: A. Jaké problémy přináší sociálním pracovníkům obsahová stránka SZSP daná vyhláškou č. 424/2011 Sb. a její novelizace č. 332/2013 Sb.? B. Jaké problémy přináší SZSP v návaznosti na aplikační program JIS? C. Které informace sociálním pracovníkům schází pro posouzení celkové životní situace klientů? D. Které informace považují sociální pracovníci ve SZSP a JIS za nadbytečné a zatěžující?
4.4 Výzkumná
metoda
získávání
dat,
stanovení
výzkumných otázek a postup řešení Pro získání datových podkladů bude použita kvantitativní metoda dotazníkového šetření, pomocí uzavřených, polouzavřených a otevřených otázek. Tyto otázky budou vytvořeny na základě vlastních praktických zkušeností s používáním standardizovaného záznamu sociálního pracovníka a aplikačního programu JIS a také z provedené pilotní studie a předvýzkumu u kolegyň z vlastního úřadu. Praktický postup získávání dat bude následující: nejprve bude provedena pilotní studie metodou polostandardizovaného skupinového rozhovoru s příslušnými pracovníky Městského úřadu v Šumperku. Na základě zjištěných informací bude následně vytvořen dotazník, který bude obsahovat otázky zjišťující strukturu respondentů (otázky 1-6) a dále otázky tematicky vycházející z pilotní studie a týkající se jednotlivých částí a kategorií SZSP
46
a JIS (otázky 7-26). Dotazník bude nejprve předložen dvěma náhodně vybraným pracovnicím vlastního úřadu v rámci předvýzkumu k ověření srozumitelnosti dotazníku. Následně bude upravený dotazník osobně předán všem příslušným pracovníkům Městského úřadu v Šumperku, ostatním sociálním pracovníkům příslušných úřadů okresu Šumperk bude dotazník zaslán elektronickou poštu po předcházející telefonické dohodě. Dotazník bude následně na vlastním pracovišti sesbírán osobně a z ostatních úřadů bude po telefonické dohodě získán zasláním poštovní přepravou a elektronickou poštou. Dotazníkové šetření bude dále vyhodnoceno a navrženy změny SZSP a aplikačního programu JIS.
4.5 Analýza výsledků pilotní studie a předvýzkumu Výsledky pilotní studie, provedené metodou polostandardizovaného rozhovoru, společně s reflexí vlastní práce vedly ke stanovení otázek dotazníkového šetření provedeného mezi sociálními pracovníky Obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a Pověřeného obecního úřadu okresu Šumperk. Dotazník je v plném znění součástí příloh bakalářské práce. V rámci časové úspory a zastupitelnosti byly otázky a okruhy pilotního výzkumu pokládány v průběhu dvou dnů dvěma skupinám sociálních pracovníků vlastního pracoviště. Z odpovědí na otázky a okruhy uvedené již v kapitole 4.3 byly vybrány ty nejdiskutovanější, jejichž obsah je následně prezentován a sloužil k vytvoření otázek dotazníku. Na většině problematických částí SZSP a JIS se shodly obě skupiny předvýzkumu, které tvořilo celkem 8 osob, včetně tazatele. Charakteristika problémů v obsahové části SZSP z hlediska vyhlášky č. 332/2013 Sb. byla vyjádřena tímto způsobem:
Hlavní a vedlejší cílovou skupinu lze dle sociálních pracovníků poměrně dobře stanovit, někteří sociální pracovníci však toto rozdělení vnímají
47
problematicky, neboť problémy klientů jsou často vzájemně propojené a dotýkají se více cílových skupin.
Doporučené časové dotace na výkon intervencí a metod sociální práce neodpovídají praxi (nejdiskutovanější časové dotace jsou součástí otázky v dotazníku).
Zaznamenávání doby provádění jednotlivých intervencí aplikovaných metod ve SZSP je zatěžující a složité, proto se jeví jednodušší uvádění pouze
celkové
doby
intervencí
a
všech
aplikovaných
metod
při jednotlivém kontaktu s klientem.
Složité je a zatěžující je také opakované zaznamenávání stejných metod a intervencí ve SZSP v rámci řešení stejného problému.
Samotný SZSP by měl být, podle sociálních pracovníků koncipován případovou formou a to buď jako případové práce s jednotlivcem, rodinou nebo skupinou. Záznam by tedy měl obsahovat všechny anamnestické údaje o jednotlivci, nebo rodině a skupině společně posuzovaných a následně pouze stanovený cíl a plán spolupráce a datum a celkový průběh intervencí a aplikovaných metod v jednotlivých obdobích.
Problémy a nedostatky aplikačního programu JIS byly nejčastěji vyjádřeny takto:
Aplikační program neumožňuje vedení, ukládání a tisk statistických dat požadovaných nadřízenými orgány (Krajský úřad a MPSV).
Aplikační program je složitý a nepřehledný, neobsahuje všechny informace o společně posuzovaných klientech, potřebných ke stanovení vhodných intervencí a aplikovaných metod v návaznosti na celkovou životní situaci těchto osob.
Aplikační program neobsahuje záznam o sociální práci s anonymním klientem.
48
Aplikační program by měl být celkově uživatelsky přívětivější, jednodušší a přehlednější a měl by reflektovat praxi sociálních pracovníků obcí.
Někteří sociální pracovníci by v programu uvítali možnost zápisu pomocných záznamů – protokolu o jednání, záznam ze sociálního šetření a dalších pomocných záznamů a možnost jejich tisku a uložení do spisové dokumentace.
Pro usnadnění sociální práce by bylo žádoucí hlídání společně stanovených termínů pro plnění zakázky klienta za pomoci programové aplikace.
Aplikační program JIS požaduje ve SZSP nesmyslné povinné vyplnění kolonky dojezdovosti ke klientovi u všech intervencí ve stejném časovém období.
Pokud klient změní bydliště a v předcházejícím období s ním byla vykonávána sociální práce, není z aplikačního programu zřejmé, na kterém obecního úřadu pracuje sociální pracovník, který již vede SZSP v aplikačním programu JIS.
Ve SZSP vedeném v aplikačním programu jiným pracovníkem nelze doplnit klientem stanovený cíl spolupráce.
Z uvedených problematických oblastí byl vytvořen dotazník, který byl před distribucí předložen dvěma sociálním pracovníkům vlastního úřadu, některé otázky byly přeformulovány a doladěny pro lepší srozumitelnost a následně byl dotazník distribuován. Výsledky dotazníkového šetření jsou již uvedeny v následující kapitole bakalářské práce.
49
5 Analýza výsledků dotazníkového šetření a jejich interpretace Z celkového, telefonicky zjištěného počtu 15 sociálních pracovníků okresu Šumperk s povinností vést standardizovaný záznam sociálního pracovníka bylo s využitím předchozího osobního jednání navráceno 14 dotazníků, což představuje 93 % všech zainteresovaných osob. Uvedených 14 správně vyplněných dotazníků tvoří 100 % respondentů. Odpovědi na otázky dotazníků budou vyhodnoceny za pomoci systému relativní a absolutní četnosti, některé otevřené a polouzavřené otázky budou vyhodnoceny také slovně. Pro prezentaci výsledků výzkumu budou vytvořeny přehledové tabulky, následně vytvořené grafy k otázkám budou součástí příloh bakalářské práce. Pro hodnocení výsledků výzkumu byla stanovena tato kritéria: menšinou bude chápáno méně, než 50 % respondentů, většinou bude chápáno více, než 50 % respondentů, převážnou většinou více, než 75 % respondentů a absolutní většinou více, než 90 % respondentů. Z prvních šesti otázek bude zjišťována struktura respondentů, otázky 7 – 26 se dotýkají hodnocení samotného SZSP a aplikačního programu JIS. Přesné znění výzkumných otázek je součástí přílohy bakalářské práce.
5.1 Vyhodnocení struktury respondentů – otázky 1 - 6 Na uvedené otázky odpovědělo všech 14 respondentů. Položka č. 1: Struktura respondentů dle pohlaví Analýzou odpovědí respondentů na otázku č. 1 bylo zjištěno, že z celkového počtu 14 respondentů činilo 93 % žen (13) a 7 % mužů (1). Sociální práce na obci tedy vykonávají zcela typicky v absolutní většině ženy.
50
Tabulka č. 1: Struktura respondentů dle pohlaví
Pohlaví respondenta žena muž celkem
absolutní četnost (n) 13 1 14
relativní četnost (%) 93 7 100
Položka č. 2: Struktura respondentů dle věku Analýzou odpovědí respondentů na otázku č. 2 bylo zjištěno, že je nejvíce zastoupena věková kategorie 41 – 50 let (43 %), následuje kategorie nad 50 let (29 %), dále kategorie 31 - 40 let (21 %) a nejméně je zastoupena věková kategorie do 30 let (7 %). Tabulka č. 2: Struktura respondentů dle věku
Věk respondenta do 30 let 31 - 40 let 41 - 50 let nad 50 let Celkem
absolutní četnost (n) 1 3 6 4 14
relativní četnost (%) 7 21 43 29 100
Položka č. 3: Struktura respondentů dle délky praxe v sociální oblasti Analýzou odpovědí respondentů na otázku č. 3 bylo zjištěno, že většina respondentů (57 %) pracuje v sociální oblasti více, než 15 let, 4 osoby uvedly délku praxe v rozmezí 11 – 15 let (29 %), jeden respondent vykonává praxi 5 – 10 let (7 %) a jeden respondent uvedl délku praxe v sociální oblasti do 5 let (7 %).
51
Tabulka č. 3: Struktura respondentů dle délky praxe v sociální oblasti
Délka praxe v sociální oblasti do 5 let 5 - 10 let 11 - 15 let nad 15 let Celkem
absolutní četnost (n) 1 1 4 8 14
relativní četnost (%) 7 7 29 57 100
Položka č. 4: Struktura respondentů dle nejvyššího dosaženého vzdělání v sociální oblasti Z odpovědí na otázku týkající se vzdělání respondentů je zřejmé, že je nejvíce zastoupena skupina vysokoškolsky vzdělaných pracovníků (50 %), 4 pracovníci (29 %) disponují vyšším odborným vzděláním a 3 pracovníci (21 %) středoškolským odborným vzděláním. Tabulka č. 4: Struktura respondentů dle nejvyššího dosaženého vzdělání
Nejvyšší dosažené vzdělání v sociální oblasti středoškolské odborné vyšší odborné (DiS) vysokoškolské Celkem
absolutní četnost (n) 3 4 7 14
relativní četnost (%) 21 29 50 100
Položka č. 5: Struktura respondentů dle pracovního zařazení Analýzou odpovědí respondentů k otázce pracovního zařazení bylo zjištěno, že většina respondentů vykonává pouze činnosti sociálního pracovníka obce (57 %), 6 respondentů (43 %) však vykonává i další funkce, které následně uvádím. Jeden respondent vykonává současně funkci vedoucího oddělení, 2 respondenti se současně zabývají komunitním plánováním sociálních služeb,
jeden
respondent
současně
vykonává
přestupkové
řízení,
2 respondenti jsou dále zařazeni jako sociální kurátoři pro dospělé, jeden je
52
zařazen dále jako protidrogový koordinátor a romský poradce, jeden respondent je dále vykonává funkci veřejného opatrovníka a jeden se dále zabývá ustanovením zvláštního příjemce dávky důchodového pojištění, jeden respondent pracuje dále mimo sociální oblast v zastupitelstvu obce a také na dohodu o provedení práce. Tabulka č. 5: Struktura respondentů dle pracovního zařazení
Pracovní zařazení Výkon pouze činností sociálního pracovníka obce Souběžný výkon jiné pracovní činnosti Celkem
absolutní četnost (n)
relativní četnost (%)
8
57
6 14
43 100
Položka č. 6: Struktura respondentů dle přístupu při výkonu sociální práce Analýzou odpovědí respondentů bylo zjištěno, že všichni oslovení sociální pracovníci se nespecializují pouze na jednu konkrétní oblast klientů sociální práce, ale realizují výkon polyvalentní sociální práce, ve více problémových oblastech jednotlivců, rodina a skupin klientů. Tabulka č. 6: Struktura respondentů dle přístupu v sociální práci
Přístup v sociální práci specializovaný polyvalentní Celkem
absolutní četnost (n) 0 14 14
relativní četnost (%) 0 100 100
53
5.2 Hodnocení SZSP dle vzoru vyhlášky č. 332/2013 Sb. MPSV a aplikačního programu JIS – otázky 7 – 26. Na většinu uvedených otázek odpověděli všichni respondenti, na navazující otázky č. 19, 22 a 26 pouze část respondentů. Položka č. 7: Způsob evidence SZSP v sociální práci s klienty Z provedené analýzy je zřejmé, že absolutní většina sociálních pracovníků (93 %) zpracovává SZSP v aplikačním programu JIS a současně v pomocném seznamu. Pouze jeden respondent zpracovává SZSP pouze v aplikačním programu JIS. Zřejmá nedůvěra pracovníků k aplikačnímu programu se plně projevila ukončením programové podpory k 31.12.2013, přičemž do března 2014 nebyla nová programová aplikace, kterou měl zabezpečit nový dodavatel, k dispozici. Tabulka č. 7: Způsob evidence SZSP
Způsob evidence SZSP evidence pouze v aplikačním programu JIS evidence v programu JIS a pomocném seznamu evidence SZSP ve vlastním pomocném seznamu evidence SZSP ve vlastní programové aplikaci jiný způsob evidence klientů Celkem
absolutní četnost (n)
relativní četnost (%)
1
7
13
93
0
0
0
0
0 14
0 100
Položka č. 8: Dostatečnost informací uváděných v JIS a SZSP Dle získaných odpovědí považují všichni (100 %) oslovení sociální pracovníci informace uváděné v JIS a SZSP za nedostačující.
54
Tabulka č. 8: Dostatečnost informací uváděných v JIS a SZSP
Dostatečnost informací uváděných v JIS a SZSP
absolutní četnost (n) 0 14 14
ano ne Celkem
relativní četnost (%) 0 100 100
Položka č. 9: Informace, které respondentům v JIS a SZSP schází Výčet informací scházejících sociálním pracovníkům byl rozdílný, většina respondentů
uvedla
více,
než
1
položku
chybějících
informací
a 5 respondentů využilo možnost otevřené odpovědi „jiné“ k prezentaci dalších chybějících údajů. Většině respondentů schází v JIS a SZSP informace o společně posuzovaných osobách při posuzování dávek hmotné nouze a státní sociální podpory (86 % respondentů) a informace o poskytovaných dávkách státní sociální podpory (71 %). Informace o
dávkách
důchodového,
nemocenského
pojištění
a
o
podpoře
v nezaměstnanosti se postupně v průběhu období od 1.1.2012 - 31.12.2013 již objevily v nabídce aplikačního programu, informace o každé společně posuzované osobě však bylo nutné vyhledávat u každé osoby samostatně v osobní záložce a informace nebyly v některých případech zcela aktuální. Z dalších informací respondentům chyběly informace z finančního úřadu o osobách samostatně výdělečně činných (zahájení, ukončení činnosti, příjmy z daňového přiznání) a jeden respondent uvedl, že schází úplná informace o všech započitatelných příjmech klientů sociální práce. Z důvodu prezentace více odpovědí obsahuje následující tabulka pouze počty pracovníků, kterým schází jednotlivé informace a procentuální vyjádření těchto pracovníků z celkového vzorku respondentů.
55
Tabulka č. 9: Informace scházející v JIS a SZSP
Informace, které sociálním pracovníkům v JIS a SZSP schází dávky důchodového pojištění dávky nemocenského pojištění podpora v nezaměstnanosti dávky státní sociální podpory informace o společně posuzovaných osobách dávek hmotné nouze a státní sociální podpory jiné
absolutní četnost (n)
relativní četnost (%)
1
7
6
43
5
36
10
71
12 5
86 36
Položka č. 10: Hodnocení přehlednosti SZSP v aplikačním programu JIS Položky odpovědí na otázku byly vytvořeny metodou škálování. Většina respondentů (8) považuje SZSP v aplikačním programu za nepřehledný, 3 respondenti považují přehlednost za vyhovující a 3 za zcela nevyhovující. Tabulka č. 10: Přehlednost SZSP v aplikačním programu JIS
Hodnocení Počet respondentů
Přehlednost SZSP v programu JIS zcela méně vyhovující vyhovující vyhovující 0
3
8
zcela nevyhovující 3
Položka č. 11: Hodnocení složitosti SZSP v aplikačním programu JIS Na čtyři položky škály nabídnutých odpovědí většina (57 %) dotazovaných respondentů (8) uvedla, že považuje SZSP v aplikačním programu JIS za složitý, 3 respondenti jej považují za jednoduchý a 3 za zcela složitý.
56
Tabulka č. 11: Složitost SZSP v aplikačním programu JIS
Složitost SZSP v aplikačním programu JIS Hodnocení Počet respondentů
zcela jednoduchý jednoduchý složitý 0 3 8
zcela složitý 3
Položka č. 12: Hodnocení možnosti sloučení oddílů metod sociální práce a provedených intervencí ve SZSP Z odpovědí respondentů vyplývá, že převážná většina (79 %) respondentů (11) je toho názoru, že oddíly metod sociální práce a provedených intervencí by měly být sloučeny, 3 respondenti tuto možnost odmítli. Tabulka č. 12: Možnost sloučení oddílů metod sociální práce a provedených intervencí ve SZSP
Hodnocení možnosti sloučení oddílů metod sociální práce a provedených intervencí ve SZSP ano ne Celkem
absolutní četnost (n) 11 3 14
relativní četnost (%) 79 21 100
Položka č. 13: Hodnocení doporučené doby provádění intervencí aplikovaných metod v praxi Z odpovědí na výzkumnou otázku vyplývá, že všichni respondenti (14) nepovažují doporučenou dobu prováděných intervencí aplikovaných metod za odpovídající praxi.
57
Tabulka č. 13: Hodnocení doporučené doby provádění intervencí aplikovaných metod v praxi
Doporučená doba všech intervencí aplikovaných metod odpovídá praxi ano ne Celkem
absolutní četnost (n) 0 14 14
relativní četnost (%) 0 100 100
Položka č. 14: Druhy časových dotací intervencí aplikovaných metod, neodpovídajících praxi Na otázku dotazníku odpovídali jen respondenti, kteří na předcházející otázku odpověděli záporně. V odpovědích na výzkumnou otázku měli respondenti možnost zaznamenat více druhů intervencí aplikovaných metod a tak měli možnost uvést další druhy intervencí aplikovaných metod, o nichž si myslí, že jejich časová dotace neodpovídá praxi. Převážná část respondentů (86 %) považuje za neodpovídající praxi doporučenou časovou dotaci týkající se základního poradenství, většina respondentů (64 %) si myslí, že doporučená časová dotace není odpovídající u dokumentace práce a sociálního šetření, polovina respondentů je toho názoru, že neodpovídá časová dotace pro krizovou intervenci, menšina respondentů se domnívá, že praxi neodpovídá časová dotace pro propagaci dostupných služeb mezi cílovou skupinu (43 %), nácvik a upevňování dovedností a schopností klienta a podporu kompetencí jedince (obě 29 %).
58
Tabulka č. 14: Seznam intervencí aplikovaných metod, jejichž doporučená časová dotace neodpovídá praxi
Časové dotace intervencí aplikovaných metod neodpovídající praxi sociální šetření nácvik a upevňování dovedností a schopností klienta propagace dostupných služeb mezi cílovou skupinu dokumentace práce podpora kompetencí jedince základní sociální poradenství krizová intervence
absolutní četnost (n) 9
relativní četnost (%) 64
4
29
6 9
43 64
4
29
12 7
86 50
Položka č. 15: Hodnocení zátěže při zaznamenávání skutečné doby intervencí aplikovaných metod Analýzou odpovědí na výzkumnou otázku bylo zjištěno, že polovina respondentů (7) považuje zaznamenávání skutečné doby intervencí aplikovaných metod za zatěžující, pro druhou polovinu není záznam zátěží. Tabulka č. 15: Hodnocení, zda sociální pracovníky zatěžuje zaznamenávání skutečné doby intervencí aplikovaných metod
Zatěžuje sociální pracovníky zaznamenávání skutečné doby intervencí aplikovaných metod? ano ne Celkem
absolutní četnost (n) 7 7 14
relativní četnost (%) 50 50 100
59
Položka č. 16: Hodnocení zátěže při opakovaném záznamu použití stejných intervencí aplikovaných metod Převážná většina (86 %) respondentů (12) uvedla, že je pro ně zátěží opakované zaznamenávání použití stejných intervencí aplikovaných metod. 2 respondenti (14 %) uvedli, že pro ně záznam není zátěží. Tabulka č. 16: Hodnocení zátěže při opakovaném záznamu použití stejných intervencí aplikovaných metod
Zatěžuje sociální pracovníky opakované zaznamenávání stejných intervencí aplikovaných metod? ano ne Celkem
absolutní četnost (n) 12 2 14
relativní četnost (%) 86 14 100
Položka č. 17: Hodnocení složitosti stanovení hlavní a vedlejší cílové skupiny Většina respondentů (57 %) nevnímá jako složité stanovení hlavní a vedlejší cílové skupiny, pro menšinu (43 %) je stanovení hlavní a vedlejší cílové skupiny problémem, neboť cílové skupiny se vzájemně prolínají. Tabulka č. 17: Hodnocení složitosti stanovení hlavní a vedlejší cílové skupiny
Je pro Vás složité stanovit hlavní a vedlejší cílovou skupinu? ano ne Celkem
absolutní četnost (n) 6 8 14
relativní četnost (%) 43 57 100
60
Položka č. 18: Práce s anonymním klientem Analýzou odpovědí bylo zjištěno, že převážná většina (86 %) respondentů (12) pracuje s anonymními klienty. Pouze 2 respondenti (14 %) nepracují s anonymními klienty. Tabulka č. 18: Sociální práce s anonymními klienty
Pracujete s anonymními klienty? ano ne Celkem
absolutní četnost (n) 12 2 14
relativní četnost (%) 86 14 100
Položka č. 19: Způsob vedení záznamu o sociální práci s anonymním klientem Na uvedenou otázku odpovídali pouze respondenti, kteří na předcházející otázku odpověděli kladně (12) a tito respondenti tvoří 100 %. Polovina respondentů uvedla, že k záznamu sociální práce s anonymním klientem používá vlastní záznam dle vzoru vyhlášky č. 332/2013 Sb. Menšina respondentů (25 %) uvedla, že záznam nevede a stejný počet respondentů uvedlo, že používá vlastní typ záznamu. Tabulka č. 19: Sociální práce s anonymními klienty
Nejvyšší dosažené vzdělání v sociální oblasti záznam nevedu používám vlastní záznam dle vzoru vyhlášky 332/2013 Sb. používám vlastní typ záznamu Celkem
absolutní četnost (n) 3
relativní četnost (%) 25
6 3 12
50 25 100
61
Položka č. 20: Chybějící záznam anonymního klienta v aplikačním programu JIS K uvedenému záznamu, jehož vzor je uveden ve vyhlášce č. 332/2013 Sb., nutno uvést, že tento nebyl v aplikačním programu do měsíce března 2014 stále k dispozici. Analýzou odpovědí respondentů bylo zjištěno, že většině (71 %) respondentů záznam anonymního klienta v aplikačním programu JIS schází.
Pouze
4 respondentům (29 %) záznam anonymního klienta v aplikačním programu JIS neschází. Tabulka č. 20: Hodnocení absence záznamu anonymního klienta v aplikačním programu JIS
Záznam anonymního klienta v JIS sociálním pracovníkům schází ano ne Celkem
absolutní četnost (n) 10 4 14
relativní četnost (%) 71 29 100
Položka č. 21: Absence pomocných záznamů v aplikačním programu V odpovědích na otázku dotazníku se respondenti názorově rozdělili na dvě poloviny, přičemž jedné skupině možnost záznamu a tisku pomocných záznamů v aplikačním programu JIS schází, druhé polovině nikoliv. Tabulka č. 21: Chybějící pomocné záznamy v aplikačním programu JIS
Sociálním pracovníkům schází v JIS pomocné záznamy ano ne Celkem
absolutní četnost (n) 7 7 14
relativní četnost (%) 50 50 100
62
Položka č. 22: Druh chybějících pomocných záznamů v aplikačním programu JIS Na tuto otázku dotazníku odpovídala v návaznosti na předcházející odpověď polovina respondentů, kteří tvoří 100 %. Respondenti měli možnost zaznamenat více odpovědí, případně další doplnit. Všichni respondenti (7) uvedli, že jim v aplikačním programu JIS schází protokol o jednání a záznam ze šetření, jednomu respondentovi (14 %) schází v JIS záznam z telefonického jednání a dvěma respondentům (14 %) schází souhlas se zpracováním a sdělováním osobních údajů. Tabulka č. 22: Druh chybějících pomocných záznamů v aplikačním programu JIS
Druh chybějících pomocných záznamů protokol o jednání záznam ze šetření záznam z telefonického jednání souhlas se zpracováním a sdělováním osobních údajů
absolutní četnost (n) 7 7 1
relativní četnost (%) 100 100 14
2
29
Položka č. 23: Absence možnosti získání statistických dat z aplikačního programu JIS Všem respondentům (14) schází v aplikačním programu JIS možnost získat statistická data. Tabulka č. 23: Chybějící statistická data v aplikačním programu JIS
Možnost zisku statistických dat z JIS sociálním pracovníkům schází ano ne Celkem
absolutní četnost (n) 14 0 14
relativní četnost (%) 100 0 100
63
Položka č. 24: Změna obsahu vzoru SZSP – vyhlášky č. 332/2013 Sb. Všichni respondenti (14) uvedli, že by obsah SZSP stanovený vyhláškou č. 332/2013 Sb. změnili. Tabulka č. 24: : Změna obsahu vzoru SZSP – vyhlášky č. 332/2013 Sb.
Možnost změny obsahu SZSP vyhlášky č. 332/2013 Sb. ano ne Celkem
absolutní četnost (n) 14 0 14
relativní četnost (%) 100 0 100
Položka č. 25: Změna celkového zpracování SZSP v aplikačním programu JIS Všichni respondenti (14) uvedli, že by celkové zpracování SZSP v aplikačním programu JIS změnili. Tabulka č. 25: : Změna celkového zpracování SZSP v aplikačním programu JIS
Možnost změny celkového zpracování SZSP v programu JIS ano ne Celkem
absolutní četnost (n) 14 0 14
relativní četnost (%) 100 0 100
Položka č. 26: Způsob změny vzoru SZSP a celkového zpracování v JIS Na uvedenou otázku dotazníku měli možnost, dle analýzy odpovědí na otázky 24 a 25, odpovědět všichni respondenti. Tuto možnost využila převážná část (10) respondentů, což představuje 71 % všech respondentů. Respondenti, kteří tuto možnost využili, uváděli možnost následujících změn:
64
Standardizovaný záznam sociálního pracovníka a návazný aplikační program JIS by měl být zjednodušen a zpřehledněn, měl by být pojat spíše kazuisticky (případové vedení), s vazbou na společně posuzované osoby s informacemi o těchto osobách (anamnéza) k efektivnější sociální práci s klientem. Informace uváděné ve SZSP a aplikačním programu JIS by měly být více provázané, příjmy, dávky a další důležité informace o klientech sociální práce by měly být komplexnější. Aplikační program JIS by měl obsahovat různé filtry k výběru jednotlivých kategorií SZSP a informací o dávkách a příjmech klientů, měl by umožnit získání statistických údajů, jejich uložení a tisk. SZSP by měl být sestaven tak, aby bylo zcela zřejmé, s jakým problémem se klient potýká. SZSP a JIS požaduje opakované zadávání stejných typů intervencí a metod v jednom záznamu, výsledkem je velké množství údajů a nepřehlednost. Zadávání skutečné doby každé prováděné intervence a aplikovaných metod je zcela zatěžující, pracovník nemá možnost neustále sledovat dobu, po kterou vykonává jednotlivé metody sociální práce, sledování času navíc odvádí pozornost od práce s klientem. Také opakované programové zadávání stejného data, stejných názvů intervencí a metod je zátěží, dále v programové aplikaci nelze dohledat pracovníka jiného úřadu, který zapsal SZSP - je zde uvedeno pouze příjmení pracovníka a nelze zjistit, na kterém úřadu pracuje. SZSP a aplikační program by měl zajistit chronologickou
časovou
návaznost
jednotlivých
záznamů.
SZSP
v aplikačním programu JIS by měl obsahovat méně samostatných kategorií (kolonek) s tím, že by měl mít pracovník možnost výběru kategorií, intervencí a aplikovaných metod v otvíracích výběrových roletách. Aplikační program by měl po předchozím zadání umět upozornit na plnění termínů plánovaných úkolů sociálního pracovníka a klienta. Zadávání dojezdovosti ke klientům ve SZSP a aplikačním programu je problematické a zatěžující.
5.3 Souhrnné hodnocení SZSP a JIS a návrh změn V této kapitole, v souladu s hlavním a vedlejším cílem, zhodnotím celkové použití SZSP a aplikačního programu JIS a navrhnu jejich změny.
65
Zhodnocení bylo již částečně realizováno v předcházející kapitole, nyní se ho pokusím rozšířit a zpřesnit. Nutno ještě podotknout, že hodnocení se týká období od 1.1.2012, kdy vešly v platnost změny v kompetencích sociálních pracovníků obcí a návazně pracovníků úřadů práce, do 31.12.2013, neboť od 1.1.2014 došlo k ukončení programové podpory SZSP v JIS s tím, že nový dodavatel programu, do doby vydání bakalářské práce, nezajistil novou implementaci SZSP do aplikačního programu JIS. Samotné hodnocení se týká jak SZSP, tak jeho implementace v aplikačním programu JIS a vychází jak z dotazníkového šetření a kvalitativního rozhovoru, tak z vlastní zkušenosti sociálního pracovníka Obecního úřadu obce s rozšířenou působností v Šumperku. Již předcházející kapitoly vyplývá, že dle většinového názoru (78,5 %) praktikujících respondentů je SZSP v aplikačním programu celkově složitý, což bylo potvrzeno odpověďmi na otázku č. 11 a otevřenou otázku č. 26 dotazníku i provedenou pilotní studii. Stejným způsobem bylo potvrzeno, že je záznam nepřehledný (otázka č. 10), což si myslí opět 78,5 % respondentů. Většinu sociálních pracovníků zatěžuje opakované zadávání stejných intervencí a aplikovaných metod do záznamu – 86 % respondentů (otázka č. 16) a dále sledování a záznam skutečné doby intervence a aplikovaných metod. Samotné sledování doby provádění aplikovaných metod v sociální práci působí velmi rušivě, sociální pracovník se má věnovat především klientovi a sociální práci samotné, než myslet na to, že musí evidovat dobu provádění těchto metod. V praxi tak může sklouzávat k formálnímu záznamu času stráveného s klientem a dobu následně pouze odhadovat. Pro většinu sociálních pracovníků (57 % - otázka č. 17) není složité stanovovat hlavní a vedlejší cílovou skupinu, menšina (43 %) si však přesto myslí, že to může být problém, neboť sociální problémy se často vzájemně prolínají a mohou mít i stejně důležitý význam. Převážná většina respondentů (86 % - otázka č. 18) pracuje s anonymními klienty a k zápisu používá záznam dle vzoru vyhlášky 332/2013 Sb. (50 % - otázka č. 19) a vlastní záznam (25 %), většině
66
(71 %) respondentů však tento záznam schází v aplikačním programu JIS. Na otázku, zda mají být součástí SZSP a programu JIS pomocné záznamy (protokol o jednání, záznam ze šetření apod.) nevyzněla jednoznačná odpověď (otázka č. 22), neboť polovina respondentů by je uvítala a druhá je nepotřebuje. Jednoznačný názor (100 % - otázka č. 23) však přinesly odpovědi na potřebu možnosti získání statistických údajů přímo z aplikačního programu JIS, neboť vlastní evidence a vyhodnocování dat je velkou zátěží pracovníků a tyto data jsou po pracovnících nadřízenými orgány požadovány. Všichni respondenti (100 % - otázka č. 24 a 25) následně uvedli, že by měl být změněn obsah SZSP stanovený vyhláškou č. 332/2013 Sb. i zpracování SZSP a informací v aplikačním programu JIS. Všem sociálním pracovníkům schází v aplikačním programu potřebné informace o klientech (100 % otázka č. 8) k efektivní práci s klienty, stanovení správné intervence a aplikovaných metod. Systém by tak měl být více provázán s ostatními státními institucemi. Převážná většina respondentů (79 % - otázka č. 12) by také uvítala sloučení oddílů metod a intervencí aplikovaných metod, neboť jejich názvy se často duplikují. Doporučená doba intervencí by dle respondentů měla více odpovídat praxi (názor všech pracovníků na otázku č. 13), aby tato, sice doporučená doba, nebyla matoucí. Z odpovědí na otevřenou otázku č. 26 je zřejmé, že respondenti by uvítali, kdyby byl SZSP pojat spíše formou kazuistiky a byly v něm oddíly zaměřené anamnesticky za všechny společně posuzované osoby s následným uváděním cíle a plánu intervence, provedené intervence s uvedením pouze její celkové doby a automaticky hlídaným časovým plněním a včasným upozorněním aplikačního programu na blížící se termíny. V souladu s vedlejším cílem bakalářské práce se nyní budu věnovat návrhu doporučených změn, který se shoduje s projevenými názory sociálních pracovníků. Změny, týkající se obsahu SZSP a aplikačního program JIS by měly být následující:
změnit obsah SZSP a aplikační program pojmout formou kazuistiky
67
provázat více SZSP a aplikační program se státními informačními systémy
celkově zjednodušit a zpřehlednit SZSP a aplikační program JIS
více využít v aplikačním programu možnost výběru ze společných rolet, například druhu intervencí a aplikovaných metod
zaznamenávat pouze celkovou dobu intervence a aplikovaných metod
změnit systém zadávání cílových skupin
umožnit zpracování statistických dat
více provázat SZSP různých úřadů
zajistit více chronologickou návaznost záznamů
zvážit možnost zápisu více SZSP současně z důvodu řešení rozdílných okruhů problémů klientů a nutnosti zařazení klienta do více hlavních cílových skupin
zvážit nebo zpřesnit nutnost zadávání časové dojezdovosti ke klientovi
zrychlit samotný aplikační program JIS
zajistit rychlou aktualizaci informací v JIS
68
6 Závěr Bakalářská
diplomová
práce
se
zabývá
hodnocením
použití
standardizovaného záznamu sociálního pracovníka v praxi. Snaží se prostřednictvím názorů sociálních pracovníků Obecních úřadů obcí s rozšířenou působností Šumperk, Zábřeh na Mor., Mohelnice a pověřeného obecního úřadu v Hanušovicích zjistit, jaké problémy jim SZSP a aplikační program jednotného informačního systému přináší. V teoretické části byla ukotvena sociální práce obecně, její základní pojmy, metody, teorie, přístupy a dilemata, dále byla legislativně ukotvena sociální práce na obci a prezentován standardizovaný záznam sociálního pracovníka a aplikační program jednotného informačního systému práce a sociálních věcí. Hlavním cílem praktické části je zhodnocení standardizovaného záznamu sociálního pracovníka a aplikačního programu jednotného informačního systému v praxi a vedlejším pak návrh změn, které by byly ku prospěchu sociální práce na obci. Tyto cíle práce byly naplněny v kapitole 5.1, 5.2, 5.3, kde byly prezentovány výsledky dotazníkového šetření a navrženy změny SZSP a aplikačního programu JIS a dále také současně v kapitole 4.3, kdy byly prezentovány výsledky pilotní studie, provedené formou polostandardizovaného skupinového rozhovoru. Aplikační program JIS nebyl od 1.1.2014 do doby ukončení bakalářské (březen 2014) k dispozici, neboť z hlediska zákona bylo nutné přistoupit ke změně jeho dodavatele, lze tedy jen doufat, že jeho brzké nové zpracování se více přiblíží praxi sociálních pracovníků. Zjištěné výsledky mohou posloužit jako jedno z vodítek ke zlepšení a změnám standardizovaného záznamu a aplikačního programu JIS pro budoucí komfortnější použití a zefektivnění sociální práce na obci. Za tímto účelem by bylo také ve prospěch věci, aby se teorie a její předkladatelé ještě více přiblížili praxi.
69
Seznam použité literatury DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost. 6. dotisk 3. vyd. Praha: Karolinum, 2009. 372 s. ISBN 978-80-246-0139-7. KREBS, Vojtěch. Sociální politika. 4., přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: ASPI, 2007, 503 s. ISBN 978-807-3572-761. MATOUŠEK, Oldřich. Encyklopedie sociální práce: specifika různých cílových skupin a práce s nimi. Vyd. 1. Editor Alois Křišťan. Praha: Portál, 2013, 570 s. ISBN 978-80-262-0366-7. MATOUŠEK, Oldřich. Metody a řízení sociální práce. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003, 379 s. ISBN 80-7178-548-2. MATOUŠEK, Oldřich. Základy sociální práce. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 309 s. ISBN 978-807-3673-314. MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. Vyd. 2., přeprac. Praha: Portál, 2008, 272 s. ISBN 978-80-7367-368-0. NOVOTNÁ, Věra a Věra SCHIMMERLINGOVÁ. Sociální práce, její vývoj a metodické postupy. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1992. 128 s. ISBN 80-7066483-5. ŘEZNÍČEK, Ivo. Metody sociální práce: Podklady ke stážím studentů a ke kazuistickým seminářům. Dotisk 1.vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1994, 80 s. ISBN 80-858-5000-1. Sociální práce: Sociálna práca : časopis pro teorii, praxi a vzdělávání v sociální práci. Brno: Asociace vzdělavatelů v sociální práci, 2003-, roč. 2008, č. 2. ISSN 1213-6204. TOMEŠ, Igor. Úvod do teorie a metodologie sociální politiky: specifika různých cílových skupin a práce s nimi. Vyd. 1. Editor Alois Křišťan. Praha: Portál, 2010, 439 s. ISBN 978-807-3676-803.
70
ÚLEHLA, Ivan. Umění pomáhat: učebnice metod sociální praxe. 2. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2007, 128 s. ISBN 978-80-86429-36-6.
Legislativní zdroje a další použitá literatura a zdroje: Zákon č. 128/2000 Sb., Zákon o obcích Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi Zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 389/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o pomoci v hmotné nouzi Vyhláška č. 424/2011 Sb., o vzoru Standardizovaného záznamu sociálního pracovníka Vyhláška č. 332/2013 Sb., o vzoru standardizovaného záznamu sociálního pracovníka Doporučený postup MPSV č. 1/2012 ze dne 4.7.2012, k realizaci činností sociální práce na obecních úřadech typu II., typu III., újezdních a krajských úřadech. Etický
kodex
společnosti
sociálních
pracovníků
ČR
dostupný
z http://sspcr.xf.cz/code.html Listina základních práv a svobod Český statistický úřad – www. CSU.cz
71
Přílohy 1. Dotazník 2. Vzor SZSP – vyhláška č. 332/2013 Sb. 3. Etický kodex společnosti sociálních pracovníků ČR 4. Mapy administrativního členění Olomouckého kraje a správních obvodů Obecních úřadů obcí s rozšířenou působností okresu Šumperk
_______________________
Příloha č. 1: Dotazník: Dobrý den. Jsem studentem 3. ročníku oboru Sociální práce na FF UP v Olomouci a v rámci studia se ve své závěrečné bakalářské práci zabývám hodnocením standardizovaného záznamu sociálního pracovníka v praxi.
K realizaci tohoto cíle použiji metodu dotazníkového šetření, proto Vás nyní prosím o vyplnění dotazníku vlastní konstrukce. Dotazník prosím vyplňte pouze v případě, že je Vaší povinností vedení Standardizovaného záznamu sociálního pracovníka (dále jen „SZSP“) v aplikačním programu Jednotného informačního systému (dále jen „JIS“). Při vyplňování dotazníku se zaměřte se na období od 1.1.2012 do 31.12.2013. V odpovědích na některé otázky máte dále možnost označit více variant, Vaše odpovědi označte křížkem. Získaná data budou zcela anonymní a budou použita pro prezentaci vlastní bakalářské práce. V případě Vašeho zájmu Vám výstupy z práce poskytnu k nahlédnutí.
72
Děkuji předem za Váš čas strávený vyplněním dotazníku. S pozdravem Tomáš Tesař
Otázky: 1. Jaké je Vaše pohlaví? □ Žena □ Muž 2. Jaký je Váš věk? □ do 30 let □ 31 - 40 let □ 41 – 50 let □ nad 50 let 3. Jaká je délka Vaší praxe v oboru sociální práce? □ do 5 let □ 5 – 10 let □ 11 – 15 let □ nad 15 let 4. Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání v sociální oblasti? □ Středoškolské odborné □ Vyšší odborné (DiS) □ Vysokoškolské 5. Jaké je Vaše pracovní zařazení? □ Vykonávám pouze činnosti sociálního pracovníka obce □ Vykonávám současně i jinou pracovní činnost – uveďte jakou: …………………………………………………………………………… ……………………………………………………… 6. Jaký přístup uplatňujete při výkonu své profese? □ Pracuji s jednou cílovou skupinou (specializovaný přístup) □ Pracuji s více cílovými skupinami (polyvalentní přístup) 7. Jakým způsobem evidujete SZSP - sociální práci s klienty? □ Klienty eviduji ve SZSP pouze v aplikačním programu JIS □ Klienty eviduji ve SZSP v aplikačním programu JIS a v pomocném seznamu
□ Klienty eviduji ve SZSP pouze ve vlastním pomocném seznamu □ Klienty eviduji ve SZSP ve vlastní pomocné programové aplikaci □ Klienty eviduji jiným způsobem – uveďte jakým? …………………………………………………………………………… ………………………………………………… 8. Považujete informace uváděné v JIS a SZSP za dostatečné? □ Ano □ Ne 9. V případě, že jste na předchozí otázku odpověděli ne, uveďte jaké informace o klientech Vám v JIS a SZSP schází? Možnost zaškrtnutí více odpovědí. □ Informace o dávkách důchodového pojištění □ Informace o dávkách nemocenského pojištění □ Informace o výplatě podpory v nezaměstnanosti □ Informace o dávkách státní sociální podpory □ Informace o společně posuzovaných osobách dávek pomoci v hmotné nouzi a státní sociální podpory □ Jiné – uveďte: …………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………… 10. Jak byste hodnotili přehlednost SZSP v aplikačním programu JIS? □ Zcela vyhovující □ Vyhovující □ Méně vyhovující □ Zcela nevyhovující 11. Jak byste hodnotili složitost SZSP v aplikačním programu JIS? □ Zcela jednoduchý □ Jednoduchý □ Složitý □ Zcela složitý 12. Myslíte si, že by měly být ve SZSP sloučeny oddíly použitých metod sociální práce a typ provedené intervence? □ Ano □ Ne
13. Myslíte si, že doporučená doba všech intervencí aplikovaných metod sociální práce odpovídá praxi? □ Ano □ Ne 14. Pokud jste v předchozí odpovědi uvedli ne, uveďte, které z doporučených časových dotací podle Vás neodpovídají praxi? Možnost zaškrtnutí více odpovědí. □ Sociální šetření (105 - 250 minut) □ Nácvik a upevňování dovedností a schopností klienta (30 – 60 minut) □ Propagace dostupných služeb mezi cílovou skupinu (60 – 240 minut) □ Dokumentace práce (10 – 30 minut) □ Podpora kompetencí jedince (20 – 60 minut) □ Základní sociální poradenství (5 – 15 minut) □ Krizová intervence (10 – 30 minut) □ Jiné – uveďte: …………………………………………………………………………… …………………………………………………………… 15. Je pro Vás zátěží zaznamenávat skutečnou dobu jednotlivých intervencí aplikovaných metod? □ Ano □ Ne 16. Je pro Vás zátěží opakovaně zaznamenávat použití stejných intervencí aplikovaných metod? □ Ano □ Ne 17. Je pro Vás složité stanovit hlavní a vedlejší cílovou skupinu? □ Ano □ Ne 18. Pracujete s anonymními klienty? □ Ano □ Ne 19. Pokud jste na předcházející otázku odpověděli kladně, uveďte, jakým způsobem si vedete záznam o sociální práci s anonymním klientem? □ Záznam nevedu, není součástí aplikačního programu
□ Používám vlastní záznam dle vzoru vyhlášky 332/2013 Sb. □ Používám vlastní typ záznamu □ Jiné – uveďte: …………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………… 20. Chybí Vám záznam anonymního klienta v aplikačním programu JIS? □ Ano □ Ne 21. Schází Vám v aplikaci JIS a SZSP možnost zápisu a tisku pomocných záznamů (například protokolu o jednání)? □ Ano □ Ne 22. Pokud jste v předchozí odpovědi uvedli ano, uveďte, jaké pomocné záznamy Vám chybí? Možnost zaškrtnutí více odpovědí. □ Protokol o jednání □ Záznam ze šetření □ Jiné – uveďte: …………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………… 23. Chybí Vám možnost získávat statistická data o klientech sociální práce z aplikačního programu JIS? □ Ano □ Ne 24. Změnili byste obsah vzoru SZSP dle vyhlášky č. 332/2013 Sb.? □ Ano □ Ne 25. Změnili byste celkové zpracování SZSP v aplikačním programu JIS? □ Ano □ Ne 26. Pokud jste na některou z předcházejících 2 otázek odpověděli kladně, uveďte, jakým způsobem byste SZSP změnili? …………………………………………………………………………… ….………………………………………………………………………...
Příloha č. 2: Vzor standardizovaného záznamu sociálního pracovníka ve znění vyhlášky č. 332/2013 Sb., platné od 1.11.2013.
Standardizovaný záznam sociálního pracovníka úřední záznamy o spisu 1) OSOBNÍ ÚDAJE KLIENTA A JEJICH ZMĚNY | Titul, příjmení ................................................... Jméno ................................................. Datum, místo a stát narození ........................................... Rodné číslo ........................................................ Adresa místa trvalého pobytu ........................................... Adresa pro doručování .................................................. Kontakt (tel., mob., e-mail) ........................................... Bydliště (je-li odlišné od trvalého pobytu) ............................ Místo předchozího bydliště ....................................... Státní občanství ............................. Důchod aj. dávky pojistných systémů soc. zabezpečení 2) ano - ne Výkon výdělečné činnosti ano - ne Výkon výdělečné činnosti v zahraničí 2) ano - ne Rodinný příslušník v zahraničí 2) ano - ne Nezaopatřenost ano - ne Případné další údaje důležité pro práci s klientem (ošetřující lékař, zdravotní pojišťovna): ......................................................... .........................................................
| | | | | | | | | |
| | |
ZAŘAZENÍ KLIENTA DO HLAVNÍ CÍLOVÉ SKUPINY (včetně dílčího rozlišení) 1. Osoby se zdravotním postižením nebo duševním onemocněním | 1.1 1.2 1.3 1.4 1.5
Tělesné postižení dětí i dospělých Smyslové postižení dětí i dospělých Mentální postižení dětí i dospělých Duševní onemocnění dětí i dospělých Ostatní onemocnění |
2. Osoby pečující o osoby závislé na péči jiné osoby | 2.1 Sociální problémy vyplývající z péče o závislou osobu (děti, senioři, osoby se zdravotním postižením) |
3. Osoby s různým stupněm zbavení/omezení způsobilosti k právním Úkonům (omezení svéprávnosti) | 3.1 Ohrožení práv osob před zbavením/omezením způsobilosti k právním úkonům (omezení svéprávnosti) 3.2 Ohrožení práv osob po zbavení/omezení způsobilosti k právním úkonům (omezení svéprávnosti) | 4. Osoby ohrožené sociálním vyloučením | 4.1 Sociální vyloučení, které je důsledkem stáří 4.2 Sociální vyloučení, které vyplývá z příslušnosti k Národnostní menšině nebo lokální komunitě 4.3 Sociální vyloučení, které je důsledkem osamělosti jedince 4.4 Sociální vyloučení, které je důsledkem zdravotního postižení 4.5 Sociální vyloučení, které je důsledkem návratu osoby z ústavního zařízení 4.6 Sociální vyloučení, které je následkem ztráty bydlení 4.7 Sociální vyloučení, které je následkem ztráty zaměstnání 4.8 Sociální vyloučení, které je důsledkem ztráty sociálního zázemí nebo jiné sociální události | 5. Osoby ohrožené rizikovým způsobem života | 5.1 Sociální problémy vyplývající života dětí a mládeže 5.2 Sociální problémy vyplývající Sexuálních služeb 5.3 Sociální problémy vyplývající 5.4 Sociální problémy vyplývající automatech 5.5 Sociální problémy vyplývající subkultuře 5.6 Sociální problémy vyplývající psychotropních látek 5.7 Sociální problémy vyplývající
z neorganizovaného způsobu z poskytování placených ze zneužívání alkoholu ze závislosti na hracích z příslušnosti k rizikové ze zneužívání omamných a z páchání trestné činnosti
6. Oběti agrese, trestné činnosti a domácího násilí | 6.1 Sociální problémy obětí trestné činnosti jiných osob 6.2 Sociální problémy obětí domácího násilí 6.3 Sociální problémy obětí týraní, zneužívání nebo zanedbávání, Pokud se nestávají klienty orgánů sociálně-právní ochrany (např. senioři, osoby s postižením nebo s omezením způsobilosti k právním úkonům, osoby, které jsou oběťmi organizovaného zločinu) 6.4 Sociální problémy obětí jiných forem agresivního jednání | 7. Osoby, které ztratily přístřeší, nebo se nacházejí v nejistém Nebo neadekvátním bydlení | 7.1 Riziko ztráty bydlení 7.2 Ztráta či absence bydlení
7.3 Nevyhovující bydlení | 8. Nezaměstnaní a osoby s materiálními problémy | 8.1 Nízké příjmy 8.2 Nekompetence hospodařit s finančními prostředky nebo jejich ekvivalentem 8.3 Zadlužení 8.4 Ztráta zaměstnání a dlouhodobá nezaměstnanost | 9. Imigranti | 9.2 Sociální problémy vyplývající z imigrace ze třetích zemí (jiných než EHP a Švýcarsko) | 10. Rodiny s dětmi | 10.1 10.2 10.3 10.4
Zanedbávání, týrání a zneužívání dětí Výchovné problémy dětí Vztahové problémy v rodině, které vedou k ohrožení dětí Pobyt dítěte v zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy 10.5 Pobyt dítěte v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc | 11. Další skupiny osob neuvedené výše | | ZAŘAZENÍ KLIENTA DO DALŠÍ SLEDOVANÉ CÍLOVÉ SKUPINY NEBO CÍLOVÝCH SKUPIN (podle bodů 1 až 11) | |
...................................... ...................................... ...................................... KLIENT A JEHO ŽIVOTNÍ SITUACE
| Vymezení a stanovení problému období 3) ... Popis výchozí situace klienta (přímo nebo náznakem vyslovená, případně v rozhovoru se sociálním pracovníkem upřesněná přání, záměry, cíle, požadavky, očekávání)
záznam ...
| Charakteristiky životní situace klienta: 1. charakteristika jeho osoby a její změny (např. životní cíle nebo plány, potíže, zdravotní
období 3) ...
|
stav, ekonomická situace, rodinná situace, počet osob žijících v současné době s klientem, a to včetně podílu na úhradě společných nákladů, zvláštní zvyklosti, šance a silné stránky) 2. charakteristika jeho problémů ve vztazích se subjekty sociálního prostředí a jejich změn (např. spory, ne/plnění dohod, nedorozumění, obtíže, konflikty apod. ve vztazích s osobami, komerčními, nevládními, občanskými aj. organizacemi, úřady státní správy a obecní samosprávy, organizacemi sociálních služeb) 3. pomáhající intervence nebo služby poskytované před zahájením spolupráce s obecním úřadem např. poradenství, pečovatelská služba, psychiatrická péče, sociální dávky, dotace apod.) a žádosti a rozhodnutí o nich (např. žádosti o sociální dávky a služby a způsob jejich vyřízení, rozhodnutí soudů, opatření nebo rozhodnutí obecního úřadu nebo jiných státních nebo samosprávných orgánů)
záznam | záznam ... ...
|
období 3) ...
záznam ...
období 3) ...
záznam ...
POUŽITÁ METODA PŘÍMÉ PRÁCE S KLIENTEM | 1. Fáze vyhledávání (depistáž) 1.1 1.2
Vědomé, cílené a včasné vyhledávání jedince nebo skupiny ohrožených sociálním vyloučením nebo jinou sociální událostí v jejich sociálním prostředí Zachycení problému v časném stadiu, evidence, následné odborné posouzení situace a návrh intervence |
2. Fáze posouzení životní situace | 2.1 Zjištění poznatků o životní situaci 2.2 Posouzení potřebnosti intervence 2.3 Vyhodnocení požadavku klienta na základě informace o jeho životní situaci a stanovení účelu předběžné formulace hlavních rysů plánu intervence 2.4 Provedení sociálního šetření za účelem posouzení životní situace klienta a zjištění jeho potřeb a podoby intervence |
3. Fáze plánování | 3.1 Individuální plánování s jedincem, skupinou nebo komunitou 3.2 Evaluace | 4. Fáze zaměřená na změnu u klienta 4.1 4.2 4.3
Motivační rozhovor Podpora kompetencí jedince Podpora kompetencí malé skupiny (např. rodiny, páru, vrstevnické skupiny) 4.4 Nácvik a upevňování motorických, psychických a sociálních dovedností a schopností klienta 4.5 Základní sociální poradenství 4.6 Odborné sociální poradenství 4.7 Krizová intervence 4.8 Doprovázení klienta 4.9 Dohled nad klientem 4.10 Sociální práce s komunitou 4.11 Evaluace | 5. Fáze zaměřená na změnu sociálního prostředí klienta 5.1 5.2 5.3 5.4
Podněcování změn v interakcích mezi klienty a subjekty v jejich sociálním prostředí Podněcování změn subjektů v sociálním prostředí klienta Situační intervence Navázání kontaktu s poskytovatelem další pomoci |
6. Fáze preventivní práce | 6.1 Propagace dostupných služeb mezi cílovou skupinou 6.2 Předání informace POUŽITÁ METODA NEPŘÍMÉ PRÁCE S KLIENTEM | 1. Dokumentace práce 2. Vypracování podkladové zprávy pro další instituce 3. Plánování a organizace aktivit POUŽITÁ METODA SPOLUPRÁCE S DALŠÍMI ORGANIZACEMI | 1. 2. 3. 4. 5.
Zprostředkování další pomoci nebo služeb Asistence při jednání s organizacemi Zastupování práv klienta Spolupráce s relevantními službami nebo dalšími odborníky Management aktivit subjektů
JINÁ POUŽITÁ METODA | záznam ...
ZVOLENÁ INTERVENCE, VĚCNÁ NÁROČNOST A DOBA INTERVENCE APLIKOVANÝCH METOD Zvolená intervence Doporučená Skutečná Věcná doba doba náročnost intervence intervence 4) v min) (v min) (počet SP) Jednání o poskytnutí sociální práce 5 až 15 Sociální šetření 105 až 250 Individuální plánování s jedincem, skupinou nebo komunitou 20 až 60 Motivační rozhovor 15 až 30 Podpora kompetencí jedince 20 až 60 Podpora kompetencí malé skupiny (např. rodiny, páru, vrstevnické skupiny) 30 až 90 Sociální práce s komunitou 30 až 90 Nácvik a upevňování dovedností a schopností klienta 30 až 60 Základní sociální poradenství 5 až 15 Odborné sociální poradenství 15 až 60 Krizová intervence 10 až 30 Doprovázení klienta 15 až 60 Dohled nad klientem 20 až 60 Evaluace 20 až 60 Dokumentace práce 10 až 30 Vypracování podkladové zprávy pro další instituce 30 až 90 Plánování a organizace aktivit 10 až 50 Podněcování změn v interakcích mezi klienty a subjekty v jejich sociálním prostředí 30 až 60 Podněcování změn subjektů v sociálním prostředí klienta 30 až 90 Navázání kontaktu s poskytovatelem další pomoci 5 až 15 Situační intervence 10 až 30 Asistence při jednání s organizacemi 20 až 90 Zastupování práv klienta 20 až 90 Spolupráce s relevantními službami nebo dalšími odborníky 20 až 90 Management aktivit subjektů při zvládání určitého sociálního problému 20 až 90 Propagace dostupných služeb mezi cílovou skupinou 60 až 240 Depistáž 60 až 180 ČASOVÝ ÚDAJ DOJEZDU KE KLIENTOVI V MINUTÁCH Předpokládaný čas:
Skutečný čas:
PROJEDNÁVÁNÍ NÁVRHU A POPIS PLÁNU POMÁHAJÍCÍ INTERVENCE, ZÁZNAM O PRŮBĚHU A HODNOCENÍ JEHO REALIZACE
|
Cíl: (ujednání mezi klientem a sociálním pracovníkem o tom, co je třeba řešit) Plán pomáhající intervence – Hlavní a dílčí cíle pomáhající intervence: (čeho má být v zájmu realizace cíle dosaženo, kým, do kdy, jak – navržené činnosti a metody realizace cíle, důvod přerušení spolupráce apod.)
záznam (typ setkání nebo činnosti, potřeby průběh událostí nebo další údaje a komentáře ...)
období | datum
Popis průběhu realizace plánu pomáhající intervence a vyhodnocení realizace: (evaluace navržených a použitých činností a metod realizace a dosažení cíle pomáhající intervence případné změny plánu pomáhající intervence nové cíle, činnosti, nebo metody, k jejichž změně došlo na základě evaluace)
záznam (vyhodnocení hlavních | nebo dílčích cílů pomáhající intervence)
|
|
Období | Datum ZÁZNAM ANONYMNÍHO KLIENTA:
| |
(Klient, který nemůže nebo nechce z jakéhokoli důvodu sdělit své identifikační údaje) EVIDENČNÍ ČÍSLO: Kontakt proveden (zaškrtněte):
| | |
| 1. telefonicky 2. osobní návštěvou
ano ano -
ne ne ||
Období (datum, časová náročnost):
| | |
Záznam poskytnuté intervence(popis): | | Pozn.: |
Zpracoval(a): Dne: Pozn.: ------------------------------------------------------------------
1) Registrační údaje o manipulaci se spisem. 2) Pro určení příslušnosti k právním předpisům EU. 3) Časový úsek, ve kterém úřad zastupovaný sociálním pracovníkem spolupracoval s klientem. V době spolupráce sociálního pracovníka a klienta je v záznamu označen rámcovým datem počátku spolupráce (např. únor 2014). Pokud je spolupráce ukončena, popřípadě přerušena, je k rámcovému datu počátku spolupráce připsáno rámcové datum ukončení, popřípadě přerušení spolupráce (např. listopad 2015). Pokud je spolupráce po čase navázána znovu, období je opět označeno rámcovým datem počátku spolupráce. 4) Doporučená referenční hodnota věcné náročnosti zátěže sociálního pracovníka (Z) pro aplikované metody sociální práce vychází z predikce, že pro jejich vykonávání jsou potřební odborníci, kteří potřebují dostatek prostoru pro svoji práci [odbornost, určení počtu klientů na jednoho pracovníka (X), počet klientů na jednoho pracovníka v obci (Y), vymezení časové dotace podle vzdálenosti (K1), stratifikace obyvatel (K2); věcná náročnost se zjišťuje podle vzorce, (X/Y) + K1 + K2 = Z]. Referenční hodnota věcné náročnosti zátěže je ovlivněna rozsahem a odbornou náročností používaných metod sociální práce. Ve věcné náročnosti je uváděn počet sociálních pracovníků (SP) řešících jednoho klienta v daném období.
Příloha č. 3: Etický kodex společnosti sociálních pracovníků ČR 1 Etické zásady 1.1 Sociální práce je založena na hodnotách demokracie, lidských práv a sociální spravedlnosti. Sociální pracovníci proto dbají na dodržování lidských práv u skupin a jednotlivců tak, jak jsou vyjádřeny v dokumentech relevantních pro praxi sociálního pracovníka, a to především ve Všeobecné deklaraci lidských práv, Chartě lidských práv Spojených národů a v Úmluvě o právech dítěte a dalších mezinárodních deklaracích a úmluvách. Dále se řídí Ústavou, Listinou základních práv a svobod a dalšími zákony tohoto státu, které se od těchto dokumentů odvíjejí. 1.2 Sociální pracovník respektuje jedinečnost každého člověka bez ohledu na jeho původ, etnickou příslušnost, rasu či barvu pleti, mateřský jazyk, věk, pohlaví, rodinný stav, zdravotní stav, sexuální orientaci, ekonomickou situaci, náboženské a politické přesvědčení a bez ohledu na to, jak se podílí na životě celé společnosti. 1.3 Sociální pracovník respektuje právo každého jedince na seberealizaci v takové míře, aby současně nedocházelo k omezení stejného práva druhých osob. 1.4 Sociální pracovník pomáhá jednotlivcům, skupinám, komunitám a sdružení občanů svými znalostmi, dovednostmi a zkušenostmi při jejich rozvoji a při řešení konfliktů jednotlivců se společností a jejich následků. 1.5 Sociální pracovník dává přednost profesionální odpovědnosti před svými soukromými zájmy. Služby poskytuje na nejvyšší odborné úrovni.
2 Pravidla etického chování sociálního pracovníka 2.1 Ve vztahu ke klientovi 2.1.1 Sociální pracovník podporuje své klienty k vědomí vlastní odpovědnosti. 2.1.2 Sociální pracovník jedná tak, aby chránil důstojnost a lidská práva svých klientů.
2.1.3 Sociální pracovník pomáhá se stejným úsilím a bez jakékoliv formy diskriminace všem klientům. Sociální pracovník jedná s každým člověkem jako s celostní bytostí. Zajímá se o celého člověka v rámci rodiny, komunity a společenského a přirozeného prostředí a usiluje o rozpoznání všech aspektů života člověka. Sociální pracovník se zaměřuje na silné stránky jednotlivců, skupin a komunit a tak podporuje jejich zmocnění. 2.1.4 Chrání klientovo právo na soukromí a důvěrnost jeho sdělení. Data a informace požaduje s ohledem na potřebnost při zajištění služeb, které mají být klientovi poskytnuty a informuje ho o jejich potřebnosti a použití. Žádnou informaci o klientovi neposkytne bez jeho souhlasu. Výjimkou jsou osoby, které nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu (zejména nezletilé děti) nebo tehdy, kdy jsou ohroženy další osoby. V případech, kde je to v souladu s platnými právními předpisy, umožňuje účastníkům řízení nahlížet do spisů, které se řízení týkají. 2.1.5 Sociální pracovník podporuje klienty při využívání všech služeb a dávek sociálního zabezpečení, na které mají nárok, a to nejen od instituce, ve které jsou zaměstnáni, ale i ostatních příslušných zdrojů. Poučí klienty o povinnostech, které vyplývají z takto poskytnutých služeb a dávek. Podporuje klienta při řešení problémů týkajících se dalších sfér jeho života. 2.1.6 Sociální pracovník podporuje klienty při hledání možností jejich zapojení do procesu řešení jejich problémů. 2.1.7 Sociální pracovník je si vědom svých odborných a profesních omezení. Pokud s klientem nemůže sám pracovat, předá mu informace o dalších formách pomoci. Sociální pracovník jedná s osobami, které používají jejich služby (klienty) s účastí, empatií a péčí. 2. 2. Ve vztahu ke svému zaměstnavateli 2.2.1 Sociální pracovník odpovědně plní své povinnosti vyplývající ze závazku ke svému zaměstnavateli. 2.2.2 V zaměstnavatelské organizaci spolupůsobí při vytváření takových podmínek, které umožní sociálním pracovníkům v ní zaměstnaným přijmout a uplatňovat závazky vyplývající z tohoto kodexu. 2.2.3 Snaží se ovlivňovat sociální politiku, pracovní postupy a jejich praktické uplatňování ve své zaměstnavatelské organizaci s ohledem na co nejvyšší úroveň služeb poskytovaných klientům.
2.3 Ve vztahu ke kolegům 2.3.1 Sociální pracovník respektuje znalosti a zkušenosti svých kolegů a ostatních odborných pracovníků. Vyhledává a rozšiřuje spolupráci s nimi a tím zvyšuje kvalitu poskytovaných sociálních služeb. 2.3.2 Respektuje rozdíly v názorech a praktické činnosti kolegů a ostatních odborných a dobrovolných pracovníků. Kritické připomínky k nim vyjadřuje na vhodném místě vhodným způsobem. 2.3.3. Sociální pracovník iniciuje a zapojuje se do diskusí týkajících se etiky se svými kolegy a zaměstnavateli a je zodpovědný za to, že jeho rozhodnutí budou eticky podložená.
2.4 Ve vztahu ke svému povolání a odbornosti 2.4.1 Sociální pracovník dbá na udržení a zvyšování prestiže svého povolání. 2.4.2 Neustále se snaží o udržení a zvýšení odborné úrovně sociální práce a uplatňování nových přístupů a metod. 2.4.3 Působí na to, aby odbornou sociální práci prováděl vždy kvalifikovaný pracovník s odpovídajícím vzděláním. 2.4.4 Je zodpovědný za své soustavné celoživotní vzdělávání a výcvik, což je základ pro udržení stanovené úrovně odborné práce a schopnosti řešit etické problémy. 2.4.5 Pro svůj odborný růst využívá znalosti a dovednosti svých kolegů a jiných odborníků, naopak své znalosti a dovednosti rozšiřuje v celé oblasti sociální práce. 2.4.6 Sociální pracovník spolupracuje se školami sociální práce, aby podpořil studenty sociální práce při získávání kvalitního praktického výcviku a aktuální praktické znalosti. 2.5 Ve vztahu ke společnosti 2.5.1 Sociální pracovník má právo i povinnost upozorňovat širokou veřejnost a příslušné orgány na případy porušování zákonů a oprávněných zájmů občanů. 2.5.2 Zasazuje se o zlepšení sociálních podmínek a zvyšování sociální spravedlnosti tím, že podněcuje změny v zákonech, v politice státu i v politice mezinárodní.
2.5.3 Upozorňuje na možnost spravedlivějšího rozdílení společenských zdrojů a potřebu zajistit přístup k těmto zdrojům těm, kteří to potřebují. 2.5.4 Působí na rozšíření možností a příležitostí ke zlepšení kvality života pro všechny osoby, a to se zvláštním zřetelem ke znevýhodněným a postiženým jedincům a skupinám. 2. 5. 5. Sociální pracovník působí na zlepšení podmínek, které zvyšují vážnost a úctu ke kulturám, které vytvořilo lidstvo. 2.5.6 Sociální pracovník požaduje uznání toho, že je zodpovědný za své jednání vůči osobám, se kterými pracuje, vůči kolegům, zaměstnavatelům, profesní organizaci a vzhledem k zákonným ustanovením, a že tyto odpovědnosti mohou být ve vzájemném konfliktu. Etické problémové okruhy Tyto problémové okruhy by měly být rozpracovány v rozšířeném kodexu, který by byl zaměřen na specifika sociální práce v různých oblastech. Sociální práce s jednotlivcem, rodinami, skupinami, komunitami a organizacemi vytváří pro sociálního pracovníka situace, ve kterých musí nejen eticky hodnotit, vybírat možnosti, ale i eticky rozhodovat. Sociální pracovník eticky uvažuje při sociálním šetření, sběru informací, jednáních a při své profesionální činnosti o použití metod sociální práce, o sociálně technických opatřeních a administrativně správních postupech z hlediska účelu, účinnosti a důsledků na klientův život.
A. Základní etické problémy jsou - kdy vstupovat či zasahovat do života občana a jeho rodiny, skupiny či obce (např. z hlediska prevence či sociální terapie společensky nežádoucí situace), - kterým sociálním případům dát přednost a věnovat čas na dlouhodobé sociálně výchovné působení, - kolik pomoci a péče poskytnout, aby stimulovaly klienta ke změně postojů a k odpovědnému jednání a nevedly k jejich zneužití, - kdy přestat se sociální terapií a poskytováním služeb a dávek sociální pomoci B. Další problémové okruhy, které se občas vyskytují a vyžadují etické hodnocení a rozhodování vyplývají z následujících situací, kdy loajalita sociálního pracovníka s klientem se dostane do střetu zájmů - při konfliktu zájmu samotného sociálního pracovníka se zájmem klienta, - při konfliktu klienta a jiného občana, - při konfliktu mezi institucí či organizací a skupinou klientů, - při konfliktu zájmu klientů a ostatní společností, - při konfliktu mezi zaměstnavatelem a jeho sociálními pracovníky.
C. Sociální pracovník má ve své náplni roli pracovníka, který klientům pomáhá a současně má klienty kontrolovat. Vztahy mezi těmito protichůdnými aspekty sociální práce vyžadují, aby si sociální pracovníci vyjasnili etické důsledky kontrolní role, a do jaké míry je tato role přijatelná z hlediska základních hodnot sociální práce.
Postupy při řešení etických problémů 1. Závažné etické problémy budou probírány a řešeny ve skupinách pracovníků v rámci Společnosti sociálních pracovníků ČR (dále jen Společnost). Sociální pracovník má mít možnost: diskutovat, zvažovat a analyzovat tyto problémy ve spolupráci s kolegy a dalšími odborníky, event. i za účasti stran, kterých se týkají. 2. Společnost může doplnit a přizpůsobit etické zásady pro ty oblasti terénní sociální práce, kde jsou etické problémy komplikované a závažné. 3. Na základě tohoto kodexu je úkolem Společnosti pomáhat jednotlivým sociálním pracovníkům analyzovat a pomáhat řešit jednotlivé problémy.
Etický kodex byl schválen plénem Společnosti sociálních pracovníků 19. 5. 2006 a nabývá účinnosti od 20. 5. 2006.
Příloha č. 4
Administrativní členění Olomouckého kraje a správní obvody Obecních úřadů obcí s rozšířenou působností okresu Šumperk
Obrázek 1: Administrativní členění Olomouckého kraje (Český statistický úřad, 2012)
Obrázek 2 : Mapa správního obvodu obecního úřadu obce s rozšířenou působností Šumperk (Český statistický úřad, 2012)
Obrázek 3 : Mapa správního obvodu obecního úřadu obce s rozšířenou působností Zábřeh na Mor. (Český statistický úřad, 2012)
Obrázek 4 : Mapa správního obvodu obecního úřadu obce s rozšířenou působností Mohelnice (Český statistický úřad, 2012)
Seznam tabulek Tabulka č. 1: Struktura respondentů dle pohlaví ......................................... 51 Tabulka č. 2: Struktura respondentů dle věku ............................................. 51 Tabulka č. 3: Struktura respondentů dle délky praxe v sociální oblasti ...... 52 Tabulka č. 4: Struktura respondentů dle nejvyššího dosaženého vzdělání .... 52 Tabulka č. 5: Struktura respondentů dle pracovního zařazení .................... 53 Tabulka č. 6: Struktura respondentů dle přístupu v sociální práci .............. 53 Tabulka č. 7: Způsob evidence SZSP .......................................................... 54 Tabulka č. 8: Dostatečnost informací uváděných v JIS a SZSP ................. 55 Tabulka č. 9: Informace scházející v JIS a SZSP ........................................ 56 Tabulka č. 10: Přehlednost SZSP v aplikačním programu JIS.................... 56 Tabulka č. 11: Složitost SZSP v aplikačním programu JIS ........................ 57 Tabulka č. 12: Možnost sloučení oddílů metod sociální práce a provedených intervencí ve SZSP ............................................................... 57 Tabulka č. 13: Hodnocení doporučené doby provádění intervencí aplikovaných metod v praxi ......................................................................... 58 Tabulka č. 14: Seznam intervencí aplikovaných metod, jejichž doporučená časová dotace neodpovídá praxi ............................................... 59 Tabulka č. 15: Hodnocení, zda sociální pracovníky zatěžuje zaznamenávání skutečné doby intervencí aplikovaných metod ................... 59 Tabulka č. 16: Hodnocení zátěže při opakovaném záznamu použití stejných intervencí aplikovaných metod ...................................................... 60 Tabulka č. 17: Hodnocení složitosti stanovení hlavní a vedlejší cílové skupiny ......................................................................................................... 60 Tabulka č. 18: Sociální práce s anonymními klienty .................................. 61 Tabulka č. 19: Sociální práce s anonymními klienty .................................. 61 Tabulka č. 20: Hodnocení absence záznamu anonymního klienta v aplikačním programu JIS ........................................................................... 62 Tabulka č. 21: Chybějící pomocné záznamy v aplikačním programu JIS .... 62 Tabulka č. 22: Druh chybějících pomocných záznamů v aplikačním programu JIS ................................................................................................ 63 Tabulka č. 23: Chybějící statistická data v aplikačním programu JIS ........ 63 Tabulka č. 24: : Změna obsahu vzoru SZSP – vyhlášky č. 332/2013 Sb. ..... 64 Tabulka č. 25: : Změna celkového zpracování SZSP v aplikačním programu JIS ................................................................................................ 64
Anotace Jméno a příjmení autora: Tomáš Tesař Název katedry a fakulty: Filozofická fakulta, Katedra sociologie, andragogiky a kulturní antropologie Název bakalářské diplomové práce: Evaluace standardizovaného záznamu sociálního pracovníka v praxi Vedoucí práce: Mgr. Bc. Zbyněk Vočka Počet znaků: 94887 Počet příloh: 4 Počet použitých zdrojů: 22 Klíčová slova: evaluace, sociální práce, sociální práce na obecním úřadu, standardizovaný záznam sociálního pracovníka, jednotný informační systém, teorie a přístupy v sociální práci. Keywords: evaluation, social work, social work in municipal authority, standardized record of a social worker, integrated information system, theory and approaches in social work Anotace: Bakalářská práce se zabývá problematikou sociální práce na obecním úřadu, hodnocením standardizovaného záznamu sociálního pracovníka a jednotného informačního systému. Vymezuje sociální práci obecně a na obecním úřadu, uvádí legislativní ukotvení. Cílem bakalářské práce je zhodnocení použití standardizovaného záznamu sociálního pracovníka v praxi, návrh změn a doporučených zlepšení záznamu a jednotného informačního systému pro zvýšení efektivity činnosti sociálních pracovníků obecních úřadů.
Abstract: The bachelor degree thesis presents problems of social work in municipal authority, the evaluation of standardized record of a social worker and integrated information system. It defines social work generally and in municipal authority. It also
states the legislation.
The object
of the bachelor degree thesis is the evaluation of using standardized record of a social worker in practice, the proposal of changes and recommended improvement of record and integrated information system for the increase of efficiency of social workers in municipal authority. .