Euthanasie v našem právu

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Euthanasie v našem právu Bakalářská práce

Autor:

Jiří Svoboda Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

Mgr. Pavel Norek

Duben, 2014

Prohlášení:

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí a já jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Teplicích dne: . . . . . . . . .

.................. Jiří Svoboda

Moc děkuji mému vedoucímu práce Mgr. Pavlu Norkovi za odborné vedení a cenné rady, které mi poskytl. Zároveň bych chtěl poděkovat všem osobám, které vyplnily můj dotazník, který sloužil k vypracování praktické části mé práce.

Anotace Práce je zaměřena zejména na podchycení euthanasie v českém právním řádu. Nicméně i velký úsek práce je věnován samotnému pojmu eutanázie, jejich druhů, historie a příklady osob, které si zvolily euthanasii. Práci uzavírá vlastní výzkum uskutečněný formou anonymního dotazníku.

Klíčová slova: euthanasie, asistovaná sebevražda, práva

Annotation Work is focused on tapping euthanasia in the Czech republic legal order. However, a large part of this work is devoted to the concept of euthanasia, their nature and history. The work concludes own research, carried out by means of an anonymous questionnaire.

Key words: euthanasia, assisted Suicide, law

OBSAH ÚVOD................................................................................................................................................. 8 1. OBECNĚ O EUTANAZII ..................................................................................................................... 9 1.1 POJEM EUTANAZIE .................................................................................................................................. 9 1.2 HLAVNÍ ZDROJE SOUČASNÉHO POJETÍ EUTHANASIE ....................................................................................... 11 1.3 DRUHY EUTANAZIE ................................................................................................................................ 12 1.3.1 Asistovaná sebevražda ............................................................................................................. 15 1.3.2 Sebevražda ............................................................................................................................... 16 1.4 VEŘEJNÉ MÍNĚNÍ ................................................................................................................................... 17 1.5 JACK KEVORKIAN................................................................................................................................... 19 1.5.1 Přezdívka doktor smrt .............................................................................................................. 20 1.5.2 Cesta k Mercitronu ................................................................................................................... 20 1.6 DŮVODY, KTERÉ VEDOU K EUTANÁZII ........................................................................................................ 21 1.6.1 Osoby, které si zvolili eutanázii ................................................................................................ 22 1.6.2 Belgická dvojčata zvolila eutanázii .......................................................................................... 22 1.6.3 Transsexuál, který zvolil eutanázii............................................................................................ 23 1.6.4 Vážně nemocný Francouz, který žádal o eutanázii .................................................................. 24 1.6.5 Erika Kullmerová zvolila eutanazii formou přání ..................................................................... 25 2. KRÁTKÝ HISTORICKÝ EXKURZ .........................................................................................................26 2.1 PRAVĚK ............................................................................................................................................... 26 2.2 ANTIKA ............................................................................................................................................... 26 2.2.1 Pythagorovci (572 – 497 př. Kr.) .............................................................................................. 27 2.2.1.1 Hippokratova přísaha ....................................................................................................................... 27

2.2.2 Sokrates (470 – 399 př. Kr.) ...................................................................................................... 28 2.2.3 Platon (427 – 347 př. Kr) .......................................................................................................... 28 2.2.4 Aristoteles (384 – 322 př. Kr.) .................................................................................................. 29 2.2.5 Stoikové .................................................................................................................................... 29 2.2.6 Lucius Annaeus Seneca ............................................................................................................ 29 2.2.7 Sparta ve starověkém Řecku .................................................................................................... 30 2.2.7.1 Sociální pojetí ve Spartě ................................................................................................................... 30

2.3 STŘEDOVĚK.......................................................................................................................................... 31 2.4 NOVOVĚK ............................................................................................................................................ 32 2.4.1 Thomas More ........................................................................................................................... 32 2.4.2 Francis Bacon ........................................................................................................................... 34 2.5 EUTANAZIE V NACISTICKÉM NĚMECKU ...................................................................................................... 34

5

2.5.1 Program T4 v nacistickém Německu ........................................................................................ 35 3. EUTANAZIE V ČESKÉM A ČESKOSLOVENSKÉM PRÁVNÍM ŘÁDU ......................................................36 3.1 KRÁTKÝ HISTORICKÝ EXKURS EUTANÁZIE V PRÁVU ČESKÉM A ČESKOSLOVENSKÉM ............................................... 36 3.1.1 Usmrcení na žádost .................................................................................................................. 37 3.1.1.1 Důvodová zpráva k §118 usmrcení na žádost .................................................................................. 38

3.1.2 Návrh zákona o důstojné smrti ................................................................................................ 39 3.2 EUTANÁZIE A ZÁKON Č.40/2009 SB. (TRESTNÍ ZÁKONÍK) ............................................................................. 40 3.2.1 Mimořádné snížení trestu odnětí svobody a polehčující okolnosti........................................... 42 3.2.2 Okolnosti vylučující protiprávnost ............................................................................................ 43 3.3 EUTANÁZIE A ÚSTAVNÍ PRÁVO.................................................................................................................. 43 3.3.1 Eutanázie a Ústavní soud ČR .................................................................................................... 44 3.4 ZÁKON Č.372/2001 SB.., ZÁKON O ZDRAVOTNÍCH SLUŽBÁCH ....................................................................... 45 4. ZASTÁNCI A ODPŮRCI EUTANÁZIE V ČR..........................................................................................46 4.1 LÉKAŘI ................................................................................................................................................ 46 4.1.1 Profesor, chirurg Pafko ............................................................................................................ 46 4.1.2 Pavel Klener.............................................................................................................................. 47 4.1.3 Česká lékařská komora ............................................................................................................ 47 4.2 POLITICI .............................................................................................................................................. 48 4.2.1 David Rath................................................................................................................................ 48 4.2.2 Džamila Stehlíkova ................................................................................................................... 49 4.3 KATOLICKÁ CÍRKEV V ČR ......................................................................................................................... 49 5. ALTERNATIVY EUTANÁZIE ..............................................................................................................51 5.1 PALIATIVNÍ PÉČE ................................................................................................................................... 51 5.2 DEFINICE PALIATIVNÍ PÉČE OD WHO Z ROKU 1990 ..................................................................................... 51 5.3 DEFINICE PALIATIVNÍ PÉČE OD WHO Z ROKU 2002 ..................................................................................... 52 5.4 DEFINICE PALIATIVNÍ PÉČE PODLE RADY EVROPY .......................................................................................... 53 5.5 DĚLENÍ PALIATIVNÍ PÉČE ......................................................................................................................... 53 5.5.1 Obecná paliativní péče ............................................................................................................. 53 5.5.2 Specializovaná paliativní péče ................................................................................................. 53 6. ZEMĚ S LEGALIZOVANOU EUTANÁZIÍ .............................................................................................55 6.1 NIZOZEMÍ ............................................................................................................................................ 55 6.1.1 Regionální komise pro kontrolu ............................................................................................... 56 6.2 BELGIE ................................................................................................................................................ 56 6.3 ŠVÝCARSKO.......................................................................................................................................... 57 7. VLASTNÍ VÝZKUM ..........................................................................................................................58

6

7.1 METODY VÝZKUMU ............................................................................................................................... 58 7.2 VÝSLEDKY VÝZKUMU .............................................................................................................................. 59 ZÁVĚR ...............................................................................................................................................67 PŘÍLOHY............................................................................................................................................68 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ..........................................................................................................72 GRAFICKÁ ZOBRAZENÍ A POUŽITÉ ZKRATKY .......................................................................................75

7

ÚVOD Dlouho jsem se rozmýšlel, jaké téma pro mou bakalářskou práci zvolit. Nakonec jsem se rozhodl pro téma „ Euthanasie v Českém právu.“ Proč jsem se rozhodl zrovna pro toto téma? Myslím si, že otázce euthanasie se nedostává v současné diskuzi tolik prostoru, kolik by si zasloužila. Vždyť euthanasie je otázka o životě a smrti, proto se domnívám, že by se mělo na toto téma více diskutovat. Bohužel současná doba i společnost klade větší důraz na řešení spíše ekonomických, finančních otázek a otázky o lidském životě či smrti zůstávají někde v pozadí. Mou práci začínám kapitolou, kterou jsem nazval „obecně o eutanázii.“ V této kapitole se snažím o vymezení různých významů slova euthanasie. V druhé kapitole popisuji význam tohoto slova od antiky po období nacistického Německa. Ve třetí kapitole naznačuji, jak bude pachatel, který se dopustí tzv. usmrcení ze soucitu potrestán. V další kapitole uvádím významné zastánce a odpůrce legalizace euthanasie v ČR a jejich argumenty. Pátá kapitola je zaměřena na alternativu euthanasie a to paliativní péči. Teoretickou část mé práce uzavírají země, kde je euthanasie či asistovaná sebevražda legalizovaná či nějakým způsobem tolerována. Práci uzavírám vlastním výzkumem, který jsem uskutečnil formou anonymního dotazníku.

8

1. Obecně o eutanazii V úvodní kapitole mé práce se snažím nabídnout základní orientaci v této složité problematice. V prvé řadě nás bude zajímat vymezení pojmu slova „eutanazie“ od jeho původního významu po jeho současné znění. Uvedeme si i důležité vlivy, které se promítají do současného vnímání slova „eutanazie“. Dále se budeme zaobírat dělením slova „eutanazie“ na jeho dosud existující typy. Nezapomínám ani na pojem slova „sebevražda“, jelikož je tento pojem s eutanazii úzce spjat. V této kapitole se věnuji, také významnému představiteli eutanázie a asistované sebevraždy Jacku Kevorkianu. Podíváme, také na osoby, které si zvolili že „ eutanazii“ podstoupí a na důvody které je k takovému kroku vedli. V neposlední řadě nás budou určitě zajímat průzkumy veřejného mínění ohledně legalizace eutanazii v České republice.

1.1 Pojem eutanazie Na úvod je dobré položit si otázku. Co je to vlastně „eutanazie“? S takovou otázkou se jistě mnozí z vás setkali a nejspíše jste byli překvapeni, kolik různých odpovědí se vám dostalo. Ono není divu, jelikož otázka „eutanazie“, popřípadě „asistované smrti“ se v Evropě diskutuje již od starověku a dá se tvrdit, že dodnes neexistuje přesná definice slova „eutanazie“. Je tedy patrné, že definovat přesný význam slova „eutanazie“ není vůbec snadnou záležitostí. Přejděme tedy k samotným definicím. Původním význam slova „eutanazie“ pochází ze spojení dvou řeckých slov a to ze slova eu (což znamená dobře) a slova Thanatos (což znamená smrt). Zjednodušeně lze tedy říci že „eutanazie“ představuje dobrou či krásnou smrt. Dnes si pod pojmem „dobré smrti“ většina z nás představí takovou smrt, která není provázena bolestmi a útrapami, či smrt ve spánku. V Antice se však názory co je „dobrá smrt“ rozcházeli. Důležité však bylo, že představa o tom, která smrt je dobrá, vycházela z toho, co bylo pokládáno za „dobrý život“. Eu-thanasia, dobrá smrt vždy nějak odpovídala představám o tom, co znamená dobře žít, „eu-zein“1. Zejména se dobrou smrtí rozuměla smrt hrdinská či mučednická ale i umírání v okruhu svých blízkých. V současné době se slovo euthanasie užívá v daleko užším významu, než tomu bylo v antice a starověku. Euthanasii se dnes především rozumí lékařské jednání, které vede 1

Špinková, M. Euthanasie: víme, o čem mluvíme? Praha 2006. Nakladatelství Cesta domů, str. 4

9

k navození či uspíšení smrti druhého člověka. „Euthanasii“ je třeba v současnosti odlišovat od jiného prostého usmrcení, jelikož je vedena dobrým úmyslem či dobrými motivy tak, aby také takto navozená smrt byla dobrá. Dnes je již původní význam slova euthanasie takřka zcela zapomenut, což je svým způsobem škoda. Spolu se ztrátou původního významu se totiž ztrácí to, co s ním bylo spojeno: hluboké povědomí o souvislosti mezi životem a smrtí, a tedy také souvislosti toho, co je „dobrá smrt“ s tím co je „dobrý život“2. Další definici slova eutanazie nalezneme ve všeobecné literatuře. Všeobecná encyklopedie Diderot vymezuje eutanazii jako: „právo na dobrovolný odchod člověka ze života pro stáří, nemoc či jiný důvod“3. S touto definicí mám trochu problém. Určitě bych to nenazýval právem, jelikož eutanazie není v ČR legální. Osoba, která se takového jednání dopustí, musí počítat, že ji čeká náležitý postih. Myslím, že šťastnější volbou místo slova právo by byla možnost či volba. V české odborné literatuře vysvětluje pojem eutanazie (J.Vozár). Ten definuje eutanazii, jako „vědomé ukončení života smrtelně nemocného člověka, plně způsobilého k právním úkonům, na jeho žádost.“4 Významnou definicí slova „eutanazie“ je definice Světové lékařské asociace, které jsou nakloněni i experti v dané problematice jako Marta Munzarová. Světová lékařská asociace (World Medical Association) vymezuje euthanasii jako „vědomé a úmyslné provedení činu s jasným záměrem ukončit život jiného člověka za následujících podmínek: subjektem je kompetentní informovaná osoba s nevyléčitelnou chorobou, která dobrovolně požádala, aby její život byl ukončen, jednající ví o stavu této osoby a o jejím přání zemřít a páchá tento skutek s prvořadým úmyslem ukončit život této osoby, a skutek je proveden se soucitem a bez osobního zisku“5. Velkou zastánkyní této definice je bývalá přednostka ústavu lékařské etiky, lékařské fakulty Masarykovi Univerzity profesorka Marta Munzarová. Ta se domnívá, že o euthanasii se jedná pouze v případě aktivního usmrcení jiné osoby, byť i na její žádost. Často také zmiňuje, že laická veřejnost je matena množstvím zkreslených informací,

2

Špinková, M. Euthanasie víme, o čem mluvíme? Praha 2006. Nakladatelství Cesta domů, s. 8 Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích. 2, c/f. Vyd. 1. Praha: Diderot, 1999 str. 401 4 Vozár, J.: Pojem eutanázie. Právník, 1996, č. 3, str.. 231 5 Definice WMA – světové lékařské asociace 3

10

které uvádějí jako „euthanasii“ i přerušení léčby, která zbytečně trápí pacienta a nedává naději na úspěch tzv. „pasivní euthanasie“. Proto zastává názor, že je potřeba shodnou se na jedné definici „euthanasie“ a mohla by to být právě definice světové lékařské asociace. Je třeba dodat, že WMA provádění aktivní eutanazie odsuzuje a vyzývá lékaře, aby aktivní eutanazii neprováděli, jelikož takové jednání je v konfliktu se základními etickými principy lékařské praxe, a aby se v zemích, kde již je uzákoněna, snažili o změnu těchto nelidských zákonů. Další definici slova „euthanasie nalezneme v Nizozemsku, kde je i provedení eutanazie legální, tedy za určitých podmínek. Obsah pojmu „euthanasie je v Nizozemsku vymezen analogicky: „ jedná se o ukončení života člověka nikým jiným než člověkem samotným (pouze lékařem) na jeho vlastní žádost“.6 Klíčovými prvky jsou zde tedy úmysl zabít, zabití a vlastní žádost pacienta. V Belgii je eutanazie definována jako „úmyslné ukončení života jinou osobou než osobou, o niž se jedná, na základě žádosti této osoby“.7 Z celého dalšího textu vyplývá, že tato „jiná osoba“ je lékař. Vymezili jsme si tedy různé definice slova „euthanasie“. Těžko se dá říci, která definice vystihuje danou problematiku nejlépe. Určitě je však zapotřebí určit pouze jednu platnou definici, která bude uznávaná a platná pro celou společnost aby dále nedocházelo k matení laické veřejnosti. Proto je třeba přijmout pouze jednu definici slova „euthanasie“ a tu interpretovat veřejnosti tak, aby lidé měli v této definici jasno a nepodléhali milným informacím a mohli sami v budoucnu rozhodnout, zda legalizovat či nelegalizovat „euthanasii“ například v referendu.

1.2 Hlavní zdroje současného pojetí euthanasie Do současného pojetí „euthanasie“ se promítá více novověkých a moderních vlivů, klíčový význam mají tyto čtyři motivy: Novověké přesvědčení že utrpení nemá smysl a že je možné ho eliminovat. Rostoucí role medicíny, která si nejen osvojuje stále účinnější prostředky, ale také přebírá některé role, které jí dříve nebyly vlastní, a soustřeďuje ve svých rukou ohromnou moc. 6 7

Munzarová, M. Zdravotnická etika od A do Z. 1. vyd. Praha :Grada, 2005. str.156 Radek Ptáček, Petr Bartůněk a kolektiv.; Eutanazie – pro a proti; 1. vyd. Praha : Grada, 2012, str.33

11

Osvícenské přesvědčení o klíčové roli sebeurčení a autonomii člověka. Více či méně skryté představy o blahodárných schopnostech „sociálního inženýrství“ a „optimalizace“ jak jednotlivého lidského života, tak také života celého státu, ba i celého „lidstva“8.

1.3 Druhy eutanazie Uvedly jsme si, že význam slova „euthanasie“ se oproti původnímu významu řeckému pojetí dosti zúžil. „Euthanasii“ se v současné době rozumí především lékařské jednání, které vede k navození či uspíšení smrti druhého člověka. U takto zúženého významu slova je však zapotřebí odlišovat jeho různé významy. Proto si uvedeme jednotlivé druhy „euthanasie“ a rozdíly mezi nimi. Aktivní euthanasie – spočívá v aktivním jednání, které má uspíšit či navodit smrt druhého člověka. Právě tato „euthanasie“ je euthanasii ve vlastním slova smyslu. Typický příkladem „aktivní euthanasie“ je situace kdy lékař podá pacientovi velké množství léků, které pacientovi přivodí smrt. Důležitým znakem „aktivní euthanasie“ je úmysl přivodit smrt druhému člověku. Často však dochází k zaměňování pojmu „aktivní euthanasie za pojem „pasivní euthanasie“ a dochází tak k matení laické veřejnosti. Dokonce se můžeme setkat i s lidmi, kteří nevědí jaký je rozdíl mezi „aktivní euthanasii“ a pasivní euthanasii“. Proto si dále uvedeme, kdy se jedná o „pasivní euthanasii“. Pasivní euthanasie – spočívá v nejednání nebo v zřeknutí se určitého jednání, které má či alespoň může mít za následek uspíšení smrti druhého člověka. Typickým příkladem „pasivní eutanazie“ je přerušení léčby pacienta, u kterého není naděje na úspěch léčby, která pacienta zbytečně vysiluje. Může se jednat o vysazení léků, které již pacientovi nepomáhají. Za pasivní eutanazii je i považováno odpojení pacienta od přístrojů, které mu zajišťují veškeré životní funkce. U „pasivní eutanazie“ se tedy nejedná o aktivní jednání, která má přivodit smrt. Pacient umírá na svou nemoc, z tohoto důvodu se jedná o pasivní eutanazii. Mezi odbornou veřejností se objevují i názory že výraz „pasivní eutanazie“ je špatný. Představitel této myšlenky je Australský lékař B. Pollard. Ten je toho názoru, že používání výrazu „pasivní euthanasie“ je nesprávné, pokud zvolená léčba nevede 8

Špinková, M. Euthanasie víme, o čem mluvíme? Praha 2006. Nakladatelství Cesta domů s. 8-9

12

k dobrým výsledkům, resp. dosahuje uspokojivých výsledků za cenu neúnosných pacientových potíží, je zcela správné s takovou léčbou přestat. Taková léčba se považuje za zbytečnou, není-li dostatečně k prospěchu pacienta a prodlužuje jeho život za příliš vysokou cenu. Je-li úmyslem lékaře zastavit léčbu, která jen zbytečně prodlužuje proces umírání a způsobuje pacientovi utrpení, je ukončení léčby naprosto v pořádku. Používání pojmu pasivní euthanasie tak vyvolává dojem, že lékaři činí něco nepatřičného, ačkoliv výše uvedené počínání lékaře není formou euthanasie, protože zde neexistoval úmysl pacienta usmrtit a lékař nečinil nic, co by pacienta „usmrtilo.“9 Dá se říci, že touto myšlenkou souhlasí i lékařka Marta Munzarová, která se rovněž domnívá, že výraz pasivní eutanazie je špatný. Podle ní je potřeba podobné dělení eutanazie zcela vymýtit a shodnout se na jedné shodné terminologii slova eutanazie. Lékařka Marta Munzarová vidí velké rozdíly mezi aktivní a pasivní eutanazii. Tyto rozdíly demonstruje na dvou učebnicových příkladech: Řidič úmyslně najede do chodce s cílem jej zabít (aktivní jednání) Při zcela nečekaném smyku vozidla (při veškeré opatrnosti a zodpovědnosti řidiče) dojde k usmrcení chodce (pasivní jednání) Rozdíl mezi dvěma případy je na první pohled zřejmý. Hlavním rozdílem mezi dvěma uvedenými případy spočívá v úmyslu způsobit smrt druhé osoby. Uvedl jsem že, v současnosti se eutanazii rozumí především navození či uspíšení smrti lékařem. Proto zde uvádím dva vzorové příklady od Marty Munzarové: Lékař úmyslně zabije pacienta (byť na jeho „autonomní“ žádost, kterou lze navíc v naprosté většině případů zpochybnit) Lékař ustoupí před vítězstvím smrti nad životem umírajícího nemocného, nenakládá na něj další zatěžující postupy, které by vedly jen k protahování umírání a to bez naděje na výraznější zlepšení stavu, a nemocný sám tyto postupy odmítá. Lékař však neustává v péči a léčbě, která nemocnému

9

Brian Pollard Eutanazie – ano či ne? 1. vyd. Praha ; Dita, 1996 str. 24-25.

13

ulehčuje ve všech jeho trápeních. Nemocný poté zemře díky chorobnému procesu, vůči němu jsme bezmocní a nikoliv díky usmrcení jinou osobou.10 Na závěr k rozlišení mezi aktivní a pasivní eutanazii lze jen konstatovat, že hlavním rozdílem mezi těmito pojmy je určité jednání či zanechání jednání (či nepřistoupení k jednání). A často se vyskytují názory odborné veřejnosti, že současná definice pasivní eutanazie je špatná, jelikož vytváří dojem, že lékaři činí něco nepatřičného. Dále se budeme věnovat dalším typům eutanazie. Mezi další typy eutanazie patří eutanazie dobrovolná/vyžádaná a nedobrovolná/ nevyžádaná. Tímto typům eutanazie se budeme věnovat. Dobrovolná/vyžádaná eutanazie – mezi všemi existujícími typy eutanazie, lze definovat dobrovolnou a nedobrovolnou eutanazii asi nejjednodušeji. Často však dochází k mylným názorům u laické veřejnosti z důvodu, koho se dobrovolnost vlastně týká. Pochopitelně nejde o dobrovolnost či nedobrovolnost na straně toho, kdo eutanazii vykonává, ale toho, o jehož zkrácení života se jedná. Dobrovolná eutanazie se má dít na podkladě písemné žádosti pacienta. Jedná se tedy o případy, kdy pacient sám dobrovolně žádá o smrt. Nejčastěji se jedná o případy nevyléčitelně nemocných či trpících pacientů. Musí zde tedy existovat přání pacienta zemřít a jeho žádost o smrt. Nedobrovolná/nevyžádaná eutanazie – tento typ eutanazie se nejčastěji uskutečňuje u pacientů, kteří jsou více či méně nekompetentní. Proto za ně musí rozhodovat v otázce smrti nikdo jiný. Nejčastěji v takové otázce rozhodují rodinní příslušníci, nebo takové rozhodnutí vychází od lékaře, který je přesvědčen, že život pacienta „není hoden toho, aby žil“. Hlavní rozdíl mezi eutanázií dobrovolnou/vyžádanou a nedobrovolnou/nevyžádanou spočívá, v tom která osoba rozhoduje o smrti. Buď o své smrti rozhoduje osoba sama, v tom případě se jedná o eutanazii dobrovolnou či za tuto osobu rozhodne někdo jiný, rodinný příslušník či lékař, v tom případě se jedná o eutanazii nedobrovolnou. Dále budeme pokračovat v dělení typů eutanazie a uvedeme si další typy a to eutanazii přímou a nepřímou.

10

http://pravo.solen.cz/pdfs/pra/2006/01/01.pdf

14

Přímá eutanazie – tento typ eutanazie spočívá v navození či uspíšení smrti druhého člověka. Dá se tedy říci, že hlavním cílem takového jednání je způsobení smrti pacienta. Smrt pacienta se tedy, v žádném případě nemůže brát jako vedlejší produkt při aplikované léčbě. Nepřímá eutanázie – jedná se o případy, kdy ke smrti pacienta dochází v důsledku vedlejších účinků léčby. Smrt či uspíšení smrti, tedy není primárně zamyšleným cílem jednání, ale pouze negativním vedlejším výsledkem takového jednání. Cílem takového jednání je zbavit pacienta bolesti či utrpení, která doprovázejí jeho nemoc. Typickým příkladem nepřímé eutanázie je podávání vysokých dávek léků, jejichž účelem je tišení bolesti pacienta v termálních fázích onemocnění, které mohou, ale nemusí vést ke zkrácení života pacienta.

1.3.1 Asistovaná sebevražda Dá se říci že „asistovaná sebevražda“ je blízkou formou aktivní eutanazie. Rozdíl však od aktivní eutanázie spočívá v tom, že u asistované sebevraždy ukončuje osoba svůj život sama na sobě a druhá osoba ji v takovém jednání pouze napomáhá. Asistence může spočívat v různých podobách pomoci. Obvykle se takovou pomocí míní obstarání jedu či jiného zdravotnického vybavení a zdravotnický dohled nad sebevraždou. Ve značné části světa je akt asistované sebevraždy nelegální, nikoliv však všude. Asistovanou sebevraždu povoluje například: Švýcarsko, Nizozemí či Lucembursko. Není tedy divu, že když takto vyspělé země umožňují akt asistované sebevraždy jako legálního jednání, že se v České republice stále častěji diskutuje na téma legalizace eutanazie či asistované sebevraždy. V České republice je akt asistované sebevraždy brán jako trestný čin. Trestní zákon – zákon č.40/2009 SB definuje takové jednání jako „účast na sebevraždě“ v §144. §144 účast na sebevraždě (1) Kdo jiného pohne k sebevraždě nebo jinému k sebevraždě pomáhá, bude potrestán, došlo-li alespoň k pokusu sebevraždy, odnětím svobody až na tři roky. (2) odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na dítěti nebo na těhotné ženě.

15

(3) odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na dítěti mladším patnácti let nebo na osobě stižené duševní poruchou. Z výše uvedeného znění jasně vyplívá, že „asistovaná sebevražda“ není v ČR legální, a že takové jednání je trestné podle zákona č.40/2009 SB, zvláštní části (§144) jako „účast na sebevraždě“. První odstavec vymezuje základní skutkovou podstatu trestného činu „účast na sebevraždě“. V druhém a třetím odstavci se jedná o kvalifikované skutkové podstaty, u kterých je patrné, že zvyšují trestní sazbu za tokové jednání, proti skutkové podstatě základní.

1.3.2 Sebevražda Sebevražda v žádném případě není typem eutanázie. Jedná se pouze o pojem, který je s eutanázií úzce spjat. Rozdíl od eutanázie či asistované sebevraždy spočívá v tom, že u sebevraždy ukončuje sebevrah svůj život sám bez cizí pomoci. Sebevražda je většinou definována jako „vědomé a záměrné ukončení chování, které je vedeno s cílem ukončit vlastní život“. WMA přijala v roce 1968 tuto definici „sebevražedný čin je útok proti vlastní osobě s různým stupněm úmyslu zemřít“. Sebevražda je tedy sebezničující čin s fatálním výsledkem. Nutno podotknout že i jen pokusy o sebevraždu jsou celospolečenským problém a proto se evidují. V naší kultuře je pohlíženo na sebevraždu, jako na něco nepatřičného či zlého. Odlišný pohled na problematiku sebevraždy zastává Rakouský spisovatel a esejista Jean Améry. Ten na sebevraždu pohlíží, nikoliv jako na čin zoufalce, ztroskotance či psychicky labilního jedince, ale jako na dobrovolnou volbu člověka, který má právo svobodně nakládat se svým životem. Je však nutno dodat že Améry pohlíží na problematiku sebevraždy spíše z filozofického hlediska, nikoli hlediska psychologického či sociologického. Jean Améry nechápe sebevraždu jako něco zlého či spatného a proto místo slova sebevražda užívá eufemismus „dobrovolná smrt“. Důležité je určitě podívat se na problematiku sebevraždy čísly. Proto zde uvádím graf českého statistického úřadu, který dokumentuje počty sebevražd od roku 1875 až 2010.

16

Obrázek č.1 – graf počtu sebevražd (1875 až 2010) Zdroj - http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/t/ED0035231C/$File/401211k3.pdf

1.4 Veřejné mínění Názory veřejného mínění jsou důležitým faktorem každé demokratické společnosti. Proto se dále budeme věnovat názorům veřejnosti, které se týkají problematiky eutanázie, zejména tomu, zda je současná společnost pro či proti legalizaci eutanázie. Jak se staví občané ČR k problematice legalizace eutanázie, zjistíme z průzkumů veřejného mínění. Na úvod začneme průzkumem agentury SC 8 C, která prováděla průzkum veřejného mínění pro noviny mladá Fronta Dnes v roce 2006. Průzkum se samozřejmě týkal eutanázie a názorů občanů ČR na tento pojem. Tohoto průzkumu se celkem zúčastnilo 3166 dotázaných osob. Pro legalizaci eutanázie se vyslovilo 50% dotázaných. Proti legalizaci eutanazie bylo 30% dotázaných a 20% neumělo na tuto problematiku názor. Otázka v tomto průzkumu zněla: Češi a eutanázie? Povolil/a byste eutanázii?

Ano 50% (dotázaných) Nevím 20% (dotázaných) Ne 30% (dotázaných) Z průzkumu vychází i fakta že lidé staršího věku jsou spíše proti legalizaci eutanázie. „Lidé starší šedesáti let by eutanázii nepovolili. Možnost požádat o smrtící injekci podporuje jen 44% z nich“. „Kdo je pro eutanázii“ (podle věku)

18-29 let – 51% 30-44 let – 52% 17

45-59 let – 51% 60 let a více – 44% Takto tedy dopadl průzkum veřejného mínění, který zajišťovala agentura SC 8 C pro noviny Mladá fronta dnes v roce 2006. Dále se posuneme do roku 2012 a podíváme se na průzkum veřejného mínění, který zajišťovalo „Centrum pro výzkum veřejného mínění, Sociologický ústav AV ČR, v.v.i“. Průzkum se pochopitelně týkal problematiky eutanázie. Otázka v průzkumu zněla: „Souhlasíte s tím, aby náš právní řád umožňoval ukončení života nevyléčitelně nemocného člověka (tzv. eutanázie)? Rozhodně souhlasíte, spíše souhlasíte, spíše nesouhlasíte, rozhodně nesouhlasíte“. Stejně jako ve výše uvedeném průzkumu od agentury SC 8 C dopadl i tento průzkum ve prospěch legalizace eutanazie. S ukončením života těžce nemocného člověka vyjádřilo souhlas téměř 65% dotázaných (65% při součtu odpovědí, „rozhodně souhlasí“ a „spíše souhlasí“) těchto 65% dotázaných se tedy přiklání k názoru, že právní řád ČR by měl eutanazii povolovat. Nesmíme však zapomínat, že proti legalizaci eutanázie se vyslovilo 25% respondentů a každý desátý oslovený se neuměl k danému tématu vyjádřit. Pro větší přehlednost výsledků průzkumu uvádím graf, který znázorňuje výsledky daného průzkumu nejen za rok 2012, ale za období od roku 2007 do 2012. 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

2007

2008

2009

2010

2011

2012

rozhodně souhlasí

15

19

23

20

24

23

spíše souhlasí

43

43

39

41

40

42

spíše nesouhlasí

18

17

15

17

18

16

rozhodně nesouhlasí

10

10

12

12

9

9

neví

14

11

11

10

9

10

Obrázek č.2 – graf názoru na eutanázii s údaji z Centra pro veřejné mínění Zdroj - http://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c1/a6910/f3/ov120614.pdf

18

Třídění druhého stupně poukázalo na fakt, že nesouhlas s eutanázií je statisticky častější u věřících lidí než u lidí bez náboženského vyznání. S legalizací eutanázii též ve větší míře nesouhlasí také lidé starší šedesáti let a ženy. Uvedly jsme si tedy dva průzkumy veřejného mínění. Dá se konstatovat, že v klíčových bodech jsou shodné. V obou průzkumech zaznívá ve větší míře souhlas s legalizací eutanázie. Na druhou stranu se oba průzkumy shodují i v tom, že lidé starší šedesáti let jsou ve větší míře proti legalizaci. K zamyšlení je určitě, že i poměrně velké množství respondentů se nedokázalo k dané problematice vyjádřit.

1.5 Jack Kevorkian Jack Kervokian přezdívaný „doktor smrt“ se narodil 26. května 1928 v Pontiaku ve státě Michigan, jeho arménští rodiče prchli do USA před tureckými masakry Arménů. Svůj život spojil s tématem smrti. Americký patolog byl patrně nejvýznamnější osobou spojovanou s eutanázií. Názory na Jacka Kevorkiana se však u veřejnosti lišili. Pro někoho byl Jack Kevorkian „Andělem smrti“, který nevyléčitelně nemocným pomohl od utrpení, jiní v něm viděli vraha, jenž si zaslouží trest.11 Kevorkian podle svých tvrzení asistoval při odchodu ze života u více jak 130 nemocných lidí. Těmto osobám dopomáhal zemřít pomocí svého přístroje, který si sám zhotovil a na který byl hrdý. Tento přístroj nesl název „Mercitron“. I když čelil již několika žalobám, odsouzen na 10 až 25 let byl pouze za jeden případ. Smrtící injekci totiž vpíchl svému klientovi trpícímu roztroušenou sklerózou na jeho přání sám. Videozáznam, který si pořídil o této události, pak nechal odvysílat televizí CBS, což se mu stalo osudným. V roce 2008 Jack Kevorkian kandidoval do Kongresu jako nezávislý kandidát za předměstský obvod Detroitu, jeho hlavním předvolebním heslem bylo prosadit „právo na smrt“. Vycházel přitom z jednoho z dodatků americké ústavy, který chrání práva, jež nejsou výslovně uvedena v jiných částech ústavy. Podle něj se mezi ně řadí i volba zemřít za asistence lékaře. Národ však nepřesvědčil a ve volbách neuspěl, jelikož získal pouze 2.7% hlasů od tamních voličů.

11

http://m.tyden.cz/rubriky/lide/nekrology/zemrel-doktor-smrt-jack-kevorkian_203629.html

19

1.5.1 Přezdívka doktor smrt Jack Kevorkian vystřídal celou řadu pracovních míst. Když dokončil svůj pracovní úvazek ve všeobecné nemocnici Pontiaku, tak si dopřál rok volna, aby se mohl věnovat výzkumu v Evropě. Poté co se vrátil, pracoval ve staré veřejné nemocnici v Detroitu. Kevorkian měl v oblibě pracovat v noci. V této noční době prováděl inspekce, které sám nazýval „obchůzkami smrti“. Tyto obchůzky prováděl s oftalmoskopem, kterým prohlížel oči umírajících a zjišťoval, zda již nenastává smrt. Kevorkian shledával tyto obchůzky velice zajímavými. Tehdy také získal právě přezdívku „doktor smrt“

1.5.2 Cesta k Mercitronu Jack Kevorkian za necelých 30 dolarů sestrojil přístroj, který ukončoval život „rychle, tiše a bezbolestně“. Tento sebevražedný nástroj nesl název „Mercitron“12. Událostí, která ho k tomu přivedla, byl v roce 1989 zápas Davida Rivlina z michiganského Farmingtonu, smrtelně nemocného nehybného pacienta, který žádal, aby byl odpojen od respirátoru. Jeho lékař ho však odmítl od dýchacího přístroje odpojit. Kevorkian mu nabídl svou pomoc, ale jeho vynález byl příliš složitý a paralyzovaný Rivlin by jej nemohl sám uvést do chodu. Tehdy si Kervokian uvědomil, že potřebuje přístroj, který by byl tak prostý, aby ho mohli obsluhovat sami pacienti. Kevorkian se vždy vyhýbal příliš složitému přístupu k celkem prostým problémům a jako lékař, vždy své kolegy nabádal, aby neuplatňovali „špičkově technický přístup, který by vypadal jako okázalé a nákladné pozlátko“13. Tento princip jednoduchosti pak uplatnil při konstrukci svého Mercitronu, o kterém říká: „Na Mercitronu není vůbec nic složitého. Jen několik solenoidů, několik spínačů a elektromagnetů. Vyrobil jsem to celé ze součástek z blešího trhu“14. Sám Kevorkian dodává, že je na svůj přístroj velice hrdý.

12

Joan M. Brovinsová, Thomas Oehmke; Vražda, nebo milosrdenství? : Dr. Smrt. Vyd.1. Praha: Brána 1996. Str. 15 13 Joan M. Brovinsová, Thomas Oehmke: Vražda, nebo milosrdenství?: Dr. Smrt. Vyd.1. Praha : Brána 1996. Str. 16 14 Tamtéž

20

Obrázek č.3 – nástroj smrti Zdroj - http://en.wikipedia.org/wiki/Euthanasia_device#Thanatron

1.6 Důvody, které vedou k eutanázii Na úvod je dobré položit si otázku. Co vlastně vede lidi k tomu, aby vůbec o eutanázii uvažovali, či ji dokonce podstoupili? Většina veřejnosti se domnívá, že důvodem proč lidé žádají o eutanázii je nesnesitelná fyzická bolest. Argument nesnesitelné bolesti často používají zastánci legalizace eutanázie, jako důvod k ukončení života. „Často se však zapomíná na to, že věcně je tento argument velmi slabý. Při možnostech současné medicíny je totiž většina bolesti léčitelná a nikdo nemusí trpět nesnesitelnou bolestí“15. Fyzickou bolest, lze díky současným možnostem medicíny velmi dobře léčit, či alespoň zmírnit. Jak je tedy možné, že stále velké množství osob uvažuje o eutanázii, z důvodu nesnesitelné bolesti? Odpověď je prostá, jelikož i při současných možnostech medicíny je stále mnoho nemocných, jejichž bolest není správně léčena, ačkoliv by to bylo možné. Dalším důvodem proč lidé uvažují o ukončení svého života, je strach. Často se jedná o strach ze ztráty „lidské důstojnosti“. „Pokud o lidské důstojnosti vážně uvažujeme, vidíme, že vychází z naší podstaty, z toho, že jsme samostatnými, jedinečnými bytostmi. Přirozeně jimi chceme zůstat až do konce svého života“16. Život nám však klade různé překážky, které mohou mít značný vliv na snížení naší důstojnosti a přivézt

15 16

Špinková, M. Euthanasie: víme o čem mluvíme? Praha 2006. Nakladatelství Cesta domů, s. 27 Špinková, M. Euthanasie: víme o čem mluvíme? Praha 2006. Nakladatelství Cesta domů, s. 27

21

nás k úvahám, které nás mohou vést k ukončení našeho života. Mezi takové překážky lze řadit situace, díky nimž jsme trvale odkázáni na invalidní vozík, nebo se ocitneme díky nemoci na nemocničním lůžku, dále se může jednat o úplnou ztrátu kontroly nad našimi vylučovacími funkcemi, či nás může trápit, že vypadáme nevzhledně, nebo že nám zdravotní stav neumožňuje dělat to, co jsme dělali dříve. Lidé často o eutanázii uvažují i z důvodu, že nechtějí být přítěží svým blízkým, jelikož „péče o dlouhodobě těžce nemocného člověka je velmi náročná a stojí mnoho sil. Je proto pochopitelné, že právě tady se může rodit volání po tom, aby přišel konec, aby obě strany byly vysvobozeny“17. V neposlední řadě je třeba zmínit důvod, který často svádí lidi k eutanázii. Jedná se o tzv. „únavu životem“. Nutno podotknout že takový důvod není považován za dostatečný, k tomu, aby eutanazie byla provedena ani v zemích, kde je legalizována. Jedná se o situace, kdy lidé z nějakého důvodu nezvládají svůj život a trvají na jeho ukončení. Takové situace mohou nastat z různých příčin, jako ztráta zaměstnání, neshody v rodině, úmrtí blízké soby, ztráta víry a mnoho dalších.

1.6.1 Osoby, které si zvolili eutanázii V předešlé kapitole jsme si uvedli důvody, které lidi vedou k eutanázii. V této podkapitole si uvedeme osoby, které se z různých důvodů rozhodli, že ukončí svůj život formou eutanázie.

1.6.2 Belgická dvojčata zvolila eutanázii Marc a Eddy Verbessemovi se od narození museli potýkat s vrozenou hluchotou. Postupem času se s tímto problémem naučili žít, s přibývajícím věkem u nich však lékaři diagnostikovali několik dalších závažných onemocnění. Bratr dvojčat Dirkt dodává, že Eddymu lékaři diagnostikovali deformovanou páteř a před nedávnem musel také podstoupit operaci srdce. Všechny uvedené zdravotní problémy dvojčata však ustála. Rozhodujícím faktorem proč se nakonec rozhodli podstoupit eutanázii byla diagnóza, která uváděla, že bratři v horizontu několika let oslepnou. Bratři se tedy rozhodli, že podstoupí eutanázii a podali žádost do nemocnice v belgickém Mechelenu. Nemocnice však jejich žádosti o ukončení života formou eutanázie nevyhověla. Bratři

17

Špinková, M. Euthanasie: víme o čem mluvíme? Praha 2006. Nakladatelství Cesta domů, s. 28

22

podle tamních lékařů nesplňovali nutnou podmínku „nepřekonatelné bolesti“. Jeden z lékařů nemocnice Mechelenu se k tomuto případu vyjádřil: „ Eutanázie je v Belgii zakotvena v zákoně, jeho možných výkladů je však mnoho. Kdyby o eutanázii žádali všichni slepí nebo hluší pacienti, zákon by myslím nesplnil svůj účel. Nemyslím si, že by tito pacienti splňovali podmínku nepřekonatelné a nesnesitelné bolesti“18. Po neúspěchu v nemocnici Mechelenu podali bratři žádost o eutanázii do nemocnice v bruselském Jette, zde jejich prosby byly vyslyšeny a jejich život ukončen. Hlavním důvodem,

proč lékaři nemocnice v bruselském Jette dvojčatům vyhověla, spočívá

v tom, že oba bratři spolu žili po celý život, sdíleli jeden byt i zaměstnání. To že by se po mnoha letech společného života nemohli spatřit a trpěli by tak zejména psychicky. Názory na eutanázii bratrů Verbessemových se různí, a to nejen u belgické veřejnosti, ale i samotné rodiny. Jejich rodiče s eutanázií zpočátku nesouhlasili a bratři před nimi museli své právo tvrdě obhajovat. Naopak jejich nejstarší bratr Dirkt rozhodnutí dvojčat brání a dodává: „ Většina lidí si asi pomyslí proč se mí bratři rozhodli pro eutanázii, když po světe chodí mnoho hluchých a slepých lidí, kteří žijí normální životy. Marc a Eddy se však museli potýkat s celou řadou dalších nemocí, přicházeli jedna po druhé, už tím byli vyčerpáni“19. Eutanázii dvojčat však zkritizoval Chris Gastmans, profesor lékařské etiky z katolické university v Leuvenu. Ten se domnívá, že eutanázie není správným řešením takového problému a vyzývá lékařskou obec k lepšímu přístupu k podobně postiženým lidem.

1.6.3 Transsexuál, který zvolil eutanázii 44-ti letý Nathan Verhelst, muž který byl původně ženou se rozhodl podstoupit v Belgii eutanázii. Jako důvod tak závažnému kroku uvedl „ nesnesitelné psychické trápení“ kvůli nezdařené operaci při změně pohlaví. Z největší pravděpodobností se jedná o první případ na světě, kdy někdo podstoupil eutanázii kvůli změně pohlaví. Verhelst byl původně ženou Nancy Verhelstovou a její přeměna se uskutečnila v roce 2009, když začala brát hormony. Poté následovala úspěšná operace odstranění prsou, a 18

http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/europe/belgium/9800378/Belgian-twins-had-first-requestto-die-refused.html 19

http://zpravy.idnes.cz/belgicka-dvojcata-celila-hrozbe-slepoty-zvolila-eutanazii-paj/zahranicni.aspx?c=A130114_164730_zahranicni_ert

23

nakonec pak lékaři pacientovi implantovali penis. Procedura však nedopadla jak měla. Verhelst se vyjádřil: „chtěl jsem slavit svoje znovuzrození. Když jsem se ale podíval do zrcadla, bylo mi ze sebe zle. Moje nová prsa nebyla podle očekávání a můj nový penis vykazoval nepřijetí tělem. Nechci být zrůdou“20. Tato slova pronesl pár hodin předtím, než byl ukončen jeho život. Zákrok, který ukončil život Verhelsta byl proveden lékařem Wimem Diestelmansem pomocí injekční stříkačky. Jednalo se o stejného lékaře, který ukončil život i belgických dvojčat Verbessemových. Tento lékař konstatoval, že: „volba Nathana Verhelsta nemá nic co dělat s únavou životem. Jsou zde další faktory, které způsobily, že jeho situace je nevyléčitelná a nesnesitelná. Byl to případ, který jasně naplňuje zákonné podmínky pro eutanázii“21. Je třeba i podotknout, že Verhelst se skutečně snažil se svými problémy vyrovnat. Proto navštěvoval půl roku specialistu, což nakonec nebylo nic platné a podstoupil eutanázii. Alarmující je také vysoký počet sebevražd transsexuálů po změně pohlaví. Podle Britského listu páchá sebevraždu 31% transsexuálů po změně pohlaví.

1.6.4 Vážně nemocný Francouz, který žádal o eutanázii 24-ti letý Remy Salvat byl mladík, který trpěl od svých šesti let nevyléčitelným degenerativním onemocněním. Podle médií se s žádostí o povolení eutanázie přímo obrátil na prezidenta Nicolase Sarkozyho, ten však jeho prosbám nevyslyšel. Mladík v žádosti prohlásil:“ vím, že jednou nebudu schopen normálně fungovat, a nechci žít jako vězeň svého těla. Chci zemřít dříve a vyhnout se tak utrpení“22. Mladík si též uvědomoval, že francouzské zákony neumožňují lékařům provádět eutanázii, touto žádostí to chtěl změnit. Sarkozy se k mladíkovi žádosti vyjádřil: „z osobních a filozofických důvodů zastávám názor, že nemáme žádné právo ukončovat život“23. Mladík se nakonec předávkoval léky a ukončil svůj život sám bez cizí pomoci. Salvat zanechal své rodině dopis, ve kterém se upínal k naději, že boj za asistovanou sebevraždu bude pokračovat a dosáhne zdárného konce. Tento francouzský mladík byl inspirován svým velkým vzorem. Tím vzorem byl Vincent Humbert, který se stal po 20

http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/314903-transsexual-zvolil-eutanazii-nezdarena-zmenapohlavi-z-nej-udelala-zrudu.html 21

Tamtéž http://zpravy.idnes.cz/vazne-nemocny-francouz-se-zabil-pote-co-mu-sarkozy-zakazal-eutanazii-120/zahranicni.aspx?c=A080815_121904_zahranicni_pje 22

23

Tamtéž

24

automobilové nehodě slepý, němý, paralyzovaný a trpěl velkými bolestmi. K ukončení života mu dopomohl lékař. Sebevražda Remyho Salvata opět otevřela debatu o legalizaci eutanázie ve Francii. Řekl bych, že jistý podíl na tom nese advokátka rodiny, která jeho jednání označila za „bojovný čin“.

1.6.5 Erika Kullmerová zvolila eutanazii formou přání Eriku Kullmerovou postihlo v roce 2002 silné krvácení do mozku, díky jemuž zůstala dlouhodobě ve vegetativním stavu a byla napojena na dýchací přístroje. Podle dostupných svědectví pozůstalých vyjádřila Kullmerová již dříve přání, aby nebyla uměle udržovaná při životě. Personál nemocnice žádosti dcery Eriky Kullmerové o odpojení přístrojů nevyhověl. Dcera se tak dostala do těžké situace. Na radu svého advokáta ukončila život své matky tím, že nůžkami přestřihla hadičku kapačky s výživou. Její matka i tak přes snahu zdravotníků, kteří se snažili výživu zavést zpět, po dvou dnech zemřela. Podle záznamů „ přirozenou cestou“. Dcera Kullmerové byla za takové jednání zproštěna obvinění, s tím, že se k činu nechala „omylem svést“ návodem advokáta. Advokát rodiny byl odsouzen k podmíněnému trestu na devět měsíců. Nejhůře dopadl syn Kullmerové, který pod mediálním tlakem spáchal sebevraždu. Celým případem se následně zabýval nejvyšší německý soud. Ten rozhodl, že: odpojení umírajícího člověka od přístrojů, kterého udržují při životě není zločin. Z tohoto důvodu byl advokát rodiny Kullmerové zproštěn původního rozsudku, který mu ukládal devíti měsíční podmínku. V rozsudku Spolkového nejvyššího soudu v Karlsruhe se píše:“ vyjádření přání nebýt udržován při životě uměle je rozhodující“24. Takový verdikt byl veřejností dlouhodobě očekáván z důvodu rostoucího množství takových případů.

24

http://www.lidovky.cz/nemecky-soud-povolil-eutanazii-rozhodujici-je-prani-pacienta-pu5-/zpravysvet.aspx?c=A100625_151500_ln_zahranici_gaa

25

2. Krátký historický exkurz Dějiny jsou součástí každé vyspělé společnosti, ČR nevyjímaje. Děti se učí poznat naši historii již už od útlého věku, tedy od základní školy. Snažíme se historii poznat, pochopit a zejména vyvarovat se z omylů minulosti, kterých jsme se dopustili. V této kapitole se snažím nastínit krátký historický pohled na eutanázii od období pravěku po nedávnou minulost nacistického Německa.

2.1 Pravěk Období pravěku můžeme označit jako počátek dějin lidské společnosti. Z tohoto období nemůžeme však očekávat žádné písemné prameny, neboť samotné písmo vznikalo až v jeho závěrečném období. Chybějící písemné prameny z období pravěku nahrazují prameny hmotné, nebo-li archeologické nálezy. Pravěk byl nejdéle trvající dějinnou etapou, která zahrnovala období vzniku a vývoje člověka, lidské společnosti a kultury. Pravěk byl velice krutým a drsným obdobím, jelikož dřívější společnost vylučovala ze svých řad osoby, které by mohly být celému společenství na obtíž. Jednalo se o osoby nemocné, zraněné, staré, ale i osoby, které z nějakého důvodu nebyly boje schopné. Tyto osoby byly ze společnosti vyloučeny a ponechány vlastnímu osudu. Ačkoliv se nám dnes takové jednání může zdát kruté či nemorální, tak v období pravěku bylo naprosto přirozené, že slabí a nemocní jedinci byli v tomto krutém období velkou přítěží pro celou společnost. Kdyby v tomto období žila osoba z dnešní doby tak těžko říci, zda by se zachovala jinak.

2.2 Antika „Termín antika je odvozen od latinského antiquus, jež znamená „starý.“ Vztahuje se na „staré dějiny,“ jakékoliv kultury a pak můžeme hovořit o antice různých kultur, třeba Přední Asii, Číně, Indii, Africe i v Latinské Americe. Běžně se jim označuje epocha řecko-římského starověku v prostoru Středomoří.25 Názory na eutanázii se ve starověké antice rozcházely. Je dobré si proto uvést významné představitelé antiky. Těmto myslitelům se přezdívá „antičtí myslitelé“. 25

Stefan Rebenich, Antika : 101 nejdůležitějších otázek. Vyd. 1. Velké Bílovice: TeMi CZ, 2007 ; str. 11

26

2.2.1 Pythagorovci (572 – 497 př. Kr.) Byli následovníci slavného Pythagora. „S eutanázií zásadně nesouhlasili. Ptáte se proč? Odpověď je prostá. Vedly je k tomu zejména náboženské důvody, úcta a respekt k lidskému životu. Vycházeli z představy, že bohové hodnotí každou vtělenou duši. Podle nich pozemská existence člověka je spojena s bolestí a snad i s těžkou smrtí, protože se jedná o potrestání za předchozí hříchy“.26 Eutanázie je velmi úzce spojena s tzv. Hippokratovou přísahou. Za jejího autora je považován někdo z Pythagorovců. 2.2.1.1 Hippokratova přísaha „Přísahám a volám Apollóna lékaře a Asklépia a Hygieiu a Panakín a všechny bohy a bohyně za svědky, že budu tuto smlouvu a přísahu dle svých možností a dle svého svědomí dodržovat. Toho, kdo mě naučil umění lékařskému, budu si vážit jako svých rodičů a budu ho ze svého zajištění podporovat. Když se dostane do nouze, dám mu ze svého, stejně jako i jeho potomkům dám a budou pro mne jako moji bratři. Pokud po znalosti tohoto umění (lékařského) zatouží, budu je vyučovat zdarma a bez smlouvy. Seznámím své syny a syny svého učitele a všechny ustanovené a na lékařský mrav přísahající s předpisy, přednáškami a se všemi ostatními radami. Jinak však s nimi neseznámím nikoho dalšího. Lékařské úkony budu konat v zájmu a ve prospěch nemocného, dle svých schopností a svého úsudku. Vystříhám se všeho, co by bylo ke škodě a co by nebylo správné. Nepodám nikomu smrtící prostředek, ani kdyby mne o to kdokoli požádal, a nikomu také nebudu radit (jak zemřít). Žádné ženě nedám prostředek k vyhnání plodu. Svůj život uchovám v čistotě a bohabojnosti, stejně tak i své lékařské umění. Nebudu (lidské tělo) řezat, ani ty, co trpí kameny, a tento zákrok přenechám mužům, kteří takovéto řemeslo provádějí. Do všech domů, kam vstoupím, budu vstupovat ve prospěch nemocného, zbaven každého vědomého bezpráví a každého zlého činu. Zvláště se vystříkám pohlavního 26

Marta Munzarová, Eutanazie, nebo paliativní péče? Vyd. 1. Praha; Grada 2005, str. 25

27

zneužití žen i mužů, svobodných i otroků. Cokoli, co při léčbě i mimo svou praxi ve styku s lidmi uvidím a uslyším, co se nesmí sdělit, to zamlčím a uchovám v tajnosti. Když tuto přísahu dodržím a neporuším, nechť ve svém životě i ve svém umění skromně dopředu postoupím. Tak získám si vážnost všech lidí pro všechny ty časy. Když ale zákazy přestoupím a přísahu poruším, nechť stane se pravý opak“.27

2.2.2 Sokrates (470 – 399 př. Kr.) Byl váženým antickým filozofem. Uvažoval tak, že strach ze smrti je něčím nemoudrým. Na smrt pohlížel jako na bezesný spánek, z něhož se buď nezbudíme a tedy se nemusíme bát - anebo budeme přeneseni tam, kde budeme ve společnosti těch, kteří nás předešli – a to by měl být důvodem k radosti. Sokrates v bolesti plné nemoci a utrpení viděl dobrý důvod nelpět na životě.

2.2.3 Platon (427 – 347 př. Kr) Jeho názory na eutanázii můžeme spatřit v jeho dílech. V díle Faidon „zvažuje, že při bezprostředně nastávající a neodvratné smrti může člověk zvolit dřívější odchod ze světa tehdy, není-li jiného východiska“.28 Ve spise Politea odmítá názor, že člověk vděčí za život bohům. V díle „o ideálním státě“ se píše: „obec mají tvořit jednotlivci duševně a tělesně zdraví“.29 Tím Platon myslí, že lidé psychicky či fyzicky nemocní se mají nechat zemřít. Jednoznačně se pojetí eutanázie v Platonově díle „o ideálním státu“ liší od pojetí, které známe v dnešní době. Eutanázii v dnešní době chápeme jako pomoc zemřít těžce nemocnému a trpícímu člověku, tedy jako známku solidarity a soucitu vůči nemocné umírající osobě. Kdežto Platon chápal myšlenku eutanázie jako prostředek k dosažení myšlenky, že obec mají tvořit pouze jedinci zdraví jak fyzicky tak duševně. Nejednalo se mu o pomoc těmto osobám.

27

http://cs.wikipedia.org/wiki/Hippokratova_p%C5%99%C3%ADsaha

28

Marta Munzarová, Eutanazie, nebo paliativní péče? Vyd.1. Praha; Grada 2005, str. 26

29

Platon představa o ideálním státu.

28

2.2.4 Aristoteles (384 – 322 př. Kr.) Jednoznačně odsuzoval myšlenku eutanázie. Vystupoval především proti ukončování života v případě nejrůznějších těžkostí. : „Přivoditi si však smrt abychom se vyhnuli chudobě nebo choří lásky anebo vůbec nějakému zármutku, nenáleží člověku statečnému nýbrž spíše zbabělci; jest totiž změkčilostí vyhýbati se protivenstvím, i nepodstupuje sebevrah smrt proto, že jest to krásné, nýbrž proto, že se vyhýbá zlu“.30 Jeho názory ohledně státu a eutanázie se rozcházely s Platonovými myšlenkami. Zatímco Platon podporoval myšlenku eutanázie pro blaho státu tak Aristoteles byl zásadně proti. Zdůrazňoval, že občané musí zůstat pro dobro státu produktivní co nejdéle. Eutanázie je pro něj odsouzeníhodná proto, že předčasně zbavuje společnost svých členů.

2.2.5 Stoikové „Stoikové připouštěli možnost volit eutanazii tehdy, pokud život člověka, již nebyl v souladu s individuálně pociťovanými potřebami a poznáním sebe sama, díky bolesti, chorobě anebo tělesným abnormalitám“.31 Aby Stoikové připustili možnost eutanázie z rozumného činu, musely být splněny dvě podmínky. První podmínkou byla motivace, která osobu vedla k eutanázii. Touto motivací mohla být závažná onemocnění, která nedovolovala vést důstojný život. Naopak neuznávali eutanázii, díky níž chtěla osoba uniknout povinnostem života. Druhou podmínkou byla odpovědnost vůči ostatním. Resp. zda osoba - která žádala o ukončení života, neměla nějaké závazky vůči rodině či státu.

2.2.6 Lucius Annaeus Seneca Patřil mezi významné filosofy starověkého Říma. Narodil se v Hispánské Kordubě. V mládí přišel do Říma a za otcova dohledu získal rétorické a filosofické vzdělání. Stejně jako jeho bratři byl deklamátor (přednašeč, recitátor) a propagátor delimací, které postupně prostoupili celou římskou literaturou. Hlásal nauku stoickou, která učila, že největší dobro je ctnost a že se člověk má odpoutat od všech malicherností a žít v úplném duševním klidu, z něhož se pravý filosof nedá ničím vyrušit. Problém byl 30

Marta Munzarová, Eutanazie, nebo paliativní péče? Vyd.1. Praha; Grada 2005, str. 26

31

Marta Munzarová, Eutanazie, nebo paliativní péče? Vyd.1. Praha; Grada 2005, str. 27

29

v tom, že Seneca žil jinak, než hlásal. Často mu bylo vytýkáno, že se jeho bohatství neslučovalo s lhostejností pravého stoika k materiálním statkům (mimo to, že využil svého postavení k získání velkého majetku, půjčoval za vysoké úroky) a s velebením chudoby. Postoj Seneca k eutanazii se dá brát za pozitivní. Seneca:“ děkuje přírodě, že nám dala tisícero cest jak odejít ze života“.32 Neváhá přitom volit formu bezbolestného odchodu ze života proti smrti v útrapách. Sám už nedokázal v útrap svého života snášet a se svou ženou spáchal sebevraždu.

2.2.7 Sparta ve starověkém Řecku Sparta bylo město v Jižním Řecku. Ve starověku byla Sparta (nebo také Lakedaimon) hlavním městem stejnojmenného státu, který patřil mezi nejmocnější řecké městské státy. Jeho teritorium zahrnovalo území Lakonie a Messenie. Spartu tvořily tři skupiny obyvatel: Heiloti = otroci, porobení obyvatelé patřící státu, kteří byli přidělováni do rodin Sparťanů anebo pracovali v zemědělství. Perioikové = občané osobně svobodní, ale bez politických práv, zemědělci, řemeslníci a obchodníci. Sparťané = jediní plnoprávní občané ; bylo jich málo (okolo 10000 mužů), proto museli být všichni vojáky. Vojenský výcvik se konal od sedmi let (mimo rodinu). Výcvik byl sportovní, vojenský a tvořila ho i výchova k vlastenectví a částečná znalost čtení, psaní a počtů. Také dívky se musely podrobit částečnému výcviku zdatnosti. Tento výcvik byl zapotřebí pro ovládání početně silnějších podrobených skupin obyvatel. 2.2.7.1 Sociální pojetí ve Spartě Sparta byla a je pro mnohé ideálním vojenským státem, v němž se musel bezpodmínečně podrobit službě kolektivu. Spartská nemluvňata byla ponořována do vína, slabší jedinci následně dostávali křeče a umírali, defektní novorozenci byli dokonce svrháváni ze skály. Proto nemůžeme mluvit o eutanázii, jelikož v dnešní době

32

Lucius Annaeus Seneca; významný filosof starověkého Říma.

30

chápeme eutanázii, jako ukončení života těžce nemocného člověka zejména lékařem. Ve starověké Spartě ukončoval život těchto defektních dětí někdo jiný (ne lékař). Lékaři ve Spartě dodržovali Hippokratovu přísahu, která jim neumožňovala ukončovat život těchto dětí. Mnohým lidem se může zdát takové jednání kruté, ač na druhou stranu pochopitelné, jelikož panovala tvrdá doba a slabí jedinci mohli v boji ohrozit celý národ. Pro mě jsou však nepochopitelné názory, že postižené děti by se měli usmrtit, se vyskytují i v dnešní době a dokonce od vysoce postaveného radního. Collin Brewer z britského Cornwallu pronesl tato šokující slova k zástupkyni charitativní organizace Therese Courtové, která se zabývá pomocí postiženým dětem: „podle něj stojí péče o postižené děti příliš peněz a bylo by levnější je uspat“.33 Jistě lze pochopit chování Sparťanů ve starověkém Řecku, kdy postižené děti svrhávali ze skály pro blaho národa, jelikož slabí či nemocný jedinec mohl v boji ohrozit celý národ. Myslím si však, že usmrcovat postižené děti z finančních důvodů je vysoce nemorální a takové jednání má blíže k totalitnímu režimu než v demokracii. Podle ankety v místních novinách volá pro odstoupení radního 97% respondentů. Radní však odstoupit nehodlá, ale alespoň zaslal písemnou omluvu.

2.3 Středověk Je tradiční označení dějinné epochy mezi koncem starověku, antické civilizace a začátkem novověku, které se poprvé objevilo v období renesance. Středověk je obvykle ohraničen pádem Západořímské říše v roce 476 a objevením Ameriky Kryštofem Kolumbem roku 1492 či zveřejněním 95 tezí Martinem Luterem roku 1517.34 Hlavním znakem středověku je vzestup a šíření křesťanství. Dá se říci, že právě šíření křesťanství rozvinulo v tomto období míru soucitu a pomoci bližnímu svému. Křesťanství považovalo lidský život za něco posvátného (boží dar), jehož vlastníkem není člověk, nýbrž bůh. Na člověka se pohlíží pouze jako na správce života.

33

http://www.novinky.cz/zahranicni/294598-postizene-deti-stoji-moc-penez-mely-by-se-uspat-sokovalbritsky-radni.html 34

http://cs.wikipedia.org/wiki/St%C5%99edov%C4%9Bk

31

Středověké křesťanství odsuzuje sebevraždu i jakoukoliv účast na usmrcení druhého člověka. Takové zásahy, které měly za následek smrt člověka, byly posuzovány jako hříchy proti božímu daru. Dá se tvrdit, že postoje středověkého křesťanství v otázkách sebevraždy či jiného usmrcení, i byť ze soucitu se od postojů současného křesťanství neliší. Jelikož stále přetrvává názor, že život člověka je boží dar a člověk není jeho majitelem, tudíž sám nemůže rozhodovat o jeho ukončení.

2.4 Novověk Novověk lze označit za dějinnou etapu lidské svobody. V této historické etapě v lidské společnosti dochází k mnoha významným změnám od dřívější historické etapy středověku. Dochází k rozvoji osobní svobody a posílení lidských práv. Změny se však netýkaly pouze osobních svobod či lidských práv, ale nastávaly i v oblastech kultury či ekonomie. V tomto období dochází k velkým změnám ve smýšlení člověka o eutanázii. Zatímco ve středověku ovlivňovalo myšlení člověka hlavně křesťanství, které považovalo eutanázii či sebevraždu za něco hříšného, tak renesanční člověk smýšlel trochu jinak. Změnu v pohledu na eutanázii, jako na předčasné ukončení života člověka, přinesla právě renesance a humanismus. Právě v období renesance a humanismu získává slovo eutanázie význam, který mu zůstal dodnes. Vyjasnili jsme si tedy významné změny, které nastaly v historické etapě novověku. Dále si uvedeme významné představitelé tohoto období včetně jejich děl a pohledu na eutanázii.

2.4.1 Thomas More Byl anglický právník, politik a spisovatel. V letech 1529-1532 zastával úřad lorda kancléře krále Jindřicha VIII, jehož byl blízkým spolupracovníkem a přítelem. Je považován za nejlepšího anglického právníka a jednoho z největších evropských vzdělanců své doby. Po roztržce krále Jindřicha VIII s katolickou církví se roku 1532 s králem rozešel a rezignoval na svůj úřad. Když později odmítl složit přísahu podle zákona o následovnictví, byl nejprve uvězněn a následně popraven. Katolická církev ho ctí jako svatého mučedníka.

32

Mezi nejvýznamnější dílo Thomase Mora patří určitě Utopia. Toto dílo se odehrává ve vysněném neexistujícím místě. Právě v díle Utopia můžeme nalézt názor Thomase Mora na eutanázii. Thomas Mor zde hovoří takto: „O nemocné, jak jsem řekl, pečuji s velikou láskou a neopomíjejí ničeho, aby je navrátili zdraví, ať jde o vhodnou léčbu či náležitou životosprávu. Utěšují i lidi nezhojitelně nemocné tím, že je navštěvuji, s nimi rozprávějí a poskytují jim všemožná ulehčení. Jde-li však o nemoc nejenom nevyléčitelnou, ale i takovou, která chorého ustavičně mučí a týrá, tu ho kněží a úředníci vybízejí, když již vlastně přežívá svou smrt bez schopnosti k životním úkonům, jiným jsa na obtíž a samému břemenem, aby se rozhodl déle neživit morovou nákazu, neváhal zemřít, poněvadž mu je život jen mučivou útrapou: naopak, aby se tohoto trpkého života, jakožto žaláře a mučidla, s dobrou nadějí buď sám zbavil, anebo se ho dal od jiných se svým souhlasem zbaviti: protože smrtí vyvázne nikoli z výhod, nýbrž z trestu, bude prý jednati rozumě, protože však přitom poslechne rad kněží, tj. tlumočníků boží, bude nad to jednati též zbožně a svatě. Ti, kteří se i dají přesvědčiti, buď sami ukončují život hladovkou, nebo jsou z něho odesíláni v oblouzení a bez pocitu umírání. Nikoho však neusmrcují proti jeho vůli ani vůči lidem odpírajícím zemřít nijak neumenšují svou péči. Odejít takto ze života pokládají u lidí, které sami přemluvili, za čestné. Naproti tomu člověka, který si sáhne na život z důvodu, kterého neschválili kněží a senát, nepokládající za hodna pohřbu ani do země ani žehem: takové sebevrahy nepohřbeny potupně vrhají do některého močálu“.35 Z tohoto úryvku je patrné, že Thomas Mor se stavěl k eutanázii pozitivně. Dá se říci, že měl soucit s těžce nemocnými a naopak neměl moc pochopení pro lidi, kteří páchali sebevraždy z jiných důvodů, než které schvalovali kněží a senát. Podstatným faktem je, že respektuje názor, že k eutanázii může dojít pouze na žádost nevyléčitelně nemocného, trpícího pacienta.

35

http://www.obcinst.cz/euthanasie-mezi-nami/

33

2.4.2 Francis Bacon Byl anglický filosof, vědec, historik a politik. Je považován za zakladatele empirismu a tvůrce nové vědecké metody. Za svůj život zastával mnoho významných pozic. Mezi nejvýznamnější zřejmě patřila funkce lorda kancléře. Francis Bacon se narodil v rodině Sira Nicholase Bacona, lorda strážce pečeti, a jeho druhé manželky Anne Cook. Jeho rodina pocházela z tzv. nové šlechty, která získala své majetky po likvidaci statků římsko-katolické církve v Anglii. V mládí byl poslán na Universitu v Cambridge, kde vynikal svou genialitou. Po studiích doprovázel anglického velvyslance na dvůr Jindřicha III do Francie. Po smrti svého otce se vrací do Anglie a stává se politikem. Poté zastává mnoho významných funkcí včetně lorda kancléře. Byl odsouzen za korupci, ale díky dobrým vztahům s králem mu po pár dnech vězení byla udělena milost. Poslední dva roky života věnoval práci na filosofických spisech. Zemřel na podchlazení při pokusu se zmrazováním potravin. Francis Bacon je považován za osobu, která vůbec poprvé použila slovo eutanázie. Toto slovo pro něj představovalo bezbolestnou, šťastnou a snadnou smrt. Podobně jako u Thomase Mora nalezneme zmínku o eutanázii i u Franciska Bacona v utopistickém díle „Nová Atlantida“. V tomto díle popisuje, co by mělo být úkolem lékaře. Tedy hlavně obnova zdraví a také zmírňování bolesti a útrap doprovázející onemocnění. Zaobírá se tedy otázkou jakým způsobem a prostředky by mohla lékařská věda pomoci umírajícím, trpícím osobám. Bacon požaduje pro trpícího nárok na ukončení jeho útrpného, nevyléčitelného života a na druhou stranu právo lékaře vysvobodit takto nevyléčitelného pacienta z jeho utrpení.

2.5 Eutanazie v nacistickém Německu Od konce 19. st. se myšlenka eutanazie dostává do zcela nových souvislostí. Sociálně darwinistické a rasově hygienické snahy byly cíleny na biologické „zlepšení“ člověka. Po roce 1900 se stále důležitějším stávalo rozlišování mezi: zdravým a patologickým dobrým a špatným dědičným založením. Po skončení 1. světové války se představy o eutanázii radikalizovaly zejména v Německu. Zde dva univerzitní profesoři, právník Karl Binding a psychiatr Alfred E. Hoche, požadovali roku 1920 „souhlas se zničením života nehodného žití“. Určili tři skupiny lidí, u nichž ho připouštěli. Patřili mezi ně 34

těžce duševně postižené osoby či váleční poškozenci. Předpokládali fungování zvláštních komisí složených z právníků a lékařů. Právě publikace díla „Souhlas se zničením života nehodného žití“ měla obrovský ohlas; zároveň však i největší negativní dopad. Poprvé se v ní objevila označení jako „neužiteční jedinci“ nebo „balastní existence“, která byla později propagandisticky využívána nacisty.

2.5.1 Program T4 v nacistickém Německu Eutanázie v nacistickém Německu byla uskutečňována prostřednictvím „Programu T4“. Název programu byl odvozen od sídla v Berlíně, Tiergartenstr.4. V německé říši bylo zřízeno dalších šest ústavů, v nichž měla být prováděna eutanázie. Ve všech ústavech“T4“ byly zřízeny plynové komory, v nichž pacienti byli likvidováni oxidem uhelnatým. Do září 1941 bylo takto usmrceno 70-90 tisíc lidí, které speciálně vybraní lékaři označili jako „lebensunwerte“ – tedy nehodné života. Tímto programem pověřil Adolf Hitler svého kancléře Philippa Bouhlera (1899-1948) a svého doprovázejícího lékaře; profesora Karla Brandta (1904-1948). Program T4 sloužil k organizování masové likvidace nemocných a postižených osob. Ta byla označována jako eutanázie. Zajímavé je však, že Hitler neměl k takovému provádění eutanázie oprávnění, jelikož samotný akt eutanázie byl v rozporu s říšským právem a samotná eutanázie tak byla pouhou vraždou. Nezbývalo mu tedy nic jiného než takové jednání činit tajně. V září 1941 díky protestu veřejnosti a především katolické církvi byl Hitler nucen program T4 oficiálně ukončit. I přes oficiální ukončení tohoto programu pokračovalo vraždění psychicky a tělesně postižených i nadále. „Přesný počet objetí nacistické eutanázie není přesně znám, avšak na norimberském procesu byl odhadnut na 275 tisíc“.36

36

http://www.holocaust.cz/cz2/history/events/eutanazie

35

3. Eutanazie v českém a československém právním řádu Cílem této kapitoly je, podívat se jak byla eutanázie zakotvena v našem právním řádu v minulosti a jak je podchycena dnes. Vymezuji zde pokusy o zakotvení eutanazie v našem právu. Dále se snažím podívat na problematiku eutanazie z pohledu různých zákonů.

3.1 Krátký historický exkurs eutanázie v právu Českém a československém Na úvod této podkapitoly si dovolím začít obdobím, které se váže ke vzniku Československa. Zákon č. 11/1918, tzv. recepční norma, která stanovovala, že zůstaly v platnosti dosavadní říšské a zemské zákony. Právní úprava eutanazie tak zůstávala v režimu rakouského trestního zákona z roku 1852, který eutanazii nepovoloval. Za doby první republiky byly navrženy celkově dvě změny, znění trestního zákoníku. První změna roku 1926 „předpokládala jednak usmrcení na žádost, kdy umožňuje snížení trestu tomu, kdo spáchal čin podléhající mimořádnému nátlaku nebo v přechodném omluvitelném stavu, a jednak usmrcení ze soucitu, kdy může soud trest mimořádně zmírnit nebo od potrestání upustit v případě, usmrtí-li viník úmyslně jiného ze soucitu, aby uspíšil jeho neodvratnou smrt.“37 Osnova čs. trestního zákona z roku 1936 u ustanovení § 271 odst. 3 předpokládala tento text: „Usmrtí-li viník úmyslně jiného ze soucitu, aby uspíšil jeho neodvratnou, nedalekou smrt a tím jej vysvobodil z krutých bolestí způsobených nezhojitelnou nemocí nebo z jiných tělesných muk, proti nimž není pomoci, může soud mimořádně zmírnit nebo od potrestání upustit.“ Dále uvádím případy, které eventuálně naplňovaly toto ustanovení. Případ železničního dělníka, který při nehodě uvízl v hořícím vagónu v tunelu, a bylo jisto, že uhoří a jenž volal na četníka, který stál nedaleko, ale pomoci mu nemohl, aby jej nenechal uhořet, ale zastřelil jej. Případ italského poslance, jenž byl při zemětřesení zavalen troskami tak, že nebylo možné ho vyprostit, přičemž 37

http://www.epravo.cz/top/clanky/eutanazie-v-pravnim-radu-cr-28721.html

36

měl rozdrcené údy a otevřené útroby, jeho rodina musela přihlížet utrpení umírajícího, jenž je prosil, aby jej usmrtili. „Autor těchto osnov A. Miřička se domníval, že případy takového usmrcení by neměly být postiženy trestem vůbec s tím, že by odpovědnost pachatele z hlediska procesního vyřešila každá laická porota zproštěním obžaloby.“38 Sám Miřička uvádí z vlastní praxe případ dítěte, které onemocnělo spálou. Museli mu nejprve amputovat končetiny a pak dlouho umíralo v bolestech a bez naděje na zlepšení stavu. V roce 1937 padly oba návrhy. Důvodem bylo, že „usmrcení na žádost z útrpnosti“ mělo být stíháno pouze jako přečin. Faktem zůstává, že ani jeden návrh neprošel. Zákon č. 86/1950 Sb., ani zákon č. 140/1961 Sb., platný do roku 2009, žádnou novou skutkovou podstatou, která by řešila problematiku eutanazie, nepřišel.

3.1.1 Usmrcení na žádost V červenci roku 2004 předložila vláda sněmovně nové znění trestního zákoníku. Mezi řadou novot v něm obsažený zbudil značnou odezvu jak mezi odbornou tak i laickou veřejností zejména v posledních letech tolik diskutované téma eutanazie, resp. otázka jejího

případného

trestně

právního

postihu,

přičemž

tato

skutečnost

byla

v projednávaném znění trestního zákoníku náležitě zohledněna a obsažena v dikci ustanovení § 118 zákonného návrhu tzv. jako usmrcení na žádost. §118 Usmrcení na žádost (1) Kdo ze soucitu usmrtí nevyléčitelně nemocnou osobu, která trpí somatickou nemocí, na její vážně míněnou a naléhavou žádost, bude potrestán odnětím svobody až na šest let. (2) Vážně míněnou a naléhavou žádostí se rozumí svobodný a určitý projev vůle osoby starší osmnácti let, která není zbavena ani omezena ve způsobilosti k právním úkonům a není stižena duševní poruchou, jednoznačně a důrazně směřující k jejímu vlastnímu usmrcení. K návrhu zákona se vyjádřil jeho hlavní autor JUDr. Pavel Šámal, Ph.D, soudce Nejvyššího soudu. Šámal k návrhu dodává „ do zákona jsme nový čin zanesli, protože

38

http://cs.wikipedia.org/wiki/Eutanazie

37

je nutné rozlišit mezi ní a vraždou, která je mnohem závažnější čin.“39 S ohledem na toto tvrzení je nutno dodat, že zatímco za vraždu dnes hrozí trest odnětí svobody v délce minimálně 10 let, v případě eutanazie by byla tato doba nejvíce šestiletá. 3.1.1.1 Důvodová zpráva k §118 usmrcení na žádost Dle důvodové zprávy k návrhu nového trestního zákona se ve zmiňovaném ustanovení §118 řeší jen velmi úzká výseč z eutanázie, a to tzv. euthanázie voluntární, vyžádána dotčenou osobou. Rozhodujícím motivem zde pak je omluvitelná pohnutka, především soucit s trpícím. V této souvislosti důvodová zpráva pokládá za důležité zdůraznit, že navrhované znění není řešením vedoucím k beztrestnosti, ale jen k nižší trestnosti takového jednání. Důvodová zpráva dále uvádí následující poznatky ve vztahu k platnému právnímu řádu České republiky: „tato úprava neřeší případy postupu lékaře, kdy informovaný pacient nedá souhlas k provedení lékařského zákroku, kdy není z tohoto důvodu zahájena životně důležitá léčba nebo je tato léčba přerušena, vzhledem k tomu, že informovaný pacient nedá souhlas k jejímu pokračování. Zde totiž dostačuje naše právní úprava, podle níž informovaný souhlas pacienta, je jednou ze základních podmínek lékařského zákroku. Ustanovení §23 odst. 2 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, stanoví: „Vyšetřovací a léčebné výkony se provádějí se souhlasem nemocného, nebo lze-li tento souhlas předpokládat. Odmítá-li nemocný i přes náležité vysvětlení potřebnou péči, vyžádá si vyšetřující lékař o tom písemné prohlášení (revers).“ Podle této úpravy nejedná-li se o výjimky stanovené §23 odst. 4 cit. zák., má tedy pacient právo jakýkoliv lékařský zákrok odmítnout a toto jeho rozhodnutí musí být lékařem respektováno. Stejně tak tato úprava neřeší případy zkrácení života pacienta v důsledku podávání stále se zvyšující dávek léků nutných pro účinné tlumení bolesti, kdy není vlastním cílem jednání zkrátit život, ale tlumit bolest. V tomto směru je třeba zdůraznit, že tyto postupy jsou lékaři považovány nejen za přístupné, ale za přikázané a nespadají pod pojem euthanázie, neboť jestliže lékař v souladu s uznávanými medicínskými a etickými zásadami, usnadňuje nemocnému konec života, jedná lege artis.“40

39

http://www.epravo.cz/top/clanky/eutanazie-v-pravnim-radu-cr-28721.html

40

http://www.epravo.cz/top/clanky/eutanazie-v-pravnim-radu-cr-28721.html

38

3.1.2 Návrh zákona o důstojné smrti V červenci 2008 předložila senátorka Václava Domšová (SNK ED) senátní návrh zákona o důstojné smrti. Jako důvod proč k takovému kroku přistoupila uvedla: „Veřejnost po diskusi na toto téma touží. A osobně si myslím, že je nutné o důstojné smrti hovořit. A protože se návrhu příslušného zákona zatím nikdo ze zákonodárců neuchopil, tak jsem ho podala já.“41 Nutno podotknout, že návrh zákona se tehdy nezamlouval ministryni pro lidská práva Džamile Stehlíkové. Džamila Stehlíková považovala tento návrh za nešťastný. Podle ní se na situaci těžce nemocných a umírajících nelze dívat jako na volbu mezi utrpením a smrtí z rukou lékaře. Řešení má být kvalitní dostupná hospicová a paliativní péče. Návrh zákona o důstojné smrti - §1 odst. 1 stanovuje, co se myslí důstojnou smrtí „ukončení života osoby (pacienta) na její vlastní žádost s vědomou, odbornou pomocí jiné osoby“. §2 odst. 1 stanovuje, kdo může napomáhat k důstojné smrti či dokonce smrt vyvolat. Touto osobou smí být pouze lékař. §2 odst. 2 stanovuje beztrestnost pro lékaře, který napomáhá k důstojné smrti či ji vyvolá, tedy za podmínky, že lékař postupuje v souladu s ustanovením tohoto zákona. §2 odst. 3 stanovuje, že lékař má svobodnou vůli a k napomáhání důstojné smrti či její vyvolání nesmí být nucen. §2 odst. 4 stanovuje, že pokud zdravotní stav pacienta dovoluje, aby svůj život ukončil pouze s nápomocí lékaře, má toto jednání přednost před tím, než aby lékař sám smrt vyvolal. §3 uvádí, že pacient o důstojnou smrt může žádat předem, důvodem může být, že pacient trpí vážnou nemocí a v budoucnu by nebyl schopen vyjádřit svoji vůli. §4 odst. 1 stanovuje formální podmínky žádosti pacienta o důstojnou smrt. Zejména se jedná o to, že pacient v době vyhotovení žádosti o důstojnou smrt musí být plně způsobilý k právním úkolům. Žádost musí být vlastnoručně sepsána a podepsána. Další odstavce §4 upravují formální podmínky pro osoby, které nemohou číst či psát nebo jsou nevidomý. §5 uvádí, že pacient kdykoliv může vzít svou žádost o důstojnou smrt zpět. Důležitý je určitě §7 odst. 2, který uvádí, že ukončit život pacienta nelze pouze pro stáří či bezmocnost. Další paragrafy tohoto zákona řeší zejména postup lékaře. Z důvodové zprávy k návrhu zákona o důstojné smrti můžeme vyčíst, že tento zákon se snaží vyřešit mnohdy neúnosnou situaci pacienta, který trpí vážnou chorobou, případně

41

http://www.umirani.cz/detail-clanek/senat-ma-na-stole-zakon-o-eutanazii.html

39

se rovněž nachází ve stavu nezměnitelného bezvědomí, a jeho zdravotní stav vyvolává trvale fyzické nebo psychické utrpení. I když český právní řád nijak nepostihuje spáchání sebevraždy, zdá se, že důstojnější pro řešení shora zmíněných situací by bylo zakotvení podrobně upravené a kontrolované možnosti ukončit život člověka (nacházejícího se ve vážném a neřešitelném zdravotním stavu) na základě jeho dobrovolného rozhodnutí. K této možnosti již přikročilo nemálo států, např. Nizozemí, Belgie či Oregon. Další státy důstojnou smrt neřeší jako takovou zvláštní právní úpravou, její vyvolání však za určitých podmínek nepostihují podle předpisů, které by se jinak v dané situaci uplatnily. Odkazovat se na jiné státy, dle mého názoru, mi přijde jako jakési ospravedlnění tohoto zákona. Na závěr je třeba podotknout, že návrh o důstojné smrti, který předkládala senátorka Džamila Stehlíková, byl zamítnut, což jistě byla dobrá zpráva pro odpůrce legalizace eutanázie a naopak špatná zpráva pro příznivce legalizace eutanázie.

3.2 Eutanázie a zákon č.40/2009 Sb. (trestní zákoník) K této podkapitole se věnuji podchycení eutanázie v trestním zákoníku; resp. tomu, jak bude pachatel potrestán, dopustí-li se eutanázie tzv. usmrcení ze soucitu. TZ právní úpravu eutanázie nenabízí. Pachatel, který se dopustí eutanázie (usmrcení ze soucitu), bude stíhán pro jiný TČ, jehož svým jednáním skutkové podstaty naplní. Trestných činů, pro které může být osoba stíhána za usmrcení jiné osoby ze soucitu je hnedka několik. Důležité bude, jak se ke kvalifikaci jednání osoby, která usmrtí jinou osobu ze soucitu, postaví soud. První kvalifikací může být naplnění skutkové podstaty TČ vraždy §140. §140 – vražda (1) Kdo jiného úmyslně usmrtí, bude potrestán odnětím svobody na deset až osmnáct let. (2) Kdo jiného úmyslně usmrtí s rozmyslem nebo po předchozím uvážení, bude potrestán odnětím svobody na dvanáct až dvacet let.

40

(3) V tomto odstavci se jedná o kvalifikované skutkové podstaty, které zvyšují nebezpečnost takového jednání pro společnost a je za toto jednání ukládán trest odnětí svobody na patnáct až dvacet let nebo výjimečný trest. Zejména se jedná o osoby, na kterých byl trestný čin spáchán např. na těhotné ženě, na dítěti mladším patnácti let, na svědkovi, znalci nebo tlumočníkovi v souvislosti s výkonem jejich povinnosti. Také jakým způsobem byl čin spáchán (zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem) a zda osoba měla v úmyslu pro sebe nebo jiného získat majetkový prospěch. V případě euthanasie by se dle mého názoru použila právní kvalifikace odst. 2., jelikož se dá předpokládat, že k takovému rozhodnutí dospěje osoba, která usmrtí jinou osobu ze soucitu po předchozím uvážení. Další kvalifikací, ke které může soud dospět u osoby, která se dopustila usmrcení ze soucitu je TČ zabití §141. §141 – zabití (1) Kdo jiného úmyslně usmrtí v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli nebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného bude potrestán trestem odnětí svobody na tři léta až deset let. (2) Odnětím svobody na pět až patnáct let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin v odst. 1 (a) na dvou nebo více osobách, (b) na těhotné ženě, nebo (c) na dítěti mladším patnácti let. Důvodem, proč soud může dojít k tomu, že usmrcení ze soucitu může být právně kvalifikováno jako zabití, vidím v tom, že osoba, která usmrtila někoho jiného ze soucitu, jednala právě v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jinému omluvitelnému hnutí mysli. Stačí se jen vžít do kůže osoby, která chce pomoci někomu blízkému, který trpí silnými bolestmi, ať už fyzickými či psychickými. A právě u této osoby se dá předpokládat, že jednala buď v silném rozrušení či jiném omluvitelném

41

hnutí mysli. Záleží však na situaci a okolnostech činu. Konečné slovo tak bude mít soud. Další kvalifikací, ke které může soud přistoupit je kvalifikace TČ podle §144 účast na sebevraždě. Tento paragraf jsme si již rozebrali; viz str. 7 až 8. Důležité je v tomto případě zmínit, že trestní sazba u §144 (účast na sebevraždě) je podstatně nižší, než u již zmiňovaných TČ vraždy a zabití. Důvodem je, že pachatel podle §144 neukončuje život jiné osoby, pouze tuto osobu k takovému jednání pohne či ji napomáhá.

3.2.1 Mimořádné snížení trestu odnětí svobody a polehčující okolnosti Jak jsme si již uvedli výše, osoba, která se dopustí usmrcení ze soucitu, bude s největší pravděpodobností stíhána za TČ vraždy či zabití. Nicméně soud může pachateli takového jednání uložit trest pod dolní hranici trestní sazby na základě §58 zákona č. 40/2009 Sb. §58 mimořádné snížení trestu odnětí svobody (1) Má-li soud vzhledem k okolnostem k případu nebo vzhledem k poměru pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody trestním zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání, může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby tímto zákonem stanovené. (3) Při snížení trestu odnětí svobody podle odst. 1 a 2 nelze uložit trest (a) pod pět let, činí-li dolní hranice trestní sazby odnětí svobody alespoň dvanáct let, (b) pod tři léta, činí-li dolní hranice trestní sazby odnětí svobody alespoň osm let, (c) pod jeden rok, činí-li dolní hranice trestní sazby odnětí svobody alespoň pět let. V případě, že soud nevyužije mimořádného snížení trestu odnětí svobody, může při vyměřování trestu aplikovat tzv. polehčující okolnosti. V případě eutanázie (tedy usmrcení ze soucitu) může soud aplikovat §41 písmeno b), to říká, že pachatel spáchal čin v silném rozrušení ze soucitu nebo z nedostatku životních zkušeností. Na základě této polehčující skutečnosti může pachateli uložit trest v dolní hranici trestní sazby.

42

3.2.2 Okolnosti vylučující protiprávnost Pod označením „okolnosti vylučující protiprávnost“ rozumíme některé okolnosti, které způsobují, že čin, který se svými rysy podobá TČ, není nebezpečný pro společnost ani protiprávní a není tedy ani trestným činem.“42 Jaké známe okolnosti vylučující protiprávnost: krajní nouze nutná obrana svolení poškozeného přípustné riziko oprávněné použití zbraně Z pohledu eutanázie nás z okolností vylučujících protiprávnost bude zejména zajímat písmeno c) svolení poškozeného. §30 svolení poškozeného (1) Trestní čin nespáchá, kdo jedná na základě svolení osoby, jejíž zájmy, o níž tato osoba může bez omezení oprávněně rozhodovat, jsou činem dotčeny. Po přečtení §30 odst. 1 se můžeme mylně domnívat, že tedy usmrcení jiné osoby, pokud tato osoba k němu dá souhlas, je beztrestné, jelikož takové to jednání je vymezeno mezi okolnostmi vylučující protiprávnost. Takové myšlení je však mylné, jelikož je zapotřebí dočíst celý §30 do konce. §30 odst. 3 dává jasně najevo, že svolení poškozeného se nevztahuje na jeho usmrcení, jelikož v takovém případě se jedná o TČ. §30 odst. 3 zní: s výjimkou případů svolení k lékařským zákrokům, které jsou v době činu v souladu s právním řádem a poznatky lékařské vědy a praxe, nelze za svolení podle odst. 1 považovat souhlas ublížení na zdraví nebo usmrcení.

3.3 Eutanázie a ústavní právo Ústava ČR stejně jako Listina základních práv a svobod patří mezi zákony s nejvyšší právní silou, to znamená, že jiné zákony nesmí být s nimi v rozporu. Důležité je tedy se

42

JUDr. Vladimír Krupka, JUDr. Pavel Němec; Trestní právo hmotné; obecná část. Praha : Armex. Vyd.3.; 2000, str. 34

43

podívat na problematiku eutanázie z pohledu Ústavy či Listiny základních práv a svobod. Po dlouhém bádání a pátrání jsem zjistil, že zákon č. 1/1993 Sb. (Ústava ČR) problematiku eutanázie neřeší, tedy z tohoto zákona nevyplývá nic, co by eutanázii zakazovalo. Přejděme tedy k zákonu č. 2/1993 Sb. (Listina základních práv a svobod) Zákon č. 2/1993 Sb. čl. 6 : (1) Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením. (2) Nikdo nesmí být zbaven života. (3) Trest smrti se nepřipouští. (4) Porušením práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven života v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné. Právě článek 4 vzbuzuje rozporuplné názory, zda eutanázie může být legalizována. Tyto názory však vyvrací komentáře V. Pavlíčka a kolektivu, které uvádějí, že celý článek 6 je nutné brát jako celek, který chrání lidský život a proto ani odstavec nepřipouští eutanázii a naráží hlavně na instituty nutné obrany a krajní nouze. Já osobně s tímto názorem nesouhlasím, jelikož není v odst. 4. taxativně vymezeno jakých případů se týká. Proto se domnívám, že pokud by vznikl zákon, který by legalizoval eutanázii či asistovanou sebevraždu měl by mít oporu právě v odst. 4.

3.3.1 Eutanázie a Ústavní soud ČR Již jsme si uvedli znění článku 6 odst. 4, který může vzbuzovat dojem, že by mohl vzniknout zákon, který by povoloval eutanázii. Otázkou tedy zůstává, jak by se k takovému zákonu postavil Ústavní soud. „Český Ústavní soud, který má působnost v přezkumu konformity obecně závazných právních předpisů i jednotlivých rozhodnutí s ústavním pořádkem České republiky, se ve své rozhodovací činnosti přidržuje rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva.“43 V této souvislosti je třeba zmínit případ 2346/02 Preety vs. The United Kingdom. Paní Diane Pretty byla ve svých 43 letech postižena nemocí motorických neuronů. Toto onemocnění způsobuje slabost horních a dolních končetin svalů, které slouží ke kontrole dýchání. Žádná dosud známá léčba není schopna rozvoji takového onemocnění zabránit. Paní Pretty se obrátila 27. 2. 43

Radek Ptáček, Petr Bartůněk a kolektiv; Eutanazie – pro a proti. Vyd.1. Praha; Grada, 2012, str. 148

44

2001 v Anglii na úřad pro veřejné trestní stíhání s žádostí, aby mohl manžel beztrestně ukončit její život. Po tomto úřadu žádala záruku, že pokud jí manžel dopomůže zemřít, nebude za takové jednání stíhán. Záruka jí však nebyla poskytnuta. Obrátila se tedy 20.8.2001 na místně příslušný soud, nicméně ani zde se kladného rozhodnutí nedomohla. Využila poslední možnosti a obrátila se 21. 12. 2001 na ESLP. Ve své stížnosti tvrdila, že neposkytnutí imunity jejímu manželovi porušuje její práva, která jsou uvedena v čl. 2, 3, 8, 9 a 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Evropský soud pro lidská práva nakonec dospěl k názoru, že z čl. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, tedy z práva na život, nemůže být vyvozováno právo na smrt. Ústavní soud ČR ctí rozhodnutí ESLP, nicméně nelze vyloučit, že by se ústavní soud ČR nepostavil o otázce eutanázie jiným způsobem.

3.4 Zákon č.372/2001 Sb.., zákon o zdravotních službách Dne 1. 4. 2012 nabyl účinnosti zákon. č. 372/2011 Sb., který nahradil zastaralý zákon č. 20/1966 Sb., zákon o zdraví a péči lidu. Tento zákon posiluje práva pacienta a jeho svobodu v rozhodování. Důležitý je určitě §36 (dříve vyslovená přání). Tento paragraf umožňuje pacientovi, aby v případě, kdy se dostane do takového zdravotního stavu, že nebude moci o sobě rozhodovat, vyslovil již dříve přání na základě, kterého s ním budou lékaři nakládat. Přání může obsahovat odmítnutí nějakého druhu léčení či resuscitace. Na druhou stranu toto přání neumožňuje provedení eutanázie, tedy aktivního usmrcení, jelikož §35 odst. 5 písm. b) uvádí, že dříve vyslovené přání „ nelze respektovat, pokud nabádá k takovým postupům, jejichž výsledkem je aktivní způsobení smrti.“44

44

http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?page=0&idBiblio=75500&recShow=35&fulltext=&nr=372 ~2F2011&part=&name=&rpp=50#parCnt

45

4. Zastánci a odpůrci eutanázie v ČR Česká republika stejně jako i jiné společnosti světa se v problematice eutanázie dělí na dva nesmiřitelné tábory. Jedni jsou pro ukončení života těžce nevyléčitelné osoby a pro beztrestnost pro osobu, která tento život ukončí. Druzí se k problematice eutanázie staví tak, že není správné ukončovat lidský život ani u osoby, která je těžce nevyléčitelně nemocná a nepřipouští možnost legalizace takového jednání. Domnívají se, že společnost by měla hledat jiné možnosti jak nemocným pomoci než je jejich aktivní usmrcení. V této kapitole si uvedeme významné odpůrce a zastánce eutanázie, zejména z řad politiků, lékařů a katolické církve.

4.1 Lékaři Mezi odbornou i laickou veřejností panují názory, že právě lékaři by byli ti, kdo by ukončoval život těžce nemocných pacientů, kdyby došlo k legalizaci eutanázie v ČR. Domnívám se, že tento předpoklad je správný, jelikož i v zemích, kde je eutanázie či asistovaná sebevražda legalizovaná, jsou to právě lékaři, kdo ukončuje život pacienta či v takových situacích pouze asistují. Nelze se tedy domnívat, že ČR v případě legalizace eutanázie, by přijala jiný model, než že život pacienta by ukončoval pouze lékař. Podívejme se tedy na postoje lékařů a České lékařské komory k eutanázii.

4.1.1 Profesor, chirurg Pafko Profesor a chirurg Pafko patří mezi zastánce legalizace eutanázie. Tím se značně odlišuje od svých kolegů lékařů. Členové ČLK tento názor odmítají. Mezi hlavní důvody, které Pafka vedly k tomu, aby podpořil legalizaci eutanázie, patří svobodné přání pacienta. Pafko v této souvislosti poukazuje na případ Jana Palacha. „Palach povýšil svobodu nad hodnotu svého života a my jej dnes adorujeme a pojmenováváme po něm náměstí a děláme to proto, že udělala něco jakoby za nás. On učinil demonstrativní sebevraždu, a jestli dáme Palachovi právo ukončit svůj život, tak to právo musíme dát všem. U eutanázie je ale ještě otázka účasti druhého člověka – to by nemuseli být lékaři, ale klidně někdo jiný.“45 V otázce zdali je eutanázie zneužitelná

45

http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Profesor-Pafko-podporil-eutanazii-Poukazal-na-JanaPalacha-255266

46

Pafko dodává: „ zneužít lze prakticky všechno, proto se musí nastavit transparentní pravidla a jasný dohled.“

4.1.2 Pavel Klener Profesor Pavel Klener, někdejší šéf Ústavu hematologie a krevní transfuze patří mezi významné odpůrce eutanázie z řad lékařů. Důvodů, které ho k takovému postoji vedly, je hnedka několik. Riziko zneužití eutanázie je jedním z nich, i když ne hlavním. Riziko zneužití eutanázie samotnými příbuznými pacientů, lékaři nebo zdravotními pojišťovnami hodnotí Pavel Klener, jako značné. On se domnívá, že místo přijetí zákona o eutanázii je spíše třeba věnovat více pozornosti rozvoji hospicové péče a dokonalejší symptomatické léčbě nemocných, aby byla zaručená únosná kvalita života a do jeho konce. Pavel Klener není zastáncem eutanázie, ale rovněž je proti dynastázii, tedy léčení nemocného za každou cenu i bez naděje na léčený výsledek. Jeden z hlavních argumentů zastánců eutanázie je autonomní vůle člověka, tedy svobodné rozhodování o svém životě. Pavel Klener k autonomní vůli pacienta dodává:“ Opakované jsem zažil, že jeden den se pacient dožadoval ukončení svého života a druhý den lpěl na životě zcela neuvěřitelně.“46 Z tohoto postoje lze usoudit, že pacientův přístup k životu je velmi proměnlivý. Pavel Klener také dodává, že:“ Nikomu nelze bránit v jeho svobodném rozhodnutí odejít z tohoto života, ale pak má celou škálu prostředků, jak toho dosáhnout, není třeba asistence lékaře.“47

4.1.3 Česká lékařská komora ČLK patří mezi významné odpůrce eutanázie či asistované sebevraždy. Postoj ČLK k eutanázii či asistované sebevraždě je vyjádřen v jejím etickém kodexu (1996, §2 (7)). „Lékař u nevyléčitelně nemocných a umírajících účinně tiší bolest, šetří lidskou důstojnost a mírní utrpení. Vůči neodvratitelné a bezprostředně očekávané smrti však nemá být cílem lékařova jednání prodlužovat život za každou cenu. Eutanázie a asistované suicidium nejsou přípustné“.48

46

http://zpravy.idnes.cz/prerusit-lecbu-ano-ale-vrazdit-ne-oponoval-klener-zastanci-eutanazie-rathovi18y-/domaci.aspx?c=A080722_161851_domaci_pje 47

Tamtéž

48

Marta Munzarová, Eutanazie nebo paliativní péče? Vyd.1. Praha; Grada 2005, str. 58

47

Stanovisko pracovní skupiny ČLK k problematice eutanazie ze dne 2. Dubna 2001 bylo rovněž nejen jednoznačné, nýbrž i jednohlasné (schůze byla svolána v důsledku znovuoživení diskuzí o eutanazii v souvislosti s liberalizací zákona v Nizozemí): „ČLK, jako orgán zastupující odbornost a etiku lékařského povolání a respektující právo, vyjadřuje tento svůj postoj: S úctou k životu a při poznání smrti jako neodvratného ukončení života, respektujeme etický kodex ČLK, podle kterého lékař nemá prodlužovat utrpení nemocného s nevyléčitelnou chorobou, avšak eutanazie a asistovaná sebevražda jsou nepřípustné. Eutanazie i asistovaná sebevražda jsou projevem selhání. Dnes lze zajistit takovou péči v léčení bolestí a ostatních fyzických symptomů, psychického, sociálního a duchovního utrpení tak, aby k žádosti o usmrcení nemuselo docházet. Naše společnost objektivně disponuje dostatečnými finančními prostředky, znalostmi, dovednostmi, léky i přístrojovým vybavením, aby nemocným, u kterých kurativní léčba vyčerpala všechny dostupné možnosti, byla poskytnuta odpovídající léčba paliativní. Tento přístup je nemocnému schopen zajistit nejlepší možnou kvalitu zbytku života včetně doprovázení k důstojné smrti bez bolesti, fyzického, psychického, sociálního a duchovního utrpení. Pro rozhodnutí o poskytování nejvyšší etické služby nevyléčitelně nemocnému a umírajícímu musí být lékařům nápomocná celá společnost, právo, ekonomická i zákonodárná systémová opatření. Civilizovaný stát musí chránit život a ne legalizovat jeho likvidaci.“49

4.2 Politici Politici hrají v legalizaci eutanazie klíčovou roli. Jsou to právě oni, kdo mohou iniciovat zákon, který by umožnil legalizovat eutanázii v ČR. Několik návrhů na legalizaci eutanázie již v minulosti bylo předloženo, avšak žádný zákon nebyl dosud schválen. Důležité je tedy se podívat, jak se staví k problematice eutanazie či asistované sebevraždy právě politici.

4.2.1 David Rath David Rath patří mezi významné osobnosti současné politiky a zároveň je velkým zastáncem legalizace eutanazie v ČR. K eutanázii se vyjádřil: „Diskuze o eutanazii není 49

Marta Munzarová, Eutanazie, nebo paliativní péče? Vyd.1. Praha; Grada 2005, str. 58-59

48

diskusí jen o bolestech, ale především o bezvýchodnosti situace, ve které se člověk ocitl. Utrpení nemá jen rozměr bolesti a jejího tišení. Od možnosti eutanazie si osobně nejvíce slibuji, že se přijde právě na případy, kdy pacient trpí naprosto zbytečně, a těchto případů jsou stovky, možná i tisíce. Pokud by trpící člověk požádal o eutanázii, musí být kontrolní nezávislý mechanismus, kdy lékaři posoudí jeho zdravotní stav a perspektivu a zde je největší přínos eutanázie. Zjistí se, že mnoho lidí je špatně léčeno, dostávají nedostatečné dávky léků, či nevhodnou medikaci, není použit zákrok, který by jim od utrpení pomohl. Samozřejmě v takovém případě žádná eutanázie povolena nebude, ale zjedná se náprava! Bohužel dnes často trpící pacient nemá dovolání, neboť je také často hodnocen jako neperspektivní a tudíž zajímá jen málo koho…“50

4.2.2 Džamila Stehlíkova Džamila Stehlíková je bývalou ministryní pro lidská práva. Tato bývalá ministryně patří mezi odpůrce legalizace eutanázie. Už v minulosti se postavila proti návrhu zákona o „důstojné smrti“. Podle Stehlíkové odporoval zákon o důstojné smrti Mezinárodním úmluvám o lidských právech a také základnímu právu na život. Ona se také domnívá, že eutanázie by mohla být zneužívána. Stejně jako většina odpůrců legalizace eutanázie je spíše pro větší podporu paliativní péče. Na to uvedla: „ V hospicích ještě jediný pacient nepožádal o eutanázii.“51 Zároveň je podle ní zapotřebí vzdělávat praktické lékaře tak, aby se aktivněji zapojili do poskytování paliativní péče zejména tam, kde nejsou hospice ještě dostupné.

4.3 Katolická církev v ČR V této podkapitole se podíváme na problematiku eutanázie z pohledu náboženství. ČR patří mezi nejméně věřící státy v Evropě. Nicméně i v naší zemi najdeme věřící osoby. Většina z nich spadá právě pod katolickou církev. Proto se podíváme, jak nahlíží na eutanázii katolická církev ČR. Tato církev pohlíží na život člověka jako na boží dar. Právě proto je striktně proti aktivnímu usmrcení člověka. Nicméně i katolická církev si uvědomuje, že život nelze prodlužovat za každou cenu. Stanovisko k eutanázii vyjádřila v prohlášení náboženských společností ČR. Zde se uvádí, že: „V centru naší společnosti 50

http://zpravy.idnes.cz/odpurce-a-zastance-eutanazie-dik-/odpovedi.asp?t=EUTANAZIE&akce

51

http://zpravy.aktualne.cz/domaci/politika/stehlikova-vlada-navrh-umoznit-eutanaziinepodporuje/r~i:article:611593/

49

je člověk a jeho život, který chápeme jako dar od Boha. Tento dar nezpochybňujeme ani ve chvíli nemoci a umírání. Umírání přijímáme jako součást života, proto je všestranná pomoc umírajícímu pomocí životu. Hájíme právo na důstojné umírání. Lidská důstojnost je pro nás zakotvena ve víře v Boha a v božský akt stvoření. Plně soucítíme s člověkem, který trpí, a vnímáme utrpení jako obtížnou situaci nejen pro umírajícího, ale i pro jeho okolí. Současně však nesouhlasíme se snahou tuto situaci, která s sebou často nese pocity zoufalství, bezmoci a prázdna, odstranit usmrcením nemocného člověka pomocí smrtícího prostředku. To ovšem neznamená, že jsme pro udržování každého života za každou cenu. Uvědomujeme si konečnost lidského života i meze možností léčby.“52 V dalších odstavcích dává katolická církev najevo obavu, že by eutanázie mohla být zneužívána, zejména u osob, které by mohly být usmrceny, bez ohledu na to zda k takovému jednání daly souhlas. Dále vyjadřuje podporu paliativní péči.

52

http://tisk.cirkev.cz/dokumenty/prohla-eni-cirkvi-a-nabo-enskych-spolecnosti-v-cr-k-problematiceeutanazie-a-doprovazeni-umirajicich/

50

5. Alternativy eutanázie V této podkapitole se věnuji alternativám eutanázie. Mezi veřejností jak laickou tak i odbornou je za nejznámější alternativu eutanázie považována paliativní péče, které se právě v následující podkapitole věnuji.

5.1 Paliativní péče Termín paliativní péče pochází z latinského pallium (maska, pokrytí, zakrytí) a v této etymologii lze nalézt pravou podstatu péče paliativní. Cílem této péče je maskovat účinky „neléčitelné“ choroby a zakrýt pláštěm ty trpící, kteří nemohou být ponecháni v chladu tehdy, pokud jim nemohlo být pomoženo léčbou kurativní.53 Zjednodušeně lze říci, že cílem paliativní péče je zmírnit bolest a další tělesná strádání, zachovat pacientovu důstojnost a poskytnout podporu jeho blízkým. Potřeby pacientů v pokročilých stádiích nevyléčitelných nemocí a z nich plynoucí potřeba paliativní péče závisí: základním onemocnění stupni jeho pokročilosti (pokročilá, ale relativně kompenzovaná stadia, preterminální a terminální stadia onemocnění) přítomnosti více závažných onemocnění současně pacientově věku a sociální situaci (míra sociální podpory ze strany rodiny a přátel, finanční situace apod.) psychickém stavu, (kognitivní a emoční stav, míra informovanosti, duchovní orientace atd.) 54

5.2 Definice paliativní péče od WHO z roku 1990 Světová zdravotnická organizace v roce 1990 definovala paliativní péči jako „aktivní péči o nemocné, jejichž choroba neodpovídá na léčbu kurativní. Prvořadým úkolem je kontrola bolesti nebo jiných symptomů a psychických, sociálních a spirituálních 53

Marta Munzarová, Eutanazie, nebo paliativní péče? Vyd.1. Praha; Grada 2005, str. 62

54

http://cs.wikipedia.org/wiki/Paliativn%C3%AD_p%C3%A9%C4%8De

51

problémů. Cílem paliativní péče je dosažení nejlepší možné kvality života pro nemocné a pro jejich rodiny.“55

5.3 Definice paliativní péče od WHO z roku 2002 Nejnovější definice WHO (2002) se zaobírá zejména prevencí a utrpením: „Paliativní péče je takový přístup, který zlepšuje kvalitu života nemocným a jich rodin a který čelí problémům spojených s život-ohrožujícími chorobami pomocí prevence a úlevy utrpení; a to jeho časným zjištěním, dokonalým zhodnocením a léčbou bolesti a ostatních problémů fyzických, psychosociálních a spirituálních.“56 Principy paliativní péče: „Zajišťuje úlevu od bolesti a od jiných symptomů. Přisvědčuje životu a dívá se na umírání jako na normální proces. Nemá v úmyslu ani urychlit ani odsunovat smrt. Integruje do péče pacienta i psychologické a spirituální aspekty. Nabízí takové uspořádání podpory, které pomůže nemocným, aby žili tak aktivně, jak je to možné, až do smrti. Nabízí takové uspořádání podpory, které pomůže rodině vyrovnávat se s chorobou pacienta a se svým vlastním zármutkem. Používá týmový přístup v řešení potřeb nemocných a jejich rodin, včetně poradenství v případě truchlení, je-li to indikováno. Snaží se o zlepšení kvality života a může také pozitivně ovlivnit průběh choroby. Je aplikovatelná již v časných fázích choroby v propojení se škálou jiných léčebných postupů, které mají za cíl prodlužovat život, jako je chemoterapie a radioterapie, a zahrnuje taková zkoumání, která jsou potřebná k lepšímu pochopení a zvládání nebezpečných klinických komplikací.“57

55

Marta Munzarová, Eutanazie, nebo paliativní péče? Vyd.1. Praha; Grada 2005, str. 62 Tamtéž 57 Marta Munzarová, Eutanazie, nebo paliativní péče? Vyd.1. Praha; Grada 2005. str. 62-63 56

52

5.4 Definice paliativní péče podle Rady Evropy „Podle definice Rady Evropy je paliativní péče aktivní, na kvalitu života orientovaná péče poskytovaná nemocným, kteří trpí nevyléčitelnou chorobou v pokročilém nebo terminálním stádiu. Jejím cílem není primárně vyléčení pacienta či prodloužení jeho života, ale prevence a zmírnění bolesti a dalších tělesných i duševních strádání, zachování pacientovy důstojnosti a podpora jeho blízkých.“58

5.5 Dělení paliativní péče „Výbor ministrů Rady Evropy také rozdělil paliativní péči podle míry její komplexnosti. Vyzývá členské státy k tomu, aby všechna zařízení byla schopna poskytnout obecnou paliativní péči a aby byla zřizována zařízení specializované paliativní péče.“59

5.5.1 Obecná paliativní péče „Obecnou paliativní péčí rozumíme dobrou klinickou praxi v situaci pokročilého onemocnění, která je poskytována zdravotníky v rámci jejich jednotlivých odborností. Jejím základem je sledování, rozpoznání a ovlivňování toho, co je významné pro kvalitu pacientova života (např. léčba nejčastějších symptomů, respekt k pacientově autonomii, citlivost a empatická komunikace s pacientem a jeho rodinou, manažerská zdatnost při organizačním zajištění péče a při využití služeb ostatních specialistů, zajištění domácí ošetřovatelské péče atd.). Obecnou paliativní péči by měli umět poskytnout všichni zdravotníci s ohledem na specifika své odbornosti.“60

5.5.2 Specializovaná paliativní péče Specializovaná paliativní péče je aktivní interdisciplinární péče poskytována pacientům a jejich rodinám týmem odborníků, kteří jsou v otázkách paliativní péče speciálně vzděláni a disponují potřebnými zkušenostmi. Poskytování paliativní péče je hlavní pracovní náplní tohoto týmu. Základní formy specializované paliativní péče: Zařízení domácí paliativní péče, tj. domácí (případně „mobilní“) hospic. 58

Špinková, M. Euthanasie: víme, o čem mluvíme? Praha 2006. Nakladatelství Cesta domů, str. 32 Marková Monika, Sestra a pacient v paliativní péči; Nakladatelství Grada Publishing, str. 20 60 http://cs.wikipedia.org/wiki/Paliativn%C3%AD_p%C3%A9%C4%8De 59

53

Hospic jako samostatně stojící lůžkové zařízení poskytující specializovanou paliativní péči. Oddělení paliativní péče v rámci jiných lůžkových zdravotnických zařízení (tj. především v rámci nemocnic a léčeben). Konziliární tým paliativní péče v rámci zdravotnického zařízení (nemocnice nebo léčebny). Specializovaná ambulance paliativní péče. Denní stacionář paliativní péče („denní hospicový stacionář“). Zvláštní zařízení specializované paliativní péče (např. specializované poradny a tísňové linky, zařízení určená pro určité diagnostické skupiny atd.).61

61

http://cs.wikipedia.org/wiki/Paliativn%C3%AD_p%C3%A9%C4%8De

54

6. Země s legalizovanou eutanázií V této kapitole popisuji země, kde je eutanázie či její blízká forma asistovaná sebevražda legalizovaná nebo tolerovaná. Zvolil jsem si země Nizozemí, Belgie, Švýcarsko, jelikož tyto státy jsou nejvíce spojovány s eutanázií.

6.1 Nizozemí V Nizozemí byla eutanázie legalizovaná v roce 2002. Zákon o ukončení života na žádost a o asistované sebevraždě (Termination of Life on Request and Assisted Suicide (Review Procedures) Act) připravili ministři spravedlnosti a zdravotníci. Zákon byl následně schválen v parlamentu a 1. dubna 2002 vstoupil v platnost. Tento zákon umožňuje provádět eutanázii či asistovanou sebevraždu lékaři, tedy pouze lékaři. Lékaři však musí splnit přísné podmínky, aby za provedení eutanázie či asistované sebevraždy nebyli stíháni. Výčet podmínek, které musí lékaři splnit, aby nebyli stíháni: lékař se ujistil, že pacientova žádost je dobrovolná a dobře uvážená a že pacientovo utrpení je nesnesitelné a není naděje na jeho zlepšení, lékař informoval pacienta o jeho situaci, lékař společně s pacientem dospěl k názoru, že se nenabízí žádná rozumná alternativa k euthanasii, lékař konzultoval jednoho nezávislého lékaře, který musel vidět pacienta a který podepsal prohlášení, že výše zmíněné podmínky byly splněny, lékař ukončil pacientův život s náležitou lékařskou péčí.62 Pacient má zákonné právo o ukončení života žádat, lékař není povinen mu vyhovět. V takovém případě se musí pacient obrátit na jiného lékaře. O eutanázii či asistovanou sebevraždu mohou v Nizozemí žádat i mladí pacienti. Osoby mezi 12. a 16 tým rokem mohou žádat o provedení eutanázie či asistované sebevraždy, pouze se souhlasem rodičů či poručníků. Osoby ve věku 16 a 18 let mohou také žádat o eutanázii. Do procesu rozhodování musí být zahrnutí také rodiče nebo poručníci. Jejich souhlas k provedení není zapotřebí. 62

Špinková, M. Euthanasie: víme, o čem mluvíme? Praha 2006. Nakladatelství Cesta domů, str. 18

55

6.1.1 Regionální komise pro kontrolu Nizozemský zákon zřizuje regionální komise pro kontrolu evidovaných případů ukončení života na žádost a pomoc při sebevraždě. Komise na základě hlášení úmrtí, určí, zda lékař, který ukončil život na žádost pacienta nebo asistoval při sebevraždě, jednal v souladu s požadavky na řádnou péči.63 V případě, že dojde komise k závěru, že lékař nedodržel zákon ve vztahu požadavkům na řádnou péči, nebo zda došlo o porušení zákona o pohřebnictví, tak je vázán k informování orgánů činných v trestním řízení. Regionální komise pro kontrolu se skládá z lichého počtu osob. „Zákon stanovuje účast právníka jako předsedy komise dále jednoho lékaře a jednoho experta z oblasti etiky nebo obdobných oblastí.“64 Všichni tito členové jsou jmenováni ve shodě s ministrem spravedlnosti a zdravotnictví. Kterýkoliv člen komise může být odvolán příslušnými ministry pro nezpůsobilost či vážný důvod. Žádný člen této komise nepobírá odměny, jsou jim pouze propláceny cestovní náklady (ze státního rozpočtu).

6.2 Belgie „Jen o několik měsíců později než v Nizozemí byla eutanázie legalizována i v sousední Belgii. Pro přijetí zákona eutanázii legalizujícího byla koalice socialistů, liberálů a strany zelených, zatímco proti stáli křesťanští demokraté. Ti přitom zejména poukazovali na zneužitelnost takovéhoto zákona, který dle nich neobsahoval žádné korespondující pojistky takovémuto zneužití zabraňující.“65 Lékaři zde mohou ukončovat život jen u nevyléčitelně nemocných osob, které jsou vystaveni stálému nesnesitelnému a nepotlačitelnému psychickému nebo fyzickému utrpení. Osoby, které v Belgii žádají o eutanázii, musí splnit následující podmínky. Musí to být osoby plnoleté a příčetné, dále by měli být informování o svém zdravotním stavu a jejich šancích na vyléčení. Další podmínkou je, že osoba žádající o provedení eutanázie musí podat žádost nikoliv jednou, ale dvakrát. 63

Vladimíra Skřivanova-Bošková, Eutanázie, nebo „komfort“ pro pacienty? 1. vyd. Praha; V. Bošková, 2012, str. 12. 64 Vladimíra Skřivanova-Boškova, Eutanázie, nebo „komfort“ pro pacienty? 1. vyd. Praha; V. Bošková, 2012, str. 11. 65 http://www.epravo.cz/top/clanky/eutanazie-ve-svete-33479.html

56

V Belgii funguje speciální komise, které musí být oznámeny všechny provedené eutanázie. Tato komise následně přezkoumává, zda lékař činil v souladu s belgickým právem. Komise se skládá ze čtyř lékařů, čtyř profesorů medicíny, čtyř právníků a čtyř osob, které jsou v kontaktu s nevyléčitelně nemocnými.

6.3 Švýcarsko Švýcarsko je zemí, která si uchovává zvláštní přístup k problematice eutanázie. Nicméně je třeba zmínit, že eutanázie není ve Švýcarsku legální. Zakazuje ji švýcarský trestní zákon v §14. V tomto paragrafu se uvádí, že usmrcení na žádost, byť by to bylo ze soucitu a na naléhavé a vážně míněné přání dotčené osoby se zakazuje. Pachateli takového jednání hrozí trest odnětí svobody až na tři roky. §15 švýcarského trestního zákona upravuje pomoc při sebevraždě. Tento paragraf říká, že osoba, která pomůže jinému k sebevraždě ze zištných důvodů, bude potrestán až na pět let odnětí svobody. Právní výklad a praxe vedly k tomu, že je ve Švýcarsku tolerovaná asistovaná sebevražda bez zištných důvodů. Pomáhat mohou tedy při asistované sebevraždě i jiné osoby než lékaři. „Podle stavovských předpisů lékařské společnosti (pod dohledem švýcarské akademie věd) není lékaři dovoleno vlastní rukou se podílet na uspíšení smrti, odlišuje se právo pacienta na sebeurčení, kdy jedině sám pacient se smí vzdát život udržující či prodlužující opatření.“66 Lékař tedy nesmí pacienta aktivně usmrtit je však povoleno pokud je to pro pacienta jediná možnost, aby mu lékař předepsal smrtící přípravek. Lékař má však za povinnost ověřit, zda pacient nepotřebuje psychologickou či jinou pomoc.

66

Vladimíra Skřivanova-Bošková, Eutanázie, nebo „komfort“ pro pacienty? 1. Vyd. Praha; V. Bošková, 2012, str. 28

57

7. Vlastní výzkum Můj výzkum jsem uskutečňoval formou anonymního dotazníku (příloha1). Informace od respondentů jsem získával prostřednictvím otázek na předtištěném formuláři. Aby si byli respondenti jistí, že dotazník je skutečně anonymní; házeli mi vyplněné formuláře přímo do poštovní schránky. Nutno podotknout, že z 55 rozdaných dotazníků se mi vrátilo vyplněných jen 30. Dotazník se skládal ze dvou částí. První část otázek 1-6 byla zaměřena na osobní informace dotazovaných. Druhá část otázek 7-12 se týkala přímo problematiky eutanázie.

7.1 Metody výzkumu Otázka č. 1 zjišťuje pohlaví dotazovaných. Otázka č. 2 zjišťuje věk dotázaných osob, jelikož údajně s eutanázií nesouhlasí převážně staří lidé a naopak jsou jí nakloněny osoby mladšího věku. Otázka č. 3 nejvyšší dosažené vzdělání Otázka č. 4 zjišťuje, zda dotázané osoby spadají do skupiny věřících či nevěřících osob, protože údajně ČR patří mezi nejméně věřící státy v celé Evropě. Otázka č. 5 zjišťuje, zda někdo z dotázaných osob pracoval či pracuje ve zdravotnictví. Zajímá mě, zda odpovědi těchto osob se budou lišit od ostatních odpovědí. Otázka č. 6 zjišťuje zdraví dotázaných osob, jelikož o eutanázii žádají zejména nemocní lidé. Otázka č. 7 zjišťuje, zda dotázané osoby vědí, co znamená pojem „eutanázie“; jako možnost odpovědi nabízím ano, ne. V případě, že dotázaná osoba odpoví, že ano tak nechávám volné pole pro doplnění odpovědi. Otázka č. 8 zjišťuje, zda dotázaná osoba ví, ve které zemí je eutanázie legalizovaná. Nabízím čtyři možnosti odpovědi. Otázka č. 9 Jaký je podle vás nejčastější argument pro legalizaci eutanázie? Nabízím pět možných odpovědí, také volné pole pro doplnění v případě - j i n ý. 58

Otázka č. 10 Jaký je podle vás nejčastější argument proti legalizaci eutanázie? Nabízím čtyři možné odpovědi, také volné pole pro doplnění v případě - j i n ý. Otázka č. 11 Jste pro legalizaci eutanázie v ČR? Nabízím pět možností odpovědí. Otázka č. 12 V případě legalizace eutanázie v ČR; obáváte se zneužití? Možnost odpovědi ano ne. Otázka č. 13 Kdo by měl provádět eutanázii v případě, že by byla u nás legalizována? Nabízím pět možností odpovědí.

7.2 Výsledky výzkumu V následujících grafech uvádím výsledky všech 12 otázek. Čísla v grafech znázorňují počet respondentů a souvislosti mezi nimi.

17 18 16

13

14 12

mužů

10

žen

8 6 4 2 0

otázka č.1 pohlaví

59

13

14 12

10 0-18

10

19-30 8

31-45 5

6

46-58 58 a více

4 2

1

1

0 otázka č.2 věk

17

18 16 14 12

základní

10

vyučen/a středoškolské

8

6

6

6 4 2

1

0 otázka č.3 nejvyšší dosažené vzdělání

60

vysokoškolské

24 25 20 věřící

15

něvěřící 10

6

5 0 otázka č.4 náboženství

27

30 25 20

ano ne

15 10 3 5 0 otázka č.5. Pracoval/a jste či pracujete ve zdravotnictví?

61

17

18 16

13

14

jsem úplně zdráv 12 mám lehké zdravotní problémy

10 8

mám těžké zdravotní problémy

6 4 2

0

0 otázka č.6 zdravotní stav

14 12 12

usmrcení ze soucitu

10

usmrcení na žádost nemocného asistovaná smrt

8

dobrovolná smrt 6

6

6

6

bezbolestná smrt vražda

4 nevím 2

2

2 1 0

nevím

1

otázka č.7 co znamená pojem eutanázie

62

16

15

14

13

12 10 Nizozemí Rusku

8

Číně 6

Belgii

4 2 2 0 0

otázka č.8 kde je eutanázie legalizovaná

25

20 20

15 automní vůle pacienta soucit s trpící osobou 10

uspory ve zdravotnictví

8

jiný důvod 5 2 0 0 1 otázka č.9 nejčastější argument pro legalizaci eutanázie

63

18 16 16 14 12 10

9

náboženská víra kvalitní peliativní péče

8

možnost zneužití 6

5

jiný

4 2 0 0 1 otázka č.10 nejčastější argument proti legalizaci eutanázie

10 9 9 8 7

7

7 6

urcitě ano spíše ano

5

spíše ne 4

určitě ne

4 3 3 2 1 0

otázka č.11. Jste pro legalizaci eutanázie v ČR?

64

nevím

18

17

16

14

13

12

10 ano ne

8

6

4

2

0

18

otázka č.12. Obáváte se zneužití eutanázie?

17

16 14 12 lékař

10

příbuzní pacienta

8

lékařská komise

6

někdo jiný

5

nevím

4 4 2 0

3 1 otázka č.13. Kdo by měl provádět eutanazii v případě že by byla legalizována?

65

9 9 8 7 7 6

6

6 5 4 jsem pro legalizaci eutanazie

3 2

2

2 1

obavám se zneužití eutanazie

1

1 0

Všechny skupiny osob

Z mého výzkumu vyplývají následující skutečnosti. Dotazníkového šetření se zúčastnilo 30 osob. Z toho 13 mužů a 17 žen. 17 osob tedy největší část respondentů disponovala středoškolským vzděláním. Pro eutanázii v ČR při součtu odpovědí určitě ano, spíše ano se vyjádřila nadpoloviční většina, tedy 16 respondentů. Proti legalizaci eutanázie při součtu odpovědí určitě ne, spíše ne se vyjádřilo 11 respondentů. Tři respondenti nevěděli, jak se k legalizaci eutanázie postavit. Dále pro legalizaci eutanázie byla jedna třetina osob pracujících ve zdravotnictví a jedna třetina věřících osob. Pro legalizaci eutanázie z hlediska pohlaví se vyjádřilo 7 mužů a 9 žen. K otázce číslo 7, která zjišťovala, zda dotázané osoby vědí, co znamená pojem eutanázie. Dominovala odpověď – usmrcení ze soucitu, kterou vlastnoručně uvedlo 12 respondentů.

66

Závěr Hlavním cílem mé bakalářské práce bylo zjistit, jak je eutanázie podchycena v našem právním řádu. Myslím si, že tento cíl, který jsem si vytkl, jsem splnil. Docházím k závěru, že český právní řád nenabízí speciální úpravu eutanázie. Pachatel, který se dopustí tzv. usmrcení ze soucitu, bude stíhán pro jiný TČ, jehož skutkové znaky naplní. Soud má na základě TZ č. 40/2009 Sb., na výběr z několika TČ za které může pachatele odsoudit. Jedná se zejména o §140 – vražda, §141 – zabití a § 144 – účast na sebevraždě. Nutno podotknout, že soud může u pachatele, který usmrtí jiného ze soucitu trest výrazně zmírnit na základě §58 – mimořádné snížení trestu. Pachateli tak může být uložen trest pod dolní hranicí trestní sazby. V případě, že soud nevyužije §58 - mimořádného snížení trestu, může aplikovat tzv. polehčující okolnosti. V případě eutanázie (usmrcení ze soucitu) může soud aplikovat §41 písmeno b), na základě, kterého může pachateli uložit trest v dolní hranici trestní sazby. Druhým cílem mé práce bylo ověřit argumenty pro a proti legalizaci eutanázie. Z mého vlastního výzkumu, který jsem uskutečnil, formou anonymního dotazníku vychází, že nejčastějším argumentem pro legalizaci eutanázie je soucit s trpící osobou. Jako nejčastější argument proti legalizaci eutanázie, byla uvedena možnost jejího zneužití. Pro legalizaci eutanázie se vyslovila nadpoloviční většina respondentů. I tato nadpoloviční většina uvedla, že v případě legalizace eutanázie, by měl ji provádět lékař. Já si osobně myslím, že ČR není zatím na legalizaci eutanázie připravena. Nejdříve, než vůbec budeme o legalizaci eutanázie uvažovat, bychom si měli položit otázku: Kdo bude vůbec eutanázii provádět? V případě, že odpověď bude znít lékař tak můžeme narazit na značný problém, jelikož ČLK je striktně proti provádění eutanázie. Jsem osobně proti legalizaci eutanázie. Vede mě k tomu prostý důvod. Tímto důvodem je, že současná společnost velmi tkví na materiálních statcích. Proto se obávám, že by v případě legalizace eutanázie docházelo k jejímu zneužití ze zištných důvodů.

67

Přílohy Příloha č. 1 Dotazník Vážená paní, vážený pane, jsem studentem bakalářského studia na Bankovním institutu v Teplicích, obor právní administrativa. Obracím se na Vás s prosbou o upřímné vyplnění tohoto dotazníku, který slouží jako podklad k vypracování mé bakalářské práce na téma: „Euthanasie v právu ČR“. Nemusíte se ničeho bát, dotazník je anonymní. Zároveň Vás prosím; po vyplnění tohoto dotazníku ho prosím vhoďte do mé poštovní schránky na adrese: Svoboda Jiří, Terezínská 839/65; 410 02 Lovosice. Tím skutečně bude zajištěna vaše anonymita. Děkuji za Váš čas a věnované úsilí. Svoboda Jiří Zakroužkujte prosím pouze jednu z možností nebo doplňte odpověď. 1. Jakého jste pohlaví? a) žena b) muž 2. Kolik je vám let? a) 0 – 18 b) 19 – 30 c) 31 – 45 d) 46 – 58 e) 58 a více

68

3. Jaké je vaše nejvyšší dosažené vzdělání? a) základní b) vyučen/a c) středoškolské d) vysokoškolské 4. Jste věřící? (náboženství) a) ano b) ne 5. Pracoval/a jste či pracujete ve zdravotnictví? a) ano b) ne 6. Jaký je váš zdravotní stav? a) jsem úplně zdráv b) mám lehké zdravotní problémy c) mám těžké zdravotní problémy 7. Víte, co znamená pojem eutanázie? a) ano (doplňte) . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .............................. .......... b) ne

69

8. Víte, v které zemi je eutanázie legalizovaná? a) Nizozemí b) Rusku c) Číně d) Belgii 9. Jaký je podle vás nejčastější argument pro legalizaci eutanázie? a) autonomní vůle pacienta b) soucit s trpící osobou c) úspory ve zdravotnictví d) jiný 10. Jaký je podle vás nejčastější argument proti legalizaci eutanázie? a) náboženská víra b) kvalitní paliativní péče c) možnost zneužití d) jiný 11. Jste pro legalizaci eutanázie v ČR? a) určitě ano b) spíše ano c) spíše ne d) určitě ne e) nevím

70

12. Obáváte se zneužití eutanázie? a) ano b) ne 13. Kdo by měl provádět eutanázii v případě, že by byla u nás legalizována? a) lékař b) příbuzní pacienta c) lékařská komise d) někdo jiný e) nevím

71

Seznam použité literatury Knižní literatura: 1. BROVINSOVÁ , J., OEHMKE, T. (1996). Vražda, nebo milosrdenství? Dr. Smrt. Praha: 1. vydání. Brána; ISBN 80-8596-45-9. 2. CARTLEDGE, P. (2012). Sparta Heroická historie. Praha:1. vydání. Nakladatelství Academia; ISBN 978-80-200-2079-6. 3. JUDr. KRUPKA, VL., JUDr. NĚMEC P. (2000). Trestní právo hmotné. Praha: 3. Vydání. Armex; ISBN 80-86244-20-2. 4. MARKOVÁ, M. (2010). Sestra a pacient v paliativní péči. Praha: 1. vydání. Nakladatelství GRADA Publishing; ISBN 978-80-247-3171-1. 5. MILFAIT, R. (2012). Lidská práva osob s postižením nevyléčitelně nemocných a umírajících. Středokluky: 1. Vydání. Ottova tiskárna Praha 7; ISBN 978-8086057-79-8. 6. MUNZAROVÁ, M. (2005). Eutanazie nebo paliativní péče? Praha: 1. vydání. Nakladatelství GRADA Publishing; ISBN 80-27-1025-0. 7. POLLARD, B. (1996). Eutanazie ano či ne? Praha: 1. Vydání. Nakladatelství DITA; ISBN 80-85926-07-5. 8. PTÁČEK R., BARTŮNĚK P. A KOLEKTIV, (2012). Eutanazie – pro a proti. Praha: 1 vydání. GRADA Publishing; ISBN 978-80-247-4659-3. 9. REBENICH, ST. (2007). Antika, 101 nejdůležitějších otázek. Velké Bílovice:1.vyd. TeMi CZ; ISBN 978-80-903873-8-6. 10. SKŘIVANOVÁ-BOŠKOVÁ, VL. (2012) Eutanázie, nebo „Komfort“ pro pacienty? Praha: vlastní náklad, ISBN 978-80-260-2989-2. 11. ŠPINKOVÁ, M. (2006) Euthanasie, víme, o čem mluvíme? Praha: Hospicové občanské sdružení Cesta domů; ISBN 80-239-8592-2 (brož.). 12. VOZÁR, J. (1996). Pojem eutanázie. Právník, č. 3. 13. VŠEOBECNÁ ENCYKLOPEDIE V OSMI SVAZCÍCH. (C/F). Praha:1. Vydání. Nakladatelství DIDEROT (1999); ISBN 80-902555-2-3.

72

Právní předpisy: 1. ÚZ trestní předpisy č. 768; trestní zákoník č.40/2009 Sb. 2. ÚZ Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod č. 612; usnesení č. 2/1993 Sb.

Elektronické zdroje: 1. http://m.tyden.cz/rubriky/lide/nekrology/zemrel-doktor-smrt-jackkevorkian_203629.html 2. http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/europe/belgium/9800378/Belg ian-twins-had-first-request-to-die-refused.html 3. http://zpravy.idnes.cz/belgicka-dvojcata-celila-hrozbe-slepoty-zvolilaeutanazii-paj-/zahranicni.aspx?c=A130114_164730_zahranicni_ert 4. http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/314903-transsexual-zvolileutanazii-nezdarena-zmena-pohlavi-z-nej-udelala-zrudu.html 5. http://zpravy.idnes.cz/vazne-nemocny-francouz-se-zabil-pote-co-musarkozy-zakazal-eutanazii-120/zahranicni.aspx?c=A080815_121904_zahranicni_pje 6. http://www.lidovky.cz/nemecky-soud-povolil-eutanazii-rozhodujici-jeprani-pacienta-pu5-/zpravysvet.aspx?c=A100625_151500_ln_zahranici_gaa 7. http://cs.wikipedia.org/wiki/Hippokratova_p%C5%99%C3%ADsaha 8. http://www.novinky.cz/zahranicni/294598-postizene-deti-stoji-moc-penezmely-by-se-uspat-sokoval-britsky-radni.html 9. http://www.holocaust.cz/cz2/history/events/eutanazie 10. http://www.epravo.cz/top/clanky/eutanazie-v-pravnim-radu-cr-28721.html 11. http://www.umirani.cz/detail-clanek/senat-ma-na-stole-zakon-oeutanazii.html 12. http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?page=0&idBiblio=75500&recShow=35&fullt ext=&nr=372~2F2011&part=&name=&rpp=50#parCnt

13. http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Profesor-Pafko-podporileutanazii-Poukazal-na-Jana-Palacha-255266

73

14. http://zpravy.idnes.cz/prerusit-lecbu-ano-ale-vrazdit-ne-oponoval-klenerzastanci-eutanazie-rathovi-18y/domaci.aspx?c=A080722_161851_domaci_pje 15. http://zpravy.idnes.cz/odpurce-a-zastance-eutanazie-dik/odpovedi.aspx?t=EUTANAZIE&akce 16. http://zpravy.aktualne.cz/domaci/politika/stehlikova-vlada-navrh-umozniteutanazii-nepodporuje/r~i:article:611593/ 17. http://tisk.cirkev.cz/dokumenty/prohla-eni-cirkvi-a-nabo-enskychspolecnosti-v-cr-k-problematice-eutanazie-a-doprovazeni-umirajicich/ 18. http://cs.wikipedia.org/wiki/Paliativn%C3%AD_p%C3%A9%C4%8De 19. http://www.epravo.cz/top/clanky/eutanazie-ve-svete-33479.html 20. http://pravo.solen.cz/pdfs/pra/2006/02/01.pdf 21. http://ireferaty.cz/301/4265/SPARTA 22. http://cs.wikipedia.org/wiki/St%C5%99edov%C4%9Bk 23. http://cs.wikipedia.org/wiki/Thomas_Moore 24. http://cs.wikipedia.org/wiki/Seneca 25. http://cs.wikipedia.org/wiki/Francis_Bacon 26. http://cs.wikipedia.org/wiki/Jean_Am%C3%A9ry 27. http://zpravy.idnes.cz/muz-ktery-analyzoval-sebevrazdu-bez-pover-a-iluzia-pak-ji-vykonal-10w-/zpr_archiv.aspx?c=A100614_131608_kavarna_chu 28. http://pravo.solen.cz/pdfs/pra/2006/01/01.pdf 29. http://zpravy.idnes.cz/pruzkum-polovina-lidi-chce-povolit-eutanazii-foz/domaci.aspx?c=A060516_094313_domaci_mia 30. http://www.obcinst.cz/euthanasie-mezi-nami/

74

Grafická zobrazení a použité zkratky Obrázek č. 1 – graf počtu sebevražd – str. 17 Obrázek č. 2 – graf názorů na eutanázii s údaji z Centra pro veřejné mínění – str. 18 Obrázek č. 3 – nástroj smrti – str. 21 Graf otázka č. l pohlaví – str. 59 Graf otázka č. 2 věk – str. 60 Graf otázka č. 3 nejvyšší dosažené vzdělání – str. 60 Graf otázka č. 4 náboženství – str. 61 Graf otázka č. 5 pracoval/a jste či pracujete ve zdravotnictví – str. 61 Graf otázka č. 6 zdravotní stav – str. 62 Graf otázka č. 7 co znamená pojem eutanázie – str. 62 Graf otázka č. 8 kde je eutanázie legalizovaná – str. 63 Graf otázka č. 9 nejčastější argument pro legalizaci eutanazie – str. 63 Graf otázka č. 10 nejčastější argument proti legalizaci eutanázie – str. 64 Graf otázka č. 11 jste pro legalizaci eutanázie v ČR – str. 64 Graf otázka č. 12 obáváte se zneužití eutanázie – str. 65 Graf otázka č. 13 kdo by měl provádět eutanázii v případě, že by byla legalizována – str. 65 Graf – všechny skupiny oso – str. 66

75

POUŽITÉ ZKRATKY

tzv. – takzvaně WMA – Světová lékařská asociace ČR – česká republika TZ – trestní zákoník TČ – trestný čin str. strana Sb. – sbírky ESLP – evropský soud pro lidská práva

76