Etické problémy v sociálních službách

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra Podnikání a oceňování

Etické problémy v sociálních službách Etické aspekty sociálního pracovníka v nemocnici Bakalářská práce

Autor:

Firlová Věra Ekonomika a management zdravotních a sociálních sluţeb

Vedoucí práce:

Praha

Mgr. Ivona Buryová , Ph.D.

Duben, 2014

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Karviné dne 15. dubna 2014

…………………………………… Firlová Věra

Poděkování Touto cestou bych chtěla poděkovat paní Mgr. Ivoně Buryové, Ph.D. za odborné vedení, cenné rady a velkou trpělivost při zpracování mé bakalářské práce.

Anotace Bakalářská práce se věnuje tématu etických problémům práce sociálních pracovníků ve zdravotnickém zařízení, konkrétně v nemocnici. Etické principy sociální práce jsou nezbytné pro zdárný vývoj vztahu sociální pracovník a klient. Cílem bakalářské práce bylo zjistit, s jakými problémy se nejčastěji potýkají sociální pracovníci při práci v nemocnici. Praktická část si klade za cíl analýzu etických problémů sociálních pracovníků v nemocnici souvisejících s výkonem jejích povolání.

Klíčová slova Etika, sociální práce, sociální sluţby, sociální pracovník, klient

Annotation In bachelor´s thesis author deals with the topic of ethical issues of social workers in health care facilities, particularly in hospital. Ethical principles of social work are necessary for the successful development of the relationship between social worker and client. The main goal of this study was to find out what problems are the most often faced by social workers in the hospital. Practical part is aimed to analyze the ethical problem of social workers the hospital related to the exercise of their profession.

Keywords: ethics, social work, social service, social worker, client

Obsah ÚVOD......................................................................................................................................... 6 TEORETICKÁ ČÁST ................................................................................................................ 7 1 Etika ......................................................................................................................................... 7 1.1 Etické zásady sociálního pracovníka ................................................................................ 9 1.2 Etický kodex sociálních pracovníků ............................................................................... 10 1.3 Typy sociálních pracovníků............................................................................................ 11 2 Charakteristika sociální práce ve zdravotním zařízení .......................................................... 12 2.1 Historie sociální práce .................................................................................................... 12 2.2 Etické zásady sociální práce ........................................................................................... 13 2.3 Etické problémy v sociální práci .................................................................................... 14 2.4 Sociální práce v nemocnici ............................................................................................. 16 2.5 Cíl sociální práce v nemocnici........................................................................................ 18 2.6 Rizika sociální práce....................................................................................................... 19 3 Sociální intervence u jednotlivých cílových skupin klientů zdravotnického zařízení........... 21 3.1 Metody práce s klientem ................................................................................................ 21 3.2 Sociální klient ................................................................................................................. 22 3.3 Typy klientů.................................................................................................................... 23 3.4 Cílové skupiny ................................................................................................................ 26 3.4.1 Matky a ţeny ve svízelné sociální situaci ................................................................ 26 3.4.2 Týrané a opuštěné děti ............................................................................................. 27 3.4.3 Drogově závislí ........................................................................................................ 27 3.4.4 Chronicky nemocní ................................................................................................. 28 3.4.5 Lidé bez domova ..................................................................................................... 29 3.4.6 Senioři...................................................................................................................... 29 3.5 Ekonomické důsledky .................................................................................................... 32 PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................................................................ 34 4 Průzkum nejčastějších problémů sociálních pracovníků ....................................................... 34 4.1 Metodika výzkumu ......................................................................................................... 34 5 Analýza výsledků a vyhodnocení průzkumu ......................................................................... 43 ZÁVĚR ..................................................................................................................................... 45 Seznam pouţité literatury ......................................................................................................... 46

ÚVOD Sociální práce ve zdravotnickém zařízení je oblastí, kde se péče zdravotní a sociální prolíná a je nezbytnou součástí léčebného i ošetřovatelského procesu. Téma „Etické aspekty práce sociální sestry“ jsem si zvolila, protoţe se denně setkávám s klienty, kteří v akutní fázi potřebují zdravotní péči, ale k dalšímu zajištění dosaţené úrovně zdraví je třeba péče sociální. Propojení této péče vede nejen k dosaţení kvalitních léčebných výsledků, ale také nepodceňování důleţitosti řešení sociálních problémů klienta. Ve zdravotnickém zařízení se setkává klient a sociální pracovník, aby mohli nalézt optimální řešení problému klienta. Sociální pracovník musí mít ke kaţdému klientovi individuální přístup a akceptovat jeho osobnost. Klient od sociálního pracovníka očekává, ţe bude jednat v jeho nejlepším zájmu. Na druhou stranu musí sociální pracovník rozeznávat co je pro klienta skutečně vhodné a pomoc nastavit tak, aby odpovídala jeho potřebám s ohledem na jeho osobnost, ekonomickou a sociální situaci. Cílem bakalářské práce je poukázat na etické problémy sociálních pracovníků v nemocnici. Při pohledu na práci sociálních pracovníků nemůţeme opomenout riziko spojené s výkonem jejich profesí, jako vznik a vývoj syndromu vyhoření a syndromu pomáhajícího. Od sociálních pracovníků se očekává zájem a schopnost identifikovat se s problémem klienta, a to můţe časem vyústit ve výše uvedené problémy. Další povinnosti sociálních pracovníků, vyplývající ze Zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách, je zodpovědnost za své celoţivotní vzdělávání. Nároky na práci sociálních pracovníků se neustále zvyšují a jejich práce se stává náročnější. Bakalářská práce je strukturovaná do části teoretické a praktické. Teoretická část je rozdělená do tří kapitol a podkapitol, a je výsledkem analýzy obecných informací o sociální práci. Praktická část se skládá ze dvou kapitol. K dosaţení cíle bakalářské práce byla pouţita metoda rozboru rozhovoru se sociálními pracovníky v nemocnici. Cílem výzkumu bylo zjištění nejčastějších etických problémů sociálních pracovníků při výkonu jejich práce. Výzkum směřoval také na poukázání důleţitosti a prospěšnosti této práce nejen pro klienta, ale i pro zdravotnická zařízení. Domnívám se, ţe sociální práce s dodrţením etických principů, si zaslouţí větší uznání ve společnosti.

6

TEORETICKÁ ČÁST 1 Etika Etika je větví filozofie a název pouţil uţ Aristoteles. Zásluha na vzniku této disciplíny se připisuje aténskému mysliteli Sokratovi. Konat dobro a vyhýbat se zlu je základem etiky. Lidskému jednání je vlastní mít určitou hodnotu.1 Etika se zabývá tím, co je dobré a co zlé, správným a špatným chováním. Etika je hledání, jaké jednání je to správné. V tomto smyslu je jedině člověk schopný díky své svobodě a nahlédnutí na situaci schopen etického, nebo neetického chování.2 Ne všichni povaţují za dobro a zlo to samé. Současná etika se neptá, jaký by měl člověk být, ale jak by měl jednat. Etika má dát člověku k dispozici aktuálně platná kritéria, podle nichţ by mohl spolehlivě rozlišit, co je mravné a co nemravné, co je správné a co nesprávné. Z toho vyplývá, ţe etické hodnoty a principy se vyvíjejí a mění v závislosti na materiálních a duchovních podmínkách společnosti. Hlavním zájmem etiky je problematika povinností člověka (co by jedinec měl dělat) a problematika hodnot a hodnotového systému (co utváří jeho jednání). Etiku můţeme rozdělit podle mnoha hledisek. V případě, ţe si člověk sám vymezí etické zásady, jedná se o etiku autonomní. Individuální etika se zabývá morálními otázkami jedince. Sociální etika zase zkoumá tuto problematiku z hlediska sociálních skupin. Profesní etika aplikuje etická ustanovení, tzn. etický kodex, na konkrétní profesionální činnost. Pak hovoříme o etice lékaře, sestry, učitele, soudce, novináře, nebo v našem univerzálnějším záběru o etice pomáhajících profesí. Etika je věda o mravnosti, zkoumá způsob jednání, myšlení. Mrav je to, co daná společnost povaţuje za akceptovatelné. To, co je přijatelné a tolerované současnou společnosti,

bylo

v době

dávno

minulé

povaţováno

za

nemravné

a společností

neakceptovatelné jako pohled na manţelství, nebo homosexualitu. Lidé se většinou zabývají praktickou etikou, tedy morálkou. Na základě této vlastnosti mluvíme o chování morálním a nemorálním. Základem morálky je, obecně řečeno, povinnost, v duchu pravidla nečiň jiným

1 2

MUNZAROVÁ, M. Zdravotnická etika od A do Z .Praha: Grada. 2005. s 15 JANKOVSKÝ, J. Etika pro pomáhající profese. Praha: Triton. 2003. s 22

7

to, co nechci, aby bylo činěno mně. Morálka se tak stává spravedlností v praxi. Člověk tak jedná mravně ne proto, ţe mu to někdo přikazuje, ale z úcty před sebou samým.3 Morálka je základem společenského ţivota, bez něhoţ by nastal chaos. Hodnoty lidí se v průběhu ţivota mění jednak s věkem, a také s ohledem na jejich zdravotní stav. Identifikace hodnot klienta má velký význam pro etické jednání sociálního pracovníka. Mezi základní etické principy v ošetřovatelství patří anebioutonomie, coţ znamená připustit volbu jednotlivce podle jeho osobních hodnot a přesvědčení. Benefice (prospěšnost) znamená závazek konat dobro a vyhnout se působení škod. Důvěryhodnost je zůstat věrný svým závazkům a dodrţovat je. Spravedlnost vyţaduje rovné jednání s lidmi, kteří mají stejné potřeby a veracita (pravdomluvnost) znamená závazek říkat druhým pravdu a neklamat je. 4 Morálka v ošetřovatelství je to, co se týká dobra a prospěchu, nebo škody a ublíţení nemocnému. Všechny ošetřovatelské úkony mají morální dopad. Morální kvalita jednání závisí na mravní kvalitě člověka, který jedná. Problém znamená sporný námět k řešení. Vzniká tam, kde mohou být různé názory, a člověk se musí rozhodnout. Často dosáhnout cíle můţeme pouze pomoci kompromisu. Otázkou je, jaké jsou meze kompromisu. Při řešení morálních problémů se uplatňují tři principy: hodnota ţivota, kvalita ţivota a posvátnost ţivota. 5 V dnešní době nové vědecké poznatky a objevy ovlivnily morální klima a etické normy ve společnosti. Jedinci a celá odborná veřejnost musí k etickým otázkám zaujímat nové postoje. V profesi sociálních pracovníků se dnes vyskytuje celá řada etických problémů. Sociální pracovníci jsou dnes obeznámeni se základními problémovými oblastmi lékařské etiky a etickými problémy své profese v oboru zdravotnická etika či etika v ošetřovatelství.6 Etika vyţaduje jednání dle zásad, které přesahují působení povinnosti dané zákonem a zákon chrání a zajišťuje práva.

3

KUTNOHORSKÁ, J. Etika pro zdravotně sociální pracovníky. Praha. Grada. 2011. s. 12 MUNZÁROVÁ, M. Zdravotnická etika od A do Z. Praha: Grada. 2005. s. 45- 46 5 KUTNOHORSKÁ, J. Etika pro zdravotně sociální pracovníky. Praha: Grada. 2007. s. 24 6 HAŠKOVCOVÁ, H. Manuálek o etice pro zdravotní sestry. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví. 2011. s. 8-10 4

8

1.1 Etické zásady sociálního pracovníka Dříve tuto práci vykonávaly zdravotní sestry, ale s přijetím Zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách se změnily poţadavky na vzdělání a zároveň se změnila náplň sociálního pracovníka. Sociální pracovník se podílí na uspokojování sociálních potřeb klienta. Od sociálního pracovníka se očekávají nejen odborné znalosti a dovednosti, ale i emocionální a sociální inteligence, komunikační dovednost a především empatie a morální hodnoty. Mezi ty nejdůleţitější patří úcta k ţivotu, umění jednat s lidmi, umět spolupracovat, eticky jednat a uvaţovat. Etické jednání sociálního pracovníka by mělo uspokojovat jeho subjektivní pocity. Musí být plně zodpovědný za své jednání a rozhodnutí. 7 Od profesionála se očekává, ţe tyto principy často povýší nad svůj prospěch, jako větší pracovní nasazení, nebo práce navíc bez odměn. Od sociálního pracovníka se očekává individuální přístup ke klientovi, respektování jeho vůle, přání, ale i odmítání. Musí zachovat profesní objektivitu, respektovat svobodné rozhodnutí klienta a nemůţe odsuzovat jeho jednání. Důleţitý je vnímavý a citlivý přístup a umění naslouchat druhým, zvládat verbální a neverbální komunikaci. Základem jednání s klientem je kultivovaný projev, citová vyrovnanost a pozitivní nazírání na svět. 8 Rozhodování lidí odkázaných na zdravotně sociální sluţby můţe být značně omezené, jednak z důvodů bezmocnosti dané věkem a situaci, ve které se nacházejí. Člověk se nerozhoduje jen na základě vlastní vůle a racionality, ale je součásti sítě sociálních vztahů. Akceptování ostatních jako svobodných bytostí je základem lidské důstojnosti. Lidská důstojnost obsahuje etický proces morálního rozhodování jednotlivce na principu respektu, který náleţí všem lidem. Zdravotně sociální pracovník vstupuje do mezilidského vztahu s klientem a dostává se do choulostivé oblasti „etického pole“. Zájem klienta musí být posuzován s ohledem na zájmy ostatních zúčastněných. Je to práce náročná na etickou výbavu poskytovatele sluţeb, protoţe velmi často řeší dilematické situace. Etický přístup předpokládá schopnost porozumět klientovi, docenit jeho způsob uvaţování a vzorce myšlení a vymezení a dodrţení rozsahu pomoci, která odpovídá potřebám klienta. 9 Pro sociální sluţby je klíčový Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách, které nabízejí pomoc v nepříznivé sociální situaci ve formě, jenţ zaručuje zachování lidské

7

KUZNIKOVÁ, I. Sociální práce ve zdravotnictví. Praha: Grada. 2011. s. 29-30 MATOUUŠEK,O. Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál. 2008. s. 21 9 KUZNIKOVÁ, I. Sociální práce ve zdravotnictví. Praha: Grad. 2011. s. 29-30 8

9

důstojnosti, cti, individuální potřeby a současně posiluje schopnost sociálního začlenění kaţdého jedince do společnosti v jeho přirozeném sociálním prostředí. 10 Nedílnou součástí rozvoje sociálních pracovníků je celoţivotní vzdělávání, doplňování znalostí a dovedností. Celoţivotní vzdělávání můţe probíhat formou studia na vyšších odborných školách, stáţích v zařízeních sociálních sluţeb, účasti v akreditovaných kurzech a školících akcích. Sociální pracovník musí mít nejen odborné znalosti, ale nutná je znalost předpisů a zákonů. Úspěšnost práce sociálního pracovníka závisí rovněţ na tom, jak umí pracovat s právními zákony a omezeními.

1.2 Etický kodex sociálních pracovníků Pravidla etického chování jsou shrnuty v Etickém kodexu sociálních pracovníků. Jedná se o soubor norem členů určité společnosti, které odpovídají uznávaným morálním hodnotám. Vymezuje chování ke klientovi, ke svému zaměstnavateli, ke kolegům a ke společnosti. Etický kodex tyto okruhy podrobně rozpracovává a sociální pracovník je povinen se těmito zásadami řídit. Mezi hlavní zásady patří respektování jedinečnosti kaţdého člověka, dodrţování lidských práv a povinnost mlčenlivosti. Sociální pracovník dává přednost profesionální odpovědnosti před soukromými zájmy a poskytované sluţby musí být na nejvyšší úrovni. 11 Kodex se řídí Listinou základních práv a svobod, Ústavou České republiky a platnými zákony České republiky. Sloţitost vztahu klient-sociální pracovník je obtíţné vymezit nějakým kodexem, proto zde nejsou jasná pravidla pro řešení specifických situací. Etický kodex je vodítkem v sociální práci a dává prostor vlastnímu úsudku a rozhodování a vyuţití etických teorií. Sociální pracovník vystupuje na jedné straně jako představitel státu a je povinen řídit se danými zákony a předpisy. Na druhé straně vystupuje jako obhájce klienta a pomáhá mu prosadit jeho práva a nároky. Profesionální řešení úkolů a problémů sociálního pracovníka musí být podloţené schopnosti samostatné etické orientace v chování a při volbě metod k dosaţení cíle. 12

10

DVOŘÁČKOVÁ, D. Kvalita ţivota seniorů. Praha: Grada. 2012. s. 87 SPOLEČNOST SOCIÁLNÍCH PRACOVNÍKŮ ČR. sssr.xf.cz[online]. © 2006 [ cit. 2014-01-21]. Dostupné z: http://sspcr.xf.cz/code.html 12 MATOUŠEK, O. Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál. 2008. s. 43 11

10

1.3 Typy sociálních pracovníků Sociální pracovník by měl být vţdy profesionálem schopným své jednání obhájit. Z hlediska přístupu k praxi můţeme sociální pracovníky rozdělit na čtyři typy. Angažovaný typ sociálního pracovníka. Svou práci pouţívá jako způsob uplatnění svých morálních hodnot. Klienta chápe jako spolu ţijící lidskou bytost, snaţí se být vůči němu empatický a respektovat jeho rozhodnutí. Je přesvědčený, ţe jeho povinností je pomáhat a pečovat o klienta. Hrozí nebezpečí vzniku osobní vazby s klientem, nebo vznik syndromu vyhoření. Je nutné, aby se sociální pracovník pohyboval v rámci práva a povinností. Radikální sociální pracovník, který vkládá osobní hodnoty do praxe. Jde mu hlavně o změnu zákonů v oblasti sociální politiky a praxe, kterou povaţuje za nespravedlivou Byrokratický sociální pracovník. Ten odděluje osobní hodnoty od hodnot profesních. Cílem sociální práce je manipulace s lidmi v zájmu jejich změny. K jeho roli patří, ţe vytváří iluzi péče o klienta. Rozdělení osobního a profesního přístupu je nutné, aby se sociální pracovník necítil vinný z manipulace. Profesionální sociální pracovník. Jedná se o profesionála vzdělaného v oboru a vedeného etickým kodexem. Jeho prioritou je právo a zájem klienta. Má individuální přístup ke klientovi a respektuje jeho práva V profesním modelu je klient chápán jako aktivní spolupracovník. Důleţitou roli hraje právo klienta si stěţovat. Klient dostává více moci, která je pod kontrolou sociálního pracovníka. Tyto čtyři přístupy se v praxi prolínají. Osoba s vlastním morálním kodexem bere na sebe roli profesionála s profesním etickým kodexem, který přijme práci sociálního pracovníka v určité organizaci se specifickými odpovědnostmi. Etický kodex obsahuje všechny prvky, ale klade důraz na profesní model s přidanými povinnostmi k zaměstnavateli a sociální změně. 13

13

PORTÁL. Role sociálního pracovníka. portal.cz [online ]. © 2005 [cit. 2014-02-15]. Dostupné z: http://www.portal.cz/scripts/detail.php?id=2070

11

2 Charakteristika sociální práce ve zdravotním zařízení 2.1 Historie sociální práce Sociální cítění provází člověka od nepaměti, kdy se pro přeţití sdruţoval do skupin. Tyto skupiny, pak rody, se postaraly o staré, zraněné a sirotky. Ve starověku je doména sociální práce na rodinách a rodové solidaritě. Počátky ucelené koncepce sociální práce má kořeny v křesťanské nauce, která hlásá pomoc chudým, poskytování almuţen a dělání milosrdných skutků. Zákony církve formulují pomoc bliţnímu jako ctnost a vytvořily pravidla chování, kterým se věřící mají řídit. Ve středověku prvními poskytovateli sociálních sluţeb byly kláštery. Zde potřební nacházeli přístřeší, stravu a zdravotnickou pomoc v prvních špitálech. Nejznámější kláštery, které se staraly o chudé, jsou Františkáni, Řád svaté Alţběty, nebo Řád svaté Voršily. Postupně od 17. století se o potřebné začínají starat města, obce a vrchnost. Vznikají sirotčince, chudobince, blázince a pastoušky na venkově. 14 V 19. století vzniká sociální práce, jako samostatná profese v zemích západní Evropy a USA. Sociální pomoc poskytují vedle církve také řemeslnické spolky a soukromé osoby. Pomoc ale nebyla specializována. Počátkem 20. století vznikají specializované školy sociální práce. Sociální práce je ovlivněna ţenským hnutím v Evropě a začíná být propojena se zdravotnictvím a školstvím. Vzniká nové zaměstnání pro ţeny, kterým je povolání sociálního pracovníka. Po druhé světové válce se dostává sociální práce do sféry státu a tam, kde tyto sluţby chybí, organizují se dobrovolnické organizace. 15 V současné době sociální práci organizují profesionálové vzdělaní v tomto oboru na vyšší odborné a vysoké škole. Zákon č. 108/2006 Sb. upravuje podmínky poskytování pomoci fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci prostřednictvím sociálních sluţeb. Upravuje také předpoklady pro výkon povolání sociálního pracovníka, pokud vykonává činnost v sociálních sluţbách. Křesťanská aktivita dodnes hraje důleţitou úlohu v sociální péči. Jsou to organizace Charita, nebo Armáda spásy, které významně doplňují péči státu a obcí. Cílem sociálního pracovníka se stává hledání moţností řešení klientových problémů. 16

14

GULOVÁ, L. Sociální práce. Praha: Grada. 2011. s. 45-53 KUTNOHORSKÁ, J. Etika pro zdravotně sociální pracovníky. Praha: Grada. 2007. s. 65-70 16 KUZNIKOVÁ, I. Sociální práce ve zdravotnictví. Praha: Grad. 2011. s. 13 15

12

2.2 Etické zásady sociální práce Etické jednání a mravní hodnoty jsou v rovnováze s odbornými znalostmi. Za etické chování jsou povaţována pravidla lidského jednání, které společnost uznává. Kaţdý člověk je samostatná a svobodná bytost, proto musíme respektovat jeho vůli, rozhodnutí a dokonce i odmítnutí. Etické normy jsou formulovány v Etickém kodexu sociálních pracovníků. 17 Sociální práce potřebuje etiku, aby byla skutečnou pomocí bliţnímu v nouzi. V popředí stojí profesionální etika, která má slouţit co nejúspěšnějšímu plnění úkolů. Je to soubor norem, které se vyvíjely od vzniku povolání sociálního pracovníka, a postupem času změnil postoje člověka ke společnosti. Sociální pracovník musí znát rozdíly v etických postojích jednotlivých skupin obyvatel a jejich příčiny. 18 Základní etické zásady sociální práce jsou zaloţené na lidských právech a hodnotách demokracie, spravedlnosti, které jsou zakotveny ve Všeobecné deklaraci lidských práv a dalších mezinárodních deklaracích úmluvách. Sociální pracovník respektuje kaţdého člověka bez ohledu na původ, rasu, barvu pleti, věk, pohlaví, zdravotní stav či sexuální a náboţenskou orientaci. Mezi další zásady patří respektování práva na seberealizaci, aby nedošlo k omezení stejného práva druhých osob. Pomáhá jednotlivcům, skupinám, komunitám svými znalostmi a zkušenostmi při jejich rozvoji, řešení konfliktů a následků. V neposlední řadě dává přednost profesionální odpovědnosti před soukromými zájmy. Sluţby poskytuje na nejvyšší odborné úrovni. Chrání klientovo právo na soukromí a důvěrnost sdělení. Sociální pracovník vede své klienty k vědomí odpovědnosti za sebe sama. Upřednostňuje individuální přístup ke klientovi. Snaţí se o naplňování celoţivotního vzdělávání na odborné úrovni a oblasti řešení etických problémů. V zaměstnavatelské organizaci se sociální pracovník snaţí o vytvoření podmínek k přijetí poţadavků etického kodexu. 19 Všude tam, kde je moţnost ovlivňovat ţivot druhého člověka pracovníkem, který má moc svěřenou výkonem své funkce, vzniká nebezpečí neprofesionálního chování. Sociální pracovník dovede pomoci, ale také můţe pod rouškou pomoci napáchat velké škody. Do výbavy kaţdého sociálního pracovníka by měla patřit schopnost sebereflexe a kritického

17

KUTNOHORSKÁ, J. Etika pro zdravotně sociální pracovníky. Praha: Grada. 2011. s. 24 GULOVÁ, L Sociální práce. Praha: Grada. 2011. s. 36 19 SPOLEČNOST SOCIÁLNÍCH PRACOVNÍKŮ ČR. SSSR.xf.cz [online]. © 2006 [ cit. 2014-01-21]. Dostupné z: http://sspcr.xf.cz/code.html 18

13

pohledu na svou práci. Je třeba se zamyslet, nad pojmy jakými jsou moc, pomoc a hranice lidskosti a profesionality. 20

2.3 Etické problémy v sociální práci Etický kodex si všímá etických problémů, které mohou při sociální práci vzniknout. Problémy rozděluje do několika okruhů podle oblastí sociální práce. Základní etické problémy: kdy vstupovat, nebo zasahovat do ţivota občana a jeho rodiny, skupiny či obce (např. z hlediska prevence či sociální terapie společensky neţádoucí situace), kolik pomoci a péče poskytnout, aby stimulovaly klienta ke změně postojů, k odpovědnému jednání a nevedly k jejich zneuţití, kterým sociálním případům dát přednost a věnovat čas na dlouhodobé sociálně výchovné působení, kdy přestat se sociální terapií a poskytováním sluţeb a dávek sociální pomoci. Další problémové okruhy se vyskytují občas a vyţadují etické rozhodování, kdy loajalita sociálního pracovníka s klientem se dostane do střetu zájmu: při konfliktu zájmu sociálního pracovníka se zájmem klienta, při konfliktu klienta a jiného občana, při konfliktu mezi institucí či organizací a skupinou klientů, při konfliktu zájmu klientů a ostatní společností, při konfliktu mezi zaměstnavatelem a jeho sociálními pracovníky. Sociální pracovník má ve své náplni práce klienta kontrolovat. Zde vznikají protichůdné etické aspekty vyţadující plnění kontrolní činnosti. Etický kodex podává také návrhy na řešení těchto konfliktů. Závaţné etické problémy budou řešeny ve skupinách sociálních pracovníků, kde budou dále analyzovány. Společnost sociálních pracovníků můţe etické zásady doplnit či pozměnit pro oblasti, kde jsou etické problémy závaţné. Úkolem společnosti je pomáhat jednotlivým sociálním pracovníkům řešit jednotlivé problémy. 21

20

HAUKE, M. Moc a pomoc v sociálních sluţbách. Sociální sluţby. 2012. č. 3 s. 22 SPOLEČNOST SOCIÁLNÍCH PRACOVNÍKŮ ČR. sspcr.xf.cz [online]. © 2006 [ cit. 2014-01-21]. Dostupné z: http://sspcr.xf.cz/code.html 21

14

Podle Odehnálové můţeme dilematické situace rozdělit do dvou skupin. První skupinu tvoří dilemata vyplývající z pomáhajícího vztahu: Angažovaný a neangažovaný přístup. Angaţovaný přístup znamená zájem sociálního pracovníka o klienta a snaha mu pomáhat. Neangaţovaný přístup je charakteristický neosobním zájmem o klienta. Hranice mezi pracovníky a klienty znamená nastavení hranice mezi klientem a pracovníkem, aby umoţňovaly pevná a jasná pravidla. Pomoc, nebo kontrola. Sociální pracovníci balancují mezi rolí pomáhajícího a pracovníka, který kontroluje. Dilema osobních sympatií a antipatií. Dilema je způsobeno tím, ţe sociální pracovník nedokáţe potlačit své sympatie, nebo nesympatie ke konkrétnímu klientovi. Je důleţité, aby osobní sympatie nenarušovaly přístup ke klientovi. Do druhé skupiny patří dilemata ve vztahu k institucím: Tento druh dilemat vyplývá z postavení sociálního pracovníka, který reprezentuje určitou instituci a je prostředníkem mezi klientem a danou institucí. Na jedné straně prosazuje zájmy klienta a na druhé straně hájí zájem veřejné instituce. 22 Etické problémy vznikají, pokud je sociální pracovník postaven mezi dvě a více moţností, které jsou konfliktem morálních principů. Není zřejmé, které rozhodnutí je správné. Etické problémy jsou v mnoha aspektech neopakovatelné, proto nelze sociálním pracovníkům nabídnout přesný způsob řešení problému. Při řešení problému je důleţitá osobnost pracovníka, jeho hierarchie osobních hodnot a zkušenosti v morálním rozhodování. Někteří autoři doporučují postupovat tím, ţe problém je třeba prvně řádně pojmenovat. Na to navazuje identifikace jednotlivce, nebo skupin, kterých se etické rozhodování bude dotýkat. Následuje zjištění a prozkoumání všech moţných způsobů řešení včetně přínosů a rizik pro všechny zúčastněné.

22

ODEHNÁLOVÁ, A .Sborník studijních textů pro sociální kurátory. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě. 2009. s. 323

15

Sociální pracovník musí důkladně promyslet všechny moţné způsoby jednání s přihlédnutím k etickému kodexu i právním normám. Je vhodné vyuţít moţnosti a problém konzultovat s kolegou, příslušným odborníkem, nebo právním zástupcem. Po těchto krocích poté přistoupit k řešení problému. Na konec celý proces rozhodování je třeba zdokumentovat. Dokumentace je nutná pro zdůvodnění svého rozhodnutí, nebo kvůli obvinění ze zneuţití pravomocí. Sociální pracovník musí pamatovat, ţe nadměrná péče klientovi více škodí, neţ pomáhá. Závaţné problémy lze řešit pomocí supervize. Sociální pracovník můţe svoje dilema probrat

s nezávislou osobou.

Supervize

můţe

být

individuální,

skupinová,

nebo

celogumová.23 Pro pochopení etických dilemat je třeba pochopit nejprve dobu, ve které ţijeme a pracujeme. Teprve pak můţeme pochopit jednání jednotlivých pracovníků a jejich otázky po hledání pravdy a smyslu konání. Svět se mění doslova pod rukama, je globalizován. Mnozí vyzývají

k odklonu

od

materialismu

a návrat

k duchovním

hodnotám.

Vzhledem

k nepřeberným moţnostem a obrovské svobodě se člověk začíná ptát po limitech lidského jednání a právu kaţdého člověka zvolit si svůj způsob ţivota. O to nesnadněji pak sociální pracovníci zaujímají odpovědné postoje v rámci své profese. 24

2.4 Sociální práce v nemocnici Sociální práce v nemocnici se řídí Zákonem č.108/2006 Sb. o sociálních sluţbách, zákony a vyhláškami, jak resortu ministerstva zdravotnictví, tak i ministerstva práce a sociálních věcí a dále platnou legislativou. 25 Zákon vytváří zabezpečení základního rámce k zajištění potřebné podpory a pomoci. Jsou to činnosti, které jsou nezbytné pro sociální začleňování se a zajištění důstojných podmínek ţivota ve společnosti. Individualizované sociální sluţby umoţňují efektivnější práci s klientem a řeší jeho konkrétní situaci. 26 Smyslem sociální práce ve zdravotnictví je pomoc klientovi, jeho rodině, nebo odstranění negativních sociálních důsledků nemoci. Úkolem sociální práce je vyuţití vlivu psychosociální sféry na nemocného k lepší adaptaci, překonání obtíţí při léčbě, spolupráci 23

KUTNOHORSKÁ, J. Etika pro sociálně zdravotní pracovníky. Praha: Grada 2011 s. 87 HAUKE, M.: Moc a pomoc v sociálních sluţbách. Sociální práce. 2012. č. 3 s. 2 25 MPSV. Zákon č.108/2006 Sb. o sociálních sluţbách. mpsv.cz [online]. © 2006 [ cit. 2014-01-12]. Dostupné z: htt://www.mpsv.cz/cs/7334 26 GULOVÁ, L. Sociální práce. Praha: Grada. 2011. s. 32-33 24

16

a tím ke kvalitnějšímu ţivotu. Je kladen důraz na komplexní péči o klienta v souladu s posláním sociální péče a posláním daného zdravotního zařízení. Sociální práce není terapie, ale pomoc. Předpokladem úspěšné pomoci klientovi je propojena spolupráce mezi sociálním pracovníkem a klientem, jeho rodinou a organizacemi. 27 Sociální práce ve zdravotnictví se v mnoha aspektech odlišuje od tzv. sociální práce terénní. K jejím specifikům patří zejména znalost diagnóz a jejich odraz v sociální oblasti. Sociální práce ve zdravotnictví je nedílnou součástí léčebného procesu a patří ke komplexnosti léčby. Sociální pracovníci v nemocnici sice nemají ţádné pravomoci, nicméně mají jisté moţnosti, jak prosazovat zájmy svých klientů. Stejně tak nemají pravomoc přimět lékaře, aby pacienta nepropustil z nemocnice, kdyţ nemá dořešenu následnou péči. Vysvětlením komplikací a ohroţení, které předčasné propuštění způsobí, často přimějí lékaře situaci přehodnotit. K úspěšné práci sociálních pracovníků patří jasné uvědomění si cílů, kterých chtějí dosáhnout a moţností, které k realizaci cílů mají. V nemocnicích se setkáváme s různými typy klientů. V rámci své práce se sociální pracovníci věnují také příbuzným nemocného, pokud se na základě jeho onemocnění ocitli v tíţivé rodinné sociální situaci. Úspěšnost jejich práce záleţí zejména na tom, jak umí pracovat s právními omezeními a předpisy. 28 Rozsah problémů je velmi široký a pestrý. V nemocnicích je zastoupeno celé spektrum věkových kategorií přes matky-rodičky a novorozence, děti, mladistvé, pracovně aktivní lidi aţ po seniory. Trápí je řada onemocnění, které se následně odráţí i do sociální oblasti. Sociální péče je uskutečňována v úzké spolupráci se zdravotnickými pracovníky, s rodinou klienta a také v úzké součinnosti s příslušnými úřady a zdravotnickými zařízeními, podle konkrétních potřeb a problémů nemocného. Je určena pacientům, kteří se nacházejí v nepříznivé sociální situaci a tuto situaci nejsou schopni zvládnout vlastními silami a to z důvodu nemoci, zdravotního postiţení, věku, ztráty soběstačnosti, osamělosti, závislosti, nezajištěného bydlení, nebo hmotné nouze. Zdravotně sociální pracovnice v nemocnici poskytují sociální poradenství, včetně zprostředkování konkrétní sociální pomoci. 29 Zdravotní a sociální práce v nemocnici se navzájem prolínají a jsou propojeny. Sociální práce přispívá k zlepšení zdraví klienta, motivuje ho k další léčbě. Sociální pomoc často pomáhá vést kvalitnější ţivot a tím zabránit dalšímu poškozování zdraví sobě i rodině. Řešení problémů se musí zahájit často uţ za pobytu v nemocnici, protoţe špatná sociální 27

KUTNOHORSKÁ, J. Etika pro zdravotně sociální pracovníky. Praha: Grada. 2007. s. 48 SEVEROVÁ, J. Sociální práce ve zdravotnictví. Sestra. 2009, č. 9, s. 12-13 29 KUZNIKOVÁ, I. Sociální práce ve zdravotnictví. Praha: Grada. 2011. s. 20-23 28

17

situace zhoršuje zdravotní stav. Prvotní impuls sociální pomoci vzniká na odděleních, kde je nemocný hospitalizovaný. Ošetřující personál si aktivně všímá pacientových problémů a dává podnět k sociálnímu šetření. Vzniká tým pracovníků orientovaných na klienta se vzájemnou provázaností oborů, který podporuje klienta při vyrovnání se s nemocí a zvládnutím nové sociální situace. 30 S tím, jak se mění struktura společnosti, mění se a přibývají i problémy v sociální oblasti. Řešení nových problémů vyţaduje vyšší úroveň vzdělání sociálních pracovníků, vyuţívání nových metod práce a hlavně vyšší počet sociálních pracovníků v praxi. Zaměstnání sociálních pracovníků je zcela v rukou managementu nemocnic a ten rozhoduje, zda bude poskytovat sociální sluţby. Vzhledem k předpokladu přibývání počtu nemocných se potvrzuje potřebnost poskytování sociální práce. 31

2.5 Cíl sociální práce v nemocnici Základním aspektem sociální práce v nemocnici je nabídka lidské pomoci. Sociální pracovník musí mít jasno, jaká je jeho funkce a jaké metody sociální práce má pouţít v určité situaci. Sociální práce se uskutečňuje ve spolupráci se zdravotními pracovníky, s rodinami klientů a úřady. Sociální pracovník zaujímá pozici středu mezi státem a občanem. 32 Cílem sociální práce je rozvoj, nebo alespoň zachování soběstačnosti klienta, sníţit sociální i zdravotní rizika a umoţnit mu zachovat důstojné podmínky pro kvalitní ţivot. Umoţnit v nepříznivé sociální situaci vyuţít místní instituce, které poskytují veřejné sluţby a tím předcházet vyloučení ze společnosti. Individuální přístup ke klientovi umoţňuje individuální řešení jeho situace. 33 Hlavním cílem sociální práce v nemocnici je poskytnout pomoc a podporu lidem v obtíţných ţivotních situacích, znovu začlenění člověka do společnosti a zlepšení jeho ţivotních a společenských podmínek. Mezi obecné cíle patří podpora klienta, aby se sám snaţil řešit svůj problém, a vyvíjel se kupředu. Zprostředkovat klientovi kontakt se zařízením, které mu mohou poskytnout další pomoc. Zlepšovat vědomosti a dovednosti a tím rozvíjet a zlepšovat sociální práci. 34

30

MATOUŠEK O. Sociální práce v praxi. Praha: Portál. 2010. s. KUZNIKOVÁ, J. Sociální práce ve zdravotnictví. Praha: Grada. 2011. 35-38 32 GULOVÁ, L. Sociální práce. Praha: Grada. 2011. s 85 33 KUZNIKOVÁ, J. Sociální práce ve zdravotnictví. Praha: Grada. 2011. s. 40-41 34 MATOUŠEK, O. Sociální práce v praxi. Praha: Portál. 2007. s. 13-14 31

18

Sociální pracovník je schopen diagnostikovat situaci jednotlivce a doporučit sluţby, které pomohou řešit jeho problémy. Sluţby spadají do mnoha resortů státní správy a souvisí s nimi široká oblast právních norem. Při své práci se řídí etickým kodexem. 35 Sociální sluţby musí být poskytovány v určité kvalitě, která je kontrolována. Kvalita je nastavena pomoci standardů a kontrolována inspektory sociálních sluţeb. Důleţitým znakem kvality sociálních sluţeb je podpora osobních cílů klienta, coţ vede k důstojnému a plnohodnotnému ţivotu.

2.6 Rizika sociální práce Náplň práce sociální sestry v nemocnici je hodně rozsáhlý. Je pod značným tlakem, denně musí provádět rozhodnutí, která ovlivňují ţivot druhých lidí, a nese za ně odpovědnost. Často si neví rady, váhá a řeší etické dilema, jak nejlépe postupovat vůči klientovi i pro své „čisté“ svědomí. Závaţnost rozhodnutí, pracovní přetíţení, strach ze selhání a problémy v osobním ţivotě mohou vést ke vzniku syndromu vyhoření. Dochází k němu v důsledku chronického stresu. Reakce na stresové faktory je individuální. Záleţí na našem posouzení situace a na schopnostech situaci zvládnout. Pokud budeme přesvědčeni, ţe nějakou situaci nezvládneme, vzniká stres. 36 Znaky syndromu vyhoření jsou sklíčenost, ztráta sebeovládání (nekontrolovaný pláč, výbuchy vzteku), pocit strachu, prázdnoty, apatie, ztráta odvahy, ztráta energie, poruchy spánku, poruchy paměti, soustředění a funkční poruchy. Člověk trpící tímto syndromem má ke své práci a svému okolí téměř lhostejný postoj. Pracovní nadšení postupně slábne a nastupuje cynismus. Klienti začínají být vnímání jako přítěţ a spolupracovníci jako rušivý element. V krajním případě můţe vzniknout pohrdavé aţ agresívní chování vůči klientům i spolupracovníkům. Takový člověk je vyčerpaný a nemůţe dál. Problémy si přenáší domů a to můţe způsobit přetrhání vazeb v rodině a mezi přáteli. Postiţený jedinec se dostává do izolace. 37

35

GULOVÁ, L. Sociální práce. Praha: Grada. 2011. s 88-90 JANKOVSKÝ, J. Etika pro pomáhající profese. Praha: Triton. 2007. s. 37 STOCK, Ch. Syndrom vyhoření a jak jej zvládnout. Praha: Grada. 2010. s. 56 36

19

Pomáhání nesmí být sebeklamem nedostatku sebelásky a útěkem před sebou samým. Profese pomáhajícího se nesmí stát lékem na vlastní nemocnou duši. Člověk pak je skoro předurčen duševnímu trápení a profesnímu zklamání. 38 Nejvíc jsou ohroţeni lidé s velkými ideály, s velkým pracovním nasazením, perfekcionisté a lidé se sklonem k workoholismu. Důleţitá je schopnost umění „vypnout“ a dostatek kvalitního odpočinu. Dobré mezilidské a přátelské vztahy dovedou upozornit, nebo zabránit vzniku syndromu. Důleţité je naučit se říkat „NE“ a hlídat si hranice zvládatelnosti pracovních úkolů. Ze strany zaměstnavatele jsou to především semináře a přednášky, které se zaměřují na toto téma.

38

DOLEŢEL, J. SYNDROM POMÁHAJÍCÍCH. Caritas- VOS sociální. Olomouc [online]. [cit. 2014-0115]. Dostupné z:www.tf.jcu.cz/getfile/6594a2f363bdac6a

20

3 Sociální intervence u jednotlivých cílových skupin klientů zdravotnického zařízení 3.1 Metody práce s klientem Konkrétní volba vhodných metod práce sociálního pracovníka ve zdravotnictví závisí na zdravotním stavu klienta, jeho sociálním a rodinném zázemí, a také na dovednostech a teoretických znalostech. Za výchozí je povaţována práce s jednotlivcem a na ni navazuje práce s rodinou klienta. Předběţné informace získá z chorobopisu klienta. Sociální pracovník by měl znát názor lékaře na jeho zdravotní stav. K podrobnějším a konkrétnějším informacím se dopracuje pomocí rozhovoru, aktivním posloucháním a pozorováním klienta a nakonec doplní informace sociálním šetřením.39 Rozhovor je seznámení se s problémem klienta osobním kontaktem. Důleţité je řádné pojmenování problému, získání důvěry klienta a ujasnění si, co konkrétně klient potřebuje a co je ochoten přijmout. Rozhovor slouţí k vytvoření vazby mezi klientem a sociálním pracovníkem a vytvoření ovzduší důvěry. Za takových podmínek pak sociální pracovník snáze pronikne k samotné podstatě klientova problému. Často je to prostá konverzace, zdánlivě neformální. Pracovník cílenými dotazy zjišťuje klientovu situaci, informuje se o jeho dosavadních krocích při řešení problémů. Věnuje klientovi dostatek času. Zároveň můţe okamţitě poskytnout podporu, motivovat klienta, vést ho k rozhodnutí, nebo činu. Rozhovorem se udrţuje a prohlubuje vztah mezi klientem a pracovníkem. Klient by měl vycítit z postoje sociálního pracovníka snahu o pomoc. Sociální pracovník musí klientovi vysvětlit, co nabízí, vysvětlit výhody a nevýhody jeho jednání a nechat ho svobodně se rozhodnout. Na druhou stranu musí počítat také s negativní reakcí klienta na nabízenou pomoc. 40 Aktivní poslouchání je pozorné poslouchání, co klient říká. K pozornému poslouchání potřebujeme dostatek času. Zde klademe důraz na empatii a schopnost vcítění se do problému klienta. Pro získání důvěry nevnášíme do hovoru vlastní názory a klienta nehodnotíme, a to hlavně u pacientů agresivních a se zhoršenou komunikací.

39 40

KUZNIKOVÁ, I. Sociální práce ve zdravotnictví. Praha: Grada. 2011. s. 65-66 KUTNOHORSKÁ, J. Etika pro zdravotně sociální pracovníky. Praha: Grada. 2012. s. 78-79

21

Pozorování je, kdyţ si sociální pracovník všímá vybraných situací. Pozorování uplatní při práci s klientem, který nekomunikuje běţným způsobem. Mapuje, jak klient reaguje na jeho intervence, jak dává najevo libost a nelibost, jeho mimoslovní vyjadřování a neverbální projevy. Sleduje jeho mimiku, gesta, doteky a postoje, stejně jako podání ruky, nebo naklánění hlavy při naslouchání. Sociální šetření provádí sociální pracovník při posouzení ţivotní situace pacienta ve vztahu k onemocnění, nebo k jeho následkům. Podle potřeby provádí rozbor sociální situace a spolupracuje

s orgány

veřejné

správy,

případně

dalšími

subjekty,

a o zjištěných

skutečnostech zpracovává zprávu o posouzení ţivotní situace pacienta. Sestavuje plán psychosociálního zásahu do ţivotní situace pacienta, včetně rozsahu, druhu a potřeby sociálních opatření, ve spolupráci s dalšími zdravotnickými pracovníky tato opatření realizuje. Zajišťuje sociálně-právní poradenství ve vztahu k onemocnění, nebo k jeho následkům. Sociálním šetřením zjišťuje, v jakých podmínkách klient ţije - kategorie bytu, velikost bytu, kolik lidí v bytě ţije. Zajímá se, jaké jsou jeho hygienické návyky, zdravotní stav, psychický stav (komunikace klienta, orientace), soběstačnost. Důleţité je také znát vzdělání klienta, vědět jakou pracovní profesi vykonával a zda udrţuje kontakty s příbuznými a známými. Sociální šetření zahrnuje spolupráci s obvodním lékařem, pediatrem, policií a soudy. Na základě výsledků sociálního šetření zdravotně sociální pracovník stanoví druh, rozsah a stupeň sociální péče o pacienta. Informuje klienta, nebo příbuzné o moţnosti získání příspěvku na péči pro osoby se zdravotním postiţením. Schůzka probíhá buď přímo u klienta, nebo v kancelářích sociálních pracovnic. 41 Iniciátorem zahájení sociálního šetření bývá nejčastěji lékař, nebo personál oddělení, kde je klient hospitalizován. Vţdy jde o spolupráci, lékař poskytne sociálnímu pracovníkovi potřebné údaje a naopak pracovník sdělí lékaři informace o pacientovi a jeho problému. Sociální šetření probíhá většinou ve dvou rovinách. Jedná se o práci s klientem, práci s rodinou, nebo zázemím klienta.

3.2 Sociální klient Sociální klient je kaţdá osoba, která potřebuje sociální pomoc, případně je evidována v některé sociální instituci. Sociální případ vzniká, kdyţ člověk nestačí svými silami 41

KUTNOHORSKÁ, J. Etika pro zdravotně sociální pracovníky. Praha: Grada. 2011. s. 78-79

22

a schopnostmi překonat překáţky, jenţ se vyskytly v jeho ţivotě. Klient je označován jako někdo, kdo ţádá o pomoc. Člověk se stává klientem, kdyţ si začne uvědomovat své problémy.42 Vztah mezi klientem a sociálním pracovníkem ve zdravotním zařízení vzniká různými cestami. V naší praxi sociální pracovník není součástí týmu na oddělení, není tedy fyzicky dostupný. Sociálního pracovníka osloví zdravotnický personál oddělení, na němţ je hospitalizován pacient jevící se jako člověk, který pomoc sociálního pracovníka potřebuje. Poţádat o pomoc v sociální situaci můţe sám klient, nebo jeho příbuzní. Zde nastává problém, jestli zdravotnický personál můţe určit, který pacient je vhodný pro sociálního pracovníka. Při tom mohou přehlédnout pacienta, který pomoc, nebo poradenství sociálního pracovníka potřebuje. První kontakt mezi sociálním pracovníkem a klientem je pro společnou spolupráci nesmírně důleţitý. Jejich setkání zanechává v klientovi velmi silný dojem, jenţ ovlivňuje následně další spolupráci. 43

3.3 Typy klientů Sociální pracovník v nemocnici se setkává při své práci s různými klienty, kteří odlišně spolupracují při řešení své situace. Klient je člověk, který kontaktuje sociálního pracovníka, nebo uţ je v jeho péči. Rozdělení klientů podle způsobů, jakým se dostanou do péče sociálního pracovníka: klient, který navštíví sociálního pracovníka z vlastní iniciativy, klient, na kterého upozorní sociálního pracovníka člen rodiny, klient, na kterého upozorní některé instituce (policie, soud), klient, na kterého upozorní anonym. Dále lze klienty rozdělit na dobrovolné a nedobrovolné a podle druhu problémů: zdravotně postiţení, senioři, děti, lidé bez domova.

42 43

GULOVÁ, L. Sociální práce. Praha: Grada. 2011. s 62 KUZNIKOVÁ, J. Sociální práce ve zdravotnictví. Praha: Grada. 2011. s. 55

23

Nedobrovolný klient sociálnímu pracovníkovi nevěří, nespolupracuje. Jsou to často klienti, kteří mají nařízenou léčbu na základě soudního rozhodnutí. Zde je nutná nekompromisní autorita, práce musí být přímá a dobře naplánovaná. Důleţitá je také vstřícnost a porozumění sociálního pracovníka. Členění podle osobních rysů klienta: Perfekcionalistický klient chce o všem rozhodovat sám, nemá důvěru sociálního pracovníka, nejraději dělá věci po svém. Přístup ke klientovi vyţaduje trpělivost, občas dát na jeho názor a přesvědčit ho, ţe spoluprací nic neztratí. Závislý klient je nesamostatný, závislý na jiných osobách, není schopen se sám rozhodnout. Sociální pracovník učí klienta samostatnosti asertivním přístupem. Důleţitá je zde motivace a aktivizace klienta. Manipulativní klient je nejnáročnější. Snaţí se manipulovat sociálním pracovníkem, usiluje o výhody. S takovým klientem je lépe pracovat rozhodně, jednoznačně a přizvat dalšího spolupracovníka. Sociální pracovník se musí bránit navazování přátelství s klientem. Nebezpečný klient je agresivní, pracovník musí neustále sledovat jeho chování a reakce. Navštěvovat klienta je dobré pouze v doprovodu, jednat s ním přímo a drţet si odstup. Snaţit se chovat tak, abychom nedali klientovi ţádnou záminku k útoku. Mlčenlivý klient musí být sociálním pracovníkem povzbuzován ke spolupráci. Je třeba dostatek trpělivosti a empatie. Při práci si pracovník všímá neverbálních projevů jako zaťaté pěsti, oční kontakt, nebo tón hlasu. Klient závislý na drogách, nebo alkoholu je nedůvěřivý a nespolehlivý. Zkresluje situaci a pracovník musí ověřovat sdělené informace. Je třeba rozhodnost, trpělivost a neslevovat ze zadaných úkolů.

24

Deviatní klient má problémy s uznáním autority a pravidel. Chová se neadekvátně situaci. Sociální pracovník musí uplatnit direktivní přístup, nedávat najevo slabosti a nečekat, ţe klient změní své postoje. Depresivní klient vše vidí pesimisticky a propadá beznaději. Po dobu trvání deprese sociální pracovník můţe klienta psychicky podpořit a nesnaţit se ho rozveselit. Seduktivní klient se snaţí navázat se sociálním pracovníkem důvěrný aţ intimní vztah. Pracovník musí včas rozpoznat tyto tendence klienta a taktně je odmítnout. Jinak hrozí porušení profesionální etiky. 44

44

KUTNOHOSKÁ, J. Etika pro zdravotně sociální pracovníky. Praha: Grada. 2011. s. 138-140

25

3.4 Cílové skupiny 3.4.1 Matky a ženy ve svízelné sociální situaci Zdravotně sociální pracovníci zajišťují sociálně právní ochranu dětí a zaměřují se na pomoc matkám s určitými problémy. Jedná se o matky drogově závislé, nacházející se ve špatné sociální situaci, samoţivitelky, bez přístřeší, psychicky či fyzicky týrané, s psychickými problémy. Sociální pracovnice mohou nabídnout pomoc a sociální poradenství nezletilým těhotným, nebo těhotným a matkám, které chtějí svěřit dítě po porodu do náhradní rodinné péče. Včasné sociální poradenství, především u těhotných ţen, můţe zabránit dalším problémům v rodině i při péči o dítě. Zdravotnický tým musí odhadnout, zda je matka schopna péči o novorozené dítě zvládnout. Na základě zhodnocení zdravotní a sociálně společenské problematiky musí často zajistit matce a dítěti co nejdříve další pomoc. Působí nejčastěji v domácím prostředí postiţené a ve spolupráci s orgány sociálně-právní ochrany dětí. Specifickým případem je adopce. Ţeny nabízející dítě k adopci jsou obvykle ve velmi sloţité sociální situaci. Potřebují obrovskou péči, mají-li se vypořádat s vnitřními zmatky a bolestí, se kterou je jejich rozhodnutí spojené. Stane se, ţe ţena po intervenci zdravotníků a sociálních pracovníků svou situaci přehodnotí a dítě si nakonec ponechá. V praxi ale ke změně stanoviska dochází zřídka. Sociální pracovnice se vţdy snaţí předejít umístění dítěte do ústavní péče. Snaţí se zapojit do spolupráce širší rodinu, zařízení pro matky s dětmi, nebo nestátní organizace. 45 Specifika práce je při řešení problémů po fyzickém napadnutí rodinným příslušníkem, kdy musí dojít k hospitalizaci. Sociální pracovník těmto klientkám zajišťuje poradenství, pomoc s podáním trestního oznámení a pomáhá zajistit ubytování po propuštění z nemocnice. Spolupracuje s policií a soudy. Pomoc při hledání nejlepšího řešení ze situace nabízejí azylové domy, které poskytují klientkám odborné sociální poradenství, ubytování a sociální program. Příjemce sluţeb motivujeme k návratu do běţné společnosti. Azylové domy jsou určené pro matky s nezletilými dětmi, těhotné ţeny v nepříznivé sociální situaci, spojené zejména se ztrátou bydlení. Poskytují pomoc zaměřenou na přechod z azylového bydlení do samostatného způsobu ţivota, hledání práce a vlastního bydlení. 46

45

LABUSOVÁ, E. Potratem naděje končí, adopci začíná. evalabusova.cz. [online]. © 2006 [ cit. 2014-02-04]. Dostupné z: http://www.evalabusova.cz/clanky/potratem_nadeje.php 46 ROSA: Občanské sdruţení nabízející kompletní pomoc ţenám - obětem domácího násilí. rosa.cz [ online]. [ cit. 2014-01-20]. Dostupné z: http://www.rosa-os.cz/

26

3.4.2 Týrané a opuštěné děti Za týrání je povaţováno hrubé zanedbávání péče o dítě, psychický nátlak, fyzický nátlak a pohlavní zneuţívání a šikana. Předmětem útoku je vţdy dítě, které se samo není schopno dovolat pomoci. Nejvíc jsou ohroţené dětí kojeneckého a batolícího věku. Děti jsou hospitalizovány s atypickými modřinami, zlomeninami, popáleninami, krvácením, otravami a v krajním případě i znásilněním aţ smrtí. Pachatelem nejčastěji jsou osoby nejbliţší, a to biologičtí rodiče, převáţně otcové. Při podezření na týrání lékař kontaktuje policii a sociální pracovník oznamuje případ orgánu sociálně právní ochrany dětí, s kterým dále spolupracuje na řešení celého případu. Jedině soud můţe rozhodnout o změně osoby, která se má o dítě starat. Děti jsou na základě soudního rozhodnutí umísťovány přímo do diagnostických ústavů, nebo zařízení náhradní péče. V těchto procesech má orgán sociálně právní ochrany dětí zásadní postavení. Odebírání dětí rodinám se volí jako krajní. Další sociální práce pak probíhá hlavně v terénu, v přirozeném prostředí rodiny se zaměření na zájmy a potřeby týraných a zneuţívaných dětí. 47 Babybox je místo, kde mohou matky anonymně odloţit narozené dítě. O nálezu dítěte je informován odbor sociálně právní ochrany dítěte, který zařídí vystavení rodného listu a podává návrh soudu na svěření do péče v náhradní rodině. Takové dítě nemusí do kojeneckého ústavu, protoţe je ze zákona volné a umísťuje se přímo do náhradní rodiny. Při odkládání si matka můţe vzít leták s informacemi, jak dítě získat zpět. 48

3.4.3 Drogově závislí Při podezření ze závislostí na psychotropních látkách a alkoholu u dětí a mladistvých spolupracuje sociální pracovník s rodinou a sociálním odborem městského úřadu. V těchto případech má sociální pracovník oznamovací povinnost hlásit případ na příslušný sociální odbor pro mladistvé a spolupracuje s policií. Osobám plnoletým, kteří se dostanou do nemocnice v důsledku uţívání návykových látek, je nabídnuta pomoc v kontaktních centrech protidrogové prevence a terapie. Centra zajišťují pomoc v oblasti sociálního poradenství, ambulantní léčby a léčby v pobytovém zařízení. Poradenství se zaměřuje nejen pro uţivatele drog, ale také pro rodiče a osoby blízké. Centra pomáhají klientům pochopit, proč začali drogy uţívat a uvědomit si, jaký problém 47

FOND OHROŢENÝCH DĚTÍ. Týrané děti. fod.cz [online]. 2014.[ cit. 2014-03-02]. Dostupné z: http://www.fod.cz/ 48 BOABYBOXY v ČR. boabybox, [ online]. [ cit. 2014-02-04]. Dostupné z: http://artax.karlin.mff.cuni.cz/~omelm9am/babybox/bb-uvod.php

27

drogy pro ně představují. Mezi poskytované sluţby patří také injekční program, testování a poradenství v oblasti HIV/AIDS, virové hepatitidy, nebo testování gravidity. Zneuţívání drog je často příznakem dalších problémů v osobním ţivotě, jako emoční nestabilita, nebo deprese. Pomoc nabízí také psychiatrická léčba, nebo psychoterapie, která naučí klienta zvládat období bez drog a pomáhá začlenit se zpět do společenského ţivota. 49 Sociální pracovník v nemocnici pomáhá klientům ohroţeným drogovou závislostí zajistit některou z těchto sluţeb.

3.4.4 Chronicky nemocní Specifikum sociální práce v nemocnici je také v nutnosti znalosti problematiky, jak dětských, tak i dospělých klientů. U klientů s onkologickým onemocněním po diagnostice a šokové fázi je třeba zjistit velké mnoţství informací a rozhodnout, co je pro klienta důleţité. Rodiny klientů jsou v krizi. Míra sociální a emoční podpory blízkého okolí do značné míry ovlivňuje průběh onemocnění. Náročnost léčby a délka onemocnění často naruší fungování celé rodiny. Onemocnění dítěte je pro rodinu spojené s doprovodem, které je velkou zátěţí nejen po stránce fyzické a duševní, ale také finanční. Je nutné, aby rodiny byly včas informovány o moţnostech, které stát nabízí dlouhodobě nemocným občanům. V průběhu onkologického onemocnění nastávají různé zvraty, a to se můţe odrazit nejen v sociální, ale i vztahové situaci v rodině. Zde sociální práce klade velké nároky na osobnost a profesní kvality sociálního pracovníka. 50 Do skupiny chronicky nemocných řadíme klienty se sníţenou soběstačností. Sníţená soběstačnost vzniká z důvodu věku, chronického onemocnění, či zdravotního postiţení. Této skupině klientů sociální pracovník pomáhá zajišťovat ústavy typu léčebny dlouhodobě nemocných, rehabilitační ústavy, nebo terénní sluţby, jako domácí péči, nebo pečovatelskou sluţbu. Domácí a pečovatelská sluţba pomáhá zajistit zvládání běţných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně, nebo zajištění chodu domácnosti. Sociální pracovníci jednají s rodinami, úřady, zajišťují pomůcky, sociální poradenství a vyhledávají příbuzné u osamělých nemocných.

49

KALINA, K. Léčba Drogově závislých. [ online]. Praha © 2000 [cit. 2014-01-25]. Dostupný z: http://artax.karlin.mff.cuni.cz/~omelm9am/babybox/bb-uvod.php 50 AMELIE o.s. Mám rakovinu. amelie.cz[ online ]. [ cit. 2014-03-10 ]. Dostupné z: http://www.amelieos.cz/cz/o-nas

28

3.4.5 Lidé bez domova Jedná se o ţivotní situace jedince, který nemá odpovídající bydlení, rodinné ani jiné sociální zázemí, kde můţe hledat pomoc. Bezdomovectví je vykládáno jako styl ţivota lidí, kteří nezvládli poţadavky a povinnosti, které byly na ně kladeny. Můţe se jednat také o osamoceného člověka bez sociálních kontaktů, psychiatricky nemocného. Jedná se často o schizofrenii, těţké deprese, které neléčené a v kombinaci se závislostí na alkoholu, nebo návykových látkách, nedovolí těmto lidem vnímat realitu okolního světa. Lidé o pomoc nestojí, myslí si, ţe situaci zvládnou sami. Rezignují a nesnaţí se situaci změnit. Sociální sluţby poskytované lidem bez domova zahrnují sociální poradenství, které obsahuje informace o sluţbách a moţnostech řešit tento obtíţný stav. Lidem bez přístřeší se nabízí pomoc dle jejich potřeb. Jsou to nízkoprahová denní centra, kde dostanou stravu, nouzové přespání a sprchu. Jsou určené pro lidi bez domova, kteří ţijí přímo na ulici. Dalším zařízením jsou noclehárny, které poskytují stravu, nocleh, hygienické zařízení a sociální poradenství. Noclehárny jsou rozdělené na muţské a ţenské noclehárny. Azylové domy jsou hlavně pro lidi, kteří chtějí změnit svou situaci a zapojit se do resocializace. Cílovou skupinou jsou lidé bez domova. Resocializační programy pomáhají znovu začlenit tyto lidi do společnosti, usnadnit samostatnou existenci a podporu při získání nezávislosti na systému sociálních sluţeb. Nabízejí moţnost bydlení po dobu jednoho roku. Pro seniory bez rodiny a sociálního zázemí, kteří se nemohou o sebe postarat, hledají sociální pracovníci domovy pro seniory. 51 V případě úmrtí v nemocnici lidí bez přístřeší a bez sociálního zázemí, pokud si do devadesáti šesti hodin nikdo neobjedná pohřbení, musí sociální pracovník řešit s magistrátem města pohřbení.

3.4.6 Senioři Stáří je přirozený proces, ke kterému všichni spějeme. Z pohledu sociální práce můţeme stáří rozdělit na období raného stáří (60-75 let), kdy jsou lidé ještě produktivní, často mají i zaměstnání a jsou vitální. Druhou skupinu tvoří lidé nad 75 let. Jedná se o období pozdního stáří, kdy o tyto lidi pečuje rodina, nebo přicházejí z domova seniorů. Nejčastěji se 51

CHARITA: Lidé v tíţivé sociální situaci. charita.cz©2014 [on line]. 2014 [ cit. 2014-02-25]. Dostupné z: http://www.charita.cz/

29

jedná o polymorbidní nemocné. Škála onemocnění je různorodá přes infekční, endokrinní, kardiologické, neurologické choroby, nebo chirurgické úrazy. 52 Sociální péče v nemocnici se zaměřuje na „rizikové“ seniory, kde patří osamělí senioři, sociálně izolovaní, s výrazným poklesem aţ ztrátou samostatnosti a vystavení špatnému zacházení. Druhem pomoci je také zajištění sociální dávky, neboli příspěvku na péči, buď v prostředí příjemce, nebo pomocí nějaké sociální instituce. Specifickým úkolem sociálního pracovníka je podání a vyřízení ţádosti o pobyt v některém z typu ústavní péče. 53 Léčebna pro dlouhodobě nemocné poskytuje péči chronicky nemocným občanům, s cílem zlepšení jejich zdravotního stavu a dosaţení úplné, či částečné soběstačnosti tak, aby se mohli vrátit do domácího prostředí. Umoţňuje léčebně ošetřovatelskou a rehabilitační péči k obnově, anebo k udrţení mobility, stavů po úrazech, operacích, amputacích. Dále dlouhodobou odbornou ošetřovatelskou péči převáţně pro nemocné s chronickým onemocněním a stanovené diagnóze, například při léčbě ran. Dalším úkolem je také paliativní péče, léčba bolesti a zmírňování příznaků nevyléčitelných nemocí, například onkologických onemocnění.54 V poslední řadě se jedná o gerontopsychiatrickou péči. Seniorům s demencí jsou určené domovy se zvláštním reţimem. Demence přímo nenarušuje kolektivní souţití, ale péče o takové seniory je náročná. 55 Domovy pro seniory zajišťují svým uţivatelům celoroční komplexní péči dle jejich individuálních potřeb, v zařízení je zajištěn nepřetrţitý provoz. Uţivatelé jsou ubytováni v jedno, dvou a tři lůţkových pokojích s koupelnou a WC. Dále je jim zajištěna celodenní strava, pitný reţim, zdravotní péče, komplexní obsluţná péče, praní prádla, úklid, moţnost práce v pracovní terapii, různé kulturní, sportovní a společenské akce. Do zařízení dochází lékař jednou týdně, nebo dle potřeby. Domovy s pečovatelskou sluţbou jsou určeny pro starší občany, jejichţ zdravotní stav nevyţaduje komplexní ústavní péči, avšak pro zajištění některých úkonů potřebují z důvodu věku, či zdravotního stavu pomoc, nebo péči jiné osoby (pečovatelské sluţby) a tuto péči nemohou zajistit rodinní příslušníci. Ţadatel si vybírá pečovatelské sluţby, o které má zájem. Rehabilitační péče poskytuje komplexní včasnou léčebnou rehabilitaci pacientů po onemocněních a úrazech vyţadujících rehabilitační postupy, u pacientů s pohybovým 52

PROSESTRY. Stáří. prosesrty.cz [online ]. 2014 [cit. 2014- 01-20]. Dostupné z: http://www.prosestry.cz/studijni_materialy/psychologie/stari 53 MPSV.CZ. Sociální sluţby. mpsv.cz[online].2014 [ cit.2014-01-20] . Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/ 54 Městská nemocnice Ostrava: Léčebna dlouhodobě nemocných. mnof.cz [ online ]. 2014[ cit. 2014-01-20 ]. Dostupné z: http://www.mnof.cz/lecebna-dlouhodobe-nemocnych-ldn--1089.html 55 MPSV.CZ.Sociální sluţby. mpsv.cz [online].2014 [ cit. 2014- 01- 20]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/

30

postiţením v důsledku primárně neurologických poruch, po úrazech a po ortopedických výkonech. Doba pobytu je asi měsíc. 56 Hospicová péče je určena většinou pro pacienty s onkologickým onemocněním, přijímáni jsou i pacienti s jinými druhy nevyléčitelných onemocnění, většinou v terminálním stadiu onemocnění. Tento typ péče je poskytován, jak v lůţkových hospicových zařízeních, tak i doma ve spolupráci s rodinou nemocného. Rozdíl mezi péčí poskytovanou v lůţkových nemocničních zařízeních a hospicovou péčí je v tom, ţe hospicová péče se nesnaţí o vyléčení nevyléčitelných nemocí. Snahou takové péče je, aby závěrečná část ţivota těţce nemocného pacienta byla maximálně kvalitní, aby netrpěl bolestí a aby mu byla poskytnuta kvalitní péče jak fyzická, tak psychická, včetně péče duchovní. 57 Pro seniory, kteří jsou samoobsluţní, pomáhá sociální pracovník zajistit pečovatelskou sluţbu domů. Domácí péče se zaměřuje na podporu zdraví,

rozvoj soběstačnosti,

zmírňování utrpení nevyléčitelně nemocného člověka a zajištění klidného umírání a smrti. Výhodou domácí péče je, ţe senior zůstává v domácím prostředí, má své soukromí a má pocit, ţe není nikomu na obtíţ. Sluţba obsahuje základní činnosti, jako pomoc při zvládání běţných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně, poskytnutí stravy, nebo pomoc při zajištění stravy a pomoc při zajištění chodu domácnosti. Pečovatelská sluţba se poskytuje dle individuálních potřeb klientů včetně sobot, nedělí a svátků. Za jednotlivé úkony se platí. Sociální pracovník pro tyto seniory pomáhá zajistit zapůjčení kompenzačních pomůcek jako lůţko, invalidní vozík, WC vozík, nebo chodítko. V místě mého pracoviště, jsou zřízena pro seniory sociální lůţka. Jejich posláním je zabezpečovat péči a podporu dospělým osobám starším šedesáti let, které jsou propuštěny ze zdravotnického zařízení, ale mohou ţít v domácím prostředí jen za pomoci jiné osoby, nebo s pomocí sociálních sluţeb a tuto pomoc nelze přechodně zajistit. Tato sluţba je poskytována na dobu přechodnou. Maximální délka pobytu je stanovena na šest měsíců. Prodlouţení pobytu je moţné a vţdy je řešeno individuálně. Pobyt na sociálním lůţku je hrazen stejně jako v ústavech sociální péče z části klientem, z části sociální dotací. Výhodou je rovněţ pohotovost lékaře a sester po celých dvacet čtyři hodin. Během pobytu uţivatele je vyţadována aktivní spoluúčast rodinných příslušníků a blízkých při řešení situace klienta.

56 57

MPSV.CZ. Sociální sluţby.mpsv.cz [online]. 2014[cit. 2014- 01- 20]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/ CHARITA OSTRAVA. Hospic sv. Lukáše. cartin.cz [ online ].© 2012 [ cit. 2014 -01- 20]

31

3.5 Ekonomické důsledky Rychlá a důsledná práce sociální sestry přináší nemocnici také ekonomický uţitek. Pacienti jsou po ukončení akutní péče přeloţeni na lůţka sociální péče, do domácího ošetření pod dohledem vybraných sociálních sluţeb (domácí péče, pečovatelská sluţba) a tím šetří náklady spojené s hospitalizací. S ohledem na ekonomickou krizi je kladen důraz na účelnost a efektivitu veřejných výdajů. Na druhou stranu, včasná a správně zvolená pomoc sociálním pracovníkem v nemocnici, můţe lidem ohroţeným sociální exkluzí, prostřednictvím kvalitních sluţeb s profesionálním přístupem, pomoci se začlenit do společnosti. Veřejné výdaje na sociální sluţby jsou svázány objemem veřejných rozpočtů, který je sledován v poměru k hrubému domácímu produktu. V tomto rozpočtovém omezení můţeme spatřit limit, který je nutno na celospolečenské úrovni respektovat, protoţe objem zdrojů není neomezený. To můţe být rizikem, protoţe v rámci úsporných programů mohou být výdaje redukovány pod adekvátní míru, nebo vynakládány bez efektního vyuţití.58 Upřednostňování sluţeb umoţňujících setrvání v přirozeném prostředí, nebo maximální moţné zapojení do běţného ţivota vede také k hospodárnosti výdajů na sociální sluţby. Sociální sluţby představují výkony, které mají nejen přímý zdravotní, ale i ekonomický dopad. Vzhledem k předpokládanému zvyšování počtu nemocných, kteří vyţadují péči zdravotní, sociální i rodinnou a předpokládanému zvyšování nákladů na péči, je úloha sociální práce nezastupitelná. 59 Otázkou současnosti je ekonomická stránka problému. Managementy jsou zde konfrontovány se všemi problémy řízení ekonomických subjektů. Moderní podnikání vyţaduje nové tvořivé přístupy, které by naplnily očekávání potencionálních klientů a uspěly v podmínkách rostoucí konkurence. Dobře zvolená strategie umoţní v tomto sloţitém prostředí najít správnou cestu a uchovat identitu subjektu. Ekonomická krize podtrhuje nutnost strategického řízení a zkoumání rizik, která jsou s kaţdou strategií spjata.60 Cílem sociální práce je reagovat na sociální rizika a eliminovat sociální tvrdosti, které doprovázejí fungování trţních mechanizmů, jako nezaměstnanost a chudoba. 61 58

MARTL,J. Sociální a ekonomické aspekty efektivnosti sociálních sluţeb. FÓRUM sociální politiky. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věd. vupsc.cz[online ]. ©2008 .č.3 [cit. 2014-0315] Dostupnýz:vupsv.cz/sites/File/forum_socialni_politiky/Casopis_FSP_3_2008.pdf 59 KUZNIKOVÁ, I. Sociální práce ve zdravotnictví. Praha: Grada. 2011. s. 21-22 60 PROHUMAN .Sborník s konference Ekonomika a řízení v sociálních sluţbách. Praha. 2013.[ online]. [ cit. 2014-03-15] Dostupný z: prohuman.sk/socialna…konference-ekonomika-a-rizeni-ve-zdravotnich-a… 61 DUKOVÁ, I. Sociální politika. Praha: Grada. 2013. s. 35

32

Bohuţel, naše společnost díky ekonomickým problémům současnosti, není schopna řešit problémy obyvatel bez organizované pomoci. Vývoj sociálních sluţeb je ovlivněn také prodluţováním lidského věku, přičemţ se prodluţuje období ţivota, v němţ člověk potřebuje pomoc jiné osoby, a tím rostou náklady na zajištění vnější pomoci. Sociální práce je závislá na státních penězích, a proto musí fungovat dle státního zadání. Probíhá hledání optimální varianty zabezpečení sociálních sluţeb jak z humánního, technického, tak i ekonomického hlediska. 62 Význam sociálních sluţeb bude neustále narůstat v důsledku stárnutí obyvatel a ekonomické krize. V důsledku nárůstu sociální péče budou růst finanční investice, aby umoţnily lépe reagovat na potřeby sociálních skupin. Do budoucna bude potřebné zajistit dostatečný počet vzdělaných sociálních pracovníků.

62

DVOŘÁČKOVÁ, D. Kvalita ţivota seniorů. Praha: Grada. 2012. s. 24-25

33

PRAKTICKÁ ČÁST 4 Průzkum nejčastějších problémů sociálních pracovníků 4.1 Metodika průzkumu V průzkumné části bakalářské práce k získání potřebných informací byla pouţita metoda dotazování technikou polo-řízeného rozhovoru. Skupinu respondentů tvořily čtyři sociální pracovnice nemocnice. Rozhovory nejsou přesným přepisem, ale výtaţkem hlavních myšlenek rozhovorů. Všechny sociální pracovnice vyuţily moţnosti seznámit se předem s otázkami. Vzhledem k vytíţené pracovní době byly na rozhovor připravené, coţ zkrátilo délku rozhovoru. Rozhovor vţdy probíhal v klidné atmosféře v předem dohodnutém čase. Otázka č. 1: Jak dlouho pracujete na pozici sociálního pracovníka v nemocnici? Z rozhovoru vyplynulo, ţe sociální pracovnice mají delší pracovní zkušenosti s prací v sociálních sluţbách. Nejmladší pracuje v této profesi 6 let, další 18 let, třetí 26 let a čtvrtá 30 let. Z toho vyplývá, ţe sociální pracovnice jsou dostatečně zkušené a znalé problémů. Spojením nemocnic, rozšířením lůţek léčebny dlouhodobě nemocných a vznikem sociálních lůţek, vznikl kolektiv čtyř sociálních pracovnic. Sociální pracovnice k vykonávání sociální práce ve zdravotnickém zařízení absolvovaly vyšší odborné studium v oboru sociální práce a sociálně právní činnosti. Tři sociální pracovnice získaly odbornou způsobilost k výkonu sociální práce na kurzu v Národním centru v Brně. Součástí jejich odborného růstu je celoţivotní vzdělávání. Pomocí seminářů a přednášek si průběţně zvyšují a prohlubují vědomosti a dovednosti v oblasti sociální práce a právní legislativy. Otázka č. 2: Uveďte cílové skupiny, se kterými pracujete. Největší a nejčastější skupinou jsou senioři. Jejích problémy zaměstnávají dva plné úvazky sociálních pracovníků. Jedna má v kompetenci oddělení sociálních sluţeb ve zdravotnickém zařízení. Zde má na starosti třicet lůţek pro dospělé osoby, které nevyţadují ústavní péči, ale nejsou schopny se obejít bez pomoci druhé osoby. Na sociální lůţka, jak se jim jinak říká, jsou přijímáni klienti nejen z nemocnice, ale i z terénu. Senioři tvoří 100% klientely. Jedná se o seniory, kteří nezvládnou se o sebe postarat a potřebují pomoc. Klienti mají amputované končetiny, zlomeniny končetin, onkologická onemocnění, ochrnutí po 34

mozkových příhodách, kardiální choroby a také různé stupně demence. Rodina nezvládá, nemůţe, nebo nechce se o takového seniora postarat. Druhá sociální pracovnice se stará o léčebnu dlouhodobě nemocných a jejími klienty jsou také výhradně senioři. Má na starosti 90 lůţek ve dvou areálech nemocnic. Pracovní dobu má rozdělenou na dva dny v jedné nemocnici, kde je 30 lůţek a tři dny ve druhé nemocnici s 60-ti lůţky. Zde je ještě moţnost při spolupráci seniora rehabilitací stav stabilizovat a dokonce i zlepšit a umoţnit mu návrat do domácího prostředí, doplněného o domácí pečovatelskou sluţbu. Třetí sociální pracovnice má na starosti pět lůţkových oddělení nemocnice. K cílovým skupinám řadí dětské klienty, jako týrané a opuštěné děti, zanedbání péče o děti, alkohol rodičů, intoxikace a návykové látky u mladistvých a předání dětí k adopci. Sociální pracovnice poukazuje na sniţování věkové hranice experimentování dětí s alkoholem a návykovými látkami. Také adopce není ojedinělým jevem. Během období říjen – prosinec 2013 přebírala dvě děti k adopci. Tyto děti se snaţí umístit přednostně k profesionálním pěstounům, při nezdaru přichází na řadu dětská centra. V nemocnici je umístěn od roku 2010 boabyox a sociální pracovnice zde řešily případ holčičky, která jiţ má náhradní rodinu. Další skupinou jsou oběti týrání rodinným příslušníkem, nezletilé matky, matky v nepříznivé sociální situaci. Sociální pracovnice poukazují na vzestup tíţivé finanční situace v rodinách, kdy často chybí peníze na interrupci a novorozenec je pak předán k adopci. Často se jedná o nezletilé matky se základním vzděláním, k tomu drogově závislé, nebo provozující prostituci. Samostatnou skupinou jsou lidé bez domova. Do nemocnice přicházejí často bez dokladů a bez kontaktu na příbuzné. Mají vši a svrab a jejich poškozený a špinavý oděv končí ve spalovně. Zdravotní sestry z oddělení, kde dotyčný leţí, pak z domu přinesou vyřazené oblečení a boty, které si obleče při propuštění z nemocnice. Sociální pracovnice vyřizuje pro tyto lidi na sociálním odboru magistrátu města dávky hmotné nouze, dávky okamţité pomoci, nebo kurátory sociální péče. Řeší vystavení náhradních dokladů, či ubytování v azylových domech po propuštění z nemocnice. Největší skupinou jsou senioři. Rodina je buď zaměstnaná a nezvládá se postarat o rodiče a prarodiče, nebo se odmítá starat a vyţaduje sluţby, které si zaplatí. Na druhé straně přibývá, dle sociálních pracovnic příbuzných, kteří seniory umístí do léčebny pro dlouhodobě nemocné, nebo na sociální lůţka, prodají jim byt a vyberou úspory. Sami nepracují, a protoţe disponují s důchodem seniora, pouţijí jeho peníze ve svůj prospěch. Na vzestupu je týrání

35

seniorů. K zneuţívání dochází v podobě fyzického, citového a finančního týrání. Senioři jsou zastrašováni, je manipulováno s jejich majetkem bez souhlasu a je jim odepírána péče. Další skupinou jsou onkologicky nemocní v terminálním stadiu, které se snaţí umístit do zařízení hospicového typu, nebo i na lůţka léčebny dlouhodobě nemocných. Čtvrtá sociální pracovnice pracuje ve druhé nemocnici, kde není dětské a gynekologické oddělení, ale má zde oddělení ortopedie. Hlavní cílovou skupinu tvoří senioři a klienti se sníţenou soběstačností. Velkou část seniorů se podaří umístit do léčebný dlouhodobě nemocných, která v této nemocnici má 60 lůţek. Část klientů se daří umístit do rehabilitačních ústavů. Pro seniory, o které se stará rodina, pomáhá zajistit pomůcky, jako polohovací lůţka, vozíky. Informuje příbuzné, jak a kde vyřídí dávky na péči. Otázka č. 3: S kterými institucemi nejčastěji spolupracujete? Sociální pracovnice, která má na starosti lůţková oddělení, spolupracuje se staničními sestrami a lékaři jednotlivých oddělení. Spolupráci si chválí, podněty přicházející od zdravotního personálu jsou adresné a konkrétní. Klient, nebo rodina jsou obeznámeni s kontaktem na sociálního pracovníka a moţností vyuţití sociálních sluţeb, které nemocnice nabízí. Zajištění přesného kontaktu na příbuzné také šetří čas pracovnic. Pracovnice jsou spokojené také se spoluprací s lékaři, kteří klienta a příbuzné informují o zdravotním stavu a nastíní další průběh a prognózu onemocnění. Rodina přicházející na pohovor se sociálním pracovníkem je uţ částečně připravena na to, co je schopna zvládnout sama a má přehled o moţnostech sociální pomoci v nemocnici. Přesto si informace ověří znovu, protoţe kolikrát sdělení zdravotníků jsou mylná. Vzhledem k tomu, ţe převáţnou část klientů tvoří senioři, sociální pracovnice spolupracují se zařízeními pro seniory typu léčebny dlouhodobě nemocných, oddělení sociálních lůţek, nebo rehabilitační ústavy. Při vyřizování různých ţádostí, nebo při propuštění do domácí péče, spolupracují s dotyčným obvodním lékařem. Obvodní lékaři kontaktují sociální pracovnice v nemocnici ohledně ţádostí svých klientů o místa na oddělení sociálních lůţek, nebo v léčebně dlouhodobě nemocných. Sociální pracovníci kontaktují úřad práce při vyřízení dávky hmotné nouze, nebo vyřízení potvrzení o hospitalizaci. Se sociálním odborem na městském, či obecním úřadě spolupracují u mladistvých klientů při podezření na návykové látky a alkohol, těhotenství u nezletilých dívek, týrání dětí, nebo dávají podnět k zahájení sociálního šetření nedostatečné péče o seniora. 36

Sociální pracovnice se nevyhnou jednání se soudy při řešení předběţného opatření u dětí. Další důleţitou institucí je policie. Policie je kontaktována při podezření na týrání svěřené osoby, týrání, či napadení rodinným příslušníkem a týrání seniora. Spolupracují také s magistrátem města při řešení pohřbení lidí bez domova, nebo osamělých lidí bez příbuzných. Otázka č. 4: V čem vidíte problém při komunikaci s rodinou, institucemi, sociálními službami státními a soukromými? Sociální pracovnice vidí nejčastější problém při jednání s rodinou v neuvědomování si nastalého problému a odkládání jeho řešení. Nabídnutou sluţbu často odmítnou, problém neřeší, a pokud je klient propuštěn do domácího ošetření, pak telefonují a doţadují se pokud moţno ihned předem nabídnuté sluţby. Nedají si vysvětlit, ţe místo je uţ obsazené. Velký problém je ve finanční situaci rodin. Často jsou děti klienta bez práce a senior je svým důchodem ţiví a poskytuje jim i bydlení. Nízké vzdělání rodinných příslušníků a neznalost příslušné legislativy taky komplikuje zvládnutí a pochopení vzniklé situace. V okrese Karviná je vysoká nezaměstnanost a přibývá rodin na pokraji chudoby. Řešení nezaměstnanosti bude tedy řešit také sociální problémy. Co se týče státních sociálních institucí, spolupráci si spíše pochvalují. Tyto ústavy se snaţí, pokud mají místo, klienty přijímat. Některé domovy, dávají přednost klientům, kteří mají vyřízený příspěvek na péči. Tím eliminují dlouhodobě hospitalizované pacienty z nemocnice. V dohledné době by měl vzniknout v okolí domov se speciálním reţimem pro klienty s Alzheimerovou chorobou a dalšími druhy stařecké demence. To by řešilo velkou poptávku po těchto zařízeních. Sociální odbory a magistrát města se snaţí ţádosti podané sociálními pracovnicemi řešit včas. Za léta spolupráce se sociální pracovnice s pracovníky sociálního odboru pracovně znají a tak při řešení naléhavého problému se snaţí vyjít jim vstříc. Spolupráce s obvodními lékaři je také na dobré úrovni. Lékaři nemají rádi administrativní činnost, ale pokud sociální pracovník osobně osloví dotyčného, vysvětlí problém, a co je třeba vystavit, spolupráce se daří. Soukromé sociální sluţby také spolupracují dobře a mají zájem na plné ubytovací kapacitě svých zařízení.

37

Otázka č. 5: Znáte Etický kodex sociálních pracovníků a řídíte se jím? Všechny sociální pracovnice Etický kodex sociálních pracovníků znají. Při otázce na etický kodex mi dává sociální pracovnice letáček s hlavními zásadami a pravidly Etického kodexu sociálních pracovníků ČR, který má na poličce s dalšími letáky o sociálních sluţbách. Kaţdá sociální pracovnice zná hlavní zásady etického kodexu jako respektování lidské důstojnosti, dodrţování lidských práv a povinnost mlčenlivosti. Uplatňování etického kodexu v praxi sociální pracovnice nevidí sloţitě. Ze své zkušenosti tvrdí, ţe pokud tyto zásady nejsou součástí osobnosti člověka, nedají se naučit. Dodrţování etických zásad by mělo probíhat podle nejlepšího vědomí a svědomí. Kaţdá pracovnice ví, ţe tyto zásady jsou jen obecné. Skloubení právních norem, pokynů zaměstnavatele a etických zásad kodexu je někdy tvrdý oříšek. Stává se zdrojem etických problémů, které sociální pracovnice proţívají. Jednotlivé pracovnice vidí jako klíčovou zásadu individuálního přístupu a komunikaci s klientem. Umět rozpoznat, co klient chtěl říct, jaké ţivotní hodnoty zastává, je pro sociálního pracovníka důleţité. Podle toho volí řešení sociálního problému a sluţby. Otázka č. 6: Co je podle vás na vaší práci nejnáročnější? U této otázky je vidět jak si kaţdá sociální pracovnice povzdychne. Ty, které se starají o seniory, vyprávějí, jak je těţké přihlíţet na skutečnosti, které se okolo klienta dějí a nemoci zasáhnout. Sociální pracovnice vidí, ţe rodina prodá byt seniora, kdy mu nevědomky podstrčí podepsat smlouvu. Děti disponují s důchodem a neplatí platby za sociální lůţko, nebo nepracují a důchod pouţívají ke své obţivě. Jak smutná, aţ bolestná je konfrontace seniora s realitou, které často odmítají uvěřit. Hlavní problémy vidí sociální pracovnice v rodině, která není schopna se důstojně o příbuzného postarat. Dochází k porušení lidské důstojnosti ve smyslu zanedbání péče aţ po páchání násilí na seniorech. Je smutné, ţe přibývá nejen týrání finančního, nebo majetkového, ale i fyzického. Týrání senioři ve většině případů popírají tato fakta, protoţe se bojí samoty a opuštění. Bezmocný senior je lehce manipulovatelný a zneuţitelný. Sociální pracovník to musí akceptovat, i kdyţ ví, ţe nemůţe zasáhnout. Zde se všechny pracovnice shodují v tom, ţe člověk můţe mít důstojnost v kaţdém věku. Populace stárne, seniorů přibývá a lůţek v pobytových zařízeních je málo. Částečně tuto situaci řeší příspěvek na péči, pomocí kterého senior hradí sociální sluţby na péči o svou osobu. Starý člověk se velmi špatně adaptuje na nové podmínky. Pokud je umístěn do pobytového zařízení chybí mu kontakt s příbuznými. Klienti, kteří cítí zájem rodiny v podobě 38

častých návštěv, jsou na tom psychický lépe, neţ klienti, kteří vidí návštěvu v době přebírání důchodu. Přibývá seniorů potýkajících se s nedostatkem peněz. Rostou náklady na jídlo a domácnost a staří lidé jsou skupinou nejvíce ohroţenou chudobou. Jak všechny sociální pracovnice uvádějí, lidé často vůbec neví, na co mají nárok, ani netuší, kde a jak si o pomoc mohou poţádat. Neznají zákony a nemají kontakt s okolím. Při výskytu nějakého zdravotního problému jedou ihned do nemocnice a myslí si, ţe to tam vyřeší. Jedná se o sociální hospitalizace, kdy stav osoby hospitalizaci nevyţaduje, ale postiţený dotyčný není schopen se o sebe bez cizí osoby postarat. Takto se řeší situace osob osamocených, nebo o které se rodina nestará. Potom vzniká tlak lékařů na sociální pracovnice rychle zajistit místo v pobytovém zařízení, aby nedocházelo k ekonomické ztrátě příslušného oddělení. V praxi dochází k situacím, kdy sociální pracovnice postupují proti přání klienta. Jedná se o dementní stavy, kdy není schopen sám racionálně uvaţovat a ohroţuje sám sebe. Sociální pracovnice se snaţí samy sebe přesvědčit, ţe jednají pro klientovo dobro. Nově vznikají problémy, kdy někteří lékaři se snaţí klienta rychle přeloţit na sociální lůţka, nebo do léčebny dlouhodobě nemocných a jeho zdravotní stav je nedoléčený. Za pár dnů se klient musí vrátit zpět na oddělení, lůţko se mezitím obsadí dalším čekajícím a první klient po doléčení jiţ místo nemá. Sociální pracovnice mající na starosti problémy dětí a nezletilých matek, vypráví o pocitech při předávání dětí do pěstounské péče, nebo týraných dětí do ústavní péče. Kaţdá ze sociálních pracovnic je matkou a nedovede si představit odloučení od svých dětí. Je to vţdy smutná situace, která dlouho zůstane člověku v paměti. Všechny sociální pracovnice se shodnou, ţe pocit viny nastává, kdyţ nedokáţou klientovi pomoci tak, jak by podle nich potřeboval. Rozhodnutí mohou ovlivnit kritéria organizace, kde se klient uchází o místo, nebo rodina ve špatné finanční situaci. Výsledkem je kompromis, který stav klienta neřeší podle představ sociálních pracovnic, které se s tím musí vyrovnat. Stresové situace se snaţí neproţívat emocionálně, ale mají vliv na pracovní výkon a pohodu sociálních pracovnic. Sociální práce nese s sebou nové poţadavky na dokumentování výkonů. Sociální pracovnice proto musí věnovat velkou část své energie na administrativní činnost, kterou by jinak mohly věnovat řešení sociálních problémů svých klientů.

39

Otázka č. 7: Co by vám práci ulehčilo? Sociální pracovnice pracující na oddělení sociálních lůţek a léčebny dlouhodobě nemocných by uvítaly na pracovišti přítomnost ergoterapeuta. Zapojení klientů do činnosti, která je smysluplná, podporuje jejích tělesné i psychické funkce a napomáhá návratu ztracených schopností. Volnočasové aktivity provádí personál, kterého je málo a této činnosti se nemůţe dostatečně věnovat. O víkendech, kdy je personálu nejmíň, mají klienti k dispozici televizi, četbu, anebo čekají na návštěvu. Samozřejmě zaměstnavatel se brání nárůstu personálu, coţ sebou nese sníţení kvality poskytovaných sluţeb. Sociální pracovnice pracující takzvaně u lůţka by přivítala svou kancelář v budově monobloku nemocnice. Stávající kancelář se nachází v budově mimo hlavní nemocniční oddělení a kancelář v hlavní budově by jistě zefektivnila její práci. K efektivnosti práce by pomohl také sluţební mobil. Většina staničních sester vyuţívá po dohodě se sociální pracovnicí k řešení urgentních problémů osobní číslo vlastního mobilního telefonu. Sestry z lůţkových oddělení se snaţí sociální pracovnice kontaktovat nejčastěji ihned po příchodu do zaměstnání, protoţe kdyţ odejdou do „terénu“ nejsou k zastiţení. Velkou pomoc sociální pracovnice spatřují také v supervizi, která by umoţnila konzultovat problémové stavy s nezávislým externím odborníkem. Supervize umoţňuje jiný náhled na dosavadní sociální práci v nemocnici, stává se pro sociální pracovníky oporou a předchází syndromu vyhoření. Největší pomoc vidí sociální pracovnice v posile dalšího sociálního pracovníka, hlavně při řešení problémů klientů z nemocničních oddělení. Zaměstnavatel se však brání zvýšenému finančnímu zatíţení. Otázka č. 8: Mužský prvek v sociální práci? Všechny sociální pracovnice celkem jednoznačně k této otázce zaujaly negativní postoj. Ţenská práce souvisí s péčí a starostmi o druhé a potřebné. Pracovnice jsou přesvědčeny, ţe ţena se dokáţe více vcítit do problémů klientů a má větší pocit zodpovědnosti. Sociální pracovnice, která vede sociální lůţka, má na oddělení několik sanitářů - muţů. Sanitáři, dříve dělníci, či horníci v našem regionu, svou profesi získali rekvalifikací. Pečovat o někoho není pro muţe aţ tak přirozené. Muţi jsou, podle sociálních pracovnic méně komunikativní, je těţké pro ně přiznat svou slabost a neradi řeší emoční stránku problémů. Pracovnice vypozorovaly, ţe sociální práce poskytována ţenami připadá

40

klientům více přirozená. Do budoucna tyto sociální pracovnice raději zaměstnají na oddělení víc pracovnic ţenského pohlaví. S osobou sociálního pracovníka - muţe se naše pracovnice setkaly minimálně, prakticky vţdy se jedná o ţeny. Sociální úřady, pečovatelské domy, domovy seniorů, tam všude jednají hlavně s ţenským pohlavím. Moţná i proto si chválí spolupráci s dalšími organizacemi, kde nachází pochopení. Muţský prvek se lépe uplatní u problémové mládeţe, drogově závislých klientů, nebo při řešení problémů lidí bez domova. Tam je potřeba více autority, razantnosti a někdy i nekompromisního jednání. Otázka č. 9: Co máte ráda na své práci? Na tuto otázku odpovídaly sociální pracovnice s úsměvem a nezacházely do detailů. Pomáhání druhým v tíţivé situaci je naplňuje. Uvádějí, ţe práce s lidmi je pro ně způsobem realizace. Jsou rády, kdyţ se povede vyřešit problém klienta k jeho spokojenosti. Pokud je takových více, je to pro ně velká odměna. Sociální pracovnice ví, ţe stresové situace budou vznikat. Záleţí na hodnotách a ţivotních prioritách, které upřednostňují. Největším stresem pro ně je nemoc dítěte, či blízké osoby, anebo ztráta blízkého člověka. Ke zvládnutí všech povinností si musí práci naplánovat. Nutnost celoţivotního vzdělávání je někdy obtěţující, ale je přínosem pro udrţování přehledu o nových aktualitách a postupech. Na seminářích potkávají své kolegyně z jiných pracovišť a neformální cestou získávají informace a kontakty, které pak mohou v práci vyuţít. Sociální pracovnice jsou maximálně spokojené s pracovním kolektivem. Taky tato skutečnost jim pomáhá zvládat těţkosti a stres. Sociální pracovnice, které kdysi pracovaly pouze na lůţkové části po jedné, neměly moţnost s nikým problémové situace řešit. Dnes jsou vděčné za vyslyšení, či radu kolegyně, s kterou mohou problém prodiskutovat. Pracovnice uvádějí také důleţitost předávání si informaci a zkušeností při řešení obtíţného problému. Kolektiv je také jejich prevencí syndromu vyhoření. Otázka č. 10: Jak relaxujete po práci? Všechny sociální pracovnice se jednoznačně shodnou, ţe pro spokojenost a výsledky v práci je důleţité dobré rodinné zázemí. Jedna podotýká, ţe nebýt dobrého rodinného zázemí, snad by se uţ zhroutila. Stres řeší sociální pracovnice svépomocí. Po příchodu domů často potřebují čas na zotavenou. Někdy pomůţe, kdyţ prodiskutují problém s manţelem, který ukáţe jiný náhled na věc. Dvě sociální pracovnice přiznávají, ţe někdy na pracovní problémy myslí, pokud v noci nemohou spát. Snaţí se vţdy o profesionální přístup a emoční 41

zvládání situace. Mladší pracovnice se snaţí s větší důsledností dodrţovat odstup od pracovních starostí. Striktně dodrţuje pracovní povinnosti a domácí prostředí. Má dvě malé děti a ty pohltí celý její volný čas. K regeneraci vyuţívají sociální pracovnice sport, výlety do přírody a horskou turistiku. Relaxace na chalupě s dobrou kníţkou na lehátku je snem všech pracovnic. Manuální práce na zahrádce dokáţe také skvěle vyčistit hlavu. Víkend, strávený hlídáním vnoučka, fyzicky vyčerpá, ale psychický nabije. Všechny se snaţí být v dobré fyzické kondici, která souvisí s dobrým psychickým stavem. Vysoká zodpovědnost, nakupení úkolů, časová tíseň, administrativní činnost, jak uvádějí pracovnice, vede ke stresu, který ovlivňuje jejich pracovní výkon. Uvědomují si, ţe odpočatý a vyrovnaný člověk podává lepší výkony. Pracovnice se zmiňují o dodrţování ţivotosprávy v podobě správné výţivy, dostatečného spánku, nekuřáctví a přiměřeného pohybu ve volném čase. Kaţdá sociální pracovnice si našla svůj konkrétní způsob zklidnění, uvolnění a zregenerování svých sil. Sociální pracovnice jsou maximálně spokojené s pracovním kolektivem. Taky tato skutečnost jim pomáhá zvládat těţkosti a stres. Sociální pracovnice, které kdysi pracovaly pouze na lůţkové části po jedné, neměly moţnost s nikým problémové situace řešit. Dnes jsou vděčné za vyslyšení, nebo

radu

kolegyně, s kterou mohou problém prodiskutovat.

Pracovnice uvádějí také důleţitost předávání si informací a zkušeností při řešení obtíţného problému.

42

5 Analýza výsledků a vyhodnocení průzkumu Na základě provedeného průzkumu bylo zjištěno, ţe spektrum klientů, se kterými sociální pracovnice pracují, je různorodý. Pokud to je moţné, sociální pracovník zajišťuje sociální sluţbu, kterou volí na základě onemocnění klienta a rozhodnutí jeho a rodiny. Práce sociálních pracovnic často převyšuje rámec jejich povinností i tím, jak se snaţí vyuţít k zajištění sociálních sluţeb pro klienta osobní kontakty. Neustálý rozvoj sociálních sluţeb a rozmanitost sociálních problémů klade na sociální pracovníky značné nároky. Musí mít nejen dokonalý přehled o poskytovaných sociálních sluţbách, ale také o stále se měnící legislativě v této oblasti. Existují etické kodexy, předpisy a doporučení jak si počínat, ale vţdy závisí na samotném pracovníkovi, jak se v dané situaci rozhodne. Není ţádný návod, jak si počínat u vzniklého problému, a jak řešit problémy mezi etickými zásadami a právními normami. Sociální pracovnice se snaţí citlivým přístupem jednat dle etických zásad, ale často na hraně zákona. Samotná empatie nestačí, aby se klient dočkal pomoci. Záleţí na schopnostech a pracovním nasazení sociálního pracovníka. Na kaţdou situaci se dá nahlíţet z mnoha úhlů pohledu. Často sociální pracovník hledá mezi špatným řešením a nejméně špatným. Největší část klientů sociální práce v nemocnici tvoří senioři, kterým sociální pracovnice pomáhá s návratem do přirozeného prostředí. V souvislosti se stárnutím populace seniorů přibývá a sociální sluţby se dynamicky mění. Největším etickým problémem v péči o staré lidi vidím v zachování důstojnosti člověka i v případě špatné prognózy. Starý člověk se velmi špatně adaptuje na nové ţivotní podmínky. Tato situace vede často k moţnosti zneuţívání a týrání seniorů. Zřízením léčebny dlouhodobě nemocných a vytvořením sociálních lůţek v nemocnici vznikl prostor, kde lze seniory umístit do doby vyřešení jejich sociální situace. V péči o seniory je nezbytné propojení práce zdravotní se sociální. Někdy se nedaří sociálním pracovnicím, jak samy v rozhovoru přiznávají, zvládat vše tak, jak by chtěly. Dostavuje se pocit smutku, úzkosti a pocitu, ţe selhaly. Naštěstí pracovnice jsou zkušené, snaţí se navzájem si pomáhat. Vítají moţnost vzájemně rozebrat problémy s kolegyněmi. Mají pak pocit, ţe za dané situace konaly správně, nebo ţe udělaly maximum. Za léta praxe si našly způsob, jak se vyrovnat se stresovými situacemi. Myslím, ţe pochybovat o své práci je lepší, neţ být skálopevně přesvědčen o své neomylnosti. Etické principy, které sociální pracovnice uplatňují v práci, se snaţí pouţívat v osobním ţivotě. Sociální práce je pro ně nejen povoláním, ale i posláním. I přes dodrţování

43

etického přístupu ke klientovi musí sociální pracovník počítat s tím, ţe se mohou objevit negativní reakce na jeho práci. Nejde však vyhovět všem podle jejich poţadavků. Sociální práce má své konkrétní poţadavky a cíle a díky etice se stává citlivější a jemnější. Nestačí mít ke klientovi jen úctu a porozumění, ale klient potřebuje mít pocit bezpečí a také důvěru k sociálnímu pracovníkovi. Jsem přesvědčena, ţe dodrţování etického přístupu se nedá naučit, ale ţe je jiţ součástí osobnosti člověka. Bez etických zásad se výkon sociálního pracovníka stává pouze vykonáváním svěřených mu pravomocí.

44

ZÁVĚR Cílem bakalářské práce bylo zjistit, s jakými etickými problémy se sociální pracovníci potýkají v nemocnici. Nemocnice je specifickou oblastí, kde se nemocný v důsledku svého onemocnění dostává do obtíţné sociální situace. Ke komplexnosti léčby patří řešení sociálního problému nemocného, který není schopen vyřešit sám. Sociální práce v nemocnici je různorodá a její výsledek závisí na schopnosti sociálního pracovníka spolupracovat s dalšími odvětvími sociální pomoci Sociální pracovníci se při své práci kaţdý den dostávají mezi problémy klienta a zájmy společnosti. Chápou, ţe svoje rozhodování, by měli zakládat na hodnotách své profese a doporučení etického kodexu. Na druhé straně jsou sociální pracovníci limitováni institucemi, které je zaměstnávají. Jak dokáţí manévrovat mezi klientem a společností záleţí pouze na jejich dovednosti. Jednostranný příklon na jednu, či druhou stranu můţe mít pro etické rozhodování nebezpečné důsledky. Přiklonit se pouze na stranu klienta znamená sice dodrţení etických hodnot a norem, ale ohroţuje závazek ke společnosti. Vzniká dilema, které sociální pracovník řeší podle toho, zda upřednostňuje pomoc, nebo kontrolu. Ideálem je sociální pracovník, který se snaţí balancovat mezi klientem a společností. Pod ekonomickým tlakem se můţe vytratit vlastní systém hodnot. Je třeba, aby nároky ekonomické a profesní byly v rovnováze. Tím by se sníţily konfliktní situace, do kterých se sociální pracovníci dostávají. Bakalářská práce ukázala přítomnost dilemat v sociální práci, které sociální pracovníci denně řeší. Profesionálním vystupováním a citlivým přístupem ke klientovi se snaţí tyto problémové situace zvládat. Neřešenou otázkou na pracovišti dotazovaných sociálních pracovnic je zapojení supervize. Proto se domnívám, ţe výsledků této práce by mělo být vyuţito zaměstnavatelem k zlepšení pracovních podmínek sociálních pracovnic v nemocnici pomocí supervize. Z titulu mé profese zdravotní sestry si přeji, aby dilemata sociálním pracovníkům nebyla překáţkou v práci a aby jim neochabující motivace pomáhala zvládat pracovní nasazení. Jen tak lze zlepšit a zaručit důstojné a kvalitní fungování péče o lidi, kteří ji nutně potřebují.

45

Seznam použité literatury 1. DUKOVÁ, I., M. DUKA a I. KOHOUTKOVÁ. Sociální politika. Praha: Grada, 2013. ISBN 80-247-3880-5. 2. DVOŘÁČKOVÁ, Dagmar. Kvalita života seniorů. Praha: Grada Publishing a.s., 2012. ISBN 80-247-4138-5. 3. GULOVÁ, Lenka. Sociální práce. Praha: Grada. 2011. ISBN 80-247-3379X. 4. HAŠKOVCOVÁ, Helena. Manuálek o etice pro zdravotní sestry. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 2000. ISBN 80-7013-310-4. 5. JANKOVSKÝ, Jiří. Etika pro pomáhající profese. Praha: Triton, 2003. ISBN 80-7254329-6. 6. KUTNOHORSKÁ, J., M. CICHÁ a R. GOLTMAN. Etika pro zdravotně sociální pracovníky. Praha: Grada, 2011. ISBN 80-247-384-30. 7. KUZNIKOVÁ, Iva a kolektiv. Sociální práce ve zdravotnictví. Praha: Grada Publishing.a.s., 2011. ISBN 80- 247-3676-1. 8. MATOUŠEK, Oldřich. Metody a řízení sociální práce. 2. vydání. Praha: Portál. 2008. ISBN 80-736-7502-1. 9. MATOUŠEK, O., P. KODYMOVÁ a J. KOLÁČKOVÁ. Sociální práce v praxi. 2. vydání. Praha: Portál, 2010. ISBN 80-736-7818-7. 10. MUNZAROVÁ, Marta. Zdravotnická etika od A do Z. Praha: Grada, 2005. ISBN 80-2471024-2. 11. STOCH, Christian. Syndrom vyhoření a jak jej zvládnout. Praha: Grada, 2010. ISBN 80247-3553-9. 12. ODEHNÁLOVÁ, Alena. Dilemata v práci sociálního kurátora. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě. Sborník studijních textů pro sociální kurátory. 2009. s. 323

Články v časopisech 13. HAUKE, Marcela. Moc a pomoc v sociálních sluţbách. Sociální služby. Tábor: Asociace poskytovatelů sociálních sluţeb. 2012. č. 3 s. 22. ISSN 1803-7348. 14. SEVEROVÁ, Jana. Sociální práce ve zdravotnictví. Sestra. Praha: Mladá fronta, 2009 č. 9 s. 12-13 ISSN 1210- 0404.

46

Internetové zdroje 15. AMELIE o.s.. Mám rakovinu. amelie.cz [online]. © 2014 [cit. 2014-03-10]. Dostupné z: http://www.amelie-os.cz/cz/o-nas 16. BOABYBOXY v ČR. Boabybox. babybox.cz [online]. © 2014 [cit. 2014-02-04]. Dostupné z: http://artax.karlin.mff.cuni.cz/~omelm9am/babybox/bb-uvod.php 17. DOLEŢEL, Jiří. SYNDROM POMÁHAJÍCÍCH. caritas- vos.cz [online]. © 2014 [cit. 2014-0115]. Dostupné z:www.t 18. FOND OHROŢENÝCH DĚTÍ. Týrané děti. fod.cz [online]. © 2014 [cit. 2014-03-02]. Dostupné z: http://www.fod.cz 19. CHARITA. Lidé v tíţivé sociální situaci. charita. cz [online]. © 2014 [cit. 2014-02-25]. Dostupné z: http://www.charita.cz/ 20. CHARITA OSTRAVA. Hospic sv. Lukáše. caritac.cz [online]. © 2012 [cit. 2014 -01- 20]. Dostupné z: http://ostrava.caritas.cz/hospicove-sluzby/luzkova-hospicovapece-hospic-sv-lukase/ 21. LABUSOVÁ, Eva. Potratem naděje končí, adopci začíná. evalabusova.cz [online]. © 2006-2014 [cit. 2014-02-04]. Dostupné z: http://www.evalabusova.cz/clanky/potratem_nadeje.php 22. MERTL, Jan. Sociální a ekonomické aspekty efektivností sociálních sluţeb. FÓRUM sociální politiky. vupsv.cz [online ]. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věd. © 2008. č.3. [cit. 2014-0315]. Dostupné z: http://vupsv.cz/sites/File/forum_socialni_politiky/Casopis_FSP_3_2008.pdf 23. Městská nemocnice Ostrava: Léčebna dlouhodobě nemocných. mnof.cz [online]. © 2014 [cit. 2014-01-20]. Dostupné z: http://www.mnof.cz/lecebna-dlouhodobe-nemocnych-ldn-1089.html 24. MPSV. Zákon č.108/2006 Sb. o sociálních sluţbách. Mpsv.cz [online]. © 2006 [ cit. 2014-01-12]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/7334 25. PROSESTRY. Stáří. prosestry.cz [online]. © 2014 [cit. 2014- 01-20]. Dostupné z: http://www.prosestry.cz/studijni_materialy/psychologie/stari 26. ROSA. Občanské sdruţení nabízející kompletní pomoc ţenám- obětem domácího násilí. rosa-os.cz [online]. © 2014 [cit. 2014-01-20]. Dostupné z: http://www.rosa-os.c/ 27. PORTÁL. Role sociálního pracovníka. portal.cz [online]. © 2005 [cit. 2014-02-15]. Dostupné z: http://www.portal.cz/scripts/detail.php?id=2070 28. SPOLEČNOST SOCIÁLNÍCH PRACOVNÍKŮ ČR. Etický kodex sociálních. sspr.xf.cz [online]. © 2006. [cit. 2014-01-21]. Dostupné z: http://sspcr.xf.cz/code.htm

47

Příspěvek v online sborníku 29. KALINA, Kamil. Léčba Drogově závislých. In. Sborník „Drogy ze všech stran“. cuni.cz [online]. Praha: Institut FILIA © 2000. [cit. 2014-01-25]. Dostupné z: http:// http://old.lf3.cuni.cz/drogy/articles/lecba.html 30. PROHUMAN . Ekonomika a řízení v sociálních sluţbách. In. Sborník s konference Ekonomika a řízení ve zdravotních a sociálních sluţbách. prohuman.sk [online]. Praha. © 2013 [cit. 2014-03-15]. Dostupné z: http://www.prohuman.sk/socialna-praca/sbornik-zkonference-ekonomika-a-rizeni-ve-zdravotnich-a-socialnich-sluzbach-2013-pdf

48