Českomoravská vrchovina 10. - 11.11.2010 Krajem českých malířů Mimořádně teplý podzim mě opět vylákal do přírody a už jsem vyměnil kolo za pohorky. Připravil jsem si dvoudenní výlet na malebnou a nedalekou Vysočinu. Na výlet jsem pozval přítele Mirka J., který pozvání přijal a ještě měl přání, zda by mohla poprvé jít s námi jeho manželka Marcela. Byl jsem trochu překvapen, neboť jsme odjížděli prvním vlakem z Jičína už ve 4.19 hodin a takovou oběť jsem od ní nepředpokládal. Nakonec jsme se všichni tři sešli ve středu ráno na nádraží. Jen jsem posunul termín o dva dny, neboť Mirek, bývalý radní, chtěl být v úterý na prvním zasedání nového zastupitelstva, kde se volil i starosta. Já ten večer byl zase v Praze, kde jsem se setkal s kolegy, s kterými pojedu přes Vánoce do Afriky, na ostrovy Madagaskar a Réunion. Janu Karáskovou 31 let a Martina Dušánka 35 let už znám; představila se nám ještě Ivana Špačková 34 let z Olomouce. S těmito mladými chci trávit skoro 5 týdnů exotické cesty a poprvé ve svém životě nebudu o Vánocích s rodinou. 10.11. st – Žďár nad Sázavou nádraží – město a zpět 2 km ; Nové Město, nemocnice - SKI hotel N. Město 5,5 km – Tři Studně 10,5 km – Fryšava 13 km – Devět skal (836) 19,5 km – Svratka 25,5 km – Svratouch 26,5 km – Svratka 27,5 km – Svratouch 28,5 km Ráno jsme ve 4.19 hod. odjeli vlakem z Jičína s přestupem v Nymburce do Kolína a odtud rychlíkem do Žďáru nad Sázavou. Krátké přestávky při přestupování jsme využili k občerstvení a ochutnávkám „zápisného“ Marcely, která jela vlakem po dlouhé době poprvé. Protože neměla průkazku na slevu, přestože je čerstvá důchodkyně, platila za jízdenku skoro třikrát více než já s Mirkem, kteří hradíme jen zákaznické jízdné. Kupé v rychlíku patřilo jen nám a tak jsme ještě trochu pospávali. Mirek však byl nedočkavý pochodu a tak chtěl vystupovat už dvakrát před konečnou stanicí ve Žďáru ☺. 1
Necelou hodinu volného času jsme využili k procházce na náměstí a prohlídce kostela Sv. Jana Nepomuckého, což je pozoruhodná evropská architektura
v barokní gotice od Santiniho; vedle je i barokní radnice. Na cestě od
nádraží jsme museli obejít policií kde
uzavřený prý
prostor,
ukončil
bezdomovec;
život přikrytý
plachtou čekal na příjezd „havranů“.
Do
Nového
Města jsme jeli asi 20 minut autobusem a odtud začal částečný přechod 2
padesátikilometrového hřebene Vysočiny. Po silnici jsme stoupali převážně bukovým lesem mírně nahoru ke SKI hotelu. Ranní mlha se
postupně rozpouštěla a při dosažení nadmořské výšky cca 700
m
se
obloha
začala
protrhávat a krajinu postupně zalilo
slunce.
Malebnou
členitou krajinu jsme měli před sebou
jako
Z rekreačního Studně, v
„na
dlani“.
střediska
Tři
této době však 3
liduprázdného, jsme pokračovali po silnici do Fryšavy, neboť jsme turistickou značku minuli; viděli jsme první horácké chalupy se skládanými lomenicemi. Odtud jsme začali stoupat alejí starých velkých javorů
klenů,
které
měly
velice
pokroucené kmeny (tvaru šroubovice) směrem
na
Devět
skal.
Přesně
v poledne na křižovatce turistických
cest
jsme
na
lavičce
poobědvali; teplota byla asi 8° C, bezv ětří, občas ještě slunce. Posledních 150 m na druhý nejvyšší vrchol ČMV, nejvyšší vrchol Žďárských vrchů, bylo velice strmých. Zde jsme z placatice připili na zdar naší cesty na nejvyšším bodě našeho výletu. 4
Při dobré viditelnosti je tu rozhled na Svratku, Svratouch, Karlštejn a Kameničky; blízká lovecká chata sloužila dříve partyzánům. Cesta vede převážně lesem, ale bohužel je na
ní
čerstvá
vrstva
velmi
hrubých kamenů a tak není moc pohodlná; bez pohorek je až
nebezpečná. Při sestupu do Svratky jsme dokonce ztratili turistickou značku, což nám nevadilo. Poblíž Křižánek jsme navštívili bývalou
lesovnu,
v přestavbě,
kde
nyní nám
poskytli kávu a pivo a určili
azimut,
kterým
směrem se máme vydat přímo do Svratky. Kolem 16. hod. jsme už byli v tomto horském městě (632m n.m.), které je působištěm význačných českých malířů - bratří Bubeníčků, Slavíčka, Kavana, Hanycha, Jelínka, Blažíčka. Minuli jsme penzión „U Šillerů“, dříve „Vysočina“, který z ulice vypadal velmi dobře a byl nám doporučen na večeři. Za čtvrt hodiny jsme ukončili cestu ve Svratouchu, kde jsme měli zajištěný penzión „Stará pošta“. Vítala nás příjemná paní domácí a uvedla do apartmánu, kde bylo teplo a v obývacím pokoji navíc hořela krbová kamna. Kromě ložnice jsme měli k dispozici koupelnu a kuchyňskou linku;
pro nás maximální komfort. Po vysprchování a
krátkém odpočinku jsme se vrátili do Svratky na večeři. Interiér hospody 5
nebyl moc příjemný; připomínal skoro pivnici v Jičíně „U Šuků“, ale jídlo bylo dobré a chutné. Po návratu do penzionu jsme od hořícího krbu částečně sledovali televizi a popíjeli víno. Po 22. hod. jsme odešli „na kutě“. 11.11. čt – Svratouch – Svratka 1 km – Kameničky 7 km – Hamry 12 km – Hlinsko 16,5 km – Králova pila 22,5 km – Veselý kopec 24 km – Dřevíkov 25 km – Trhová Kamenice 28,5 km. Pro přátele jsem připravil snídani a už před 8. hodinou jsme opustili penzión. Před odchodem jsme se ještě stačili vyfotit se svéráznými čepicemi na hlavě. Přestože kolem páté ráno pršelo, při odchodu se obloha už protrhávala a čekal nás hezký den. Tentokráte však foukal studený západní vítr. Ve
Svratce
jsme
kráčeli
kolem
gotického kostela sv. Jana Křtitele, do něhož se vchází zvonicí.
6
Pohodlná asfaltová cesta do Kameniček proti větru byla lemována břízami. Sluníčko celou krajinu nádherně nasvítilo a zde jsme pochopili, proč zde malíři tak rádi pobývali; nádherná plastická krajina s pěknými
chaloupkami Vysočiny byla skoro vzrušující a fotografie Mirka o tom asi vypovídají více než bych napsal. Maloval zde hlavně Antonín Slavíček a vytvořil 70 obrazů a studií impresionisticky pojatých: nejznámější jsou „Volákův kopec“ a „U nás v Kameničkách“, ale malovali tu i Zeyer, Dvořák, Kremlička, Nejedlý, Kavan. K. V. Rais byl inspirován touto obcí k napsání románu „Západ“. 7
Roubené horácké chalupy jsou pokryté
typickou
lepenkou.
Štíty
dehtovou
jsou
složené
z lomenic a podlomenic. Cesta pokračovala do Hamrů, kde je sypaná vodní nádrž z roku 1906 - 1912. Pokračovali jsme v těsné blízkosti
řeky
Chrudimky
s mnoha
meandry,
občas
přeskakovali malé potůčky; cesta skoro romantická.
divočinou,
ale
moc
Před obědem jsme přišli do města Hlinska ležící na
Chrudimce (590 m n.m.) a hned na okraji zašli do restaurace na polévku a plzeňské pivo. Prošli jsme celým městem a marně hledali staročeskou stylovou restauraci „Na rychtě“ pod kostelem; je už zrušena. Ve staré zástavbě mezi chalupami je však překrásná hospůdka Svatého Huberta 8
a nedaleko ní podobná chaloupka, cukrárna „Na kamenném schodě“,
kde si přátelé dali kávičku a Marcela ještě moučník. Já se raději vyhříval na sluníčku, kam mi Mirek přinesl becherovku a tak jsme si připili na
překrásný den a pěkný výlet. Oběd jsme odložili opět do přírody na lavičku u lesa před Královou pilou. Odtud jsme pokračovali po vlastivědné stezce skoro za stálého slunce do skanzenu Veselý kopec, 9
kde
je soubor lidových staveb
Vysočina. Jsou
zde
roubené domy
se
skládanými
lomenicemi, často s kuželovitým kabřincem
a
ozdobnou záklopkou,
i
s podlomenicemi. V nedalekém Dřevíkově jsme navštívili starý lesní židovský hřbitůvek založený v roce 1740, ale velice zajímavý; polovina náhrobků byla otočena k dnešnímu vchodu a terén stoupal nahoru; druhá,
starší
část,
měla náhrobky otočené
obráceně, neboť vchod býval na opačné straně a terén
opět
stoupal nahoru. Jeden
z
posledních 10
nápisů byl po roce 1945, neboť chlapec se narodil v roce 1931 a zemřel v roce 1944 - 45, jak bylo napsáno na desce; poslední pohřeb byl v roce 1983.
Ve Svobodných Hamrech stojí při silnici hamr na vodní pohon a nedaleko je pamětní deska dalšího malíře Chittussiho. Naproti hamru na železo je dodnes v provozu
pohostinství, což je roubená hospoda s mnoha starými nápisy. Jeden např. začíná: „žebrota je zapovězena a trestná vězením od 8 dní do 3 měsíců…“ Starý zámeček nad hamrem slouží dnes golfovému klubu. Odtud už vede překrásná cesta kolem velkých 11
rybníků do městečka Trhová Kamenice, kde jsou roubené chalupy s kuželovitým kabřincem. Z náměstí jsme autobusem odjeli v 15.54 hod. do Chrudimi. Místo vlaku jsme museli použít náhradní autobus do Pardubic, odkud jsme odjeli v 17.25 hod. do Hradce Králové a do Jičína jsme se vrátili v 19.25 hodin. Trochu unaveni, ale moc spokojeni s výletem, který jsme si opravdu všichni užili. Dokonce Marcela projevila přání jet příští týden s námi opět, což mě potěšilo. Mirek navrhl výlet do Polska, kde využijeme nedávno obnovenou železniční trať do Jakuszyc.
V Jičíně 12.11.2010
Ivan
Foto Miroslav Jiran Jitka Press Jičín Copyright © Jitka 2010
12