16.12.2014
Ekologie horských ekosystémů
Tomáš Kuras
[email protected] Linka: 4568
Základní rysy alpínských ekosystémů: a) Ostrovní společenstva b) Zpravidla jedinečná společenstva s endemickými druhy
Izolovanost Unikátní podmínky prostředí (gradienty latitudinální, altitudinální, časový)
1
16.12.2014
Několik důvodů proč se věnovat studiu alpínských ekosystémů: a) b) c)
Plocha – 11mil. km2 (8% povrchu Země, 5% arktické ekosystémy, 3% = 4.1mil. km2: alpínské ekosystémy) Bezprostřední význam pro lidskou populaci (10% žije v horách a 40% závislá na přírodních zdrojích těchto ekosystémů) Velmi nízký stav poznání
Několik důvodů proč se věnovat studiu alpínských ekosystémů: d) e)
Jedinečnost jednotlivých horských soustav (endemické druhy) Alpínské ekosystémy jsou bezprostředně ohroženy zánikem v souvislosti s globálními změnami klimatu Hory ve světle konzervační biologie: „horká místa (Hot-spots)“ ochrany diverzity“ (viz Kilimandžáro, Dračí hory, Mt. Kenya, Mt. Meru, Kavkaz apod.)
2
16.12.2014
Základní atributy alpínské a arktické tundry
Rozdíly v alpínských prostředích
3
16.12.2014
Dodatek k adaptacím rostlin na podmínky alpínské tundry
Adaptace rostlin - dodatek: fyziologické, morfologické, ekologické
Krátká vegetační sezóna Raunkiaerovy růstové formy Root: shoot Polštářovitý růst x sněhoví běžci Parabolické květenství
4
16.12.2014
Polštářovitý růst Fenomén alpínské tundry a mrazových pustin •Redukuje extrémní výkyvy v teplotě •Akumulace rostlinných zbytků a tvorba substrátu •Zásobárna vody
Polštáře jako biotopy Vztah hostitel x parazit „nutriční piráti“: úkryt před větrem, příznivé teplotní klima, vlhkost a živiny mezi polštářovitými druhy zpravidla nedochází ke kompetici. V neproduktivním prostředí je kompetice vzácná!
Je možno považovat polštáře za ekologické ostrovy? Ano i ne (Sibbaldia/Sillene)
5
16.12.2014
Adaptace živočichů na alpínský typ prostředí
Hlavní rysy alpínského klimatu • mikroklimaticky různorodá mozaika (heterogenita) • projev kontinentality • pokles tlaku s výškou • pokles teploty s výškou (a role sněhu) • vzestup insolace s výškou • vzestup povětrnostních situací s výškou
6
16.12.2014
Adaptace živočichů na alpínský typ prostředí Ne všechny skupiny stejně adaptované Převažují Diptera, Plecoptera, Coleoptera, Lepidoptera
Jak přežít zimu? Adaptace na chlad mrazucitlivé a mrazuodolné druhy
Chvostoskoci na zimu zcela vyprazdňují střevní obsah, aby zabránili tvorbě ledových krystalů na kondenzačních jádrech přijaté potravy.
Některé vysokohorské a boreální druhy žluťásků r. Colias jsou schopny přežívat ve vývojovém stádiu housenky teploty klesající k -30°C.
Colias marcopolo (Pamír)
7
16.12.2014
Melasoma sp.
Pelophila borealis
Mrazucitlivé druhy
Kritickým obdobím pro mrazucitlivé druhy je zpravidla období podzimu, resp. jara. To je období, kdy klesají teploty pod bod mrazu, ale ještě není přítomna trvalá sněhová pokrývka .
Echiniscus arctomys
Mrazuodolné druhy
Kmen: Tardigrada: některé druhy jsou schopny v encystovaném stádiu přežívat teploty blízké absolutní nule!
8
16.12.2014
Jak přežít zimu?
Nedostatek kyslíku v zamrzlém prostředí – Anaerobióza: → kyselina mléčná
Xenylla maritima
Pelophila borealis
Vliv horského prostředí na morfologii & chování
S vzrůstající výškou se zmenšují tělní proporce: • Možnost se lépe skrýt • Menší energetické výdaje Bembidion obtusum
9
16.12.2014
Okáči rodu Erebia Nížinné druhy E. aethiops, E. medusa
Horský druhy E. epiphron
Erebia ocnus 2500-3000m
Erebia ligea 1000-1500m
Samičky bělásků r. Phulia (J.Amerika: Andy) kladou nepoměrně velká vajíčka k velikosti těla samice → nepříznivé počasí, vylíhlé housenky hledají potravu, → zásoby do prvních dní života
10
16.12.2014
Brachypterie S vzrůstající výškou se významně uplatňuje brachypterie až apterie u bezobratlých (Himaláje: nad 4 000m, 60% hmyzu brachypterní): • snížení rizika být odnesen větrnými proudy • většina druhů terikolních (epigeických) s vazbou na hustou vegetaci (křídla by překážela)
Boreus sp. (nelétaví, rychlost úniku kompenzují schopností skákat)
Chionea sp.
Panorpa sp.
Melanismus a termoregulace Melanismus V souvislosti s vysokohorským prostředím hovoříme o tzv. termálním melanismu. Ten je vysvětlován jako: • adaptivní přizpůsobení druhů na nižší teploty (viz tmavé barvy lépe absorbují světlo) • tmavé barvy lépe chrání před zvýšeným podílem UV zážení
Erebia cassioides
11
16.12.2014
Termoregulace
Noční aktivita Někdy bývá zmiňována noční aktivita jakožto adaptivní mechanismus selektovaný horským prostředím. V případě predátorů se jedná o zvýhodnění při lovu nehybné kořisti (ale také adaptace na zvýšenou insolaci, vodní stres, útěk před predátory – viz chinobiontní a chinofilní druhy jdou na sněhu dobře vidět)
12
16.12.2014
Noční aktivita
• Samostatný řádů hmyzu Grylloblattodea objeven teprve začátkem 20stol. • ca 25druhů pouze na severní polokouli (hory Asie, Sev. Amerika) • Aktivují zpravidla v noci, při teplotě pod bodem mrazu (při teplotě nad 10°C zpravidla hynou), bezkřídlí (let energeticky náročný) • omnivoři • vývoj je velmi pomalý (až 7let/generace) No
Životní cykly – prodloužení vývoje Podobně jako rostliny, musí i živočichové vysokých hor vyřešit problém s krátkou vegetační sezónou. Nezřídka se tedy stává, že druhy vysokých hor mají jen jedinou generaci za rok a nebo víceletý vývoj (častý je dvouletý vývoj). Pardosa glacialis 6-7 let, Gynaephora groenlandica až 14let.
Gynaephora groenlandica - imágo
Gynaephora groenlandica - housenka
13
16.12.2014
Životní cykly – dvouleté vývojové cykly Parazitoid
Hostitel
Pozn.: cikáda sedmnáctiletá
• Monovoltinní druhy • Semivoltinní druhy Erebia epiphron - imágo
Zvýšení metabolismu Rychlost ontogenetického je významně korelována s metabolismem. Některé druhy jsou schopny kompenzovat nízkou teplotu okolí částečnou endotermií (měřeno zvýšenou spotřebou O2 (viz někteří blanokřídlí, chvostoskoci, rovnokřídlí, brouci, Pardosa palustris aj.
Pardosa sp.
Bombus polaris - imágo
14
16.12.2014
Resistence proti vyschnutí Významným ekologickým faktorem vysokých nadmořských výšek (3000-4000m) je sucho, sezónní srážky a nízký podíl srážek horizontálních. Adaptace jsou obdobné jako u druhů pouštních.
Tropická alpinní tundra Hlavní atributy: • Izolovaný vývoj (azonální eks.) • značné zastoupení endemických druhů a specifických životních forem • vysoká nadmořská výška (ca 4000m) a s ní spojené ekologické faktory prostředí jako tlak, UV, průběh slunečního záření. • významná fluktuace teploty den:noc (∆ až 40°C) • velmi málo srážek (příp. sezónní srážky: období sucha a období dešťů) • hlavní adaptace eko-etologické
15
16.12.2014
Tropická alpinní tundra
Hlavní atributy:
• lokální α-divezita je srovnatelná s tundrovými společenstvy temperátního, resp. boreálního pásma. β diverzita je u trop. tundry vyšší. • LAI srovnatelný (Venezuelské Andy: 0.4-1.3m2; Alpy: 0.02-1.2) • významná role herbivorů (vikuňa) • cyklický požárový klimax (sukcese je ale velmi pomalá)
Tropická alpinní tundra
Espeletia sp. – Venezuela, paramos
Lobellia sp. - Keňa
16
16.12.2014
K dostudování: adaptace obratlovců
Přehled adaptací obratlovců na podmínky vysokohorského prostředí. Losos B. et al., 1984: Ekologie živočichů, SPN, Praha. s. 35-37, 38-76 (podnebí, typy podnebí a jejich ekologický význam, ekologické faktory ovzduší) Vasák P., 1986: Ekologie savců. Academia, Praha. s. 14-21, 30-43 (abiotické faktory).
Lama vikuňa (Vicugna vicugna)
Podmínky: teplota Ekologická pravidla – vztah velikosti těla, resp. některých morfologických znaků k teplotě Bergmannovo pravidlo: endotermní živočichové jsou v chladnějších oblastech větší (viz vlk, medvěd, liška ap.) Allenovo pravidlo: v chladnějších oblastech mají některé druhy endotermních živočichů kratší tělnívýrůstky (uši, ocas, končetiny ...) Glogerovo pravidlo: v teplejších a vlhčích oblastech jsou někteří endotermní živočichové tmavší, než jejich příbuzní ze suchých a chladných oblastí (viz někteří ptáci: lejsci,pěnice, savci: tygři, veverky, poloopice aj.. Jordanovo pravidlo: platí pro ryby s metamerní segmentací těla – druhy z teplejších oblastí mají menší počet tělních segmentů,než druhy z chladných vod. Dehnelův fenomén: adaptace na nízkou teplotu a sezónně proměnlivou nabídku potravy. Jedná se o zmenšení těla a hmotnosti (20-35%), vedoucímu k relativnímu snížení spotřeby potravy (viz rejsci, hraboši).
17
16.12.2014
Diverzita alpínských druhů
Globální pohled Živočichové mořští mlži
mravenci
Můžeme vystopovat 2 hlavní gradienty podél kterých se mění diverzita alpínských druhů: Gradient latitudinální Gradien altitudinální (skokový trend – viz vegetační formace)
18
16.12.2014
Živočichové Proporčně převažují některé skupiny bezobratlých (Diptera, Plecoptera, Coleoptera, Lepidoptera, Collembola) Prakticky mizí exotermní obratlovci a dominují ptáci. Pozn.: směrem k severu přibývají proporčně dravci, neplatí v gradientu výškovém Přestože je rozloha boreální tundry ca 3x větší než tundry alpínské, rozmanitost druhů vázaných na alpínskou tundru je ca 10x vyšší. Důvody: A) Kumulace uhlíku ⇒ unifikace prostředí B) Disturbance ⇒ sklon terénu, kumulace vody, zpomalení dekompozice, svahové pochody (viz ranně sukcesní plochy) C) Izolace ⇒ alopatrická speciace (boreální tundra: cirkumpolární druhy, klinální variabilita)
Hot-spots („horká místa“ ochrany přírody) Andy Kavkaz Alpy (Nový Zéland) Snowy Mts. (Austrálie) Celkový počet alpínských druhů rostlin je odhadován na 8000-10000druhů (4%). Arktických je ca 1500 druhů. Typickými zástupci jsou: Asteraceae, Poaceae
19
16.12.2014
Regionální pohled skokový trend – viz vegetační formace Rapoportovo pravidlo
Všechny tři modely mají jistou vypovídací Shrnutí: hodnotu a v reálném prostředí nacházíme které je možno Vysokáspolečenstva, diverzita alpinních druhů je těmito dána: modely popsat: 1. Vysokou rozmanitostí abiotických podmínek a)Distribuce, popisuje model geometrické prostředí (klima, kterou podloží, expozice) řady nacházíme v druhově málo rozmanitých společenstvech (s 1-2 dominantními druhy) 2. Vysoká fragmentace povrchu země (sklon) jakými jsou zpravidla ekologicky vyhraněná s společenstva alpínských 3. Izolovanost horských celků cožtunder, vedlo rašelinišť, ke slanisek apod. speciaci mnoha druhů a vzniku endemických druhů b)Distribuci, kterou popisuje model „zlomené hole“ málo rozmanitých nacházíme u druhově 4. V případě rostlinopět dominuje vegetativní (klonální) některých skupin růst,společenstev, podobně jako vzpravidla boreálníutundře. obratlovců (savci, ptáci, ryby, apod.). Nezanedbatelnou roli má i sexuální rozmnožování, které se vyskytuje zejména u c)Nejuniverzálnější platnost vykazuje model logrostlin disturbovaných společenstev. normální distribuce, který je charakteristický pro druhově početná společenstva (bezobratlí, rostliny apod.).
Poznámka: II. Biocenotický princip (Theinemann 1918) – v extrémních podmínkách prostředí je společenstvo druhově méně bohaté.
Ekosystémové charakteristiky Primární produkce Příkladová studie Ve společenstvu Carex curvata: z celkového poměru čisté radiace 45 % ztráty na evapotranspiraci 41 % ohřev vzduchu 13 % ohřev půdy méně než 1% je využito v PP Pro alpínskou vegetaci je typická nízká využitelnost dopadajícího světelného záření. Tento se dá vyjádřit prostřednictvím LAI (Leave Area Index) [m2/m2]. Hodnota listové pokryvnosti vztažena k ploše země. Poněkud přesnějším vyjádřením je LAD (Leave Area Density) [m2/m3], kde je listová pokryvnost vztažena na jednotku prostoru. V případě alpínských ekosystémů se LAD vztahuje na výšku 2-10 cm. Příklad: poměrové hodnoty tropický deštný les při max. výšce ca. 40 m: listnatý les temperátní zóny při max. výšce ca. 25 m: travinné ekosystémy při výšce 0,5 – 1m: alpínské ekosystémy při výšce 2-10 cm:
LAI = 8, LAD = 0,2 LAI = 5, LAD = 0,5 LAI = 8, LAD = 4-8 LAI = 2-5, LAD = 50-100
Pozn.: GAI - Green Area Density, PAD - Plant Area Density
20
16.12.2014
Ekosystémové charakteristiky Rostliny Produkce biomasy v alpínských tundrách kolísá v závislosti na typu vegetace a lokálních podmínkách prostředí (viz Hardangervidda). Poměrně nízká je produkce lišejníků. Celkově je tedy možno konstatovat: pokud budeme hodnotit primární produkci alpínských ekosystémů ve vztahu k ploše a na jednotku času ve vegetačním období, produkce těchto ekosystémů je srovnatelná (nebo i vyšší) jako v nížinných ekosystémech (zahrnující i lesní typy ekosystémů!). Je pravda, že pokud hodnotíme produkci v celoročním průměru, pak je tato poměrně malá, to ale není dáno „stresovým zatížení prostředí“, „nízkými teplotami“ nebo „nepříznivým počasím“ ap., které bývají často uváděny jako limitující faktory. Nízká produkce je dána (a) krátkým vegetačním obdobím a (b) značně neúplným zápojem (obzvláště ve vyšších polohách).
Ekosystémové charakteristiky Produkce
21
16.12.2014
Ekosystémové charakteristiky Živočichové Přiklad: Herbivoři spotřebují ca 10% roční produkce rostlin. Podstatně větší část produkce spotřebovávali savci, než bezobratlí (delší doba aktivity, vyšší energetické požadavky). Utilizace fytomasy fytofágy byla v aridních ekosystémech ca. 2x vyšší (6,5%), než ve společenstvech produktivnějších (vlhké louky, 2,6%). V případě obratlovců se hodnoty pohybovaly 28% v aridních a 16% v mezofilních společenstvech.
Epirrita autumnata
Aeropus sibirica
Alpínská diverzita a globální změna klimatu Předpoklad Různí autoři se shodují v názoru, že alpínské/horské ekosystémy patří mezi nejohroženější na světě. To platí zejména pro středně vysoké hory (u nás např. Jeseníky, Králický Sněžník, Krkonoše) . Můžeme očekávat, že biota vysokých (Himálaj, Pamír, Kavkaz) a SJ orientovaných hor (Andy, Ural, Rocky Mts.) bude ohrožena méně. Problematické jsou Alpy. Různý dopad na různá společenstva – vysokohorská (vysoké výkyvy teplot) a při hranici lesa (viz posun horní hranice lesa)
22
16.12.2014
Alpínská diverzita a globální změna klimatu Role kompetice: Předpokládáme, že zvýšená koncentrace CO2 povede k nárůstu produkce. Experimentálně bylo zjištěno, že při krátkodobé expozici dvojnásobné konc. CO2 vzrostla produkce o 0-50% podle druhu rostliny. Viz Carex, Poa vs Nardus, Chionochloa. Hranice lesa: Očekávaný vzestup horní hranice lesa nebude zřejmě nijak dramatický (fluktuace v posledních ca 10 000 letech o 150-200m).
Alpínská diverzita a globální změna klimatu Možné odpovědi rostlin na globální změnu klimatu: a) Přežívání za změněných podmínek b) Migrace do příznivých míst c) Adaptace na změny podmínek d) Extinkce
Vliv na rozšíření druhů Druhy mají spíše tendenci stěhovat se do klimatologicky příznivých míst, než geneticky se adaptovat na změnu podmínek. Důkazem budiž oreofyty lokalizované v postglaciálu v izolovaných populacích v alpínských zónách. Podle současných znalostí alpínské a nivální druhy jsou schopny tolerovat oteplení v rozsahu 1-2ºC. Níže rostoucí druhy vykazují schopnost migrovat.
23
16.12.2014
Vertikální expanze druhů: Carex curvula, Pinus cembra, Picea abies aj. Vzestup druhové rozmanitosti hřebenů Migrační rychlosti druhů: Druhově specifická Posuv vegetačních pásem Dominanty se zpravidla šíří rychleji (4m/10let) než solitérně rostoucí druhy (1m/10let) Problematika expanze niválních druhů expandují výrazně pomaleji (max. 4m/10let) než naznačuje vzestup izoterm (ca 8m/10let).
Saxifraga bryoides
Carex curvula
Nivální zóna – Vysoké Taury
Vliv na populace rostlin • Oteplování s největší pravděpodobností povede k další izolaci vysokohorských druhů • Izolace Alpských a Balkánských populací - zánik hybridizace, zánik polyploidizace, ztráta genetické variability • facilitace druhů s pozdější fenofází kvetení (viz delší vegetační sezóna)
Saxifraga bryoides
Interakce rostlina-živočich • selektivní tlak herbivorů na vzácné druhy rostlin (viz vymizení jedle, dominance smrku) • změna poměru C:N v pletivech rostlin – větší konzumace biomasy • teplejší a sušší klima – vyšší obsah cukru v pletivech jehlic – menší mortalita herbivorů v průběhu zimy – gradace škůdců • dopad na interakci kvetoucí rostlina/opylovač – časový posuv v líhnutí opylovačů
24
16.12.2014
Vliv na vegetaci • Posun vegetačních pásem – nerovnoměrný • významná role sklonu svahů (>40º) – tyto mohou působit jako bariéra i jako útočiště druhů (viz rozvolněný charakter vegetace) • rozdíly ve vegetaci klimatických a edafických klimaxů. Klimatické klimaxy – zánik původní vegetace (1-1.4 ºC: 3055% změna v typologickém pojetí lesa), edafické – částečné změny) • změna v druhovém zastoupení ve vegetaci. Každý druh je na zvýšenou koncentraci CO2 jinak vnímavý (viz semenáčky Carex curtula vs byliny Leontodon helveticus, Trifolium alpinum aj.) • zvýšená depozice CO2 a N má různý vliv na vegetaci. Zvýšená depozice CO2 v smrkových porostech povede k částečné kompenzaci světla stínomilných druhů podrostu, ale následně k jejich redukci (viz rozvoj fotosyntetického aparátu stromů). Zvýšená depozice N povede k rozvoji vegetace podrostu. • pozitivní zpětná vazba – Jura, zvýšená depozice CO2 změna vegetace, kumulace opadu, zadržování vody, zrychlená dekompozice, uvolňování N2O do prostředí (skleníkový plyn)…
Možná útočiště alpínské bioty
25
16.12.2014
Motýli NPR Praděd: přehled stavu znalosti, implikace v ochraně přírody
Příkladová studie
Prozatím známo 440 druhů motýlů Zhruba 2 desítky druhů s boreomontánním a alpínským typem rozšířením.
?E
E E
E
26
16.12.2014
Motýli jakožto indikátory změn arktoalpinní tundry
Hlavní příčiny ohrožení druhů: a) b)
Erebia sudetica
Expanze nepůvodní kosodřeviny Unifikace tundrové vegetace jakožto důsledek ukončení extenzívního hospodaření (pastva, seč) a zvýšené depozice N2 Sparganothis rubicundana
Motýli a sjezdovky?
Perizoma
Chloroclystis
Perizoma
Hepialus
faktor
Var. N
Lambda A
testovací kritérium F
p
PCN*
1
0.47
2.32
0.01
AT*
2
0.40
1.94
0.02
VC*
4
0.29
1.37
0.11
LZ*
3
0.33
1.59
0.06
sjezdovka
5
0.10
0.48
0.97
affinitatum
miniata
minorata
fusconebulosus
biotop Subalpínské kapradinové nivy (sjezdovka +) Subalpínské kapradinové nivy (sjezdovka –) Subalpínská brusnicová vegetace (sjezdovka +) Subalpínská brusnicová vegetace (sjezdovka -) Subalpínské vysokostébelné trávníky (sjezdovka +)
kód ATS ATN VCS VCN LZS
Subalpínské vysokostébelné trávníky (sjezdovka -)
LZN
horské třtinové smrčiny (sjezdovka -)
PCN
27
16.12.2014
Epigeičtí brouci a sjezdovky?
faktor
p
Var. N
Lambda A
testovací kritérium F
AT*
2
0.20
5.28
<0.001
LZ*
3
0.13
3.35
<0.001
VC*
4
0.06
1.63
0.01
AVN*
5
0.15
3.90
<0.001
GVN*
6
0.14
3.74
<0.001
sjezdovka
1
0.08
2.02
<0.001
Cornomutila quadrivitatta
Erebia sudetica sudetica
Erebia epiphron silesiana
Sparganothis rubicundana
Clepsis rogana
Catoptria petrificella
Eudonia petrophila
Glacies alpinata
Parietatia vittaria
Isturgia roraria
Hydriomena ruberata
Xestia collina
Polymixis xanthomista
Dasypolia templi
Xestia speciosa
28
