Ekologická obnova aneb Zamyšlení na téma „Jak to dělají jinde?“ Většina obyvatel naší obce jistě postřehla, že jsou v územním plánu obce Horní Bojanovice zahrnuta lokální biocentra. Zejména lokální biocentrum LBC1 (Lokální BioCentrum 1) vyvolalo bouřlivé diskuse. Ty mě přivedly k zamyšlení se nad tímto tématem. Jsou biocentra vůbec potřeba? Jak s úkolem jejich vzniku nakládají jiné obce? Jako první bych zde uvedla několik pojmů s tímto tématem úzce souvisejících. Biocentrum je biotop nebo soubor biotopů v krajině, který svým stavem a velikostí umožňuje trvalou existenci přirozeného či pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému [Vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění]. Je to tedy vymezená oblast, která vhodným stavem přírodních podmínek umožňuje existenci přirozených, původních živočišných a rostlinných společenstev. Ekologická obnova se zaobírá záměrnou kolonizací a rekultivací opuštěného prostoru vzniklého vlivem těžkého poškození různou činností, například těžbou, ukládáním odpadů a zemědělskou činností [Výkladový slovník environmentálních výrazů: http://www.enviweb.cz/eslovnik/516]. Invazní druh je druh na daném území nepůvodní, který se zde nekontrolovaně šíří a agresivně vytlačuje druhy původní. Dle Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky se na území ČR vyskytuje 61 druhů invazních druhů rostlin a 113 druhů živočichů. Do rostlinného katalogu těchto druhů patří např. javor jasanolistý, pajasan žláznatý či trnovník akát. Proč právě tyto pojmy? Aby mohlo vzniknout územním plánem dané biocentrum, musí na něm být provedena ekologická obnova, která zahrnuje nahrazení invazních druhů druhy původními. Resort životního prostředí se při regulaci a kontrole invazních druhů opírá o několik právních předpisů. Nejdůležitějšími z nich jsou následující zákony, z nichž vyšly snahy o vznik biocenter. Zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči v platném znění stanovuje základní povinnosti fyzických a právnických osob, mezi něž patří i „zjišťovat a omezovat výskyt a šíření škodlivých organismů včetně plevelů tak, aby nevznikla škoda jiným osobám nebo nedošlo k poškození životního prostředí anebo k ohrožení zdraví lidí nebo zvířat“. Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí v § 28 stanovuje sankce za poškození životního prostředí. Ekologická újma je definována v §10 jako „ztráta nebo oslabení přirozených funkcí ekosystému, vznikající poškozením jejich složek nebo narušením vnitřních vazeb a procesů v důsledku lidské činnosti“. Sem lze tedy zahrnout i zavlečení cizího druhu či zanedbání jeho regulace. Mnohem radši než o zákony bych se zde opírala o samotný vztah člověka k přírodě a jeho odkazu budoucím generacím. Biocentra, která se v současné době budují, umožní při správné péči následujícím generacím podívat se na alespoň malé části krajiny tak, jak je viděli naši prapředci. Jako příklad uvedu dubohabřinu, která byla vysazena nedaleko naší obce na Zadním koutě. Jedním z lidí, kteří se na výsadbě stromů podíleli, byl i můj praděda. V současné době se jedná o vzrostlý les evropského významu a právem nesoucí označení Chráněná přírodní rezervace. Ráda sem chodím a v hladké kůře habrů hledám iniciály mého pradědy, které tam vyryl. Přála bych si, aby i po nás v okolí naší malebné obce zůstalo něco tak vznešeného.
Je načase přesunout se z romantických představ k tomu, co mě vlastně vedlo k sepsání tohoto článku. Při toulkách po okolí jsem narazila na holý kopec s novou výsadbou stromů a keřů. Když jsem mezi výsadbou procházela a zkoumala její druhové složení, uvědomila jsem si, že se vše velmi podobá projektu k LBC1 v naší obci. Jelikož se lokalita nachází na samém okraji chráněné krajinné oblasti, osázení a samotná péče o výsadbu je profesionálně provedena a rostlinné druhy jsou pečlivě vybrány z palety původních druhů, bylo zřejné, že se lokalita revitalizovala z některého dotačního titulu. Rozhodla jsem se tedy dohledat dokumentaci a projekt prostudovat. Jedná se o veřejnou zakázku vypsanou městem Hustopeče "Prvky ÚSES – Lokalita Čtvrtě, Díly a Kamenec". Zmiňovaná lokalita je jednou z pěti parcel, na kterých byla výsadba zeleně provedena. Konkrétně se jedná o parcelu 5429/69, která leží mezi hustopečskými rybníky.
Zdroj: http://nahlizenidokn.cuzk.cz
Foto č. 1: Pohled z hráze Předního rybníka
Lokalita je součástí Projektu I, jehož hodnota v projektové dokumentaci činí 4 885 521 Kč bez DPH. Zakázka byla financována ze zdrojů EU, Operační program životní prostředí, Prioritní osa 6 – Zlepšování stavu přírody a krajiny (ERDF), primární oblast podpory 6.3 - Obnova krajinných struktur. V rámci realizace akce byly odstraněny stanovištně nevhodné dřeviny, provedeno zatravnění a výsadba dřevin. Součástí projektu je i následná dvouletá péče. Zanecháno bylo pouze několik málo původních dřevin. Uspořádání vysazených porostů zde odpovídá záměru udržení lesostepního charakteru lokality se zvýšenou biodiverzitou.
Foto č. 2: Původním porostem byly většinou invazní dřeviny jako trnovník akát, které byly odstraněny.
V odůvodnění účelnosti veřejné zakázky se můžete tučným písmem dozvědět, že životní prostředí ve městě Hustopeče a jeho okolí je jednou z hlavních priorit zadavatele této veřejné zakázky města Hustopeče, a že realizací projektu dojde ke zlepšení životního prostředí ve městě v blízkosti dotčených lokalit. Podobnost tohoto projektu s projektem k LBC1 v Horních Bojanovicích dokazuje, že obdobné projekty jsou běžně realizovány. Jediným rozdílem je, že lokální biocentrum bylo v naší obci vyprojektováno v blízkosti zástavby rodinných domů. Z tohoto faktu vyplývá, že s projektem musí být nakládáno s větší opatrností vůči lidským obydlím a možná rizika musí být minimalizována. Projekt samotný bere rizika na vědomí a v nejvyšší možné míře je ošetřuje. Veškeré obavy byly vysloveny, diskutovány a podniknuty kroky k minimalizaci možných škod a jejich následnému odstranění. Při hledání projektové dokumentace jsem narazila na webové stránky Nestranné Hustopeče a na diskusi k článku „Opět o nás bez nás?“. Do stránek jsem se začetla a nakonec jsem ráda, že diskuse v naší obci na téma LBC1 vycházely ze strachu občanů o svůj majetek. Ten je přirozený, pochopitelný, a když se zjistilo, že problém je právě zde, bylo možné podniknout kroky k jeho zmírnění. Péče o životní prostředí by se nikdy neměla stát nástrojem k politickým agitacím nebo útokům na odlišně smýšlející politické zástupce. Vždyť všichni žijeme na jedné planetě. Takže, jak to dělají jinde? Těžko. Ale snaží se. A já všem, kteří se snaží naší krajině vrátit původní ráz, budu držet palce.
Foto č. 4 - 6: Nová výsadba Text a foto: Michaela Chromá
