Editorial Aleše Kroutila Vítám všechny (nové i stávající) čtenáře časopisu do nového krásného školního roku

01

Editorial Aleše Kroutila Vítám všechny (nové i stávající) čtenáře časopisu do nového krásného školního roku. Pro nové čtenáře připomínám, že název COX je zkratkou studijních oborů Cestovní ruch a Ochrana životního prostředí (Agropodnikání pokládám za velmi podobné Ochraně životního prostředí a pro dálkové studium není časopis určen). Pokud máte zájem psát do COXu, můžete mě osobně navštívit v 3.A, nebo napsat e-mail na [email protected]. Na výše uvedené adrese také uvítám dotazy a připomínky nejen k novému designu ale i k celému časopisu. Nakonec ještě připomenu, že všechny články publikované v časopise jsou k dispozici na webu cox.edusum.cz. Přeji vám příjemné čtení a užijte si nový úžasný školní rok!

Cat Poem

Forest ground so soft and smooth Providing so much room to move

02

Through the undergrowth they stalk Swishing tails, no need to talk Then pouncing in a flash Prey is killed in bloody lash Fur in teeth, back home she goes Moss now tucked between her toes.

03

experiment

Ideální rok Aničky Sittové Zhodnotit druhý ročník pro mě není tak jednoduché. Rozhodně musím říct, že byl skoro ve všech směrech lepší než ten první. Nebylo v něm žádné seznamování se s novou školou, novými spolužáky a učiteli, prostě s ničím novým. 1. září jsem nemusela jít do školy se strachem tak jako rok před tím. Za první rok jsme se sice jako třída dobře poznali, ale teprve v tom druhém roce jsme už začali jako kamarádi hned od prvního dne a třída se teprve během toho druhého roku ,,stmelila“. Na druhé straně si ale myslím, že v prvním ročníku jsme více jezdili na exkurze a mimo školu. Ve druhém ročníku jsme byli jen na Šumavě a jeli jsme na rafty. Kromě toho nesmím zapomenout na dva týdny praxe a dětský den, který naše třída pořádala pro základní školy. A to bylo všechno. Jinak jsme celou dobu byli jen ve škole. Neříkám, že jsme se vždy učili, protože jsme pracovali i na různých projektech, ale k našemu oboru cestování neodmyslitelně patří, a tak ho mohlo být více. Nejen abychom dostávali nabídky jen na několik volných míst na zájezdy někoho jiného, ale aby celá třída mohla být pospolu. Jako například na Šumavě.

04

To byl jeden z nejhezčích zážitků za ty dva roky ve škole. I když nám nevyšlo počasí a do pokojů zatékalo, stejně to bylo nejlepší a ještě dlouho na to budu vzpomínat. A myslím si, že to můžu říct i za celou třídu, která se snad dobře bavila. Doufám, že každý další rok bude lepší než ten předchozí.

a

b Ideální rok Aničky Sittové

Zhodnotit druhý ročník pro mě není tak jednoduché. Rozhodně musím říct, že byl skoro ve všech směrech lepší než ten první. Nebylo v něm žádné seznamování se s novou školou, novými spolužáky a učiteli,

05

Aleš Kroutil na Šumavě Tato odborná exkurze byla hodně jiná. Pokusím se ji alespoň částečně popsat. Den před odjezdem jsem si vypůjčil kolo, koupil náhradní duši a sadu na lepení.

Cesta pro 2.A začíná!

Ze Šumperka odjíždíme busem s vozíkem pro kola. Cestou na Šumavu se zastavujeme v Pelhřimově, Táboře a Chýnovských jeskyních. Zaujaly mě pouze dvě věci - velký sklep (součást táborského podzemí) a vyprávění průvodkyně o historii města Tábora. Na penzion přijíždíme po sedmé hodině večerní. Nastává zmatek v osidlování pokojů. S Ondrou a Tomem jsme zjistili, že desetilůžkový pokoj je jediný neobydlený, nebránili jsme se velkému prostoru, vybalili věci a provokovali náhodné návštěvníky ze znatelně menších obydlí. Večeři (kuřecí stehno ve strouhance a neosolené brambory) bych hodnotil stejně jako špatné obědy školní jídelny (do které už nechodím).

Procházka kolem řeky

cent nepůvodní gotický hrad). Prohlídka hradu je natolik nudná, že namísto zkoumání interiéru srovnávám popisky předmětů v angličtině s těmi českými a učím se nová slovíčka. Z věže hradu jde vidět na 100 metrů vrcholky stromů, ale dále jen mlhu. Jako bonus mi fouká do očí vítr se studeným deštěm = “nádherný“ výhled. Vracíme se na penzion. Počasí je natolik špatné, že výprava na rašeliniště se ruší. Povlečení na Ondrově posteli je promočené vodou z prosakující střechy a po večeři (smažený sýr s hranolky + kečup), hodnotím celý penzion jako podnik (přinejmenším) páté kategorie. Následují další hry Ing. Sýkory. Každý pokoj vysílá svého zástupce do hry první. Úkol je jednoduchý. Sníst obsah připravené misky s helmou na hlavě, kterou má ten, kdo hodí na hrací kostce šestku. Hry se neúčastním. Aktivitou číslo dvě je přemístění dvacetikoruny položené na břicho hráče “A”, který leží na zádech za asistence hráče “B” (leží paralelně k “A”) a to bez pomoci rukou. Společně s Tomem máme nejhorší čas (1:45) a vítěznému teamu (0:12) přenecháváme výhru méně odřené lokty od koberce. V rámci projektu Comenius - “Cyril a Metoděj nás opět spojí” bude v pondělí speciální hodina zeměpisu pro účastníky ze čtyř evropských zemí (včetně ČR), proto se

Druhý den po snídani nastupujeme všichni do autobusu, jedeme půl hodiny a kolem řeky s vysokým obsahem železa jdeme k chatě, kde je ochočená vydra říční, krátce se zde zastavujeme. Venku neustále lehce prší. Dojdeme k autobusu a vyrážíme na hrad Kašperk (z šedesáti pro-

06

07

team (3 lidi, já a Mgr. Vršanová), který bude vést hodinu, schází v jídelně na skvělý briefing, který se protáhne až do

Cyklovýlet U snídaně se dohodneme, že vyrazíme (na rozdíl od ostatních) na kolech (ne všichni, jen 7 studentů a Ing. Sýkora) k pramenu Vltavy. Lehce prší a místy nejde přes mlhu vidět dál než na 60 metrů. Na kole se vracíme dřív než druzí (bez kola), poprvé mám ve sprše (relativně) teplou vodu. Skupina pěších turistů přichází vzápětí a s Ondrou se domlouváme na nákup nápojů pro oslavu poslední noci, vzápětí vyrážíme do místních potravin.

Závěr se blíží Po večeři se všichni shromažďujeme ve společenské místnosti, kde přichystal program pokoj č. 2. Pantomima (povolání a osobností), předvádění scének z filmu a tanec kolem židlí. To je v kostce celý program. Plus Ing. Sýkora přihazuje aktivitu - “Scénky”, při které předvádíme zajímavé životní situace.

a proto opouštím zbytek skupiny a mířím do italské restaurace Don Pietro. Pizza Parma byla bezkonkurenčně nejlepším jídlem za uplynulé 4 dny a obsluha až neuvěřitelně milá a příjemná. Z Krumlova odjíždíme po druhé hodině odpolední a třídu 2.A čeká zdlouhavá cesta se dvěma (?) zastávkami. Do Šumperka přes Červenou Vodu a Zábřeh dojíždíme lehce po osmé. 80% autobusu je vystresováno a znuděno zároveň z celé cesty (20% = Mgr. Vršanová, Ing. Sýkora, pan řidič a já). Cesta mi nevadila tolik jako únava z cestování (z nedostatku kyslíku).

Zhodnocení Pokud srovnám Šumavu s loňskou odbornou exkurzí (Český Ráj - Sedmihorky), tak Český Ráj vyhrává, ale jen s minimálním rozdílem, protože ubytování i stravování bylo na znatelně lepší úrovni (v Hotelu Lázně Sedmihorky**) a taky úžasné letní počasí po celou dobu.Na druhou stranu jsem se na Šumavě dozvěděl velmi cenné informace o třídě, a proto těším se na další odbornou exkurzi/ školní výlet.

Horečka noci páteční (čtvrteční nezní tak hezky) Během hodiny se vykrystalizuje 6ti členný All-Star-Team. Teď si dovolím přeskočit několik hodin.

Cesta domů

08

Ranní vstávání bylo v pátek obzvlášť těžké. Poprvé můžeme vidět Šumavu bez deště, krásně svítí Slunce. Posnídáme a odjíždíme busem do Českého Krumlova, navštívíme grafitové doly, projdeme zámkem/ hradem a rozcházíme se na náměstí. V cukrárně mě nic nezaujalo,

09

Jaké to bylo před rokem? Druhý ročník byl pro mě ročníkem plným očekávání. Na úvod to byly samozřejmě noví učitelé a nové školní předměty, které měly nás jako třídu, rozdělit na půlku, která studuje cestovní ruch a tu druhou, která studuje cestovní ruch se zaměřením na hotelový provoz. Měli jsme absolvovat dvoutýdenní praxi jak na úseku výroby tak i odbytu. Bylo pro nás k dispozici zúčastnit se různých kurzů (barmanský, cukrářský, apod.) Měli jsme naplánované odborné exkurze, kterých se zúčastníme, rozjeli jsme nové projekty, na kterých jsme pracovali, a čekalo na nás spoustu práce, jelikož jsme se podobných aktivit zúčastňovali vlastně poprvé. Co se týče nově zvolených předmětů myslím, že jsme si na ně všichni hned zvykli. Pro mě byla zajímavá hlavně praxe, kterou jsme absolvovali. Bavilo mě to na úseku odbytu, což znamená, že do budoucna budu spíše servírka než kuchařka. Líbilo se mi, že jsme měli pořád možnosti k nějakým aktivitám. Ať už jsme se jich zúčastnili či nikoliv. Možnosti kurzů, exkurzí na za-

10

jímavá místa, výlety s třídou, projekty s možností jet do zahraničí, sportovní aktivity apod. Rozdělení třídy na dvě půlky, byla pro nás všechny velká změna. Sotva jsme se stihli spřátelit a utvořit jakýsi kolektiv, najednou to bylo jinak. Jiné skupinky ve třídě, jiné rozvrhy, byli jsme jako dvě různé třídy. Samozřejmě, že si mohl každý už v prvním ročníku vybrat v jakém zaměření dál pokračovat. Přesto, že jsme se tímto jako třída trošku rozdělili, pořád jsme se snažili spolupracovat dohromady. Když přišel projekt Cyril a Metoděj byl převážně z třídy 2. A, v němž jsme nakonec předvedli secvičené a krásné divadlo. Při zahájení vánočního volejbalového turnaje, jsme sestavili tým 2. A, a ani jednoho z nás by nenapadlo, že turnaj nakonec vyhrajeme. Na naší odborné exkurzi v Českém ráji se nám podařilo rozdělit se nechtěně na několik skupinek lidí, a když jsme si mysleli, že nemáme šanci se potkat na smluveném místě, všichni jsme se tam sešli. Myslím, že pokud se pro něco ve třídě vážně rozhodneme, jsme schopni to dotáhnout do konce. Proto se těším na další dva roky strávené s touhle třídou na této škole!

11

Vulpes vulpes plays the violin.

12

Vulpes vulpes plays the violin.

13

Druhák očima Jany Křižanové V minulém roce 2009/2010 se toho v naší třídě stalo hodně. Nastoupili jsme v menším počtu, protože pár studentů odešlo, začala nám všem praxe a byli jsme na různých exkurzích a výletech. Z mého pohledu mnohem pestřejší než první ročník. Díky těmto aktivitám se i náš kolektiv více sblížil, i když na druhou stranu začaly i hádky a pomluvy, tak jak to bývá, když jsou ve třídě skoro samé holky. Jedním z mých nejsilnějších zážitků ve druháku je určitě praxe v prvním pololetí, protože to bylo pro mě něco úplně nového, získala jsem nové zkušenosti a mohla jsem vidět, jak pracují lidí v oboru cestovního ruchu.

α

Další praxi jsem taky měla na konci roku, kdy jsme čtyři studenti z naší třídy jeli do Zábřehu pomáhat s chystáním folklorního festivalu. Tato praxe mě velice bavila, naučili jsme se spolupráci s ostatními a bylo to velice poučné. Taky jsme se starali o děti ze souborů, které nám byly přiděleny, chystali jsme jídlo nebo doprovázeli děti městem, aby nezabloudily.

14

Můj další zážitek byl opět z konce roku. Jeli jsme celá třída na odbornou exkurzi na Šumavu, kde jsme si prošli mnoho krásných a zajímavých památek, sblížili se, hráli spoustu her a myslím, že nás to všechny bavilo. Tento rok byl opravdu zajímavý, nejen na výletech, ale i ve škole. Dostali jsme nové zajímavé předměty, které

nás bavili, samozřejmě i ty, které nám nešly, a někteří z nás se museli poprat i s reparáty. I přesto si myslím, že to byl úspěšný a zajímavý rok.

β 15

Povedené překvapení Pavlíny Krátké

naší třídy zavolalo na podium, aby mi předali lístek na Green day a fotku, kde byli vyfocení všichni spolužáci, kteří se na mém dárku podíleli. Měla jsem z toho velikou radost, div mi po tváři netekly slzy štěstí.

Začalo to docela nevinně. Přišla jsem nadšeně do třídy s tím, že vystupuje moje oblíbená skupina Green day vystupuje v červnu v Praze. Jenže já na lístek neměla peníze a pořád jsem se ptala mého příbuzenstva, zdali by mi lístek koupilo, ale oni jako by neslyšeli. Nakonec jsem holkám ve škole pověděla, že na koncert nepojedu.

Obdivuji se a smekám před solidaritou mých spolužáků a dnes i dobrých kamarádů, dokonce i těch, od kterých bych to dříve nečekala. Pocit štěstí a radosti nakonec překonal i jejich podivné chování. Vše bylo objasněno. Dnes už vím, že ani pro ně nebylo lehké připravit všechno tak, aby dárek nebyl vyzrazen a zůstal pro mě překvapením, a za to jim velký dík.

Když se blížily moje narozeniny, začalo se ve třídě dít něco divného. Spolužáci si mezi sebou začali tajnůstkářky pošeptávat. Jakmile jsem se objevila já, zaslechla jsem jenom: v„Pozor, už je tady!“ indy jsem zase přišla do třídy, všichni se sbalili a šli ven. Já se smutným pohledem a dotazem, kam že to jdou, dostala od Kamči odpověď: ,, Nikam, kam bychom šli? Ven!“ Trápilo mě to a mrzelo. Nikdy jsem tohle chování nezažila. Podivné bylo i to, když mně Marcelka řekla, že pár holek z naší třídy jede na Green day. A já jsem si tak říkala: „Cože, že by mě Kamča s Evičkou nic neřekli a jeli beze mě?“ Nesedělo mě to.

16

Blížil se den mých narozenin a já jsem dostala od spolužáků dárek - bylo to přesně před odjezdem na Šumavu. Naše třída 2. A uspořádala dětský den a ke konci si mě asi tři čtvrtiny

17

Good typography is invisible

18

19

Barmanský kurz očima Marcelky Grosserové

Ve škole jsme dostali za úkol napsat slohovou práci o nějakém zážitku z druhého ročníku. Přemýšlela jsem o čem vlastně psát. Zážitků bylo mnoho. Nakonec jsem si vybrala zážitek, který mi byl, je a určitě bude velmi užitečný: barmanský kurz. Když jsem se v prvním ročníku dozvěděla, že si můžeme udělat na naší škole o jarních prázdninách barmanský kurz, ani jsem se nemusela rozmýšlet. Byl v tom ale malý háček, kurz si mohli udělat především žáci se zaměřením na hotelový provoz, a teprve kdyby zbylo místo, mohli i žáci se zaměřením na cestovní ruch. Samozřejmě, že kurz chtěli absolvovat skoro všichni, ale na poslední chvíli se uvolnilo místo, a já jsem tak měla příležitost se ho zúčastnit.

20

Začaly jarní prázdniny a s nimi také můj kurz. V osm hodin jsme měli být ve školní jídelně. Všichni chtěli mít dobrá místa, abychom dobře viděli, a hned jsme se mohli podívat, co všechno nám nabízí barmanský stůl před námi. Bylo tam mnoho věcí, které jsme ještě neznali, ale také mnoho alkoholu, což nás zaujalo. Výuka začala teorií,ale my jsme chtěli už začít s mícháním nápojů, naštěstí se nám i to splnilo hned první den.

Celých pět dní jsme pak míchali alkoholové nápoje, ale i nápoje bez alkoholu. Všechny nás tato činnost bavila a věděli jsme, že tohle nebyly vyhozené peníze. Nadešel poslední den. Pro nás to znamenalo jediné, strach ze zkoušek. Napřed jsme si vylosovali zadání nápoje. Pamatuji si ho moc dobře, musela jsem namíchat čokoládové frappé. Poté mě čekaly otázky, které se týkaly sklenic, alkoholu, pomůcek k mícháni atd. Po první zkoušce nás čekal písemný test. Poté se už jen vše zhodnotilo a zjistili jsme, že jsme všichni šikovní a dostaneme osvědčení o absolvování barmanského kurzu. Jsem moc ráda, že jsem barmanský kurz absolvovala. Vyhozené peníze, jak by někteří podotkli, to určitě nejsou, neboť tyto zkušenosti mohu uplatnit při případné brigádě či praxi. Mých zážitků z druhého ročníku bylo dost, ale na tenhle nikdy nezapomenu a děkuji rodičům, že mi tento kurz umožnili absolvovat.

21

COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX COX