é organizace:

Uveďte a vysvětlete důvody případných rozdílů mezi Vaší původní žádostí o grant a skutečně zrealizovanými aktivitami, např. změn ve složení partnerských organizací, počtu účastníků, době trvání aktivit, programu aktivit.

Partnerská/é organizace: Co se týče zemí, tak přijeli všichni, koho jsme pozvali, významnější personální změny se objevily pouze u belgické skupiny. Důvod je ten, že belgický leader Ben byl před projektem i během APV vážně nemocný a nemohl se plně věnovat budování skupiny. Před začátkem projektu však vše vyřešil a nebyl s tím žádný problém. Účastníci (počet a věkové zastoupení): U italské skupiny došlo ke změně „mladých lidí“, starý Carmine je neměnný. Místo 3M, 3Ž přijeli 2M, 4Ž. Zmíněný „M“ se z osobních důvodů nemohl účastnit. Jeho náhradnice navíc spadá do kategorie 15-17. V belgické skupině byli 2 participanti 15-17 a jeden 26-30. Původně měli být všichni 18-25. Důvod změn je popsán výše. V estonské skupině došlo ke změně věku a to o 1 z 15-17 do 18-25. Trvání výměnného pobytu: Nic se nezměnilo. Program: Program se měnil v závislosti na přáních a požadavcích účastníků a především kvůli počasí. Mezi nejdůležitější změny patří změna plánovaného odpočívacího dne v přírodě (9.8) na pracovní den o ekologii kvůli dešti. Den v přírodě však účastníkům dosti chyběl, hříčkou osudu se jím však stal Evropský den (10.8) (viz. níže). ICEy netrvaly celý den, resp. ochutnávka jídla netrvala celý den, ale jen večer, jak bývá zvykem. Je to dílem proto, aby se jídlo přes den nezkazilo/neokoralo, dílem proto, aby se i participanti z daných zemí naplno věnovali programu a ne svému ICEu, a dílem proto, že jsme každý den stále poskytovali hladovějícím dostatek občerstvení ve formě ovoce, kofoly, kávy, čaje, minerálky, případně piva a co bylo zrovna k mání, např. čokoláda) ☺ Za zmínku též stojí změna v sedmém dnu, kdy jsme původně plánovali rozdělit obědem aktivitu „Quality street“ do dvou částí. Nakonec jsme ji celou vtěsnali do dopoledne (což nebyl problém) a získali jsme tím volný čas odpoledne, který posloužil ke sbalení věcí, jelikož do Prahy se vyjíždělo poměrně časně (v 9 hodin). Původní záměr byl dokonce být už v 9 hodin v Praze, ten však padl, jelikož na konci sedmého dne byla rozlučková party, po které se nikomu nechtělo vstávat v 5. Tato změna byla samozřejmě dohodnuta už na APV. Jiné: Bylo v plánu, že projekt bude zdokumentován/natočen a to italskou skupinou, kterou jsme zaškolili v základech tvorby filmů ve Viterbu v září 2006. Estonci ale projevili velký zájem se tvorby tohoto dokumentu též účastnit, a proto byla nakonec „filmová skupinka“ mezinárodní. Bylo též plánováno, že se natočený materiál bude stříhat/editovat přímo během projektu. Od této myšlenky jsme vzhledem k časové náročnosti a využití techniky (především počítače) upustili. Ohledně místa konání projektu: Místo lokality na Lipně, která se ukázala býti nevhodnou, jsme se rozhodli pro hotel Stachov na Šumavě, jenž lépe vyhovoval naším požadavkům.

Program Mládež v akci

Akce 1 – Mládež pro Evropu, 1.1 Výměny mládeže

Závěrečná zpráva strana 3

Část IV. Realizace projektu Následující body by Vám měly sloužit jako vodítko při popisu aktivit, které jste uskutečnili se svými partnery během Vašeho projektu v rámci programu Mládež v akci. Nebojte se zmínit také obtíže a problémy, na něž jste narazili, a upozorněte i na další věci, jež by podle Vašeho názoru mohly být užitečné jiným skupinám či organizacím, které budou chtít v budoucnu pořádat podobné aktivity. K této zprávě prosím přiložte publikace a produkty vytvořené v průběhu projektu (videonahrávky, fotografie, internetové stránky atd.) a informace o způsobu jejich šíření. Potřebujete-li více místa, zvětšete rámečky.

A. Popis aktivit Uveďte prosím obecný popis výměny. Popište uskutečněné aktivity a použité metody. Připojte prosím skutečný denní rozvrh aktivit.

• Uveďte celkový popis výměnného pobytu. 1. Den „Arrivals“ Skupiny přijížděly postupně na letiště v Ruzyni, pouze maďarská skupina dorazila žlutým autobusem na Florenc. Pro ukrácení dlouhé chvíle během čekání jsme rozdali každému z účastníků i leaderů (včetně české skupiny) dotazníky. V dotazníku bylo 39 otázek, přičemž neodpovídal majitel dotazníku, nýbrž ostatní, stylem „na každou otázku dostanu odpověď od někoho jiného“ (dotazník je součástí přílohy). Estonskou skupinu, která přiletěla první, jsme krátce provedli po městě (Hrad, Karlův most, Židovská čtvrť). Nejvýraznějším problémem byla absence jednoho člena české skupiny (důvod jeho neúčasti je nepublikovatelný), kvůli čemuž bylo obtížné starat se zároveň o Evropany na letišti, jet do Holešovic pro projektor, provádět Estonky po Praze, připravovat samotné místo projektu, hotel Stachov (tomu se celý den věnoval Vašek a Jan K., bylo třeba především dokoupit zbylé věci a dovézt je na místo a též vyzdobit Activity Room) a řešit problém ztraceného kufru Cedrica z Belgie. Odjezd byl (plánován) v 17 hodin z Florence, nato jel autobus (námi pronajatý) na Ruzyň a pak už do Stach. Vzhledem k tomu, že celá cesta z Prahy až do Stach je zbrusu nově opravená, Evropané nabyli dojmu, že Česko má neuvěřitelně kvalitní silniční síť. Toto zdání jsme jim nevyvraceli. Před večeří jsme obdarovali vedoucí hotelu květinou, což nám jednak vyneslo její sympatie, jednak sympatie Evropanů a také nám to připadalo milé, jelikož nám vyšla v mnoha věcech vstříc (např. „Jó, tu místnost klidně rozmlaťte, stejně tu po Silvestru budem stavět bazén“). Po večeři proběhla aktivita s polštářem = sedí se v kruhu, veprostřed je člověk s polštářem a snaží se bacit někoho z přísedících po hlavě. Dotyčný se tomu může vyhnout, pokud řekne jméno někoho z ostatních hráčů. Hráč veprostřed je poté nucen uhodit jeho. Podaří-li se mu, uhozený jde doprostřed. Pro velký počet participantů jsme se rozdělili na 4 kroužky, které se pak několikrát promíchaly. Asi jste pochopili, že hra slouží k naučení se jmen (ostatně stejně jako zmíněný dotazník). Následoval krátký zahajovací leaders´-meeting, během něhož jsme na plátno (zapůjčené spolu s projektorem pro tento projekt) promítali večerníček Pat&Mat. Ten byl však dobrovolný. Poté spontánně vypukla zahajovací party s karaoke (ke kterému nám opět posloužil projektor s plátnem... tuto větu budeme ještě často opakovat, doporučujeme tudíž každému, aby si projektor na projekt pořídil. Myslíme to upřímně). Smutnou událostí tohoto dne bylo, že zatímco už všichni spali, znavená česká skupina ještě vypracovávala uvedení week programu na další den (je součástí přílohy). Shrnutí dne podle leaders‘ meetingu: Proběhla pouze schůzka leaderů s vysvětlení základních věcí, RFT neprobíhal. 2. Den Meeting day Snídaně byla v 8, neřestí projektu však bylo, že všichni přicházeli pozdě. K první snídani dostal každý rohlík, chlebík, plátek šunky, plátek sýra, džemík, máslo a čaj. Tento systém se ukázal býti značně nevyhovujícím Program Mládež v akci



(pokud Vám tento výčet připadá dlouhý, tak si to zkuste nakreslit). Vzhedem k silnému odporu převážně mužské části participantů jsme se dohodli s paní vedoucí, aby za příplatek cca 100Kč na den příště poskytla švédský stůl s dostatkem výživy pro všechny. Po snídani vystoupil v kroužku v Activity Roomu Jan K. a uvedl záměr projektu (jeho krátká řeč je součástí přílohy), což se nám zdálo žádoucí, jelikož na APV si Ele myslela, že projekt se bude týkat euroinstitucí a smlouvy o ústavě pro Evropu. Vzápětí Hanka rozdala všem účastníkům obálku, ve které byly kontakty na všechny, i s věkem, což bylo místy pikantní, jídelní menu a week program a stránka s logem projektu (obálka je součástí přílohy). Poté proběhl energizer (energizer byl pokaždé jiný. Použili jsme nápady, které známe z jiných projektů, popř. táborů, několikrát připravovali energizer i Evropané, resp. 2x Estonky, jednou to měl v plánu Maďar Péter, ale zaspal. Nebudeme se dále energizery zabývat, v případě zájmu Vám je zašleme mailem). Následovalo představení Week programu = divadelní show, kdy zpoza opony (ano, čtete dobře, naše úžasná Activity Room disponovala i oponou) vylezli nastrojení a nervózní Milan a Dominik a vytočili velikou roli papíru, na které byl Week programme (je součástí přílohy). Poté následovalo představení Daily programu (jejich materiální forma není zajímavá, proto nejsou součástí přílohy. Samotné uvedení však za zajímavé považujeme – jeden byl na těle Jana G., jiný jsme četli za oponou a promítali na plátno, další byl čten s mikrofonem přitisklým ke krku, stutečně to funguje!, atd.). Dále jsme představili velkolepou Activity Room, byl to obrovský, kolosální plesosál, tvořený dvěma půlmístnostmi oddělenými oponou, v jedné půlce se odehrávala většina aktivit, zdi sloužily k prezentaci a uchování výstupů aktivit, popř. důležitých informací či slovníku (je součástí přílohy), navíc v ní bylo jeviště, technika (počítače, projektor, kamery a 2 miliony drátů, o které se však nikdo nepřizabil, jelikož byly připevněny k podlaze izolepou) a v neposlední řadě industriální zvon (půl metru dlouhá traverza připevněná ke zdi řetězy, do které se tlouklo ocelovou tyčí. Na poště nám ho odmítli přijmout, proto není součástí přílohy). V druhé místnosti byl krb, který jsme sice nepoužili, ale hezky vypadal, stoly s Easy games (viz dále), stolní fotbálek (spolu s pivem v ceně pronájmu sálu) a především bar, který sloužil k občerstvování (nechtěli jsme, aby naši hosté hladověli, proto měli 24 hodin denně přístup k ledničce, naplněné ovocem, vodou a kofolou, pípě s pivem a samozřejmě též konvici na čaj a kávu. Po ICEch na baru přibyly navíc výdobytky národních kuchyní). Jediným problémem barového koutu byl nezanedbatelný zápach, který se od něj po několika dnech linul. V horkých letních dnech (které nás potkaly dva) se vyplatily i silné kamenné zdi sálu, poskytující chládek. Posléze jsme představili Aquabox, což byla dvě soustředná akvária, dovnitř se vhazovala pošta, ve vnějším okruhu plavaly rybky Bivoj a Bára. Pošta sloužila k psaní drbů, které se poránu četly (k čemuž nám opět posloužil projektor s plátnem, na projektech, kterých jsme se účastnili, totiž čas od času nebylo drbům rozumět, takto si je však mohl navrch každý přečíst sám), soukromé pošty a pošty v rámci celotýdenní hry (=každý si vylosoval z klobouku lísteček se jménem jiné osoby, kterou měl posléze za úkol zabít stisknutím zadní části jejího krku. A to v intimní situaci, resp. tak, aby si toho nikdo jiný nepovšiml. Pokud by si toho totiž někdo (včetně samotné oběti) povšiml, pak by byla vražda shledána neplatnou a vrah by se byl mohl pokusit o další úder až následujícího dne. Po úspěšném zabití obdrží vrah lísteček se jménem oběti své oběti (čili má za úkol zabít toho, koho měla zabít jeho oběť. Jakmile někdo dostane do ruky papírek se svým jménem, pak vyhrává. Celý proces však zůstává v tajnosti, nikdo se nešíří o své smrti, ni vítězství, aby tak ponechal ostatní v nejistotě. Předpokládalo se, že vrah bude psát své oběti každý den dopisy, tato naše naděje se však ukázala býti lichou. Je jasné, že hra není fér, ježto někomu může stačit zahubit pouze jednu oběť, zatímco jiného jich čeká třeba 10. O to je však hra pikantnější. Vítězové se odtajnili před FinalParty a byli obdarováni pizzou. Hra měla sloužit k posílení motivace k intimnímu sblížení participantů, což, jak jsme postřehli, je jeden z motivů všech výměn Mládež v Akci = vytvářet evropské občany). K tomuto účelu sloužil i European Room, kde mohli mít všichni účastníci projektu soukromí... To je samozřejmě vtip, v European Roomu bydlel Ben a Carmine, soukromí měl každý dost na svém pokoji. Výběr, s kým chce kdo být na pokoji, jsme ponechali na každém samotném člověku. Dále jsme vysvětlili, jak bude probíhat Reflection Time. Byl na něj čas po večeři do 21 hodin, poté se udál Leaders´ meeting. Význam Reflection timu jsme zdůraznili podle našich našich nejlepších možností, některé skupiny mu však přesto nevěnovaly dostatečnou pozornost (nejdelší polský RFT trval 20 minut). Upřímně řečeno, nevíme, jak lépe motivovat Evropany k pečlivé reflexi, pokládáme to ale za jejich škodu. Naše skupina pokládá RFT za nejdůležitější součást projektů, protože v záplavě dojmů se může člověku spousta vydobytých zkušeností a poznatků vytratit. Reflection time však pomáhá utřídit si vlastní myšlenky a postřehy a též vypovídat se z negativních i pozitivních pocitů, sdílet vše s celou skupinou a v neposlední řadě promluvit si konečně po celém dnu v rodném jazyce. Byli jsme varováni zkušenějšími leadery, že jako pořadatelská země si nebudeme užívat RFT tak jako hosté, což se skutečně projevilo. Carmine nám po několika dnech poradil udělat si po RFT, kdy probíráme hlavně organizaci projektu a pocity Evropanů, spíš než své vlastní pocity, kratší RFT, kdy se budeme věnovat jen sobě, na to však nezbyl čas, takže nevíme, jak platný tento podnět je. Další drobnou inovací našeho projektu byla postava kněze v podání Jana G. Jeho posláním byla služba duším všech participantů, kterým měl pomoci nalézt duševní rovnováhu a poskytnout jim rady na strastiplné cestě projektem. Ke všemu měl stát za barem a poskytovat též pivní útěchu, stejně jako vodní dýmku. Tento nápad se velmi líbil, byl však druhého dne torpédován polsko-italskou lobby (cítili se, že to uráží jejich víru). Kněz se tedy přejmenoval na psychoterapeuta a sundal kolárek. Zůstal však nevyužit (jedním z důvodů byl pravděpodobně i jeho osobitý zápach, který vyhnal z jeho pokoje spolubydlícího Areka, který poté spával v jiném pokoji). Žádné podobné věci jako kněze a duchovní poradce na projektech propříště nedoporučujeme. Vysvětleny byly též Easy games = na stolkách v polomístnosti u baru byly volně k dispozici hry jako karty, Program Mládež v akci



pexeso, člověče, jinga, šachy, ruleta apod. V čase volna, kterého nebyl nedostatek, byly tyto hry volně k dispozici a velmi pomohly k navázání neformálního a spontánního kontaktu mezi národy. Ještě úspěšnější však byly velkovní Easy games (pálky na badminton, líný tenis, softbal, frisbee apod. Nejoblíbenější byl voňavý míč). A jako bonbónek jsme si připravili přednášku o české pivní kultuře. V zahraničí o nás panuje zlá pověst, popisující nás jako opilce. Chtěli jsme ji tedy narovnat tvrzením (se kterým se ztotožňuje většina české skupiny...6M oproti 2Ž), že Češi nechodí do restaurací za alkoholem, nýbrž chodí si tam popovídat a zahrát si hry. Pouze, když zrovna nehovoří, popř. nejsou na tahu, pak se pro ukrácení dlouhé chvíle napijí trochy piva. Pivní kultura tedy není jevem opilství, nýbrž její jádro tkví v družné povaze Čechů. O naší velké sebekázni a zdrženlivosti v pití svědčí i šok, který Evropané zažili poté, co jim Jakub sdělil, že je v Česku velmi nevychované být opilý před polednem. Toto mravnostní ponaučení si všichni vzali k srdci a nikdo nebyl nestřízlivý během aktivit. První pracovní aktivitou dne byla Speeking game. Tuto hru jsme vymysleli my, ale příliš hrdí na ni nejsme. Lidé se rozdělili na skupinky, ve kterých každý dostal papírek s otázkou, na niž měl za úkol dostat odpověď od ostatních ve skupině. Nesměl se však zeptat přímo tak, jak stojí na papírku. Nejzajímavějšími odpověďmi se pak měli lidé pochlubit všem. Hra měla sloužit k rozmluvení, nebyla však příliš úspěšná, a to zřejmě ze 3 důvodů. Otázky byly nudné, zeptat se nepřímo znamenalo přeformulovat jemně větu na papírku a nikdo se moc nehrnul do prezentace odpovědí ostatním. Malinko jsme doufali, že otázky pomohou začít kratší diskuze, to se však nestalo, spíše se probíraly dotazníky ze včera. Následovala hra připravená italskou skupinou. Byla to slavná Name game s prostěradlem, které je drženo ve vertikální poloze a na jehož obou stranách jsou soupeřící týmy. Každý tým si vybere jednoho bojovníka, kterého vyšle k prostěradlu, prostěradlo se spustí k zemi, a kdo rychleji zvolá jméno soupeře, ten ho získá pro svůj tým. Časem se zvyšuje počet bojovníků. Hru jsme hráli venku (bylo příjemné počasí) a se dvěma prostěradly = 2 autonomní hry, kvůli počtu. Po této hře už většina lidí uměla většinu jmen, drobný problém nastal jen se jménem Fakhria, která byla komolena na Fakhiru, což ji uráželo. Aktivita se zdařila. Většina Čechů se neúčastnila, protože připravovala další program. Toho jsme se snažili vyvarovat (proto taky 8 Čechů), u méně významných aktivit jsme to ale tolik neřešili. Poobědní aktivita byla další Name game, opět venku. Stálo se ve 2 kroužcích, které se v půlce hry promíchaly. Zahajující hráč řekl něčí jméno a vrhl po majiteli toho jména míček. Atd. Časem se přidal další míček, pak brukev, plyšový králíček, zubní pasta apod. Hra pobavila, ujasnila ještě víc jména a málokdo chtěl přestat, když jsme hru ukončili. Pokračovali jsme stále venku. Každý obdržel papír a barvičky a měl vypodobnit svůj svět a svou duši. Kreslící, nebo alespoň ty kreativní z nich, aktivita pobavila, ne však naše představení této aktivity. Rozdali jsme lidem papíry a vybídli je k práci, jako by všichni věděli, co mají dělat, a sami jsme každý s papírem podnikli jiný úkon (strkat si roztodivně zmačkaný papír do roztodivných tělních dutin, trhat papír apod.). Nikdo se nesmál. Přes očividně vydařenou pointu tohoto vtipu sklidil český smysl pro humor bolestivou ránu v očích okolního světa. Nakreslené obrázky se pak Jakub a Ben pokusili prezentovat participantům. Neodhadli jsme, jak dlouho to bude trvat, takže tato prezentace nebyla přímo úděsná, definitivně ale byla fádní. Pozitivní pocity z první půlky aktivity však převládly. Původně bylo záměrem vyzdvihnout jen zajímavější obrázky, od toho ale Jakub s Benem upustili, aby někomu nebylo líto, že nebylo vybráno právě jeho dílko. Druhý důvod proč se obrázky prezentovaly, místo aby se jen vylepily na zdi (k čemuž nakonec stejně došlo), byl, že několik Čechů potřebovalo čas na převlečení se do kostýmů... ...které měly uvést další aktivitu Imaginations. Imaginations je jinak pojatá „Hopes and Fears“. Rozhodli jsme se „Hopes and Fears“ nepoužívat, jelikož s mnoha lidmi jsme už byli na jiných projektech, příp. oni sami byli na ještě jiných projektech a „Hopes and Fears“ tedy znali. Carmine byl na APV dost proti vynechání této aktivity, od našeho záměru nás ale nezlomil, myslíme si totiž, že výstup z H&F dostatečně supluje výstup z Reflection Timů, leaderům jsme poradili, aby svým skupinám zdůraznili, ať věnují zvýšenou pozornost tomu, co od projektu očekávají. V Imaginations se též lepily pozitivní, neutrální a negativní emoce, týkaly se však našich názorů a předsudků, případně zkušeností s cizími národy na projektu. Tato aktivita měla celotýdenní trvání. S tím, jak jsme se na projektu lépe poznávali, mohli jsme naše názory přehodnocovat a námi napsané komentáře měnit/sundávat/doplňovat. Sedmý den měla aktivita dohru (o tom více 7. den). Během aktivity se udály 2 nemilé příhody. Někteří lidé si spletli maďarskou a italskou vlajku a tak se Maďaři k svému žalu dozvěděli, že mají krásné moře. A teď ta druhá: Češi si po několika dnech radostně všimli, že nálepka „Bad humour“ se přesunula z jejich obrázku na estonský. O to zdrcenější byli, když jim došlo, že cedulku přendal nejmenovaný člen jejich vlastní skupiny (ano, stále je řeč o Janu G.). A teď k těm kostýmům. Aktivita byla uvedena poznámkou o předsudcích ohledně vzhledu Evropanů, načež zpoza opony vyšli panáčkové vystrojení skotským kiltem, vikingskou helmou, německými kšandami, frrancouzským baretem apod. Moc věrně to však nepůsobilo, přesto to aktivitu jemně ozvláštnilo. Shrnutí dne podle Leaders‘ meetingu: Líbilo se počasí a Stachy, zatím se ještě líbil český humor, nadšení přinesla výbava (jídlo, pití, kancelářské potřeby, technika a především sportovní potřeby). Naopak největší kritika se snesla na problém s vybavením hotelu, jmenovitě na studenou vodu v některých pokojích, rozpadající se skříňky apod. (argumentace, že hotel je před rekonstrukcí a měli by jásat, že ho tedy můžeme beztrestně zničit, z neznámých důvodů nikoho neuspokojila). Další stinnou stránkou bylo čekání na jídlo, které zkrátilo siestu. Program Mládež v akci



3.Den European Style Tento den patřil k nejnáročnějším dnům na projektu. Byl zaměřen na kreativní práci v mezinárodních skupinách. Čili měli jsme se něco naučit o spolupráci a komunikaci při „skutečné“ práci. Aktivitu „What is European Style“ jsme uvedli dramatickou scénkou (je součástí video přílohy, doporučujeme věnovat jí pozornost), která připravila přítomné na drastickou a bolestivou mozkovou aktivitu = diskuzi o tom, co to vůbec je styl, co to vůbec je evropský styl. Výstupem aktivity bylo (kromě hlubokého poznání zúčastněných rokujících) několik temat (art, sport, móda, lifestyle, rodinný život, hudba). Skrze diskuzi tedy sami participanti vybrali, čemu se budou věnovat odpoledne. Poznáním vyšlým z diskuze bylo +/-, že svět je natolik globalizovaný, že jde těžko přetěžko rozhodnout, co je evropské a co je neevropské podle formy, podle toho, jak to vypadá, zní.. Čili jediná možnost, jak určit, co je evropské, je rozhodnout to podle tvůrců. Co vyrobí Evropan, je evropské, ať už je to třeba pagoda. Nevýhody diskuze byly 2. Často měla tendenci sklouznout k porovnávání EU a Ameriky a ke kritice Ameriky (resp. USA, tyto 2 věci nás ona diskuze naučila odlišovat., hlavně díky Joaldovi), druhou nevýhodou bylo, že diskuzi víceméně vedli 2 lidé (Jakub a Jan K.), přičemž měli oba na věci jiný názor/diskuze nesměřovala jedním směrem/nebylo zcela jasné, čeho chceme diskuzí dosáhnout = > několik lidí bylo zmateno. Sice jsme záměrně jen naťukávali otázky, abychom nikomu nic nenutili a čekali jsme, „co z diskuze vyleze“, ale uznali jsme nevýhody takového pojetí diskuze a propříště jsme vedli diskuze buďto v 1 člověku, nebo jsme nešli svými tvrzeními a otázkami proti sobě. Během diskuze nás navštívila kontrola (resp. přátelská návštěva ;) z ČNA. Následovala aktivita Dynamic Speaking. Sedí se v kroužku, každý si z klobouku vytáhne papírek s otázkou a přemýšlí o odpovědi. Kroužek se rozjede stylem, přečtu svou otázku, odpovím na ni a tlesknu. Pokračuje člověk vedle mě. Každý musí odpovědět tuto svou otázku. Když kolečko dojede, pak už můžu (ale nemusím) říkat, co chci, pokud možno reagovat na odpověď, která mě zaujala. Pak samozřejmě tlesknu. Nemám-li co říci, pouze tlesknu. Hra končí, jakmile celý kroužek pouze tleskne. Záměrně jsme hru skutečně ukončili, až když k tomu došlo, takže se hrála zhruba půl hodiny. Carmine byl proti tomu, chtěl ji ukončit hned po 5 minutách. Na obou názorech je něco pravdy, proto, když jsme aktivitu neplánovaně zkoušeli podruhé, nechali jsme Carmina, aby ji sám ukončil (viz dále). Po obědě a Energizeru pokračovala kreativní část dopolední aktivity. Rozdělili jsme se do skupinek (možnost vybrat si skupinku si mohl každý promyslet přes oběd, mohl se napsat do libovolné skupinky na flipchart). Původně jsme čekali, že z práce vyjde hmotný výstup, který uvedeme v divadle SUD v Českých Budějovicích a na jiých významných evropských výstavách a festivalech. Ke všeobecnému zklamání (nikterak významnému) nakonec každá skupinka připravila spíše divadelní představení, které se už ze své podstaty rozplynulo a není prezentovatelné dál. K práci ve skupinách jsme nevydali žádné pokyny, čili organizace skupin závisela na jejich vnitřní dohodě. Vzhledem k tomu, že „produkty“ byly vydařené, soudíme, že jsme se nakonec spolupráci naučili, i když přiznáváme jisté těžkosti, které jsou však vítané. Venkovní aktivity s místními jsme nakonec zrušili. Jednak nás Poláci, Maďaři a Estonci prosili o volný čas na přípravu ICEů, jednak jsme měli strach z neotesaných vesničanů, kteří by nám (dle popisu jejich pana starosty) vypili všechno pivo a obtěžovali estonské dívky (když měl z těchto orgií strach i starosta Stach, alias „ale tak já vám ten projekt nechci kurvit“, tak to už je co říct). Jistě pochopíte, že důvody zrušení bohulibého kontaktu s místními nebyly malicherné. ICEy nám vyrazily dech, určitě nejlepší ze všech projektů, kde jsme kdy byli. Navíc každý z nich (a to se týká i následujích 3) byl zcela jinak pojatý (dokumentace ICEů je součástí videopřílohy). Cítíme, že zhlédnutí ICEů nám pomohlo pochopit mentalitu sousedních národů a jejich vztah k jejich historii a vlastenectví. Více je psáno v úvodní části formuláře. Shrnutí dne podle Leaders‘ meetingu: Nelíbilo se ošklivé počasí, k tomu ošklivé jídlo (kromě snídaně), oškliví, opilí, řádící Poláci (kvůli nim vznikly dočasné neshody s hotelem), trošku fádní diskuze k Evropskému stylu. Naopak líbil se úvod a prezentace produktů, hodně moc se líbil usměvavý Vašek, který byl používán jako interface a od té doby slul jako nejoblíbenější člověk dosud. Velké uznání sklidila hra Dynamic Speeking a až do konce projektu si vydobylo své místo na měsíci (bylo to v noci) karaoke. Příjemné bylo, že Evropané začali pomáhat s organizačními věcmi jako přenášení skleniček, mytí nádobí apod., čímž se mnoho věcí urychlilo.

4. Den European Nature Tento den byl zamýšlen jako odpočinkový den v šumavské přírodě, kvůli nepřízni počasí se z něj nakonec vyvinul pracovní den o ekologii. Toto jsme konzultovali s leadery a výrazně nám s přípravou dne pomohli (především Carmine. O Carminem se často zmiňujeme. Je to proto, že jsme se účastnili dvou projektů, na kterých byl jednou organizátorem projektu, jednou jakýmsi guru a trainee. Máme k němu důvěru a myslíme si, že je zkušeným a schopným leaderem, proto jsme často vítali jeho rady a pomoc, které, podle našeho názoru, pomohly projektu dodat důvěryhodnost, kterou kvůli našemu věku a nezkušenosti mohl v očích některých participantů postrádat) Dopolední aktivitou bylo Panoramic Wheel. Panoramic Wheel je hra skládající se ze 4 částí, přičemž všechny Program Mládež v akci



probíhají náraz. Každé subaktivitě se věnuje jedna skupinka. Po 20 minutách se každá skupinka posune o jednu subaktivitu po směru panoramatického (ruského) kola. Časový limit nás tlačil k rychlé práci (což v mnoha případech vedlo k rozladění participantů). Jednou z disciplín byla debata na náhodně vylosovaná témata o ekologii, přičemž každý měl jedno téma. V praxi to pak dopadlo tak, že jsme stihli sotva probrat 3 témata na skupinku, a to byla škoda, protože diskutování o ekologii většinu participantů bavilo. Proto jsme se k tomu důmyslně vrátili v rámci jiné aktivity (European town). Další aktivitou byla tvorba živé sochy opět na stejné téma, k tomu není moc co dodat. Potom proběhla aktivita, kde se kreslila spirála. Nemoudře jsme ji nazvali mindmap, ačkoli mentální mapa je něco jiného. Někteří participanti, včetně Čechů, celou dobu nepochopili, že to vlastně mindmap není. Záměr byl psát po jednom slovu směrem od středu spirály k jejímu obvodu tak, že jeden po druhém píší slova do řady, metodou asociací (vše se zase týkalo ekologie/životního prostředí). Pravděpodobně se mělo ukázat, že se jinými cestami vracíme zpět ke stejným slovům. Ehm. A konečně poslední aktivita ruského kola byla koláž/plakát, k jejíž výrobě jsme mohli použít cokoli z množství kancelářských potřeb, které jsme nakoupili. Jedna ze skupin např. vymodelovala les, který pak shořel. Hloupé bylo, že se vytvořená díla neprezentovala ostatním, na což ale všichni čekali, tudíž krása aktivity poněkud povadla. Proto jsme nakonec prezentaci proti plánu udělali (odpoledne), resp. neudělali, udělaly ji vzpurné Estonky. Ale odprezentovali jsme živé sochy. Po obědě jsme připravili aktivitu Photohunting. Ta byla už v původním plánu myšlená na tento den, ale v mírně odlišné podobě. Původně měla proběhnout jako subaktivita během orientační tour k rybníku. Měli jsme fotit věci, které nám připadají zajímavé, a pak je ukázat ostatním a říct, proč právě tyto fotky a ne jiné (každý měl mít pouze jedno foto, bylo by tedy bývalo nutno volit obezřetně), v úplně původním plánu to mělo navíc probíhat v Budějovicích, zajímalo nás, zda uvidíme na fotkách mainstream památky, nebo lidi, nebo běžnou architekturu nebo třeba šneky. A teď jak to skutečně bylo: Spojili jsme focení s aktivitou mindmap (tím jsme ji jaksi ospravedlnili) – každá skupina měla vyfotit libovolných 10 obrázků, evokujících hesla napsaná v jejich spirále. Vtip byl v tom, že ve spirále měly povětšinou všechny skupinky to samé a pak nafotily 3 ze 4 skupin výfuk našeho „firemního“ vozidla jako Pollution. Poté, co jsme odprezentovali fotky a dostatečně se nasmáli i naohromili nad kvalitou fotografií, přešli jsme k pohyblivým obrázkům... Jelikož byl den zamýšlený jako volný odpočinkový den, který byl skutečně po náročném European Style dnu třeba a jelikož dopoledne bylo spíše dřina, rozhodl se jeden z Maďarů, že se zcela soukromě podívá na plátně na mezi Evropany (snad kromě Slováků) nejoblíbenější film Eurotrip. Všichni Češi byli tou dobou zaměstnaní v kotelně a nemohli mu tedy vysvětlit, že tím porušuje autorský zákon, kvůli čemuž jsme potom byli velmi smutní. Film udělal radost. Shrnutí dne podle Leaders‘ meetingu: Poláci se ve své ruce zabývali výhradně jídlem, což je poměrně zajímavé, jak jen ho mohli vecpat do všech prstů najednou? :) Delší aktivita Panoramic Wheel se na to, že byla narychlo, nouzově vytvořená líbila, až na to, že nebyla prezentace plakátů. Velmi se líbily ICEy minulou noc, řešila se dochvilnost, řešila se italská večeře (viz. dále). Hodně lidem se nelíbily vtipy ohledně mužských přirození v gossipech (na to zareagovala Hanka, která si připravila přednášku o tom, jak si správně měřit svůj penis - vzhledem k tomu, že to řekla Hankanejslušněji vypadající člen české, už tak slušné skupiny- , tak Evropané správně pochopili, že se jedná o inteligentní kritiku hloupého humoru v gossipech, který se může leckoho dotýkat (hlavně Italů, podívejte na jejich sochy a bude vám jasno). Tento výstup byl oceněn užaslým mlčením a slovy uznání.

5. Den European Town Celý den aktivně probíhala celodenní maxiaktivita všech aktivit nad jiné aktivity (ňam). A věřte nevěřte, nebylo to pití piva. Vycházeli jsme z aktivity „The Tale of Two Cities“, ale vyšperkovali jsme ji. Ranní fáze dokonce v TTOTC vůbec není. Rozdělili jsme se na dvě skupinky, každá pracovala v jedné půlce místnosti. Na podlaze odpočívaly dva velké, převelké kusy papíru. Každou skupinu vedl jeden pán jeskyně. Nejprve k první skupince: Lidé seděli okolo papíru a postupně (jeden po druhém) kreslili na plátno plán evropského města (nebo řekněme panevropského města, tak jak si myslí, že by mělo vypadat a fungovat,potažmo kreslili budovy, cesty, přírodu, služby... každý jednu věc). Aby ostatní nemuseli tak dlouho čekat, tak si všichni hromadně jen poslechli, co bude první člověk kreslit a proč si myslí, že to má ve městě být, a pak ten první šel kreslit a mluvil druhý. Když se všichni vystřídali, tak proběhlo druhé kolo, a pak třetí kolo. Po třetím kole kreslil už jen ten, kdo měl nápad. PJ postupoval rázně a nekompromisně, proto se udržel až neočekávaný pořádek, do samotného kreslení ale nemluvil. První nakreslený obrázek bylo moře, potom náměstí atd... kupodivu nejdřív se nakreslily důležitější věci a až poté zábava (třeba hospoda přišla na místo až ve třetím kole, na co se poměrně zapomnělo, byly silnice, které taky přibyly až koncem kola druhého). V druhém městě probíhala práce chaotičtěji, samotné obrázky měst se ale ve výsledku příliš nelišily (zajímavé je, že v tomto městě se naopak začlo zábavou). Razantnější rozdíl mezi městy byl v tom, že v prvním městě byly na 30 000 obyvatel 4 trasy metra poháněné výlučně zelenou energií, checht, v druhém městě se výrazněji řešila otázka náboženství, byla tam proto nemocnice i pro židy a muslimy (jedna nemocnice se třemi červenými symboly) apod. Naopak třeba opomněli postavit vězení a vymlouvali se na dobrá srdce svých občanů. Po obědě a delší siestě, kdy Češi dodělávali program na odpoledne, jeden z Maďarů dokoukal Eurotrip. Pro aktivitu jsme zůstali rozdělení v ranních skupinkách, ze čtyř spolehlivých lidí se akorát stali bankéři. S Program Mládež v akci



vysvětlením hry jsme si (poučeni diskuzí o Evropském stylu) dali hodně záležet, mluvili jsme pomalu a jednoduchou angličtinou, navíc jsme důležité body psali na flipchart (hra TTOTC nám totiž už v základní verzi připadá složitá a my ji ještě trochu zkomplikovali – koneckonců to taky byla celodenní aktivita). Hrozná obava nás lapila, když nám došlo, že vlastně všichni hrají najednou, chaoticky, nečekají na sebe a bankéři i PJové musí reagovat na všechny najednou, prostě enormní zmatek. Vzhledem k tomu, že je tak hra napsaná už v originále, tak jsme se nad tím až do počátku hry nepozastavovali. Díkybohu hra přesto z nepochopitelného důvodu jela úplně bez problémů, naprosto vyšla. Nedokážeme to pochopit. Dá se to srovnat snad jen se záhadou samovznícení starosty Varšavy. Každý věděl, co má dělat a nebyly žádné zmatky. Nebudeme se zabývat průběhem hry, zmíníme jen to, co jsme změnili oproti originálu. V originálu člověk chodí po městě a na většině políček ho postihne nějaká strašlivá tragédie. Po čase se koná městská rada a tam se z peněz vybraných z daní dají koupit nahrazovací karty, tak třeba kartu rozkopané silnice/ztrácíš tah nahradí karta silnice jsou ok/hraj ještě jednou. My jsme ale hráčům neřekli, co na kartách je, museli sami přijít na to, čím tragédie napraví. Navíc mohli uvažovat jen a pouze o takových možnostech, které si ráno nakreslili do svého města. Opomněli jste nakreslit domov důchodců? Ha, tak to se o vašeho starého otce budete muset starat až do jeho nejhlubší smrti. Naopak, pokud něčemu ráno věnovali zvýšenou pozornost, pak měli na výběr z více alternativ nápravy a dokonce i za lepší cenu. Také jsme do hry přidali prvek ekologie a evropských dotací (o to se starali PJové = 3 Evropští komisaři, jeden na každé město a jeden co chodil mezi městy a usměrňoval hru, radil, jak řeší otázky v druhém městě), např. když řešili nezaměstnanost postavením továrny, platili za povolenky na CO2... Vymysleli jsme také pravidla pro kostel (zvaný svatostánek, přecejen hráli i muslimové) a rozšířili pravidla pro politiku zaměstnanosti atd. atd. V případě zájmu vám o našich vylepšeních pošleme víc informací. Mapy měst jsou součástí přílohy. Po hře proběhla poměrně plodná diskuse vedená Carminem, kterému jsme dodali seznam otázek/témat/podnětů získaných během hry, co bychom chtěli prodiskutovat. Zajímavým faktorem bylo, že jsme neřekli cíl hry, neřekli jsme, že vyhraje ten, kdo bude mít nejvíc peněz, a čekali jsme, jak to participanti sami pojmou. V obou městech to dopadlo tak, že bohatí měšťané dobrovolně a zcela v duchu ekonomického kacířství dotovali stavbu pro město ze svých vlastních peněz bez toho, že by za to cokoliv chtěli. Myslíme si, že kdybychom uvedli, že cíl hry je mít co nejvíc peněz, pak by asi taková solidarita nepanovala, pro pohodu jsme ale zvolili tuto variantu, variantu řekněme role-playing, z které vyšel takovýto zajímavý výstup. Dále jsme se v diskuzi vrátili k poměrně hluboké (bez ironie, vážně to byla dobrá diskuze) rozpravě o ekologii a alternativních zdrojích energie a pohonu, dále k sociopolitickým otázkám, dozvěděli jsme se o existenci jakýchsi „etických bank“, jejichž marketingová strategie je taková, že půjčují peníze jen na dobré a bohulibé účely a s malým úrokem, a proto si v nich ukládají lidé, kteří v podobné hodnoty věří (škoda, že jsme zapomněli v jaké hodnoty to máme věřit, jinak bychom si tam také mohli uložit) a v neposlední řadě jsme probrali náboženskou toleranci. Bylo to vyčerpávající, ale poučné. Lorenzo, který vedl celoskupinovou Final Evaluation označil hru za nejlepší aktivitu na projektu. Korunu geniálnímu dni nasadily ICEy, udržely vysokou laťku nasazenou prvními ICEy. Dokumentace ICEů je součástí videopřílohy. Shrnutí dne podle Leaders‘ meetingu: „Bylo dosti nezvyklé až nemravné „oslavovat“ pohřeb v restauraci..“ prohlásil na Leaders' meetingu Carmine, kterému ale nepřišlo nezvyklé, ba ani nemravné, celý den dělat na onen pohřeb prasácké vtipy (v restauraci hotelu, kde jsme normálně mívali oběd, se totiž ten den konala smuteční hostina, a proto jsme obědvali dříve). Jiné prasácké vtipy zaznívaly od homosexuálních členů jedné ze skupin na Dominikovu adresu. Aktivita Town se v zásadě hodně líbila, nelíbila se dále se snižující kvalita gossipů.

6. Den European Day Tento den byl velmi zajímavý. Na APV jsme požádali leadery, aby donutili své svěřence zauvažovat nad tím, jak vypadá typický volný den v jejich zemi, co ve kterou hodinu dělají. A nemyslíme den typu válení se u televize, hraní na PC a večerní kalba, myslíme jakýsi národní den, tak, jak by ho představili cizinci, který k nim přijel na návštěvu, den plný národních aktivit. Poté jsme rozdělili 24hodinový den na 6 částí a na stejných 6 částí jsme rozřezali i dny, které nám Evropané po více než krátké době a více než málo upomínáních dodali. A pak jsme házeli kostkou a náhoda rozhodla, jak bude vypadat namixovaný Evropský den. Světe div se, jen s jedním zásahem shůry (který měl zabránit dvěma večeřím), jsme dostali víceméně to, co měl být European nature day. Největší uznání sklidila polská aktivita, aktivita hned první a sice spánek. Vstávali jsme tedy v 11. Další aktivitou bylo maďarské čtení. Mailbox byl tedy toho dne čten Péterem a Enikö. Belgickou částí dne byl piknik v přírodě, dostali jsme tedy pocket lunch a vyrazili Šumavou k jezeru. Vytrvalejší wandereři utvořili skupinku vedenou zálesákem Vaškem a vydali se na Javorník. Ostatní se koupali (byla sice docela velká zima, ale italské dívky a polští junáci nám prostě museli ukázat své plavky), hráli fotbal, lenošili na sluníčku schovaném za mraky, někteří posedávali v bistru a povídali si, jiní hráli maďarskou obdobu baseballu métu – to je moc prima hra, doporučujeme si ji zahrát, prý dokonce podle ní vznikl americký baseball a ne naopak. Skvělý dojem udělaly české silnice, upravené vesnice a vůbec rozličné krásy Šumavy, stejně jako Dominik, který obětavě dojel pro Vaškovu skupinu autem a zachránil jim tak život (strašidelně pršelo). Následovala italská část dne, což bylo koupání v moři (rybník musel stačit, moře nemáme, nejsme Maďaři) a příprava na party. Češi si vylosovali Program Mládež v akci



dosti ubohou a nenápadnou část dne a to večeři, hlavní pokrm dne. Bohužel nedošlo na zamýšlené kutění, a tedy jsme si museli firemní vůz opravit sami :( . A v neposlední řadě, estonský večírek končící s východem slunce (to bohužel nebylo nic zvláštního, každý večer na projektu končil v ranních hodinách, proto ho Estonky ozvláštnily maškarním – každý se měl převléct do stylu 70.-80. let). Shrnutí dne podle Leaders‘ meetingu: Opět se líbily včerejší ICEy, líbil se den v přírodě a maďarská hra méta. Teď ale přejděmež k jedné z nejnemilejších událostí na projektu. Minulou noc Ele a potažmo celá estonská skupina provedly akci Night alarm. Zhruba ve 2 hodiny ráno, když byla párty zrovna v nejlepším (hrál se svlíkací fotbálek a zúčastněným zbývalo už velmi málo oblečení) vtrhla do Activity roomu Kristel a udělala rozruch, že se Ele pohádala po telefonu se svým přítelem a opila se a zmizela a nemohou ji najít. Zpočátku ji každý ignoroval, ale svou neoblomností nás přesvědčila, že to myslí vážně. Proto jsme se polekali, utvořili akční skupiny a vydali se do tmy hledat ztracenou blondýnu. Nakonec byla nalezena na fotbalovém hřišti v obleku ruského váguse. Když jsme se dověděli, že šlo pouze o „vtip“, nikoho to nepobavilo a dá se říci, že každého to velmi pohněvalo. Ele argumentovala tím, že Night alarm je estonský zvyk, že třeba na táboře zavolají hasiče, že hoří a oni přijedou, zasmějí se popijí. Prý je to „culture difference“. My si nedokážeme představit, že by Ele přijela hledat policie a místo aby nás za to zavřela, nebo si alespoň nechala proplatit výjezd v noci + pokutu, že by se tomu od srdce zasmáli. Děkovali jsme Bohu, že nikdo policii nezavolal. Většina Leaders' meetingu se nesla v duchu kritiky na Ele. Hlavně lidem vadila nevhodnost vtipu (na některé věci se humor nedělá, to že akce přerušila dobře rozjetou párty a to, že Kristel neřekla pravdu, že se jedná o vtip, i když se jí na to lidé výslovně ptali). Politováníhodný je fakt, že Jakub a Dominik o plánu Ele uspořádat Night alarm věděli a schválili ho. Soudili totiž z toho, že jim Ele řekla, že jde o táborovou hru, že se bude jednat o něco podobného jako Bengálská noc a přinejhorším Estonky všechny vzbudí. Měli jsme akci zastavit hned, když nám došlo, že je Ele někde venku a že se ostatní vzbudí, prostě jsme pořád doufali, že je třeba hned za dveřmi. Poučení pro příště, culture differences...

7. Den European Citizen Tento den jsme překonali ranní plán o 75%, povedlo se nám totiž aktivitu Quality Street vecpat celou do dopoledne a nepřerušit ji tedy obědem. Díky tomu jsme získali odpoledne čas na sbalení si věcí, ježto další den v 8.59 byl v plánu odjezd nach Prag (o tom více v úvodní části formuláře). První ranní aktivitou byl Human accordion, což je jakási lidská harmonika plná krajů. Vzhledem k podobnosti slov accordion a accordition, došlo k jistému zmatení. Accordition je slovo, které třeba Seznam slovník vůbec nezná, na projektu ho však znal každý, a proto ho zmátlo a bylo obtížnější vysvětlit, jak bude aktivita probíhat. Probíhala takto: Znáte hru, kdy napíšu na papír slovo, papír přehnu a můj kolega napíše slovo, přehne papír atd. a na konci se přečte celá věta? Toto je obdobná aktivita, jen místo slov jsme kreslili části Evropanů. Tak, že jsme se rozdělili na národní skupinky, a třeba Belgičané kreslili pouze belgickou hlavu, belgická ramena, belgický břuch etc. Potom se plakáty vystavily a viděli jsme postavičky složené ze všech národností (technická poznámka: aby každý věděl, kde kreslením navazovat, na přehybech papírů 2m x 1m byly čárečky, ukazující, kde je krk, pas nebo koleno). Vyšlo nám tedy 6 Evropanů, každý z 6ti národních částí. Během oběda jsme Evropany rozstříhali a složili celého Poláka, Čecha... Jednoduchá, kreativní hra na pobavení. Vypadalo to, že hra každého bavila, jenom italská skupina se pohádala, nejspíše kvůli problémům s pozdními příchody a národní hrdostí. Druhá aktivita Quality street už byla náročnějšího ražení. Šla do hloubky. Působila. Jo jo. Hru Quality street jsme odkudsi převzali, lidem jsme při ní rozdali každému jeden papírek s popsaným charakterem a řekli jim, ať se snaží vžít do role. Poté jsme je rozdělili do skupinek (na zadání charakteru bylo, jdi ke stanovišti #), tam seděli lidé se stejným charakterem (tuto informaci jsme jim neposkytli, ale ani jsme neříkali, že to tak není, prostě jsme nechali na nich, zda jim to dojde nebo ne). V každé skupince byl jeden předseda, který měl dotazník a ptal se všech na zadané otázky, přičemž ti mohli odpovídat pouze ano/ne. Charaktery ve hře popsané, nám ale připadaly příliš typizované, příliš jednoduché, přímočaré. Jan Klouda a Dominik Franěk si proto dali tu práci a postavy ozvláštnili tak, aby jejich životy měly více vrstev, aby byly komplikovanější. Tak například bývalá imigrantka později zbohatla a ostatní imigranti/nižší vrtvy pro ni tedy mohou znamenat spíš ohrožení majetku -> jaký k nim má tedy vztah. Nyní už lze volit obě možnosti a odpověď zdaleka není tak snadná. Po aktivitě proběhla úplně výborná debata o postojích a pohledech na věc a hlavně obhajování těchto postojů, lidem, kteří znali původní verzi, se ozvláštnění líbilo. Někteří Evropané (i Češi) byli ale zklamáni tím, že nebudou hrát danou roli celý den, jak někteří čekali. Materiály k charakterům i dotazník jsou součástí přílohy (dotazník byl shodný pro všechny charaktery). Po obědě jsme dokončili aktivitu European Citizen započatou 2. dne. Na zem jsme umístili maketku člověka podobnou těm s vlaječkami na zdi, měl ale tu pěknou vlaječku s hvězdičkama. Na něj pak vedoucí aktivity umísťoval ty kladné/záporné/neutrální cedulky, které se na různých Evropanech opakovaly, navíc jsme zběžně probrali, zda se cedulky na zdi během týdne hodně obměňovaly. To se, upřímně řečeno, moc nepovedlo, obměňovaly se jen velmi málo, aktivita byla spíše průměrná. Další aktivita byla osvěžující. Uvedli jsme ji zhruba takto: „Na projektech se máme naučit hodně věcí a většina z nich je o komunikaci. Především o komunikaci v cizím jazyce... Nemáte toho už plné zuby?! Příští hodinu můžete strávit jakkoli chcete, v nejlepším případě dělejte něco společně, hrajte Easy games, jděte na procházku, nebo věnujte aktivitu sebereflexi, každopádně ale platí jedno pravidlo! Nesmí se mluvit, Don't say a word!“ Po Program Mládež v akci



vyřčení těchto slov už nikdo nic neřekl, pouze jeden z Maďarů doladil atmosféru puštěním známého songu Sound of Silence od skupiny Simon&Garfunkel do sálových reproduktorů. Všichni se ve skrytu duše zaradovali, že si užijí celou jednu hodinu bez toho, že by jim nejmenovaný člen belgické skupiny sdělil „I'm a psychopath“ (což byla nejdelší anglická věta, kterou ovládal, a proto se jí chlubil 2milionkrát denně). Nu, a po navození uklidňujícího rozjímání a všeobecné duševní relaxaci jsme se vrhli na Final Evaluation. Uspořádali jsme ji formou ruky (jako RFT) velké asi 3x3m. RFT probíhal hromadně, každý naráz mohl jít samostatně k ruce a napsat do prstů, co ho nejvíce na projektu zasáhlo. Shrnutí aktivity se bravurně zhostil jeden z nejoblíbenějších lidí na všech projektech, kde jsme kdy byli, Ital Lorenzo. Nechtěli jsme sami hodnotit vlastní projekt, a proto jsme ho požádali, zda by se shrnutí ujal (výsledná ruka je součástí přílohy). Tím byl projekt ve Stachách zakončen a večer proběhla závěrečná Farewell party, kdy měl každý svůj „personal envelope“, kam mu ostatní psali poštu, také jsme rozdali pizzy vítězům Týdenní hry na zabíjení, a jinak jsme slavili úspěšný a radostný týden (video z FinalParty je součástí videopřílohy... Jan Klouda se po FinalParty zařekl, že už nikdy nebude pít a skutečně to něklik týdnů vydržel... než své předsevzetí pozměnil na max. 5 piv na večer... což je pouhá třetina jeho obvyklého standardu). Shrnutí dne podle Leaders‘ meetingu: Reflection time probíhal hromadně na velké ruce a už jsme se mu věnovali výše.

8. Den Visit of Prague Ráno jsme vytáhli několik lidí z nitra kanalizačnho systému, posnídali jsme, poklidili a vyrazili. Odjezd proběhl dle plánu v 8.59. Ale to byla zhruba poslední věc, která toho dne proběhla dle plánu. Jestli jsme se doteď víceméně chválili, osmý den si budeme sypat popel na hlavu. Vzhledem k FinalParty se odpovědné jádro české skupiny nedostatečně ujistilo, zda je vše v Praze zařízeno, jak mělo a především, zda participanti vědí, co mají vědět. Jedna část Čechů zůstala ve Stachách, dopoklidila, sbalila věci a odvezla naše vybavení a věci, které budou součástí přílohy, do Budějovic. S tím nebyl asi žádný problém, pomineme-li poněkud drastický způsob, jak vyřešit situaci ohledně rybiček v akváriu. Druhá část Čechů provedla Evropany Prahou, resp. od Malovanky na Pražský hrad, a poté na Strahov, kde jsme se ubytovali. Tady už problém byl. Zaprvé hned po výlezu z autobusu si Pierre odběhl do obchůdku vzdáleného 15m pro cigarety a vrátil se až za čtvrt hodiny, neznámo odkud. Tím poskytl ostatním přebytek času na to, aby se ptali na to, zda bude oběd v menze nebo jinde nebo nebude, nebo zda bude večeře a co svačina, a tak dál. Tyto informace bohužel měla pouze třetí skupina Čechů a navíc se během dne změnila (pravděpodobně jen jednou se změnila, ale hádáme, že to mohlo působit tak, že se měnila každých 5 minut). Cestou na Hrad Češi výrazně nedoporučili Evropanům měnit si peníze v kurzu cca 1euro=20Kč (kurz ČNB tou dobou 28) v domnění, že přece někde na Malé straně musí být lepší kurz. Nebyl. To vedlo k nemalému rozladění. Další rozladění zavinilo několik cizinců tím, že se na nádvoří hradu ztratili a především pak samotní Češi, kteří se eufemisticky řečeno sprostě pohádali, a každý tvrdil Evropanům něco jiného. Část znechucených Evropanů se vydala objevoval Prahu na vlastní pěst, část odešla s částí Čechů na Strahov, část vystála spolu s jedním Čechem frontu na katedrálu sv. Víta, kde se velmi podivili nápisu na jednom z oken (zhruba „K památce stého výročí založení České podnikatelské pojišťovny“), viděli Prahu z hůry, prošli Malou stranou a víceméně v poklidu dorazili na Strahov, kde už ale druhá ze skupin více než hodinu čekala na chodbě na koleji, protože je vrátný z administračních důvodů nechtěl nechat se ubytovat (nakonec se ukázalo, že se zmýlil, ale tím už čas ani zbytek úsměvu nevrátil). Jakmile bylo možné se ubytovat a osprchovat, tak začlo pršet a z Prahy si tedy nikdo zrovna úžasné vzpomínky neodnese. Večer jsme pozvali ty Evropany, co zůstali na Strahově, na pizzu do Rychty, a potom jsme je dovedli do RockCafé, kde byl sraz s ostatními. Tolik k nesnázím, zbytek dne byl prima, tančilo se, povídalo, veselilo. Jako náhradu za zmařené odpoledne v Praze jsme provedli zájemce noční Prahou (tak je nakonec nejkrásnější). Tento den už RFT ani Leaders' meeting neprobíhal

9. Den Departures Nic zvláštního se nestalo. (Krom toho, že Carminemu sežral bankomat kartu, ale to opravdu nebyla naše chyba, má prostě takové bezpečnostní opatření a zapomněl na něj). •Uveďte, které činnosti byly největším přínosem pro interkulturální vzdělávání a/nebo osobní rozvoj účastníků.

Činnosti s největším přínosem pro účastníky byly pravděpodobně Interkulturní večery (ICE), European Town, Diskuze k European Style, Quality street, Panoramic Wheel, Communication acitivity, Dynamic Speaking. Podrobné popsání aktivit spolu s jejich průběhem a odezvou mezi účastníky je uvedeno o bod výše. •Připojte denní program. Viz. Elektronická příloha + vytištěný program v detailech a jeho zvětšená verze, která byla pověšena na stěně Program Mládež v akci



během celého projektu.

B. Příprava Vysvětlete prosím, jak jste projekt připravovali v rámci své skupiny a s Vašimi partnery (schůzky, aktivity, komunikace atd.).

O pořádání výměny jsme začali uvažovat zhruba v září 2006, kdy jsme se vrátili z našeho druhého projektu v Itálii. Silně ovlivněni tím, že mnoho účastníků tohoto i předchozího projektu se s námi chtělo setkat i v naší rodné zemi, jsme souhlasili, že bychom se mohli o pořádání vlastního projektu pokusit. Původní nadšení brzo opadlo, když jsme si uvědomili, kolik času a energie bude třeba věnovat přípravě akce takového formátu. Nejprve jsme měli v plánu podat program k uzávěrce 1. ledna, ale nebylo v našich a lidských silách celou věc do této doby dokončit. Byli jsme překvapeni až zaskočeni tíží problémů nesmírných rozměrů, jež se začaly vršit krátce po zabřednutí do serióznějších úvah o celé formě organizace. Nechtěli jsme totiž přípravu zanedbat a podcenit. Stále živé byly naše vzpomínky na první projekt s Carminem, kterému jsme se chtěli alespoň vzdáleně přiblížit. S respektem jsme pohlíželi na jeho práci a v skrytu duše doufali, že bychom se i my jednou mohli stát obdobně váženými a zkušenými osobnostmi v čele mezinárodní výměny názorů, zkušeností a pocitů. Prvotní hrubé obrysy aktivit v našich myslích se začaly měnit v konkrétní program v průběhu dalších měsíců. Pod tlakem nevydařené první uzávěrky se v nás, bohatších touto krušnou zkušeností, vzepjala touha vše stihnout a dotáhnout do konce k 1.březnu. Na začátku jsme přemýšleli, jak si nejvýhodněji rozdělit přípravu všech záležitostí, které bude třeba zařídit. Jelikož naše spolupráce v rámci občanského sdružení trvá už delší dobu, měli jsme situaci poněkud ulehčenou o to, že jsme od začátku měli poměrně konkrétní představu o tom, jakou činnost by kdo mohl vykonávat. Rozdělili jsme se na několik samostatných pracovních jednotek a započali čile kooperovat. Někdo se soustředil na dopravu, někdo na ubytování, jiný měl zase na starosti komunikaci s účastnickými skupinami či mediální propagaci projektu. Zároveň měl každý z nás za úkol připravit několik aktivit do Week programu. Společně jsme se shodli na tématu a názvu projektu, a také na jeho přibližné formě – tj. tématické rozdělení dnů (European Day, Citizen, Nature, Town...) Následně jsme vymysleli nahrubo aktivity, které by se v jednotlivých dnech mohly objevit. Vše jsme sepsali do první pracovní verze programu a každý si mohl vybrat, jakou aktivitu bude chtít připravovat. Stanovili jsme optimální počet lidí pro přípravu každé aktivity, a to dvě osoby. Úkolem této dvojice bylo sepsat, jak bude aktivita probíhat, co při ní budeme potřebovat, jaké jsou její cíle, s jakými problémy se u ní můžeme setkat, jak by se ony problémy daly co nejefektivněji řešit, a další věci týkající se počtu zúčastněných participantů atp. Až do tohoto okamžiku jsme se scházeli většinou všichni a osobně, po rozdělení úkolů již naše komunikace a spolupráce probíhala spíše elektronickou formou – to bylo způsobeno tím, že každý se soustředil na svůj hlavní úkol (doprava, ubyování...), který byl plně v jeho kompetenci a ostatní prakticky jenom pravidelně obeznamoval s vývojem dění prostřednictvím internetové konference. Příprava každé aktivity se navíc týkala pouze dvojice, maximálně trojice organizátorů, takže nebylo potřeba konzultovat své nápady se všemi, což by bylo i zbytečně časově náročné. Navíc je naše důvěra ve členy našeho občanského sdružení bezmezná. Ti se nadto vyznačují mimořádnou měrou osobní zodpovědnosti, a proto bylo už z principu nemyslitelné, že bychom něco opomněli. Alespoň jsme si to mysleli. Úroveň komunikace v naší skupině byla proměnlivá. Ve výsledku jsme se však vždy dobrali zdárného souznění našich názorů v zapeklitých momentech, jichž nám ony vlahé jarní měsíce měly přichystat ještě mnoho. Dost ale o vnitřní komunikaci. Ptáte se, jak probíhala komunikace s účastnickými skupinami? Inu, nebylo to zlé. Již od počátku úvah o uspořádání projektu jsme měli přibližnou představu o tom, které skupiny bychom chtěli pozvat – jednalo se o lidi, které jsme znali z předchozích výměn v Itálii a Estonsku. Díky velkému množství navázaných kontaktů na těchto projektech nám odpadl problém se sháněním účastníků, neboť ti se sami téměř předháněli v tom, kdo k nám bude moci přijet. Nevíme, nakolik to bylo ovlivněno dobrou pověstí českého piva, případně jaký podíl měla naše prezentace ČR v průběhu projektů, jichž jsme se zúčastnili, ale faktem zústává, že otázka, kdo přijede, byla vyřešena poměrně brzy. Komunikací se skupinami byl pověřen pouze jeden člen naší skupiny. Svou roli zvládl na výbornou. Na projekt jsme si mimo to pozvali samé milé participanty, takže s nimi nebyl problém komunikovat:) Opět o jednu starost méně. Osobně jsme se s leadery jednotlivých skupin (mimo setkání v rámci předchozích projektů) setkali před projektem pouze na APV, o níž pojednává další část. Jedinou skvrnkou na jinak poměrně bezproblémovém procesu přípravy našeho projektu byla drobná nepříjemnost, týkající se doručení 3rd Part, zaslané belgickou skupinou. Pošta nám ukázala svou odvrácenou tvář, a tak se chvíli i zdálo, že budeme muset uspořádat projekt bez Belgie, k čemuž se skutečně schylovalo, když byla původní žádost o grant odeslána bez uvedení této skupiny v seznamu účastníků, a po upravení rozpočtu (odečtení jejích nákladů). Vše se ale nakonec po několika mezinárodních telefonátech (dokonce i po jednom od leadera belgické skupiny do pražské pobočky ČNA) zdárně vyřešilo. Čím více se projekt blížil, tím větší nervozita v naší skupině počínala bujet. I přes mírné rozpory se ale vše nakonec obešlo bez ublížení na zdraví a v mezích zákona:)




Uspořádali jste úvodní přípravnou návštěvu?

Ano

Ne

Pokud ano, uveďte prosím data a místo konání a připojte skutečný program. Jak vám úvodní přípravná návštěva pomohla při organizaci projektu?

Ve dnech 15.7.-17.7.2007 jsme uspořádali úvodní návštěvu k projektu. První den jsme ihned po příjezdu účastníků do Prahy vyrazili do vesnice Stachy, kde projekt nakonec probíhal. Zde byl nejprve přichystán oběd a poté jsme leaderům ukázali pokoje, vybavení hotelu, společenskou místnost a blízké okolí. Podnikli jsme i menší procházku po vesnici, zakončenou návštěvou a rozhovorem s panem starostou. Tento zemitý muž nám přitom přichystal nejedno překvapení, ať už neformálností svého slovního projevu, či bezprostředností v chování vůči zástupkyni estonské skupiny. Po audienci u hlavy vesnice jsme se odjeli trochu uvolnit do místního kempu, kde jsme se přibližně dvě hodiny slunili a koupali. Všem účastníkům učarovala kromě idylické šumavské scenerie především dvojice ochočených čuníků, která se proháněla tábořištěm. Vůdce italské skupiny Carmine si je zamiloval dokonce natolik, že si je chtěl vzít s sebou domů (ale jak známe jeho proslulý apetit, nejspíš by to pro ně nedopadlo dobře). Po příjezdu do Českých Budějovic jsme naše hosty ubytovali v hotelu KIT a dali jim na chvíli rozchod a čas na vybalení věcí. Navečer jsme s nimi šli do pizzerie Regina, kde jsme se občerstvili, pohovořili o tom, co kdo od projektu očekává a jak se na něj těší, a večer jsme zakončili v místním klubu Černej Velbloud (ačkoliv jsme původně měli v plánu jít hrát bowling, ten byl ovšem kvůli únavě valné většiny zúčastněných vypuštěn z programu). Dalšího dne jsme se ráno sešli v hotelu, kde pro nás byla připravena konferenční místnost, ve které jsme představili vedoucím jednotlivých skupin naši vizi programu projektu a po dohodě a debatě s nimi jsme některé jeho části upravili, vypustili, či přidali. Celá diskuse se z naší strany nesla v poměrně nervózním duchu, neboť se jednalo o naši první APV a nebyli jsme si zcela jisti, jak se budou námi navrhované a vymyšlené aktivity leaderům zamlouvat, ale nakonec jsme dospěli ve všech důležitých otázkách ke shodě a program byl schválen. Po skončení představení programu jsme opustili hotel KIT a vydali se na oběd do nedalekého hotelu Gomel, kde jsme poobědvali. Následně jsme opět ponechali našim návštěvníkům čas na osobní aktivity, prohlídku města či nákupy, a sami jsme přitom odjeli připravovat večerní pohoštění na zahradě domu jednoho z členů české skupiny. Kolem sedmé hodiny večer jsme vůdce skupin odvezli autem na zmiňované místo a zatopili pod grilem. Celý večer se nadmíru vydařil a ještě dlouho po jeho skončení jsme museli leadery přesvědčovat, že tak moc toho opravdu nesníme každý den, ale jen výjimečně:) Po ukončení hostiny jsme všechny opět odvezli na hotel. Další den jsme s nimi vyrazili na nádraží v Českých Budějovicích, odkud jsme odjeli vlakem do Prahy, kde jsme APV oficiálně ukončili. Největší přínos APV byl v ujasnění si detailů některých součástí programu a dohodě o pomoci leaderů s některými aktivitami. Zároveň jsme si ujasnili, co všechno od nich budeme potřebovat a o čem by si ještě před projektem měli pohovořit se členy svých skupin. Program APV je součástí přílohy.

C. Organizace praktických záležitostí Popište prosím, jak byly zorganizovány praktické záležitosti: •jak bylo řešeno logistické a technické zázemí (doprava, ubytování atd.), •jaké jazyky byly nejčastěji používány při plánovaných aktivitách a ve volném čase, jak byla poskytována jazyková podpora, •jak byste zlepšili praktickou a logistickou stránku projektu, kdybyste jej měli zopakovat.

S vybráním ubytování pro náš projekt byly drobné problémy. Původně jsme věřili, že projekt uspořádáme v končinách poblíž městečka Lipno nad Vltavou. Leč ve výsledku se tato volba stala neuskutečnitelnou po neshodách s hotelem. Na výběr hotelu nám tedy kvůli této nepříjemnosti zbývalo pouze málo času. Jsme však zvyklí i z jiných organizačních akcí, které jsme podnikli, řešit tyto náhlé komplikace. Nezalekli jsme se tedy toho vrhnout se znovu do víru procházení internetových stránek hotelů a snad i využívání svých známostí k získání nového přístřeší, kde při projektu složíme hlavu. Získali jsme tři favority, však již ten první nás natolik oslovil, že zcela zviklal naši vůli navštívit i ony dvě další destinace. Tedy jaké byly ty nesporné přednosti a proč ochably naše snahy na další cestu? Především se tento hotel vyznačoval neobyčejnou vhodností ke konání našeho projektu. Jak jsme sami zmínili, během první návštěvy tohoto místa jsme zde projekt přímo viděli. Již zmíněný velký sál vybízel ke konání skupinových aktivit a pohodlné gaučíky na chodbách k rokování během Reflection timů. Příjemná obsluha byla také vítanou změnou po předchozích zkušenostech. Velká zahrada s možností pořádání sportovních klání a grilování nám též učarovala. Byli jsme natolik rádi, že jsme si nevšimli snad jej jedné drobnosti, a to manželských postelí ve všech pokojích, leč tento problém se ukázal být překonatelným a nepůsobil veskrze problémy. Pokud se podíváme na technický aspekt, tak musíme říci, že jsme s tím, jak jsme projekt v tomto ohledu zabezpečili, spokojeni. S prací s technikou nemáme vcelku problémy, jak již vyplývá z našeho zájmového zaměření na tvorbu filmů. Věci jako kamery, mikrofony, audio mixážní pult, stativy, studiová světla či spoustu kabelů vlastníme běžně. Jedinou technickou věcí, kterou jsme si museli půjčit, byl zmíněný projekor s plátnem. Za technické vymoženosti, kterými náš projekt oplýval, jsme byli i participanty a leadery mnohokrát chváleni. Myslíme si tedy, že tuto věc jsme dokázali zvládnout poměrně dobře.




Úředním jazykem našeho projektu byla angličtina. Jiné jazyky jsme prakticky nepoužívali. Snad jen v národních skupinkách čas od času padlo nějaké to mateřskojazyčné slovo. Snažili jsme se tyto situace řešit třeba vhodným mícháním skupinek i při tak banálních aktivitách jako je krmě. Naši participanti byli velmi schopní v komunikaci, takže jedinou jazykovou podporou, kterou jsme se rozhodli vložit do našeho projektu, byl „Survival dictionary“, kde se psaly důležité formulace v jazycích všech zúčastněných skupin. S průběhem celého projektu jsme byli neskonale spokojeni a technické a logistické zázemí patřilo k jeho vrcholům. Byla to snad nejlépe zajištěná část projektu. Zní to snad jako samolibost, ale jak jinak říci, že se to skutečně povedlo. Snad jen dodat, že nás to samotné vyvedlo z míry a dosud tomu trochu nevěříme.




D. Finanční aspekty Popište prosím své zkušenosti se sháněním dalších příspěvků na tento projekt (doplňujících grant z programu Mládež v akci). Uveďte, zda pro vás bylo obtížné tyto další finanční prostředky získat.

Jsme občanské sdružení, takže se čas od času poohlížíme po možnostech finanční podpory našich bohulibých aktivit. Větší úsilí, které přineslo i úspěch, jsme tomu však věnovali až teď v souvislosti s projektem. Podařilo se nám získat přispěvek 10 000Kč od Jihočeského kraje, který musel být využit na dopravu po Jihočeském kraji. Nebyl velký problém ho získat. Žádost měla 2 stránky a navíc už jsme s Krajem dříve spolupracovali, jeden z členů AP se podílel na pořádání českobudějovického Majálesu. Naopak vyúčtovat pro Kraj bylo pomalu náročnější, než pro Vás. Další příspěvek nám poskytl MOTOR JIKOV group a.s., jelikož maminka jednoho z členů v této firmě pracuje.

E. Zapojení mladých lidí Vysvětlete prosím, jak byli vybíráni účastníci a sestaveny skupiny. Vysvětlete, jak byli mladí lidé zapojeni do každé fáze projektu: přípravy, realizace, navazujících aktivit / hodnocení. Oslovili jsme leadery zahraničních skupin, se kterými jsme se v průběhu několika projektů seznámili. (EST, ITA – organizovali projekt, kterého se naše skupina zúčastnila, POL, HUN, BEL – skupiny, které jsme na nich poznali). Všichni nám postupně přislíbili účast a sestavení skupin jsme nechali čistě na jejich uvážení. Do přípravy byly skupiny zapojeny takto: Na APV, které se zúčastnili leadeři všech skupin, jsme jim přednesli návrh programu, který se bude konat na projektu. Sami pak měli možnost o programu, ubytování, stravování a podobných věcech diskutovat a navrhovat, co by jim více vyhovovalo. Podle jejich přání byl program následně mírně upraven. Kromě toho dostali za úkol vymyslet svůj typický den – v kolik vstávají, obědvají, chodí spát, co v průběhu dne nejčastěji dělají, nějaké typické aktivity pro jejich zemi apod. Z tohoto se následně vycházelo pro tvorbu celodenního programu 6. dne - European Day. Posledním úkolem skupin bylo vymyslet jakékoliv představení na téma „Událost z historie mého národa, na kterou se možná díváte jinak než my“ a připravit pohoštění z jejich typických jídel, pití, sladkostí.. Realizace: Každá skupina měla za úkol v rámci ICE zrealizovat své připravené představení, připravit co nejlepší hostinu pro ostatní skupiny a prostě vytvořit příjemnou atmosféru po celém dni. Kromě toho nám ale v průběhu projektu mnoho lidí pomáhalo, když jsme potřebovali. Například s vedením diskuze, organizováním a vymýšlením aktivit a s celkovým hladkým průběhem projektu. Navazující aktivity: Původně jsme zamýšleli, že by bylo dobré, kdyby každá skupina napsala nějaký článek do novin o projektu, kterého se zúčastnili, aby se i širší veřejnost dozvěděla, že něco takového existuje a měla představu, co účast na zahraničním projektu znamená. Nakonec se bohužel tato navazující aktivita nekonala. Někteří participanti však vytvořili audiovizuální materiál nebo alespoň kolekce fotografií z projektu, které umístili na web projektu www.czproject.eu. Hodnocení: Předem jsme s Benovou (BEL) pomocí vymysleli jakýsi dotazník, ze kterého jsme se měli dozvědět, jak se komu projekt líbil, co od něho očekával a zda se mu jeho očekávání splnilo. Jestli byli participanti spokojeni s jídlem, ubytováním, celkovou organizací, programem, tématem a jak si s ostatními rozuměli. Tento dotazník jsme všem rozdali na konci projektu a pomocí stupnice 1 (nejlepší hodnocení) – 5 (nejhorší) zhodnotili, jak byli spokojeni.

F. Interkulturní rozměr Vysvětlete prosím, jak jste ve Vašem projektu řešili následující otázky: •komunikaci mezi účastníky (např. jak jste se vyrovnali s jazykovými problémy, pokud se vyskytly), •interkulturní učení, •rozvoj vzájemného porozumění, tolerance a boj proti rasismu.




Komunikace mezi účastníky: Komunikace v angličtině téměř nikomu nedělala problémy. Jen belgická skupina měla několik členů (Cedric, Fakhria), kteří anglicky téměř neuměli, takže komunikovali jen francouzsky, popřípadě italsky. Všichni ostatní z belgické skupiny ale ochotně překládali. Jak jim, aby věděli, co se děje, tak nám ostatním, abychom jim rozuměli a věděli, co nám chtějí říct. Některé participanty to navíc motivovalo k tréninku své francouzštiny. Takže následně nebyl s komunikací žádný problém. Ostatní mluvili anglicky na tak dobré úrovni, aby mohli vyjádřit, co chtějí a potřebují a zároveň rozuměli ostatním. Interkulturní učení: V průběhu projektu bylo mnoho možností, jak se o ostatních národech, zemích a jejich jazycích dozvědět něco víc. Například v průběhu ICE, kdy každá skupina prezentovala určitý úsek historie vlastní země, ostatní pochopili jejich pohled na danou událost, dozvěděli se něco nového a čemu nerozuměli nebo co chtěli vědět navíc, na to se zeptali. Další příklad: Po celou dobu na stěně visel plakát s předepsanými výrazy v angličtině a každá země měla vlastní kolonku, kam dopisovala názvy ve svém jazyce. Každý mohl připsat frázi nebo slovíčko, které ho zajímalo, jak vypadá v jiných jazycích. A že tato činnost měla úspěch, bylo vidět, protože za chvíli byl papír plný a neustále byl někdo vidět, jak tam připisuje další a další výrazy. Kromě toho byl dostatek volného času, kdy se účastníci spolu dávali do řeči, poznávali se navzájem a mohli se bavit o všem, co je zajímá. Asi nejpříjemnější formou poznávání byly ochutnávky v rámci ICE, kdy si každá skupina připravila „hostinu“ pro ostatní, takže každý mohl ochutnat, co je pro danou zemi typické (uzeniny, sladkosti, sušěnky, pití..). Ale i při „běžných“ jídlech seděli lidé u stolů v drtivé většině případů v mezinárodních skupinkách a využívali tak těchto chvil kromě pojídání i k povídání a poznávání se. O vzájemném porozumění a toleranci se nijak veřejně nemluvilo, ale spousta účastníků to přímo prováděla. Zpočátku bylo pro některé těžké zapojit se do aktivit, diskuzí, říci svůj názor a vůbec komunikovat v angličtině. Ale tím víc se ostatní snažili zapojovat je do hovorů, do her apod. Postupně bylo vidět, jak z nich opadávají zábrany, jsou veselejší a více se kolektivně zapojují. Přestože byli tací, kteří se báli mluvit anglicky, všichni byli trpěliví a snažili se pomoct a překonat to. Při některých diskuzích, především o European Town, se rozebíral vztah k muslimům (taky jich na projektu několik bylo) a dalším menšinám. Praktické řešení tolerance se odehrávalo u stolu, mluvím teď o speciálních jídlech pro vegetariány a muslimy, což kupodivu není až taková maličkost, na Leaders‘ meetinzích se toto téma probíralo téměř denně, ať už v dobrém slova smyslu, nebo špatném. Co se týče učení k toleranci a porozumění během aktivit, tak na toto téma byla zaměřena především hra Quality Street, na sociální otázky zase European Town a diskuze po něm.

Uveďte prosím, které aktivity nejvíce přispěly k interkulturnímu učení účastníků. Toto je již uvedeno o bod výše a ve výčtu celého programu výměny.

G. Výsledky Popište prosím, čeho jste touto výměnou dosáhli, například s ohledem na: •plánované cíle projektu, •osobní rozvoj účastníků (včetně individuálních cílů učení), •priority programu Mládež v akci (jejich výčet naleznete v Průvodci programem).

Tento projekt naši skupinu bezpochyby výrazně obohatil zkušenostmi pramenícími z pořádání poměrně velké akce, umožnil nám uvědomit si rozsah svých možností, ale i jejich hranice, zvýšil naši sebedůvěru v rámci organizace akcí spojených s kulturními výměnami a ostatními prostředky evropské integrace, a v neposlední řadě po sobě zanechal spoustu nezapomenutelných zážitků a vzpomínek . Účastníkům jsme se snažili ukázat náš pohled na to, co si vlastně pod pojmem „Evropa“ dnes představujeme, a byli jsme velmi rádi, že jsme měli možnost náš a jejich náhled porovnat. Zároveň jsme, jako ostatně na každém projektu, se zájmem objevovali drobné kulturní a společenské rozdíly, které nás (evropské národy) od sebe odlišují, ale rovněž i stmelují. Snažili jsme se uspořádat výměnu, postavenou na základních principech, jež jsme poznali na projektech, jichž jsme se předtím zúčastnili, ale nebyli bychom to my, kdybychom se nesnažili vnést do této šablony i své originální prvky a zanechat na ní stopy svého rukopisu. To se nám dle našeho soudu a podle ohlasů z řad účastníků podařilo. Jelikož tento cíl, tedy uspořádat takovou výměnu, která by snesla srovnání s těmi, na kterých jsme už byli, a vnést do celé věci i něco ze své osobitosti, byl pro nás tím nejhlavnějším, jsme po skončení projektu s jeho průběhem i dopadem nadmíru spokojeni.




H. Dopad projektu Komu kromě účastníků přímo zapojených do projektu přinesla výměna prospěch? Vysvětlete prosím dopad projektu na místní úrovni a zapojení místních obyvatel do něj.

Původně jsme zamýšleli několik aktivit s lidmi ze Stach, několikrát jsme mluvili se starostou, ale nakonec jsme téměř od všeho upustili. Plánovali jsme fotbalový zápas mezi cizinci a obyvateli Stach, byl už domluvený den a hodina, ale na poslední chvíli se vše odvolalo. Kvůli špatnému počasí jsme museli pozměnit program a nakonec v něm nezbylo místo pro zápas a ani k tomu nebyly vhodné podmínky. Dále jsme naplánovali setkání učitelek z tamější školy s cizinci, aby se o projektu něco dozvěděly a mohly popřípadě v tomto směru pokračovat. Sice byl malý problém v tom, že neuměly pořádně anglicky, ale to bychom vyřešili překládáním. Nakonec na smluvenou hodinu přišla jen jedna studentka, která měla zájem se o projektu dozvědět. S cizinci strávila asi hodinu a vzájemně v angličtině komunikovali. Na závěr bylo domluveno, že se tytéž učitelky, popřípadě i jiní obyvatelé Stach, přijdou podívat a zároveň rozloučit na naši závěrečnou párty. Od toho jsme ale upustili z toho důvodu, že z učitelek by nikdo nepřišel a z rozhovoru se starostou vyplynulo, že se na party chystají jen samí chlapi, kteří se těší na estonské holky a na pití zdarma. Proto zapojení místních obyvatel nebylo tak velké, jak jsme původně zamýšleli a očekávali, ale jako velký přínos vidíme to, že se pro projekty nadchl další člověk, i když to byl bohužel jen jeden. Dále pak pochopitelně naše výměna přinesla prospěch českému hospodářství, jelikož jsme většinu prostředků na projekt utratili v ČR, především ve Stachách a v Praze. Myslíme si, že tohle je na projektech úplně kouzelná věc. Česká republika odvádí peníze do Bruselu a ten je potom redistribuuje zpět, ale NAVÍC se 40 mladých lidí naučí spoustu věcí o sobě navzájem, o sobě samých a o tématu, sblíží se a mají zážitek na celý život.

I. Zviditelnění Popište prosím: •jak jste zajistili zviditelnění podpory tohoto projektu, kterou jste obdrželi z programu Mládež v akci, •jak Váš projekt přispěl k propagaci programu Mládež v akci.

Především jsme celý projekt několikrát prezentovali na internetových stránkách našeho občanského sdružení, kam chodí denně víc než 100 skutečných lidí. Též jsme vytvořili stránky přímo pro projekt. Máme v plánu umístit na naše stránky výtah zajímavých věcí z této zprávy, konkrétně z průběhu projektu, věříme totiž, že by to mohlo leckteré čtenáře nadchnout k pořádání podobného projektu nebo alespoň účasti na něm. Měli jsme dobrou vůli prezentovat informaci o tom, že se pořádá takový a takový projekt ve Stachách v lokálním a regionálním tisku, ale přiznáváme, že toto jsme nezvládli, resp. člen našeho týmu, který k tomu byl pověřený, měl starosti a problémy, které mu bránily se tomu plně věnovat. A samozřejmě jsme o programu MvA a našem projektu poreferovali v tom nejlepším světle všem našim známým. Slyšeli jsme, že bylo zjištěno, že když jeden člověk něco nadšeně vychválí nebo naopak pohaní svému okolí, dozví se to do v blízké době 400 lidí. A nás je 8, představte si to! ☺

J. Hodnocení a navazující aktivity Popište prosím, jaké hodnotící aktivity jste prováděli se svými partnery i v rámci každé skupiny, a to jak v průběhu výměny, tak po jejím skončení. Naplánovali jste nějaké navazující aktivity (např. nový projekt v rámci programu Mládež v akci, dlouhodobý kontakt s partnerskou skupinou nebo skupinami atd.)?




Každý den byl prostor pro jednotlivé skupiny, aby se po večeři na hodinu sešly a zhodnotily uplynulý den. V tomto čase diskutovali účastníci a jejich leadeři o programu, organizaci a hodnotili, jak se jim den líbil či nelíbil. Každá skupina si musela namalovat na papír dlaň a ke každému prstu připsat poznámky, které se týkaly uplynulého dne. Pod palec se psalo „good things“, do ukazováčku „point“, do prostředníčku „fuck“ , do prsteníčku „feelings“ a do malíčku „little things“. Následně se sešli leadeři všech skupin a přednášeli za celou jejich skupinu, co si o celém dni myslí, o všem se samozřejmě diskutovalo a každý se mohl vyjádřit k čemu chtěl. Kromě tohoto celodenního zhodnocení byl často prostor pro zhodnocení i jednotlivých aktivit přímo po jejich skončení. Záleželo na typu aktivity a na náladě, která v tu dobu zrovna panovala. Největší hodnocení proběhlo na závěr celého projektu, kdy na zemi byla nakreslená obrovská ruka a každý do ní mohl napsat, cokoliv chtěl (princip byl stejný jako u malé ruky viz výše). Každý se do této aktivity zapojil a bylo vidět, že všichni mají opravdu co říct, ať v dobrém nebo špatném. V náš prospěch ovšem musíme říct, že většina poznámek byla pozitivní☺ ☺ V průběhu projektu se maďarská skupina rozhodla, že uspořádají příští projekt oni, což bylo uvítáno s velkým nadšením, protože se všichni těšili na příští setkání. Máme spolu s Italy v hlavách nápad spolupracovat na našich aktivitách, i těch mimo program MvA, zatím jsme ale velmi vytížení kvůli škole a pracem po projektu. Uvidíme, co budoucnost přinese.

K. Šíření (zhodnocení) výsledků projektu Popište prosím podrobně opatření, která jste podnikli s cílem šířit výsledky projektu a propagovat osvědčené metody.

Především jsme si dali velmi záležet s touto závěrečnou zprávou a hlavně částí IV. Naše nápady a postupy, o kterých si myslíme, že jsou dobré a fungují, jsme, věříme, dostatečně zdůraznili. Též posíláme rozsáhlou přílohu. Doufáme samozřejmě, že některé naše nové aktivity se líbily i našim evropským přátelům a využijí je na svých vlastních výměnách. Autorská práva si nevyhrazujeme ;) A v neposlední řadě Vám velmi rádi cokoli podrobněji vysvětlíme, když budete mít zájem.

Podnikli jste další opatření pro zhodnocení výsledků projektu a navazující aktivity?

Ano

Ne

Pokud ano, popište je prosím.

Na konci projektu jsme rozdali účastníkům dotazníky, které nám pomohl vytvořit belgický leader Ben. Jejich výstupem bylo hodnocení různých atributů Výměny. Vzorový dotazník je součástí přílohy. I mimo tento dotazník nám však mnoho účastníků vyjádřilo své dobré pocity až nadšení z projektu, což nás samozřejmě velice těší a hřeje u srdce =) Obdrželi jsme dokonce pochvalný dopis od ČNA, kterého si velmi vážíme. K jakýmkoliv dalším vyjádřením podpory a podnětným kritikám sloužil a slouží již několikrát zmíněný web projektu (www.czproject.eu)




L. Integrace mladých lidí s omezenými příležitostmi Zahrnoval Váš projekt mladé lidi s omezenými příležitostmi (kteří čelí podmínkám ztěžujícím jejich zapojení do společnosti, viz hlavní typy znevýhodnění uvedené níže) a/nebo zvláštními potřebami (omezená pohyblivost, zdravotní péče atd.)? Pokud ano, vysvětlete prosím, jak jste přizpůsobili konkrétním potřebám těchto účastníků program aktivit.

S výjimkou vegetariánů a muslimů nikdo žádné zvláštní potřeby neměl. Kouření za nijak zvláštní potřebu nepovažujeme, ale vyhradili jsme pro něj místo mimo Activity room (ovšem hned vedle).

Pokud se pobytu účastnili mladí lidé mladší než 15 let nebo starší než 25 let, uveďte, prosím, důvody opravňující je k účasti.

Joaldovi z Belgie bylo 26 let. Jak jsme již uvedli, tvorba belgické skupiny byla poněkud komplikovaná kvůli Benovým zdravotním obtížím. Mimoto tušíme, že volba Joalda, který je původem z Venezuely, byla záměrná, neboť všichni členové belgické skupiny, až na jednoho, pocházeli z jiné země, než Belgie. Znevýhodnění související se vzděláním (předčasné ukončení školní docházky, apod.)

Ekonomické znevýhodnění

Sociální znevýhodnění (diskriminace jakékoliv povahy, problémy s drogami, neúplné rodiny, apod.),

Postižení

Kulturní odlišnost

Zdravotní znevýhodnění

Jiné: prosím upřesněte: viz výše

Geografické znevýhodnění

M. Ochrana a bezpečnost Museli jste se vyrovnávat s krizovými situacemi, které ohrožovaly bezpečnost účastníků? Pokud ano, popište příslušnou situaci a vysvětlete, jak jste ji vyřešili. Popište, co byste udělali lépe, kdybyste měli totéž zažít znovu.

Nebyla to přímo krizová situace, ale jeden večer se Ele (EST) rozhodla uspořádat jednu aktivitu, o níž vědělo jen několik málo členů české skupiny, že se někdy v průběhu projektu bude konat. Oblékla si staré oblečení a šla se schovat někam do okolí. Čekala, že ji půjdeme hledat a až ji najdeme, zahrajeme si určitou hru. Navíc Kristel (EST) měla všechny vzburcovat, že se Ele ztratila, že už ji nějakou dobu neviděli, že se prostě sebrala a sama odešla ven. Takže jsme se všichni co nejrychleji rozdělili do skupinek, určili, kam kdo půjde, a šli ji hledat.Nikdo ovšem netušil, že to všechno je jen planý poplach. Neustále jsme byli v kontaktu na telefonu a v krajním případě jsme byli připraveni zavolat policii, kdybychom Ele dlouho nemohli najít. Asi za necelou půlhodinku se Ele našla, ale nikdo nepochopil, že to měla být legrace, všichni měli strach, co se jí asi mohlo stát, jestli se neztratila apod. Prý se tohle v Estonsku normálně na táborech děje, a proto to chtěli vyzkoušet i u nás. Bohužel to nikdo nepochopil. Nakonec ale všechno dobře dopadlo, nikomu se nic nestalo a šlo se spát. Za jiné veřejné ohrožení je možné označit italský pokus uvařit všem k večeři špagety, ale to by bylo velmi kruté.

N. Další informace Uveďte další informace, pozorování, doporučení či připomínky, které by mohly být užitečné organizátorům budoucích projektů, ale také Evropské komisi, Výkonné agentuře pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast nebo národní agentuře. Můžete nastínit osobní hodnocení projektu jeho účastníky, doložené dvěma či třemi konkrétními příklady. Popište také obtíže, na které jste při realizaci Vašeho projektu narazili.

Většinu doporučení a připomínek jsme již uvedli na konkrétních místech u popisu aktivit či organizačních součástí projektu, jichž se týkají, jejich vypsání bez kontextu by ztratilo smysl.




é organizace:

Recommend Documents