DŮVODOVÁ ZPRÁVA. Předkládaný návrh zákona o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů A. OBECNÁ ČÁST

1

DŮVODOVÁ ZPRÁVA k návrhu zákona o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů

A. OBECNÁ ČÁST Předkládaný návrh zákona o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „zákon“) je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále též jen „směrnice“) do českého právního řádu. Cílem předkládané právní úpravy je dosažení harmonizace spotřebitelského trhu v rámci Společenství, a tím i posílení důvěry a právní jistoty spotřebitelů a poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, zejména v oblasti přeshraničních transakcí. Nový zákon nahradí stávající právní úpravu, která již neodpovídá současnému vývoji úvěrových produktů nabízených spotřebitelům na trhu. Těžiště nové právní úpravy spočívá zejména ve výčtu informací, které je věřitel, případně zprostředkovatel, povinen poskytnout spotřebiteli v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, v samotné smlouvě a během plnění smlouvy. Včasné a úplné informace jsou nezbytným předpokladem pro to, aby spotřebitel mohl činit kvalifikovaná rozhodnutí. Spotřebitel musí být schopen správně posoudit, zda nabídka odpovídá jeho potřebám a aktuální finanční situaci. Novinkou oproti stávající právní úpravě je povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Smyslem zakotvení tohoto jinak přirozeného zájmu poskytovatele úvěru je ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále ochrana společnosti před rostoucí zadlužeností domácností. Dále se návrh zákona podrobněji zabývá úpravou podmínek předčasného splacení úvěru. Věřiteli je v takovém případě přiznáno pouze právo na odškodnění spravedlivých a objektivně odůvodněných nákladů spojených s předčasným splacením úvěru. Další zásadní změnou oproti stávající právní úpravě je zakotvení práva spotřebitele na odstoupení od smlouvy do 14 kalendářních dnů od jejího uzavření. Tento krok nemusí být spotřebitelem nijak zdůvodňován a věřitel nesmí vůči němu v tomto případě uplatnit žádnou sankci.

2 Nově je působnost k výkonu dozoru nad dodržováním povinností stanovených tímto zákonem rozdělena mezi dva dozorové orgány – Českou obchodní inspekci a Českou národní banku. Toto řešení na straně jedné umožňuje využít zkušenosti, které při výkonu dohledu nad poskytováním spotřebitelských úvěrů získala Česká obchodní inspekce, a na straně druhé svěřuje České národní bance dohled nad dodržováním povinností při poskytování spotřebitelského úvěru v případě těch subjektů, které jinak spadají pod její dohled. Součástí návrhu zákona je i změna zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů (živnostenský zákon), kterou se mění podmínky pro vstup do podnikání, a která zároveň umožní lépe evidovat subjekty poskytující nebo zprostředkovávající spotřebitelský úvěr a přispěje k provádění účinnější kontroly nad těmito subjekty. Realizace navrhovaného zákona nebude vyžadovat dodatečné finanční prostředky ze státního rozpočtu ani veřejných rozpočtů. Ve sféře podnikatelské se projeví určitým nárůstem administrativy spojené s povinnou evidencí poskytovatelů úvěrů a s výkonem dozoru a nárůstem finančních nákladů spojených především s rozšířeným množstvím povinných informací poskytovaných spotřebiteli oproti stávající praxi a dále s povinností provádět hodnocení schopnosti spotřebitele splácet úvěr. 1. Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace podle obecných zásad (RIA)

Závěrečná zpráva RIA tvoří přílohu důvodové zprávy návrhu zákona.

2. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky

Předkládaný návrh je v souladu s ústavním pořádkem ČR. Z ústavního pořádku České republiky nevyplývají specifické právní normy dopadající na oblast poskytování spotřebitelských úvěrů. Návrh zákona respektuje obecné zásady ústavního pořádku České republiky.

3 3. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, její slučitelnost s právem Evropské unie

Předkládaný návrh je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a s právem Evropské unie.

Právo Evropských společenství upravuje vztahy vznikající při poskytování spotřebitelského úvěru především směrnicí 2008/48/ES, která je předkládaným zákonem transponována do českého právního řádu v plném rozsahu. Lhůta pro transpozici směrnice je stanovena do 11. června 2010.

4. Návrh, aby Poslanecká sněmovna vyslovila s návrhem zákona souhlas již v prvém čtení

S ohledem na stanovenou lhůtu pro transpozici směrnice do našeho právního řádu je žádoucí, aby navrhovaná právní úprava nabyla platnosti co nejdříve, v každém případě ještě v průběhu volebního období této Poslanecké sněmovny. Navrhuje se tedy, aby Poslanecká sněmovna vyslovila s návrhem zákona souhlas již v prvém čtení v souladu s ustanovením § 90 odst. 2 jednacího řádu Poslanecké sněmovny.

4

B. ZVLÁŠTNÍ ČÁST

K části první – Spotřebitelský úvěr K§1 Toto ustanovení vymezuje předmět právní úpravy předkládaného návrhu zákona, jakož i jeho vztah k právu Evropských společenství (dále jen „ES“). V poznámce pod čarou je uveden odkaz na směrnici ES, která je předkládaným návrhem zákona implementována.

K§2 V § 2 je vymezena věcná působnost zákona, a to výčtem právních vztahů, na které se navrhovaná právní úprava nebude vztahovat. Toto věcné vymezení působnosti zákona vyplývá z implementované směrnice ES a je dáno zvláštním charakterem některých právních vztahů nebo existencí specifické právní úpravy.

Z působnosti zákona jsou předně vyloučeny půjčky nebo úvěry, poskytnuté pro účely bydlení, které jsou zajištěny zástavním právem k nemovitosti a jejichž účelem je nabytí vlastnictví nemovitosti nebo vypořádání vlastnických práv k nemovitosti, nabytí členství v bytovém družstvu či změna stavby nebo její připojení k veřejným sítím. Dále jsou pak vyloučeny půjčky nebo úvěry sloužící ke splacení, resp. refinancování úvěru nebo půjčky, která financovala některý z výše zmíněných účelů, případně refinancování uvedených úvěrů.

Vyloučeny jsou nájemní smlouvy, resp. leasingové smlouvy, které po uplynutí určité doby nestanoví právo nebo povinnost převodu vlastnického práva. Jedná se o smlouvy, u kterých není stanoveno právo nebo povinnost odkupu předmětu smlouvy ani ve smlouvě samotné, ani v jiné samostatné smlouvě.

Tak jako dosud nebude tento právní předpis aplikován ani na půjčky nebo úvěry poskytnuté bez úroku nebo jakéhokoli jiného poplatku, neboť u nich chybí platba úroku jakožto pojmový znak úvěru. Z hlediska ochrany spotřebitele proto není nutné u takových smluv poskytovat zvláštní ochranu.

5 Smlouvy o průběžném poskytování služeb, za které dlužník platí v průběhu jejich poskytování formou splátek nebo záloh, rovněž jako v dosavadní právní úpravě nespadají do působnosti zákona. Zde se předpokládá, že obě smluvní strany mají k dispozici dostatečné množství informací a není proto důvod posilovat jejich právní ochranu.

Dále jsou v souladu se směrnicí z působnosti zákona vypuštěny půjčky nebo úvěry, jejichž celková hodnota je nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč. V zájmu zamezení možnosti obcházet zákon tím, že by pro jeden obchodní případ bylo sjednáno více smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr na částku nižší než 5 000 Kč, považuje se za smlouvu, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr ta smlouva, v níž se dosáhne nebo přesáhne částka 5000 Kč a všechny následující smlouvy uzavřené mezi týmž věřitelem a spotřebitelem v období 12 měsíců, na jejichž základě jsou poskytovány finanční prostředky na stejný nebo obdobný účel.

Oproti stávající úpravě se působnost zákona nebude vztahovat na půjčky nebo úvěry, které nabízí zaměstnavatel svým zaměstnancům jako vedlejší činnost, a to v případě, že jsou poskytovány bez úroků nebo s roční procentní sazbou nákladů nižší než jsou sazby obvykle nabízené na trhu, a které nejsou obecně nabízeny veřejnosti.

Z působnosti zákona jsou dále vyloučeny půjčky nebo úvěry, které jsou sjednány s obchodníkem s cennými papíry nebo bankou a jejichž účelem je provedení operace s investičním nástrojem. Jedná se o specifické obchody upravené jiným právním předpisem (zákonem o podnikání na kapitálovém trhu).

Vyloučeno je rovněž bezplatné odložení platby stávajícího dluhu, kdy nedochází ke zhoršení postavení spotřebitele.

Působnost zákona se též nevztahuje na půjčky nebo úvěry, které jsou poskytovány omezenému okruhu osob, ve veřejném zájmu, na základě jiného právního předpisu, a jež jsou poskytovány bezúročně nebo s úrokovými sazbami nižšími než jsou obvykle nabízeny na trhu (typicky při řešení následků vážných mimořádných událostí, jako např. povodní apod.).

Zákon se rovněž nevztahuje na finanční služby, při jejichž poskytnutí je věřiteli přenechána movitá věc a věřiteli nevzniká právo na vrácení peněz. Zákon tak v souladu se

6 směrnicí ze své působnosti vyjímá smluvní vztahy, které vznikají při provozování činnosti zastaváren, neboť se nejedná o typický spotřebitelský úvěr (jedna smluvní strana předává druhé straně movitou věc, přičemž v případě, kdy peníze nejsou vráceny, omezuje se odpovědnost dlužníka pouze na „zastavenou“ věc).

Působnost zákona se nevztahuje ani na urovnání dosažené před soudem nebo jiným orgánem stanoveným zákonem mající charakter půjčky nebo úvěru.

K§3 V tomto ustanovení jsou vymezeny některé pojmy, které zákon užívá.

Pro účely tohoto zákona je „spotřebitel“ vymezen jako fyzická osoba jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání. Toto vymezení souvisí s obecnou konstrukcí spotřebitelské legislativy. Ta usiluje o zajištění faktické rovnosti smluvních stran ve spotřebitelských smlouvách namísto rovnosti formální, jak je tradičně pojímána v oblasti civilního práva. Skutečná ekonomická a sociální převaha věřitele musí být vyrovnána zesílenou právní ochranou spotřebitele.

„Věřitelem“ se rozumí jak fyzická tak i právnická osoba, která v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, nabízí nebo poskytuje spotřebitelský úvěr.

Novým pojmem, který nebyl zakotven ve stávající právní úpravě, je definice „zprostředkovatele.“ Rozumí se jím fyzická nebo právnická osoba, která nejedná jako věřitel a která v rámci své živnosti, podnikání nebo povolání za odměnu spotřebiteli nabízí možnost uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru, pomáhá spotřebitelům s jejím uzavřením či uzavírá smlouvu o spotřebitelském úvěru jménem věřitele. Povinnosti zprostředkovatele jsou dále specifikovány zejména v ustanovení § 17.

Je nezbytné zajistit, aby se spotřebitelé mohli rozhodovat na základě úplné znalosti věci (a mohli tak posoudit výhodnost či nevýhodnost nabízeného úvěru). Musí proto před uzavřením smlouvy získat přiměřené informace o podmínkách a nákladech úvěru a o svých povinnostech. Z hlediska zajištění co největší průhlednosti a srovnatelnosti nabídek je významná zejména „roční procentní sazbu nákladů na spotřebitelský úvěr“ (dále jen

7 „RPSN“). Tato hodnota představuje roční procento z celkové výše spotřebitelského úvěru a vyjadřuje hodnotu všech závazků – čerpání, plateb a poplatků –dohodnutých mezi věřitelem a spotřebitelem. Počítá se podle matematického vzorce uvedeného v příloze č. 5. Na základě tohoto jednotného způsobu výpočtu je spotřebiteli umožněno porovnávat „cenu“ různých spotřebitelských úvěrů nabízených na trhu. Ve fázi nabídky musí být RPSN uvedena v kontextu reprezentativního příkladu. Ten by měl odpovídat průměrné délce trvání a celkové částce spotřebitelského úvěru.

Dále je v tomto ustanovení vymezen pojem „celkové náklady spotřebitelského úvěru pro spotřebitele“. Těmi se rozumí veškeré náklady, včetně úroku, provizí, daní a veškerých dalších poplatků, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti s uzavřením smlouvy, a to včetně nákladů souvisejících s doplňkovými službami. Jedná se například o pojistné, pokud je sjednání pojištění povinné pro získání úvěru.

Vymezen je zde i pojmem „celková částka splatná spotřebitelem“, kterou je součet celkové výše spotřebitelského úvěru (který je dán spotřebiteli k dispozici) a celkových nákladů spotřebitelského úvěru pro spotřebitele.

Pokud smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, výslovně umožňuje spotřebiteli zpřístupnit finanční prostředky, které přesahují aktuální zůstatek na běžném účtu spotřebitele, jedná se o „možnost přečerpání“. Tímto typem spotřebitelského úvěru je například dnes již běžně používaný tzv. kontokorentní úvěr.

Úroková sazba použitá jako základ pro výpočet úroku ze spotřebitelského úvěru je „referenční sazba“. Tato sazba musí pocházet z veřejně přístupného zdroje (jedná se např. o základní sazby vyhlašované Českou národní bankou či sazby mezibankovního trhu, např. PRIBOR, LIBOR, apod.). Věřitel ani spotřebitel ji nemohou ovlivnit. Mohou si však její výši kdykoli ověřit.

V tomto ustanovení jsou rovněž definovány „údaje o věřiteli či zprostředkovateli“. Těmi se rozumí alespoň uvedení jeho jména a příjmení, popřípadě obchodní firmy, a místa podnikání, jde-li o fyzickou osobu, obchodní firmy nebo názvu, sídla, popřípadě umístění organizační složky na území České republiky, jde-li o právnickou osobu.

8 Pro účely tohoto zákona bylo nutno rovněž vymezit pojem „trvalý nosič dat“. Tím se rozumí jakýkoli nástroj umožňující spotřebiteli nejen jemu určené informace po přiměřenou dobu uchovávat, ale též je v nezměněné podobě reprodukovat. Jedná se například o CD nebo USB flash disky.

Souhrn všech částek, které jsou dány spotřebiteli k dispozici, je pro účely tohoto zákona nazván „celkovou výší spotřebitelského úvěru“. Může se jednat buď o částku jednorázově poskytnutou věřitelem spotřebiteli, nebo o horní strop v úvěrovém rámci, stanovící nejvyšší finanční částku, kterou může spotřebitel čerpat od věřitele v budoucnosti.

„Výpůjční úrokovou sazbou“ se pak rozumí procentní sazba, která je uplatňována ročně na čerpanou výši spotřebitelského úvěru. Výpůjční úroková sazba může být pevná nebo pohyblivá.

„Pevnou výpůjční úrokovou sazbou“ se rozumí jediná výpůjční úroková sazba sjednaná na celou dobu trvání smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, nebo více úrokových sazeb sjednaných pro dílčí období.

V neposlední řadě je v tomto ustanovení vymezen pojem „tabulka umoření“. K§4 Těžištěm nové právní úpravy je zejména zajištění dostatečné a včasné informovanosti spotřebitele o podmínkách spotřebitelského úvěru. Věřiteli je proto tímto ustanovením uložena povinnost, aby již ve fázi nabídky, resp. reklamy (tedy v době, kdy se spotřebitel rozhoduje o jejím případném využití), poskytl spotřebiteli co nejúplnější a nezkreslené informace, jejichž minimální výčet je uveden v příloze č. 1.

K§5 Věřiteli, resp. zprostředkovateli, spotřebitelského úvěru se v tomto ustanovení ukládá povinnost poskytnout spotřebiteli v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy minimální objem relevantních informací, přičemž veškeré tyto informace musí být stejně výrazné. Jejich výčet je uveden v příloze č. 2. Dále stanoví, že jiné informace než ty, které jsou uvedeny v příloze č. 2, je věřitel povinen pro názornost poskytnout v samostatném dokumentu.. Jedná se o významné ustanovení z hlediska ochrany spotřebitele, neboť brání

9 tomu, aby v záplavě nepodstatných informací uváděl věřitel drobným a nevýrazným způsobem informace zásadní a podstatné pro jeho rozhodování.

Informační povinnost může věřitel splnit též poskytnutím informací na standardním formuláři uvedeném v příloze č. 6 (ve které je uveden formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru), resp. příloze č. 7 (ve které je uveden formulář pro informace o spotřebitelském úvěru poskytovaném ve formě možnosti přečerpání a za účelem sjednání nové smlouvy, kterou se odkládá platba nebo mění způsob splácení). Poskytnutí informací prostřednictvím formuláře je opět významným prvkem z hlediska ochrany spotřebitele, neboť jejich prostřednictvím se spotřebitel v jednotlivých nabídkách snadno orientuje a též jednoduchým způsobem tyto nabídky porovnává.

Důvodem zavádění povinnosti poskytovat spotřebiteli minimální objem informací již ve fázi předsmluvních jednání je obecně nízká míra znalostí spotřebitelů v dané oblasti.

V odstavci 5 se věřiteli ukládá povinnost poskytnout spotřebiteli náležité vysvětlení (především jednotlivých předsmluvních informací, nabízeného spotřebitelského úvěru, důsledků prodlení apod.), a to v takovém rozsahu a způsobem, aby spotřebitel byl schopen posoudit, zda navrhovaná smlouva odpovídá jeho potřebám a finančním možnostem a jaké jsou důsledky prodlení.

V odstavci 6 se stanoví povinnost pro zprostředkovatele poskytnout spotřebiteli v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, informace ve stejném rozsahu, v jakém je povinen poskytnout je věřitel. Spotřebitel nesmí být nijak zkrácen na svých právech ani v případě, kdy je spotřebitelský úvěr sjednáván prostřednictvím zprostředkovatele, přičemž znalost základních informací o nabízeném produktu je pro rozhodování spotřebitele klíčová.

V odstavci 7 se z informační povinnosti vyjímá dodavatel zboží nebo poskytovatel služeb jednající jako zprostředkovatel vázaného úvěru, neboť informační povinnost musí primárně spočívat na věřiteli.

10 K§6 Požadavek písemné formy smlouvy v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyplývá z nutnosti nastolení právní jistoty v těchto smluvních vztazích a z nutnosti zajištění důkazů pro případné právní spory.

K posílení právní jistoty přispívá rovněž povinnost věřitele poskytnout spotřebiteli bezplatně kopii návrhu smlouvy. Toto ustanovení má reálně umožnit spotřebitelům, aby se řádně seznámili s veškerými náležitostmi smluvního vztahu, zvážili výhody a nevýhody a následně učinili informované a kvalifikované rozhodnutí. Smyslem tohoto ustanovení je zabránit v současné době mnohdy uplatňovaným praktikám, kdy spotřebitel uzavírá závazky, aniž by se předem mohl seznámit s jejich podmínkami a veškerými důsledky.

Minimální výčet informací, které musí být uvedeny ve smlouvě, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je uveden v příloze č. 3.

K§7 V tomto ustanovení jsou věřiteli ukládány informační povinnosti, jež je povinen splnit v průběhu trvání spotřebitelského úvěru.

Podle odstavce 1 je věřitel povinen informovat spotřebitele po dobu trvání smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, předem o každé změně úrokové sazby před nabytím její účinnosti. Pokud tuto informační povinnost věřitel nesplní, není změna úrokové sazby vůči spotřebiteli účinná.

Odstavec 3 stanoví informační povinnosti věřitele v průběhu trvání spotřebitelského úvěru ve formě možnosti přečerpání.

Také do tohoto ustanovení se promítá stěžejní konstrukce celého zákona, aby spotřebitel obdržel vždy včas potřebné informace. K§8 Zákon stanoví, že v případě, kdy smlouva o spotřebitelském úvěru neobsahuje potřebné informace a spotřebitel se této skutečnosti dovolá, úročí se spotřebitelský úvěr od počátku, tj. od okamžiku uzavření smlouvy s věřitelem pouze ve výši diskontní sazby platné

11 v době uzavření smlouvy. Věřitel přitom nemůže po spotřebiteli požadovat ani žádné jiné platby, a to rovněž se zpětným účinkem od okamžiku uzavření smlouvy. Toto ustanovení je součástí důsledné ochrany slabší smluvní strany – spotřebitele, a je transpozicí obecného požadavku směrnice na stanovení účinných, přiměřených a odrazujících sankcí.

Jedná se o obdobný sankční mechanismus, který obsahovala i stávající právní úprava. Jediným rozdílem oproti současnému stavu je okamžik, od kdy nastanou účinky uplatnění práva spotřebitele. Úročení úvěru dle diskontní sazby ČNB v případě porušení povinnosti je jednoduchý zavedený mechanismus, který účinně motivuje věřitele a přináší spotřebiteli případnou finanční výhodu v případě pochybení věřitele. Zároveň s ním není spojena okamžitá povinnost vrátit celý poskytnutý úvěr. Jde o speciální sankci za nedodržení „povinností poskytnout informace“.

K§9 Nově zavedenou povinností, která ve stávající právní úpravě stanovena není, je povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Toto posouzení pak musí být provedeno s náležitou odbornou péčí. Jedná se v podstatě o právní zakotvení přirozeného zájmu věřitelů správně odhadnout schopnost spotřebitele splatit poskytnutý úvěr, který již nyní věřitelé ve vlastním zájmu aplikují. Zároveň se jedná o částečnou konkretizaci obecné povinnosti jednat obezřetně, která je pro banky zakotvena v ustanovení § 12 zákona o bankách.

Vzhledem k tomu, že implementovaná směrnice požaduje, aby byl pro věřitele zajištěn přístup k databázím používaným pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitelů, ukládá zákon osobám, které zpracovávají příslušné údaje o spotřebitelích, aby umožnily přístup k těmto údajům i zahraničním věřitelům, a to za nediskriminujících podmínek. Nediskriminujícími podmínkami pro zahraniční věřitele se pak rozumí stejné podmínky jaké jsou stanoveny pro věřitele české. To znamená, že je-li do registru přístup na členském základě, členové mají stejná práva a povinnosti (zejména povinnost do rejstříku poskytovat informace o svých dlužnících). Je pak věcí členů rozhodnout o tom, koho za člena přijmou či nikoli. Pro posuzování žádosti o přijetí však nesmí být použito hledisko, které by bylo chápáno jako diskriminační pro zahraniční věřitele. Konečně pokud mají za stávající situace do registru přístup pouze české banky, musí mít nově přístup i zahraniční banky, nikoliv nebankovní subjekty. Pro zahraniční věřitele se tak zavádí tzv. národní režim.

12

Dále pokud věřitel na základě vyhledávání v databázi žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítne, je povinen okamžitě a bezplatně vyrozumět spotřebitele o výsledku tohoto vyhledávání a sdělit mu údaje o použité databázi.

K § 10 Cílem právní úpravy je vytvoření fungujícího vnitřního trhu a zajištění vysokého stupně ochrany spotřebitelů v celém Společenství, což vyžaduje zajistit srovnatelnost informací týkajících se RPSN v rámci celého Společenství.

RPSN je možno považovat za jeden z nejpodstatnějších institutů sloužících k orientaci na úvěrovém trhu. RPSN vyjadřuje hodnotu všech závazků (čerpání, plateb a poplatků) budoucích nebo stávajících, dohodnutých mezi věřitelem a spotřebitelem. Vypočítává se podle matematického vzorce uvedeného v příloze č. 5. Jednou z položek, které se započítávají do RPSN, jsou náklady na vedení účtu zaznamenávajícího platební transakce a čerpání. Jedná se však jen o bezpodmínečně nutné náklady na vedení účtu.

Předmětné ustanovení jednoznačně vymezuje, jaké náklady lze a jaké nelze zahrnout, a jaké se použijí pro účely výpočtu. Při výpočtu se předpokládá, že smlouva zůstane platná po smluvenou dobu a že bude jak ze strany věřitele tak ze strany spotřebitele plněna řádně a včas. Rovněž tak se předpokládá, že výpůjční úroková sazba a další poplatky zůstanou pevné ve vztahu k původní úrovni a budou se uplatňovat až do konce platnosti úvěrové smlouvy.

K § 11 V souladu s některými dalšími eurokonformními předpisy, které řeší problematiku ochrany spotřebitele, je i zde dána spotřebiteli možnost od smlouvy odstoupit ve lhůtě 14 dnů od jejího uzavření bez sankcí a bez povinnosti zdůvodnění.

Jedná se o významný institut ochrany spotřebitele, který prohlubuje obecná ustanovení o právu na odstoupení od smlouvy. Přijetím zvláštního režimu pro odstoupení dojde k posílení ochrany spotřebitele především tím, že k jeho uplatnění již není zapotřebí splnění dalších podmínek, jak je tomu v případě odstoupení z důvodů předpokládaných v občanském zákoníku. Čtrnáctidenní lhůta má spotřebiteli umožnit plně si uvědomit svá práva a povinnosti

13 plynoucí ze smlouvy, a poskytnout dostatek času pro porozumění, zvážení a ověření veškerých poskytnutých informací.

Neposkytnutí stanovených informací znamená natolik závažné porušení povinností ze strany věřitele, že zakládá právo spotřebitele odstoupit od smlouvy v prodloužené lhůtě.

Pokud spotřebitel uplatní toto své právo, má povinnost tak učinit před uplynutím lhůty, tj. nejpozději v poslední den lhůty, a to písemně, formou a postupem stanoveným v zákoně. Informace o podmínkách pro výkon tohoto práva jsou podstatnou náležitostí úvěrové smlouvy. Věřitel má po odstoupení od smlouvy nárok na splacení jistiny a úroku, který se vypočítá na základě dohodnuté úrokové sazby. Na druhou stranu věřitel nemá právo požadovat po spotřebiteli žádné jiné odškodnění s výjimkou odškodnění za případné nevratné poplatky zaplacené věřitelem orgánu veřejné správy. Takovými poplatky se rozumí například poplatky za ověření podpisů na smlouvách.

V případě, že je na smlouvě o spotřebitelském úvěru závislý další závazek např. ve formě doplňkové služby (typicky pojištění), zánikem smlouvy zanikají i další související závazky.

K § 12 Předmětné ustanovení upravuje možnost ukončení spotřebitelského úvěru sjednaného na dobu neurčitou výpovědí. Garantuje tak smluvní volnost stran a jejich svobodné rozhodnutí o ukončení platnosti smlouvy uzavřené na dobu neurčitou s tím, že sjednaná výpovědní doba ze strany spotřebitele nesmí překročit jeden měsíc. V případě, že výpovědní doba nebyla sjednána, je výpověď spotřebitele účinná okamžitě, jakmile dojde věřiteli. Ze strany věřitele nesmí být výpovědní doba kratší než dva měsíce.

K § 13 Pokud se na tom strany ve smlouvě dohodly, může věřitel z objektivních důvodů, to znamená z důvodů, které nejsou závislé na jeho vůli, ukončit právo spotřebitele na čerpání z úvěrové smlouvy na dobu neurčitou. Věřitel je však povinen uvědomit spotřebitele o tomto ukončení a jeho důvodech, nezakazuje-li to jiný právní předpis.

14 K § 14 V případě smluv o vázaném spotřebitelském úvěru se jedná o smlouvy, kde poskytnutý úvěr slouží výhradně k financování smlouvy o dodání konkrétního zboží nebo poskytnutí konkrétních služeb. Smlouva o vázaném spotřebitelském úvěru je jednostranně závislá (§ 275 odst. 3 obchodního zákoníku) na smlouvě o dodání zboží nebo poskytnutí služby. V případě, že spotřebitel využije svého práva na odstoupení od smlouvy o dodání zboží nebo služeb, a tudíž nedojde k plnění, na jehož úhradu byl spotřebitelský úvěr sjednán, zaniká tím též smlouva o vázaném spotřebitelském úvěru. O této skutečnosti je spotřebitel povinen věřitele informovat.

S uplatněním uvedených práv nesmí být spojováno navýšení nákladů na spotřebitelský úvěr, neboť uvedené důsledky byly vyvolány neplněním ze strany dodavatele nebo tím, že dodavatel neplnil řádně.

Účelem odstavce 3 poslední věty je zamezení problémům, které nastávaly při podomních prodejích zboží a reklamních a prodejních zájezdech, kde v případě odstoupení od smlouvy o koupi zboží měl spotřebitel i nadále povinnost splácet úvěr, resp. vrátit poskytnuté peněžní prostředky věřiteli i přesto, že mu ze strany prodávajícího nebyla vrácena kupní cena.

Pokud je dodáno vadné zboží nebo poskytnuta vadná služba, má mít ve smyslu směrnice (článek 15 odst. 2) spotřebitel právo uplatnit prostředky nápravy i vůči věřiteli, pokud prostředky nápravy, které má vůči prodávajícímu nebo poskytovateli služby, již byly uplatněny, avšak nebyly uspokojeny. Pokud jde o rozsah a podmínky pro uplatnění těchto prostředků nápravy, byla možnost úpravy přenechána na členských státech.

Rozsah prostředků nápravy v našem právním řádu je již obecně dán příslušnými ustanoveními občanského zákoníku v závislosti na druhu smluvního typu – kupní smlouva, smlouva o dílo, přičemž může být rozšířen individuálními smluvními ujednáními. Nároky vyplývající z uplatnění odpovědnosti za vady se odvíjejí dále od charakteru zjištěné vady, tj. zda je vada odstranitelná nebo neodstranitelná. U vady odstranitelné přichází v úvahu oprava věci, výměna věci, případně lze připustit i slevu z kupní ceny, pokud vada nebrání v řádném užívání věci. V případě vady neodstranitelné se jedná o výměnu věci nebo odstoupení od smlouvy. Práva z odpovědnosti za vady se uplatňují u prodávajícího nebo poskytovatele služby, pokud se však smluvní strany nedohodly na jiném způsobu.

15 Z pohledu transpozice je povinností zakotvit ve vnitrostátní právní úpravě pro spotřebitele prostředek (nebo prostředky) nápravy využitelný vůči věřiteli v případě, že dodavatel zboží nebo poskytovatel služeb nedostojí svým povinnostem ani po uplatnění příslušných prostředků nápravy.

Z veřejné diskuse lze dovodit preferenci uplatnění zákonných nároků (uplatnění odpovědnosti za vady výrobků) primárně u prodávajících či poskytovatelů služeb. Teprve po vyčerpání veškerých prostředků, včetně soudních, by bylo možné obrátit se na věřitele. Zcela jednoznačně je odmítána možnost, aby finanční instituce byly nuceny řešit reklamační či jiné spory. Tato činnost finančním institucím nepřísluší. Z toho důvodu zákon umožňuje spotřebiteli uplatňovat u věřitele pouze nároky na peněžité plnění.

Spotřebitel tak může vůči věřiteli, jako ručiteli pohledávky, uplatnit právo na peněžité plnění uznané prodávajícím resp. poskytovatelem služby, nebo takové právo, které je pravomocně přiznáno v soudním či rozhodčím řízení, přičemž prodávající nebo poskytovatel služby dobrovolně neplnili.

K § 15 Spotřebiteli se přiznává právo vyrovnat své závazky kdykoli před datem splatnosti. V takovém případě má rovněž právo na poměrné snížení celkových nákladů úvěru a nákladů za zbývající dobu platnosti smlouvy. Věřitel má současně právo na spravedlivé a objektivně odůvodněné odškodnění za případné náklady přímo spojené s předčasným splacením úvěru.

Pro případy, kdy je odškodnění možné požadovat, se stanoví, že výše odškodnění nesmí přesáhnout 1 % předčasně splacené části celkové výše spotřebitelského úvěru, pokud doba mezi předčasným splacením a sjednaným koncem smluvního vztahu přesahuje jeden rok. Pokud je tato doba kratší, nesmí výše náhrady nákladů přesáhnout 0,5 % předčasně splacené části celkové výše spotřebitelského úvěru. Současně se stanoví, že žádné odškodnění nesmí přesáhnout částku úroku, kterou by spotřebitel zaplatil během doby od předčasného splacení do sjednaného konce smluvního vztahu.

Výpočet odškodnění, na něž má věřitel právo, musí být průhledný a srozumitelný spotřebiteli již v předsmluvní fázi a v každém případně v průběhu plnění úvěrové smlouvy.

16 Předmětné ustanovení obsahuje též výčet výjimek (stanovených v souladu s implementovanou směrnicí), kdy není možné požadovat odškodnění za předčasné splacení.

Naproti tomu se ochrana, kterou poskytují ustanovení tohoto paragrafu, nevztahuje na případné šikanózní jednání ze strany spotřebitele. Je třeba respektovat též ustanovení § 3 odstavce 1 občanského zákoníku, podle nějž výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

K § 16 Oproti „přečerpání“, které je ve smlouvě předpokládáno, se překročením rozumí faktické zpřístupnění peněžních prostředků, které přesahují aktuální zůstatek na platebním účtu spotřebitele. Pokud věřitel umožní takové překročení, je povinen spotřebitele informovat o nákladech, které mu vzniknou v důsledku tohoto překročení – tj. o úrokové sazbě, sankcích, poplatcích a úrocích z prodlení. Pokud takové překročení trvá déle než jeden měsíc, je věřitel povinen spotřebitele uvědomit o tomto překročení, poskytnout informaci o jeho výši, úrokové sazbě, a to včetně uvedení sankcí, poplatků nebo úroků z prodlení.

Ustanovení odstavce 3 stanoví další povinnosti v případě výrazného překročení. Výrazné překročení je třeba posuzovat individuálně vzhledem k okolnostem konkrétního případu. Překročení lze například poměřovat s výší sjednaného přečerpání, případně obvyklých kladných zůstatků na daném účtu předtím, než došlo k překročení.

K § 17 Nová právní úprava zavádí zcela nově povinnosti i pro zprostředkovatele spotřebitelských úvěrů. V prvé řadě je zprostředkovatel povinen poskytnout předsmluvní informace v takovém rozsahu, v jakém by je měl poskytnout věřitel.

Zprostředkovatel je dále povinen nejen v případné reklamě, ale i v dokumentaci pro spotřebitele uvést rozsah svých oprávnění, tedy zejména, zda spolupracuje výhradně s jedním nebo s více věřiteli nebo jako tzv. nezávislý makléř, který tuto činnost nevykonává pro žádného věřitele. Dále v případě, že spotřebitel uhradí zprostředkovateli odměnu za zprostředkování, je třeba sjednání této odměny zaznamenat v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat.

17 K § 18 Skutečnost, že spotřebitel splácí spotřebitelský úvěr prostřednictvím směnky nebo šeku nebo zajišťuje-li jimi jeho splacení, nesmí být spotřebiteli na újmu. Věřitel si musí počínat tak, aby spotřebiteli byla zachována všechna práva, která mu vyplývají ze smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr.

K § 19 Nově je působnost k výkonu dozoru nad dodržováním povinností stanovených tímto zákonem rozdělena mezi dva dozorové orgány – Českou obchodní inspekci a Českou národní banku. Toto řešení na straně jedné umožňuje využít zkušenosti, které při výkonu dohledu nad poskytováním spotřebitelských úvěrů získala Česká obchodní inspekce, a na straně druhé svěřuje České národní bance dohled nad dodržováním povinností při poskytování spotřebitelského úvěru v případě těch subjektů, které jinak spadají pod její dohled.

K § 20 a § 21 Obsahem uvedených ustanovení je konkrétní vymezení správních deliktů, které jsou formulovány tak, aby odpovídaly zásadám nové koncepce správního trestání, schválené usnesením vlády č. 162 ze dne 20. února 2002, včetně standardních ustanovení týkajících se správního trestání.

Členění je dáno okruhem subjektů, kterým jsou v předmětném předpisu ukládány povinnosti, tj. věřitelé, zprostředkovatelé a osoby, které jsou oprávněny zpracovávat údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti a které jsou oprávněny poskytovat přístup k těmto údajům třetím osobám.

K § 22 Společná ustanovení obsahují v odstavcích 1 až 4 výčet výjimek, které se uplatní v režimu spotřebitelských úvěrů ve formě možnosti přečerpání splatných do 1 měsíce, splatných na požádání nebo do 3 měsíců, dále v případě kdy se odkládá v důsledku prodlení spotřebitele platba nebo mění způsob splácení a v režimu spotřebitelských úvěrů v případě překročení.

Vzhledem k tomu, že v praxi je pro spotřebitele zpravidla problematické před soudem prokázat negativní skutečnost (např. skutečnost, že věřitel neposkytnul povinné předsmluvní

18 informace), se v odůvodněných případech z důvodu posílení ochrany spotřebitele přenáší důkazní břemene ze spotřebitele na věřitele.

K § 23 Toto ustanovení řeší použití stávajícího zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, a současně nově přijaté právní úpravy.

K § 24 Zrušovacím ustanovením dochází ke zrušení stávající právní úpravy - zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru.

K části druhé – Změna živnostenského zákona K § 25 Předmětná novela živnostenského zákona stanoví, že spotřebitelský úvěr bude moci poskytovat nebo jeho poskytnutí zprostředkovávat pouze osoba, která má oprávnění k provozování živnosti vázané s předmětem podnikání „Poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru“.

K § 26 V současné době jsou na našem trhu poskytovány spotřebitelské úvěry jak bankovními tak nebankovními subjekty. Činnost bank a spořitelních a úvěrních družstev není ve smyslu zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „živnostenský zákon“) považována za živnost a pro její výkon je nezbytné splnit řadu veřejnoprávních

požadavků

angažovanosti,

odborné

a organizačních

předpokladů,

(plnění

způsobilosti reálnost

kapitálových

požadavků,

a občanské

bezúhonnosti

ekonomických

kalkulací

požadavků osob,

úvěrové

technických

o budoucí

likviditě

a rentabilitě apod.) s tím, že o udělení povolení působit jako banka nebo spořitelní a úvěrní družstvo rozhoduje Česká národní banka.

Ve smyslu stávající právní úpravy může poskytovat spotřebitelský úvěr nebo jej zprostředkovávat subjekt, který splní podmínky pro vydání živnostenského oprávnění k volné

19 živnosti (konkrétně v oboru 70 – služby v oblasti administrativní správy a služby organizačně hospodářské povahy, resp. oboru 47 – zprostředkování obchodu a služeb). Na rozdíl od bank či spořitelních a úvěrních družstev tyto subjekty poskytují úvěry z vlastních zdrojů, a proto veřejnoprávní požadavky směřující k jejich finanční stabilitě nejsou zapotřebí v takovém rozsahu. Rozsah obou uvedených oborů je však v současné době koncipován značně široce, tudíž nelze jednoznačně vyčíslit, kolik subjektů v nich registrovaných fakticky poskytuje nebo zprostředkovává spotřebitelský úvěr. V rámci diskuse byla zvažována možnost zavedení registrace všech subjektů poskytujících nebo zprostředkovávajících spotřebitelský úvěr a jako nejschůdnější bylo přijato řešení, které je obsahem předmětného ustanovení. Jeho podstatou je, že spotřebitelský úvěr bude moci poskytovat nebo jeho poskytnutí zprostředkovávat pouze osoba, která má oprávnění k provozování živnosti vázané s předmětem podnikání „Poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru“.

Jednoleté přechodné období má věřitelům i zprostředkovatelům působícím doposud v režimu živnosti volné poskytnout dostatečný časový prostor na to, aby splnili podmínky, které jsou spojené s provozováním této nové vázané živnosti.

K části třetí a čtvrté – Změna zákona o České obchodní inspekci a změna zákona o České národní bance K § 27 a § 28 Na rozdíl od současné právní úpravy se nově zavádí dělená pravomoc v rámci dozorové činnosti. U subjektů, které již nyní spadají pod dohled České národní banky, bude tato instituce dozorovat také dodržování podmínek stanovených tímto zákonem. Nebankovní subjekty podnikající na základě živnostenského oprávnění bude i nadále dozorovat Česká obchodní inspekce. Nově se dozorová činnost nebude vztahovat pouze na samotné poskytovatele úvěru, nýbrž i na zprostředkovatele spotřebitelského úvěru.

Toto nové pojetí dozorové činnosti vyžaduje přijetí změny zákona o České obchodní inspekci a změny zákona o České národní bance.

20

K části páté – Účinnost K § 29 Zákon nabývá účinnost dnem 1. ledna 2011.

K příloze č. 1 V této příloze je obsažen výčet informací, které musí obsahovat každá nabídka (reklama) spotřebitelského úvěru nebo nabídka jeho zprostředkování, jestliže je její součástí jakýkoli údaj o nákladech spotřebitelského úvěru.

K příloze č. 2 V této příloze je obsažen výčet informací, které musí být spotřebiteli poskytnuty před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr.

K příloze č. 3 V této příloze je obsažen výčet informací, které musí být uvedeny ve smlouvě, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr.

K příloze č. 4 V této příloze je obsažen výčet informací, které musí být spotřebiteli poskytovány po dobu trvání spotřebitelského úvěru ve formě možnosti přečerpání.

K příloze č. 5 V této příloze je uveden způsob výpočtu roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr.

K příloze č. 6 V této příloze je uveden formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.

21 K příloze č. 7 V této příloze je uveden formulář pro informace o spotřebitelském úvěru poskytovaném ve formě možnosti přečerpání a za účelem sjednání nové smlouvy, kterou se odkládá platba nebo mění způsob splácení.

V Praze dne 22. února 2010

Předseda vlády

Ministr financí

22

Příloha Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR Ministerstvo financí

ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA RIA

Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (transpozice směrnice 2008/48/ES)

2

Obsah

1. 2.

NÁZEV................................................................................................................................................5 DŮVOD PŘEDLOŽENÍ A CÍLE .................................................................................................5 Obsah....................................................................................................................................................2 • Identifikace problémů, stanovení cílů, rizika spojená s nečinností ................................5 Návrh možných variant řešení.............................................................................................6 • • Dotčené subjekty ...................................................................................................................6 • Dopady na podnikatelské prostředí ....................................................................................7 • Dopady sociální a na životní prostředí ...............................................................................7 • Konzultace..............................................................................................................................7 Implementace a vynucování.................................................................................................8 • • Přezkum účinnosti.................................................................................................................9

3.

VÝBĚR VARIANT ŘEŠENÍ, VYHODNOCENÍ NÁKLADŮ A PŘÍNOSŮ ...................10 Popis existující regulace pro danou oblast .........................................................................9 • Hlavní oblasti zákona ...................................................................................................................10 Oblast působnosti................................................................................................................10 Informace v reklamě ...........................................................................................................11 Předsmluvní informace.......................................................................................................11 Odpovědné půjčování (povinnost posoudit úvěruschopnost) .....................................12 Právo na odstoupení od smlouvy......................................................................................13 Předčasné splacení...............................................................................................................13 Podstatné náležitosti smluv................................................................................................14 Povinnosti zprostředkovatelů ............................................................................................15 II. Diskrece..........................................................................................................................................16 Článek 2 odst. 5 – Omezení působnosti u směrnicí definovaných subjektů............................16 Článek 2 odst. 6 – Omezení působnosti v případě refinancování úvěru ..................................20 Článek 4 odst. 1 – Standardní informace uváděné v reklamě.....................................................22 Článek 4 odst. 2 – Uvádění RPSN v reklamě v případě úvěrů ve formě přečerpání.............23 Článek 6 odst. 2 – Uvádění RPSN v předsmluvních informacích v případě úvěrů ve formě možnosti přečerpání .........................................................................................................................25 Článek 10 odst. 5 písm. f) – Uvádění RPSN v úvěrové smlouvě v případě úvěrů ve formě možnosti přečerpání .........................................................................................................................28 Článek 16 odst. 4 – Odškodnění věřitele v případě předčasného splacení...............................31 I. Vnitrostátní úprava úvěrových smluv s celkovou výší úvěru nižší než 200 eur .........36 II. Vnitrostátní úprava úvěrových smluv, které jsou zajištěny zástavním právem k nemovitosti či jiným obdobným zajišťovacím právem .......................................................39 III. Vnitrostátní úprava úvěrových smluv ve formě možnosti přečerpání, kde úvěr musí být splacen do jednoho měsíce .........................................................................................41 IV. Vnitrostátní úprava úvěrových smluv, kde je úvěr poskytnut bez úroků a poplatků a úvěrových smluv, které musí být splaceny do tří měsíců a platí se pouze zanedbatelné poplatky..........................................................................................................................................42 V. Vnitrostátní úprava úvěrových smluv, při jejichž uzavření se žádá, aby spotřebitel složil věřiteli do úschovy nějakou věc........................................................................................44 Článek 5 odst. 6 – Povinnost asistence při výběru produktu .....................................................46 I.

3 Článek 9 – Přístup k databázím.......................................................................................................49 Článek 10 odst. 1 a 2 – Náležitosti úvěrových smluv a sankce za jejich neuvedení ................50 Článek 15 odst. 2 – Prostředky nápravy u smluv o vázaném úvěru ..........................................55 Článek 20 – Dohled a přístup do odvětví......................................................................................58 4.

KONTAKTY A PROHLÁŠENÍ O SCHVÁLENÍ RIAChyba! Záložka není definována. Článek 24 – Mimosoudní řešení sporů ze spotřebitelských úvěrů.............................................66

4 Seznam zkratek AČSS APMČR CBCB ČBA ČLFA ČNB ČOI ČSÚ FA MV PPFT SČS SOS SPES SOCR ÚOOÚ VOP EHP EK EU Směrnice zákon č. 321/2001 Sb. RPSN

- Asociace českých stavebních spořitelen - Asociace podnikatelek a manažerek ČR - Czech Banking Credit Bureau - Česká bankovní asociace - Česká leasingová a finanční asociace - Česká národní banka - Česká obchodní inspekce - Český statistický úřad - Finanční arbitr - Ministerstvo vnitra - Poradna při finanční tísni, o.p.s. - Sdružení českých spotřebitelů - Sdružení obrany spotřebitelů - Sdružení SPES - Svaz obchodu a cestovního ruchu - Úřad pro ochranu osobních údajů - Veřejný ochránce práv - Evropský hospodářský prostor - Evropská komise - Evropská unie - Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS - zákon o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. - roční procentní sazba nákladů

5

1. NÁZEV Zákon o některých podmínkách sjednávaní spotřebitelského úvěru a o změně některých zákonů, který transponuje směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS

2. DŮVOD PŘEDLOŽENÍ A CÍLE •

Identifikace problémů, stanovení cílů, rizika spojená s nečinností

Cílem přijetí nové právní úpravy je harmonizování smluv o spotřebitelských úvěrech, omezení úvěrových rizik a v důsledku toho posílení důvěry spotřebitelů v úvěrový trh. Naplnění těchto cílů je předpokladem rozvoje trhu spotřebitelských úvěrů, a to jak na národní úrovni, tak přeshraničně. Hodnocení účinnosti stávající právní úpravy v rámci Společenství odhalilo významné rozdíly mezi právními předpisy jednotlivých členských států v oblasti úvěrů poskytovaných fyzickým osobám. Tato skutečnost de facto a de iure vede v některých případech k narušení hospodářské soutěže mezi věřiteli ve Společenství a vytváří překážky na vnitřním trhu tam, kde členské státy přijaly různá kogentní ustanovení přísnější než ustanovení podle směrnice Rady 87/102/EHS o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se spotřebitelského úvěru. Tím je omezována schopnost spotřebitele přímo využívat nabízené přeshraniční úvěry. To v konečném důsledku vede k omezování poptávky po zboží a službách. Rovněž je nezbytné, aby nová legislativa reagovala na značný vývoj úvěrových produktů nabízených spotřebitelům. Na trhu se objevují nové úvěrové nástroje a jejich využití se dále rozvíjí. Stávající předpisy je proto nutné změnit a případně rozšířit jejich působnost. Je důležité, aby trh nabízel dostatečný stupeň ochrany spotřebitele a zajistil tak důvěru spotřebitelů. Nabídka spotřebitelských úvěrů musí probíhat za optimálních podmínek jak pro ty, kdo úvěr nabízejí, tak pro ty, kdo o něj žádají. Mají-li se spotřebitelé kvalifikovaně rozhodovat, je nezbytné, aby měli před uzavřením úvěrové smlouvy adekvátní informace o podmínkách a nákladech úvěru a o svých povinnostech. Celkové náklady úvěru pro spotřebitele proto musí zahrnovat veškeré náklady, včetně úroku, provizí, daní, poplatků pro zprostředkovatele úvěru a veškerých poplatků, které spotřebitel platí v souvislosti s úvěrovou smlouvou. Aby byla nová legislativa v praxi dostatečně účinná, musí ji doprovázet vhodná opatření pro podporu odpovědných praktik ve všech fázích úvěrového vztahu. Tato opatření zahrnují například informování a vzdělávání spotřebitelů, včetně upozornění na rizika spojená s prodlením při splátkách a s nadměrným zadlužením. Především na rozšiřujícím se úvěrovém trhu je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování ani neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“) zavazuje v článku 27 odst. 1 členské státy, aby do 11. června 2010 uvedly svoji národní legislativu do souladu s touto směrnicí. Nezajištění této harmonizace v prostředí národní legislativy by bylo kvalifikováno jako porušení závazku členského státu vůči Společenství.

6 Směrnice má být transponována v režimu plné harmonizace. Při její transpozici do tuzemského právního řádu se u institutů upravených takovou směrnicí nemohou členské státy odchýlit od úpravy, která je obsažena ve směrnici. Avšak vzhledem k tomu, že v mnohých případech bylo nutné respektovat zájmy členských států na udržení stávajícího regulatorního režimu nebo nebylo možné prosadit jednotně akceptovatelné řešení, směrnice na řadě míst dává členským státům výslovně možnost přijmout v rámci určitých mantinelů odchylnou úpravu v podobě tzv. diskrecí. Vedle toho byly při přípravě transpozičního zákona ve směrnici identifikovány též tzv. faktické diskrece, tedy ustanovení, která pouze obecně vymezují cíl, jehož má být směrnicí dosaženo, přičemž je členským státům ponechán velký prostor pro to, jak požadovaného cíle dosáhnou. Do kategorie faktických diskrecí lze rovněž zahrnout oblasti směrnicí neupravené, které je však možné v souvislosti s transpozicí směrnice vnitrostátně upravit. •

Návrh možných variant řešení

V rámci přípravy implementace uvedené směrnice byly zvažovány tři základní varianty možné transpozice, a to: 1. nulová varianta (tedy netransponování Směrnice a ponechání stávající národní právní úpravy beze změny) – v tomto případě nepřipadá v úvahu, neboť se jedná o implementaci práva EU s tím, že náš právní řád nemá odpovídající právní úpravu, 2. transponování Směrnice novelou zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. (dále jen „zákon č. 321/2001 Sb.“) a 3. transponování směrnice novým zákonem, který by nahradil stávající právní úpravu. Zvolena byla varianta třetí, a to vzhledem ke značné rozsáhlosti navrhovaných změn. Vyhodnocení nákladů a přínosů a výběr varianty řešení u každé jednotlivé diskrece i faktické diskrecí je obsaženo v části III předkládané Závěrečné zprávy RIA. •

Dotčené subjekty

Pro účely dopadové studie byly vymezeny 3 skupiny subjektů, kterých se směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru dotýká. 1) Poskytovatelé spotřebitelských úvěrů -

bankovní poskytovatelé spotřebitelských úvěrů (banky, spořitelní a úvěrní družstva, pobočky zahraničních bank),

-

nebankovní poskytovatelé živnostenského oprávnění,

-

zprostředkovatelé úvěru, kteří v rámci své živnosti, podnikání nebo povolání za úplatu předkládají nebo nabízejí úvěrové smlouvy spotřebitelům, pomáhají spotřebitelům prováděním přípravných prací pro uzavření úvěrové smlouvy nebo uzavírají úvěrové smlouvy se spotřebiteli jménem věřitele.

spotřebitelských

úvěrů,

2) Příjemci spotřebitelských úvěrů (spotřebitelé) 3) Třetí strany (např. státní orgány, orgány dohledu)

kteří

podnikají

na

základě

7 U těchto skupin jsou dále posuzovány dopady Směrnice jako celku i dopady jednotlivých diskrecí a faktických diskrecí. •

Dopady na podnikatelské prostředí Přínosy

Předpokládá se, že zavedení jednotných podmínek na území celého Společenství povede ke zjednodušení přeshraničního poskytování spotřebitelských úvěrů a prodeje zboží, tedy k rozšíření nabídky pro spotřebitele. Nová právní úprava rovněž posílí postavení těch podnikatelů, kteří postupují zodpovědně a dodržují zásady poctivého obchodu. Posílení ochrany spotřebitele povede také k větší důvěře spotřebitelů v trh a tím i v podnikatelské subjekty na tomto trhu působící. Zátěže Podnikatelé nabízející spotřebitelský úvěr budou poskytovat větší rozsah informací zájemcům o uzavření úvěrové smlouvy. Podobně tomu bude při vlastním uzavírání smlouvy. Musí počítat s tím, že někteří klienti využijí stanovené lhůty pro odstoupení od smlouvy bez jakýchkoliv sankcí nebo že úvěr předčasně splatí. Povinné bude rovněž posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jedná se o jednu z priorit směrnice, která má pomoci ochránit spotřebitele před nadměrnou zadlužeností. •

Dopady sociální a na životní prostředí

Z návrhu zákona nevyplývají žádné sociální dopady ani dopady na rovnost mužů a žen. Předložený návrh nebude mít negativní dopady na životní prostředí. •

Konzultace

Ministerstvo průmyslu a obchodu a Ministerstvo financí připravily konzultační materiál obsahující popisy jednotlivých možných řešení vybraných ustanovení směrnice a konkrétní otázky k dané problematice. Cílem bylo zapojení široké odborné veřejnosti do procesu transpozice a získání připomínek a návrhů využitelných pro přípravu paragrafovaného znění zákona a získání informací k hodnocení dopadů regulace (RIA). -

-

Konzultační materiál byl rozčleněn na 5 základních oblastí: otázky k ustanovením směrnice umožňujícím vybrat vhodnou variantu transpozice – tzv. diskrecím (např. u předsmluvních informací můžeme upravit rozsah pomoci, kterou musí věřitel poskytnout spotřebiteli při objasňování poskytovaných informací), dohled a přístup do odvětví, možnosti vnitrostátní úpravy (např. zda nevyužít možnosti rozšířit úpravu úvěrových smluv i na úvěry pod hranicí 200 eur), mimosoudní řešení sporů, další otázky ke kvantifikaci dopadů regulace.

8 Konzultační materiál byl zveřejněn na internetových stránkách MPO dne 1. října 2008. Současně byly osloveny vybrané subjekty (asociace bankovních i nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, Česká národní banka, Finanční arbitr, spotřebitelské organizace apod.) a upozorněny na uvedený materiál. Lhůta pro zaslání reakcí byla stanovena k 31. říjnu 2008. Ke konsultačnímu materiálu se vyjádřilo celkem 17 subjektů – Česká obchodní inspekce (ČOI) – Finanční arbitr (FA) – Česká národní banka (ČNB) – Český statistický úřad (ČSÚ) – Ministerstvo vnitra (MV) – Veřejný ochránce práv (VOP) – Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) – Česká bankovní asociace (ČBA) – Asociace českých stavebních spořitelen (AČSS) – Česká leasingová a finanční asociace (ČLFA) – Asociace podnikatelek a manažerek ČR (APMČR) – Svaz obchodu a cestovního ruchu (SOCR) – Sdružení obrany spotřebitelů (SOS) – Sdružení českých spotřebitelů (SČS) – Sdružení SPES (SPES) – Poradna při finanční tísni, o.p.s. (PPFT) – Zlatá Koruna V přípravném období rovněž proběhla přímá jednání se zástupci některých dotčených institucí, jako např. s ČNB, ČOI, ČBA a Czech Banking Credit Bureau (CBCB). •

Implementace a vynucování A) Veřejnoprávní dohled

Dozor nad bankovními poskytovateli spotřebitelských úvěrů (banky, spořitelní a úvěrní družstva, pobočky zahraničních bank), bude nově vykonávat ČNB, neboť je pro kontrolu těchto subjektů vybavena potřebnými nástroji, informacemi a profesionálními pracovníky. Dozor nad nebankovními poskytovateli spotřebitelských úvěrů, kteří podnikají na základě živnostenského oprávnění, bude nadále vykonávat ČOI, která již nyní provádí kontroly na základě zmocnění daného v zákoně č. 321/2001 Sb. B) Řešení soukromoprávních sporů Kromě zakotvení účinného veřejnoprávního dozoru nad dodržováním povinností stanovených zákonem dojde také k posílení soukromoprávních prostředků ochrany práv spotřebitelů. Vedle standardní možnosti obrátit se se svou žalobou k soudu spotřebitelé nově získají možnost obrátit se též na FA. V návaznosti na zkušenosti z činnosti FA a jeho specializaci na oblast finančních služeb budou jeho kompetence rozšířeny i na oblast mimosoudního řešení sporů vycházejících ze spotřebitelských úvěrů. FA je členem sítě FIN-NET sdružující instituce mimosoudního řešení

9 spotřebitelských sporů z oblasti finančního trhu v Evropském hospodářském prostoru. V rámci této sítě je možné řešit i přeshraniční spory. •

Přezkum účinnosti

Komise průběžně sleduje účinnost přijatých právních úprav na vnitřní trh a na spotřebitele a i v tomto případě se předpokládá, že bude každých pět let (poprvé 12. května 2013) přezkoumávat stanovené limity a procentní hodnoty používané k výpočtu výše odškodnění v případě předčasného splacení. Výsledky svých zjištění, které budou vycházet z podkladů od jednotlivých členských států, bude Komise předkládat Evropskému parlamentu a Radě, případně spolu s návrhem na odpovídající změnu předmětné evropské právní úpravy. Předpokládá se vyhodnocování účinnosti přijaté právní úpravy i na našem vnitřním trhu a to jak ze strany dozorových orgánů, tak ze strany spotřebitelských organizací. •

Popis existující regulace pro danou oblast

V současné době je spotřebitelský úvěrový trh regulován zákonem č. 321/2001 Sb., který implementoval směrnici Rady 87/102/EHS o sbližování zákonů a dalších právních a správních předpisů členských států týkajících se spotřebitelského úvěru.

10

3.

VÝBĚR VARIANT ŘEŠENÍ, VYHODNOCENÍ NÁKLADŮ A PŘÍNOSŮ

Při zpracovávání identifikace nákladů a přínosů byla použita následující metodika: 1. Popis problematiky s vymezením variant 2. Popis dopadů u jednotlivých variant 3. Shrnutí veřejné konzultace 4. Výběr varianty řešení Identifikace nákladů a přínosů je rozčleněna do 3 hlavních skupin: I.

Hlavní oblasti zákona

II.

Diskrece

III.

Faktické diskrece

I.

Hlavní oblasti zákona

Oblast působnosti Oblast působnosti zákona vychází z transponované směrnice. Zákon se vztahuje obecně na úvěrové smlouvy, které pomocí negativní definice dále konkretizuje. Úroveň regulace je diferencována - např. u smluv ve formě možnosti přečerpání musí být splněny pouze některé podmínky. Celá řada typů úvěrů je ze zákona vyňata. Jedná se například o úvěrové smlouvy, jejichž účelem je nabytí nebo zachování vlastnických práv k pozemku nebo k budově, úvěrové smlouvy, které jsou výsledkem urovnání dosaženého před soudem či úvěrové smlouvy, ve kterých se sjednává půjčka poskytnutá bez úroku nebo jakékoli úplaty. Působnost zákona se však může vztahovat i na úvěrové smlouvy, které jsou z působnosti směrnice vyňaté – viz faktickou diskreci čl. 2 Vnitrostátní úprava oblastí směrnicí neupravených. Působnost zákona je v některých aspektech širší a v jiných užší než působnost zákona č. 321/2001 Sb. Nově budou z působnosti vyloučeny např. smlouvy uzavírané při provozování činnosti zastaváren nebo některé úvěry poskytované zaměstnavateli svým zaměstnancům za výhodnějších podmínek. Na druhou stranu se zvyšuje horní hranice pro zahrnutí úvěru do působnosti zákona. PŘÍNOSY Poskytovatelé spotřebitelských úvěrů Příjemci spotřebitelských úvěrů (spotřebitelé) Třetí strany

+

vyšší právní jistota

+

vyšší míra ochrany spotřebitelů

+

umožnění poskytování některých typů úvěrů za zvýhodněných podmínek (zastavárny, zaměstnanecké úvěry, aj.)

NEGATIVA A NÁKLADY Poskytovatelé spotřebitelských

−

11 úvěrů Příjemci spotřebitelských úvěrů (spotřebitelé) Třetí strany

−

−

Informace v reklamě Je-li veřejnost informována o úvěru formou reklamy uvádějící úrokovou sazbu nebo jiný nákladový údaj, musí být v takové reklamě uvedeny tzv. standardní informace. Jde především o RPSN, výpůjční úrokovou sazbu, celkovou výši úvěru či povinnost uzavřít smlouvu o doplňkové službě související se spotřebitelským úvěrem, zejména pojištění. Zákon č. 321/2001 Sb. v § 3 stanovuje pouze povinnost uvádět v reklamě, která obsahuje úrokovou sazbu nebo jiný údaj o nákladech, RPSN. Stanovení povinnosti uvádět další údaje v reklamě tak představuje novou povinnost, která s sebou ponese pro poskytovatele spotřebitelských úvěrů jisté dodatečné náklady. U reklam v televizi je dokonce téměř nemožné všechny uvedené údaje během velmi krátké doby trvání reklamy uvést. Pozitivním efektem stanovení této povinnosti má být vyšší informovanost spotřebitelů již ve fázi reklamy a z toho vyplývající vyšší míra ochrany spotřebitelů. PŘÍNOSY +

možná vyšší důvěra spotřebitelů v prezentované produkty

+ + +

obecně vyšší transparentnost trhu vyšší míra ochrany spotřebitelů vyšší míra informovanosti již ve fázi reklamy

+

možné snížení počtu stížností na poskytovatele spotřebitelských úvěrů vyplývající z vyšší informovanosti spotřebitelů

Poskytovatelé spotřebitelských úvěrů

− − −

Příjemci spotřebitelských úvěrů (spotřebitelé)

− − −

vyšší míra regulace a vyšší administrativní náročnost vyšší náklady na reklamu znemožnění uvádění některých údajů v reklamě z důvodu dodatečné povinnosti uvést poté standardní informace – možná nižší účinnost reklamy na spotřebitele možné obcházení ze strany podnikatelů možné zdražení úvěrů a tedy i zhoršení dosažitelnosti případné neinformování o důležitých údajích v reklamě v případě neuvádění žádných údajů ze strany poskytovatelů

Třetí strany

−

Poskytovatelé spotřebitelských úvěrů Příjemci spotřebitelských úvěrů (spotřebitelé) Třetí strany

NEGATIVA A NÁKLADY

Předsmluvní informace Oproti současnému stavu bude klientovi před uzavřením smlouvy poskytována řada nových informací. Této informační povinnosti se nelze zprostit. Důvodem zavádění této povinnosti je nízká míra informovanosti spotřebitelů o nabízeném spotřebitelském úvěru v současné době. Nově tak musí být poskytnuty například informace o druhu úvěru, o věřiteli a případně o zprostředkovateli úvěru, o zboží nebo službě a v některých případech o jejich ceně v hotovosti.

12 PŘÍNOSY Poskytovatelé spotřebitelských úvěrů Příjemci spotřebitelských úvěrů (spotřebitelé)

+

možná vyšší důvěra spotřebitelů způsobená transparentností nabídky

+ +

Třetí strany

+

vyšší míra ochrany spotřebitelů možnost jednoduchého cenového srovnání úvěrů v předsmluvní fázi (povinnost uvádět RPSN, úrokovou sazbu) vyšší informovanost spotřebitelů možné snížení počtu stížností na poskytovatele spotřebitelských úvěrů vyplývající z vyšší informovanosti spotřebitelů

+

NEGATIVA A NÁKLADY Poskytovatelé spotřebitelských úvěrů Příjemci spotřebitelských úvěrů (spotřebitelé) Třetí strany

− −

−

vyšší míra regulace a vyšší administrativní náročnost vyšší náklady složitější cesta k získání spotřebitele coby klienta prodloužení doby získávání úvěru možné zdražení úvěrů a tedy i zhoršení dosažitelnosti

− −

nezbytnost dozorovat více povinností – nutnost určit efektivní dohled složitá prokazatelnost porušení povinnosti

− −

Odpovědné půjčování (povinnost posoudit úvěruschopnost) Posoudit úvěruschopnost spotřebitele věřitelem je nově zavedenou povinností, která dosud nebyla v českém právním řádu výslovně stanovena. V případech, kdy je to vhodné, může věřitel konzultovat získané údaje s registry dlužníků. Toto ustanovení právně zakotvuje přirozený zájem věřitelů správně odhadnout schopnost spotřebitele splácet. Například banky ve vlastním zájmu již principy odpovědného půjčování aplikují. Právě tento přirozený zájem vedl věřitele k vytvoření registrů dlužníků, ať již pozitivních nebo negativních. Do takovýchto registrů by nově měli mít všichni věřitelé, včetně věřitelů z ostatních členských států, přístup na nediskriminační bázi. PŘÍNOSY Poskytovatelé spotřebitelských úvěrů Příjemci spotřebitelských úvěrů (spotřebitelé) Třetí strany

+

snížení rizika poskytnutí tzv. „špatných úvěrů“ a tedy finanční ztráty

+

ochrana spotřebitelů před jejich předlužením

+

nižší zatížení stran podílejících se na vymáhání pohledávek, tedy především soudců a exekutorů možné snížení předluženosti občanů a jejich neschopnosti splácet

+

NEGATIVA A NÁKLADY Poskytovatelé spotřebitelských úvěrů

−

Příjemci spotřebitelských úvěrů (spotřebitelé) Třetí strany

−

−

−

vyšší míra regulace možné zvýšení nákladů v důsledku administrativní náročnosti (bude-li např. nutné ve spise každého klienta zakládat důkazy o jeho řádném prověření) a v souvislosti s novou zákonnou povinností vysvětlit informace spotřebiteli možné zdražení úvěrů a z toho vyplývající zhoršení dosažitelnosti úvěrů

složitá prokazatelnost porušení této povinnosti (nutnost pro dozorový orgán stanovit jasná pravidla pro prokázání splnění této povinnosti)

13 Právo na odstoupení o Zákon nově stanoví možnost spotřebitele odstoupit od úvěrové smlouvy bez uvedení důvodu ve lhůtě 14 kalendářních dnů od jejího uzavření.

Právo na odstoupení od smlouvy je výhodné pro spotřebitele, neboť je mu nově přiznána možnost znovu zvážit, zda bylo nutné smlouvu o úvěru uzavírat. Lze předpokládat, že právo na odstoupení od smlouvy bude mimo jiné kompenzovat negativní dopady zrušení požadavku na písemnou formu uzavření smlouvy. Věřitel má po odstoupení od smlouvy nárok na splacení jistiny a úroku, který se vypočítá na základě dohodnuté úrokové sazby, a to i tehdy, pokud právě výše úrokové sazby je důvodem pro odstoupení od smlouvy, například pokud spotřebitel zjistil, že uzavřel smlouvu, která stanoví vyšší úrokovou sazbu, než je na trhu obvyklé. Na druhou stranu věřitel nemůže po spotřebiteli požadovat žádná další plnění v souvislosti s odstoupením od smlouvy.

Právo na odstoupení od smlouvy PŘÍNOSY Poskytovatelé spotřebitelských úvěrů

+ +

věřitelé poskytující úvěr s nižší úrokovou sazbou a výhodnějšími podmínkami mohou získat dodatečnou konkurenční výhodu zvýhodnění seriózních věřitelů a možná eliminace nátlakové formy prodeje


+ + + +

snížení rizika uzavření nevýhodných úvěrů eliminace nátlakové formy prodeje vyšší úroveň ochrany spotřebitelů možné přispění k ochraně spotřebitelů před jejich předlužením

Třetí strany

+


− − −

vyšší míra regulace a vyšší administrativní náročnost zvýšení nákladů možné zneužití spotřebitelem


−

Třetí strany

−

možné zdražení úvěrů a z toho vyplývající zhoršení dosažitelnosti úvěrů doručení zboží v případě vázaného úvěru, prodávající dodá až po uplynutí lhůty pro odstoupení od smlouvy neochota podnikatelů prodávat zboží na spotřebitelský úvěr a vyžadování jiných forem úhrady nebo možné dodání zboží až po uplynutí 14denní lhůty pro odstoupení od smlouvy nezbytnost dozorovat více povinností

−

−

Předčasné splacení Toto právo na rozdíl od výše uvedených není v českém právním řádu novinkou, již v zákoně však budou stanovena jasná pravidla pro jeho využití týkající se především úpravy věřitelova nároku na odškodnění. Věřitel má právo uplatnit nárok na spravedlivé a objektivní odškodnění za předčasné splacení v závislosti na částce nebo způsobu výpočtu, který je stanoven ve smlouvě o úvěru. To znamená, že věřitel má pouze nárok na takové odškodnění, které je stanoveno ve smlouvě o úvěru. Navíc je celková částka poskytovaného odškodnění limitována. Je stanoveno, že výše odškodnění nesmí přesáhnout 1 % (resp. 0,5 %) předčasně splacené výše úvěru. Jde o významný

14 rozdíl mezi novou a stávající úpravou. V současné době sice spotřebitel má právo na předčasné splacení, avšak nebylo dosaženo účelu směrnice 87/102/EHS, tedy spravedlivého snížení nákladů v případě předčasného splacení, vzhledem k velmi vágním ustanovením současné právní úpravy.

PŘÍNOSY Poskytovatelé spotřebitelských úvěrů

+ +

zvýšení právní jistoty při určování výše odškodnění možná vyšší důvěra spotřebitelů


+ + + + +

eliminace neodůvodněně vysokých odškodnění za předčasné splacení zlepšení mobility spotřebitelů snadnější možnost zbavení se dluhů (v případě mimořádného příjmu atp.) zvýšení právní jistoty při určování výše odškodnění vyšší míra ochrany spotřebitelů

Třetí strany

+


−

NEGATIVA A NÁKLADY


− −

vyšší míra regulace a vyšší administrativní náročnost snížení příjmů vyplývajících z předčasného splacení (dle údajů ČBA se náklady spojené s předčasným splacením úvěru pohybují ve výši 500 Kč na jeden úvěr) možné zneužití ze strany spotřebitelů možné zdražení úvěrů a z toho vyplývající zhoršení dosažitelnosti úvěrů

−

nezbytnost dozorovat více povinností

−

Podstatné náležitosti smluv Oproti současnému stavu se rozsah náležitostí ve smlouvě zvyšuje. Mezi podstatné náležitosti smluv, které se nemění, patří například stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr nebo ustanovení o právu na předčasné splacení spotřebitelského úvěru. Na druhou stranu nová úprava jde mnohem dále a nově se tak podstatnými náležitostmi stávají například informace o případném požadovaném zajištění úvěru nebo také informace o zboží nebo službě a o jejich ceně (v případě úvěrů ve formě odložené platby a smluv o vázaném úvěru) nebo dokonce informace o poplatcích za vedení jednoho nebo více účtů, je-li otevření účtu povinné. Nově se podstatnou náležitostí stávají i informace, které výrazně zvýší právní jistotu, a to informace o postupu v případě ukončení smlouvy, o možnosti mimosoudního řešení spotřebitelských sporů ze smlouvy a o označení příslušného orgánu dozoru. PŘÍNOSY Poskytovatelé spotřebitelských úvěrů Příjemci spotřebitelských úvěrů (spotřebitelé)

+

zvýšení právní jistoty

+ + +

zvýšení právní jistoty lepší pochopení závazku spotřebitelem vyšší míra ochrany spotřebitelů

Třetí strany

+

Poskytovatelé

−

NEGATIVA A NÁKLADY vyšší míra regulace a vyšší administrativní náročnost

15 spotřebitelských úvěrů Příjemci spotřebitelských úvěrů (spotřebitelé) Třetí strany

−

možné zvýšení nákladů

−

možné zdražení úvěrů a z toho vyplývající zhoršení dosažitelnosti úvěrů

−


Povinnosti zprostředkovatelů Nová právní úprava zavádí zcela nově i povinnosti pro zprostředkovatele spotřebitelských úvěrů. V prvé řadě je zprostředkovatel povinen poskytnout předsmluvní informace v takovém rozsahu, v jakém by je měl poskytnout věřitel. Zprostředkovatel je dále povinen nejen v případné reklamě, ale i v dokumentaci pro spotřebitele uvést rozsah svých oprávnění, tedy zejména, zda pracuje výhradně s jedním nebo s více věřiteli nebo jako nezávislý makléř. Dále v případě, že spotřebitel uhradí zprostředkovateli odměnu za zprostředkování, je třeba sjednání této odměny zaznamenat na papíře nebo na jiném trvalém nosiči. Konečně zprostředkovatel je povinen pomoci spotřebiteli a poskytnout mu potřebná vysvětlení tak, aby byl spotřebitel schopen posoudit, zda navrhovaná úvěrová smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Toto vysvětlení je nicméně předmětem diskrece.

PŘÍNOSY Poskytovatelé a zprostředkovatelé spotřebitelských úvěrů Příjemci spotřebitelských úvěrů (spotřebitelé) Třetí strany

+

+ + + +

zvýšení právní jistoty vyšší ochrana spotřebitelů vyšší informovanost spotřebitelů o způsobu distribuce a její ceně lepší pochopení závazku spotřebitelem

+

NEGATIVA A NÁKLADY Poskytovatelé a zprostředkovatelé spotřebitelských úvěrů Příjemci spotřebitelských úvěrů (spotřebitelé) Třetí strany

−

−

vyšší míra regulace a vyšší administrativní náročnost pro zprostředkovatele úvěrů zvýšení nákladů zprostředkovatelů

−

možné zdražení úvěrů

−


16

II. Diskrece Článek 2 odst. 5 – Omezení působnosti u směrnicí definovaných subjektů

1) POPIS PROBLEMATIKY S VYMEZENÍM VARIANT Směrnice vymezuje v článku 2 svoji oblast působnosti. Obecně stanoví, že se vztahuje na úvěrové smlouvy a zároveň pomocí negativní definice tyto smlouvy konkretizuje. V 5. odstavci článku 2 dává směrnice možnost členským státům vztahovat pouze vybraná ustanovení také na úvěrové smlouvy uzavřené směrnicí definovaným subjektem. Tento subjekt směrnice definuje jako organizaci, která je založena pro vzájemný prospěch svých členů; nevykazuje zisk ve prospěch jiných osob, než jsou její členové; plní společenské poslání požadované vnitrostátním právem; přijímá a spravuje úspory a poskytuje úvěrové zdroje pouze svým členům; poskytuje úvěr na základě RPSN, která je nižší než sazba převládající na trhu nebo která podléhá stropu stanovenému vnitrostátním právem a jejíž členství je omezeno na osoby bydlící nebo zaměstnané v konkrétní oblasti nebo zaměstnance konkrétního zaměstnavatele včetně jeho bývalých zaměstnanců, kteří jsou v důchodu, nebo osoby splňující jiné podmínky stanovené podle vnitrostátního práva jako základ pro existenci společné vazby mezi členy. Alinea 1 tohoto odstavce dále umožňuje členským státům vyjmout z působnosti směrnice úvěrové smlouvy uzavřené takovou organizací úplně za podmínky, že celková hodnota všech existujících úvěrových smluv uzavřených danou organizací není významná ve vztahu k celkové hodnotě všech existujících úvěrových smluv v členském státě, v němž má organizace sídlo, a celková hodnota všech existujících úvěrových smluv uzavřených všemi takovými organizacemi v daném členském státě je nižší než 1 % celkové hodnoty všech existujících úvěrových smluv uzavřených v tomto členském státě. Z uvedeného vyplývá, že v čl. 2 odst. 5 jsou obsaženy hned dvě diskrece. Ta první umožňuje členským státům snížit požadavky na úvěrové smlouvy v režii neziskových společensky prospěšných organizací, kdežto druhá diskrece umožňuje tyto smlouvy za zpřísněných podmínek vyloučit z působnosti směrnice úplně. Vzhledem k tomu, že si v současné době nejsme vědomi existence takovéhoto subjektu, zejména vzhledem k podmínce dané čl. 2 odst. 5. písm. c) – tedy subjekt plní společenské poslání požadované vnitrostátním právem, a ani veřejná konzultace jeho existenci neprokázala, je následující analýza pouze hypotetická a vychází z předpokladu, že je možná budoucí existence vymezeného subjektu.

17 Při implementaci Směrnice do našeho právního řádu existují 4 varianty: Varianta I Využití první diskrece – tj. zjednodušení režimu úvěrových smluv uzavřených se směrnicí definovaným subjektem jako věřitelem Varianta II Využití druhé diskrece – tj. vyjmutí úvěrových smluv z režimu směrnice v případě, že směrnicí definovaná organizace (věřitel) splní stanovené podmínky Varianta III Využití obou diskrecí – tj. současné využití varianty I. i II. Varianta IV Nevyužití diskrecí – tj. nevyužití žádné z variant

2) POPIS DOPADŮ U JEDNOTLIVÝCH VARIANT Varianta I Využití první diskrece – tj. zjednodušení režimu úvěrových smluv uzavřených se směrnicí definovaným subjektem jako věřitelem První diskrece umožňuje členským státům snížit požadavky na úvěrové smlouvy v režii neziskových společensky prospěšných organizací. Vyjmuty jsou v tomto případě: povinnost poskytnout předsmluvní informace, některé informace uvedené v úvěrové smlouvě (např. právo spotřebitele obdržet bezplatně tabulku umoření, postup použitý při uplatnění práva na ukončení platnosti smlouvy aj.), povinnosti u úvěrových smluv ve formě přečerpání, právo na odstoupení od smlouvy a úprava smluv o vázaném úvěru. V současné době si nejsme vědomi existence organizací splňujících požadavky stanovené směrnicí.


+ +


+


−

+

zjednodušení úvěrových smluv vybraných poskytovatelů tito poskytovatelé nemusí plnit veškeré požadavky vyplývající ze zákona (předsmluvní informace, smluvní podmínky, informace v reklamě aj.), nemusí posuzovat úvěruschopnost spotřebitelů – možné nižší náklady zjednodušení uzavírání úvěrových smluv, které mají být prospěšné (SČS) možné rychlejší vyřízení úvěru (z důvodu nenutnosti plnit veškeré zákonné požadavky, zejména ověření úvěruschopnosti)

+ NEGATIVA A NÁKLADY −

možná nižší důvěra spotřebitelů vůči těmto vybraným poskytovatelům oproti ostatním poskytovatelům, kteří plní všechny požadavky ze zákona vyplývající diskriminační vůči ostatním poskytovatelům – nerovné podmínky

18 Příjemci spotřebitelských úvěrů (spotřebitelé) Třetí strany

− − − −

nižší regulace – možnost zneužití ze strany poskytovatelů nižší transparentnost poskytovaných úvěrových služeb (neexistence povinnosti poskytnout předsmluvní informace, neexistence povinnosti vysvětlení produktů ze strany poskytovatele) snížení ochrany spotřebitele ze směrnice vyplývající komplikovanější pro dozorový orgán – nutnost posuzovat, zda daný poskytovatel spadá do stanovené kategorie či nikoliv

Varianta II Využití druhé diskrece – tj. vyjmutí úvěrových smluv z režimu směrnice v případě, že směrnicí definovaná organizace (věřitel) splní stanovené podmínky Druhá diskrece tyto úvěrové smlouvy umožňuje vyjmout z režimu směrnice úplně, avšak za předpokladu, že budou splněny dodatečné podmínky odvíjející se od objemu uzavřených smluv. Problémem je však komplikovanost, ne-li nemožnost, v českých podmínkách zjistit, zda příslušný subjekt nebo jeho produkt spadá do dané kategorie (tedy plní stanovené podmínky).


+ +


+

zjednodušení úvěrových smluv vybraných poskytovatelů vybraní poskytovatelé nemusí u těchto produktů plnit žádné požadavky vyplývající ze zákona (předsmluvní informace, smluvní podmínky, informace v reklamě aj.) – nižší náklady zjednodušení uzavírání úvěrových smluv, které mají být prospěšné členům organizace (SČS)

+ NEGATIVA A NÁKLADY

Poskytovatelé spotřebitelských úvěrů Příjemci spotřebitelských úvěrů (spotřebitelé)

− − − − −

Třetí strany

− −

náklady na vedení evidence potřebné k určení splnění daných podmínek (objemy úvěrů) diskriminační vůči ostatním poskytovatelům – nerovné podmínky nižší transparentnost poskytovaných úvěrových služeb (neexistence povinnosti poskytnout předsmluvní informace, neexistence povinnosti vysvětlení produktů ze strany poskytovatele) neexistence regulace takovýchto úvěrových smluv – možnost zneužití ze strany poskytovatelů snížení ochrany spotřebitele ze směrnice vyplývající náklady na vedení evidence celkové hodnoty všech úvěrů stanovených organizací a všech spotřebitelských úvěrů v ekonomice - nutnost statistických výpočtů nemožnost přesně určit podmínky stanovené v zákoně (směrnici)

Varianta III Využití obou diskrecí – tj. současné využití varianty I. i II. Tato možnost se nabízí jako maximální zjednodušení režimu takových úvěrových smluv. Nezisková společensky prospěšná organizace, jejíž uvěrové smlouvy byly doposud z režimu směrnice vyloučeny, by po překročení stanoveného objemu uzavřených úvěrových smluv byla nucena dodržovat jenom některá ustanovení směrnice. Ovšem výše uvedené problémy (neexistence uvedených subjektů, nemožnost určení dané kategorie) platí i u této varianty.

19


+ +


+

zjednodušení úvěrových smluv vybraných poskytovatelů tito poskytovatelé nemusí veškeré požadavky vyplývající ze zákona (předsmluvní informace, smluvní podmínky, informace v reklamě aj.), příp. nemusí plnit žádné – možné nižší náklady zjednodušení uzavírání úvěrových smluv, které mají být prospěšné členům organizace (SČS)



− −

−


Třetí strany

− − − − −

náklady na vedení evidence potřebné k určení splnění daných podmínek (objemy úvěrů) diskriminační vůči ostatním poskytovatelům – nerovné podmínky možná nižší důvěra spotřebitelů vůči těmto vybraným poskytovatelům oproti ostatním poskytovatelům, kteří plní všechny požadavky ze zákona vyplývající nižší regulace, příp. neexistence regulace takovýchto úvěrových smluv – možnost zneužití ze strany poskytovatelů nižší transparentnost poskytovaných úvěrových služeb (neexistence povinnosti poskytnout předsmluvní informace, neexistence povinnosti vysvětlení produktů ze strany poskytovatele) snížení ochrany spotřebitele ze směrnice vyplývající náklady na vedení evidence celkové hodnoty všech úvěrů stanovených organizací a všech spotřebitelských úvěrů v ekonomice nemožnost přesně určit podmínky stanovené v zákoně (směrnici)

Varianta IV Nevyužití diskrecí – tj. nevyužití žádné z variant V neprospěch využití těchto diskrecí hovoří výše uvedené problémy a také fakt, že by zde mohlo vzniknout riziko zneužití těchto produktů. PŘÍNOSY +

rovné podmínky poskytovatelů na trhu spotřebitelských úvěrů

+ + + +

existence stejné regulace pro všechny poskytovatele (povinnost poskytnout předsmluvní informace, úprava úvěrových smluv aj.) posílení úrovně ochrany spotřebitele zpřehlednění situace na trhu spotřebitelských úvěrů transparentnost trhu – rovné podmínky


− −

zvýšené náklady těchto vybraných poskytovatelů vyplývající z regulace možnost zdražení tohoto typu úvěrů, znemožnění jejich poskytování


−

možnost zrušení takovýchto „výhodnějších“ úvěrových smluv nebo jejich komplikovanější uzavírání


NEGATIVA A NÁKLADY

−

20 3) SHRNUTÍ VEŘEJNÉ KONZULTACE Většina dotazovaných subjektů se vyjádřila pro Variantu IV – tedy nevyužití žádné z diskrecí. ČNB zvažovala, zda mezi subjekty vyjmenované v čl. 2 odst. 5 písm. a) až e) patří družstevní záložny. Nicméně nakonec usoudila, že tyto pod příslušnou definici spíše nespadají a také se přiklonila k Variantě IV. 4) VÝBĚR VARIANTY ŘEŠENÍ Vzhledem k tomu, že si v současné době nejsme vědomi existence organizací splňujících požadavky stanovené směrnicí (zejména pak požadavku stanoveném v písm. c) čl. 2 odst. 5) a vzhledem k preferencím konzultovaných subjektů volíme Variantu IV – nevyužití žádné z diskrecí. Pro obtížnost nastavení kriterií, která musí uvedené subjekty splňovat, je vyhodnocení jejich splnění v současné době ze strany samotných podnikatelských subjektů, ale i dozorových orgánů nereálné. Dotčené subjekty nemají k dispozici informace potřebné k vyhodnocení, zda celková hodnota všech existujících smluv uzavřených takovými organizacemi v členském státě je nižší než 1 % celkové hodnoty všech smluv uzavřených v tomto členském státě. Lze se oprávněně obávat, že v praxi v důsledku chybného vyhodnocení by mnohé subjekty na sebe výjimku aplikace volnějšího režimu nesprávně vztahovaly.

Článek 2 odst. 6 – Omezení působnosti v případě refinancování úvěru

1) POPIS PROBLEMATIKY S VYMEZENÍM VARIANT V 6. odstavci čl. 2 dává směrnice členským státům možnost stanovit, že pro úvěrové smlouvy, které stanoví možnost ujednání mezi věřitelem a spotřebitelem o odložení platby nebo metodách splácení, pokud je spotřebitel již v prodlení podle původní úvěrové smlouvy, se také použijí pouze vybraná ustanovení směrnice. To však jenom za podmínky, že je pravděpodobné, že by tato ujednání mohla odvrátit případné soudní řízení týkající se tohoto prodlení a spotřebitel by tím nepodléhal méně výhodným podmínkám, než jaké byly stanoveny v původní úvěrové smlouvě. Čl. 2 odst. 6 se týká pouze úvěrových smluv uzavíraných s původním věřitelem v případě, že spotřebitel je u tohoto věřitele v prodlení dle původní úvěrové smlouvy a kde dochází pouze k odložení plateb či změně metody splácení. Tato diskrece umožňuje členským státům zjednodušit režim úvěrových smluv, které jsou pro spotřebitele obecně prospěšné. Jejím využitím by došlo ke zjednodušení uzavírání smluv, jejichž cílem je předcházení nejtěžším důsledkům platební neschopnosti. Na druhé straně obecně platí, že každé takové uvolnění představuje do určité míry možnost zneužití.

21 Při implementaci Směrnice do našeho právního řádu existují 2 varianty: Varianta I Využití diskrece – tj. zjednodušení režimu u úvěrových smluv pro spotřebitele výhodných Varianta II Nevyužití diskrece

2) POPIS DOPADŮ U JEDNOTLIVÝCH VARIANT Varianta I Využití diskrece – tj. zjednodušení režimu u úvěrových smluv pro spotřebitele výhodných Tato diskrece umožňuje členským státům zjednodušit režim úvěrových smluv, které jsou pro spotřebitele obecně prospěšné, tedy využít pouze vybraná ustanovení směrnice. Vyjmuty jsou v tomto případě: povinnost poskytnout předsmluvní informace, některé informace uvedené v úvěrové smlouvě (např. právo spotřebitele obdržet bezplatně tabulku umoření, postup použitý při uplatnění práva na ukončení platnosti smlouvy aj.), povinnosti u úvěrových smluv ve formě přečerpání, právo na odstoupení od smlouvy, smlouvy o vázaném úvěru a postoupení práv.

PŘÍNOSY Poskytovatelé spotřebitelských úvěrů Příjemci spotřebitelských úvěrů (spotřebitelé)

+

Třetí strany

+


−

Třetí strany

−

+ + +

není nutné plnit některé požadavky vyplývající ze zákona (předsmluvní informace, smluvní podmínky aj.), které nejsou pro tento typ smlouvy relevantní – možné nižší náklady zjednodušení refinancování úvěrových smluv rychlejší vyřízení refinancování úvěru (z důvodu nenutnosti plnit veškeré zákonné požadavky) spotřebitelé nebudou podléhat méně výhodným podmínkám vzhledem k původní smlouvě možná redukce práce exekutorů, soudů

NEGATIVA A NÁKLADY

− −

možnost zneužití ze strany poskytovatelů – v případě, že nové podmínky nebudou výhodnější horší schopnost posouzení výhodnosti podmínek nové smlouvy

22 Varianta II Nevyužití diskrece Obecně platí, že každé uvolnění představuje do určité míry možnost zneužití ze strany věřitele, a proto je nutné zvážit, jestli budou důsledky převážně pozitivní nebo naopak. PŘÍNOSY Poskytovatelé spotřebitelských úvěrů Příjemci spotřebitelských úvěrů (spotřebitelé) Třetí strany

+ +

existence přísnější regulace těchto smluv – nižší možnost zneužití ze strany poskytovatelů

+

transparentnost trhu – rovné podmínky


−

nutnost plnit veškeré požadavky vyplývající ze zákona, některé pro daný typ smlouvy zbytečné – možné vyšší náklady

−

nedojde k zjednodušení uzavírání úvěrových smluv pro spotřebitele prospěšných

−

3) SHRNUTÍ VEŘEJNÉ KONZULTACE Více subjektů se vyjádřilo pro využití diskrece - Variantu I – tj. zjednodušení režimu u úvěrových smluv pro spotřebitele výhodných. ČNB výběr této varianty podmínila tím, že se musí jednat o uzavření smlouvy se stejným věřitelem, což je v tomto případě splněno. 4) VÝBĚR VARIANTY ŘEŠENÍ Vzhledem k tomu, že většina konzultovaných subjektů se vyjádřila pro Variantu I a také vzhledem k tomu, že se jedná o úvěr uzavřený s původním věřitelem, kdy dochází pouze ke změně plateb nebo metody splácení, byla vybrána Varianta I – Využití diskrece, tj. zjednodušení režimu u úvěrových smluv pro spotřebitele výhodných.

Článek 4 odst. 1 – Standardní informace uváděné v reklamě Směrnice vymezuje v článku 4 Standardní informace uváděné v reklamě. Výčet těchto standardních informací je uveden v odst. 2. Odst. 1 tohoto článku stanoví, že jakákoli reklama týkající se úvěrových smluv, jež uvádí úrokovou sazbu nebo jakékoli údaje o nákladech úvěru pro spotřebitele, musí uvádět standardní informace v souladu s tímto článkem.

23 Směrnice dále v druhém pododstavci odst. 1 stanoví, že členské státy mohou v případě, že vnitrostátní právní předpisy vyžadují, aby v reklamách týkajících se úvěrových smluv, které neuvádějí úrokovou sazbu ani jakékoli údaje o nákladech úvěru pro spotřebitele, byla uváděna RPSN, v tomto případě uvádět pouze RPSN. Zákon č. 321/2001 Sb. v § 3 stanoví, že jestliže je nabízen spotřebitelský úvěr nebo zprostředkování smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, reklamou nebo nabídkou zboží nebo služby obsahující úrokovou sazbu nebo jakékoli údaje týkající se nákladů na úvěr, musí být jejich součástí RPSN nebo příklad jejího výpočtu. Lze tedy shrnout, že česká vnitrostátní právní úprava neobsahuje ustanovení, které by u reklam neobsahujících úrokovou sazbu nebo náklady na úvěr vyžadovalo uvádění RPSN. V této situaci není dle výkladu MF a MPO diskrece relevantní. Tento výklad byl potvrzen i na transpozičním workshopu konaném dne 27. listopadu 2008 v Bruselu.

Článek 4 odst. 2 – Uvádění RPSN v reklamě v případě úvěrů ve formě přečerpání

1) POPIS PROBLEMATIKY S VYMEZENÍM VARIANT Směrnice v článku 4 Standardní informace uváděné v reklamě v odst. 2 stanoví šest požadavků na informace, které musí být obsaženy v reklamě na úvěrové smlouvy, a to jasným, výstižným a zřetelným způsobem prostřednictvím reprezentativního příkladu. Písmeno c) tohoto odstavce obsahuje požadavek informovat o RPSN, ovšem v případě úvěrové smlouvy ve formě možnosti přečerpání (čl. 2 odst. 3) mohou členské státy rozhodnout, že RPSN není třeba uvádět. Reklama na úvěrové smlouvy v případě úvěrových smluv ve formě možnosti přečerpání tedy může nebo nemusí obsahovat RPSN, záleží na rozhodnutí členského státu. Čl. 2 odst. 3 definuje přečerpání jako úvěr, který musí být splacen na požádání nebo do tří měsíců. Na tento typ úvěrových smluv se použijí pouze některá ustanovení směrnice. V ČR pod tento typ úvěru patří např. kontokorentní úvěr. Při implementaci Směrnice do našeho právního řádu existují 2 varianty: Varianta I Využití diskrece - tj. reklama na spotřebitelský úvěr ve formě možnosti přečerpání nebude obsahovat RPSN Varianta II Nevyužití diskrece - tj. reklama na spotřebitelský úvěr ve formě možnosti přečerpání bude obsahovat RPSN

2) POPIS DOPADŮ U JEDNOTLIVÝCH VARIANT Varianta I Využití diskrece - tj. reklama na spotřebitelský úvěr ve formě možnosti přečerpání nebude obsahovat RPSN

24 V případě využití této diskrece a neuvedení RPSN v reklamě na úvěrové smlouvy ve formě přečerpání by došlo k zjednodušení režimu úvěrových smluv tohoto typu. Vzhledem k tomu, že u této úvěrové smlouvy není předem známa ani výše úvěru, ani harmonogram splácení, není možné RPSN stanovit. Reklama na tento typ úvěrové smlouvy bude i nadále obsahovat ostatní údaje uvedené v odst. 2 tohoto článku. Na druhou stranu obecně platí, že každé takové uvolnění představuje do určité míry možnost zneužití ze strany věřitele, případně zprostředkovatele a vede k oslabení postavení spotřebitele, neboť bude ochuzen o významný srovnávací faktor úvěrových smluv. Je také nutno poznamenat, že Česká republika byla v průběhu jednání o textu směrnice zastáncem režimu maximální harmonizace u povinnosti uvádět RPSN i u úvěrových smluv ve formě možnosti přečerpání. Mimoto je třeba zmínit, že i v dalších článcích směrnice je umožněno v případě úvěrových smluv ve formě přečerpání RPSN neuvádět. Je tedy žádoucí sladit rozhodnutí ve všech těchto případech.

PŘÍNOSY Poskytovatelé spotřebitelských úvěrů Příjemci spotřebitelských úvěrů (spotřebitelé) Třetí strany

+

není nutné odhadovat RPSN pro úvěr ve formě možnosti přečerpání, které mimoto nemá vysokou vypovídací schopnost – zjednodušení a možné snížení nákladů

+

spotřebitelé nebudou mateni nepřesnou výší RPSN (u úvěru ve formě možnosti přečerpání nelze stanovit přesné RPSN)


−

možná nižší důvěra spotřebitelů způsobená neinformováním o RPSN u některých typů úvěrů (v porovnání s jinými)

− −

nemožnost jednoduchého srovnání jednotlivých produktů ve fázi reklamy netransparentnost, riziko nepřehlednosti, oslabení postavení spotřebitele možnost zneužití ze strany poskytovatele

Třetí strany

−

rozdílné podmínky pro obdobné produkty (kontokorentní úvěr x kreditní karty)


Varianta II Nevyužití diskrece - tj. reklama na spotřebitelský úvěr ve formě možnosti přečerpání bude obsahovat RPSN V případě nevyužití této diskrece bude reklama na úvěrové smlouvy ve formě možnosti přečerpání obsahovat standardní informace uvedené v odst. 2, včetně RPSN. PŘÍNOSY Poskytovatelé spotřebitelských úvěrů Příjemci spotřebitelských úvěrů (spotřebitelé)

+

možná vyšší důvěra spotřebitelů způsobená plnou transparentností nabídky (ovšem s omezenou vypovídací schopností)

+

možnost jednoduchého cenového srovnání úvěrů již ve fázi reklamy (ovšem s omezenou vypovídací schopností)

25 Třetí strany

+


−

možné vyšší náklady na reklamu (nutnost obsahu více informací) vyšší míra regulace a vyšší administrativní náročnost


−

špatná vypovídací schopnost ukazatele RPSN v případě úvěru ve formě možnosti přečerpání – pro některé spotřebitele může působit matoucím dojmem

−

−

3) SHRNUTÍ VEŘEJNÉ KONZULTACE Více subjektů se vyjádřilo pro využití diskrece - Variantu I – tj. reklama na spotřebitelský úvěr ve formě možnosti přečerpání nebude obsahovat RPSN. V rámci konsultací je poukazováno na skutečnost, že kontokorent je klasickým příkladem úvěru, pro který je obtížné RPSN stanovit. Pokud by se v případě těchto typů úvěrů měla uvádět RPSN (jak ve smlouvě, tak v reklamě), je zcela nezbytné spotřebiteli poskytnout informaci, za využití jakých hypotéz byla RPSN vypočtena. Spotřebitel si musí být vědom toho, že kontokorentní úvěr mu poskytuje určitou volnost, přičemž uvedená hodnota RPSN, která je uvedena ve smlouvě či reklamě, vyjadřuje maximální míru této volnosti (přičemž maximální možné čerpání a odložení splátek na nejzazší možnou dobu s sebou nese maximální výši úroků). V praxi je chování dlužníka zpravidla odlišné. Hodnota RPSN v daném případě pak neodráží skutečné chování dlužníka. Zcela jistě bude existovat značná část spotřebitelů, která bude vypovídací schopnost RPSN v případě kontokorentu chybně interpretovat. V daném případě je pak diskutabilní vypovídací schopnost RPSN. 4) VÝBĚR VARIANTY ŘEŠENÍ Vzhledem k tomu, že více konzultovaných subjektů se vyjádřilo pro Variantu I, a k tomu, že RPSN u úvěrů ve formě možnosti přečerpání nemá příliš vysokou vypovídací schopnost a je značně složité, zejména ve fázi reklamy, RPSN určit, byla vybrána Varianta I – Využití diskrece, tj. reklama na spotřebitelský úvěr ve formě možnosti přečerpání nebude obsahovat RPSN.

Článek 6 odst. 2 – Uvádění RPSN v předsmluvních informacích v případě úvěrů ve formě možnosti přečerpání

1) POPIS PROBLEMATIKY S VYMEZENÍM VARIANT Směrnice v čl. 6 Požadavky na předsmluvní informace týkající se některých úvěrových smluv ve formě možnosti přečerpání a některých konkrétních úvěrových smluv v odst. 1 zavádí povinnost věřitele případně zprostředkovatele poskytnout údaje a informace potřebné ke

26 srovnání různých nabídek, a to v dostatečném předstihu tak, aby mohl spotřebitel učinit informované rozhodnutí, zda úvěrovou smlouvu uzavře či nikoli. Tyto informace zahrnují dvanáct údajů vč. povinnosti informovat o RPSN. Odstavec 2 tohoto článku stanoví, že v případě úvěrových smluv ve formě možnosti přečerpání mohou členské státy rozhodnout, že RPSN není třeba spotřebiteli poskytnout. Preambule v recitálu 23 stanoví, že u zvláštních druhů úvěrových smluv, mezi které patří i úvěr ve formě možnosti přečerpání, je v zájmu ochrany spotřebitele a bez současného nadměrného zatížení věřitele vhodné omezit požadavky na předsmluvní informace, a to s přihlédnutím ke zvláštní povaze těchto smluv. V případě tohoto článku je na rozhodnutí členského státu, zda předsmluvní informace bude RPSN obsahovat či nikoli.

Při implementaci Směrnice do našeho právního řádu existují 2 varianty: Varianta I Využití diskrece - tj. předsmluvní informace o úvěrové smlouvě ve formě možnosti přečerpání nemusí obsahovat RPSN Varianta II Nevyužití diskrece - tj. předsmluvní informace o úvěrové smlouvě ve formě možnosti přečerpání musí obsahovat RPSN

2) POPIS DOPADŮ U JEDNOTLIVÝCH VARIANT Varianta I Využití diskrece - tj. předsmluvní informace o úvěrové smlouvě ve formě možnosti přečerpání nemusí obsahovat RPSN Směrnice pomocí této diskrece umožňuje zprostit poskytovatele úvěru povinnosti uvádět RPSN v předsmluvních informacích o úvěrové smlouvě ve formě možnosti přečerpání. Vzhledem k tomu, že u této úvěrové smlouvy není předem známa ani výše úvěru, ani harmonogram splácení, není možné RPSN stanovit. Jediným řešením tak zůstává uvádění v současné době běžně používané „RPSN od“ či „minimální RPSN“. Předsmluvní informace u tohoto typu úvěrové smlouvy budou i nadále obsahovat údaje uvedené v odst. 1 tohoto článku. Stejně jako u čl. 4 odst. 2, i zde obecně platí, že každé takové uvolnění představuje do určité míry možnost zneužití ze strany věřitele, případně zprostředkovatele a vede k oslabení postavení spotřebitele, neboť bude ochuzen o významný srovnávací faktor úvěrových smluv. Je také nutno poznamenat, že Česká republika byla v průběhu jednání o textu směrnice zastáncem režimu maximální harmonizace u povinnosti uvádět RPSN i u úvěrových smluv ve formě možnosti přečerpání.

27 Mimoto je třeba zmínit, že i v dalších článcích směrnice je umožněno v případě úvěrových smluv ve formě možnosti přečerpání RPSN neuvádět. Je tedy žádoucí sladit rozhodnutí ve všech těchto případech.


+ +


+

není nutné vypočítávat a uvádět tzv. „RPSN od“ či „minimální RPSN“ pro úvěr ve formě možnosti přečerpání, která mimoto nemá vysokou vypovídací schopnost – zjednodušení administrativní a finanční náročnosti možné snížení nákladů spotřebitelé nebudou mateni nepřesnou výší RPSN (u úvěru ve formě možnosti přečerpání nelze stanovit přesnou RPSN)



−

možná nižší důvěra spotřebitelů způsobená neinformováním o RPSN u některých typů úvěrů (v porovnání s jinými)

− −

nemožnost jednoduchého cenového srovnání jednotlivých produktů před uzavřením smlouvy - netransparentnost, horší orientace na trhu – oslabení postavení spotřebitele možnost zneužití ze strany poskytovatele – neinformování o ceně

−

rozdílné podmínky pro obdobné produkty (kontokorentní úvěr x kreditní karty)

Varianta II Nevyužití diskrece - tj. předsmluvní informace o úvěrové smlouvě ve formě možnosti přečerpání musí obsahovat RPSN V případě nevyužití této diskrece budou předsmluvní informace i u tohoto typu úvěru uvádět RPSN, jejíž vypovídací hodnota je však v tomto případě snížena.


+

možná vyšší důvěra spotřebitelů způsobená plnou transparentností nabídky (ovšem s omezenou vypovídací schopností)

+

možnost jednoduchého cenového srovnání úvěrů již v předsmluvní fázi (ovšem s omezenou vypovídací schopností)



−

možné vyšší náklady (nutnost vypočítávat a uvádět více údajů v rámci předsmluvních informací)

−

omezená vypovídací schopnost ukazatele RPSN v případě úvěru ve formě možnosti přečerpání – pro některé spotřebitele může působit matoucím dojmem

−

zavedení nestandardního systému s uváděním limitních hodnot

28 3) SHRNUTÍ VEŘEJNÉ KONZULTACE MV, ČOI, ČBA, SOCR a ČNB nepovažují za nezbytné uvádět RPSN, neboť tato není v případě smluv ve formě možnosti přečerpání odpovídajícím srovnávacím kritériem. Dle subjektů prosazujících zájmy spotřebitelů (SOS, SČS, PPFT) je třeba RPSN uvádět u jakéhokoliv typu úvěrových smluv. Hlavním důvodem je zejména dát spotřebiteli možnost porovnávat jakýkoliv druh úvěru na základě jednoduchého a jasného srovnávacího kritéria. V rámci veřejné diskuse je poukazováno na to, že úvěrová smlouva ve formě možnosti přečerpání (kontokorent) je většinou spojena s využíváním běžného účtu (nebo je přímo součástí smlouvy o běžném účtu). Je-li tedy kontokorent v reklamě nabízen, je součástí celkové nabídky a výše RPSN v tomto případě nebude asi hlavním kritériem pro rozhodování spotřebitele. Je však doporučováno, aby byla do zákona zahrnuta povinnost uvádět veškeré náklady spojené s přečerpáním převedené na RPSN před podpisem smlouvy o účtu s možností přečerpání. To umožní spotřebiteli posoudit, zda je pro něho výhodnější akceptovat např. vyšší procentní sazbu za kontokorent, bude-li předpokládat pouze velmi krátkodobé přečerpání, či naopak volit spotřebitelský či jiný úvěr za nižší sazbu, předpokládal-li by přečerpání po většinu úvěrového období. 4) VÝBĚR VARIANTY ŘEŠENÍ Vzhledem k tomu, že se většina subjektů vyjádřila pro Variantu I – tedy Využití diskrece, s ohledem na výše uvedené dopady a také z důvodu nutnosti jednotného přístupu k této problematice (je nutné sladit rozhodnutí ve všech případech týkajících se uvádění RPSN u smluv ve formě možnosti přečerpání), byla vybrána Varianta I – Využití diskrece, tj. předsmluvní informace o úvěrové smlouvě ve formě přečerpání nemusí obsahovat RPSN.

Článek 10 odst. 5 písm. f) – Uvádění RPSN v úvěrové smlouvě v případě úvěrů ve formě možnosti přečerpání

1) POPIS PROBLEMATIKY S VYMEZENÍM VARIANT Článek 10 směrnice stanoví informace, které mají být uvedeny v úvěrových smlouvách. Toto ustanovení zakotvuje povinnost vypracování úvěrové smlouvy na papíře nebo jiném trvanlivém nosiči, povinnost odevzdaní jednoho vyhotovení smlouvy každé smluvní straně a zároveň stanoví seznam informací, které je poskytovatel úvěrů povinen uvádět v úvěrové smlouvě. Tento seznam povinností je stanoven směrnicí obecně pro úvěrové smlouvy s odchylkami, na které pamatuje v dalších odstavcích. V 5. odstavci tohoto článku však směrnice uvádí samostatný užší seznam informací uplatnitelný pouze u úvěrových smluv ve formě možnosti přečerpání, kde úvěr musí být splacen na požádání nebo do tří měsíců. Do tohoto seznamu je zahrnuta i povinnost uvádět RPSN, avšak směrnice dává členským státům možnost tuto povinnost zrušit. Úvěrová smlouva u tohoto typu úvěru bude i nadále obsahovat ostatní údaje uvedené v odst. 5 tohoto článku.

29 Při implementaci Směrnice do našeho právního řádu existují 2 varianty: Varianta I Využití diskrece – tj. neuvádění RPSN v úvěrové smlouvě v případě úvěrových smluv ve formě možnosti přečerpání Varianta II Nevyužití diskrece – tj. uvádění RPSN v úvěrové smlouvě v případě úvěrových smluv ve formě možnosti přečerpání.

2) POPIS DOPADŮ U JEDNOTLIVÝCH VARIANT Varianta I Využití diskrece – tj. neuvádění RPSN v úvěrové smlouvě v případě úvěrových smluv ve formě možnosti přečerpání Směrnice pomocí této diskrece umožňuje zprostit poskytovatele úvěru povinnosti uvádět RPSN u úvěrové smlouvy ve formě možnosti přečerpání. Vzhledem k tomu, že u této úvěrové smlouvy není předem známa ani výše úvěru, ani harmonogram splácení, není možné RPSN stanovit. Na druhou stranu opět obecně platí, že každé takové uvolnění představuje do určité míry možnost zneužití ze strany věřitele, případně zprostředkovatele a vede k oslabení postavení spotřebitele, neboť bude ochuzen o významný srovnávací faktor úvěrových smluv. Je také nutno poznamenat, že Česká republika byla v průběhu jednání o textu směrnice zastáncem režimu maximální harmonizace u povinnosti uvádět RPSN i u úvěrových smluv ve formě možnosti přečerpání. Mimoto je třeba zmínit, že i v dalších článcích směrnice je umožněno v případě úvěrových smluv ve formě možnosti přečerpání RPSN neuvádět. Je tedy žádoucí sladit rozhodnutí ve všech těchto případech. PŘÍNOSY Poskytovatelé spotřebitelských úvěrů

+


+

+

není nutné vypočítávat a uvádět tzv. „RPSN od“ či „minimální RPSN“ pro úvěr ve formě možnosti přečerpání, které mimoto nemá vysokou vypovídací schopnost – zjednodušení administrativní a finanční náročnosti možné snížení nákladů spotřebitelé nebudou mateni nepřesnou výší RPSN (u úvěru ve formě možnosti přečerpání nelze stanovit přesnou RPSN)

+

nižší nároky na výkon dozorové činnosti

NEGATIVA A NÁKLADY Poskytovatelé spotřebitelských úvěrů Příjemci spotřebitelských úvěrů

−

možná nižší důvěra spotřebitelů způsobená neinformováním o RPSN u některých typů úvěrů (v porovnání jinými)

−

nemožnost jednoduchého cenového srovnání jednotlivých produktů netransparentnost, horší orientace na trhu – oslabení postavení spotřebitele možnost zneužití ze strany poskytovatele – neinformování o ceně

−

30 (spotřebitelé) Třetí strany

−

−

úvěrová smlouva nebude obsahovat kompletní informace rozdílné podmínky pro obdobné produkty (kontokorentní úvěry x kreditní karty)

Varianta II Nevyužití diskrece – tj. uvádění RPSN v úvěrové smlouvě v případě úvěrových smluv ve formě možnosti přečerpání. V případě nevyužití této diskrece bude poskytovatel také u tohoto typu úvěru povinen uvádět RPSN, jehož vypovídací schopnost je však v tomto případě snížená. PŘÍNOSY Poskytovatelé spotřebitelských úvěrů

+

možná vyšší důvěra spotřebitelů způsobená plnou transparentností smlouvy (ovšem s omezenou vypovídací schopností)


+

možnost jednoduchého srovnání parametrů již uzavřené úvěrové smlouvy s jinými nabídkami (např. při zvažování refinancování)

+

jednotné podmínky na trhu


−

možné vyšší náklady (nutnost uvádět větší množství informací)

−

omezená vypovídací schopnost ukazatele RPSN v případě úvěru ve formě možnosti přečerpání – pro některé spotřebitele může působit matoucím dojmem

−

obtížná realizace dozoru

3) SHRNUTÍ VEŘEJNÉ KONZULTACE Většina subjektů se domnívá, že zavedení povinnosti uvádět RPSN u úvěrových smluv ve formě možnosti přečerpání nemá své opodstatnění zejména z důvodu jejího obtížného stanovení v případě kontokorentních úvěrů - MV, ČOI, ČBA, SOCR. Opačné stanovisko zaujímá ČNB, SOS, PPFT. ČNB považuje za vhodné, aby byla do zákona zahrnuta povinnost uvádět veškeré náklady spojené s přečerpáním převedené na RPSN před podpisem smlouvy o účtu s možností přečerpání. To umožní spotřebiteli posoudit, zda je pro něho výhodnější akceptovat např. vyšší procentní sazbu za kontokorent, bude-li předpokládat pouze velmi krátkodobé přečerpání, či naopak volit spotřebitelský či jiný úvěr za nižší sazbu, předpokládal-li by přečerpání po většinu úvěrového období.

31 4) VÝBĚR VARIANTY ŘEŠENÍ Vzhledem k tomu, že se většina subjektů vyjádřila pro Variantu I – tedy Využití diskrece, s ohledem na výše uvedené dopady a také z důvodu nutnosti jednotného přístupu k této problematice (je nutné sladit rozhodnutí ve všech případech týkajících se uvádění RPSN u smluv ve formě přečerpání), byla vybrána Varianta I – Využití diskrece, tj. neuvádění RPSN v úvěrové smlouvě v případě úvěrových smluv ve formě možnosti přečerpání.

Článek 16 odst. 4 – Odškodnění věřitele v případě předčasného splacení

1) POPIS PROBLEMATIKY S VYMEZENÍM VARIANT Směrnice v čl. 16 Předčasné splacení umožňuje spotřebiteli kdykoli zcela nebo zčásti splatit své závazky plynoucí z úvěrové smlouvy. Spotřebitel má právo na snížení celkových nákladů úvěru a nákladů za zbývající dobu platnosti smlouvy. Věřitel má současně nárok na spravedlivé a objektivně odůvodněné odškodnění za případné náklady přímo spojené s předčasným splacením úvěru. V odst. 3 jsou stanoveny výjimky, kdy není možné požadovat odškodnění za předčasné splacení. Pro případy, kdy je odškodnění možné požadovat, stanoví odst. 2, že výše odškodnění nesmí přesáhnout 1 % předčasně splacené výše úvěru, pokud doba mezi předčasným splacením a sjednaným koncem smlouvy přesahuje jeden rok. Pokud je tato doba kratší, nesmí výše náhrady nákladů přesáhnout 0,5 % předčasně splacené výše úvěru. Tento článek obsahuje v odst. 4 dvě možné diskrece týkající se určení výše odškodnění, a to: a) členské státy mohou stanovit, že nárok na odškodnění může věřitel uplatňovat pouze tehdy, pokud předčasně splacená částka přesáhne hranici stanovenou vnitrostátním právem. Tato hranice však nesmí být nastavena výše než na 10 000 EUR za kterékoli období dvanácti měsíců. Při stanovení této hranice by členské státy měly zohlednit například průměrnou výši spotřebitelských úvěrů na svém trhu tak, aby tato částka odpovídala reálné situaci v konkrétním státě. b) členské státy mohou dále stanovit, že věřitel může výjimečně uplatňovat vyšší odškodnění, pokud prokáže, že jeho ztráta z předčasného splacení přesahuje částku vypočtenou dle čl. 16 odstavce 2 směrnice. Přesáhne-li odškodnění uplatněné věřitelem skutečně utrpěnou ztrátu, může spotřebitel požadovat odpovídající snížení odškodnění na výši skutečně utrpěné ztráty. V takovém případě ztráta zahrnuje rozdíl mezi původně sjednanou úrokovou sazbou a úrokovou sazbou, za kterou věřitel může půjčit předčasně splacenou částku na trhu v době předčasného splacení, s přihlédnutím k dopadu předčasného splacení na správní náklady.

32 Dosavadní vnitrostátní úprava obsažená v zákoně č. 321/2001 Sb. v § 11 stanoví, že spotřebitel je oprávněn splatit spotřebitelský úvěr před dobou stanovenou ve smlouvě. V takovém případě má spotřebitel nárok na snížení plateb se spotřebitelským úvěrem souvisejících o takovou částku, aby splacením spotřebitelského úvěru před dobou splatnosti nezískal žádný z účastníků smlouvy o spotřebitelském úvěru nepřiměřený prospěch na úkor ostatních účastníků. Na základě tohoto ustanovení, zejména neurčité formulace o nepřiměřeném prospěchu, si nemohl spotřebitel dovodit jakou částku v případě předčasného splacení úvěru věřiteli uhradí. Při implementaci Směrnice do našeho právního řádu existují ke každé diskreci 2 varianty: Varianta I diskrece a) Využití diskrece v čl. 16 odst. 4 písm. a) – tj. věřitel může uplatňovat nárok na odškodnění pouze tehdy, pokud předčasně splacená částka přesáhne hranici stanovenou vnitrostátním právem Varianta II diskrece a) Nevyužití diskrece v čl. 16 odst. 4 písm. a) - tj. věřitel může uplatňovat nárok na odškodnění v případě předčasného splacení bez ohledu na výši předčasné splátky Varianta I diskrece b) Využití diskrece v čl. 16 odst. 4 písm. b) – tj. věřitel může výjimečně uplatňovat vyšší odškodnění, než jaké je stanoveno v odst. 2 a spotřebitel odpovídající snížení v závislosti na výši skutečně utrpěné ztráty Varianta II diskrece b) Nevyužití diskrece v čl. 16 odst. 4 písm. b) – tj. věřitel bude moci uplatňovat pouze odškodnění ve výši vypočtené na základě odst. 2 tohoto článku

2) POPIS DOPADŮ U JEDNOTLIVÝCH VARIANT Varianta I diskrece a) Využití diskrece v čl. 16 odst. 4 písm. a) – tj. věřitel může uplatňovat nárok na odškodnění pouze tehdy, pokud předčasně splacená částka přesáhne hranici stanovenou vnitrostátním právem Členské státy stanoví vnitrostátním právním předpisem hranici předčasně splacené části úvěru. Pokud by takto předčasně splacená částka nepřesáhla tuto hranici, věřitel by již neměl nárok na odškodnění podle tohoto článku, přičemž je tato hranice omezena částkou 10 000 EUR za kterékoliv období 12 měsíců. V případě využití této diskrece bychom do určité míry posílili postavení spotřebitele ve vztahu k věřiteli a zároveň zjednodušili splacení úvěru nepřesahující stanovenou hranici. Nastavením vhodné hranice by se zároveň zamezilo vymáhání nepatrných částek po spotřebitelích. PŘÍNOSY Poskytovatelé spotřebitelských

+

možný vyšší zájem spotřebitelů o úvěry z důvodu vyšší flexibility při předčasném splacení úvěrů

33 úvěrů Příjemci spotřebitelských úvěrů (spotřebitelé)

+ + +

nižší náklady v případě předčasného splacení (do jisté částky nulové) posílení postavení spotřebitele - vyšší úroveň ochrany spotřebitelů zjednodušení předčasného splacení nepřesahujícího danou hranici zamezení vymáhání malých částek po spotřebiteli


−


−

náklady spojené s předčasným splacením (administrativní náklady, ušlý příjem) od určité výše předčasné splátky úvěru nese plně poskytovatel možné zvýšení počtu úvěrů o nižších částkách (PPFT) zhoršení postavení věřitele možné zvýšení ceny úvěrů – přenesení rizika nákladů spojených s předčasným splacením

Třetí strany

+ +

NEGATIVA A NÁKLADY − −

−

nejednotná úprava

Varianta II diskrece a) Nevyužití diskrece v čl. 16 odst. 4 písm. a) - tj. věřitel může uplatňovat nárok na odškodnění v případě předčasného splacení bez ohledu na výši předčasné splátky V případě nevyužití této diskrece bude věřitel uplatňovat nárok na odškodnění v případě předčasného splacení, a to podle pravidel obsažených v odst. 2 tohoto článku. Jedná se o jasná pravidla, s nimiž bude spotřebitel seznámen a bude schopen si spočítat, kolik bude činit věřitelovo odškodnění v případě předčasného splacení.


+ +

vyšší získané odškodnění nižší náklady spojené s předčasným splacením


+ +

jasná pravidla, transparentnost možnost srovnání jednotlivých nabídek (PPFT)

+ + +

větší transparentnost (PPFT) zachování stejných pravidel pro všechny poskytovatele (PPFT) jednotná úprava úvěrových smluv

−

možná nižší důvěra spotřebitelů

−

vyšší náklady spojené s předčasným splacením – možnost odrazení od uplatnění svých práv snížení úrovně ochrany spotřebitele


−

−

34 Varianta I diskrece b) Využití diskrece v čl. 16 odst. 4 písm. b) – tj. věřitel může výjimečně uplatňovat vyšší odškodnění, než jaké je stanoveno v odst. 2 a spotřebitel odpovídající snížení v závislosti na výši skutečně utrpěné ztráty V případě využití této diskrece bychom umožnili věřitelům uplatňovat vůči spotřebitelům i vyšší odškodnění za předčasné splacení úvěru než umožňuje tento článek v odstavci 2. V případě využití této diskrece si spotřebitel nebude schopen jednoduše spočítat výši odškodnění v případě předčasného splacení. Někteří věřitelé by mohli nadsazovat výši skutečně utrpěné ztráty a tímto chováním poškozovat spotřebitele. PŘÍNOSY Poskytovatelé spotřebitelských úvěrů

+

vyšší získané odškodnění, možnost nadsazovat ztráty náklady spojené s předčasným splacením odpovídají skutečným nákladům


+

možnost požadovat odpovídající snížení nákladů na předčasné splacení v závislosti na výši skutečně utrpěné ztráty ze strany věřitele

+



Třetí strany

−

vyšší počet stížností/sporů týkajících se výše předčasného splacení

−

netransparentnost, neschopnost spotřebitele určit skutečnou výši ztráty věřitele vyšší náklady na předčasné splacení snaha poskytovatelů úvěrů uměle navyšovat ztráty z předčasného splacení (ČNB) problematické vymáhání ze strany spotřebitele (ČNB) možnost zneužití ze strany poskytovatele – chybně stanovené náklady

− − − −

−

Varianta II diskrece b) Nevyužití diskrece v čl. 16 odst. 4 písm. b) – tj. věřitel bude moci uplatňovat pouze odškodnění ve výši vypočtené na základě odst. 2 tohoto článku V případě nevyužití této diskrece bude věřitel uplatňovat odškodnění určené na základě pravidel obsažených v odst. 2 tohoto článku a spotřebitel bude seznámen s postupem výpočtu výše odškodnění. Tento výpočet je jasný a srozumitelný a metoda výpočtu je zřejmá a snadno použitelná. Zároveň však může tato metoda poškozovat samotné věřitele v případě, že skutečně utrpěná ztráta přesáhne maximální odškodnění stanovené směrnicí. PŘÍNOSY Poskytovatelé spotřebitelských úvěrů Příjemci spotřebitelských úvěrů (spotřebitelé) Třetí strany

+

možná vyšší důvěra spotřebitelů

+

spotřebitelé mohou využít své právo na předčasné splacení bez obav z vysokých poplatků zvýšení standardu ochrany spotřebitele jasná, transparentní pravidla a metoda výpočtu větší transparentnost (PPFT) zachování stejných pravidel pro všechny poskytovatele (PPFT)

+ + + +

35 NEGATIVA A NÁKLADY Poskytovatelé spotřebitelských úvěrů

−

− Příjemci spotřebitelských úvěrů (spotřebitelé) Třetí strany

−

jakákoliv operace spojená s mimořádnou splátkou úvěru představuje náklady v průměru 500 Kč, ve většině případů proto 1% splacené částky náklady nepokryje, v konečném důsledku případné operační ztráty povedou k vyšším úrokovým sazbám pro všechny klienty (ČBA) skutečné náklady mohou být vyšší než je výše nákladů vypočtená na základě zákona – zvýšení nákladů zvýšení sazeb u spotřebitelských úvěrů – přenesení nákladů věřitele na spotřebitele prostřednictvím zvýšení sazeb úvěrů

−

3) SHRNUTÍ VEŘEJNÉ KONZULTACE K otázce, zda by bylo vhodné využít diskreci uvedenou v článku 16 odst. 4 písm. a), tj. možnost věřitele uplatňovat nárok na odškodnění pouze pokud předčasně splacená částka přesáhne hranici stanovenou vnitrostátním právem, se většina subjektů vyjádřila negativně – ČNB, SČS, VOP, ČOI, ČBA, APMČR, PPFT, ČLFA, SOS, SOCR. Pro využití diskrece u varianty umožňující věřiteli uplatňovat vyšší odškodnění a spotřebiteli nižší odškodnění než to, které je stanoveno v odst. 2 čl. 16 (Varianta I diskrece b)), se vyjádřily pouze subjekty působící ve finanční sféře – ČBA, ČLFA. Ostatní subjekty se vyjádřily proti využití této diskrece. 4) VÝBĚR VARIANTY ŘEŠENÍ Na základě vyhodnocení veřejné konzultace a také jednotlivých výše uvedených dopadů bylo rozhodnuto o nevyužití diskrece stanovené v čl. 16 odst. 4 a) – Varianta II diskrece a), tj. věřitel může uplatňovat nárok na odškodnění v případě předčasného splacení bez ohledu na výši předčasné splátky, i o nevyužití diskrece stanovené v čl. 16 odst. 4 písm. b) – Varianta II diskrece b) – tj. věřitel bude moci uplatňovat odškodnění nejvýše ve výši vypočtené na základě odst. 2 tohoto článku.

36

III. Faktické diskrece Článek 2 – Vnitrostátní úprava oblastí směrnicí neupravených Směrnice v článku 2 vymezuje oblast své působnosti. Současně v odstavci 2 vyjmenovává různé typy úvěrových smluv, na něž se směrnice nevztahuje. Celá směrnice je postavena na principu maximální harmonizace, proto není možné se v průběhu transpozice do našeho právního řádu odchýlit od úpravy, která je stanovena směrnicí. Recitál 10 preambule ale připouští, že členské státy mohou vnitrostátními právními předpisy rozšířit působnost směrnice i na úvěrové smlouvy, které směrnice ze své působnosti vylučuje. Jinými slovy pro ty oblasti, které směrnice ze své působnosti vylučuje, si může Česká republika zavést vlastní vnitrostátní úpravu, která však může být shodná s režimem směrnice. Na základě diskusí a konzultací bylo vybráno několik oblastí z působnosti směrnice vyjmutých, u kterých však existuje důvod pro jejich zahrnutí do působnosti naší vnitrostátní právní úpravy:

I.

Vnitrostátní úprava úvěrových smluv s celkovou výší úvěru nižší než 200 eur

II.

Vnitrostátní úprava úvěrových smluv, které jsou zajištěny zástavním právem k nemovitosti či jiným obdobným zajišťovacím právem

III.

Vnitrostátní úprava úvěrových smluv ve formě možnosti přečerpání, kde úvěr musí být splacen do jednoho měsíce

IV.

Vnitrostátní úprava úvěrových smluv, kde je úvěr poskytnut bez úroků a poplatků a úvěrových smluv, které musí být splaceny do tří měsíců a platí se pouze zanedbatelné poplatky

V.

Vnitrostátní úprava úvěrových smluv, při jejichž uzavření se žádá, aby spotřebitel složil věřiteli do úschovy nějakou věc

I. Vnitrostátní úprava úvěrových smluv s celkovou výší úvěru nižší než 200 eur 1) POPIS PROBLEMATIKY S VYMEZENÍM VARIANT V čl. 2 odst. 2 písm. c) je uvedeno, že působnost směrnice se nevztahuje na úvěrové smlouvy, kde je celková výše úvěru nižší než 200 EUR a vyšší než 75 000 EUR. Horní hranici 75 000 EUR má vzhledem k obvyklé výši spotřebitelských úvěrů v České republice své opodstatnění, ovšem spodní hranice 200 EUR se jeví jako problematická především v tom, že subjekty poskytující úvěr spotřebitelům by mohly působnost směrnice obcházet tím, že by se spotřebitelem uzavřely několik dílčích smluv, které by nepřesahovaly stanovenou hranici 200 EUR. Na druhou stranu směrnice stanoví řadu administrativních povinností, které musí podnikatel vůči spotřebiteli při poskytování úvěru splnit. Rozšíření působnosti směrnice i na

37 úvěry poskytované pod touto hranicí by mohlo znamenat nepřiměřenou administrativní zátěž pro subjekty poskytující spotřebitelské úvěry. V konečném důsledku by to mohlo vést k neúměrnému zdražení těchto produktů a mohlo znamenat i jejich faktický zánik. Při implementaci Směrnice do našeho právního řádu existují 2 varianty: Varianta I Upravit v národní právní úpravě i úvěrové smlouvy s celkovou výší úvěru nižší než 200 EUR Varianta II Ponechat vyjmutí úvěrových smluv s celkovou výší úvěru nižší než 200 EUR stanovené směrnicí i v národní právní úpravě

2) POPIS DOPADŮ U JEDNOTLIVÝCH VARIANT Varianta I Upravit v národní právní úpravě i úvěrové smlouvy s celkovou výší úvěru nižší než 200 EUR Úpravou úvěrů s nižší celkovou výší než 200 EUR by se zabránilo obcházení působnosti směrnice (našeho zákona o spotřebitelském úvěru). Spotřebitelé by takto byli dostatečně chráněni před případným uzavíráním několika dílčích smluv nepřesahujících tuto hranici. PŘÍNOSY Poskytovatelé spotřebitelských úvěrů Příjemci spotřebitelských úvěrů (spotřebitelé)

+ + + + + + +

existence stejné regulace pro všechny poskytovatele – zpřehlednění trhu spotřebitelských úvěrů lepší transparentnost trhu eliminace obcházení zákona možné zlepšení důvěry spotřebitelů zpřehlednění trhu spotřebitelských úvěrů posílení úrovně ochrany spotřebitele i v případě těchto malých úvěrů větší informovanost a lepší ochrana nejrizikovějších klientů (SOS)

Třetí strany

+ +


−

nárůst administrativních nákladů s ohledem na požadavky stanovené zákonem (ČLFA)

−

−

možné zdražení poskytování malých úvěrů, přenesení nákladů na spotřebitele (ČLFA) zhoršení dostupnosti z důvodu vyšších nákladů na poskytování těchto úvěrů (PPFT)

−

náročnější dozor

lepší transparentnost trhu eliminace obcházení zákona

NEGATIVA A NÁKLADY

Varianta II Ponechat vyjmutí úvěrových smluv s celkovou výší úvěru nižší než 200 EUR stanovené směrnicí i v národní právní úpravě

38 Ponechání vyjmutí smluv s celkovou výší úvěru nižší než 200 EUR i v národní právní úpravě může vést k obcházení působnosti národní právní úpravy ze strany věřitelů a ve svém důsledku i k jejich neférovému jednání vůči spotřebitelům. PŘÍNOSY +


+ +

zjednodušení poskytování těchto úvěrových smluv (nemusí být dodrženy veškeré požadavky vyplývající pro poskytovatele úvěru ze zákona) nižší administrativní a finanční náklady lepší dostupnost malých úvěrů spotřebitelům zjednodušení uzavírání těchto úvěrových smluv

+

dozorový orgán se bude moci soustředit na finančně významnější případy


− −


−

možnost obcházení zákona a zneužití ze strany neseriózních poskytovatelů úvěrů nižší transparentnost poskytovaných úvěrů (neexistence povinnosti poskytnout předsmluvní informace, neexistence povinnosti vysvětlení produktů ze strany poskytovatele) eliminace pozitivního vlivu směrnice

−

rozdílné režimy na úvěrovém trhu

+

NEGATIVA A NÁKLADY

3) SHRNUTÍ VEŘEJNÉ KONZULTACE Již předchozí právní úprava, zákon č. 321/2001 Sb., vyloučila ze své působnosti úvěry nižší než 5.000,- Kč s odůvodněním zbytečné administrativní zátěže takových smluv. Nárůst administrativních nákladů, které jsou přenášeny ve svém důsledku na spotřebitele, jsou nejčastějším argumentem pro ponechání uvedeného limitu. Zvýšení nákladů by obecně mohlo zhoršit i dostupnost takových malých úvěrů spotřebitelům. Pro případ obcházení zákona, tj. poskytování vyšších úvěrů po menších částech, uzavírání více smluv na jeden předmět koupě je doporučováno vytvoření mechanismů, které by tyto praktiky znemožnily (ČNB, SOCR). Většina subjektů se vyjádřila pro Variantu II tj. ponechat úpravu dolního limitu dle čl. 2 odst. 2 písm. c) s tím, že úvěry pod dolním limitem budou z působnosti předkládané právní úpravy vyloučeny. 4) VÝBĚR VARIANTY ŘEŠENÍ Na základě vyhodnocení veřejné konzultace a výše uvedených dopadů byla vybrána Varianta II, tj. Ponechat vyjmutí úvěrových smluv s celkovou výší úvěru nižší než 200 EUR stanovené směrnicí i v národní právní úpravě. Zároveň však zákon bude obsahovat ustanovení o tom, že v případě uzavření více smluv za stejným nebo obdobným účelem, se považuje za jediný spotřebitelský úvěr souhrn všech těchto smluv, což by mělo zabránit možnému obcházení zákona cestou rozdělování smluv.

39

II. Vnitrostátní úprava úvěrových smluv, které jsou zajištěny zástavním právem k nemovitosti či jiným obdobným zajišťovacím právem 1) POPIS PROBLEMATIKY S VYMEZENÍM VARIANT V čl. 2 odst. 2 písm. a) je uvedeno, že působnost směrnice se nevztahuje na úvěrové smlouvy, které jsou zajištěny zástavním právem k nemovitosti nebo jiným srovnatelným zajištěním běžně používaným v členském státě na nemovitý majetek nebo které jsou zajištěny právem souvisejícím s nemovitým majetkem. Směrnice též stanoví výjimku z působnosti na úvěrové smlouvy, jejichž účelem je nabytí nebo zachování vlastnických práv k pozemku nebo ke stávající či projektované budově (článek 2 odst. 2 písm. b)). Vzhledem k tomu, že hypoteční úvěrový trh má určitá specifika, je tato výjimka z působnosti zřejmě opodstatněná. Otázkou však zůstává, zda je opodstatněná i výjimka vztahující se na bezúčelové úvěrové smlouvy, které jsou pouze zajištěny nemovitým majetkem (tzv. americké hypotéky), případně majetkem s ním souvisejícím (podrobněji viz článek 2 odst. 2 písm. a)). Zde by mohl nastat problém snadného zneužití. Na finančním trhu již působí také nebankovní společnosti, které poskytnutí úvěru podmiňují zástavním právem k nemovitosti. Při implementaci Směrnice do našeho právního řádu existují 2 varianty: Varianta I Upravit v národní právní úpravě i úvěrové smlouvy, které jsou zajištěny zástavním právem k nemovitosti nebo jiným srovnatelným zajištěním běžně používaným v členském státě na nemovitý majetek nebo které jsou zajištěny právem souvisejícím s nemovitým majetkem Varianta II Úvěrové smlouvy, které jsou zajištěny zástavním právem k nemovitosti nebo jiným srovnatelným zajištěním běžně používaným v členském státě na nemovitý majetek nebo které jsou zajištěny právem souvisejícím s nemovitým majetkem, v národní právní úpravě neupravovat 2) POPIS DOPADŮ U JEDNOTLIVÝCH VARIANT Varianta I Upravit v národní právní úpravě i úvěrové smlouvy, které jsou zajištěny zástavním právem k nemovitosti nebo jiným srovnatelným zajištěním běžně používaným v členském státě na nemovitý majetek nebo které jsou zajištěny právem souvisejícím s nemovitým majetkem V případě národní úpravy těchto úvěrových smluv by se ztížily podmínky poskytování tzv. amerických hypoték, které jsou ve své podstatě také spotřebitelským úvěrem a nejsou určeny k zajištění bydlení, ovšem směrnice se na ně nevztahuje. PŘÍNOSY Poskytovatelé spotřebitelských

+ +

rovné podmínky pro poskytovatele spotřebitelských úvěrů možná vyšší důvěra spotřebitelů

40 úvěrů Příjemci spotřebitelských úvěrů (spotřebitelé) Třetí strany

+ + +

zabránění možného obcházení klasifikace spotřebitelského úvěru posílení ochrany spotřebitele větší informovanost spotřebitele pro kvalifikovanější rozhodování

+

lepší transparentnost trhu


− −

vyšší míra regulace vyšší náklady poskytování těchto úvěrů s ohledem na požadavky stanovené zákonem

− −

možné zdražení poskytování těchto úvěrů zhoršení dostupnosti těchto úvěrů

−

Varianta II Úvěrové smlouvy, které jsou zajištěny zástavním právem k nemovitosti nebo jiným srovnatelným zajištěním běžně používaným v členském státě na nemovitý majetek nebo které jsou zajištěny právem souvisejícím s nemovitým majetkem, v národní právní úpravě neupravovat Případ ponechání stavu daného směrnicí – tedy vyjmutí těchto úvěrových smluv – by mohl vést k uzavírání tzv. amerických hypoték namísto jiných druhů spotřebitelských úvěrových smluv ze strany poskytovatelů úvěrů a tím vyhnutí se působnosti směrnice. To by mohlo mít dopad i na spotřebitele, kteří by nebyli dostatečně informování o důsledcích úvěru, ani dalších údajích, zejména pak o riziku ztráty nemovitosti v případě nesplácení úvěru, je-li zajištěn tímto nemovitým majetkem. PŘÍNOSY Poskytovatelé spotřebitelských úvěrů

+ +

zjednodušení poskytování těchto úvěrových smluv (nemusí být dodrženy veškeré požadavky vyplývající pro poskytovatele úvěru ze zákona) nižší finanční a administrativní náročnost


+ +

lepší dostupnost úvěrů spotřebitelům zjednodušení uzavírání těchto úvěrových smluv



− −

nerovné podmínky pro poskytovatele spotřebitelských úvěrů možná nižší důvěra spotřebitelů

− −

snížení ochrany spotřebitele při poskytování tohoto druhu úvěru možnost zneužití ze strany poskytovatelů úvěrů

−

41 3) SHRNUTÍ VEŘEJNÉ KONZULTACE V rámci veřejné diskuse je zdůrazňován požadavek, aby se působnost přijaté právní úpravy vztahovala i na úvěrové smlouvy, jejichž účelem není koupě, výstavba či oprava nemovitosti, ale jsou zajištěny zástavní právem k nemovitosti či jiným obdobným zajišťovacím prostředkem. ČNB – poukazuje na to, že mnohdy je deklarováno, že se krátkodobý úvěr poskytuje na opravu či rekonstrukci nemovitosti, čímž se věřitel vyhne klasifikaci úvěru jako spotřebitelského a i přísnějším podmínkám pro tento úvěr stanovených v zákoně č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Je doporučováno, aby nová právní úprava explicitně stanovila, že z její působnosti nelze vyloučit úvěrové smlouvy pouze proto, že jejich účelem je renovace nebo zvýšení hodnoty stávající nemovitosti (viz bod 14 úvodních ustanovení směrnice). SČS doporučuje do režimu zákona zahrnout co nejvíce oblastí, tedy i hypotéky. Specifičnost tohoto typu úvěru považuje za tendenční výmluvu. 4) VÝBĚR VARIANTY ŘEŠENÍ Na základě vyhodnocení veřejné konzultace a výše uvedených dopadů byla vybrána Varianta I, tj. Upravit v národní právní úpravě i úvěrové smlouvy, které jsou zajištěny zástavním právem k nemovitosti nebo jiným srovnatelným zajištěním běžně používaným v členském státě na nemovitý majetek nebo které jsou zajištěny právem souvisejícím s nemovitým majetkem.

III. Vnitrostátní úprava úvěrových smluv ve formě možnosti přečerpání, kde úvěr musí být splacen do jednoho měsíce POPIS PROBLEMATIKY S VYMEZENÍM VARIANT Novinkou směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru je, že samostatně upravuje zvláštní povinnosti ve vztahu k úvěrům poskytovaným ve formě možnosti přečerpání. V čl. 2 odst. 2 písm. e) je stanovena výjimka z působnosti směrnice na úvěrové smlouvy, které jsou poskytovány ve formě možnosti přečerpání, kde úvěr musí být splacen do jednoho měsíce. Při úvodních diskusích nad transpozicí směrnice do českého právního řádu se probírala otázka účelnosti stanovení této výjimky. Není zcela zřejmé, v jakém rozsahu se na českém úvěrovém trhu vyskytují úvěrové produkty ve formě možnosti přečerpání, kde úvěr musí být splacen do jednoho měsíce. V případě, že se tyto úvěrové produkty na českém trhu nevyskytují, nebylo by účelné do českého právního řádu zakotvovat tuto výjimku z působnosti.

SHRNUTÍ VEŘEJNÉ KONZULTACE

Z veřejné diskuse vyplynulo, že se tyto úvěrové produkty na českém trhu prakticky nevyskytují, a většina subjektů se v praxi nesetkala s takovým typem úvěru. Pokud má spotřebitel potřebu překlenout časové období jednoho měsíce, jedná se o natolik specifické úvěry, v jejichž

42 případě není nezbytně nutné, resp. účelné, aby byly režimu navrhované právní úpravy podřízeny. Dle ČBA lze za takový produkt považovat tzv. charge karty s tím, že by se působnost zákona měla vztahovat na tyto produkty. Bylo proto rozhodnuto o vyloučení těchto druhů úvěrů z působnosti nové právní úpravy.

IV. Vnitrostátní úprava úvěrových smluv, kde je úvěr poskytnut bez úroků a poplatků a úvěrových smluv, které musí být splaceny do tří měsíců a platí se pouze zanedbatelné poplatky 1) POPIS PROBLEMATIKY S VYMEZENÍM VARIANT V čl. 2 odst. 2 písm. f) je uvedeno, že působnost směrnice se nevztahuje na úvěrové smlouvy, kde je úvěr poskytnut bez úroků a jakýchkoli jiných poplatků, a úvěrové smlouvy, podle jejichž podmínek musí být úvěr splacen do tří měsíců a platí se pouze zanedbatelné poplatky. V případě první části této výjimky se jedná o zvláštní druh úvěrové smlouvy, kde je úvěr poskytnut bezplatně a bezúročně. V tomto případě je vyjmutí tohoto typu úvěrových smluv z režimu směrnice opodstatněné a není nutné tento typ úvěrové smlouvy podrobně upravovat. V případě druhé části této výjimky není zcela zřejmý význam pojmu „zanedbatelné poplatky“, který by bylo nejspíše obtížné (a asi by to ani nebylo účelné) v zákoně přesněji vymezit, a výklad jeho obsahu by tak byl ponechán až na rozhodovací praxi soudů. Dále není zřejmé, zda by vyjmutí tohoto typu úvěrových smluv z režimu zákona nemělo za následek jejich nárůst za účelem vyhnutí se režimu směrnice. Není zřejmé, v jakém rozsahu se na českém úvěrovém trhu vyskytují úvěrové smlouvy, kde musí být úvěr splacen do tří měsíců a hradí se pouze zanedbatelné poplatky. I v případě, že se tyto úvěrové produkty na českém trhu nevyskytují, bylo by účelné v zájmu ochrany spotřebitele rozšířit působnost zákona i na tyto typy úvěrových smluv. Při implementaci Směrnice do našeho právního řádu existují 2 varianty: Varianta I Upravit v národní právní úpravě i úvěrové smlouvy, podle jejichž podmínek musí být úvěr splacen do tří měsíců a platí se pouze zanedbatelné poplatky Varianta II Úvěrové smlouvy, podle jejichž podmínek musí být úvěr splacen do tří měsíců a platí se pouze zanedbatelné poplatky, v národní právní úpravě neupravovat

43 2) POPIS DOPADŮ U JEDNOTLIVÝCH VARIANT Varianta I Upravit v národní právní úpravě i úvěrové smlouvy, podle jejichž podmínek musí být úvěr splacen do tří měsíců a platí se pouze zanedbatelné poplatky PŘÍNOSY Poskytovatelé spotřebitelských úvěrů Příjemci spotřebitelských úvěrů (spotřebitelé) Třetí strany

+

rovné podmínky pro všechny poskytovatele úvěrů

+ + +

vyšší míra ochrany spotřebitele větší informovanost spotřebitele pro kvalifikovanější rozhodování zabránění možnému obcházení zákona

+ +

lepší transparentnost trhu nižší náklady dozorového orgánu (není třeba definovat či vykládat zanedbatelné poplatky)

− −

vyšší míra regulace možné zvýšené náklady na tento druh úvěru

−

snížení dostupnosti těchto úvěrů možné zdražení poskytování tohoto druhu úvěru


− −

Varianta II Úvěrové smlouvy, podle jejichž podmínek musí být úvěr splacen do tří měsíců a platí se pouze zanedbatelné poplatky, v národní právní úpravě neupravovat Spornou otázkou je, zda by vyloučení z působnosti zákona u těchto typů smluv bylo účelné a nedocházelo k zneužití ze strany některých poskytovatelů úvěrů, kteří by se specializovali na takovéto krátkodobé úvěry. PŘÍNOSY Poskytovatelé spotřebitelských úvěrů

+


+

+

+

zjednodušení poskytování těchto úvěrových smluv (nemusí být dodrženy veškeré požadavky vyplývající pro poskytovatele úvěru ze zákona) nižší administrativní a finanční náklady lepší dostupnost úvěrů spotřebitelům zjednodušení uzavírání těchto úvěrových smluv



−

možnost obcházení zákona a zneužití ze strany neseriózních poskytovatelů úvěrů

− − −

nižší regulace – možnost zneužití nižší transparentnost poskytovaných úvěrových služeb snížení ochrany spotřebitele

−

vyšší náklady dozorového orgánu (nutnost řešit problémy vyplývající z pojmu

44

−

„zanedbatelné poplatky“) nerovné podmínky na trhu

3) SHRNUTÍ VEŘEJNÉ KONZULTACE Většina subjektů se vyjádřila tak, že se ve své praxi setkala s tímto typem úvěrů, avšak s tím, že nelze konstatovat, že by poplatky u těchto úvěrů byly zanedbatelné. Dle ČBA se může jednat např. o kreditní karty. Pokud jde o tzv. „zanedbatelné poplatky“, je tento pojem diskutabilní a je požadavek na jeho specifikaci. Dle MV to může být např. poplatek do výše 5 % poskytnutého úvěru, podle VOP poplatek do 100,- Kč. Podle SOS pojem poplatek je nutno vykládat ve smyslu „náklady“ a za zanedbatelný poplatek by měla být považována částka menší než 1 % poskytnutého úvěru. Většinou je doporučováno, aby se na tyto úvěry vztahovala nová právní úprava, a to z důvodu vyšší ochrany spotřebitele a nemožnosti obcházet zákon. Je současně poukazováno na to, že tyto krátkodobější úvěry využívají „rizikoví klienti“. 4) VÝBĚR VARIANTY ŘEŠENÍ Vztáhnout působnost nového zákona i na úvěrové smlouvy, kde musí být úvěr splacen do tří měsíců a platí se pouze zanedbatelné poplatky – Varianta I.

V. Vnitrostátní úprava úvěrových smluv, při jejichž uzavření se žádá, aby spotřebitel složil věřiteli do úschovy nějakou věc 1) POPIS PROBLEMATIKY S VYMEZENÍM VARIANT V čl. 2 odst. 2 písm. k) je uvedeno, že působnost směrnice se nevztahuje na úvěrové smlouvy, při jejichž uzavření se po spotřebiteli žádá, aby jako záruku složil věřiteli do úschovy nějakou věc, a v nichž je odpovědnost spotřebitele přísně omezena na tuto zastavenou věc. Směrnice tedy vyjímá ze své působnosti půjčky, které spotřebitelé získávají od zastaváren. Spornou otázkou je, zda je vyloučení z působnosti zákona u těchto typů smluv účelné. V diskusích se objevily názory, že některá ustanovení směrnice by se, v zájmu ochrany spotřebitele, měla vztahovat i na tento typ úvěrových smluv. Je nutno připustit, že smluvní vztahy uzavírané se zastavárnou nelze považovat za klasický spotřebitelský úvěr. Tato skutečnost je i respektována ve směrnici, kdy tyto zastavárenské úvěry ze své působnosti vylučuje. Situace je v případě zastaváren jiná, než u běžných úvěrových smluv – spotřebitel dává druhé straně věc, o niž přijde, pokud úvěr (a také úrok) nesplatí. Při implementaci Směrnice do našeho právního řádu existují 2 varianty: Varianta I Upravit v národní právní úpravě i úvěrové smlouvy, při jejichž uzavření se po spotřebiteli žádá, aby jako záruku složil věřiteli do úschovy nějakou věc, a v nichž je odpovědnost spotřebitele přísně omezena na tuto zastavenou věc

45 Varianta II Úvěrové smlouvy, při jejichž uzavření se po spotřebiteli žádá, aby jako záruku složil věřiteli do úschovy nějakou věc, a v nichž je odpovědnost spotřebitele přísně omezena na tuto zastavenou věc, v národní právní úpravě neupravovat 2) POPIS DOPADŮ U JEDNOTLIVÝCH VARIANT Varianta I Upravit v národní právní úpravě i úvěrové smlouvy, při jejichž uzavření se po spotřebiteli žádá, aby jako záruku složil věřiteli do úschovy nějakou věc, a v nichž je odpovědnost spotřebitele přísně omezena na tuto zastavenou věc PŘÍNOSY Poskytovatelé spotřebitelských úvěrů Příjemci spotřebitelských úvěrů (spotřebitelé) Třetí strany

+ +

rovné podmínky pro všechny „půjčovatele“ peněz možná vyšší důvěra spotřebitelů

+ + +

vyšší míra ochrany zákazníků zastaváren transparentnost poskytovaných produktů pro spotřebitele dodržování všech požadavků vyplývajících ze zákona i u tohoto typu produktů

+

zhoršení podmínek pro zloděje drobných předmětů

− − − −

duální právní úprava zástavního práva nadměrná regulace zvýšené náklady na poskytování zastavárenských služeb snížení dostupnosti těchto služeb


−

Varianta II Úvěrové smlouvy, při jejichž uzavření se po spotřebiteli žádá, aby jako záruku složil věřiteli do úschovy nějakou věc, a v nichž je odpovědnost spotřebitele přísně omezena na tuto zastavenou věc, v národní právní úpravě neupravovat PŘÍNOSY Poskytovatelé spotřebitelských úvěrů

+ +

zabránění duplicitní úpravy zjednodušení poskytování těchto smluv (nemusí být dodrženy veškeré požadavky vyplývající pro poskytovatele úvěru ze zákona) – nižší náklady


+ +

lepší dostupnost této služby zjednodušení uzavírání těchto úvěrových smluv


Poskytovatelé spotřebitelských úvěrů Příjemci spotřebitelských úvěrů

−

možná nižší důvěra spotřebitelů

− − −

horší transparentnost těchto služeb nižší regulace – možnost zneužití ze strany zastaváren nižší míra ochrany spotřebitele

46 (spotřebitelé) Třetí strany

-

horší transparentnost trhu – nerovné podmínky

3) SHRNUTÍ VEŘEJNÉ KONZULTACE Jednoznačně se pro úpravu vyjádřila ČBA a SOCR. MV se staví pro částečnou úpravu a to v oblasti informování spotřebitele před uzavřením smlouvy a při náležitostech smlouvy. ČOI poukazuje na nestandardnost této formy úvěru s tím, že by měla stát mimo tuto speciální úpravu. Jednoznačné ne vyjádřily tři subjekty a to SOS, SČS a PPFT. Dle jejich mínění zastavárny nemohou při každé smlouvě plnit požadované informační povinnosti, umožnit odstoupení od smlouvy do 14 dnů apod. 4) VÝBĚR VARIANTY ŘEŠENÍ Tyto druhy úvěrů vyloučit z působnosti nové právní úpravy – čl. 2 odst. 2 písm. k) – Varianta II.

Článek 5 odst. 6 – Povinnost asistence při výběru produktu

1) POPIS PROBLEMATIKY S VYMEZENÍM VARIANT Jedním z podstatných požadavků směrnice je zajištění potřebných informací pro spotřebitele tak, aby se mohl rozhodovat na základě úplné znalosti věci. Směrnice v čl. 5 Předsmluvní informace zavádí u spotřebitelských úvěrových smluv povinnost věřitele nebo případně zprostředkovatele poskytnout údaje a informace potřebné ke srovnání různých nabídek, a to v dostatečném předstihu před tím, než je spotřebitel touto nabídkou nebo smlouvou vázán tak, aby mohl spotřebitel učinit informované rozhodnutí, zda úvěrovou smlouvu uzavře či nikoli. Odst. 6 směrnice požaduje, aby členské státy zajistily, že věřitel, případně zprostředkovatel úvěru poskytne spotřebiteli náležitá vysvětlení (např. vysvětlení jednotlivých položek předsmluvních informací, charakteristiku produktu, důsledky nezaplacení plateb) na takové úrovni, že spotřebitel bude schopen posoudit, zda navrhovaná úvěrová smlouva odpovídá jeho potřebám. Je již na členském státu, jakým způsobem, v jakém rozsahu a jestli vůbec bude tuto povinnost specifikovat. I když mají být poskytnuty předsmluvní informace, může spotřebitel potřebovat další pomoc při rozhodování o tom, která úvěrová smlouva z řady nabízených produktů nejlépe odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Proto by měly členské státy zajistit, aby věřitelé u úvěrových produktů, které nabízejí spotřebiteli, takovou pomoc poskytovali. Příslušné předsmluvní informace a základní charakteristiky nabízených produktů by měly být případně spotřebiteli vysvětleny individuálně tak, aby mohl pochopit možné dopady těchto produktů na svou ekonomickou situaci. Tato povinnost poskytnout spotřebiteli pomoc by se případně měla vztahovat i na zprostředkovatele úvěru. Členské státy by mohly stanovit, kdy a v jakém rozsahu

47 se mají takové informace spotřebiteli poskytovat, berouce v úvahu konkrétní okolnosti, za kterých je úvěr nabízen, potřebu pomoci spotřebiteli a povahu jednotlivých úvěrových produktů. Při implementaci Směrnice do našeho právního řádu existují 2 varianty: Varianta I Tuto povinnost vymezit Varianta II Tuto povinnost dále nevymezovat

2) POPIS DOPADŮ U JEDNOTLIVÝCH VARIANT Varianta I Tuto povinnost vymezit Způsob, jakým je tato diskrece koncipována, nám umožňuje blíže určit rozsah této povinnosti, kterou je možné pojmout široce a tuto povinnost spíš rozšiřovat, nebo naopak se můžeme ve vnitrostátní právní úpravě snažit tuto povinnost co nejvíce zúžit. Zároveň může členský stát přesněji určit čas, kdy má byt tato pomoc spotřebiteli poskytnuta.


+


−

možné vyšší náklady a zvýšená administrativní náročnost spojená se zajištěním individuálního přístupu ke spotřebiteli

− −

prodloužení fáze přípravy před poskytnutím úvěru zdražení spotřebitelského úvěru (neboť poskytovatel by nepochybně „rozpouštěl“ zvýšené náklady do ceny svých produktů)

Třetí strany

−

obtížná kontrola míry a kvality dodržování takových povinností ze strany dozorových orgánů snižuje se role nezávislých finančních poradců

+ + +

selekce trhu, neboť zvýšené nároky na odborné poradenství by na trhu vedly ke zřetelnému oddělení solidních a odborně zdatných poskytovatelů úvěrů od takových podnikatelů, kteří preferují pouze zisk, bez ohledu na kvalitu poskytovaných produktů větší míra informovanosti spotřebitele možnost lepší orientace na trhu úvěrových produktů možnost srovnání přiměřenosti či výhodnosti čerpání konkrétních úvěrů


−

Varianta II Tuto povinnost dále nevymezovat Je na členském státu, jestli vůbec stanoví nějaké bližší podmínky této povinnosti a jestli neponechá ustálení této povinnosti praxi.

48


+

nezvyšuje se finanční či administrativní náročnost poskytování spotřebitelského úvěru

+ +

neprodlužuje se fáze spojená s přípravou poskytnutí úvěru do ceny spotřebitelského úvěru nebudou promítány případné zvýšené náklady za provádění individuálního a detailního rozboru konkrétního případu

+

zdůraznění role nezávislých finančních poradců

NEGATIVA A NÁKLADY Poskytovatelé spotřebitelských úvěrů Příjemci spotřebitelských úvěrů (spotřebitelé)

−

nedošlo by k položení základů pro selekci trhu na poskytovatele solidní a odborně zdatné a ostatní, které oba či jeden z těchto atributů nemají

− − −

menší míra informovanosti spotřebitele obtížnější orientace na trhu úvěrových produktů obtížnější zhodnocování výhodnosti či nevýhodnosti využití určitých úvěrových produktů pro danou situaci

Třetí strany

−

3) SHRNUTÍ VEŘEJNÉ KONZULTACE Z veřejné konzultace vyplývá, že subjekty zastupující podnikatelskou sféru - ČBA, ČLFA a SOCR upřednostňují Variantu II s tím, že jako dostačující je požadavek poskytnutí pravdivých a úplných informací a neměla by být omezována též odpovědnost klienta za svá rozhodnutí. Ze strany ČOI je poukazováno i na to, že by bylo problematické uložit věřiteli přes poskytnutí předsmluvních informací i pomoc při tom, která úvěrová smlouva z řady nabízených produktů nejlépe odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Věřitel nebo zprostředkovatel by tak zdarma suploval činnost nezávislého a kvalifikovaného finančního poradce. Naopak subjekty zabývající se spotřebitelskou problematikou a hájící zájmy spotřebitelů - SOS, VOP a PPFT se staví za přijetí Varianty I, tj. vymezit povinnost dovysvětlení předsmluvních informací a náležitého vysvětlení k nabízenému úvěru s ohledem na potřeby a finanční situaci spotřebitele. Ze strany těchto subjektů je doporučována extenzivní úprava z důvodu vyšší míry ochrany spotřebitele s požadavkem na jednoznačné a přesné vymezení této stanovené povinnosti (které pojmy mají být vysvětleny, v jaké rozsahu apod.). 4) VÝBĚR VARIANTY ŘEŠENÍ Cílem předložené právní úpravy je zajistit, aby spotřebitel obdržel správné a pravdivé informace, na jejichž základě učiní kvalifikované rozhodnutí při výběru nabízeného produktu. Směrnice přesně vymezuje jaké informace má spotřebitel obdržet před samotným uzavřením smlouvy a požadavky na obsah samotných úvěrových smluv. V žádném případě by však neměl být spotřebitel zahlcen informacemi, které jsou pro spotřebitele nadbytečné a nesrozumitelné. Praxe i ukazuje, že nadmíra informací spotřebitele spíše odradí a mnohdy na smluvní podmínky přistoupí, aniž by se s poskytovanými informacemi seznámil a tyto řádně přečetl. Předkladatel se přiklání k tomu, aby byla stanovena obecně povinnost náležitého vysvětlení těch informací, které budou pro spotřebitele nesrozumitelnými (nejlépe na jeho žádost), dále základních charakteristik o nabízeném produktu a jeho dopadu na spotřebitele.

49

Článek 9 – Přístup k databázím

1) POPIS PROBLEMATIKY S VYMEZENÍM VARIANT Směrnice v čl. 9 Přístup k databázím stanovuje v případě přeshraničního úvěru povinnost, aby členský stát zajistil pro věřitele z jiných členských států přístup k databázím používaným pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitelů. Podmínky tohoto přístupu nesmějí být diskriminační. Dále čl. 9 říká, že pokud je žádost o poskytnutí úvěru zamítnuta na základě vyhledávání v databázi, věřitel okamžitě a bezplatně vyrozumí spotřebitele o výsledku tohoto vyhledávání a sdělí mu údaje o použité databázi. Úprava obsažená v čl. 9 navazuje na ustanovení čl. 8 Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Tento článek v odst. 1 zavádí povinnost pro věřitele, který má před uzavřením úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě informací získaných od spotřebitele, v případě nutnosti též na základě vyhledávání v příslušných databázích. Členské státy, jejichž právní předpisy již vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitele na základě vyhledávání v příslušných databázích, mohou tento požadavek zachovat. V ČR je v případě bankovních institucí možnost sdílení databází a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i na základě informací obsažených v konkrétní databázi zakotvena v ustanovení § 38a odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů. Toto ustanovení stanoví, že v rámci plnění povinnosti postupovat při výkonu své činnosti obezřetně se banky a pobočky zahraničních bank mohou vzájemně informovat o záležitostech, které vypovídají o bonitě a důvěryhodnosti jejich klientů, a to i prostřednictvím právnické osoby, která není bankou. V tomto případě tedy mohou banky např. zřídit určitý registr nebo databázi, které budou shromažďovat pozitivní nebo negativní informace o klientech. Banka a pobočka zahraniční banky je povinna k získaným údajům o klientech jiné banky a pobočky zahraniční banky přistupovat tak, jako by šlo o údaje o jejích vlastních klientech. Dle § 38a odst. 3 tohoto zákona má klient právo seznámit se s informacemi, které jsou o něm vedeny v příslušné databázi, pokud se týkají jeho osoby nebo právnické osoby, kterou zastupuje. Za úhradu věcných nákladů má právo na pořízení výpisu. V ČR existuje pět soukromých registrů a jeden veřejný, dosud mezi nimi neexistuje propojení, i když některé registry informace sdílejí. Každá bankovní i nebankovní instituce v ČR provádí vlastní scoring klienta, který se může u jednotlivých poskytovatelů velmi různit. Zajištění přeshraničního přístupu k databázím tedy není v ČR upraveno. Stejně tak náš právní řád neupravuje povinnost věřitele informovat spotřebitele o zamítnutí žádosti o spotřebitelský úvěr na základě vyhledávání v databází, tedy i tuto povinnost bude nutné zavést.

2) POPIS DOPADŮ U JEDNOTLIVÝCH VARIANT n/a

50 3) SHRNUTÍ VEŘEJNÉ KONZULTACE Jak potvrzuje veřejná diskuse, je zcela zřejmé, že požadavek řešení otázky přístupu k databázím se jeví jako problematický s ohledem na to, že pravidla pro údaje zadávané do databází a podmínky jejich vedení (např. délka uchovávání údajů o osobách) nejsou v EU sjednoceny a ani náš právní řád nemá jednoznačnou právní úpravu. Může tedy docházet k odmítnutí úvěru na základě údajů z databáze z jiného členského státu nebo budou nevhodným způsobem interpretovány či zpracovány v druhém členském státě. Za nezbytné je tedy považováno vyjasnění, na jakém principu bude umožněn přístup zahraničních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů do tuzemských databází a registrů. Jednou z podmínek musí být i respektování institutu bankovního tajemství. Nepřijatelným je, aby měly zahraniční subjekty lepší podmínky než subjekty tuzemské, tj. např. výhodnější podmínky přístupu do některých databází (otázky členství, poplatky za prověření atd.). Je doporučováno vytvoření jedné centrální databáze, kterou by garantoval stát, event. evropský rejstřík dlužníků s odpovídajícím právním rámcem pro ochranu osobních dat. Stát by měl zajistit jednotné poskytování údajů do a z databáze (kompatibilitu poskytovaných údajů). Předmětnou problematiku bude nutné upravit zákonem, kde budou definována pravidla pro plnění a využívání registrů, kontrolní mechanismy (např. ochrana před marketingovým vytěžováním registrů), zajištění bezpečnosti a kvality zpracovávaných dat a finanční podmínky využívání registrů. 4) VÝBĚR VARIANTY ŘEŠENÍ V současně době zakotvit do právní úpravy pouze požadavek, aby byl do existujících databází umožněn přístup i zahraničním věřitelům, a to na nediskriminačním základě.

Článek 10 odst. 1 a 2 – Náležitosti úvěrových smluv a sankce za jejich neuvedení

1) POPIS PROBLEMATIKY S VYMEZENÍM VARIANT Na základě čl. 10 Informace, které mají být uvedeny v úvěrových smlouvách odst. 1 se úvěrové smlouvy vypracovávají na papíře nebo jiném trvalém nosiči. Odst. 2 čl. 10 stanovuje povinné obsahové náležitosti úvěrové smlouvy. V článku 10 je zároveň uvedeno, že tímto článkem nejsou dotčena žádná vnitrostátní pravidla ohledně platnosti uzavírání úvěrových smluv, pokud jsou tato pravidla v souladu s právem Společenství. Faktická diskrece tohoto článku tak spočívá v možnosti členského státu stanovit v zásadě podle svého vlastního uvážení vnitrostátní pravidla týkající se platnosti uzavírání úvěrových smluv (a to jak po stránce formální, tak obsahové). Náležitosti smluv, jež stanoví směrnice, nejsou nezbytně nutnou podmínkou jejich platnosti a je ponecháno na členských státech, jaké důsledky spojí s jejich nedodržením.

51 Neplatnost smlouvy představuje jednu z možných soukromoprávních sankcí za porušení povinností stanovených zákonem. Protože je vhodné nalézt takový mechanismus sankcí, který zajistí účinnou vymahatelnost povinností uložených v zákoně, jsou zde pro srovnání analyzovány i jiné soukromoprávní sankce. Při implementaci Směrnice do našeho právního řádu přichází v úvahu následujících 5 variant: Varianta I Náležitosti smlouvy dle směrnice jsou absolutní podmínkou platnosti Varianta II Náležitosti smlouvy dle směrnice jsou relativní podmínkou platnosti Varianta III Nedodržení náležitosti smlouvy zakládá možnost odstoupení od smlouvy Varianta IV V případě nedodržení povinných náležitosti smlouvy se spotřebitelský úvěr bude pokládat za úročený ve výši diskontní sazby uveřejněné Českou národní bankou Varianta V Náležitosti smlouvy dle směrnice nejsou stiženy žádnou soukromoprávní sankcí

2) POPIS DOPADŮ U JEDNOTLIVÝCH VARIANT Varianta I Náležitosti smlouvy dle směrnice jsou absolutní podmínkou platnosti Jako první možnost se nabízí považovat náležitosti smlouvy dle směrnice za nezbytnou podmínku platnosti úvěrové smlouvy. Tato soukromoprávní sankce, byť nepochybně účinná, by však mohla spotřebitelům způsobit závažné potíže. V případě postižení smlouvy takovou vadou (která může být i jen formálního rázu bez významného faktického dopadu na spotřebitele), by spotřebitel byl povinen vrátit věřiteli neprodleně celý poskytnutý úvěr, jenž by byl považován za bezdůvodné obohacení. Toto by mohlo být problematické, zejména pokud peníze z úvěru již použil. Tato varianta nebyla v materiálu předloženém k veřejné konzultaci navrhována. I navzdory tomu se řada konzultovaných subjektů vyjádřila proti možnosti absolutní neplatnosti smluv neobsahujících všechny požadované náležitosti.


+


+

větší pravděpodobnost toho, že bude smlouva obsahovat všechny povinné náležitosti

+

možné častější využívání služeb advokátů při tvorbě smluv nebo při řešení případných sporů z nich


− −

− Příjemci spotřebitelských úvěrů (spotřebitelé)

− −

Třetí strany

−

−

možné vyšší náklady na formulaci smluv náklady spojené s vymáháním bezdůvodného obohacení vč. nákladů právního zastoupení (ČLFA) výrazně nižší právní jistota; riziko, že i pro drobný nedostatek budou používané smlouvy shledány neplatnými problém v případě povinnosti vrátit již použité peníze z úvěru výrazně nižší právní jistota; riziko, že i pro drobný nedostatek bude uzavřená smlouva dodatečně shledána neplatnou obtížná využitelnost soukromoprávních sankcí spotřebitelem (je nutná znalost právní úpravy, je nutno vyhodnotit, že došlo k porušení zákona, je třeba se sankce dovolat)

Varianta II Náležitosti smlouvy dle směrnice jsou relativní podmínkou platnosti Nabízí se určitá modifikace varianty I, a to pomocí institutu relativní neplatnosti. Podle tohoto pravidla by úvěrová smlouva, která by nesplňovala zákonem požadované náležitosti, byla platná, avšak jenom tehdy, dokud by se jedna ze stran její neplatnosti nedovolala. Občanský zákoník v § 40a stanoví, že případů relativní neplatnosti v tomto ustanovení uvedených se může dovolat jen strana, jež tuto neplatnost nezpůsobila. Nabízí se využití tohoto pravidla i u transpozice této směrnice. Další možností je výslovně vyhradit právo dovolat se relativní neplatnosti pouze spotřebiteli. PŘÍNOSY Poskytovatelé spotřebitelských úvěrů Příjemci spotřebitelských úvěrů (spotřebitelé)

Třetí strany

+ + +

+

větší pravděpodobnost toho, že bude smlouva obsahovat všechny povinné náležitosti větší právní jistota spotřebitele z toho důvodu, že namítnutí případné neplatnosti smlouvy je v zásadě v jeho dispoziční autonomii vytvoření srozumitelného prostředí s jasně stanovenými, vymahatelnými a reálnými sankcemi (MV)

+ + NEGATIVA A NÁKLADY


− −

− Příjemci spotřebitelských úvěrů (spotřebitelé)

− −

Třetí strany

−

−

možné vyšší náklady na formulaci smluv nižší právní jistota; riziko, že i pro drobný nedostatek budou používané smlouvy shledány neplatnými náklady spojené s vymáháním bezdůvodného obohacení vč. nákladů právního zastoupení (ČLFA) těžší pochopitelnost institutu relativní neplatnosti obtížná využitelnost soukromoprávních sankcí spotřebitelem (je nutná znalost právní úpravy, je nutno vyhodnotit, že došlo k porušení zákona, je třeba se sankce dovolat) možný problém v případě povinnosti vrátit již použité peníze z úvěru

53 Varianta III Nedodržení náležitosti smlouvy zakládá možnost odstoupení od smlouvy Tímto způsobem by se docílilo stejných výsledků jako u varianty II (dovolání se relativní neplatnosti má stejné účinky jako odstoupení od smlouvy podle občanského zákoníku, podle něhož se při odstoupení smlouva ruší od počátku) za předpokladu, že by se omezilo toto právo jen na tu stranu smlouvy, která nedodržení náležitostí smlouvy nezpůsobila, případně jenom na spotřebitele. Výhoda této varianty oproti variantě II spočívá v její relativně snazší pochopitelnosti pro spotřebitele, který si lépe představí právní úkon odstoupení od smlouvy než dovolání se relativní neplatnosti. PŘÍNOSY Poskytovatelé spotřebitelských úvěrů Příjemci spotřebitelských úvěrů (spotřebitelé)

+

možná větší důvěra spotřebitelů

+

větší pravděpodobnost toho, že bude smlouva obsahovat všechny povinné náležitosti větší právní jistota spotřebitele z toho důvodu, že možnost odstoupení od smlouvy bude v zásadě v jeho dispoziční autonomii snazší pochopitelnost institutu odstoupení od smlouvy oproti institutu relativní neplatnosti

Třetí strany

+


−

možné vyšší náklady na formulaci smluv

−

obtížná využitelnost soukromoprávních sankcí spotřebitelem (je nutná znalost právní úpravy, je nutno vyhodnotit, že došlo k porušení zákona, je třeba se sankce dovolat) možný problém v případě povinnosti vrátit již použité peníze z úvěru

+

+

NEGATIVA A NÁKLADY

−

−

Varianta IV V případě nedodržení povinných náležitosti smlouvy se spotřebitelský úvěr bude pokládat za úročený ve výši diskontní sazby uveřejněné Českou národní bankou V této variantě se navrhuje využít stávající sankční mechanismus dle § 6 zákona o spotřebitelském úvěru. Úročení úvěru dle diskontní sazby ČNB v případě porušení povinnosti je jednoduchý zavedený mechanismus, který účinně motivuje poskytovatele a přináší spotřebiteli finanční výhodu. Zároveň s ním není spojena (oproti variantám I až III) okamžitá povinnost vrátit celý poskytnutý úvěr. Tato varianta nebyla zmiňována v materiálu předloženém k veřejné konzultaci, neboť přímo nevyplývá z diskrece týkající se vnitrostátní úpravy podmínek platnosti smluv, v nichž se sjednává spotřebitelský úvěr. I navzdory tomu se však některé konzultované subjekty (SOS, ČBA, ČLFA, ČOI) ve prospěch této osvědčené možnosti výslovně vyjádřily. PŘÍNOSY Poskytovatelé spotřebitelských úvěrů

+

možná větší důvěra spotřebitelů


+ + +

značná výhoda v podobě možných nižších nákladů (nižší úroková sazba) není povinnost vrátit okamžitě všechny poskytnuté finanční prostředky jednoduchá aplikace

+

nižší náklady na implementaci (není třeba vymýšlet nové legislativně-technické řešení)


−

možné vyšší náklady na formulaci smluv

−

obtížná využitelnost soukromoprávních sankcí spotřebitelem (je nutná znalost právní úpravy, je nutno vyhodnotit, že došlo k porušení zákona, je třeba se sankce dovolat)

Varianta V Náležitosti smlouvy dle směrnice nejsou stiženy žádnou soukromoprávní sankcí Pokud ponecháme náležitosti úvěrových smluv dle směrnice bez jakékoliv soukromoprávní sankce, významně se sníží jejich vymahatelnost. V tom případě však bude naprosto nezbytné zavést účinné, přiměřené a odstrašující sankce veřejnoprávní, aby byly povinnosti uložené v transpozičním zákoně vymahatelné a aby byl také naplněn článek 23 směrnice, který to výslovně ukládá.


+

možné nižší náklady na formulaci smluv (pokud neobsahují všechny náležitosti, nezpůsobí to jejich neplatnost nebo to neumožní odstoupení od smlouvy)

+

+

snížení četnosti případných soudních sporů


−

− − −

možnost zneužití ze strany poskytovatele snížení úrovně ochrany spotřebitele oproti stávajícímu stavu snížení vymahatelnosti povinností vyplývajících ze zákona

−

nutnost zavedení vhodných veřejnoprávních sankcí, kontrolních mechanismů

3) SHRNUTÍ VEŘEJNÉ KONZULTACE Obecně subjekty odmítají zakotvení absolutní neplatnosti smlouvy v důsledku nedodržení požadovaných informací. Je preferováno zakotvení relativní neplatnosti s tím, že právo dovolání by příslušelo spotřebiteli. Většina subjektů (ČNB, SČS, VOP, SOCR) se vyslovuje pro Variantu III, tzn. že v případě nedodržení náležitostí smlouvy bude spotřebiteli dána možnost od smlouvy odstoupit. Je doporučováno stanovit lhůtu pro odstoupení v délce 3 měsíců.

55 ČOI, ČBA, SOS a ČLFA se dovolávají současné právní úpravy soukromoprávní sankce zakotvené v ustanovení § 6 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy pokud úvěrová smlouva nesplňuje stanovené náležitosti, pokládá se spotřebitelský úvěr za úvěr úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy uveřejněné pro příslušné období Českou národní bankou. 4) VÝBĚR VARIANTY ŘEŠENÍ S ohledem na výše uvedené dopady, výsledky veřejné konzultace a zejména na pozitivní zkušenosti s fungováním v současné době stanovených soukromoprávních sankcí dle zákona o spotřebitelském úvěru byla zvolena Varianta IV, tj. v případě nedodržení povinných náležitostí smlouvy se spotřebitelský úvěr bude pokládat za úročený ve výši diskontní sazby uveřejněné Českou národní bankou.

Článek 15 odst. 2 – Prostředky nápravy u smluv o vázaném úvěru

1) POPIS PROBLEMATIKY S VYMEZENÍM VARIANT Smlouvy o vázaném úvěru jsou ve směrnici upraveny v článku 15. Ten stanoví, že pokud spotřebitel dle práva Společenství odstoupil od kupní smlouvy nebo od smlouvy o poskytnutí služby, nebude nadále vázán ani smlouvou o vázaném úvěru. Dle čl. 3 písm. n) se smlouvou o vázaném úvěru rozumí úvěrová smlouva, kde: i) dotyčný úvěr slouží výhradně k financování smlouvy o dodání konkrétního zboží nebo poskytnutí konkrétní služby a ii) tyto dvě smlouvy tvoří z objektivního hlediska obchodní celek; má se za to, že se jedná o obchodní celek, pokud úvěr pro spotřebitele financuje sám dodavatel zboží nebo poskytovatel služby nebo, v případě úvěru financovaného třetí osobou, pokud věřitel využije služeb dodavatele zboží nebo poskytovatele služeb v souvislosti s uzavřením nebo přípravou úvěrové smlouvy nebo pokud je konkrétní zboží nebo poskytnutí konkrétní služby výslovně uvedeno v úvěrové smlouvě. Odstavec 2 článku 15 však dále stanoví, že pokud je dodáno vadné zboží, na které se vztahuje smlouva o vázáném úvěru (zboží bylo dodáno pouze zčásti nebo zboží není v souladu s kupní smlouvou nebo smlouvou o poskytnutí služby), spotřebitel má právo uplatnit prostředky nápravy vůči věřiteli, pokud prostředky nápravy, které má vůči dodavateli nebo poskytovateli, již byly uplatněny, avšak nebyly uspokojeny. Směrnice pak přenechává členským státům možnost určit rozsah a podmínky pro uplatnění těchto prostředků nápravy. V této souvislosti je však třeba vzít v úvahu, že rozsah prostředků nápravy je obecně dán příslušnými ustanoveními občanského zákoníku v závislosti na druhu smluvního typu – kupní smlouva, smlouva o dílo a současně z individuálních smluvních ujednání. Nároky vyplývající z uplatnění odpovědnosti za vady se odvíjejí dále od charakteru zjištěné vady, tj. zda je vada odstranitelná nebo neodstranitelná. U vady odstranitelné přichází v úvahu oprava věci, výměna věci, event. lze připustit i slevu z kupní ceny, pokud vada nebrání v řádném užívání věci. V případě vady neodstranitelné se jedná o výměnu věci nebo odstoupení od smlouvy. Práva

56 z odpovědnosti za vady se uplatňují u prodávajícího nebo poskytovatele služby, pokud však smluvní strany nedohodly na jiném způsobu. Jedná se o diskreci, která nabízí členským státům široké možnosti pro vlastní úpravu. Z pohledu transpozice je povinností zakotvit ve vnitrostátní právní úpravě pro spotřebitele prostředek (nebo prostředky) nápravy využitelný vůči věřiteli v případě, že dodavatel zboží nebo poskytovatel služeb nedostojí svým povinnostem ani po uplatnění příslušných prostředků nápravy. Je již na členském státě jakou formu určí, tj. jaký prostředek nápravy dá spotřebiteli k dispozici a jaký rozsah práv mu z něho bude vyplývat. Při implementaci Směrnice do našeho právního řádu existují 2 varianty: Varianta I Rozsah prostředků nápravy, jakož i způsob jejich uplatnění vůči věřiteli bude předmětem dohody mezi věřitelem a dodavatelem zboží. Varianta II Prostředky nápravy lze uplatnit u věřitele, pokud byly neúspěšně uplatněny u prodávajícího zboží nebo poskytovatele služeb. 2) POPIS DOPADŮ U JEDNOTLIVÝCH VARIANT Varianta I Rozsah prostředků nápravy, jakož i způsob jejich uplatnění vůči věřiteli, bude předmětem dohody mezi věřitelem a dodavatelem zboží. Dohoda mezi věřitelem a prodávajícím výrobků či poskytovatelem služby vytváří prostor pro zohlednění specifických podmínek daného typu smluvního vztahu mezi těmito partnery. V rámci smluvního vymezení bude jednoznačně určena míra odpovědnosti obou partnerů jak ve vzájemném vztahu, tak i vůči spotřebiteli. PŘÍNOSY Poskytovatelé spotřebitelských úvěrů Příjemci spotřebitelských úvěrů (spotřebitelé) Třetí strany

+

jednoznačné vymezení vzájemné odpovědnosti

+

lepší orientace v uplatňování odpovědnosti za vady

+

méně zatěžující pro státní dozorový orgán


−

možné zvýšení administrativní i finanční náročnosti

−

možnost zneužití vedoucí k poškození spotřebitele

−

zvýšení náročnosti dozorové činnosti

57 Varianta II Prostředky nápravy lze uplatnit u věřitele, pokud byly neúspěšně uplatněny u prodávajícího zboží nebo poskytovatele služeb. Tento postup vychází z principu stávající právní úpravy, podle kterého se práva z odpovědnosti za vady uplatňují nejdříve u prodávajícího nebo poskytovatele služby. Případný spor by jako dosud bylo možné řešit mimosoudní nebo soudní cestou. PŘÍNOSY Poskytovatelé spotřebitelských úvěrů Příjemci spotřebitelských úvěrů (spotřebitelé) Třetí strany

+

postup je blízký stávající právní úpravě a bude proto snadněji uplatnitelný v praxi

+

spotřebiteli bude zachován významný srovnávací prvek výhodnosti či nevýhodnosti nabízeného úvěru postup je v podstatě „zažitý“


−

postup je administrativně náročný

− −

právně složitější postup pro spotřebitele při vymáhání jeho práv pravděpodobnost, že sporný případ bude časově náročný

+


−

3) SHRNUTÍ VEŘEJNÉ KONZULTACE Z veřejné diskuse lze dovodit preferenci uplatnění zákonných nároků (uplatnění odpovědnosti za vady výrobků) primárně u prodávajících či poskytovatelů služeb. Teprve po vyčerpání veškerých prostředků, včetně soudních, by bylo možné obrátit se na věřitele. Zcela jednoznačně je odmítána možnost, aby finanční instituce byly nuceny řešit reklamační či jiné spory. Tato činnost finančním institucím nepřísluší a ani tyto subjekty nepatří do stejné podnikatelské skupiny jako prodávající. Je poukazováno na to, že by se banky mohly dostat do rozporu se svou licencí od ČNB a opět by zde mohlo dojít k omezení a zdražení služeb pro spotřebitele. Věřitel je schopen řešit nároky spotřebitele pouze prostředky, které jsou věřiteli k dispozici např. vyvíjet tlak na prodejce zboží ve způsobu řešení reklamaci. V žádném případě ale není schopen dostát případné povinnosti z titulu výměny či opravy zboží, a to již jen z prostého důvodu, že není, na rozdíl od prodávajícího, smluvně navázán na výrobce zboží. V daném ohledu proto, zejména v případě, kdy osoba věřitele nepatří do stejné podnikatelské skupiny jako prodejce, se považuje za důležité nejít cestou „ručení“ věřitele za závazky prodávajícího z titulu odpovědnosti za vady věci v plném rozsahu, neboť by se naopak jednalo o výraznou konkurenční nevýhodu nezávislých finančních společností oproti tzv. kaptivním finančním společnostem. Ze strany VOP je požadováno důsledné a promyšlené implementování čl. 15 odst. 1 – zakotvení automatického zániku úvěrové smlouvy ex lege v případě odstoupení od kupní smlouvy či od smlouvy o poskytnutí služby. Za vhodné je považováno zakotvení pravidel společné odpovědnosti prodávajícího a úvěrové společnosti za závazky prodávajícího (čl. 15 odst. 3 směrnice). Pokud jde o dohodu mezi věřitelem a spotřebitelem – je tato možnost výslovně odmítnuta ČBA, VOP, SOS, SČS a PPFT.

58 4) VÝBĚR VARIANTY ŘEŠENÍ Dle výsledky konzultačního materiálu se jeví jako přijatelná Varianta II – tj. prostředky nápravy lze uplatnit po věřiteli až poté, co jsou neúspěšně uplatněny u prodávajícího nebo poskytovatele služeb.

Článek 20 – Dohled a přístup do odvětví

1) POPIS PROBLEMATIKY S VYMEZENÍM VARIANT Směrnice v článku 20 stanoví členským státům povinnost zajistit, aby poskytovatelé spotřebitelského úvěru podléhali dohledu vykonávaného subjektem, který na nich není závislý, nebo aby byli poskytovatelé regulováni. V současné době jsou na našem trhu poskytovány spotřebitelské úvěry v rámci bankovního a nebankovního sektoru. Činnost bank a spořitelních a úvěrních družstev není ve smyslu zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „živnostenský zákon“) považována za živnost a pro její výkon je nezbytné splnit řadu veřejnoprávních požadavků (plnění kapitálových požadavků, úvěrové angažovanosti, odborná způsobilost a občanská bezúhonnost osob, technické a organizační předpoklady pro výkon, reálnost ekonomických kalkulací o budoucí likviditě a rentabilitě apod.) s tím, že o udělení povolení působit jako banka nebo spořitelní a úvěrní družstvo rozhoduje ČNB. Vedle toho může spotřebitelský úvěr podle stávající právní úpravy poskytovat každý subjekt, který splní podmínky pro vydání živnostenského oprávnění k volné živnosti (konkrétně v oboru 70 – Služby v oblasti administrativní správy a služby organizačně hospodářské povahy). Na rozdíl od bank či spořitelních a úvěrních družstev tyto subjekty poskytují úvěry z vlastních zdrojů, a proto veřejnoprávní požadavky směřující k jejich finanční stabilitě nejsou zapotřebí v takovém rozsahu. Rozsah daného oboru je však koncipován značně široce, nelze tudíž jednoznačně vyčíslit, kolik subjektů registrovaných v tomto oboru fakticky poskytuje spotřebitelský úvěr. V rámci diskusí tedy byla otevřena otázka přístupu do odvětví a zvažována i možnost zavedení evidence či registrace všech subjektů poskytujících spotřebitelský úvěr, což je podrobněji analyzováno jako faktická diskrece B). Nad poskytováním spotřebitelského úvěru dohlíží ČOI. V rámci veřejné konzultace byla otevřena otázka, zda by neměl být dohled svěřen ČNB, která od dubna 2006 vykonává dohled v zásadě nad celým finančním trhem. Dohled nad poskytováním spotřebitelského úvěru úvěrů je podrobněji analyzován jako faktická diskrece A). Ačkoliv spolu faktické diskrece A) a B) úzce souvisejí a některé z analyzovaných variant jsou vzájemně podmíněné, pro přehlednost se dohledem nad poskytováním spotřebitelského úvěru a podmínkami pro přístup do odvětví zabýváme samostatně.

59 Při implementaci Směrnice do našeho právního řádu existují v rámci obou faktických diskrecí tyto varianty:

Faktická diskrece A) Dohled Varianta I Ponechání současného stavu – jednotný dohled vykonávaný ČOI bez prolomení bankovního tajemství Varianta II Jednotný dohled vykonávaný ČOI s prolomením bankovního tajemství Varianta III Podřízení poskytovatelů spotřebitelského úvěru jednotnému dohledu ČNB Varianta IV Rozdělení dohledové působnosti mezi ČNB (poskytovatelé spotřebitelských úvěrů, jejichž ostatní činnost již nyní podléhá dohledu ČNB) a ČOI (ostatní poskytovatelé spotřebitelských úvěrů)

Faktická diskrece B) Přístup do odvětví Varianta I Ponechání současného stavu – neexistence zvláštní evidence subjektů poskytujících spotřebitelský úvěr Varianta II Zavedení nového oboru volné živnosti – poskytování spotřebitelského úvěru Varianta III Existence povinné registrace veškerých nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru u orgánu dohledu (ČOI, případně ČNB) Varianta IV Existence povolovacího režimu vůči všem poskytovatelům spotřebitelského úvěru, který by zabezpečoval orgán dohledu (ČNB, případně ČOI) 2) POPIS DOPADŮ U JEDNOTLIVÝCH VARIANT

Faktická diskrece A) Dohled Varianta I

Ponechání současného stavu – jednotný dohled vykonávaný ČOI bez prolomení bankovního tajemství Uvedená varianta zachovává stávajícího nastavení dohledu nad poskytováním spotřebitelských úvěrů. Zkušenosti, které pracovníci ČOI při výkonu dohledu získali, tak bude možné využít i do budoucna.

60 Hlavní nevýhodou této varianty je skutečnost, že ve prospěch ČOI není v zákoně o bankách prolomeno bankovního tajemství (§ 38 zákona o bankách). Pracovníci ČOI tak v zásadě nejsou (nemají-li k dispozici smlouvu přímo od klienta banky) oprávněni účinně dohlížet dodržování povinností týkajících se náležitostí úvěrových smluv. PŘÍNOSY Poskytovatelé spotřebitelských úvěrů Příjemci spotřebitelských úvěrů (spotřebitelé) Třetí strany

+ + +

nedochází ke změně orgánu dohledu - nevznikají žádné dodatečné náklady lze využít stávající zkušenosti ČOI nabyté při výkonu dohledu žádná legislativní změna


-

rozdílný přístup orgánu dohledu k různým poskytovatelům

-

zhoršená ochrana spotřebitelů - bankovní tajemství překáží výkonu efektivního dohledu

Varianta II Jednotný dohled vykonávaný ČOI s prolomením bankovního tajemství Uvedená varianta vychází ze stávajícího nastavení dozoru nad poskytováním spotřebitelských úvěrů. Zkušenosti, které pracovníci ČOI při výkonu dohledu získali, by tak bylo možné využít i do budoucna. Tato varianta předpokládá prolomení bankovního tajemství ve prospěch ČOI. Tím by byl překonán jeden z největších nedostatků stávající právní úpravy, kdy existence bankovního tajemství v zásadě brání pracovníkům ČOI vykonávat dohled nad dodržováním povinností týkajících se náležitostí úvěrových smluv. PŘÍNOSY Poskytovatelé spotřebitelských úvěrů Příjemci spotřebitelských úvěrů (spotřebitelé) Třetí strany

+

stejná úroveň ochrany spotřebitele bez ohledu na druh poskytovatele

+ + +

stejná úroveň dohledu nad všemi poskytovateli nedochází ke změně orgánu dohledu - nevznikají žádné dodatečné náklady lze využít stávající zkušenosti ČOI nabyté při výkonu dohledu

NEGATIVA A NÁKLADY Poskytovatelé spotřebitelských úvěrů Příjemci

61 spotřebitelských úvěrů (spotřebitelé) Třetí strany

–

nutnost další legislativní změny (zákon o bankách)

Varianta III Podřízení poskytovatelů spotřebitelského úvěru jednotnému dohledu ČNB Tato varianta vychází z koncepce jednotného dohledu ČNB nad celým finančním trhem, tedy i nad oblastí poskytování spotřebitelských úvěrů. Uvedená varianta s sebou nese určité finanční náklady související s nutným zaškolením pracovníků ČNB, která nemá žádné zkušenosti s dohledem v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů. Výhodou této varianty je překonání problémů stávající úpravy ohledně nemožnosti ČOI vykonávat efektivně dohled nad bankami, aniž by bylo nutné rozšiřovat výjimky z institutu bankovního tajemství. Výhodou také je, že bankovní poskytovatelé úvěrů by do budoucna při své činnosti podléhali dohledu pouze jednoho orgánu namísto stávajících dvou (ČNB, ČOI). PŘÍNOSY Poskytovatelé spotřebitelských úvěrů Příjemci spotřebitelských úvěrů (spotřebitelé) Třetí strany

+

bankovní poskytovatelé podléhají pouze jednomu orgánu dohledu

+

efektivní ochrana spotřebitele - bankovní tajemství nepřekáží výkonu efektivního dohledu

+ + +

odstranění problému omezeného přístupu ČOI k údajům bank stejná úroveň dohledu nad všemi poskytovateli zachování koncepce integrovaného dohledu nad finančním trhem


− − − −

vznik dodatečných nákladů v souvislosti s přechodem dohledu na jiný orgán riziko nedostatku zkušeností ČNB s výkonem dohledu v této oblasti zvýšení nákladů ČNB na dohled nutnost konzultace ECB v rámci legislativního procesu

Varianta IV Rozdělení dohledové působnosti mezi ČNB (poskytovatelé spotřebitelských úvěrů, jejichž ostatní činnost již nyní podléhá dohledu ČNB) a ČOI (ostatní poskytovatelé spotřebitelských úvěrů) Tato varianta představuje přesunutí poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, u nichž výkonnému dohledu poskytování spotřebitelského úvěru doposud bránilo bankovní tajemství, pod dohled ČNB.

62 Nevýhodou této varianty je snížení efektivity výkonu dohledu způsobené rozštěpením dohledu mezi dva subjekty. PŘÍNOSY Poskytovatelé spotřebitelských úvěrů Příjemci spotřebitelských úvěrů (spotřebitelé) Třetí strany

+

bankovní poskytovatelé podléhají pouze jednomu orgánu dohledu

+

efektivní ochrana spotřebitele - bankovní tajemství nepřekáží výkonu efektivního dohledu

+ +

snížení nákladů ČOI na dohled subjektů doposud dohledu ČNB nepodřízených lze využít stávající zkušenosti ČOI nabyté při výkonu dohledu


−

zhoršená orientace spotřebitelů na trhu spotřebitelských úvěrů – nejistota, na který orgán se mají v případě problémů obrátit

− − − − −

zvýšení nákladů ČNB na dohled neefektivita dohledu - rozštěpení mezi dvě instituce riziko rozdílné úrovně výkonu dohledu v závislosti na druhu poskytovatele riziko nedostatku zkušeností ČNB s výkonem dohledu v této oblasti nutnost konzultace ECB v rámci legislativního procesu

Faktická diskrece B) Přístup do odvětví Varianta I Ponechání současného stavu – neexistence zvláštní evidence subjektů poskytujících spotřebitelský úvěr Uvedená varianta s sebou nenese žádné finanční, administrativní ani personální nároky na orgán, který by danou registraci prováděl, ani na uvažovaný evidovaný subjekt. Nevýhodou je, že zůstane zachován současný nepřehledný stav na trhu se spotřebitelskými úvěry a budou chybět potřebná statistická data. PŘÍNOSY Poskytovatelé spotřebitelských úvěrů Příjemci spotřebitelských úvěrů (spotřebitelé) Třetí strany

+

žádný nárůst administrativy

+ +

neexistence dodatečných nákladů na zavedení registrace či povolení pro orgán dohledu žádná legislativní změna

NEGATIVA A NÁKLADY Poskytovatelé spotřebitelských úvěrů Příjemci spotřebitelských

−

zhoršená orientace mezi subjekty na trhu spotřebitelských úvěrů

63 úvěrů (spotřebitelé) Třetí strany

− −

neexistence přehledu subjektů poskytujících spotřebitelské úvěry zhoršená orientace dozorových orgánů při výkonu kontrolní činnosti

Varianta II Zavedení nového oboru volné živnosti – poskytování spotřebitelského úvěru Zavedení nového úzce vymezeného oboru volné živnosti by vedlo k možnosti získat přehled o počtu subjektů poskytujících spotřebitelský úvěr. Rozšiřování počtu oborů se však neshoduje s prosazovanou koncepcí, na níž je postaveno současné znění živnostenského zákona. Zároveň je třeba zajistit, aby kromě nových žadatelů o živnostenské oprávnění měli i stávající poskytovatelé povinnost v určité lhůtě (např. 6 měsíců) ohlásit živnostenskému úřadu úmysl vykonávat činnost vymezenou v tomto novém oboru. PŘÍNOSY Poskytovatelé spotřebitelských úvěrů Příjemci spotřebitelských úvěrů (spotřebitelé) Třetí strany


+

eliminace neseriózní konkurence

+

lepší orientace na trhu se spotřebitelskými úvěry

+ + + −

získání přehledu o počtu subjektů poskytujících spotřebitelské úvěry lepší orientace orgánů dohledu při výkonu kontrolní činnosti lepší orientace dalších subjektů (veřejnosti, orgánů činných v trestním řízení aj.) NEGATIVA A NÁKLADY částečně zvýšená administrativní zátěž (pro stávající poskytovatele)

− −

zvýšení administrativy dozorových orgánů – zvýšené náklady nutnost další legislativní změny (živnostenský zákon a nařízení vlády č. 278/2008)

Varianta III Existence povinné registrace veškerých nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru u orgánu dohledu (ČOI, případně ČNB) Orgán dohledu by podle této varianty v zásadě neposuzoval splnění podmínek pro výkon příslušné činnosti, ale na základě oznámení poskytovatele by jej zapsal do příslušné evidence. Výhodou této varianty je zpřehlednění trhu se spotřebitelskými úvěry, což by bylo přínosem pro orgán dohledu nebo např. pro orgány činné v trestním řízení. Tato varianta úzce souvisí s volbou varianty orgánu dohledu, na nějž jsou tímto kladeny vyšší administrativní a personální nároky. Zatímco ČNB má zkušenosti i s registrací poskytovatelů finančních služeb, ČOI je v současné době koncipována pouze jako kontrolní

64 orgán. Provádění registrace by pro ni představovalo novou aktivitu, se kterou nemá dosud žádné zkušenosti. PŘÍNOSY Poskytovatelé spotřebitelských úvěrů Příjemci spotřebitelských úvěrů (spotřebitelé) Třetí strany

+

získání lepšího přehledu o subjektech pohybujících se na úvěrovém trhu

+ +

zkvalitnění vymezení činností v Registru ekonomických subjektů (ČSÚ) správné nastavení činností v Registru ekonomických subjektů umožní přesnější zacílení výběrových souborů relevantních statistických zjišťování (ČSÚ) získání přehledu o počtu subjektů poskytujících spotřebitelské úvěry lepší orientace dozorových orgánů při výkonu kontrolní činnosti

+

+


−

vyšší administrativní zátěž

−

počáteční náklady na zavedení registru (zvýšení administrativy dozorových orgánů, nutnost navýšit počet zaměstnanců) nutnost další legislativní změny (zákon o České obchodní inspekci, případně zákon o České národní bance)

−

Varianta IV Existence povolovacího režimu vůči všem poskytovatelům spotřebitelského úvěru, který by zabezpečoval orgán dohledu (ČNB, případně ČOI) Povolovací režim by byl zárukou toho, že by se na trh se spotřebitelskými úvěry dostali pouze podnikatelé, u nichž se dá předpokládat vyšší míra profesionality, což by mohlo mít v konečném důsledku pozitivní efekt na problém zadlužování českých domácností. S touto variantou je spojena existence jediného registru všech subjektů poskytujících spotřebitelský úvěr jak v bankovním, tak v nebankovním sektoru. Jeho existence by přinesla zpřehlednění trhu se spotřebitelským úvěrem, což by bylo přínosem pro orgány dohledu nebo např. pro orgány činné v trestním řízení a také pro spotřebitele. I tato varianta je úzce provázána s volbou varianty orgánu dohledu, neboť by na něj byly kladeny vyšší administrativní a personální nároky. Zatímco ČNB má zkušenosti s povolováním činnosti poskytování některých finančních služeb, ČOI je v současné době koncipována pouze jako kontrolní orgán. Provádění posuzování podmínek pro vstup do odvětví by pro ni představovalo novou aktivitu, se kterou nemá dosud žádné zkušenosti. Se zavedením povolovacího režimu by muselo být spojeno též stanovení podmínek pro výkon této činnosti. Pokud by tyto podmínky byly přísnější než všeobecné podmínky provozování živností, mohl by tento nový režim způsobit i znemožnění podnikání některým poskytovatelům, kteří již v současné době na trhu působí.

65 PŘÍNOSY Poskytovatelé spotřebitelských úvěrů Příjemci spotřebitelských úvěrů (spotřebitelé) Třetí strany

+

vytvoření rovných podmínek pro všechny poskytovatele úvěrů

+ +

vyšší míra spolehlivosti a spolehlivých kvalit poskytovatelů úvěrů (PPFT) lepší orientace na trhu poskytovatelů spotřebitelských úvěrů

+ +

získání přehledu o počtu subjektů poskytujících spotřebitelské úvěry lepší orientace dozorových orgánů při výkonu kontrolní činnosti zpřehlednění a zprůhlednění trhu (FA, PPFT)

− −

zvýšená administrativní zátěž možné přesunutí určité skupiny poskytovatelů do šedé ekonomiky (neoprávněné podnikání)

−

počáteční náklady na zavedení registru (možné navýšení počtu zaměstnanců, náklady na vytvoření a další vedení systému povolování) nutnost další legislativní změny (zákon o České obchodní inspekci, případně zákon o České národní bance)

+


−

3) SHRNUTÍ VEŘEJNÉ KONZULTACE Co se týče faktické diskrece A) – Dohled, většina konzultovaných subjektů (FA, ČBA, APMČR, ČSÚ, VOP, SOS, SČS, PPFT, Zlatá korunu) se vyjádřila pro Variantu III – tj. podřízení poskytovatelů spotřebitelského úvěru jednotnému dohledu ČNB. Samotné dohledové orgány (tedy ČOI a ČNB) však preferovaly Variantu IV, tedy rozdělení dohledové působnosti mezi tyto dva dohledové orgány. V rámci faktické diskrece B) – Přístup do odvětví byla konzultovanými subjekty preferována Varianta IV – tj. existence povolovacího režimu vůči všem poskytovatelům spotřebitelských úvěrů, který by zabezpečovala ČNB (případně ČOI). Pro tuto variantu se vyjádřily tyto subjekty: FA, ČBA, APMČR, ČSÚ, VOP, SOS, SČS, PPFT a Zlatá koruna. 4) VÝBĚR VARIANTY ŘEŠENÍ V případě faktické diskrece A) – Dohled, navrhuje předkladatel zvolit Variantu IV, tj. Rozdělení dohledové působnosti mezi ČNB (poskytovatelé spotřebitelských úvěrů, jejichž ostatní činnost již nyní podléhá dohledu ČNB) a ČOI (ostatní poskytovatelé spotřebitelských úvěrů). Tato varianta umožní přesunutí poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, u nichž výkonnému dohledu poskytování spotřebitelského úvěru doposud bránilo bankovní tajemství, pod dohled ČNB. Ohledně přístupu do odvětví se navrhuje zvolit Variantu II – zavedení nového oboru volné živnosti. Tato varianta by měla s minimálním rozdílem administrativní zátěže pro poskytovatele oproti současnému stavu zajistit splnění hlavního požadavku – získání přesnějšího přehledu o subjektech poskytujících spotřebitelský úvěr.

66

Článek 24 – Mimosoudní řešení sporů ze spotřebitelských úvěrů

1) POPIS PROBLEMATIKY S VYMEZENÍM VARIANT Článek 24 Mimosoudní řešení sporů směrnice stanoví povinnost členských států zajistit vhodné a účinné postupy pro mimosoudní řešení sporů ze spotřebitelských úvěrů. Směrnice rovněž umožňuje, aby členské státy za tímto účelem využily i stávající subjekty. Podle zmiňovaného článku mají členské státy také povinnost podporovat spolupráci při řešení přeshraničních sporů. V České republice existuje několik možností mimosoudního řešení sporů. Jednak je možné využít rozhodčího řízení, které je upraveno zákonem č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, a dále existují systémy, které nejsou upraveny právními předpisy zákonné síly, jako je např. mediace. V případě rozhodčího řízení musí být sepsána písemná rozhodčí smlouva a v případě mediace postačí jakýkoliv neformální projev vůle obou stran s mimosoudním řešením. Výše zmíněné mechanismy využívá také pilotní projekt obecného řešení spotřebitelských sporů, který umožňuje řešit i spory ze spotřebitelských úvěrů. Tento projekt Ministerstva průmyslu a obchodu připravovaný ve spolupráci s Hospodářskou komorou České republiky, spotřebitelskými sdruženími, Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR, Asociací mediátorů, Ministerstvem financí a Ministerstvem spravedlnosti vychází z principu dobrovolnosti zúčastněných stran, s mimosoudním řešením tedy musí souhlasit obě sporné strany. Dalším mechanismem mimosoudního řešení sporů, který je však specializován, je finanční arbitr. Institut finančního arbitra je upraven zákonem č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů. Řízení před finančním arbitrem lze zahájit již na návrh navrhovatele (klienta finanční instituce) a souhlas druhé strany není nutný. Rozhodnutí ve věci samé, které vydává finanční arbitr, se nazývá nález. Proti nálezu je možné ve lhůtě 15 dní podat odůvodněné námitky, o nichž rozhoduje opět finanční arbitr. Pravomocný nález finančního arbitra je vykonatelný podle občanského soudního řádu. Finanční arbitr je členem sítě FIN-NET sdružující instituce mimosoudního řešení spotřebitelských sporů z oblasti finančního trhu v Evropském hospodářském prostoru. V rámci této sítě je možné řešit i přeshraniční spory. Současný zákon umožňuje prostřednictvím finančního arbitra řešit pouze omezený rozsah sporů. Jedná se o spory mezi osobami, které provádějí převody peněžních prostředků, a jejich klienty a o spory mezi osobami vydávajícími elektronické platební karty a jejich klienty. Současné znění zákona o finančním arbitrovi tudíž neumožňuje jeho prostřednictvím řešit spory ze spotřebitelských úvěrů. Bylo by tedy nutné tento zákon novelizovat a rozšířit působnost finančního arbitra. Při implementaci Směrnice do našeho právního řádu existují 3 varianty: Varianta I Rozšíření působnosti finančního arbitra i na smlouvy o spotřebitelském úvěru

67 Varianta II Řešení sporů vyplývajících ze smluv o spotřebitelském úvěru v rámci stávajícího systému mimosoudního řešení sporů fungujícího při Ministerstvu průmyslu a obchodu Varianta III Další způsob řešení sporů vyplývajících ze smluv o spotřebitelském úvěru ( rozhodčí řízení).

2) POPIS DOPADŮ U JEDNOTLIVÝCH VARIANT Varianta I Rozšíření působnosti finančního arbitra i na smlouvy o spotřebitelském úvěru


+ +

bezplatné a rychlé vyřešení sporů spor je rozhodován odborníkem na finanční trh

+

bezplatné a rychlé vyřešení sporů spor je rozhodován odborníkem na finanční trh rozhodnutí finančního arbitra je závazné povinna účast poskytovatele, pokud řízení zahájí příjemce získání uceleného přehledu problémů celého finančního trhu (APMČR) nedochází k zřízení nového orgánu naplnění požadavků vyplývajících z práva ES/EU - účinný systém mimosoudního řešení sporů

+ + + + + +


− −

povinná účast na řízení informační povinnost vůči finančnímu arbitrovi

−

finanční arbitr zatím není v širším povědomí občanů

− −

nutnost legislativních úprav vyšší náklady ČNB na financování kanceláře finančního arbitra

Varianta II Řešení sporů vyplývajících ze smluv o spotřebitelském úvěru v rámci stávajícího systému mimosoudního řešení sporů fungujícího při Ministerstvu průmyslu a obchodu PŘÍNOSY Poskytovatelé spotřebitelských úvěrů Příjemci spotřebitelských úvěrů (spotřebitelé)

+ + +

z procesního hlediska je řízení levné (bezplatné v případě kvalifikované rady na kontaktním místě nebo mediace) a rychlé dobrovolná účast poskytovatele, pokud řízení zahájí příjemce z procesního hlediska je řízení levné (bezplatné v případě kvalifikované rady na kontaktním místě nebo mediace) a rychlé

68 Třetí strany

+

není nutnost žádných legislativních změn, stávající systém je již využitelný


−

nedostatek specializace na finanční trh

− − −

rozhodnutí je nezávazné (s výjimkou rozhodčího nálezu) nedostatek specializace na finanční trh dobrovolná účast poskytovatele, pokud řízení zahájí příjemce

−

nenaplnění požadavků vyplývajících z práva ES/EU – nejedná se o účinný systém mimosoudního řešení sporů

NEGATIVA A NÁKLADY

Varianta III Další způsob řešení sporů vyplývajících ze smluv o spotřebitelském úvěru PŘÍNOSY Poskytovatelé spotřebitelských úvěrů Příjemci spotřebitelských úvěrů (spotřebitelé) Třetí strany

+ +

výběr rozhodčího soudu nebo rozhodce je na poskytovateli relativní levnost a rychlost

+

rychlost

+

úspora rozpočtových prostředků


− − −

nízká možnost ovlivnit výběr rozhodce nebo rozhodčího soudu procesní pravidla se pro spotřebitelské spory obvykle nehodí

−

3) SHRNUTÍ VEŘEJNÉ KONZULTACE Subjekty drtivou většinou (ČNB, FA, SČS, VOP, ČOI, ČBA, APMČR, PPFT, SOS) upřednostňují rozšíření působnosti finančního arbitra, tj. variantu I. ČNB podporu této varianty podmiňuje vyřešením otázky jeho financování. V této souvislosti je nutno uvést, že MF začne v blízké připravovat legislativní změny, po jejich prosazení by finanční arbitr neměl být z rozpočtu ČNB nadále financován. Systém mimosoudního řešení sporů dnes již fungující při MPO podporuje MV, ČOI, APMČR ČR a SOCR. Jako nedostatek tohoto systému je považován princip dobrovolnosti, který de facto omezuje využitelnost právě u problematických věřitelů. Jako další nedostatek je označována nedostatečná kvalifikace s ohledem na specifičnost sporů vyplývajících z finančních vztahů. Pokud jde o jiný způsob mimosoudního řešení sporů, není obecně navrhován jiný systém. Pouze ČNB podporuje vznik nezávislé, efektivní a nestranné instituce k mimosoudnímu řešení spotřebitelských sporů, která by vedla řízení z podnětu spotřebitele.

69 4) VÝBĚR VARIANTY ŘEŠENÍ Vzhledem k vyhodnocení nákladů a přínosů těchto variant, výsledkům veřejné konzultace i požadavkům vyplývajícím z práva ES/EU byla zvolena Varianta I. Tím není dotčena možnost využívat pro řešení sporů z úvěrových smluv stávající systém mimosoudního řešení sporů fungující při MPO.

70

4.

KONTAKTY A PROHLÁŠENÍ O SCHVÁLENÍ RIA

Kontaktní osoby: Ing. Josef Tržický, vedoucí oddělení spotřebitelské legislativy, odbor technické harmonizace a spotřebitele, Ministerstvo průmyslu a obchodu JUDr. Zdeňka Bartušková, referentka oddělení spotřebitelské legislativy, odbor technické harmonizace a spotřebitele, Ministerstvo průmyslu a obchodu Mgr. Lukáš Vacek, vedoucí oddělení ochrana spotřebitele na finančním trhu, odbor legislativa finančního trhu, Ministerstvo financí Ing. Kamila Svorová, referentka oddělení ochrana spotřebitele, odbor analýzy a rozvoj finančního trhu, Ministerstvo financí

Schválil: Mgr. Karel Machotka, ředitel sekce podnikání, Ministerstvo průmyslu a obchodu

DŮVODOVÁ ZPRÁVA. Předkládaný návrh zákona o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů A. OBECNÁ ČÁST

Recommend Documents