Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra občanského práva
DIPLOMOVÁ PRÁCE
Pěstounská péče na přechodnou dobu – současná úprava a úvahy de lege ferenda
Lenka Večeřová
2008/2009
„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: „Pěstounská péče na přechodnou dobu – současná úprava a úvahy de lege ferenda“ zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny“. …………………………..
OBSAH…………………………….…………………………….…………………….2 ÚVOD………………………………………………………………………………….4 1. INSTITUT PĚSTOUNSKÉ PÉČE NA PŘECHODNOU DOBU……………..……6 1.1 Vymezení pojmu…………………………………………………………...….6 1.2 Pěstounská péče na přechodnou dobu jako péče profesionální?........................8 1.3 Druhy pěstounské péče v České republice…………………………………….9 1.3.1 Pěstounská péče individuální a skupinová….………………………...9 1.3.2 Pěstounská péče v tradičním a moderním pojetí…………………….12 2. MODELY PĚSTOUNSKÉ PÉČE V EVROPĚ…………..………………………..16 2.1 Zahraniční praxe v oblasti profesionální pěstounské péče………………...…16 2.2 Pěstounská péče ve Velké Británii…………………………………………...18 2.3 Alternativní formy pěstounské péče uplatňované v zahraničí….……………23 2.4 Dílčí závěr…………………………….……………………………………...26 3. HISTORIE INSTITU PĚSTOUNSKÉ PÉČE………………………………..…….27 3.1 Od prvních zmínek…………………………….………………….………….27 3.2 Období první republiky…………………………….………………...………29 3.3 Pěstounská péče po roce 1948…………………………………………….….31 3.4 Pěstounská péče po roce 1989…………………….………………………….32 4. PĚSTOUNSKÁ PÉČE NA PŘECHODNOU DOBU DE LEGE LATA …………34 4.1 Prameny právní úpravy pěstounské péče na přechodnou dobu……………...34 4.1.1 Mezinárodní dokumenty………………………………………...…….34 4.1.1.1. Úmluva o právech dítěte…………………………………….…34 4.1.1.2 Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod…………35 4.1.1.3 Evropská úmluva o výkonu práv dětí……………………….….36 4.1.1.4 Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva………………37 4.1.2 Vnitrostátní právní úprava…………...………………………………..41 4.1.2.1 Normy ústavního pořádku……………...……………………….41 4.1.2.2 Zákon o rodině……………………………….…………………42 4.1.2.3 Zákon o sociálně-právní ochraně dětí…………………………..42 4.1.2.4 Zákon o státní sociální podpoře…………..…………………….42 4.1.2.5 Občanský soudní řád………………………...………………….42 -2-
4.2 Předpoklady a podmínky pro vznik pěstounské péče na přechodnou dobu….42 4.2.1 Kdo může být pěstounem? …………………………………………....43 4.2.2 Předpoklady na straně pěstouna………...……………………………..44 4.2.3 Předpoklady na straně dítěte……………..……………………………47 4.3 Vznik pěstounské péče na přechodnou dobu………..……………………….48 4.4 Účel pěstounské péče na přechodnou dobu………………………………….50 4.5 Hmotné zabezpečení pěstounské péče na přechodnou dobu…………………50 4.5.1 Dávky pěstounské péče…………………………….……….…………51 4.5.1.1 Příspěvek na úhradu potřeb dítěte……………………...……….52 4.5.1.2 Odměna pěstouna………………………………………...……..52 4.5.1.3 Příspěvek při převzetí dítěte………………………….…………53 4.5.1.4 Příspěvek na zakoupení motorového vozidla…………...………53 4.5.2 Vyživovací povinnost rodičů k dětem………………………..……….53 4.5.3 Dílčí závěr…………………………….…………………….…………54 4.6 Kontrola pěstounské péče na přechodnou dobu……………………..……….54 4.7 Zánik a zrušení pěstounské péče na přechodnou dobu………………………55 4.8 Klady a zápory pěstounské péče na přechodnou dobu……………………….56 5. PĚSTOUNSKÁ PÉČE DE LEGE FERENDA…………………………..…..…….58 5.1 Proč nový občanský zákoník? ……………………………………………….58 5.2 Pěstounská péče v návrhu nového občanského zákoníku……………………59 5.2.1 Osoba pěstouna…………………………….………………………….59 5.2.2 Řízení o pěstounské péči………………………………………………61 5.2.3 Vztah rodič/rodiče - dítě………………………………………………61 5.2.4 Vztah pěstoun - dítě……………………………….…………………..62 5.2.5 Zánik a zrušení pěstounské péče…………………………..………….63 5.2.6 Profesionální pěstounská péče…………………………………...……64 ZÁVĚR…………………………….………………………………………………….65 RESUMÉ…………………………….……………………………………….……….68 PŘÍLOHY…………………………….……………………………………….………70 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ…………………………………………………..74 -3-
ÚVOD Téma diplomové práce jsem si zvolila na základě svého obecného zájmu o rodinné právo. Přímo pro problematiku pěstounské péče na přechodnou dobu jsem se rozhodla z toho důvodu, že se jedná dle mého názoru o téma v současné době velice aktuální a diskutované, a to nejen díky již více než dvou a půlleté existenci institutu pěstounské péče na přechodnou dobu, ale zejména díky přípravám nového občanského zákoníku, který bude nově obsahovat i úpravu rodinného práva. Česká republika bývá ze strany českých, ale i mezinárodních organizací kritizována za trvale vysoký počet dětí vyrůstajících v ústavních zařízeních – v poměru na počet obyvatel tím Česká republika výrazně převyšuje podobné statistiky většiny evropských zemí. Každoročně je u nás do ústavní výchovy umístěno více než 2 tisíce dětí; včetně dětí v kojeneckých ústavech a v ústavech sociální péče žije v současné době v České republice v ústavní péči přibližně 20 tisíc dětí. Řada vědeckých studií přitom upozorňuje na škodlivost ústavní výchovy na vývoj dítěte. Děti, které prožily podstatnou část dětství či mládí v ústavu, odcházejí do života, který neumí žít, neboť je to v instituční péči nikdo „nenaučil“. Často dokonce končívají jako problémoví uživatelé drog či alkoholu, stávají se z nich bezdomovci, páchají trestnou činnost apod.; jednoduše mají problém fungovat jako normální členové společnosti. Přitom alternativní řešení k ústavní výchově v České republice existují; jedním z nich je právě pěstounská péče na přechodnou dobu. Zda tento institut funkci alternativy skutečně plní, jak je v praxi vnímán a využíván a jaký je o jeho výkon zájem ze strany veřejnosti, to jsou otázky, na které bych chtěla ve své práci odpovědět. Práce je členěna do pěti základních celků. V prvním se budu zabývat pojmem pěstounské péče na přechodnou dobu, posoudím, jaký je vztah mezi pěstounskou péčí na přechodnou dobu a profesionální pěstounskou péčí, a vymezím druhy pěstounské péče, jež jsou v České republice v současné době vykonávány, či se s nimi alespoň do budoucna počítá. Svou pozornost dále zaměřím na pěstounskou péči na přechodnou dobu, resp. profesionální pěstounskou péči ve vybrané zahraniční zemi - Velké Británii. Tam je, stejně jako v mnoha dalších státech Evropy, o nichž se v této části práce rovněž zmíním, tento typ pěstounské péče již řadu let úspěšně vykonáván. V profesionální pěstounské péči jsou děti svěřovány speciálně vyškoleným odborníkům, kteří přijímají -4-
dítě do své péče na krátkou, resp. nezbytně nutnou dobu, po kterou se nemohou o dítě starat jeho biologičtí rodiče. O podobnou úpravu se Česká republika snaží již v současné době, a to právě institutem pěstounské péče na přechodnou dobu, proto v této části práce využiji metody komparace. S profesionální pěstounskou péčí se ale v České republice rovněž počítá i do budoucna, a to díky úpravě obsažené v novém občanském zákoníku. Poté se vrátím do historie, zjistím, kdy poprvé bylo možno se s pěstounskou péčí a jejími předchůdci setkat, kdy se dostala na naše území a jak se její úprava v průběhu let měnila. V další části práce se zaměřím na úpravu pěstounské péče na přechodnou dobu de lege lata, tedy na v současné době účinnou úpravu, jež se týká právě tohoto institutu. Budu se věnovat vnitrostátním i mezinárodním pramenům právní úpravy a neopominu ani judikaturu. Poté se zaměřím na podmínky a předpoklady, jež jsou nezbytné k výkonu pěstounské péče na přechodnou dobu, a to jak na straně budoucího pěstouna, tak dítěte. Rovněž uvedu, jak pěstounská péče na přechodnou dobu vzniká a zaniká, popř. se zrušuje, zaměřím se na dávky státní sociální podpory, jež jsou pěstounu či dítěti svěřenému do pěstounské péče vypláceny, a nevynechám ani účel a kontrolu této péče. Nakonec zhodnotím klady a zápory současné úpravy pěstounské péče na přechodnou dobu. V závěru své práce se budu věnovat pěstounské péči de lege ferenda, tedy v návaznosti na připravovaný nový občanský zákoník. Porovnám stávající úpravu pěstounské péče s úpravou navrhovanou a zaměřím se na připravovanou úpravu profesionální pěstounské péče. Cílem mé práce je tedy pomocí analyticko-deskriptivní metody zhodnotit jak současnou právní úpravu institutu pěstounské péče na přechodnou dobu, tedy úpravu de lege lata, tak úpravu pěstounské péče de lege ferenda, tedy úpravu obsaženou v návrhu nového občanského zákoníku, a to zejména s důrazem na úpravu nového institutu, tzv. profesionální pěstounské péče. Dalším cílem této práce je posoudit, jak se nová úprava liší od té současné a rovněž zhodnotit, zda a jak je pro Českou republiku nová, přínosná, posunem vpřed či zda nebude tato úprava naopak krokem zpět.
-5-
1. INSTITUT PĚSTOUNSKÉ PÉČE NA PŘECHODNOU DOBU 1.1 Vymezení pojmu Pěstounská péče na přechodnou dobu je relativně novou formou náhradní rodinné péče, jež byla do našeho právního řádu včleněna novelizací zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálně-právní ochraně dětí“), která byla s účinností od 1. 6. 2006 provedena zákonem č. 134/2006 Sb. V této souvislosti bylo nezbytné doplnit rovněž zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rodině“), aby bylo možné za stanovených podmínek svěřit dítě do pěstounské péče na přechodnou dobu do doby, než rodič nebo širší rodina bude moci opět převzít péči o dítě nebo než se vyřeší situace dítěte jiným vhodným způsobem. Základním záměrem navrhované právní úpravy byla snaha podpořit všechny formy náhradní péče o dítě, které dětem umožní vyrůstat v prostředí co nejvíce podobném prostředí rodinnému.1 Tento druh péče má tedy sloužit jako alternativa k péči ústavní. Na rozdíl od této ale, jak již z názvu vyplývá, je institut pěstounské péče na přechodnou dobu specifický svou krátkodobostí. Jeho účelem je zajistit dočasný pobyt dítěte, které nemůže z různých důvodů nadále setrvat v biologické rodině, avšak je zde předpoklad brzkého návratu do ní, v pěstounské rodině, a to na dobu, - po kterou nemůže rodič ze závažných důvodů dítě vychovávat (např. pro svůj zdravotní stav, hospitalizaci, výkon trestu, výkon vazby apod.), - po jejímž uplynutí lze dát souhlas rodiče s osvojením (tento souhlas mohou rodiče dát nejdříve po uplynutí šesti týdnů od narození dítěte) nebo - do pravomocného rozhodnutí soudu o tom, že tu není třeba souhlasu rodičů k osvojení (tj. v případech, kdy rodiče neprojevili tzv. kvalifikovaný či žádný zájem). „Přechodní“ pěstouni by se měli podílet na sanaci biologické rodiny, jež částečně selhává, aby bylo popř. možné co nejrychlejší navrácení dítěte zpět do jeho původní rodiny. Dítě je tedy umístěno do pěstounské péče na přechodnou dobu na období, než se buď upraví prostředí v původní biologické rodině a dítě se do ní vrátí 1
Tisková zpráva k novele zákona o sociálně-právní ochraně dětí [citováno 16. 2. 2009]. Dostupné z www.mpsv.cz.
-6-
zpět, nebo než bude dítě umístěno do péče budoucích (dlouhodobých) pěstounů či osvojitelů. Mezi pěstouny na přechodnou dobu a orgánem sociálně-právní ochrany dětí existuje smlouva (dohoda) o typu a délce péče o dítě. Pěstounskou péči na přechodnou dobu vykonávají speciálně prověření a vyškolení pěstouni. To jsou osoby, které musely stejně jako „klasičtí“ žadatelé o pěstounskou péči projít určitou přípravou na svoji funkci, ovšem jejich příprava je o něco náročnější, a to zejména právě z hlediska krátkodobosti péče. Vzhledem k tomu, že do jejich péče budou moci být svěřovány i děti krátce po narození, je třeba, aby tito pěstouni měli rovněž odborné předpoklady pro péči o takové dítě. Měli by mít také optimální materiální a sociální zázemí, aby se mohli o dítě bezpečně starat ve své domácnosti. Přechodní pěstouni během doby, kdy mají do své péče svěřené dítě, spolupracují s jeho biologickými rodiči na vytváření takových podmínek, které umožní navrácení dítěte do jeho původního prostředí. Vzhledem ke specifickým nárokům na budoucí přechodné pěstouny bylo nutné vytvořit samostatnou evidenci osob, které tuto přípravu absolvují a na základě odborného posouzení mají předpoklady pro výkon takové péče a kterým by soud mohl dítě do pěstounské péče na přechodnou dobu svěřit. Do této evidence se zařazují na základě žádosti podané u obecního úřadu obce s rozšířenou působností, jenž je povinen ji po doplnění postoupit krajskému úřadu, který tuto evidenci vede. Povinností krajského úřadu je poté předání opisu seznamu osob zařazených do evidence osob, které mohou pěstounskou péči po přechodnou dobu vykonávat, Ministerstvu práce a sociálních věcí a obcím s rozšířenou působností ve svém správním obvodu. Celý tento proces trvá šest až osm měsíců. Ještě před přijetím změny zákona o sociálně-právní ochraně dětí, jež přinesla do českého právního řádu institut pěstounské péče na přechodnou dobu, se z řad odborníků na danou oblast ozývaly hlasy proti tomuto institutu. Předsedkyně Fondu ohrožených dětí, Marie Vodičková, např. uvedla, že „nově zaváděný institut pěstounské péče na přechodnou dobu je nadbytečný a z hlediska legislativního podle našeho názoru zcela nepřijatelný.“ Podle ní již dříve existovala možnost svěřit dítě do přechodné pěstounské péče, neboť „zákon nikde neuvádí, že by se mělo (u klasické pěstounské péče) jednat o řešení trvalé či dlouhodobé.“ Problém podle ní spočívá v tom, že nejsou a nebudou rodiny, které by chtěly přijímat děti na přechodnou dobu. -7-
Tento typ náhradní rodinné péče byl však v České republice de facto vykonáván již dříve, ještě před začleněním institutu pěstounské péče na přechodnou dobu do našeho právního řádu, a to nestátními organizacemi zabývajícími se náhradní rodinnou péčí (např. Natama). Natama k pěstounské péči na přechodnou dobu uvádí, že tato stojí na následujících pěti principech: -
Děti, které náhle nemohou zůstat ve své rodině, chodí do přechodných pěstounských rodin.
-
Tyto rodiny se pro takovou pěstounskou péči rozhodly, jsou na ni připraveny a jsou provázeny odborným pracovníkem.
-
Rodina průběžně spolupracuje s orgány sociálně-právní ochrany dětí. Je provázena, pravidelně supervidována a školena.
-
Mezi pěstouny na přechodnou dobu a orgánem sociálně-právní ochrany dětí (kompetentním úřadem) existuje smlouva (dohoda) o typu a délce péče o dítě.
-
Situace dětí se řeší, a v okamžiku, kdy se jejich situace vyjasní, náhradní rodina jim ve spolupráci s orgánem sociálně-právní ochrany dětí a odborníkem pomůže vrátit se domů nebo přejít do trvalé rodiny.
1.2 Pěstounská péče na přechodnou dobu jako péče profesionální? Pěstounská péče na přechodnou dobu bývá někdy ztotožňována s profesionální pěstounskou péčí. Dávat mezi tyto dva pojmy či instituty rovnítko ale nepovažuji za zcela vhodné, neboť oba se od sebe, byť jen nepatrně, liší. Dle mého názoru to, co nyní označuje český právní řád jako pěstounskou péči na přechodnou dobu, nelze s profesionální pěstounskou péčí ztotožňovat. Úprava pěstounské péče na přechodnou dobu je poměrně kusá a její podmínky jsou nastaveny tak, že v mnoha směrech ani samy orgány, jež mají tuto péči zabezpečovat, neví, jak v daném případě postupovat, nehledě na malý, resp. téměř žádný zájem veřejnosti o výkon této péče. To, že pěstounská péče na přechodnou dobu není identická s profesionální pěstounskou péčí, nepřímo přiznal i ministr práce a sociálních věcí.2 Při procházení literatury a dalších dokumentů a materiálů týkajících se pěstounské péče na přechodnou dobu čím dál víc nabývám dojmu, že tento typ 2
Nečas, P. Chci, aby to dělali profesionálně. Lidové noviny, 16. 7. 2007.
-8-
náhradní rodinné péče byl do našeho právního řádu začleněn zejména z důvodu, aby se vyhovělo požadavkům nestátních organizací, jež dávaly, kromě jiných, České republice za vinu vysoký počet dětí umístěných do dětských domovů. Tím tedy vznikla možnost ubránit se tlaku těchto organizací, neboť lze odkázat na možnost umístění dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu, tedy jako na alternativu k péči ústavní v případech, kdy biologičtí rodiče nejsou schopni se o dítě po relativně krátkou dobu z objektivních či subjektivních důvodů starat.
1.3 Druhy pěstounské péče v ČR 1.3.1 Pěstounská péče individuální a skupinová Výčet typů a forem pěstounské péče závisí na počtu a typu rozlišovacích kritérií. Nejčastěji používaná klasifikace v České republice je dle subjektů vykonávajících tuto péči, tedy na pěstounskou péči individuální a skupinovou. Co se týče právního postavení osob vykonávajících individuální pěstounskou péči a pěstounskou péči skupinovou, toto se nijak neliší. Všichni žadatelé o svěření dítěte do pěstounské péče musí projít schvalovacím řízením příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí a být zařazeni do evidence žadatelů vhodných stát se pěstouny.
Jaká mají tyto dva základní druhy pěstounské péče specifika a jakým způsobem jsou v současné době v České republice vykonávány? Pokud se o pěstounské péči běžně hovoří, má se na mysli ve většině případů právě individuální péče. Tento typ je vykonáván v klasickém rodinném prostředí a na první pohled se nijak zvláště neliší od standardní rodiny. Proto bývá někdy označován jako tzv. „nukleární rodina“. V České republice můžeme tuto formu dále členit na „příbuzenskou“ a „klasickou“ pěstounskou péči. Příbuzenskou, jak je patrno již ze samotného označení, vykonávají osoby v příbuzenském vztahu k dítěti; v praxi jsou to nejčastěji prarodiče, popř. jiní blízcí příbuzní (teta, strýc, zletilý sourozenec apod.). Klasická péče je oproti tomu vykonávána ze strany jiných, cizích osob jako dlouhodobé řešení.
-9-
Individuální pěstounská péče, a to jak příbuzenská, tak klasický typ, může být vykonávána osamělou osobou, osobou vdanou či ženatou či oběma manžely společně. Skupinová péče (někdy označovaná též jako kolektivní péče či „široká rodina“) bývá ztotožňována s velkými pěstounskými rodinami (někdy i s vlastními dětmi) a probíhá v tzv. zařízeních pro výkon pěstounské péče nebo v SOS dětských vesničkách. Zařízení pro výkon pěstounské péče zřizuje obec nebo kraj, někdy i nestátní subjekt, zpravidla v samostatném objektu, v prostorách, které zřizovatel vybaví jako byt pro rodinu s větším počtem dětí, nebo ve vlastním bytě pěstouna. Do zařízení jsou umisťovány především děti, pro které je obtížné zajistit pěstounskou péči individuální formou. Jde zejména o děti jiného etnika, větší sourozenecké skupiny nebo děti s různými typy postižení. V těchto zařízeních, tzv. rodinných buňkách, se o děti starají manželské páry (tento typ se zakládá na manželském principu) a počet dětí ve skupině zpravidla nepřesahuje deset3. Oproti tomu SOS dětské vesničky se zakládají na principu mateřském, kdy pěstounskou péči vykonává sama „matka-pěstounka“, někdy s pomocí další osoby „tety“, která matce pomáhá při vedení domácnosti a ve výchově dětí. Matka-pěstounka bydlí v samostatném domečku se svěřenými dětmi, kterých je zpravidla šest a více a jsou různého pohlaví i věku. Často jsou to sourozenci pocházející z jedné vlastní rodiny, která z nějakého důvodu ve svých funkcích selhala. Skupina 10 - 12 takovýchto domečků potom představuje Vesničku. SOS vesničky zřizuje Sdružení SOS vesniček a v současné době existují v České republice 3 tyto vesničky, a to v Doubí u Karlových Varů, ve Chvalčově a nejnověji v Brně-Medlánkách.
V čem tedy spočívá hlavní rozdíl mezi individuální a skupinovou pěstounskou péčí a je možné určit, zda, popř. která z těchto forem je pro dítě vhodnější? 3
Psychologické výzkumy totiž přinášejí doklady o tom, že do rozsahu „lásky rodičovské“ lze obsáhnout nejvýš asi deset dětí. Je-li jich víc, je pravděpodobné, že intenzita vztahu se oslabuje a někdo na to doplácí. Jde-li ale o děti zvláště výchovně nebo pečovatelsky náročné, maximální počet se samozřejmě podstatně snižuje. Blíže viz Matějček, Z. O rodině vlastní, nevlastní a náhradní. Praha: Portál, 1994, s. 29.
- 10 -
Podstatným rozdílem mezi pěstounskou péčí individuální a pěstounskou péčí vykonávanou v zařízeních je skladba rodiny daná především počtem svěřených dětí. Velmi důležitá je pro děti trvalost a hloubka citových vztahů mezi nimi a jejich rodiči, popř. osobami, které stojí na místě rodičů. V citových vztazích se nejsilněji uspokojuje jedna z nejvýznamnějších lidských potřeb, a to potřeba životní jistoty. Odborníci ale uvádí, že dětem škodí, když navážou citový vztah s osobou, kterou musí později opustit. Ale neděje se právě tohle v životě každého z nás? Nepotkáváme neustále osoby, ke kterým navazujeme citové vztahy, a později je opouštíme? Co je tedy pro dítě lepší - navazovat citové vztahy s osobami, které o něj, byť třeba jen dočasně, pečují, nebo z něj vytvořit stroj, robota, který není schopen citu, protože ví, že určití jedinci z jeho života za nějakou dobu zmizí? Při individuální pěstounské péči se výchova dítěte vzhledem k nižšímu počtu dětí i struktuře pěstounské rodiny více podobá výchově v biologické rodině a zejména jde-li o péči příbuzenskou, je svěřeným dětem poskytováno stejně láskyplné zázemí a péče jako od vlastních rodičů. Při výchově dětí v skupinových zařízeních vzniká mezi dítětem a pěstounem (popř. pěstouny) rovněž určitý citový vztah, ten je ale často pouze mělký a povrchní a trvá zpravidla jen tak dlouho, jak dlouho trvá přímý styk s tímto pěstounem. Toto ovšem samozřejmě není pravidlem. Věkové rozvrstvení dětí ve skupinové péči navíc přibližně odpovídá rodinné situaci v rodině s větším počtem dětí, takže ani zde dítě často nevnímá přílišný rozdíl od jeho běžné rodiny, zvlášť, měla-li i tato vícero členů. Jednou z výhod skupinové pěstounské péče je dostupnost odborné pedagogické a psychologické péče, kterou kupř. pro SOS vesničky zajišťuje Sdružení SOS vesniček. Děti umístěné do takovéto péče jsou tedy pod větším dohledem odborníků, a proto indikace některých (především psychických) problémů u těchto dětí nastává včasněji. Na rozdíl od toho u individuální pěstounské péče k této indikaci často dochází až se zpožděním, neboť vyhledat vhodnou odbornou pomoc není pro pěstouny vždy snadné, navíc tito se často obávají nebo nechtějí o takovou pomoc žádat, aby na sebe neupozorňovali či nezavdávali důvod k nařčením o špatné péči o dítě apod. Mnoho lidí se domnívá, že individuální péče je pro dítě vhodnější, a to zejména z důvodu, že tento typ péče se více podobá modelu klasické rodiny a dítě tedy tolik nevnímá odloučení od své původní rodiny. V současné době je již ale díky mnoha - 11 -
odborným výzkumům známo, že ne pro každé dítě je péče v náhradní rodině (péče individuální) vhodnější než péče skupinová. Jedná se zejména o dospívající jedince, kteří si často umístění do pěstounské rodiny nepřejí, sourozenecké skupiny, vysoce citově narušené či špatně zvladatelné děti nebo ty, které zažily zneužívání ve své či pěstounské rodině. A tak u některých dětí se jen kombinací různých možností náhradní rodinné péče může docílit správného vývoje ve vyváženou osobnost s minimálním psychickým, citovým a sociálním poškozením.4 Vzhledem k výše uvedenému se tedy domnívám, že není možné jeden typ péče upřednostňovat před jiným, neboť každé dítě je jiné, má individuální potřeby a je z dosavadního života zvyklé na jiný typ výchovy či péče a ten upřednostňuje. Je tedy vhodné mít k dispozici rozmanité spektrum forem náhradní péče, z nichž lze následně zvolit tu, jež nejlépe naplňuje individuální potřeby konkrétního dítěte. I zde je tedy třeba sledovat základní princip, a to zájem dítěte.
1.3.2 Pěstounská péče v tradičním a moderním pojetí Často se v literatuře setkáváme s pojmem „tradiční pěstounská péče“, „pěstounská péče v tradičním pojetí“ či „tradičním slova smyslu“. Co ale tento termín znamená, co je vlastně pod pojmem „tradiční“ v souvislosti s pěstounskou péčí chápáno? Přestože se v České republice v současné době již v podstatě vyskytuje pěstounská péče v pojetí v tradičním i moderním, ve smyslu, jež rozvedu dále, stále mezi laickou veřejností přetrvává pohled na pěstounskou péči pouze jako na péči v tradičním pojetí. Děje se tomu tak dle mého názoru zejména díky vývoji pěstounské péče na našem území. Ta totiž během celé své mnohaleté historie byla koncipována pouze jako péče v tradičním slova smyslu. Mezi veřejností tedy stále zůstává pohled na pěstounskou péči jako na péči ve smyslu § 2 zákona o pěstounské péči5, který jako základní předpoklad pro svěření dítěte do pěstounské péče stanovil skutečnost, že 4
Bubleová, V., Kovařík, J., Pazlarová, H., Janíčková, R. Mezinárodní srovnání přístupů a forem realizace pěstounské péče se zřetelem k využití profesionálních pěstounů při řešení situace ohroženého dítěte a reintegrace rodiny. VÚPSV, 2002, s. 29 [citováno 25. února 2009]. Dostupný z http://www.vupsv.cz. 5
Zákon č. 50/1973 Sb.
- 12 -
příčiny bránící výchově dětí rodiči „budou zřejmě dlouhodobé“.6 Pěstounská péče v tradičním pojetí je pojímána jako péče, která se blízce podobá osvojení; s tím rozdílem, že zde nedochází ke změně statusu dítěte. Pěstouni se v tradičním přístupu k pěstounské péči ujímají dítěte v touze nabídnout mu vlastní domov a životní hodnoty, to vše založené především na lásce a porozumění. Chtějí mít dítě „jako své vlastní“, které u nich zůstane až do dospělosti a pokud možno, nejlépe navždy. Je pro ně optimální, pokud jsou případné svazky dítěte s původní rodinou a dalšími příbuznými odstraněny, a dítě je „pro své dobro“ přesazeno jinam a převedeno na nový žebříček hodnot. Dítě by tedy mělo, pokud možno, zapomenout na svoji původní rodinu, přátele, apod.; jednoduše na celou na svoji strastiplnou minulost. Dítě se identifikuje s pěstounskou rodinou a všichni její členové se k sobě vzájemně chovají ve vlastní rodině, tedy jako rodiče s dětmi, popř. dalšími členy rodiny. Děti většinou pěstouny oslovují jako rodiče a některé z nich dokonce dostanou příjmení jejich nové rodiny. Tento typ péče se uskutečňuje zejména u dětí, které nemohou být osvojeny, nebo u kterých je šance na návrat k biologickým rodičům nulová nebo jen velmi malá. Děti, které mají určité vážnější problémy (např. jsou postižené fyzicky či mentálně, neatraktivního věku, mají výrazné psychické problémy apod.), se do pěstounské rodiny dostanou spíše výjimečně, a pokud ano, jsou často vráceny zpět do ústavu, protože náhradní rodiče dané obtíže nemohou zvládnout. Tento model kritizují zastánci moderního pojetí pěstounské péče. V zemích s rozvinutou péčí o ohrožené děti se tradiční model jeví jako přežitý, a to zejména ze dvou hlavních důvodů: - takové pěstounství má spíše charakteristiky osvojení - s tím rozdílem, že dítě nemusí být „právně volné“ a pěstouni dostávají od státu finanční prostředky na pokrytí jeho materiálních potřeb - takto orientovaných pěstounů je ve skutečnosti velmi málo, díky čemuž je možnost (a právo) žít v rodině upřeno velkému množství dětí7. 6
Králíčková, Z. Pěstounská péče: mýty versus ústavně konformní interpretace a aplikace zákona s úvahami de lege ferenda. Právní rozhledy, 2008, č. 9, s. 311. 7
Občanské sdružení Dům otevřených možností: Moderní pojetí pěstounské péče [citováno 26. února 2009]. Dostupný z http://www.dom-os.cz.
- 13 -
Institut náhradní rodinné péče Natama8 dále udává, že mezi tradiční a moderní pěstounskou péčí existují čtyři základní odlišnosti. Podle něj v tradiční péči chybí a pěstouni by potřebovali: 1. dobrou spolupráci se sociálními pracovníky a odborníky 2. dobré vzdělání a přípravu na pěstounskou péči 3. průběžnou podporu a to i finanční 4. pozitivní status a možnost rozvoje.
Z výše uvedených důvodů se odborníci v poslední době stále více přiklání k modernímu pojetí pěstounské péče (v zahraničí často nazývanému „profesionální“), jež je založeno na principech, které se ze zkušeností s náhradní rodinnou péčí dlouhodobě ukázaly funkční a nosné. Ve světě je tento model již delší dobu uplatňován, zatímco u nás, kde byl rozvoj pěstounské péče ovlivněn a zbrzděn komunistickým režimem, se některé jeho aspekty začínají objevovat až posledních několika letech. V České republice lze prvopočátky péče moderní spatřovat zejména v institutu pěstounské péče na přechodnou dobu. Od profesionální pěstounské péče v pravém slova smyslu, péče moderní, se však tato stále liší, nehledě na to, že pěstounská péče na přechodnou dobu není u nás dosud téměř vykonávána z důvodu nezájmu potenciálních pěstounů o tuto péči. Podle moderního přístupu mají být děti umístěny primárně do adopce, a pokud toto není možné (nejsou právně volné) a jsou umístěny do pěstounské péče, má být jejich pobyt v této péči co nejkratší a dítě se má co nejdříve vrátit do biologické rodiny. Tato pěstounská péče má být vedena tak, aby děti nepřijímaly pěstouny jako vlastní rodiče, ale aby se naopak posiloval jejich vztah k biologickým rodičům, ke kterým se mají po skončení pěstounské péče vrátit. Odborní sociální pracovníci proto pomáhají rodičům připravit se opět převzít zodpovědnost za svoje děti a pěstouni s nimi v tomto procesu aktivně spolupracují.9 Pěstouni mají absolvovat odbornou průpravu, povinná školení a další vzdělávání, jejich přístup ke svěřenému dítěti má být
8
více viz http://www.natama.cz.
9 Vrbtovská, P. Moderní péče o ohrožené a opuštěné děti. DOM - Natama [citováno 6. března 2009]. Dostupný z http://www.dom-os.cz.
- 14 -
profesionální - měli by brát svoji funkci jako zaměstnání. Tento model pěstounské péče je založen na výraznějším uplatnění spolupráce sociálních pracovníků, odborníků, pěstounů, a pokud je to možné, také původní rodiny. Uplatňuje odbornost a profesionalitu v praxi pěstounské péče. Jedná se tedy o velice rozvinutou formu pěstounské péče, jež má řadu výhod, a to jak pro pěstouny a sociální pracovníky, tak v konečném důsledku především pro děti. Do České republiky přineslo tento model pěstounské péče občanské sdružení Natama, které se - jako jediné v České republice - přípravou těchto pěstounů zabývá. Často v souvislosti s profesionální pěstounskou péčí vyvstává otázka, zda nebude mít na dítě neblahý vliv, pokud k tomuto profesionálnímu pěstounovi přilne. Ten má péči o dítě brát jako své zaměstnání a s tím, že dítě mu svěřené je v jeho péči pouze dočasně, počítat. Vysvětlit toto malému dítěti je ale často nemožné, navíc, když např. kvalitní péči ze strany svých biologických rodičů nezná a je vděčné každému, kdo mu ji poskytne. V současné době je ale již vědecky dokázáno, že citové přilnutí, byť pouze na kratší dobu, je pro vývoj dítěte mnohem lepší než přilnutí žádné, jak je tomu často např. v péči ústavní. Nejlepší variantou by tedy bylo, kdyby se profesionální pěstouni snažili pomoci dítěti pochopit, že je v jejich péči pouze dočasně, a zároveň udržovat kontakty s původní rodinou, aby se dítě v péči pěstounů necítilo „odložené“ a vědělo, že o něj jeho biologičtí rodiče stojí a bude se moci k nim a do jejich péče opět vrátit.
- 15 -
2. MODELY PĚSTOUNSKÉ PÉČE V EVROPĚ V této kapitole nejprve zběžně projdu podmínkami týkajícími se profesionální pěstounské péče v evropských zemích, ve kterých je tato péče již běžně vykonávanou praxí. V druhé části kapitoly se podrobněji zaměřím na vybranou evropskou zemi, kterou je Velká Británie jako země s dlouhou tradicí v oblasti pěstounské péče, a nakonec se budu věnovat alternativním formám pěstounské péče uplatňovaným v zahraničí.
2.1 Zahraniční praxe v oblasti profesionální pěstounské péče Mezinárodní organizace, jako např. Výbor OSN pro práva dítěte, UNICEF a další, kritizují Českou republiku za trvale vysoký počet dětí vyrůstajících v ústavní péči. Chris Gardiner, bývalý předseda mezinárodní organizace pěstounské péče (IFCO), zkušený pěstoun, dlouholetý školitel a konzultant v oblasti pěstounské péče, podpory dětí a rodin, dokonce uvádí, že Česká republika je - vzhledem k počtu obyvatel - země s dlouhodobě nejvyšším počtem dětí umístěných v ústavních zařízeních ze všech postkomunistických zemí, o vyspělých zemích ani nemluvě.10 V současné době se v České republice nachází v ústavní péči více než 20 000 dětí a přesto, že porodnost stagnuje, počty dětí vyrůstajících v ústavní péči se zvyšují a dokonce se objevují i nové ústavy.11 I podle laického pohledu, již odborně podepřeného výzkumem prof. Matějčka a jeho kolegů, je zřejmé, že ústavní péče je ze všech možných řešení pro zdravý vývoj dětí to nejhorší. Bohužel z těchto postulátů nenacházíme v České republice žádný odraz v praxi. Přitom v zahraničí jsou současné trendy v péči o děti naprosto opačné. Zde se naopak prosazuje cesta maximální sanace biologické rodiny, existují propracované systémy podpory a služeb ohroženým rodinám a odchod dítěte z rodiny je vnímán jako skutečně poslední, krajní řešení. Jak se ukazuje, tento přístup je navíc nejen prospěšnější pro vývoj dětí, ale rovněž mnohem levnější než dlouhodobé umístění v ústavních zařízeních. 10
Pazlarová, H. Nové formy pěstounské péče v zahraničí. Náhradní rodinná péče, 2003, č. I, s. 26. 11
Středisko náhradní rodinné péče. Tisková zpráva [citováno 10. 11. 2008]. Dostupný z http://www.nahradnirodina.cz/attach/tiskova_zprava_20-06-2006.pdf.
- 16 -
Jak vypadá situace v jednotlivých zemích, jak moc je v nich rozšířena pěstounská péče na přechodnou dobu, resp. profesionální pěstounská péče a jaké modely se tam uplatňují? Je vhodné a účelné nechat se některou, popř. kterou z úprav inspirovat? V mnoha zemích světa je již v současné době možné umístit dítě do profesionální pěstounské péče (např. v Rakousku). V některých dalších, jako např. v Srbsku, probíhají jakési přípravné programy zaměřené především na děti se zvláštními zdravotními a sociálními potřebami. Oproti tomu existují i země, kde se s profesionální pěstounskou péčí do budoucna ani nepočítá, neboť je zde zastáván názor, že tuto potřebu zcela naplňuje „klasická“ pěstounská péče. S tímto názorem se setkáváme např. Irsku a Slovinsku. Ve většině evropských zemí přebírá za děti žijící mimo vlastní rodinu odpovědnost stát, a to prostřednictvím svých institucí, popř. orgánů místní samosprávy (např. severské země - Dánsko či Norsko). V právní úpravě náhradní rodinné péče v jednotlivých zemích se rovněž objevují podobné předpoklady na osobu pěstouna. Většinou se jedná o věk, zdravotní stav, „čistý“ trestní rejstřík apod. Ve většině zemí je možné svěřit dítě manželskému páru, samotné ženě – pěstounce, ale existuje i svěření dítěte do péče gay či lesbického páru, jak je tomu např. v Belgii. Budoucí profesionální pěstouni musí dále projít jakýmsi přijímacím procesem, který nejčastěji spočívá v pohovoru se sociálním pracovníkem, psychologickém vyšetření, návštěvě v rodině, absolvování odborné přednášky apod. Profesionální pěstounská péče obvykle končí v 18 letech dítěte. V některých případech je ale možné ji prodloužit, a to např. až do 20 let v Belgii, 21 let ve Švédsku či 23 let v Dánsku a Norsku. S prodloužením ve většině případů samozřejmě musí souhlasit dítě i pěstouni. Ačkoliv většinou není přesně stanoven, v některých zahraničních úpravách pěstounské péče se objevuje i limit - maximální počet dětí, které je možné umístit do jedné rodiny. Kupříkladu Švédsko a Belgie mají limit 4 děti, Chorvatsko povoluje maximálně 10 dětí. V Norsku sice takovýto zákonem stanovený limit neexistuje, ovšem málokdy jsou do rodiny umístěny více než 2 děti.
- 17 -
Oproti České republice, kde je profesionální pěstounská péče koncipována výhradně jako péče krátkodobá, resp. na přechodnou dobu, ve většině evropských zemí, kde se profesionální pěstounská péče objevuje, není jednoznačně definována její délka. Ta se vždy řídí potřebami konkrétního dítěte. Téměř ve všech zemích jsou ale pěstounské rodiny schopny a ochotny přijmout dítě v akutní nouzi jako přechodné řešení.12 Ve většině zemí je s profesionálními pěstouny uzavřena smlouva, která stanovuje jejich práva a povinnosti, stejně jako výši finanční odměny a úhradu nákladů spojených s touto péčí. Například v Norsku výše této odměny odpovídá výši platu pracovníka v ústavním zařízení, navýšeného o běžné životní náklady dítěte.13 Tento způsob je přesto ekonomicky úspornější než pobyt dítěte v ústavním zařízení, nehledě na zájem dítěte a vhodnost této péče pro něj.
2.2 Pěstounská péče ve Velké Británii Evropskou zemí, na kterou jsem se rozhodla v oblasti pěstounské péče blížeji zaměřit, je Spojené království Velké Británie a Severního Irska. Odpovědnost za péči o děti je ve Spojeném království delegována na lokální úroveň, a proto je správa této péče vykonávána odděleně v jednotlivých částech království. Ve své práci se ale zaměřím pouze na oblast Velké Británie. Domnívám se totiž, že je vhodné britskou úpravu zmínit, neboť právě tato země bývá označována za kolébku pěstounské péče. Pěstounská péče zde je vypilována ve výborně propracovaný a funkční model a má zde již dlouholetou tradici, ze které se vyvinul standardizovaný systém přípravy pěstounů i jejich následná kontrola a podpora. Velká Británie je pro účely mé práce zajímavá i z toho důvodu, že bývá pokládána za původce pojmu profesionální pěstounská péče. Pěstounská péče se ve Velké Británii objevuje, na rozdíl od vývoje v českých zemích, nepřetržitě od svého prvního zavedení, tzn. už od roku 1948, kdy byl přijat 12
O péči krizové či nouzové blíže viz kap. 2.3.
13
Bubleová, V., Kovařík, J., Pazlarová, H., Janíčková, R. Mezinárodní srovnání přístupů a forem realizace pěstounské péče se zřetelem k využití profesionálních pěstounů při řešení situace ohroženého dítěte a reintegrace rodiny. VÚPSV, 2002, s. 20 [citováno 16. listopadu 2008]. Dostupný z http://www.vupsv.cz.
- 18 -
The Children Act 1948. V něm byla zakotvena přednost pěstounské péče před péčí ústavní a od této doby byl vyvíjen značný tlak na zvýšení počtu dětí umísťovaných do pěstounské péče. Dalším významným obdobím pro pěstounskou péči byla 70. léta 20. stol., kdy se zvedla vlna odporu proti ústavní péči. Ta vycházela z přesvědčení, že pěstounská péče je výrazně levnější než péče ústavní a že dítě může náležet jen jednomu páru psychologických rodičů. Rovněž se na tom podepsal vliv amerického hnutí za „stálost", které zdůrazňovalo koncept práva dítěte na bezpečnou a zajištěnou budoucnost a soustředilo se na poskytnutí trvalého domova každému dítěti, i odborné studie, podle kterých v dětských domovech vyrůstají děti mladší 11 let, pro něž nejsou učiněna žádná jasná rozhodnutí pro budoucnost.14 V důsledku toho všeho došlo k nátlaku na snížení rozsahu ústavní péče a omezení se na její využívání jen v krajním případě. Děti, jež byly do té doby umístěny do ústavní péče, začaly být hromadně předávány do péče pěstounské. Mimo jiné i z výše jmenovaných důvodů je v současnosti pěstounská péče ve Velké Británii nejrozšířenější formou náhradní rodinné péče (anglické studie hovoří až o 50% opuštěných dětí umístěných do pěstounské péče). Podle údajů z roku 2002 se zde vyskytuje přibližně 25 000 pěstounských rodin a okolo 34 000 dětí v nich žijících. U mnoha z těchto dětí se ale před svěřením do pěstounské péče objevovaly různé problémy – od zanedbávání či zneužívání přes citové problémy a poruchy chování až po rozličné mentální obtíže, kterými dle studií trpí téměř čtvrtina všech dětí umístěných v pěstounské péči.15 Takto vysoký počet dětí svěřených do pěstounské péče ale samozřejmě neznamená, že by byla pěstounská rodina stavěna na roveň rodině biologické. I ve Velké Británii, stejně jako v mnoha jiných zemích (včetně České republiky), se jako základní princip sociální práce uplatňuje přesvědčení, že nejlepším prostředím pro dítě je vlastní rodina. A až pokud není možné setrvání dítěte v rodině původní, je pro něj nalezena vhodná rodina náhradní.
14
Bubleová, V., Kovařík, J., Pazlarová, H., Janíčková, R. Mezinárodní srovnání přístupů a forem realizace pěstounské péče se zřetelem k využití profesionálních pěstounů při řešení situace ohroženého dítěte a reintegrace rodiny. VÚPSV, 2002, s. 29 [citováno 24. února 2009]. Dostupný z http://www.vupsv.cz. 15
Tamtéž, s. 28.
- 19 -
Zatímco v České republice je v současné době úprava pěstounské péče roztříštěna do více právních předpisů, ve Velké Británii je nejvýznamnějším právním dokumentem, který upravuje pěstounskou péči, The Children Act z roku 1989 (zákon o dětech), o kterém se v českých odborných kruzích poměrně často s obdivem hovoří, a to zejména pokud jde o respektování přání dítěte a jeho pocitů. Na rozdíl od České republiky, kde je pěstounská péče mezi laickou veřejností i nadále (po přijetí pěstounské péče na přechodnou dobu) chápána de facto stále jen jako péče v tradičním smyslu, ve Velké Británii se tato objevuje v podstatě výhradně jako péče profesionální. Existuje registr speciálně vyškolených pěstounů, kteří jsou dostupní 24 hodin denně a jsou připraveni okamžitě dítě převzít do své péče. Profesionální pěstounská péče je zde založena na kvalitní sociální práci s rodinami a komplexním vyhodnocení situace dítěte. Výhodou tohoto systému je právě propojení péče o dítě s osobní spoluprácí s budoucími pěstouny. Možnost, jak se stát pěstounem, je ve Velké Británii dvojí. Zájemce se může obrátit jednak na stát, resp. místní úřad („Local Authority“), kterých je 150, a jednak na nezávislou pěstounskou agenturu („Independent Fostering Providers“).16 Místní úřad plní spíše roli iniciátora a koordinátora, zatímco agentury zajišťují konkrétní péči o dítě. Obě instituce spolu ale spolupracují; stát se tedy v oblasti pěstounské péče angažuje i v činnosti nestátních subjektů. Oproti tomu v České republice, kde se sice vedle státních orgánů objevují i nejrůznější občanská sdružení, nestátní organizace apod., je obligatorní podmínkou absolvování přijímacího procesu u státního orgánu, resp. zařazení do evidence žadatelů, kterou vede krajský úřad. Soukromé subjekty potom nabízejí zejména další rozšiřující program příprav na pěstounství, individuální pomoc apod. Zájemci o pěstounskou péči ve Velké Británii navštíví místní úřad či některou z agentur, kde vyplní úvodní formulář, k němuž dodají výpis z trestního rejstříku, zprávu lékaře, sociálního odboru, popř. jiného subjektu, a písemné reference dvou blízkých osob. Nato sociální pracovník agentury šestkrát až osmkrát navštíví obydlí uchazečů, kde s nimi provede vstupní pohovor, postupně shromažďuje informace o všech členech domácnosti, schopnostech a očekáváních žadatelů a z těchto údajů 16
Činnost obou těchto institucí je upravena směrnicí The Fostering Service Regulations 2002, která detailně ošetřuje provoz a poskytované služby.
- 20 -
vytvoří kompletní zhodnocení uchazečů.17 Po něm následuje povinné školení žadatelů. Velký význam je v britském systému přikládán sociálním pracovníkům při místních úřadech, jimiž jsou vzdělaní odborníci v oblasti sociálně právní ochrany dítěte, sociální práce a přímé práce s lidmi. Sociální pracovník je přidělen každé rodině a setkává se s ní už ve stadiu příprav na pěstounství, resp. při prověřování zájemců o něj. To trvá čtyři měsíce a během této doby se kromě individuálních setkávání žadatelů s přiděleným sociálním pracovníkem odehrává i řada skupinových tréninků. Pro tyto tréninky bývá ve Velké Británii doporučováno, aby se v nejrůznějších tématech školili společně sociální pracovníci s pěstouny, neboť tento kontakt napomáhá lepšímu vzájemnému poznání a navázání důvěry.18 Po zařazení dítěte do rodiny vykonává sociální pracovník kontrolní a supervizní19 funkci, která umožňuje pravidelné revidování pěstounské péče. Sociální pracovník rovněž před i po umístění dítěte sbírá informace týkající se jeho i jeho původního prostředí a poté z nich ve spolupráci s pěstouny a dalšími osobami, se kterými se setkává na tzv. multidisciplinární (interdisciplinární) konferenci, vypracovává Plán péče a umístění dítěte. Těmito osobami jsou všichni odborníci, kteří přicházejí s dítětem do styku a mohou díky této zkušenosti přispět s návrhem na další postup, jako např. učitel, zdravotník, policista, právník, sociální pracovník institutu náhradní péče apod.20 Členové konference poté po určených časových intervalech, ale i kdykoliv jindy, kdy to okolnosti vyžadují, tento plán revidují, aby v něm vždy byly zachyceny aktuální informace vztahující se k dítěti a další postup týkající se umístění dítěte do pro něj optimální péče. Jako příklad nezávislé agentury, která se věnuje zprostředkování pěstounské péče, lze uvést organizaci „Together Trust“, jež nabízí řadu služeb pro zájemce o 17
Piskačová, K. Systém pěstounské péče ve Velké Británii. Náhradní rodinná péče, 2004, č. 3, s. 26. 18
Poradna pro občanství, občanská a lidská práva. Právní komparativní studie: Zásahy veřejné moci do rodičovských práv a jejich dopad na rodinný život. Praha, 2006, s. 33. 19
Termín „supervize“ se původně používal v anglicky mluvících zemích v ekonomickém prostředí a znamenal zde dohled či kontrolu. Postupně se pojem supervize začal používat i v dalších oblastech a přeneseně lze pro něj v překladu volit i termín konzultace. 20
Piskačová, K. Systém pěstounské péče ve Velké Británii. Náhradní rodinná péče, 2004, č. 3, s. 26.
- 21 -
pěstounskou péči a následný servis pro pěstounské rodiny a jež do současnosti úspěšně umístila do profesionální pěstounské péče stovky dětí.21 Together Trust nabízí pěstounům díky zkušenému týmu nejen profesionální služby, ale také finanční odměnu při péči o dítě. Její výše se odvíjí od věku dítěte a slouží k pokrytí nákladů na potřeby dítěte, ale současně zahrnuje i odměnu pěstouna za odvedenou práci. Agentura vykonává i činnost v oblasti setkávání a předávání informací a zkušeností jednotlivých pěstounských rodin. Pořádá např. prázdninové akce pro pěstouny, jejich rodiny a pěstounské děti, podpůrné skupiny či další sociální aktivity. Svým pěstounům nabízí dále svou permanentní službu, kdy pěstoun může kdykoliv, při jakýchkoliv problémech, požádat o návštěvu sociálního pracovníka, doprovází kontakt dítěte s biologickou rodinou, popř. poskytuje tzv. respitní pěstounskou péči, během které má pěstoun nárok na krátký odpočinek („dovolenou“) od pěstounství a svěřeného dítěte, o které se po tuto dobu stará speciálně vyškolený pěstoun agentury. Během pobytu dítěte v pěstounské péči není vyloučen jeho kontakt s biologickou rodinou. Tím je britská úprava, jako úprava smluvního státu, v souladu s čl. 9 odst. 3 Úmluvy o právech dítěte, podle kterého „státy (…) uznávají právo dítěte odděleného od jednoho nebo obou rodičů udržovat pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči, ledaže by to bylo v rozporu se zájmy dítěte.“ Četnost a průběh kontaktu rodičů s dítětem není volný, ale rozhoduje o něm přidělený sociální pracovník po dohodě se všemi zúčastněnými.22 V mnoha případech, např. u rodičů podezřelých z týrání či zneužívání svých dětí, je nutná i přítomnost sociálního pracovníka na těchto setkáních.
Přestože je ve Velké Británii pěstounská péče nejrozšířenější formou náhradní péče, stále se země potýká s nedostatkem zájemců o ni. Právě z tohoto důvodu věnuje britská vláda i nezávislé agentury zvýšenou pozornost náboru nových pěstounů a organizování kampaní na podporu pěstounské péče. Známou organizací, která se zabývá osvětou pěstounské péče a hledáním nových pěstounů, je „The Fostering Network“. Ta každoročně pořádá akce s názvem „Foster Care Fortnight“ (14 dní pro pěstounskou péči), zaměřené na zvyšování povědomí o pěstounství a potřebě dalších 21
více viz http://www.togethertrust.org.uk.
22
Nemůže ale styk zakázat; toto rozhodnutí náleží pouze soudu.
- 22 -
pěstounů. Během této doby se pracovníci v ulicích snaží zvýšit prestiž tohoto povolání, v novinách se objevují tištěné informace, zapojují se i ostatní média, probíhají doprovodné akce, dny otevřených dveří, jsou k dispozici informační linky, městy projíždí autobus s pěstouny a pěstounskými dětmi apod.23
2.3 Alternativní formy pěstounské péče uplatňované v zahraničí Většina z dále jmenovaných forem pěstounské péče je v České republice dosud téměř neznámá. O to zajímavější je sledování zkoumání předností a slabin jednotlivých forem a úvahy o možné aplikovatelnosti či alespoň inspirovatelnosti některou z nich v našich podmínkách. Pěstouni z těchto forem se mohou specializovat na jeden určitý typ pěstounské péče, popř. se rozhodnout, že budou přijímat rozmanité spektrum dětí s rozdílnými potřebami. Pro specifické formy pěstounské péče jsou pěstouni dále vzděláváni a školeni.
Krátkodobá (někdy též krizová) pěstounská péče je péče poskytovaná dětem, v jejichž biologických rodinách nastaly určité problémy (např. rodič vážně onemocněl, léčí se ze závislosti, má psychologické či psychiatrické problémy, zažívá vztahovou krizi, v rodině se objevila momentální tíživá sociální situace apod.), z jejichž důvodu není možné další setrvání dítěte v původní rodině. Dítě je svěřeno do péče vyškolených pěstounů na dočasnou, předem přibližně odhadnutelnou dobu. Situace často vyžaduje okamžité řešení; dítěti je poskytnuto bezpečné místo, kde může zůstat, zatímco sociální pracovník nadále pracuje s rodinou dítěte. Stejně tak dítěti po celou dobu jeho odnětí z původní rodiny pomáhají speciálně školení pěstouni a sociální pracovník porozumět všemu, co se děje. Rodiče s dítětem neztrácejí kontakt a toto jeho odnětí z rodiny nevnímají jako trest, ale jako pomoc. Tato péče je časově vymezena od jednoho přenocování v pěstounské rodině až po dobu umístění na tři
23
Bubleová, V., Kovařík, J., Pazlarová, H., Janíčková, R. Mezinárodní srovnání přístupů a forem realizace pěstounské péče se zřetelem k využití profesionálních pěstounů při řešení situace ohroženého dítěte a reintegrace rodiny [citováno 24. února 2009]. Dostupný z http://www.vupsv.cz.
- 23 -
měsíce.24 Střednědobá pěstounská péče bývá volena např. pro přípravu mladých lidí na návrat do biologické rodiny nebo do samostatného života. Jejím účelem je poskytnout rodičům čas k vyřešení osobních problémů či vztahů a zároveň pomoci jejich dětem překonat své obtíže, popř. je ochránit. Děti umístěné do této péče později často přechází do déle trvajících forem pěstounské péče. Trvá zhruba od sedmi týdnů až do dvou let. Tato péče se objevuje např. ve Velké Británii, kde je nejvíce využívána ze všech tamních forem. Dlouhodobá pěstounská péče trvá dva a více roky, případně až do doby, kdy dítě dosáhne zletilosti. Pokud je zřejmé, že se dítě umístěné do dlouhodobé péče nemůže vrátit zpět do biologické rodiny, je v jeho nejlepším zájmu, aby bylo dosavadními pěstouny osvojeno. Ve Velké Británii, kde tato forma funguje, k hromadnému osvojování skutečně velmi často docházelo.25 Azylová (či též nouzová) pěstounská péče se zabývá pomocí toulajícím se dětem či dětem ohroženým týráním nebo zneužíváním. Děti jsou umístěny do péče azylových pěstounů podle potřeby na dobu jedné nebo i více nocí - do doby, než se podaří nalézt pro ně trvalejší řešení. Azyloví pěstouni dostávají jednak odměnu za svou permanentní pohotovost, jednak zvláštní odměnu za každé dítě, jež bylo díky nim umístěno do azylové péče.26 Za zavedení tohoto institutu se ve Velké Británii zasadily nezávislé agentury zabývající se náhradní rodinnou péčí. Diagnostická pěstounská péče slouží ke zhodnocení potřeb dítěte či dospívajícího, a to zejména potřeb fyzických, duševních, vzdělávacích a terapeutických. Trvá zpravidla 3 měsíce a v rámci této péče se má rovněž zvážit „co dál“ s dítětem a určit možnosti jeho dalšího umístění.27 Při překlenovací pěstounské péči spolupracují pěstouni jak s dítětem jim 24
Pazlarová, H. Nové formy pěstounské péče v zahraničí. Náhradní rodinná péče, 2003, č. 1, s. 26. 25
Matějček, Z. a kol. Náhradní rodinná péče: průvodce pro odborníky, osvojitele a pěstouny. Praha: Portál, 1999, s. 159. 26
Tamtéž, s. 158.
27
Piskačová, K. Systém pěstounské péče ve Velké Británii. Náhradní rodinná péče, 2004, č. 3, s. 26.
- 24 -
svěřeným, tak s jeho biologickými rodiči. Snaží se obě tyto strany připravit na budoucí cestu dítěte, a to na cestu zpět do rodiny, do osvojení nebo do samostatného života. Respitní (úlevná) pěstounská péče umožňuje krátkodobé ulehčení pro rodiče nebo pro dlouhodobé pěstouny. Jedná se o pomoc zejména pro ty, kteří se starají o dítě, jež vyžaduje zvýšenou péči, je např. těžce postižené, nebo pro osamělého rodiče s pracovní dobou, která se neslučuje s péčí o dítě. Tito rodiče mohou v případě potřeby svoje dítě svěřit spolehlivým a speciálně vyškoleným pěstounům, kteří poté plní funkci jakéhosi strýčka nebo tety. Rodič, pokud má zájem, se může účastnit života pěstounské rodiny, např. docházet za svým dítětem, učit jej starat se o domácnost, pomáhat mu s přípravou do školy či zvládat běžné denní úkoly. Délka této péče se pohybuje v řádu hodin, dnů, někdy až tří týdnů; záleží na aktuální potřebě a maximální možné době stanovené právními předpisy daného státu. Jednotliví podpůrní pěstouni pracují s jednou, někdy i více rodinami. Tato forma dosud v České republice právně zakotvena není, ovšem v malé míře ji fakticky zajišťují některé nestátní subjekty. Pěstounská péče pro rodiče a děti slouží k poskytování podpory rodičům ze strany vyškolených pěstounů. Nejčastěji se jedná o nezkušené a nepřipravené, např. nezletilé rodiče, kteří potřebují pomoc se samotnou péčí o dítě, jeho výchovou, osvojením rodičovských dovedností a celkovou podporou v nelehké situaci. Pěstouni by rodičům měli pouze takto pomáhat a podporovat je, ne za ně přebírat jejich rodičovskou roli. Soukromá pěstounská péče vzniká smlouvou mezi rodiči a pěstouny. Rodiče dítěte buď sami vyhledávají pěstouny, nebo alespoň souhlasí s jejich výběrem a následně jim vyplácí příspěvek (odměnu). Rodiče dítěte jsou povinni informovat orgány sociální péče o záměru umístit dítě do pěstounské rodiny, jejíž vhodnost poté zkoumá sociální pracovník.28 Sdílená pěstounská péče je péče vhodná pro děti, jejichž rodiče selhávají v péči o dítě, ale s podporou a pomocí se mohou a chtějí o dítě částečně starat; péče je tedy rozdělena mezi rodiče a pěstouny. Tato forma trvá měsíce až roky, dle potřeby.29 28
Matějček, Z. a kol. Náhradní rodinná péče: průvodce pro odborníky, osvojitele a pěstouny. Praha: Portál, 1999, s. 159. 29
Formánek, O. Jak nabídnout více dětem i pěstounům. Náhradní rodinná péče, 2004, č. II, s. 17.
- 25 -
2.4 Dílčí závěr Dle mého názoru nelze žádný z v zahraničí uplatňovaných modelů samozřejmě přijmout bez výhrad, neboť každá země má svá specifika, odlišnou související právní úpravu, nároky a očekávání od daného institutu apod., ovšem na základě získaných informací se domnívám, že určitou inspiraci by nám mohly poskytnout osvědčené a propracované modely ze zemí, kde má profesionální pěstounská péče již určitou tradici. Např. tedy již zmíněná Velká Británie, ale vedle ní rovněž Rakousko či Slovensko. Co se týče dalších alternativ náhradní rodinné péče, bohužel u nás tyto stále chybí, přestože jejich účinnost a pozitivní vliv na dítě byl v mnoha zemích opakovaně prokázán. Tyto alternativy současně otevírají prostor pro práci s biologickou rodinou dítěte, její sanaci a možnost návratu dítěte.30 Pěstounskou péči na přechodnou dobu lze sice označit za obdobu péče krátkodobé či krizové, avšak o výkon tohoto druhu péče není v České republice přílišný zájem, takže podle mého názoru svůj účel dostatečně nesplňuje.
30
Bubleová, V., Kovařík, J. Prohlášení ke stavu systému náhradní péče a péče o dítě a rodinu [citováno 6. března 2009]. Dostupný z: http://www.rodina.cz.
- 26 -
3. HISTORIE INSTITU PĚSTOUNSKÉ PÉČE V současné době považujeme institut pěstounské péče za zcela samozřejmou součást systému náhradní rodinné péče v České republice. Bylo tomu tak ovšem vždy? Od které doby je tento institut na světě znám a jak se v průběhu let měnil? Na tyto a další otázky odpovím v této části práce.
3.1 Od prvních zmínek Chceme-li najít prapůvod pěstounské péče a rovněž první předchůdce dnešních pěstounů, musíme zabrousit až do dávných časů antického Řecka a Říma. Za první známé pěstouny lze totiž považovat vlčici, která odkojila, a pastýře, kteří vychovali, 31
bájné zakladatele Říma Romula a Réma.
Zde se rovněž již v době starověku začal
objevovat institut tzv. placených kojných, které se shromažďovaly na určitých místech, kde nabízely své služby manželkám z vyšších tříd. Praxe placených kojných přetrvala i ve středověku, kdy tyto byly společně s chůvami služebnictvem panovnických dvorů a v domácnostech bohatého městského patriciátu. K řešení situace odložených dětí však v této době začaly být zřizovány také nalezince. První z nich byl založen v roku 787 Miláně, postupně pak vznikaly další v Itálii a Francii. Brzy poté se však v souvislosti s jejich zakládáním objevil problém, a to vysoká úmrtnost ústavních dětí. Rovněž veřejné mínění považující zakládání a činnost nalezinců za podporu neřestného života nemravných žen značně omezovalo rozvoj této péče o opuštěné děti.32 V Čechách se v druhé polovině šestnáctého století stal průkopníkem mezi nalezinci špitál Pro deo et paupere v Praze, někdy podle svých zakladatelů nazýván Vlašský33, který sloužil jako útulek pro chudé, osiřelé a opuštěné děti. O jeho potřebnosti svědčí i to, že svým účelům sloužil celých 200 let a ještě v roce 1773 měl téměř 1200 ošetřovanců.
31
Hovorka, D. Pěstounská péče v proměnách času. Veřejná správa, 2006, č. 51 – 52
32
Radvanová, S., Koluchová, J., Dunovský, J. Výchova dětí v náhradní rodinné péči. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979, s. 13. 33
Zakladateli byli v Praze usedlí Vlaši, sdružení v náboženské bratrstvo.
- 27 -
I v době osvícenství, tzn. na konci 18. stol., stále přetrvávají služby placených kojných a chův, které již bývají úředně označovány jako pěstounky. Jejich účel zůstává od dob renesance v podstatě nezměněn; i v této době jsou k nim, do ubohých poměrů na dočasnou dobu posílány děti. Tentokrát již ovšem ne děti z bohatých rodin, ale právě z nalezinců, a na dobu ne dvou, ale již celých šesti let. Pěstounský poměr byl upraven ve Všeobecném zákoníku občanském z roku 34
1811 . Do péče pěstounů přecházely děti z porodnice již osmý den po narození. Pěstounkami se mohly stát ženy zdravé, ne zcela nemajetné a „mravně zachovalé“. Mnohdy se ale hlásily ženy nepříliš majetné, které již vychovávaly několik vlastních dětí a odměnu za pěstounství braly jako vítaný příspěvek v nouzi. Tato podpora měla sloužit ke zvýšení zájmu o nalezence, neboť ústavy nalezenců byly trvale přeplněny. Protože u dětí z nalezinců se vyskytovala vysoká úmrtnost (a to dokonce taková, že pouze necelých 15 % nalezenců se dožilo deseti let věku), musel farář obce, kde pěstounka žila, jednou měsíčně potvrzovat, že dítě jí svěřené stále žije. Toto potvrzení bylo rovněž podmínkou pro vyzvednutí finanční odměny, u níž je zajímavé a z dnešního pohledu a srovnání možná nelogické, že její výše s postupem času, resp. růstu a vývoje dítěte, klesala. Od třetího do šestého roku dostávala pěstounka pouze polovinu toho, co dostávala v prvním roku dítěte.35 Je tedy zřejmé, že funkce pěstounky rozhodně nemohla být jakousi formou výdělečné činnosti či nějakého přilepšení, což dosvědčuje i dobová literatura. Ta mj. uvádí, že dítě „na celých šest rokův obdrží dvě košilky, dvě plény a jeden obvazek. Dříve dávány také peřinky, však kvůli úspoře zařízení to nedávno zrušeno.“36 Dosažením věku šesti let dosáhlo dítě tzv. normálního věku a vracelo se zpět do nalezince. Dosavadní pěstouni měli možnost o dítě i nadále pečovat, od této doby ale již bezplatně. Z nalezince dítě pokračovalo do kláštera, který působil pouze jako přechodná stanice, neboť z něj bylo dítě odesíláno do své domovské obce. Tam bylo 34
Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch für die gesammten Deutschen Erbländer der Österreichischen Monarchie, patent císaře Františka I. č. 946 Sb. z. s., vyhlášen 1. června 1811, účinnost 1. ledna 1812.
35
Matějček, Z. a kol. Náhradní rodinná péče: průvodce pro odborníky, osvojitele a pěstouny. Praha: Portál, 1999, s. 27. 36
Franc, V. O nalezincích v Čechách, 1884.
- 28 -
svěřeno rodině, která se o něj přihlásila, žilo v pastoušce a pomáhalo pastýři, v nejhorších případech pak chodilo po žebrotě a bylo živeno střídavě po domech. Ke zlepšení situace došlo v roce 1868, kdy byl přijat chudinský zákon37, na jehož základě začaly být v českých zemích zřizovány okresní sirotčince. Další pokrok lze sledovat na naprostém počátku 20. stol., kdy roku 1902 zřizuje Zemský výbor v českých zemích sirotčí fondy na podporu osiřelých, opuštěných a zanedbaných dětí a od roku 1904 vznikají v jednotlivých okresech Okresní komise pro péči o mládež, jež se mají starat o opuštěné a osiřelé děti. Dále vzniká roku 1908 říšské Ústředí péče o mládež ve Vídni a v témže roce zásluhou dobrovolníků rovněž Česká zemská komise pro péči o mládež v Praze, která byla ústředním orgánem, ačkoliv díky dobrovolníkům fungovala bez finanční pomoci státu, a koordinovala činnost Okresních komisí péče o mládež.
3.2 Období první republiky Na situaci zlepšenou díky změnám uskutečněným v posledních letech Rakouska-Uherska mohla navázat samostatná Československá republika. Okresní komise se změnily na spolky Okresní péče o mládež, jimž připadla péče o mládež opuštěnou a osiřelou, a Česká zemská komise se stala Zemským ústředím péče o mládež. Po roce 1918 stát pověřoval spolky Okresní péče o mládež stále novými úkoly až do té míry, že z pomocných orgánů povýšily na výkonné orgány veřejné správy. Počet těchto spolků dosáhl v Čechách počtu 220 a na Moravě a ve Slezsku 79. Vzájemné propojení veřejných institucí a dobrovolnické péče o mládež během celého období první republiky se naplno projevilo i v organizaci pěstounské péče, kdy na péči dobrovolnou postupně přecházela část agendy státních orgánů. Klíčovým předpisem pro pěstounskou péči se stal zákon o ochraně dětí v cizí péči a dětí nemanželských38, resp. jeho prováděcí nařízení39, neboť samotný zákon byl 37
Zákon č. 59/1868 českého zemského zřízení.
38
Zákon č. 256/1921 Sb., o ochraně dětí v cizí péči a dětí nemanželských.
39
Vládní nařízení č. 29/1930 Sb., jímž se provádí zákon o ochraně dětí v cizí péči a dětí nemanželských.
- 29 -
poněkud strohý - obsahoval pouhých sedm paragrafů. Ochrana podle těchto předpisů byla poskytována všem dětem, ať manželským či nemanželským, do čtrnácti let věku, které se nacházely v náhradní péči pěstounů nebo dětských ústavů. Dozor nad výchovou dětí v pěstounské péči náležel v Čechách a na Moravě okresním soudům, které mohly, a velmi často tak i činily, tento dozor přenést na spolek Okresní péče o mládež ve svém obvodě. Na Slovensku a Podkarpatské Rusi pak tento dozor vykonával poručenský (sirotčí) úřad I. stolice. Oba tyto orgány podléhaly dohledu vyšších soudů (poručenských úřadů) a ministerstvu spravedlnosti. Do pěstounské péče mohly být děti přijaty pouze na základě povolení příslušného státního orgánu, tedy okresního soudu, resp. spolku Okresní péče o mládež v případě přenesení dozoru. O toto povolení bylo nutno žádat před přijetím dítěte do péče, nejpozději však do 15 dnů ode dne převzetí dítěte. Zákon rovněž definoval osoby, které mohly žádat o povolení, a stát se pěstouny. „Povolení udělí se jen osobám, jejichž osobní vlastnosti a rodinné, zdravotní, majetkové a bytové poměry poskytují záruku, že jsou s to, aby řádně a svědomitě plnily povinnosti, které na se berou. Osoby ty musí býti téže národnosti a téhož náboženského vyznání, jako dítě, jež se jim do péče odevzdává.“40 Povolení se udělovalo vydáním pěstounské knížky, v níž pěstoun potvrdil, že vzal na vědomí povinnosti spojené s výkonem péče o cizí dítě, a že je chce řádně plnit. Byl zejména povinen pečovat o dítě tak, jak svědomití rodiče pečují o vlastní dítě, a uspokojovat všechny jeho životní potřeby, jako bydlení, stravu, ošacení, lékařskou péči apod. Pěstouni podléhali přímému dozoru dozorčích důvěrníků, kteří nejméně jednou měsíčně navštěvovali dítě a jeho obydlí a sledovali a snažili se o nápravu případných nedostatků v péči o dítě. Za zmínku stojí další zákon z této doby, jímž byl - z dnešního pohledu rasistický41 - zákon č. 117/1927 Sb., o potulných cikánech, jenž upravoval náhradní
40
Ust. § 6 odst. 3 vládního nařízení č. 29/1930 Sb., jímž se provádí zákon o ochraně dětí v cizí péči a dětí nemanželských. 41
To je zřejmé i z parlamentní důvodové zprávy k tomuto zákonu. "Menší část cikánů živila a živí se tu i tam též prací, řemeslem, hlavně kotlářstvím, obchodem, nejvíce koňmi, hudbou i tancem, avšak většina z nich se práce štítí, toulají se světem, nemají žádného bydliště a živí se žebrotou, krádežemi a hádáním. Žijí primitivně, nemyjí se, chodí v hadrech, spí pod šírým nebem volně nebo pod chatrnými stany a jejich potrava jest velmi skrovná. Jest známo, že
- 30 -
výchovu cikánských dětí. Potulným cikánům mohly být odňaty děti mladší osmnácti let, jestliže o ně rodiče nemohli řádně pečovat a zvláště jim dát potřebnou výchovu. Vedle ústavu mohly být cikánské děti odňaté rodičům svěřeny do péče “řádných rodin”, ve kterých mělo být postaráno nejen o jejich řádnou výchovu, ale i o “vhodnou přípravu pro praktický život”. Na počátku třicátých let minulého století se v pěstounské péči kontrolované Okresními péčemi o mládež nacházelo více než patnáct tisíc dětí. Vedle velkého počtu “samostatných” pěstounských rodin se za I. republiky začala rozvíjet i tzv. pěstounská péče v koloniích, někdy označována jako pěstounské kolonie, kdy v jedné obci či v několika sousedních obcích bydlelo více pěstounských rodin. Tyto rodiny měly zpravidla v pěstounské péči několik dětí anebo po odchodu odrostlých dětí přijímaly do své péče další děti. Lze říci, že tyto pěstounské kolonie představovaly prvopočátek nynějších SOS vesniček a dalších zařízení pro výkon pěstounské péče. V roce 1937 dosáhl počet pěstounských kolonií čísla 24.
3.3 Pěstounská péče po roce 1948 K velmi podstatným změnám v pěstounské péči i celém systému náhradní rodinné péče došlo po druhé světové válce, zejména však po nástupu komunistického režimu v Československu v roce 1948. Již zákony z roku 1947 došlo od 1. 1. 1948, tedy ještě těsně před „vítězným únorem“, k reorganizaci systému sociálně právní ochrany dětí, kdy byly zrušeny všechny existující spolky Okresní péče o mládež i jejich zemská ústředí a úkoly péče o mládež byly přeneseny na okresní a zemské národní výbory. Záhubou pěstounské péče se však staly až zákony schválené v následujících letech, především zákon č. 265/1949 Sb., o právu rodinném, který s účinností od 1. 1. 1950 zrušil veškerá ustanovení Všeobecného občanského zákoníku z roku 1811 obsahující úpravu - tehdy ještě neexistujícího samostatného právního odvětví vyhrabávají na mrchovištích i pošlá zvířata, aby si je k snědku připravili. Výhody kultury a sociální vymoženosti jsou jim neznámy. Zákonů a úředních nařízení neznají ani jich nedbají a rovněž se nesnaží naučiti se čísti nebo psáti. Neasimilují se proto a zůstávají u všech národů tělesem cizím, nevítaným, obtížným a namnoze nebezpečným, jak cizímu majetku, tak zdraví a životu."
- 31 -
rodinného práva; vlastní novou úpravu pěstounské péče však sám neposkytl. Výsledkem těchto opatření byl zánik pěstounské péče, s výjimkou péče příbuzenské. V padesátých letech došlo z politických i ideologických důvodů rovněž k zakotvení přednosti ústavní péče před náhradní rodinnou péčí. Ustanovení § 9 zákona č. 69/1952 Sb., o sociálně právní ochraně mládeže stanovilo: „Je-li třeba dítě svěřit do péče nahrazující péči rodičů, bude umístěno zásadně do péče kolektivní; jinak lze dítě umístit jen v rodině, která skýtá záruku, že dítě bude vychováváno k lásce k lidově demokratickému státu, a která je schopna mu poskytnout prostředí příznivé po všech stránkách pro jeho rozvoj, a to zpravidla u toho, kdo dítě osvojí.“ V důsledku toho všeho musely být děti dosud umístěné v pěstounské péči přemístěny do dětských domovů; řada pěstounů se však i přes nepřízeň režimu rozhodla děti raději osvojit a vychovávat je nadále bez jakékoliv podpory. Nová kodifikace rodinného práva se objevila v roce 1963 spolu s dosud platným zákonem o rodině, kterým byl s účinností od 1. 4. 1964 zrušen zákon č. 256/1949 Sb., o právu rodinném, i zákon č. 69/1952 Sb., o sociálně právní ochraně mládeže. Obsahoval ovšem pouze úpravu osvojení, poručenství a nově zavedl institut svěření dítěte do výchovy jiného občana než rodiče. Po roce 1968 začali odborníci pokazovat na to, že pobyt v ústavu není příliš vhodný pro psychický vývoj dítěte, že dochází k jeho citové deprivaci způsobené kolektivní péčí. Přestože ale právní úprava pěstounské péče stále neexistovala, v praxi se pěstounské rodiny vyskytovaly. Na úpravu pěstounské péče bylo třeba počkat až do roku 1973, kdy byla, po 23 letech, s velkou radostí znovu obnovena zákonem č. 50/1973 Sb., o pěstounské péči, jež konečně umožnil zlegalizovat faktický stav pěstounských rodin. Ovšem i v této úpravě měla nadále před pěstounskou péčí přednost péče ústavní, popř. osvojení. O umístění dítěte do pěstounské péče rozhodoval soud, který si musel předem vyžádat vyjádření národního výboru k vhodnosti pěstouna pro výkon pěstounské péče.
3.4 Pěstounská péče po roce 1989 Po roce 1989 se institutu pěstounské péče dostalo velkých změn. Došlo k novelizaci stávajícího zákona o pěstounské péči, díky níž byla pěstounské péče postavena na roveň péči ústavní. Přednost mělo osvojení; nedošlo-li k němu, měli sociální pracovníci na zvážení, co je pro dítě vhodnějším řešením, zda ústav či - 32 -
pěstounská péče. S účinností od 1. 4. 1992 byl dále doplněn institut svěření dítěte do péče osoby, která má zájem stát se pěstounem (tzv. předpěstounská péče). V první polovině 90. let začaly práce na velké kodifikaci občanského práva, jež ovšem v oblasti rodinného práva není dokončena dodnes. Začleňování rodinného práva do občanského zákoníku se skončilo v letech 1997 – 1998, zejména díky orgánům státní správy a do určité míry i neochotou parlamentu.42 Nakonec došlo „pouze“ k velké novelizaci zákona o rodině s účinností od 1. 8. 1998. Zákon o pěstounské péči byl definitivně zrušen až v roce 2000 v souvislosti s přijetím zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Úprava pěstounské péče byla nově včleněna do zákona o rodině mezi ostatní formy náhradní rodinné péče. Do současné doby se její úprava nijak výrazně nezměnila, pouze, a to je pro moji práci zásadní, byla novelou zákona o sociálně-právní ochraně dětí s účinností od 1. 6. 2006 do našeho právního řádu včleněna pěstounská péče na přechodnou dobu.
42
Radvanová, S. Rodinné právo: aktuální stav a perspektivy vývoje.
- 33 -
4. PĚSTOUNSKÁ PÉČE NA PŘECHODNOU DOBU DE LEGE LATA 4.1 Prameny právní úpravy pěstounské péče na přechodnou dobu V této kapitole se zaměřím na vymezení právních předpisů de lege lata, tedy těch, které v současné době upravují institut pěstounské péče na přechodnou dobu. Půjde pouze o jejich výčet, popř. stručné nastínění v nich obsažené úpravy.
4.1.1 Mezinárodní dokumenty V této subkapitole se budu věnovat nástinu významných mezinárodních dokumentů, které se dotýkají institutu pěstounské péče. Všechny dokumenty, které zde uvedu, jsou pro Českou republiku závazné na základě čl. 10 z. č. 1/1993, Ústava České republiky (dále jen „Ústava“). Díky tomuto ustanovení se mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána, stávají součástí českého právního řádu, a to nejvyšší právní síly, což znamená, že mají aplikační přednost před všemi zákony a ostatní právními předpisy a tyto musí být s takovými mezinárodními smlouvami v souladu, nesmí jim odporovat. Jedná se zejména o dokumenty, které se zabývají problematikou základních lidských práv. Vzhledem k tématu mé práce uvedu pouze nejdůležitější dokumenty obsahující především práva dětí.
4.1.1.1 Úmluva o právech dítěte Úmluva
o
právech
dítěte
je
zásadním
dokumentem
v oblasti
mezinárodněprávní ochrany dítěte. Jedná se o vysoce uznávaný kodex práv dětí, jehož významu přispívá i to, že jde o téměř celosvětově platný dokument.43 Úmluva o právech dítěte (dále jen „Úmluva“) byla přijata Valným shromážděním OSN v New Yorku dne 20. listopadu 1989. Jménem tehdejší České a Slovenské Federativní Republiky byla dne 30. září 1990 podepsána a 7. ledna 1991
43
Do současné doby ji ratifikovalo 193 států (tj. téměř všechny státy světa s výjimkou USA, jež podepsaly, ale neratifikovaly, a Somálska, jež ani nepodepsalo).
- 34 -
ratifikována. V platnost pro náš stát vstoupila v souladu s čl. 49 odst. 2 dne 6. února 1991. Ve Sbírce zákonů byla publikována pod číslem 104/1991 Sb. Z textu Úmluvy je důležitá již samotná preambule, v níž se konstatuje, že „v zájmu plného a harmonického rozvoje osobnosti musí dítě vyrůstat v rodinném prostředí, v atmosféře štěstí, lásky a porozumění“. Úmluva ve svém článku 1 vymezuje pojem dítěte, a to tak, že dítětem podle ní je „každá lidská bytost mladší osmnácti let, pokud podle právního řádu, jenž se na dítě vztahuje, není zletilosti dosaženo dříve“. Dětem poté přiznává čtyři základní práva či principy. Nejdůležitějším, předním hlediskem, které musí být při jakékoli činnosti ve věci dítěte dodrženo, je dle čl. 3 odst. 1 Úmluvy zájem dítěte. Touto činností má Úmluva na mysli jakoukoliv činnost uskutečňovanou veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány. Dalším významným principem obsaženým v Úmluvě je zákaz diskriminace dle čl. 2 odst. 1. Jedná se konkrétně o zákaz diskriminace podle rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního, etnického nebo sociálního původu, majetku, tělesné nebo duševní nezpůsobilosti, rodu a jiného postavení dítěte, jeho rodičů nebo zákonných zástupců. Významný je rovněž čl. 6 Úmluvy, jež zaručuje dětem právo na život a v odst. 2 téhož článku rovněž právo na zachování života a rozvoj dítěte. Neméně významný je dále čl. 12 Úmluvy, který obsahuje tzv. participační práva dítěte, mezi něž patří právo na názor, právo na jeho vyjadřování ve všech záležitostech, které se jej dotýkají, a to jak přímo, tak prostřednictvím jiné osoby, či právo na respektování názoru dítěte.
4.1.1.2 Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Evropská úmluva“) je nejdůležitější lidsko-právní úmluvou sjednanou v rámci Rady Evropy a je zároveň základem regionální mezinárodněprávní ochrany lidských práv v Evropě. Byla sjednána v Římě dne 4. listopadu 1950. Tehdejší Československo úmluvu podepsalo dne 21. února 1990 a dne 18. března 1992, kdy pro něj zároveň vstoupila - 35 -
v platnost, ji ratifikovalo jako první stát střední a východní Evropy. Publikována ve Sbírce zákonů byla pod číslem 209/1992 Sb. Evropská úmluva neobsahuje úpravu lidských práv, popř. základních svobod určených přímo dětem, ale protože se vztahuje na všechny osoby, tedy jak dospělé, tak děti, je nutno ji v této subkapitole rovněž zmínit. Z úpravy je vzhledem k tématu této práce důležitý zejména čl. 8, který upravuje právo na respektování rodinného a soukromého života, obydlí a korespondence. Do výkonu tohoto práva může státní orgán zasahovat pouze v případech, „kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných“.
4.1.1.3 Evropská úmluva o výkonu práv dětí Evropská úmluva o výkonu práv dětí byla přijata dne 25. ledna 1996 ve Štrasburku. Česká republika ji podepsala dne 26. dubna 2000 a dne 7. března 2001 ji ratifikovala. Byla vyhlášena ve Sbírce mezinárodních smluv pod číslem 54/2001. Pro Českou republiku vstoupila v platnost podle čl. 21 odstavce 4 dne 1. července 2001. Česká republika při ratifikaci učinila přihlášení, že „tuto úmluvu použije na řízení o osvojení, řízení o svěření dítěte do pěstounské péče a řízení o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti, jakož i na všechna další řízení ve věcech rodinných, jež se dotýkají práv dítěte.“ Evropská úmluva o výkonu práv dětí deklaruje v hlavě II., části A procesní práva dítěte. Dítě, které má podle vnitrostátních předpisů dostatečnou schopnost chápat situaci, má podle čl. 3 v soudním řízení, které se jej týká, zaručeno právo dostávat příslušné informace, být konzultováno a moci vyjádřit svůj názor, být informováno o možných důsledcích vyhovění jeho názoru a o možných důsledcích jakéhokoliv rozhodnutí a zároveň možnost se těchto práv domáhat. I v Evropské úmluvě o výkonu práv dětí se objevuje jako hlavní hledisko zájem dítěte. Soudní orgán v řízení, které se týká dítěte, musí před vynesením rozhodnutí „posoudit, zda má informace dostatečné k tomu, aby mohl rozhodnout v nejlepším zájmu dítěte a, je-li to třeba, opatřit si další informace, zejména od osob,
- 36 -
které mají rodičovskou zodpovědnost“.44 Soudní orgán je dále čl. 7 povinen rychle projednat věc. „V řízení, které se týká dítěte, je soudní orgán povinen konat rychle, aby nedošlo ke zbytečným průtahům. K tomu musí směřovat i procesní předpisy zabezpečující rychlý výkon rozhodnutí. V naléhavých případech musí mít soudní orgán pravomoc vydat rozhodnutí, jež jsou vykonatelná okamžitě“.
4.1.1.4 Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva Na tomto místě uvedu několik významných rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (včetně některých proti České republice), jež se týkají porušení Evropské úmluvy, a to zejména čl. 8, jež zaručuje právo na respektování rodinného a soukromého života, obydlí a korespondence. Vzhledem k tématu této práce se však zaměřím pouze na ta rozhodnutí, která se týkají zásahů státních orgánů do rodinného života; život soukromý, obydlí a korespondenci tedy ponechám stranou. Obsah práva na rodinný život Evropský soud pro lidská práva definuje jako „sounáležitost dítěte a rodiče, kteří se těší ze vzájemné společnosti.“45 Rodinným životem dle čl. 8 Evropské úmluvy se však mají na mysli nejen vztahy mezi rodiči a nezletilými dětmi, ale i vztahy vzdálenějších členů rodiny. Soud však ve svých rozhodnutích dosud neakceptoval homosexuální vztah jako vztah rodinný; již mnohokrát konstatoval, že rodinný život - v užším smyslu - může existovat pouze mezi ženou a jejím transsexuálním partnerem, a ženou a jejím dítětem narozeným po umělém oplodnění spermatem od anonymního dárce.46 Jak jsem již v práci zmínila, právo zaručené čl. 8 Evropské úmluvy je státní orgán oprávněn ze stanovených důvodů omezit. Evropský soud pro lidská práva každý takovýto zásah posuzuje podle tzv. testu proporcionality (přiměřenosti v širším smyslu), jež může být také nazýván zákazem nadměrnosti zásahů do práv a svobod. Test proporcionality patří ke standardním právním nástrojům evropských ústavních
44
čl. 6 písm. a)
45
Olsson v. Švédsko (viz dále).
46
Hubálková, E. Evropská úmluva o lidských právech a Česká republika. Praha: Linde Praha, a.s., 2003, s. 212.
- 37 -
soudů a rovněž soudů mezinárodních, resp. nadnárodních47 - užívá jej i český Ústavní soud48. Evropský soud pro lidská práva podle testu proporcionality posuzuje tři základní kritéria, kterými jsou: a) kritérium vhodnosti (způsobilosti naplnění účelu) - jde o posuzování toho, zdali institut, omezující určité základní právo, umožňuje dosáhnout sledovaný cíl (ochranu jiného základního práva nebo veřejného statku)49, který je nezbytný ve svobodné demokratické společnosti, b) kritérium potřebnosti, jež spočívá v porovnání legislativního prostředku omezujícího základní právo nebo svobodu s jinými opatřeními, jež umožňují dosáhnout stejného cíle; je povoleno použití pouze nejšetrnějšího prostředku, tzn. toho, jehož využití by učinilo zásah do základního práva méně intenzivní, popř. jej zcela vyloučilo, c) kritérium přiměřenosti v užším smyslu, podle něhož újma způsobená základním právům nesmí být nepřiměřená ve vztahu k zamýšlenému cíli, tzn., že opatření omezující základní práva a svobody nesmějí, jde-li o kolizi základního práva či svobody s veřejným zájmem, svými negativními důsledky přesahovat pozitiva, která představuje veřejný zájem na těchto opatřeních. Aby mohlo být konstatováno, že zásah byl oprávněný (např. odebrání dítěte), musí být splněna všechna tři kritéria testu, tzn., že dané opatření státního orgánu musí být vhodné, potřebné a přiměřené.
Olsson v. Švédsko rozsudek ze dne 24. března 1988, č. 10465/83 Manželé Olssonovi strávili v mládí určitou dobu v ústavu pro osoby s mentálním postižením. Byla jim poskytována podpora domácího terapeuta a 47
Požadavek bezúhonnosti z pohledu Ústavního soudu ČR [citováno dne 26. března 2009]. Dostupný z: http://www.diskriminace.info. 48
Poprvé jej vyložil v případě sp. zn. Pl. ÚS 4/94 ze dne 12. 10. 1994, dále např. viz sp. zn. Pl. ÚS 15/96 ze dne 9. 10. 1996, III. ÚS 256/01 ze dne 21. 3. 2002, Pl. ÚS 41/02 ze dne 28. 1. 2004, Pl. ÚS 7/03 ze dne 18. 8. 2004 či IV. ÚS 412/04 ze dne 7. 12. 2005. 49
Holländer, P. Ústavněprávní argumentace - ohlédnutí po deseti letech Ústavního soudu. Praha: Linde nakladatelství s.r.o., 2003, s. 22.
- 38 -
psychiatrického týmu. Na základě zprávy, že nejsou způsobilí poskytnout svým dětem dostatečnou péči, díky čemuž je jejich vývoj ohrožen, a že prostředí, ve kterém vyrůstají, je nevhodné, byly dětí manželům Olssonovým rozhodnutím soudu odebrány. Obrátili se proto pro porušení čl. 8 Evropské úmluvy na Evropský soud pro lidská práva, který 24. března 1988 rozhodl, že zásah do jejich rodinného života nebyl oprávněný; provedení výkonu rozhodnutí tedy znamenalo porušení čl. 8. Soud naznal, že odebrání dětí z rodiny a jejich umístění daleko od rodičů nepříznivě ovlivnilo možnost jejich vzájemného kontaktu. Tato opatření nebyla dostatečně zdůvodněna, aby je bylo možné považovat za přiměřené sledovanému legitimnímu cíli.50 V souvislosti s právem rodičů mít přístup ke svým dětem soud stanovil, že rozhodující je skutečnost, zda vnitrostátní orgány učinily všechny kroky, aby usnadnily shledání rodičů a jejich dětí, s ohledem na konkrétní okolnosti každého jednotlivého případu.51
Kutzner v. Německo rozsudek ze dne 26. února 2002, č. 46544/9952 Rodiče s lehkým mentálním postižením vychovávali své dvě dcery, které byly rovněž lehce opožděné ve vývoji; byla jim proto poskytována pomoc s výchovou a další podpora. Vnitrostátní, německý, soud rozhodl, že rodiče nemají intelektuální kapacitu na to, aby své děti vychovávali, a proto je zbavil rodičovských práv a nařídil umístění jejich dcer do náhradní výchovy. Dívky byly svěřeny do pěstounské péče, ovšem odděleně od sebe, a rodičům byla omezena možnost dívky navštěvovat. Manželé Kutznerovi namítali porušení čl. 8, neboť ztráta jejich rodičovských práv a umístění dcer do náhradní péče jim znemožnilo vykonávat právo na rodinný život. Evropský soud pro lidská práva za pomoci svého testu došel k závěru, že čl. 8 Evropské úmluvy byl porušen, neboť zásah nebyl přiměřený sledovanému 50
Souhrny případů Evropského soudu pro lidská práva týkající se duševní poruchy. Přeložil David Zahumenský. Mental Disability Advocacy Center, 2007, s. 53. 51
Hubálková, E. Evropská úmluva o lidských právech a Česká republika. Praha: Linde Praha, a.s., 2003, s. 214. 52
Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva č. 46544/99 ze dne 26. února 2002. Svoboda, L. Rozhodnutí evropských soudů a institucí. Soudní rozhledy, 2003, č. 4.
- 39 -
legitimnímu cíli. Nařízení náhradní peče i to, jakým způsobem bylo realizováno, shledal soud neuspokojivým, ač mohly mít úřady legitimní obavu ohledně vývoje dětí v rodině. Jejich oddělení od rodičů a omezení návštěv rodičů mohlo, vzhledem k jejich nízkému věku, vést k rostoucímu odcizení od rodičů. Soud zde poukázal na pozitivní povinnost státu v takových případech přijmout opatření, která umožní sloučení rodiny, co nejdříve to bude možné.
Wallová a Walla v. Česká republika rozsudek ze dne 26. října 2006, č. 23848/0453 Manželé Wallovi jsou rodiči pěti dětí. Ty byly rozhodnutím okresního soudu z rodiny odňaty a umístěny do ústavní výchovy z důvodu, že rodina neměla k dispozici trvalé a vhodné bydlení. Prostředí, v němž přebývala (výkupna sběrných surovin), ohrožovalo zdravý vývoj dětí. Rozsudek okresního soudu potvrdil i soud krajský; Ústavní soud stížnost odmítl. Evropský soud pro lidská práva v rozsudku - v souladu se svou konstantní judikaturou - připomněl, že možnost umístit dítě do prostředí vhodnějšího pro jeho výchovu nemůže sama o sobě odůvodňovat jeho násilné odnětí biologickým rodičům.54 Uvedl, že vnitrostátní orgány nevyvinuly prakticky žádné „seriózní úsilí“, aby napomohly Wallovým překonat jejich svízelné materiální podmínky, zejména opatřit si vhodné bydlení. Existuje-li kladný rodinný vztah, musí se stát v rámci své činnosti snažit, aby se tento vztah mohl rozvíjet, a musí přijmout vhodná opatření pro sloučení rodiče s dítětem. Tuto pozitivní povinnost však vnitrostátní orgány nesplnily. Stěžovatelům proto přiznal za utrpění morální újmy částku 10 tisíc €.
Havelka a ostatní v. Česká republika rozsudek ze dne 21. června 2007, č. 23499/0655
53
Text rozsudku dostupný z: http://portal.justice.cz.
54
Šabatová, A. Situace a práva dětí žijících mimo rodinu [citováno dne 13. března 2009]. Dostupný z: http://www.helcom.cz. 55
Text rozsudku včetně nesouhlasného stanoviska dostupný z: http://portal.justice.cz.
- 40 -
Okresní soud odebral panu Havelkovi jeho 3 děti a svěřil je do ústavní péče. Odůvodnil to nedostatečnou péčí ze strany otce, jež byla způsobena absencí trvalého příjmu, a hrozbou ztráty bytu a vystěhování. Krajský soud rozhodnutí soudu okresního potvrdil. Evropský soud pro lidská práva konstatoval porušení čl. 8 Evropské úmluvy. Stejně jako v dřívějších rozhodnutích poukázal na to, že čl. 8 ukládá národním orgánům, kromě povinnosti bez důvodu nezasahovat do rodinného života, též určité pozitivní závazky směřující k vytvoření podmínek, jež jednotlivcům umožní právo na rodinný život reálně požívat. Podle soudu tohoto závazku vnitrostátní orgány nedostály. Soud dále uvedl, že cíle mohlo být dosaženo méně invazivními metodami Havelkovým mohlo být nabídnuto náhradní ubytování nebo mohly být děti umístěny např. do náhradní rodinné péče či rodinné péče v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, jako do méně omezujících alternativ. Soud nakonec stěžovatelům přiznal částku ve výši 12 tisíc € za utrpění morální újmy a jako náhradu nákladů.
4.1.2 Vnitrostátní právní úprava 4.1.2.1 Normy ústavního pořádku Pramenem nejvyšší právní síly je v České republice Ústava společně s Listinou základních práv a svobod (dále jen Listina). Ze samotné Ústavy je důležitý především čl. 10, který říká, že „vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.“ Úprava rodinně-právních vztahů je zařazena v kapitole čtvrté (Hospodářská, sociální a kulturní práva), a to konkrétně v čl. 32. Pro účely této práce resp. úpravu pěstounské péče, je důležitý zejména odst. 1., věta první, jež uvádí, že „rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona“ a odst. 4, který zní: „Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona.“ Odst. 6 poté uvádí, že podrobnější úpravu stanoví zákon. O tom, resp. o těch, neboť úprava je roztříštěna do vícera právních - 41 -
předpisů, bude pojednáno dále.
4.1.2.2 Zákon o rodině Prvním z předpisů, jež v současné době upravuje institut pěstounské péče v České republice, je zákon o rodině, který obsahuje hmotně-právní úpravu individuální pěstounské péče (v ustanoveních § 45a – 45d), a to od jeho novelizace zákonem č. 360/1999 Sb., s účinností od 1. 4. 2000.
4.1.2.3 Zákon o sociálně-právní ochraně dětí Tento předpis obsahuje i procesní ustanovení týkající se pěstounské péče, upravuje kolektivní pěstounskou péči a - co je pro účely této práce nejdůležitější zakotvuje s účinností od 1. 6. 2006 institut pěstounské péče na přechodnou dobu. Zabývá se rovněž procesem zprostředkování pěstounské péče.
4.1.2.4 Zákon o státní sociální podpoře Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších změn (dále jen „zákon o státní sociální podpoře“). Ten upravuje v hlavě sedmé dávky pěstounské péče, kterými jsou příspěvek na úhradu potřeb dítěte, odměna pěstouna, příspěvek při převzetí dítěte a příspěvek na zakoupení motorového vozidla. Na jednotlivé dávky se zaměřím v následující části práce.
4.1.2.5 Občanský soudní řád Občanský soudní řád je základním procesním předpisem, jenž upravuje řízení o svěření dítěte do pěstounské péče, a to i péče na přechodnou dobu. Neobsahuje však samostatnou úpravu tohoto řízení, ale podřaďuje jej pod řízení ve věci péče o nezletilé.
4.2 Předpoklady a podmínky pro vznik PP Vznik pěstounské péče na přechodnou dobu je podmíněn rozhodnutím soudu o svěření dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu (viz dále). Budoucí pěstouni ale ještě před tímto rozhodnutím musí projít poměrně složitou procedurou, kterou budu - 42 -
v této části práce podrobněji analyzovat. Zaměřím se ovšem nejen na požadavky kladené na osobu budoucího pěstouna, ale i na předpoklady na straně dítěte, neboť při nesplnění podmínek byť i jen na jedné ze „stran“ by institut pěstounské péče na přechodnou dobu ztrácel na významu.
4.2.1 Kdo může být pěstounem? Pěstounská péče na přechodnou dobu nemá vlastní vymezení osob, které se mohou stát pěstouny na přechodnou dobu; tyto osoby jsou shodné s pěstouny tradičními. Pěstounem může být po splnění zákonem stanovených podmínek pro zapsání do evidence osob vhodných k výkonu pěstounské péče na přechodnou dobu: a) osamělá osoba b) manželé c) jeden z manželů ad b) Dítě je svěřeno do společné výchovy manželů. Skončí-li manželství smrtí jednoho z manželů, zůstává dítě ve výchově druhého manžela. Skončí-li rozvodem, o výchově dítěte rozhoduje soud (do rozhodnutí soudu společná výchova trvá). ad c) Do výchovy jednoho z manželů je možno dítě svěřit pouze se souhlasem druhého manžela, ledaže je tento zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li opatření tohoto souhlasu spojeno s těžko překonatelnou překážkou.
Dne 1. 7. 2006 nabyl účinnosti zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství, ve znění pozdějších změn, který umožňuje gayům a lesbičkám uzavřít registrované partnerství jako svazek obdobný manželství. Podle zákona o rodině je možno, jak bylo zmíněno výše, svěřit dítě do společné výchovy manželů. Registrovaným partnerům jsou českým právním řádem v mnoha ohledech přiznány stejné, resp. obdobné možnosti jako manželům, přesto se k otázce vzniku společné pěstounské péče registrovaných partnerů český právní řád nijak nevyjadřuje. Zřejmě nic nebrání tomu, aby se gayové či lesby stali pěstouny, ovšem pouze individuálně, nikoliv jako pár. Je ale otázkou, zda je při svěření dítěte do péče pouze jednoho z registrovaných partnerů třeba souhlasu druhého z nich, jako je tomu u manželů. Dle mého názoru by zde mělo dojít k užití analogie a souhlas by měl být vyžadován. - 43 -
V nedávné době probíhala debata na téma osvojování dětí, při níž tehdejší ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny, Džamila Stehlíková, navrhovala svěřit toto právo i homosexuálním párům. Podle ní by lesby a gayové měli mít právo dostat děti, o které nemají zájem heterosexuální páry. "Pro děti je daleko vhodnější, aby vyrůstaly v rodinách. U některých se to ovšem nedaří a můj návrh jim dává šanci. Stejně jako homosexuálům," uvedla Stehlíková.56 Já osobně se domnívám, že takováto úprava by nebyla šťastná ani pro děti, ani pro homosexuální páry. Děti, jež by vyrůstaly u gayů či lesbiček, by totiž byly předurčeny k tomu, že jsou „horší“, hůře umístitelné, nechtěné. Homosexuální páry by naproti tomu mohly být označovány za jakési odkladiště takových dětí a za až druhořadé zájemce, neboť až poté, co by dítě nechtěl nikdo jiný, „normální“, mohlo by být svěřeno těmto párům. Ve své podstatě lze tento zákon označit dokonce za diskriminační. Pokud by existovala takováto úprava u institutu osvojení, lze předpokládat, že by časem mohlo dojít k zavedení stejné či obdobné úpravy i pro pěstounskou péči. Domnívám se, že v současné době, i přes více než dvou a půlletou existenci možnosti uzavírání registrovaných partnerství homosexuálními páry, není Česká republika tak otevřená vůči těmto párům, jak by moderní demokratický stát mohl být. Dle mého názoru ještě není připravena na svěřování dětí homosexuálním párům; jsem tedy velice zvědava, jestli někdy v budoucnu bude a k takovéto úpravě se odhodlá. Argumenty proti vyrůstání dítěte v péči gay či lesbického páru, např. z hlediska jeho duševního rozvoje, případných dopadů na něj apod., by tomu bránit neměly, neboť „dostupné důkazy ukazují, že děti gay a lesbických rodičů se podstatně neliší od dětí rodičů heterosexuálních s ohledem na jejich psychologický a genderový vývoj a identitu…“57
4.2.2 Předpoklady na straně pěstouna Jedinou podmínkou, kterou udává k předpokladům na straně pěstouna zákon o rodině, je to, aby osoba pěstouna poskytovala záruku řádné výchovy dítěte.58 V odst. 2
56
Televizní noviny, TV Nova, 14. 12. 2008. Dostupný z http://tv.nova.cz.
57
Tiskové prohlášení Kanadské asociace psychologů.
58
§ 45a odst. 1 zákona o rodině.
- 44 -
poté zákon o rodině uvádí, že pěstounskou péči na přechodnou dobu mohou vykonávat pouze osoby, které jsou zařazeny do evidence osob vhodných k výkonu pěstounské péče po přechodnou dobu. Tuto evidenci vede krajský úřad a podrobněji se jí, resp. celému postupu zprostředkování pěstounské péče na přechodnou dobu věnuje zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Zprostředkování pěstounské péče na přechodnou dobu spočívá ve vyhledání náhradních rodičů pro dítě, které se ocitlo z různých důvodů bez rodinného prostředí. Zprostředkování svěření dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu zajišťují v České republice v souladu s ustanovením § 20 odst. 2 zákona o sociálně-právní ochraně dětí krajské úřady a Ministerstvo práce a sociálních věcí.59 Zájemce o zařazení do evidence osob vhodných k výkonu pěstounské péče na přechodnou dobu, resp. o zprostředkování této pěstounské péče, podá u obecního úřadu obce s rozšířenou působností (podle místa trvalého bydliště) žádost, v níž uvede své osobní údaje, jimiž jsou jméno (popřípadě jména), příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu (dle § 21 odst. 5 písm. a) zákona o sociálně-právní ochraně dětí). Tamější sociální pracovnice pro náhradní rodinnou péči poté se zájemcem uskuteční rozhovor, v němž mu objasní princip a účel institutu pěstounské péče, seznámí zájemce s celým procesem před vznikem pěstounské péče, zjistí jeho podmínky, popř. dohodne datum sociálního šetření přímo u zájemce v domácnosti a dohodne zajištění potřebných dokladů. Těmi jsou: doklad o státním občanství (popř. jiné doklady dle § 21 odst. 5 písm. b) zákona o sociálně-právní ochraně dětí), opis z evidence Rejstříku trestů, zpráva o zdravotním stavu, údaje o ekonomických a sociálních poměrech a písemný souhlas s účastí na přípravě fyzických osob k přijetí dítěte do rodiny. Žadatel dále k žádosti připojí písemný souhlas s tím, že krajský úřad je oprávněn kdykoliv zjišťovat další údaje potřebné pro zařazení do evidence osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči po přechodnou dobu, či zjišťovat, zda nedošlo ke změně skutečností uvedených v žádosti. Po doplnění žádosti o výše jmenované údaje a
59
Pokud pěstounskou péči zprostředkuje jiná právnická osoba, dopustí se tímto jednáním správního deliktu, za což jí lze uložit pokutu až do výše 200 000Kč (§ 59f odst. 2 písm. b) zákona o sociálně-právní ochraně dětí).
- 45 -
doklady obecní úřad obce s rozšířenou působností k žádosti připojí své stanovisko a žádost neprodleně postoupí krajskému úřadu. Žadatel musí poté absolvovat tzv. odborné posouzení, které provádí krajský úřad do 30 dnů ode dne zjištění všech potřebných skutečností. Účelem tohoto posouzení je zjistit, zda má žadatel předpoklady pro výkon takové péče o dítě, a to zejména z hlediska krátkodobosti takové péče a péče o dítě krátce po jeho narození. Na problematiku odborného posouzení žadatele se dle § 27a odst. 4 zákona o sociálněprávní ochraně dětí užijí obdobně ustanovení pro účely zprostředkování osvojení a pěstounské péče. Odborné posouzení zahrnuje jak posouzení dítěte, tak posouzení žadatele (tím je dle § 27 odst. 2 písm. b) zákona o sociálně-právní ochraně dětí charakteristika osobnosti, psychický stav, zdravotní stav, jenž zahrnuje posouzení, zda zdravotní stav žadatele z hlediska duševního, tělesného a smyslového nebrání dlouhodobé péči o dítě, předpoklad vychovávat dítě, motivace, která vedla k žádosti o osvojení dítěte nebo k jeho svěření do pěstounské péče, stabilita manželského vztahu a prostředí v rodině, popřípadě další skutečnosti rozhodné pro osvojení dítěte nebo jeho svěření do pěstounské péče), zhodnocení přípravy k přijetí dítěte do rodiny, včetně speciální přípravy k přijetí dítěte pěstounem na přechodnou dobu, zjištění bezúhonnosti žadatele (a je-li jich, pak také jeho manžela, druha, dítěte či jiné osoby tvořící s ním společnou domácnost), posouzení schopnosti pečovat o děti vyžadující speciální péči a schopnost spolupráce s rodiči těchto dětí, fakultativně (má-li žadatel již děti) též jejich vyjádření k přijetí dítěte svěřovaného do pěstounské péče do rodiny (jsou-li takového vyjádření schopny s ohledem na jejich věk a rozumovou vyspělost) a konečně posouzení schopnosti dětí žijících v domácnosti žadatele přijmout dítě do rodiny. Krajský úřad po dokončení odborného posouzení rozhodne o zařazení žadatele do evidence osob, které mohou pěstounskou péči po přechodnou dobu vykonávat, nebo o tom, že žadatel do této evidence zařazen nebyl. Opis tohoto rozhodnutí zašle příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností a každou změnu, ke které ve výše uvedené evidenci dojde, je povinen do ní doplnit a toto doplnění sdělit Ministerstvu práce a sociálních věcí a uvedeným obecním úřadům obcí s rozšířenou působností.
- 46 -
4.2.3 Předpoklady na straně dítěte Podobně jako je vedena evidence osob vhodných k výkonu pěstounské péče po přechodnou dobu, existuje i evidence dětí, jež mohou být svěřeny do pěstounské péče. Tu vede krajský úřad. Obecní úřady obcí s pověřenou působností jsou povinny o těchto dětech zjistit co největší možné množství informací a z nich vypracovat dokumentaci, jež obsahuje všechny informace týkající se dítěte (osobní údaje, zdravotní stav, sociální poměry biologické rodiny apod.). Aby mohlo být dítě svěřeno do pěstounské péče na přechodnou dobu, musí být splněny následující základní předpoklady60: a) dítě se nachází v situaci a době, kdy nemůže rodič ze závažných důvodů dítě vychovávat, po jejímž uplynutí lze dát souhlas rodiče s osvojením, nebo době do pravomocného rozhodnutí soudu o tom, že tu není třeba souhlasu rodičů k osvojení61, b) je dán zájem dítěte na svěření do jiného výchovného prostředí, c) je dáno kladné vyjádření dítěte, pokud je schopno formulovat své vlastní 62
názory
d) existuje zájemce o svěření dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu a je dán jeho souhlas.
Na tomto místě je nutno zmínit, že mezi předpoklady na straně dítěte nepatří souhlas rodičů se svěřením jejich dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu. To je dle mého názoru logické, neboť hlavním kritériem na umístění dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu by měl být, jak již bylo uvedeno výše, zájem dítěte; ten by měl mít samozřejmě větší váhu než případný nesouhlas rodičů.
60
Králíčková, Z. Pěstounská péče po novele, 1. část. Právo a rodina, 2000, č. 6, s. 1.
61
To může nastat jen tehdy, je-li v řízení bez všech pochybností prokázáno naplnění podmínek stanovených § 68 odst. 1 písm. a) zákona o rodině. Pokud naplnění těchto podmínek prokázáno nebude, jedná se o porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a porušení čl. 8 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, protože soud zasáhl do práva na respektování rodinného života v rozporu s ustanovením § 68 odst. 1 písm. a) zákona o rodině. Více viz rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 28. ledna 2004 I. ÚS 669/02. 62
čl. 12 Úmluvy o právech dítěte a § 31 zákona o rodině.
- 47 -
4.3 Vznik pěstounské péče na přechodnou dobu Protože je změna prostředí a svěření do péče jiné osoby velmi významnou změnou v životě dítěte, je rozhodování o ní svěřeno nestrannému a nezávislému orgánu, soudu. Ten může dítě svěřit do pěstounské péče na přechodnou dobu, na rozdíl od klasické pěstounské péče, pouze na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Základní předpis upravující procesní otázky, občanský soudní řád, neobsahuje vlastní úpravu pro řízení o svěření do pěstounské péče, proto se pro účely tohoto řízení užívá obecná úprava pro řízení ve věci péče o nezletilé63. Věcně příslušným soudem je soud okresní64, místně příslušným je soud, v jehož obvodu má nezletilý své bydliště.65 Řízení lze, jak již bylo zmíněno, zahájit pouze na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Účastníky řízení jsou potom navrhovatel a ti, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno.66 To znamená: - zájemce/zájemci o pěstounskou péči, příp. zájemce a jeho manžel - dítě (zastoupené opatrovníkem) - rodiče, kteří jsou nositeli rodičovské zodpovědnosti, popř. poručník - orgán sociálně-právní ochrany dětí V průběhu řízení je zásadně nutný osobní výslech účastníků; není však třeba souhlasu rodičů se svěřením jejich dítěte do pěstounské péče. Pokud je dítě schopno formulovat své názory, je jeho vyjádření rovněž podmínkou pro rozhodnutí soudu.67 Soud o svěření dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu rozhoduje rozsudkem, jež má konstitutivní účinky, nebo předběžným opatřením. Rozsudkem rozhoduje o svěření dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu na dobu, po kterou rodič nemůže ze závažných důvodů dítě vychovávat. V rozhodnutí se stanoví doba, po kterou budou pěstouni o dítě jim svěřené pečovat. Tato doba je dána individuálními důvody na straně dítěte a jde o dobu, po kterou nemůže rodič ze závažných důvodů 63
§ 176 a nás. o. s. ř.
64
§ 9 odst. 1 o. s. ř.
65
§ 88 písm. c) o. s. ř.
66
§ 94 odst. 1 o. s. ř.
67
A to s ohledem na ust. čl. 12 Úmluvy o právech dítěte.
- 48 -
dítě vychovávat, po jejímž uplynutí lze dát souhlas rodiče s osvojením nebo doby do pravomocného rozhodnutí soudu o tom, že tu není třeba souhlasu rodičů k osvojení. O dvou posledně jmenovaných případech, tedy při umisťování dítěte do přechodné pěstounské péče na dobu, po jejímž uplynutí lze dát souhlas rodiče s osvojením nebo na dobu do pravomocného rozhodnutí soudu o tom, že tu není třeba souhlasu rodičů k osvojení, může soud rozhodnout též předběžným opatřením.68 V tomto případě je ale odlišně stanovena doba jeho trvání. Zatímco v ostatních případech je trvání omezeno na dobu jednoho měsíce, u předběžného opatření o svěření dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu po uplynutí tří měsíců od vykonatelnosti příslušného usnesení může být trvání předběžného opatření prodlouženo. Pokud ale již bylo ve věci samé zahájeno řízení, může soud předběžné opatření opakovaně prodloužit o měsíc, ale pouze tak, aby celková doba jeho trvání nepřesáhla dobu šesti měsíců. Je otázkou, proč zákonodárce zvolil právě tuto dikci, při které pouze u dvou ze tří možných situací je možno umístit dítě do pěstounské péče na přechodnou dobu předběžným opatřením. Dle mého názoru počítal s tím, že situace, kdy je třeba umístit dítě do přechodné pěstounské péče na dobu, po kterou rodič nemůže ze závažných důvodů dítě vychovávat, nebudou tak akutní a nebude tedy třeba tak rychle konat. Navíc v případech předem očekávaných, kdy např. rodič nastupuje na plánovanou operaci s následnou hospitalizací či do výkonu trestu, má tento možnost zajištění péče o dítě předem. Soud je po svěření dítěte do pěstounské péče nejméně jednou za 3 měsíce povinen přezkoumat, zda trvají důvody a podmínky pro svěření dítěte do této péče.69 Je povinen zajišťovat tomu odpovídající důkazy, zejména zprávy příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Soud je rovněž oprávněn stanovit pěstounovi povinnost podávat o výkonu pěstounské péče pravidelné zprávy soudu, a to v termínech stanovených individuálně podle okolností každého jednotlivého případu.70 Odpadnouli důvody, pro které bylo dítě svěřeno do pěstounské péče na přechodnou dobu, soud 68
§76a odst. 1 o. s. ř.
69
§ 45a odst. 5 zákona o rodině.
70
Holub, M. a kol. Zákon o rodině. Komentář a předpisy souvisící. 8. vyd. Praha: Linde, 2007, s. 150.
- 49 -
znovu, ex offo, rozhodne. Aby však bylo toho řešení efektivní, je nezbytné jej realizovat urychleně – tedy předběžným opatřením, proto byla nutná i změna občanského soudního řádu. Může se samozřejmě také stát, že soud návrh na pěstounskou péči zamítne. K této situaci však dochází jen zcela výjimečně. Nejčastějším důvodem pro zamítnutí návrhu bývá skutečnost, že rodiče mohou péči o dítě zajišťovat sami či že navrhovatel nemá předpoklady pro výkon pěstounské péče. Tak tomu bylo např. ve věci, kdy mezi navrhovatelkou a nezletilou byl nepřiměřený věkový rozdíl.71
4.4 Účel pěstounské péče na přechodnou dobu Zákon o rodině ani zákon o sociálně-právní ochraně dětí nevymezuje výslovně účel a cíl této péče. Z její úpravy pouze vyplývá, že jejím účelem je zabezpečit péči o dítě třetí osobou do doby, než bude rodič schopen péči o dítě zpět převzít nebo než bude dítě umístěno do jiné formy náhradní rodinné péče (do klasické dlouhodobé pěstounské péče či osvojení). Má tedy pro děti, zejména nejnižšího věku, fungovat jako alternativa k péči ústavní, jež má, jak již bylo mnohokrát zmíněno, dle odborných výzkumů negativní vliv na vývoj dítěte.
4.5 Hmotné zabezpečení pěstounské péče na přechodnou dobu Přestože hmotné zabezpečení není přímo předmětem mé práce, domnívám se, že je vhodné jeho úpravu zde zmínit. Výše dávek, jež pěstounům náleží, by totiž dle mého názoru mohly být částečnou odpovědí na otázku, proč o pěstounskou péči na přechodnou dobu není přílišný zájem ze strany veřejnosti. Stejně jako každé jiné dítě, ani dítě svěřené do pěstounské péče na přechodnou dobu není a nemůže být živo pouze z klidného, téměř rodinného zázemí, příjemného slova, pochopení či pohlazení svých pěstounů. I ono má kromě svých biologických potřeb své zvláštní nároky, jež musí být uspokojeny.
71
Rozhodnutí okresního soudu v Náchodě ve věci sp. zn. P 141/1973. Jednalo se o sestry navrhovatelce bylo 19 a nezletilé 17 let.
- 50 -
4.5.1 Dávky pěstounské péče Pěstounská péče je státem podporovanou formou náhradní rodinné péče. Tomu odpovídá i úprava dávek v příslušných právních předpisech. Těmito dávkami se přispívá na potřeby spojené s péčí o dítě, které je svěřené do pěstounské péče. S výjimkou sociálního příplatku může pěstounovi a dítěti svěřenému do pěstounské péče vzniknout nárok i na další dávky státní sociální podpory, např. na rodičovský příspěvek, přídavek na dítě apod. Pěstouni, kteří vykonávají pěstounskou péči na přechodnou dobu, mají nárok na stejné hmotné zabezpečení jako pěstouni vykonávající klasickou pěstounskou péči. Vyplácení těchto dávek pěstounům ale samozřejmě nezbavuje rodiče dítěte povinnosti platit výživné na toto dítě v takovém rozsahu, aby se dítě podílelo na jejich životní úrovni, a tak dlouho, dokud dítě nenabude schopnosti samostatně se živit.72 Dávky pěstounské péče jsou upraveny v hlavě sedmé zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře (na pěstounskou péči vykonávanou v zařízeních se užije úprava v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí). Žádosti o poskytování dávek vyřizují kontaktní místa příslušných úřadů práce podle místa trvalého pobytu osoby, která má na dávku nárok, tj. oprávněné osoby. Od 1. ledna 2008 došlo k významné a nutné změně, a to k odstranění automatického valorizačního mechanismu; odstranění automatického valorizačního schématu zvyšování dávek a stanovení pevných částek znamená lepší kontrolu nad vývojem těchto výdajů. Poskytované dávky můžeme rozdělit na dávky, na něž má nárok dítě svěřené do pěstounské péče na přechodnou dobu (příspěvek na úhradu potřeb dítěte, příspěvek na úhradu potřeb dítěte) a dávky, na něž má nárok pěstoun (odměna pěstouna, příspěvek při převzetí dítěte). Podle dalšího kritéria je možno dělit je na dávky vyplácené jednorázově (příspěvek při převzetí dítěte, příspěvek na zakoupení motorového vozidla) a dávky, jejichž výplata se pravidelně opakuje (odměna pěstouna, příspěvek na úhradu potřeb dítěte). Na jakou finanční pomoc ze strany státu má tedy pěstoun či dítě mu svěřené podle českého právního řádu nárok? 72
Králíčková, Z. Vyživovací povinnost rodičů k dětem v náhradní péči. Právní rozhledy, 2005, č. 9, s. 307.
- 51 -
4.5.1.1 Příspěvek na úhradu potřeb dítěte Nárok na tento příspěvek má nezletilé nezaopatřené dítě svěřené do pěstounské péče na přechodnou dobu, ovšem vzhledem k jeho věku, je tento vyplácen pěstounovi. Výše příspěvku měsíčně odpovídá částce životního minima dítěte vynásobené koeficientem 1,40 (jde-li o dítě nezaopatřené, použije se koeficient 2,30). Jedná-li se však o dítě dlouhodobě nemocné, dlouhodobě zdravotně postižené či dlouhodobě těžce zdravotně postižené, částka životního minima dítěte se násobí zvláštním (vyšším) koeficientem (v současné době v rozmezí 2,35 - 3,10). Příspěvek na úhradu potřeb dítěte náleží pouze za dobu, kdy je dítě fakticky v péči pěstounů na přechodnou dobu. Příspěvek na úhradu potřeb dítěte sice náleží nezletilému dítěti, ovšem má-li toto na příspěvek nárok ke dni dosažení zletilosti a jedná-li se o dítě nezaopatřené, které trvale žije a společně uhrazuje náklady na své potřeby s pěstounem, vyplácení příspěvku pokračuje i po dosažení zletilosti, tzn. i po skončení pěstounské péče, ovšem nejdéle do 26. roku věku dítěte.
4.5.1.2 Odměna pěstouna Tato dávka je projevem určitého společenského uznání osoby pečující o cizí dítě v pěstounské péči. Pěstoun, kterému bylo svěřeno dítě do pěstounské péče na přechodnou dobu, má nárok na odměnu za výkon této péče. Odměna se vyplácí až do zletilosti dítěte a poté po dobu, po kterou má svěřené dítě nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte, tzn. max. do 26 let věku dítěte. Výše odměny pěstouna činí za kalendářní měsíc za každé dítě svěřené do pěstounské péče součin částky životního minima jednotlivce a koeficientu 1,00. Zákon také stanoví vyšší koeficient pro zvláštní případy, kdy např. pěstoun pečuje o více dětí či dítě závislé na pomoci jiné osoby apod. I odměna pěstouna, stejně jako příspěvek na úhradu potřeb dítěte, náleží pouze za dobu, kdy je dítě v péči pěstounů.
- 52 -
4.5.1.3 Příspěvek při převzetí dítěte Jedná se o jednorázový příspěvek vyplácený, jak plyne již ze samotného jeho označení, při převzetí dítěte do pěstounské péče. Účelem této dávky je přispět na nákup potřebných věcí pro dítě přicházející do náhradní rodinné péče. Jeho výše je odvislá od věku svěřeného dítěte a platí, že čím starší dítě, tím vyšší příspěvek. V současné době se jeho výše pohybuje od 8 (u dětí do 6 let) do 10 tisíc Kč (děti od 15 do 18 let). Výše příspěvku se může někomu zdát nepříliš vysoká a neodpovídající, ale ve srovnání s některými evropskými zeměmi jsou na tom čeští pěstouni ještě relativně dobře. Např. v Německu, Rakousku a Polsku se příspěvek při převzetí dítěte do pěstounské péče neposkytuje vůbec a na Slovensku se vyplácí jednorázový příspěvek ve výši (v přepočtu) asi 6 400 Kč.73
4.5.1.4 Příspěvek na zakoupení motorového vozidla Pečuje-li pěstoun o čtyři a více dětí, má nárok na tento příspěvek. Z něj může uhradit buď část ceny za zakoupené osobní motorové vozidlo, nebo za celkovou opravu stávajícího osobního motorového vozidla, které ale nesmí být používané pro výdělečnou činnost. Výše příspěvku odpovídá 70% pořizovací ceny osobního motorového vozidla nebo prokázaných výdajů na opravy, nejvýše však 100 000 Kč. Zákon uvádí i celkový limit na osobu pěstouna, a to 200 tisíc Kč za posledních 10 let přede dnem podání žádosti. Pokud ale pěstoun do 5 let ode dne poskytnutí příspěvku zakoupené či opravené vozidlo zcizí, začne využívat k výdělečné činnosti či přestane vykonávat pěstounskou péči, je povinen poměrnou část příspěvku vrátit.
4.5.2 Vyživovací povinnost rodičů k dětem Protože rodiče dětí svěřených do pěstounské péče na přechodnou dobu zůstávají nositeli rodičovské zodpovědnosti, zůstává jim zachována i vyživovací 73
Ministerstvo práce z: http://www.mpsv.cz.
a
sociálních
věcí
- 53 -
[citováno
1.
března
2009].
Dostupný
povinnost k těmto dětem. Výši výživného určuje na návrh úřadu státní sociální podpory soud.74 Na rozdíl od běžného výživného, na děti svěřené do pěstounské péče nevyplácí rodič částku výživného k rukám pěstouna nebo dítěte, ale nárok na výživné přechází až do výše poskytnutého příspěvku na stát. Jedná se o případ tzv. legální cese, jejímž smyslem je oproštění pěstounů od mnohdy problematického vymáhání výživného pro dítě, které jim bylo svěřeno do pěstounské péče.75 Je-li ovšem výživné vyšší než příspěvek na úhradu potřeb dítěte, náleží dítěti rozdíl mezi výživným a tímto příspěvkem; tento rozdíl se vyplácí pěstounovi.
4.5.3 Dílčí závěr Z výše uvedeného se zdá, že paleta dávek vyplácených pěstounovi je dostačující. Za zamyšlení ale stojí, zda tomu tak opravdu je, zda výše jednotlivých dávek odpovídá množství finančních prostředků skutečně vynaložených na pěstounské dítě a zda je dostatečně motivační pro případné zájemce o výkon pěstounské péče. Je možné, že zvýšení dávek či doplnění stávající soustavy nějakou novou, by znamenalo i vyšší počet zájemců o tento typ náhradní rodinné výchovy. Je spočítáno, že dítě v českém ústavu stojí přibližně 250-350 tisíc Kč ročně (záleží také na typu ústavu). Vedle toho existují i propočty, že profesionální pěstounské rodiny by měly stát asi 170 tisíc Kč ročně.76 To je velmi významný rozdíl, když se mluví o 20 000 dětí, které takovou péči potřebují. Bude tedy zajímavé sledovat (až bude v České republice uzákoněna profesionální pěstounská péče v pravém slova smyslu), zda stát bude vedle zájmu dětí na životě v rodině, byť nevlastní, brát ohled i na finanční stránku věci.
4.6 Kontrola pěstounské péče na přechodnou dobu Kontrola pěstounské péče na přechodnou dobu je svěřena obecním úřadům 74
§ 19 odst. 4 zákona o sociálně-právní ochraně dětí.
75
Králíčková, Z. Vyživovací povinnost rodičů k dětem v náhradní péči. Právní rozhledy, 2005, č. 9, s. 307. 76
Vrbtovská, P. Ta naše povaha česká: Děti bez dětství. Česká televize, 13. 1. 2009. Dostupný z http://www.ceskatelevize.cz.
- 54 -
obcí s rozšířenou působností.77 Zaměstnanci těchto obcí jsou na základě zvláštního oprávnění vydaného obecním úřadem obce s rozšířenou působností povinni navštěvovat rodinu, kde dítě žije, popřípadě jiné prostředí, kde se dítě zdržuje. Zákonem jsou stanoveny i minimální počty návštěv - v prvních šesti měsících po vzniku této péče musí návštěva pěstounské rodiny proběhnout nejméně jednou za 3 měsíce, poté podle potřeby, v souladu se zájmy dítěte, nejméně však jednou za 6 měsíců. Během těchto návštěv zaměstnanci obce sledují, jak se dítěti v pěstounské rodině daří, komunikují s pěstouny, poskytují poradenskou činnost a snaží se předejít problémům, které by se v pěstounské rodině mohly vyskytnout. Pěstouni jsou povinni tuto návštěvu po předložení zvláštního oprávnění přijmout, na požádání jí poskytnout informace či předložit listiny a i v dalších směrech s orgány sociálně-právní ochrany spolupracovat.
4.7 Zánik a zrušení pěstounské péče na přechodnou dobu Pěstounská péče na přechodnou dobu končí obdobnými skutečnostmi jako péče klasická. Může zaniknout z objektivních důvodů, či být zrušena z důvodů subjektivních. Mezi objektivní důvody, tedy důvody nezávislé na vůli pěstouna či dítěte, lze řadit: a) úmrtí - k zániku pěstounské péče na přechodnou dobu dojde úmrtím jak dítěte, tak pěstouna. Bylo-li dítě svěřeno do společné péče manželů, zaniká tato rovněž úmrtím jednoho z nich; druhý z nich se stane výlučným pěstounem. b) dosažení zletilosti dítěte – ačkoliv tento důvod zániku nebude u pěstounské péče na přechodnou dobu příliš častý, neboť do této péče jsou umisťovány zejména děti nižšího věku a na relativně krátkou dobu, je třeba jej uvést, neboť i tato situace může nastat.
77
§ 19 odst. 5 zákona o sociálně-právní ochraně dětí.
- 55 -
Ke zrušení pěstounské péče na přechodnou dobu je oprávněn soud78; pěstounská péče poté končí právní mocí rozhodnutí. Soud musí před tímto rozhodnutím zkoumat důvody subjektivní, kterými jsou: a) závažné důvody – zákon tyto důvody nijak nespecifikuje, záleží tedy pouze na úvaze soudu. b) žádost pěstouna – pokud o zrušení požádá pěstoun, je soud povinen jeho pěstounskou péči vždy zrušit. Každý zásah do výkonu pěstounské péče však musí být orgánem sociálněprávní ochrany dětí náležitě uvážen, důsledně odůvodněn a objektivně podložen důkazy. Narušování soukromí rodiny a vytváření pocitu nejistoty není v zájmu dítěte a znamená necitlivý zásah do výkonu pěstounské péče.79 Důsledkem zániku či zrušení pěstounské péče je to, že dítě se fakticky vrací do své původní rodiny. Je ale třeba zkoumat i možnosti a schopnosti rodičů, případně hledat jiné formy náhradní rodinné péče vhodné po dítě.
4.8 Klady a zápory pěstounské péče na přechodnou dobu Nemohu jednoznačně říci, zda je pěstounská péče na přechodnou dobu spíše plusem či minusem pro český právní řád. Stejně jako vše ostatní, i pěstounská péče na přechodnou dobu má své světlé i stinné stránky. Mezi její klady bych zařadila samotnou její podstatu, účel, tedy to, proč byla vytvořena. To znamená především pomoc dětem, o něž se po určitou dobu nemohou starat jejich biologičtí rodiče, se zvládáním jejich problémů a zabezpečením výchovy a péče o ně, a to s ohledem na jejich specifické potřeby, zvláštnosti, zvyklosti, zdravotní a sociální okolnosti apod. Velice kladně hodnotím rovněž pravidelný styk dítěte s jeho biologickými rodiči doprovázející tuto péči. To samozřejmě pouze v případech, kdy má dítě zachovány dobré citové vazby se svými rodiči, je to možné a pro obě strany
78
§ 45a odst. 4 zákona o rodině.
79
Viz např. rozh. ve věci sp. zn. 3675/2004/VOP/ZV, kdy Veřejný ochránce práv dospěl k závěru, že Ministerstvo práce a sociálních věcí v rámci svého šetření pochybilo v mnoha směrech, zejména však tom, že provádělo opakované návštěvy a šetření v domácnosti, ke kterým neexistoval jasný a ospravedlnitelný právní důvod.
- 56 -
vhodné. Pozitivně vidím i to, že pěstouni kromě umožnění tohoto styku spolupracují s rodiči jim svěřeného dítěte a podílí se na sanaci jejich rodiny, aby se do ní mohlo dítě v co nejkratší době vrátit. Jako zcela největší plus však vidím koncipování této péče jako alternativy k péči ústavní. Dítě tedy nemusí vyrůstat v kolektivním zařízení, jež pro jeho vývoj není zcela vhodné, a namísto toho žije v prostředí úzce se podobajícím klasické rodině. V současné době však u pěstounské péče na přechodnou dobu spatřuji spíše tu zápornou stránku, resp. určité nedostatky. Této formě náhradní rodinné péče je v českém právním řádu věnován de facto jediný odstavec, a to v zákoně o rodině. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí potom obsahuje pouze ustanovení týkající se evidence osob, které mohou pěstounskou péči po přechodnou dobu vykonávat. Představy o kvalifikaci pěstounů jsou však přesto velmi vágní a nejasné. Současná úprava se rovněž nijak nevyjadřuje k tomu, kde má být pěstounská péče na přechodnou dobu vykonávána. Ze samotné podstaty této péče se nabízí její výkon přímo v domácnosti pěstouna. Dle mého názoru však není vyloučena ani péče ve skupinových zařízeních, jež bývají koncipována jako zařízení rodinného typu. Tam by pěstoun či pěstounka zřejmě měla v péči více dětí. K tomuto však zákon nic neudává, ani nikde nestanoví, že přechodný pěstoun nemůže mít vlastní děti, ba naopak; analogicky tomu tedy dle mého názoru může mít pěstoun ve své péči i více dětí cizích, jemu pouze svěřených. Z výše uvedených důvodů se rovněž domnívám, že je u jednoho pěstouna možný souběh pěstounské péče tradiční a péče na přechodnou dobu. Vzhledem k výše jmenovanému je tedy zřejmé, že úprava pěstounské péče na přechodnou dobu je - i z laického pohledu - velice kusá. Domnívám se tedy, že aby mohla být tato péče účinně vykonávána, je nepochybně třeba její úpravu detailněji rozpracovat. Především by měla být věnována náležitá pozornost přípravě budoucích pěstounů. Celkově se však domnívám, že přestože je současná úprava pěstounské péče na přechodnou dobu nedokonalá, je lepší mít prozatím tuto nedokonalou úpravu a postupnými změnami právního řádu dospět k té „správné“, než nemít úpravu žádnou.
- 57 -
5. PĚSTOUNSKÁ PÉČE DE LEGE FERENDA 5.1 Proč nový občanský zákoník? V současné době se již začíná rýsovat finální podoba nového občanského zákoníku, tedy nástupce stávajícího, dnes již ne zcela vyhovujícího, občanského zákoníku80. Po událostech roku 1989 bylo evidentní, že stávající občanský zákoník již zcela nereflektuje nově konstituované společenské a hospodářské podmínky. Na komplexní rekodifikaci úpravy občanského práva však nebyl dostatek času, neboť tehdejší prioritou bylo vytvoření nového obchodního zákoníku, a proto bylo zvoleno řešení formou rozsáhlé novelizace stávajícího zákoníku81. Přestože se předpokládalo, že se bude jednat pouze o provizorium a že budou v blízké době zahájeny práce na zcela novém občanském zákoníku, platí tento občanský zákoník z roku 1964 dodnes. Příprava nejnovější kodifikace občanského zákoníku byla zahájena na základě rozhodnutí tehdejšího ministra spravedlnosti Otakara Motejla z roku 2000, přičemž věcný záměr nového kodexu občanského práva byl schválen vládou dne 18. dubna 2001. Hlavními zpracovateli návrhu nového občanského zákoníku jsou Prof. Dr. JUDr. Karel Eliáš a Doc. JUDr. Michaela Zuklínová, CSc. Otazník však dlouho visel nad datem alespoň přibližného přijetí nového občanského zákoníku, neboť z důvodu toho, že bylo ještě v nedávné době přednostní přijetí nového trestního kodexu, občanský zákoník dlouho čekal na druhé koleji. Nyní, kdy je již nový trestní zákoník schválen, je přijetí nového občanského zákoníku prioritou. Prozatím se počítá s datem účinnosti k 1. 1. 2012 a dvouletou legisvakanční lhůtou, během které bude nutné mimo jiné upravit přibližně 300 dalších právních předpisů.82 S přijetím návrhu bude rovněž spojeno zrušení současné právní úpravy rodinného práva, která je nyní obsažena v zákoně o rodině.
80
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
81
A to zákonem č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník.
82
Zuzana Steinerová, tisková mluvčí ministerstva spravedlnosti. Tisková zpráva 14. 1. 2009 [citováno 6. března 2009]. Dostupný z: http://www.ejustice.cz.
- 58 -
5.2 Pěstounská péče v návrhu nového občanského zákoníku Úprava institutů rodinného práva je zasazena do části druhé návrhu (Rodinné právo). Jeho obecné pojetí zůstává v návrhu nového občanského zákoníku nezměněno. Návrh zákoníku ve velké míře navazuje na současnou právní úpravu, která je široce vžitá, a inspiruje se v ní. Pokud tedy nacházíme v rámci navrhované úpravy rodinného práva odchylky od současného stavu, jde především o změny formulační, jejichž účelem je usnadnit porozumění textu, a také výklad konkrétního právního pravidla.83 Samotná úprava institutu pěstounské péče se v návrhu nového občanského zákoníku samozřejmě v průběhu příprav měnila, a proto se v jednotlivých verzích návrhu - někdy i dost podstatně - liší. Já budu ve své práci vycházet z verze v současné době aktuální.84 Pěstounské péči se v rámci části druhé obsahující úpravu rodinného práva věnuje hlava III (Poručenství a jiné formy péče o dítě), díl 3 (Pěstounství a svěření dítěte do péče jiné osoby než pěstouna). Důvodová zpráva k návrhu uvádí, že účelem pěstounské péče je, obdobně jako v současnosti, „zejména výkon osobní péče o dítě osobou odlišnou od rodiče nebo od poručníka, jestliže tato péče nemůže být z objektivních nebo subjektivních důvodů vykonávána rodiči.“ Stát je tedy povinen v případech, kdy rodiče nemohou, neumějí nebo nechtějí o své dítě osobně pečovat, zajistit dítěti náhradní péči o něj v prostředí co možná nejpodobnějšímu prostředí rodinnému. Pěstounská péče je tedy jasně preferována před ústavní výchovou.
5.2.1 Osoba pěstouna Výčet osob, kterým může být dítě svěřeno do pěstounské péče, je shodný s úpravou současnou. Dítě tedy lze svěřit jak jediné fyzické osobě, tak do společné péče pěstounů, kterými mohou být pouze manželé. Ani návrh tedy nepočítá se společnou pěstounskou péčí osob v registrovaném partnerství. Je-li však samotným
83
Kontinuita rodinného práva se současným stavem. Nový občanský zákoník [citováno 6. března 2009]. Dostupný z: http://obcanskyzakonik.justice.cz. 84
Návrh zákona po zpracování připomínek. Včetně důvodové zprávy dostupný z: http://obcanskyzakonik.justice.cz.
- 59 -
pěstounem osoba, jež je ve svazku manželském, je třeba souhlasu druhého manžela, ledaže je tento ne plně svéprávný či je opatření jeho souhlasu spojeno s těžko překonatelnou překážkou. K otázce požadavků na osobu pěstouna návrh udává, že ten, kdo se má stát pěstounem, musí skýtat záruky, že bude o dítě řádně pečovat a že pěstounská péče bude dítěti ku prospěchu. Rovněž musí mít bydliště na území České republiky; účelem tohoto nového požadavku dle důvodové zprávy je, „aby nedocházelo ke zneužívání institutu pěstounské péče a zamezilo se její komercializaci a obchodu s dětmi.“ Zároveň protože „rodič zůstává právně spojen se svým dítětem, předpokládá se styk s rodičem a návrat do přirozené rodiny po odpadnutí překážek, nelze připustit, aby byly mezi dítětem a rodičem hranice.“ Pěstoun dále musí se svěřením dítěte do péče souhlasit, a to zejména z důvodu, že řízení o pěstounské péče lze, stejně jako ostatní řízení ve věci péče o nezletilé, zahájit i bez návrhu. Zůstává tedy zachována stejná úprava, která v současné době platí pro pěstounskou péči; liší se však od pěstounské péče na přechodnou dobu, do níž lze dítě umístit pouze na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Návrh však nijak explicitně nerozlišuje jednotlivé typy pěstounské péče, proto je v tomto, narozdíl od úpravy současné, nová úprava jednotná. Souhlas pěstouna se svěřením dítěte do jeho péče je velmi významným úkonem, neboť bez něj by mohlo docházet až k téměř absurdním situacím, kdy by pěstounu bylo svěřeno dítě, aniž by o něj tento stál. To by ovšem v důsledku ve většině takových případů znamenalo, že není ze strany pěstouna dána záruka řádné péče o toto dítě a soud by byl nucen tuto péči zrušit. V současné době není preferován žádný typ pěstounské péče či skupina pěstounů. Oproti tomu návrh uvádí, že „ujala-li se osobní péče o dítě osoba příbuzná nebo dítěti blízká, dá jí soud přednost před jinou osobou, ledaže to není v souladu s nejlepšími zájmy dítěte.“ Počítá se tedy zřejmě s tím, že dítě osobu, jež dobře zná, lépe přijme a bude ji respektovat a že umístění dítěte do její péče nebude představovat tak velký zásah do jeho dosavadního života. Rovněž bude při takovéto péči ve většině případů zajištěn bezproblémový styk dítěte s jeho biologickými rodiči.
- 60 -
5.2.2 Řízení o pěstounské péči O svěření dítěte do péče jiné osoby rozhoduje i podle návrhu nového občanského zákoníku soud, který ve svém rozhodnutí určí, do péče které osoby bude dítě svěřeno. Co se týče délky péče, může ji soud dle důvodové zprávy vymezit jako péči na dobu určitou (na dobu, po kterou trvá překážka bránící rodičům v osobní péči o dítě, např. na dobu pobytu rodiče v léčebně apod.) nebo na dobu neurčitou, tedy bez určení trvání pěstounské péče. Toto členění v podstatě odpovídá současné úpravě pěstounské péče, tedy pěstounské péči „tradiční“, která je zpravidla dlouhodobá, a péči na přechodnou dobu jako péči dočasné. Návrh tedy nepreferuje určitou délku pěstounské péče; na rozdíl od některých předchozích verzí, kde byla dávána přednost péči krátkodobé, což ovšem nevylučovalo ani možnost péče téměř trvalé, vše odpovídalo apriornímu požadavku zájmu dítěte. Podle návrhu je možno – fakultativně - svěřit dítě zájemcům o pěstounskou péči do předpěstounské péče; tato úprava je obdobou úpravy současné. Jde vlastně o „péči
na
zkoušku“,
jejímž
účelem
je
zejména
navázání
kontaktů
mezi
zájemcem/zájemci a dítětem, ale rovněž vyzkoušení si, zda umístění dítěte do pěstounské péče tohoto pěstouna bude fungovat, bude dítěti ku prospěchu apod. Délka této péče závisí na úvaze soudu s ohledem na okolnosti případu. Může být tedy stanovena na současné 3 měsíce, ale i na delší dobu. Aby bylo zajištěno, že předpěstounská péče je v zájmu dítěte, má soud povinnost dohlížet nad průběhem a úspěšností této péče.
5.2.3 Vztah rodič/rodiče - dítě Při pěstounské péči se mezi pěstounem a dítětem nevytváří tak silný vztah, jako při osvojení mezi osvojitelem a dítětem, a nedochází ke změně statusu dítěte. Zůstává tedy zachován statusový vztah rodič - dítě, stejně jako právní vazby dítěte na širší rodinu. Biologickým rodičům rovněž zůstávají zachována práva a povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti, resp. odpovědnosti85, samozřejmě s výjimkou těch, která jsou dána pěstounovi (viz dále). Aby měli rodiče možnost tato práva a povinnosti účinně vykonávat, je jim přiznáno právo na pravidelný a osobní styk 85
Návrh mění terminologii.
- 61 -
s dítětem a na informace o něm. Úprava styku rodiče s dítětem dosud v našem právním řádu chyběla. Vycházelo se totiž z toho, že rodiče i dítě o tento styk stojí a pěstoun v něm nebrání, a to zejména z toho důvodu, že osobou, které bylo dítě svěřeno, byla velmi často osoba příbuzná či známá dítěti, zpravidla babička dítěte. Přestože důvodová zpráva uvádí, že navrhovaná právní úprava „klade důraz na zachování přirozených vazeb mezi rodičem a dítětem v pěstounské péči“, mohou nastat situace, kdy styk dítěte s rodičem nebude v zájmu dítěte; mnohokrát je totiž dítě svěřeno do pěstounské péče, aby bylo „uchráněno“ před biologickým rodičem. Z tohoto důvodu je soudu dána možnost tento styk z důvodů hodných zvláštního zřetele omezit či zcela zakázat, je-li to ku prospěchu dítěte a v souladu s jeho nejlepšími zájmy. Aby bylo možné takové situace operativně řešit, bylo by dle mého názoru vhodné rozhodovat o případném omezení či zakázání styku rodičů s dítětem předběžným opatřením. Rodiče tedy zůstávají zákonnými zástupci dítěte, mají právo rozhodovat o podstatných záležitostech týkajících se dítěte, v těchto záležitostech jej zastupovat a spravovat jeho jmění. Nezaniká ani vyživovací povinnost rodičů k dětem. Ti jsou povinni, stejně jako v současnosti, výživné, jehož výši určuje soud, poukazovat nikoliv k rukám pěstouna, ale státu, resp. orgánu, který vyplácí dávky pěstounské péče, tzn. příslušnému úřadu práce; jedná se tedy opět o tzv. legální cesi. Návrh nově výslovně přiznává biologickým rodičům právo požadovat dítě zpět do své osobní péče. O vrácení dítěte do biologické rodiny bude rozhodovat soud, a to – dle důvodové zprávy - po posouzení v souvislostech, přihlédnutí k situaci v původní rodině dítěte, snahám o nápravu problémů, které vedly rodiče k nemožnosti o dítě osobně pečovat, k zájmům, potřebám a přáním dítěte apod.
5.2.4 Vztah pěstoun - dítě Práva a povinnosti pěstouna se odvíjí od práv a povinností rodičů dítěte. Pěstoun je, vzhledem k účelu institutu pěstounské péče, zejména povinen a oprávněn o dítě osobně pečovat. Při výchově dítěte vykonává přiměřeně práva a povinnosti rodičů. Je oprávněn rozhodovat pouze o běžných záležitostech dítěte, v těchto záležitostech jej zastupovat a spravovat jeho jmění. Protože institut pěstounské péče zpravidla počítá s návratem dítěte do jeho původní rodiny, je pěstounům dána povinnost „udržovat, rozvíjet a prohlubovat - 62 -
sounáležitost dítěte s jeho rodiči, dalšími příbuznými a osobami dítěti blízkými“. Nemají-li rodiče právo stýkat se s dítětem zakázáno, má pěstoun tomu odpovídající povinnost tento styk umožňovat a zároveň povinnost informovat rodiče o podstatných záležitostech dítěte. I dítěti svěřenému do pěstounské péče jsou stanoveny určité povinnosti, jež v podstatě odpovídají povinnostem stanoveným zákonem o rodině86 dětem žijícím ve společné domácnosti s vlastními rodiči. Dítě svěřené do pěstounské péče je tedy povinno „podle svých možností a schopností (pomáhat) v pěstounově domácnosti.“ Pokud má vlastní příjem, je dále povinno přispívat i na úhradu společných potřeb rodiny.
5.2.5 Zánik a zrušení pěstounské péče Co se týče zániku pěstounské péče, jeho důvody jsou obdobné těm současným. Zaniká tedy smrtí dítěte nebo pěstouna. Zemře-li však pouze jeden ze společných pěstounů, zůstává dítě, stejně jako v současné době, ve výhradní péči pozůstalého manžela. Jako další, nejpozdější důvod zániku pěstounské péče návrh uvádí, narozdíl od současné zletilosti, dosažení plné svéprávnosti87 dítěte, jinak dosažení zletilosti. Zrušit pěstounskou péči, změnit práva a povinnosti nebo jiné rozhodnutí může vydat pouze soud, a to na základě návrhu dítěte, pěstouna či jeho rodiče v případech, kdy dojde „k podstatné změně poměrů nebo k neshodě mezi rodiči a pěstounem v podstatné záležitosti týkající se dítěte“. Tímto se navrhovaná úprava zcela liší od úpravy stávající, kdy může soud pěstounskou péči zrušit pouze ze závažných důvodů z moci úřední - bez návrhu nebo na žádost pěstouna. Pěstoun se tedy nově může u soudu domáhat např. rozhodnutí v podstatné záležitosti týkající se dítěte, pokud se domnívá, že řešení prosazované rodiči není ku prospěchu dítěte. Stejně tak se na soud může obrátit dítě; toto ustanovení dle důvodové zprávy zdůrazňuje skutečnost, že dítě není pasivním objektem, nýbrž aktivním subjektem
86
§ 31 odst. 4 zákona o rodině.
87
Tento nově zavedený pojem odpovídá současné způsobilosti k právním úkonům.
- 63 -
vztahu. Důvodová zpráva rovněž uvádí, že toto ustanovení umožňuje využívání alternativních forem řešení rodinně-právních konfliktů, tedy např. mediace.
5.2.6 Profesionální pěstounská péče V dřívějších verzích obsahoval návrh nového občanského zákoníku i úpravu profesionální pěstounské péče. Operoval přitom s pojmem „péče osoby, která péči o děti vykonává jako své povolání“. U výkonu takovéto péče se přímo očekávalo, že nebude mít dlouhé trvání a že „dítě bude za kratší, výjimečně i delší dobu vráceno do rodičovské péče, anebo svěřeno do péče někoho jiného, jiné osoby, bez ohledu na to, zda jí bude opět profesionální pěstoun anebo rodič, budoucí osvojitel atd., nepředpokládá se ani navázání bližších psychických a citových vazeb k dítěti („sžití“).“ Později však byla tato úprava z návrhu vyloučena, zřejmě z toho důvodu, že péči profesionální lze podřadit pod obecná ustanovení pěstounské péče a není tedy třeba speciální úpravy, a možná i proto, že její úprava by byla dle navrhovatelů zbytečným opakováním a znepřehledňováním navrhované úpravy. Pokud by však byla úprava této péče náležitě rozpracována, a ne jako v současné době v podstatě pouhý jeden odstavec včleněný mezi ostatní úpravu, byl by tento nový institutu nepochybně na místě.
- 64 -
ZÁVĚR Preambule Úmluvy OSN o právech dětí říká, že dítě by mělo „v zájmu plného a harmonického rozvoje osobnosti vyrůstat v rodinném prostředí, obklopeno štěstím, láskou a pochopením.“ Ne vždy je však možné či dokonce vhodné ponechat dítě nadále vyrůstat ve vlastní rodině. Je povinností státu se o takové dítě postarat a zajistit mu péči, kterou z určitých důvodů nemohou vykonávat vlastní rodiče. Po vědeckých výzkumech dokazujících neblahý vliv ústavní výchovy na další vývoj dítěte a nátlaku nestátních organizací se Česká republika přiklonila k tomu, začlenit do svého právního řádu další, novou formu náhradní rodinné péče jako alternativu k výchově ústavní, a to pěstounskou péči na přechodnou dobu. Fakticky byla tato vykonávána již dříve, právně existuje téměř tři roky, přesto však nebyla tato forma náhradní rodinné péče dosud veřejností příliš přijata, a tedy ani využívána. Dle informací, které jsem obdržela od Krajského úřadu kraje Vysočina, není v současné době v evidenci tohoto úřadu žádný žadatel o pěstounskou péči na přechodnou dobu. Jaké jsou příčiny tohoto nezájmu? Těch je dle mého názoru možno vidět hned několik. Nezájem ze strany veřejnosti je dán mj. jejich „neinformovaností“ o tomto institutu. V lidech stále přetrvává a je zřejmě hluboce zakořeněn náhled na pěstounskou péči jako péči dlouhodobou, blízce se podobající osvojení. To je způsobeno zejména vývojem tohoto institutu na našem území, jenž se zde objevoval výhradně jako pěstounská péče v tradičním pojetí. Široká veřejnost tedy zpravidla nezná podstatu pěstounské péče na přechodnou dobu, neví, co přesně pěstounská péče na přechodnou dobu obnáší, jaké děti se do takovéto péče dostávají, co by se od nich jako budoucích pěstounů očekávalo apod. Domnívám se ale, že problém není jen v jejich neznalosti. Dle mého názoru mnoho lidí ani netuší, že podobný institut je v České republice uplatňován. Já sama, nebýt předmětu rodinné právo vyučovaného na mé alma mater, bych o pěstounské péči na přechodnou dobu neměla ani tušení. Zákonodárce, potažmo stát, když už tento institut do svého právního řádu vnesl, by se měl dle mého názoru zasadit také o jeho využívání. Bylo by zřejmě vhodné inspirovat se např. Velkou Británií a uskutečnit určitou kampaň pro zvýšení informovanosti laické veřejnosti a získání případných zájemců o pěstounskou péči na přechodnou dobu. Zdá se mi, že podobné aktivity ke zlepšení stavu, resp. snížení počtu dětí v ústavních zařízeních, vykonávají zejména nestátní subjekty. - 65 -
S nezájmem potenciálních pěstounů dle mého názoru souvisí i výše dávek jim vyplácených. Jak již bylo v práci zmíněno, pobyt dítěte v ústavním zařízení stojí asi 250-350 tisíc Kč ročně, zatímco pěstoun sám dostává (v případě jednoho dítěte svěřeného do jeho pěstounské péče) vedle jednorázového příspěvku při převzetí, který činí, podle věku dítěte, 8 - 10 tisíc Kč, odměnu ve výši 3.126 Kč měsíčně. Takováto výše odměny rozhodně nové zájemce o pěstounskou péči nepřitáhne. Pokud by se tedy uvažovalo o pěstounské péči profesionální, kdy by pěstoun-profesionál měl zůstat s dítětem v domácnosti a nemít jiný příjem, bylo by třeba v tomto směru učinit určité změny. Nedovedu si totiž představit, že by s takovým příjmem pěstoun vyžil; aby zůstali dlouhodoběji doma oba manželé jako společní pěstouni bez jiného příjmu, nepřipadá v úvahu vůbec. Rovněž výše odměny pěstouna za 2 děti svěřené do jeho péče není příliš vysoká, radikálně se zvyšuje až při třech dětech v pěstounské péči. Zde se ovšem obávám, že se nenajde moc pěstounů, kteří by byli ochotni přijmout na určitou, byť relativně krátkou, dobu tři děti do pěstounské péče. Navíc se domnívám, že při přijetí profesionální pěstounské péče do českého právního řádu by byl maximální počet dětí, jež by bylo možno svěřit jednomu pěstounovi/pěstounům, omezen oproti stávající úpravě. Při vyšším počtu dětí, možná už při třech, by dle mého názoru nebylo možno efektivně plnit účel, pro nějž byl pěstoun-profesionál ustanoven. Další otázkou je, jak by měl být pěstoun-profesionál zaměstnán. Jednou z variant by mohlo být, že by byl zaměstnancem státu či nestátní organizace, popř. by byl nestátním zaměstnancem, ovšem pod dohledem soudu, dostával by odměnu „za pohotovost“ a čekal, než se „objeví“ dítě, které by mu mohlo být svěřeno. Další varianta by mohla vypadat tak, že by měl pěstoun jiné zaměstnání a v případě potřeby by toto opustil a pečoval o svěřené dítě. Je ale otázkou, jak by tento systém mohl fungovat - že by pěstoun dostal v zaměstnání i několikaměsíční volno je nepravděpodobné a že by si po odchodu každého svěřeného dítěte hledal nové zaměstnání stejně tak; kdo by chtěl vést takový život? Přikláněla bych se tedy k variantě první. Měla jsem za to, že institut pěstounské péče na přechodnou dobu, jako péče, jež má určité prvky péče profesionální, má sloužit jako jakýsi „předstupeň“ této péče, že vytvoří platformu pro kvalitní a propracovaný systém profesionální pěstounské péče, pokud možno inspirovaný v zahraničí. Přestože se úprava profesionální pěstounské péče v návrhu nového občanského zákoníku objevovala, do verze poslední, - 66 -
aktuální se nedostala. To je dle mého názoru škoda, neboť přestože lze dítě do obdobné péče svěřit i podle navrhované obecné úpravy pěstounské péče, je otázkou, nakolik bude tato možnost využívána. Pokud totiž speciální úprava profesionální pěstounské péče existovat nebude a bude se do péče obdobné péči profesionální svěřovat podle obecných ustanovení, je možné, že díky soudcům, kteří o ní rozhodují, a jejich náhledu na ni zůstane v České republice pěstounská péče fakticky stále pouze jako péče v tradičním smyslu. Na druhou stranu ale nedokážu odhadnut, kolik se najde pěstounů, kteří by byli ochotni a především schopni přijmout dítě, často i s nejrůznějšími, zejména psychickými problémy, dali mu veškerou odbornou péči a podporu, jež potřebuje, a po určité době jej „vrátili“ biologické rodině, budoucím pěstounům apod. To vše, aniž by si k dítěti vytvořili nějaké citové pouto, neboť v opačném případě by pro ně byl okamžik „odevzdání“ dítěte tak těžký, že by to mohlo znamenat až nechuť jej znovu absolvovat a další dítě proto raději nepřijmout. Z tohoto důvodu se v odborných kruzích začalo uvažovat o vzniku nové profese „pěstoun - terapeut“. Ten by byl speciálně vyškolen zejména v psychologii, pedagogice a zdravotní problematice, aby dokázal s dětmi svěřenými do profesionální pěstounské péče odborně pracovat. Současně by byl dobře připraven na svoji úlohu pěstouna-profesionála, bral by ji jako výkon svého povolání a zvládal by bez problémů i - pro jiného - obtížnější situace, např. právě odchod dítěte z rodiny. To vše samozřejmě za poskytnutí plnohodnotného zázemí a péče dítěti. V důsledku výše uvedeného, zejména při nevyužívání možnosti svěření dítěte do profesionální pěstounské péče, by ovšem nový občanský zákoník v tomto směru nejenže nebyl ničím pokrokový, ale stal by se dokonce, troufám si tvrdit, krokem zpět. Tím bychom se totiž dostali minimálně o necelé tři roky do minulosti, před úpravu pěstounské péče na přechodnou dobu.
- 67 -
RESUMÉ Das Thema meiner Diplomarbeit ist „Pflegekindschaft für eine Übergangszeit gegenwärtige rechtliche Ausgestaltung und Überlegungen de lege ferenda“. Dieses Thema ist zurzeit sehr aktuell und wird sehr viel diskutiert, und zwar nicht nur dank dem mehr als seit zweieinhalb Jahren existierenden Rechtsinstitut für die Pflegekindschaft für eine Übergangszeit, sondern auch dank der Vorbereitung des neuen Bürgerlichen Gesetzbuchs, das die rechtliche Ausgestaltung des Familienrechts enthalten wird. Im ersten Teil dieser Arbeit widme ich mich der Definition der Pflegekindschaft für eine Übergangszeit. Ich bestimme die Arten der Pflegekindschaft, die in der Tschechischen Republik zurzeit abgewickelt werden. Das bedeutet die individuelle und kollektive Pflege. Dann erkläre ich Unterschiede zwischen der herkömmlichen und modernen Pflegekindschaft. Danach behandelt die Arbeit das professionelle Pflegekindschaftsverhältnis in Großbritannien. Dort wird diese Pflege seit einigen Jahren abgewickelt. Das professionelle Pflegekindschaftsverhältnis wird auch in der Tschechischen Republik intensiv geplant. Das existierende Pflegekindschaftsverhältnis für eine Übergangszeit enthält bereits einige Aspekte des professionellen Pflegekindschaftsverhältnisses. Deshalb gibt es auch die Komparation mit der tschechischen rechtlichen Ausgestaltung. Der nächste Teil behandelt die Geschichte der Pflegekindschaft. Dieser informiert, seit wann die Pflegekindschaft existiert, wo diese entstanden ist, wann diese zu uns gekommen ist und wie die Gestaltung während der Jahre rechtlich geändert wurde. Im vierten Teil de Arbeit wird die rechtliche Ausgestaltung des Pflegekindschaftsverhältnisses für eine Übergangszeit de lege lata behandelt. Dies stellt die zurzeit rechtswirksame Ausgestaltung dar, die dieses Institut betrifft. Dann widme ich mich den innerstaatlichen und zwischenstaatlichen Quellen der rechtlichen Ausgestaltung sowie der jeweiligen Rechtsprechung. Zugleich nenne ich die zur Ausübung der Pflegekindschaft für eine Übergangszeit notwendigen Voraussetzungen. Das stellt persönliche Fähigkeiten der Pflegeeltern sowie des Kindes dar. In diesem Teil
befasse
ich
mich
auch
mit
der
- 68 -
Entstehung
und
Erlöschung
des
Pflegekindschaftsverhältnisses
für
eine
Übergangszeit,
mit
der
Unterstützungsleistungen für Pflegeeltern bzw. Kinder, mit dem Zweck des Pflegekindschaftsverhältnisses für eine Übergangszeit und mit deren Kontrolle. Das letzte
Kapitel
widmet
sich
positiven
und
negativen
Seiten
des
Pflegekindschaftsverhältnisses für eine Übergangszeit. Zum Schluss der Arbeit widme ich mich dem Pflegekindschaftsverhältnis de lege ferenda – unter Bezugnahme auf das vorzubereitende neue Bürgerliche Gesetzbuch.
Es
werden
die
bestehende
rechtliche
Ausgestaltung
des
Pflegekindschaftsverhältnisses für eine Übergangszeit und die vorzubereitende Ausgestaltung des Pflegekindschaftsverhältnisses verglichen. Ich orientiere meine Aufmerksamkeit
auf
die
vorzubereitende
Pflegekindschaftsverhältnisses.
- 69 -
Regelung
des
professionellen
PŘÍLOHY
Příloha č. 1 Výše příspěvku na úhradu potřeb dítěte (měsíčně v Kč)
zdravé
Dítě
zdravé
dlouhodobě
zaopatřené nezaopatřené
nemocné
dlouhodobě zdravotně postižené
dlouhodobě těžce zdravotně postižené
koeficient
1,40
2,30
2,35
2,90
3,10
příspěvek
4376
7190
7346
9065
9691
Příloha č. 2 Odměna pěstouna (měsíčně v Kč) Počet dětí v pěstounské péči
Do 31. 12. 2006
Od 1. 1. 2007
1
2 400
3 126
2
4 800
6 252
3
15 600
17 193
4
17 040
18 756
15 600
17193
1 závislé na pomoci jiné osoby ve stupni II., III., IV.
- 70 -
Příloha č. 3 Příspěvek při převzetí dítěte (v Kč) Do 31. 12. 2006
Od 1. 1. 2007
Od 1. 1. 2008
Věk dítěte
Příspěvek
Věk dítěte
Příspěvek
Věk dítěte
Příspěvek
Do 6 let
7 000
do 6 let
7 120
do 6 let
8 000
6 - 10 let
7 800 6-15 let
8 722
6-15 let
9 000
10 - 15 let
9 240
15 - 26 let
10 120
15 - 26 let
10 013
15 - 26 let
10 000
Příloha č. 4 Počet pěstounských rodin v letech 2006 a 2007 Kraj
k 1. 1. 2006
k 31. 12. 2006
k 1. 1. 2007
k 31. 12. 2007
Hl. město Praha
358
398
398
409
Středočeský
513
542
537
571
Jihočeský
249
256
255
240
Plzeňský
205
215
210
197
Karlovarský
204
233
237
278
Ústecký
467
507
504
524
Liberecký
248
252
251
271
Královéhradecký
264
264
224
213
Pardubický
236
238
242
254
Vysočina
191
185
185
176
Jihomoravský
441
480
425
453
Olomoucký
155
160
161
193
Zlínský
230
231
229
229
Moravskoslezský
860
884
887
919
Česká republika
4 621
4 845
4 745
4 927
- 71 -
Příloha č. 5 Žádosti o pěstounskou péči v letech 2006 a 2007 Podaných
Nevyřízených
v roce
v roce
k 1. 1.
k 31. 12.
k 1. 1.
k 31. 12.
Kraj
2006
2007
2006
2006
2007
2007
Hl. město Praha
15
18
24
29
24
26
Středočeský
68
97
41
52
51
46
Jihočeský
48
40
22
34
32
37
Plzeňský
24
28
13
13
12
20
Karlovarský
33
30
16
23
23
11
Ústecký
31
44
32
3
35
38
Liberecký
17
25
31
36
32
21
Královéhradecký
26
18
34
43
42
36
Pardubický
24
45
59
54
54
80
Vysočina
19
27
52
47
55
64
Jihomoravský
71
60
88
83
78
92
Olomoucký
14
17
35
32
31
37
Zlínský
32
24
37
45
44
45
Moravskoslezský
88
95
124
148
129
124
Česká republika
510
568
608
682
642
677
- 72 -
Příloha č. 6 Zařízení pro výkon pěstounské péče v roce 2006 a 2007 Počet zařízení Počet klientů
Počet zařízení
Počet klientů
Kraj
2006
2006
2007
2007
Hl. město Praha
0
0
0
0
Středočeský
5
16
4
14
Jihočeský
5
26
5
23
Plzeňský
0
0
0
0
Karlovarský
2
11
0
0
Ústecký
0
0
0
0
Liberecký
2
13
2
9
Královéhradecký
5
16
6
33
Pardubický
3
15
3
13
Vysočina
3
8
3
9
Jihomoravský
6
34
4
24
Olomoucký
5
21
5
33
Zlínský
7
37
6
28
Moravskoslezský
15
73
15
80
Česká republika
58
270
53
266
Ad příloha č. 4, 5, 6: Zdroj: MPSV: Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí 2006 a 2007.
- 73 -
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ
literatura • Bubleová, V., Kovařík, J., Pazlarová, H., Janíčková, R. Mezinárodní srovnání přístupů a forem realizace pěstounské péče se zřetelem k využití profesionálních pěstounů při řešení situace ohroženého dítěte a reintegrace rodiny. VÚPSV, 2002. • Bubleová, V., Kovařík, J. Prohlášení ke stavu systému náhradní péče a péče o dítě a rodinu [citováno 6. března 2009]. • Formánek, O. Jak nabídnout více dětem i pěstounům. Náhradní rodinná péče, 2004. • Franc, V. O nalezincích v Čechách, 1884. •
Holub, M. a kol. Zákon o rodině. Komentář a předpisy souvisící. 8. vyd. Praha: Linde, 2007.
•
Holländer, P. Ústavněprávní argumentace - ohlédnutí po deseti letech Ústavního soudu. Praha: Linde nakladatelství s.r.o., 2003.
•
Hovorka, D. Pěstounská péče v proměnách času. Veřejná správa, 2006.
• Hubálková, E. Evropská úmluva o lidských právech a Česká republika. Praha: Linde Praha, a.s., 2003. • Králíčková, Z. Pěstounská péče: mýty versus ústavně konformní interpretace a aplikace zákona s úvahami de lege ferenda. Právní rozhledy, 2008. • Králíčková, Z. Pěstounská péče po novele, 1. část. Právo a rodina, 2000. • Králíčková, Z. Rodinné právo v otázkách a odpovědích. Praha: Computer Press, 2000. • Králíčková, Z. Vyživovací povinnost rodičů k dětem v náhradní péči. Právní rozhledy, 2005. • Matějček, Z. O rodině vlastní, nevlastní a náhradní. Praha: Portál, 1994.
- 74 -
• Matějček, Z. a kol. Náhradní rodinná péče: průvodce pro odborníky, osvojitele a pěstouny. Praha: Portál, 1999. • Nečas, P. Chci, aby to dělali profesionálně. Lidové noviny, 16. 7. 2007. • Pazlarová, H. Nové formy pěstounské péče v zahraničí. Náhradní rodinná péče, 2003, č. 1. • Piskačová, K. Systém pěstounské péče ve Velké Británii. Náhradní rodinná péče, 2004, č. 3. • Poradna pro občanství, občanská a lidská práva. Právní komparativní studie: Zásahy veřejné moci do rodičovských práv a jejich dopad na rodinný život. Praha, 2006, s. 33. • Radvanová, S., Koluchová, J., Dunovský, J. Výchova dětí v náhradní rodinné péči. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979. • Radvanová, S. Rodinné právo: aktuální stav a perspektivy vývoje. • Souhrny případů Evropského soudu pro lidská práva týkající se duševní poruchy. Přeložil David Zahumenský. Mental Disability Advocacy Center, 2007. • Svoboda, L. Rozhodnutí evropských soudů a institucí. Soudní rozhledy, 2003. • Šabatová, A. Situace a práva dětí žijících mimo rodinu. 2007.
internetové zdroje • http://tv.nova.cz/ • http://obcanskyzakonik.justice.cz • http://portal.justice.cz • www.ceskatelevize.cz • www.dom-os.cz • www.diskriminace.info • www.ejustice.cz - 75 -
• www.mpsv.cz • www.natama.cz • www.nahradnirodina.cz • www.ochrance.cz • www.rodina.cz • www.togethertrust.org.uk • www.vupsv.cz
judikatura a další rozhodnutí • rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 28. ledna 2004, I. ÚS 669/02 • rozhodnutí Veřejného ochránce práv, sp. zn. 3675/2004/VOP/ZV • rozsudek ESLP ze dne 24. března 1988, č. 10465/83, Olsson v. Švédsko • rozsudek ESLP ze dne 26. února 2002, č. 46544/99, Kutzner v. Německo • rozsudek ESLP ze dne 26. října 2006, č. 23848/04, Wallová a Walla v. Česká republika • rozsudek ESLP ze dne 21. června 2007, č. 23499/06, Havelka a ostatní v. Česká republika • rozsudek okresního soudu v Náchodě, sp. zn. P 141/1973
- 76 -
