DIPLOMOVÁ PRÁCE Pěstounská péče de lege ferenda

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra občanského práva

DIPLOMOVÁ PRÁCE Pěstounská péče de lege ferenda

Olga Snozová

2007

„Prohlašuji tímto, že jsem diplomovou práci na téma:“ Pěstounská péče de lege ferenda“ zpracovala sama a uvedla všechny použité prameny.“

..............................................................

1

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí diplomové práce doc. JUDr. Zdeňce Králíčkové Ph.D. za pomoc, podporu, cenné rady a doporučení a za chápavý a lidský přístup při jejich udílení. Dále bych chtěla poděkovat paní Janě Lederové, pracovnici referátu náhradní rodinné péče Magistrátu města Brna za čas, který mi věnovala a poskytnuté informace.

2

OBSAH Úvod................................................................................................................................ 5 1. Historie pěstounské péče.......................................................................................... 7 1.1 Od dob nejstarších do poloviny 19. století............................................................7 1.2 Pěstounská péče od 2.poloviny 19. století do I. světové války.............................8 1.3 Pěstounská péče po roce 1948............................................................................ 10 2. Vymezení základních pojmů....................................................................................12 2.1 Pěstounská péče....................................................................................................12 2.2 Předpěstounská péče.............................................................................................13 2.3 Kolektivní pěstounská péče.................................................................................. 14 2.4 Pěstounská péče na přechodnou dobu.................................................................. 14 3. Modely právní úpravy pěstounské péče................................................................. 15 3.1 Jednotlivé druhy pěstounské péče ve světě.......................................................... 15 3.2 Modely právní úpravy pěstounské péče a její vývoj v České republice............. 18 3.3 Pěstounská péče v současné době....................................................................... 21 4. Prameny právní úpravy pěstounské péče.............................................................. 22 5. Vývoj a účel pěstounské péče.................................................................................. 23 5.1 Účel pěstounské péče........................................................................................... 24 5.2 Skupiny dětí, pro které je pěstounská péče určena.............................................. 26

6. Pěstounská péče de lege lata................................................................................... 27 6.1 Předpoklady a podmínky pro vznik pěstounské péče........................................... 27 6.2 Požadavky na osobu pěstouna.............................................................................. 27 6.3 Zprostředkování pěstounské péče......................................................................... 29 6.4 Příprava budoucích pěstounů................................................................................ 32 6.5 Rozhodování o svěření dítěte do pěstounské péče................................................ 33 6.6 Obsah pěstounské péče - vzájemná práva a povinnosti........................................ 35 6.7 Kontrola pěstounské péče..................................................................................... 36 6.8 Zánik pěstounské péče.......................................................................................... 37 6.9 Hmotné zabezpečení pěstounské péče.................................................................. 38 6.9.1 Příspěvek na úhradu potřeb dítěte................................................................... 39 6.9.2 Odměna pěstouna............................................................................................ 40 6.9.3 Příspěvek při převzetí dítěte............................................................................ 41 6.9.4 Příspěvek na zakoupení motorového vozidla.................................................. 41

3

7. Pěstounská rodina versus vlastní rodina dítěte..................................................... 42 7.1 Výzkum českých pěstounských rodin.................................................................. 46 8. Pěstounská péče ve zvláštních zařízeních a její vývoj........................................... 49 9. Pěstounská péče na přechodnou dobu.................................................................... 53 10. Právní úprava pěstounské péče na Slovensku..................................................... 59 10.1 Individuální pěstounská péče............................................................................ 59 10.2 Profesionální náhradní rodina........................................................................... 61 11. Úvahy de lege ferenda............................................................................................ 65 Závěr.............................................................................................................................. 68 Resumé.......................................................................................................................... 71 Použitá literatura.......................................................................................................... 73 Internetové zdroje........................................................................................................ 74 Seznam citovaných judikátů....................................................................................... 75

4

Úvod Ke zpracování této diplomové práce mě vedla skutečnost dlouhodobé kritiky České republiky z důvodu velkého počtu dětí v ústavní péči. Ústavní péče je údajně jednoznačně preferována před výchovou v rodině. Za účelem změny této skutečnosti byla přijata novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí, ve které byl zakotven nový typ pěstounské péče – pěstounská péče na přechodnou dobu. Zajímalo mne, jak se institut pěstounské péče na přechodnou dobu vůbec promítl do související právní úpravy a co bude vlastně od pěstounů na přechodnou dobu vyžadováno navíc oproti pěstounům beroucím si dítě do klasické pěstounské péče. Protože se jedná o institut o hodně náročnější pro výběr osoby budoucího pěstouna, zajímalo mě také, jak budou zajištěny a umožněny podmínky pro efektivní výkon pěstounské péče na přechodnou dobu. Vzhledem k tomu, že ve Slovenské republice podobný institut, a to profesionální náhradní rodičovství, funguje již několik let, rozhodla jsem se metodou komparace zjistit, v čem toto spočívá a jak se případně liší od pěstounské péče na přechodnou dobu. Dále jsem se pokusila zjistit, jaký typ žadatelů se informuje o institutu pěstounské péče na přechodnou dobu a kolik jich do současné doby o pěstounskou péči na přechodnou dobu projevilo zájem. Zajímalo mě, s jakými představami přicházeli, neboť dle mého názoru pěstouni preferují péči o dítě bez zásahů rodičů, minimálních zásazích státních orgánů, chtějí dítě svého etnika a dobrého zdravotního stavu a hlavně chtějí o dítě pečovat dlouhodobě. Za tímto účelem jsem navštívila pracoviště náhradní rodinné péče Magistrátu města Brna, kde mi pracovnice byly nápomocny jak při sběru informací o pěstounské péči na přechodnou dobu, tak i svými zkušenostmi a postřehy týkajícími se pěstounské péče jako celku. Ve své práci jsem se tedy zaměřila na problematiku pěstounské péče jako takové, její historii, vymezení základních pojmů, modely právní úpravy u nás i ve světě, jakými prameny je tato problematika upravena, vývoj a účel pěstounské péče a úpravu pěstounské péče de lege lata. Dále jsem se věnovala problémům souvisejícím s konflikty pěstounské rodiny a rodiny dítěte a pokusila jsem se o analyticko-kritické zhodnoceni pěstounské péče na přechodnou dobu. Pozornost jsem věnovala i pěstounské péči ve zvláštních zařízeních a v neposlední řadě také slovenské právní úpravě institutu „profesionální pěstounské péče“ ve srovnání s úpravou českou, s obzvláštním důrazem na institut profesionální náhradní rodiny, který již na Slovensku několik let úspěšně funguje. 5

Závěr práce obsahuje úvahy spojené s právní úpravou de lege ferenda v souvislosti s návrhem nového občanského zákoníku. Cílem mé práce je zhodnotit, zda o pěstounskou péči na přechodnou dobu, tak, jak byla uzákoněna, bude mezi žadateli zájem, neboť dle mého názoru žadatelé o pěstounskou péči nejsou ochotni pracovat jako profesionální pěstouni a ani k tomuto působení nejsou ničím motivování. Jsem přesvědčena, že pokud by byly lépe ošetřeny podmínky a požadavky nutné pro výkon „profesionálního pěstounství“ a profesionálním pěstounům vytvořeno lepší zázemí, našlo by se více lidí ochotných jako profesionální pěstouni pracovat. Umístění dítěte do péče profesinálního pěstouna spolu s cílenou terapeutickou prací a rehabilitací zaměřenou na rodinu dítěte, aby se do ní mohlo co nejdříve vrátit, by totiž bylo nejlepším řešením a zcela v souladu s právem a zájmy dítěte i jeho rodiny. Celkově mám dojem, že institut pěstounské péče na přechodnou dobu byl uzákoněn pouze z toho důvodu, aby se vyhovělo nátlaku nestátních organizací / i ostatních subjektů/, poukazujících na vysoký počet dětí v dětských domovech. Cílem bylo tedy poukázat na skutečnost, že i u nás existuje alternativa, kdy dítě nemusí být v případě, že o něj rodiče nejsou schopni pečovat (z důvodu který se jeví krátkodobým) umístěno automaticky do ústavní výchovy. Tímto však veškerá snaha skončila a podmínky pro výkon profesionální pěstounské péče jsou nastaveny tak, že se dle mého názoru najde jenom opravdu velmi málo žadatelů, kteří o pěstounskou péči na přechodnou dobu projeví zájem.

6

1.Historie pěstounské péče Historie pěstounské péče není sice součástí zásad zadání diplomové práce, avšak kromě skutečnosti, že obsahuje pár zajímavostí, měla vliv na formování institutu pěstounské péče v našich zemích a případně by bylo možné z ní vycházet i v rámci úvah de lege ferenda.

1.1 Od dob nejstarších do poloviny 19. století Zapátráme-li hodně daleko v minulosti s cílem najít dávné kořeny pěstounské péče, dojdeme až do časů starověkého Řecka a Říma. Předobraz pěstounské péče lze vysledovat již v osudu bájných zakladatelů Říma Romula a Rema, kteří byli odkojeni náhradní matkou – vlčicí a posléze vychováni náhradními rodiči – pastýři. 1 Dle prof. Matějčka má však pěstounská péče své kořeny s největší pravděpodobností v instituci kojných. Kdykoliv se v některé evropské zemi společnost ekonomicky povznese natolik, že se vytvoří tzv. vyšší třída, ideál ženské krásy se nesnáší s těhotenstvím, porodem a kojením dítěte. Zatímco těhotenství a porodu se nelze vyhnout, pokud chce mít pár vlastní potomky, lze koupit za peníze či za jiné materiální výhody osobu, která dítě odkojí. K institucí placených kojných se můžeme setkat ve starověku ve řeckých městských státech stejně jako v Římě. Tam se kojné shromažďovaly pod sloupem zvaným Columma Lactaria a nabízely své služby manželkám patriciů. Kojné a chůvy patřily mezi služebnictvo panovnických dvorů ve středověké Evorpě. V některých zemích, např. ve Francii za renesance bylo běžnou praxí, že městská rodina svěřovala své dítě na dva roky najaté kojné na venkově a poté je zase přijímala zpět, pokud ovšem dítě přežilo - záznamy totiž dokládají, že přežití bylo spíše výjimkou než pravidlem. Tato praxe se zachovala až do druhé poloviny 19. století, kdy se však placeným kojným a chůvám dostává již úředního názvu "pěstounky". Kromě soukromé iniciativy se zde ovšem již angažuje i stát svými úředními orgány. Dítě, tentokrát z nalezince, stejně jako dříve z rodiny, je brzy po narození (obvykle do 8 dnů)odvezeno ke kojné na venkov a pobývá tam ne již dva roky, ale šest let.2 Matějček poukazuje na to, že v každé době se ozývaly hlasy, které institut kojných

Hovorka, D.Pěstounská péče v proměnách času[citováno 3. března 2007].Dostupný z http://www.mvcr.cz/casopisy/s/2006/51-52/pril1.html) 2 Matějček, Z. A kol. Náhradní rodinná péče. 3. vydání. Praha:Portál 1999, s. 26. 1

7

zavrhovaly a kritizovaly, jak např. píše J.A. Komenský : "Čím víc se ten neřád rozmohl, tím méně sluší k němu mlčeti. Pravím tedy, že takové dítek od matky odsazování a cizím mlékem vychovávání jest 1.čelící Bohu a přirození, 2. škodlivé dítkám, 3. škodlivé matkám samým, 4. počestnost vyvracující." Dále cituje autority od antiky do jeho současnosti a rozvádí do té doby běžnou pověru, že s mlékem kojné přijímá dítě i její vlastnosti. čímž vysvětluje i kruté či zvrhlé zacházení některých římských císařů. Naopak, má-li vlastní matka nějakou zlou nemoc,nebo špatnou povahu, je mléko zdravé, ctné a šlechetné chůvy pro dítě zdravým preventivním opatřením.3 Matějček poukazuje na skutečnost4, že z dnešního hlediska je nutno předpokládat, že v prostředí domácnosti kojné vytvářelo jednak daleko větší nebezpečí zanedbanosti, či psychické deprivace, než by tomu bylo v domácnosti vlastních zámožných rodičů, za další, že přechod z jednoho prostředí do druhého po dvou nebo následně více letech bylo pro děti nepochybně záležitostí traumatizující a za poslední, že po tak dlouhém odloučení i ze strany vlastních rodičů docházelo k odcizení a nedostatečnému citovému přijetí dítěte. Pověra, že dítě s mlékem přijímá i její povahu, se tedy může zakládat na racionálním podkladě, neboť v chování lidí takto v dětství "odchovaných" se nápadně často projevily následky deprivace, frustrace a psychických traumat, a jejich okolí pro to našlo jednoduché a přímočaré vysvětlení.

1.2 Pěstounská péče od 2. poloviny 19. století do I. světové války K řešení situace odložených dětí však začaly být ve středověku zřizovány také nalezince, které měly silnou tradici zejména v románských zemích (první byl založen v Miláně roku 787 našeho letopočtu).5 V Čechách se počátkem šestnáctého století stal průkopníkem mezi nalezinci Vlašský špitál v Praze, který sloužil jako útulek pro chudé, osiřelé a opuštěné děti. V devatenáctém století se však u nás začíná prosazovat svěřování dětí z nalezinců do náhradních rodin, jejichž péči již bylo možné označit za placenou pěstounskou péči. Právně

3 Komenský, J.A., Informatorium školy mateřské in Matějček, Z.Náhradní rodinná péče,3. vydání, Praha:Portál 1999, s. 26. 4 Matějček, Z.Náhradní rodinná péče,3. vydání, Praha:Portál 1999, s. 26. 5 Hovorka,D. Pěstounská péče v proměnách času|[citováno 3. března 2007].Dostupný z http://www.mvcr.cz/casopisy/s/2006/51-52/pril1.html) 8

byl pěstounský (schovanecký) poměr upraven v § 186 Všeobecného zákoníku občanského z roku 1811. Ale vraťme se do Rakouska do druhé poloviny 19. století k instituci zvané nalezinec. Tato instituce byla spravována zemským fondem s nákladem 400 tisíc zlatých ročně, z této částky se platily i náklady na pěstounskou péči. Ze zemské porodnice přicházelo dítě do péče pěstounky osmý den po narození. Pěstounka má být zdravá, "poněkud majetná" a mravně zachovalá, což prokazuje vysvědčením. V praxi to však obvykle bývala žena chudá, matka vlastních 4-6 dětí, která je ochotná k ošetřování cizího dítěte za skromnou odměnu jí poskytovanou. Nejvíce pěstounek přicházelo z chudých okresů, zejména černokosteleckého, hořovického, janovického, vožického, dolnokrálovického a vlašimského. Z německých okresů se žádné pěstounky nehlásily, vzhledem k tomu, že se na rozdíl od českých okresů nejednalo o krajiny chudé Plat pěstounky byl vzhledem k věku dítěte sestupný. V prvním roce dítěte činil 6. zlatých, ve druhém roce 4. zlaté a od třetího do šestého roku 3. zlaté měsíčně. Každá pěstounka se musela podrobit lékařské prohlídce je-li zdráva a jestli může vedle vlastního dítěte také dítěti z nalezince poskytnout dostatek mléka.6 Farář příslušné obce, či obce přifařené, musel pěstounce každý měsíc potvrdit, že jí svěřené dítě dosud žije. Teprve s tímto potvrzením si mohla pěstounka vyzvednou svou odměnu v pokladně nalezince. Tato podpora vycházela z usnesení českého zemského sněmu ze dne 3. 12. 1872 přijatého na základě návrhu zvláštní komise, která byla zřízena k řešení “trvalého přeplňování ústavu nalezenců”. Pražský nalezinec platil také 2 lékaře

a to částkou 400 zlatých ročně každému. Tito

lékaři fungovali jako "dohlížeči" nad pěstounskou péčí. Jeden z nich měl měl na starost oblast od Prahy k západu, druhý k východu, ale jen na vzdálenost dvou hodin cesty. V rodině měl lékař vykonávat návštěvu jednou za dva měsíce. Běžnou praxí ovšem bylo,že když se lékař blížil, pěstounka se svěřeným dítětem rychle zmizela nebo naopak jej rychle umyla, oblékla a vybavila tak, aby nebylo námitek. Dovršením 6. roku dosahuje dítě tzv. normálního věku a musí být vráceno ústavu, ledaže by pěstouni byli ochotni se o ně dále starat a to bezplatně. Z ústavu bylo dítě posláno do kláštera, který fungoval jako přechodná třídící stanice a odtud byly děti odesílány do své domovské obce, kde bylo dítě svěřeno /na náklady obce/ rodině, která se o něj přihlásila. Ta

6

Matějček, Z a kol. Náhradní rodinná péče. 3. vydání. Praha:Portál 1999, s 27. 9

měla za úkol dítě posílat do školy a vést ho k práci a řemeslu. 7 Mnohdy však dítě končilo v pastoušce , kde pomáhalo pastýři, nebo chodilo po žebrotě a bylo živeno střídavě po domech. Osud opuštěného dítěte se mohl ubírat také cestou osvojení, které mezi osvojitelem a osvojencem zakládalo vztah jako mezi rodiči a dětmi, avšak problém tkvěl v malém počtu zájemců o osvojení a také v tom, že až do roku 1914 nemohly být nemanželské děti osvojovány svými rodiči.8 Od roku 1902 byly v Čechách, na Moravě a ve Slezsku vytvářeny zemské sirotčí fondy na podporu osiřelých, opuštěných a zanedbaných dětí, ze kterých byly přerozdělovány finanční prostředky ve prospěch rodin pečujících o opuštěné děti. Zároveň neustále vzrůstal zájem v řadách obyvatelstva o problematiku opuštěných a jinak ohrožených dětí a zásluhou dobrovolníků byly zakládány spolky Okresní péče o mládež (dále OPM). V roce 1908 vzniká ve Vídni říšské ústředí péče o mládež a v tom samém roce v Praze i samostatná Česká zemská komise pro péči o mládež při zemské školní radě. Tato ústřední komise sdružuje dobrovolné pracovníky z různých oborů a koordinuje činnost Okresních komisí péče o mládež.

1.3 Pěstounská péče po roce 1948 Negativní zlom pro pěstounskou péči i pro náhradní rodinnou péči jako takovou znamenal nástup komunistického režimu v Československu v roce 1948. Ještě před komunistickým vítězným únorem roku 1948 došlo již od 1. 1. 1948 k reorganizaci systému sociálně právní ochrany dětí, neboť dosavadní stav, kdy se veřejná moc v této oblasti opírala o činnost dobrovolných spolků, byl považován za neudržitelný. Proto byly zákonem č. 48/1947 Sb., o organizaci péče o mládež, spolu s prováděcím vládním nařízení č. 202/1947 Sb. zrušeny všechny existující spolky Okresní péče o mládež i jejich zemská ústředí a úkoly péče o mládež byly přeneseny na okresní a zemské národní výbory. "Hrobem " pěstounské péče se však staly až zákony schválené v následujících letech, a to nový zákon o právu rodinném č. 265/1949 Sb., zákon č. 266/1949 Sb., o zatímních změnách v některých občanských věcech právních (oba zákony účinné od 1. 1. 1950), a zákon 7 Matějček, Z a kol. Náhradní rodinná péče. 3. vydání. Praha: Portál 1999, s. 28. 8 Hovorka, D., Pěstounská péče v proměnách času [citováno 3. března 2006].Dostupné z http://www.mvcr.cz/casopisy/s/2006/51-52/pril1.html 10

č. 69/1952 Sb., o sociálně právní ochraně mládeže (účinný od 1. 1. 1953, prováděcí nařízení č. 70/1952 Sb.). Těmito normami byla zrušena jak ustanovení Všeobecného občanského zákoníku z roku 1811 o úpravě pěstounského (schovaneckého) poměru, tak i zákon o ochraně dětí v cizí péči z roku 1921 upravující pravidla výkonu pěstounského péče a dohledu nad tímto institutem. V souladu s principy komunistické ideologie byla výslovně zakotvena přednost ústavní péče před náhradní rodinnou péčí, kdy zákon č. 69/1952 Sb. stanovil, že “je-li třeba dítě svěřit do péče nahrazující péči rodičů, bude umístěno zásadně do péče kolektivní; jinak lze dítě umístit jen v rodině, která skýtá záruku, že dítě bude vychováno k lásce k lidově demokratickému státu, a která je schopna mu poskytnout prostředí příznivé po všech stránkách pro jeho rozvoj, a to zpravidla u toho, kdo dítě osvojí”. Výsledkem těchto opatření byl zánik pěstounské péče jako takové, s výjimkou péče příbuzenecké. Jako formy náhradní rodinné péče byly zákonem připuštěny pouze osvojení nebo poručenství. V důsledku toho musely být děti vyrůstající dosud v pěstounské péči přemístěny do dětských domovů, ale řada pěstounů se však i přes tyto problémy rozhodla děti raději osvojit a vychovávat je nadále bez jakékoliv podpory. Organizačně zajišťovaly sociálně právní ochranu dětí úřadovny ochrany mládeže při lidových soudech, včetně zprostředkování osvojení a dohledu nad poměry dětí v náhradní rodinné péči. Toto uspořádání však nemělo dlouhého trvání, neboť již od 1. 1. 1957 byla vládním nařízením č. 73/1956 Sb. přenesena působnost úřadoven ochrany mládeže na výkonné orgány okresních národních výborů. Co se týká dalšího vývoje pěstounské péče, bude mu dále věnována pozornost při vymezování jednotlivých druhů pěstounské péče. Jak vidíme, pod vlivem doby došlo k popření všech minulých zásad a došlo k likvidaci zřízených institutů, prosazována byla primárně kolektivní ústavní péče, která měla svým výchovným působením zajistit , že z dítěte vyroste uvědomělý občan. V porovnání se současností, je zřejmé, že toto byl krok naprosto mylný, neboť vlivem neosobního prostředí děti velmi trpěly deprivací, nedostatkem citových vazeb a celkovým odcizením a izolací od vnějšího světa. Postupně během následujících desetiletí pak dochází k větší individualizaci pěstounské péče, až do současné doby, kdy je také kladen důraz na na vlastní rodinu dítěte, které bylo umístěno do pěstounské péče. Důraz spočívá ve spolupráci s rodinou dítěte a terapeutickém působení na tuto rodinu, aby se zde dítě mohlo co nejdříve vrátit. 11

2. Vymezení základních pojmů 2.1 Pěstounská péče Pěstounská

péče

bývá

tradičně

vymezována

jako

„zvláštní

forma

státem

zprostředkovávané, řízené a kontrolované náhradní výchovy v rodině nebo prostředí rodinu připomínajícím, zabezpečovaná též z jeho strany hmotnou podporou“9. Na rozdíl od současné právní úpravy byla v § 2 zákona č. 50/1973, o pěstounské péči zmínka o tom, že do pěstounské péče lze svěřit dítě, jehož výchova není zajištěna z příčin, které budou zřejmě dlouhodobé. V současné právní úpravě je podmínka dlouhodobosti opuštěna. Hlavním účelem pěstounské péče je zajistit dítěti osobní péči o jeho osobu, obdobnou péči ve vlastní rodině. Stěžejním rozdílem oproti osvojení je skutečnost, že nedochází k začlenění dítěte do rodiny pěstouna. Právě naopak - vazby dítěte k jeho biologické rodině zůstávají zachovány a musí být podporovány. Rodiče dítěte mají i nadále rodičovskou zodpovědnost, vyživovací povinnost k dítěti a zásadně také právo na styk s ním, i když názory na toto, jak si ukážeme dále, se velmi různí.Rovněž by měly být zachovány vazby s ostatními příbuznými,jako např. sourozenci, prarodiče, atd. Zůstává mu zachováno i dědické právo. Zaměříme-li se na skutečnost, zda je pěstounská péče institutem soukromoprávním, nebo veřejnoprávním, nedojdeme okamžitě k jednoznačné odpovědi. Pro její soukromoprávní povahu mluví především zařazení části její právní úpravy (vzniku, obsahu a zániku) do zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o rodině). Vnímání pěstounské péče jako veřejnoprávního institutu zase posilují veřejnoprávní prvky pěstounské péče, konkrétně její zprostředkování, kontrola a hmotné zabezpečení. V případě svěření dítěte do pěstounské péče příbuzného však není zprostředkování nutné, navíc se zprostředkování provádí i u osvojení, a přesto to nebrání vnímání osvojení jako soukromoprávního institutu. Nárok na výplatu dávek státní sociální podpory mohou mít za splnění předpokládaných podmínek všechny rodiny, nikoliv jen rodiny pěstounské

10

. Sociálně-právní ochrana dětí je

vykonávána u mnoha skupin dětí, nejen u těch v pěstounské péči. 9 Králíčková, Z., Pěstounská péče a její místo v rámci institutů náhradní výchovy v právním řádu České republiky. Právny obzor, 2001, č. 5, s. 446. 10 Přestože jsou pěstounům vypláceny specifické dávky, které jim náleží právě z titulu pěstounství 12

Z těchto důvodů nelze mít za to, že bychom zprostředkování, kontrolu a hmotné zabezpečení pěstounské péče mohli označit jako ozhodujícími faktory, pro které by bylo nutno pojímat pěstounskou péči jako veřejnoprávní institut. Lze se tedy přiklonit k vnímání pěstounské péče jako institutu soukromoprávního, což je navíc v českém prostředí posíleno tím, že pěstounská péče zde má svým praktickým pojetím velmi blízko k osvojení

2.2 Předpěstounská péče Předpěstounská péče je upravena v § 45b odst. 2 ZOR, zákon však pojem předpěstounská péče nepoužívá. O svěření dítěte do předpěstounské péče rozhoduje orgán sociálně-právní ochrany dětí11 (OSPOD), konkrétně obecní úřad obce s rozšířenou působností. Oznámení o rozhodnutí zašle orgán sociálně-právní ochrany dětí příslušnému soudu, a to ve lhůtě 15 dnů od jeho vydání, má-li však po ukončení předpěstounské péče vzniknout vztah pěstounské péče, je k tomu již zapotřebí rozhodnutí soudu. Z účelu předpěstounské péče vyplývá, že osoba, které je dítě takto svěřováno, musí mít zájem stát se pěstounem a splňovat stanovené předpoklady. Do předpěstounské péče může být svěřeno jak dítě, které se z rozhodnutí soudu nachází v ústavní výchově nebo v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, tak dítě nacházející se mimo ústavní výchovu (tzn. v péči rodičů nebo ve faktické péči třetích osob), v tomto druhém případě je však v současné době nutný souhlas rodičů. Délka předpěstounské péče je zákonem omezena, a to tak, že nejpozději do tří měsíců od právní moci rozhodnutí orgánu sociálně-právní ochrany dětí o svěření dítěte do předpěstounské péče musí být u soudu zahájeno řízení o svěření dítěte do pěstounské péče. Pokud k tomu nedojde, pozbývá rozhodnutí o dočasném svěření dítěte právní účinky. Je zde tedy patrná na jedné straně snaha zákonodárce o to, aby nedocházelo k ukvapeným rozhodnutím, na druhé straně pak snaha, aby se umístění dítěte v určitém prostředí stabilizovalo v co možná nejkratší době a nedocházelo tak ke zbytečné nejistotě o dalším osudu dítěte. Rovněž předpěstounská péče je státem financována, na rozdíl od pěstounské péče však osobě, které bylo dítě svěřeno, náleží pouze příspěvek na úhradu potřeb dítěte a odměna pěstouna, a to po dobu trvání předpěstounské péče, tzn. ode dne uvedeného v rozhodnutí o svěření dítěte do této péče. 11

§ 19 odst. 1 písm. b) zákona o sociálně-právní ochraně děti 13

2.3 Kolektivní pěstounská péče Kolektivní pěstounská péče je upravena v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí, v §§ 44 – 47. Je vykonávána v zařízeních pro výkon pěstounské péče, která jsou zřizována obcemi a kraji dle § 39 zákona o sociálně-právní ochraně dětí (dále jen ZSPOD) a také podle § 48 odst. 2 písm. c) ZSPOD rovněž pověřenými osobami, jakými je např. Sdružení přátel SOS dětských vesniček.12 Pěstouni v zařízeních pro výkon pěstounské péče vykonávají pěstounskou péči jako své povolání. Vztah pěstounů ke zřizovateli zařízení však není vztahem pracovněprávním, nýbrž vztahem zvláštním, založeným zvláštní dohodou. Účinnost dohody může nastat až tehdy, když pěstoun přijme do své péče první dítě. Účastní-li se tedy pěstoun přípravy na přijetí dítěte do své péče a přípravy zařízení, je třeba, aby s ním zřizovatel uzavřel dohodu o pracovněprávním vztahu na dobu určitou do doby účinnosti dohody o výkonu pěstounské péče v zařízení.13 Dohoda o výkonu pěstounské péče v zařízení musí mít písemnou formu, jejíž obligarotní náležitosti jsou stanoveny v § 44 odst. 3 ZSPOD. Jedním z požadavků je i stanovení nejnižšího počtu dětí, u nichž bude v zařízení vykonávána pěstounská péče.

2.4 Pěstounská péče na přechodnou dobu Novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí účinná od 1. 6. 2006 přinesla novou formu náhradní rodinné péče s to pěstounskou péči na přechodnou dobu. Úprava je obsažena v § 27a ZSPOD a § 45 a odst. 2. zákona o rodině. Jak z názvu vyplývá, jedná se o dočasný pobyt dítěte v pěstounské rodině. Zákon o rodině přesně definuje, kdy je možné, aby soud rozhodl o této formě NRP.

12 Zařízení se zpravidla zřizuje v samostatném objektu nebo v prostorách, které zřizovatel vybaví jako byt pro rodinu s větším počtem dětí. 13 Brabenec, F. In: Novotná, V., Burdová, E., Brabenec, F. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Komentář. 2. vydání. Praha : Linde, 2002, s. 122. 14

Pěstounská péče na přechodnou dobu je určena: a) pro děti, které po určitou dobu nemůže rodič ze závažných důvodů vychovávat b) pro děti do doby kdy je možné získat souhlas biologického rodiče k osvojení (tzv. blanketový souhlas po 6 týdnech od narození dítěte) c) pro děti po dobu než je vydané pravomocné rozhodnutí soudu o tom, že není třeba souhlasu rodičů k osvojení (soud rozhodne, že u biologických rodičů není tzv. kvalifikovaný nebo žádný zájem). Pominou-li uvedené skutečnosti děti odcházejí od pěstounů zpět do biologické rodiny, osvojení nebo jiné pěstounské rodiny.14 O děti se starají tzv „profesionální pěstouni“, tzn. osoby, které na rozdíl od běžných žadatelů musely projít náročnější přípravou, u kterých se nepředpokládá (a nebylo by to ani žádoucí), že by si k dítěti vyvinuly vazby podobné rodičovským a kteří jsou dávkami státní sociální podpory zajišťování za stejných podmínek jako pěstouni klasičtí.

O jednotlivých institutech bude podrobněji pojednáno dále

3. Modely právní úpravy pěstounské péče 3.1 Jednotlivé druhy pěstounské péče ve světě Ve světě existuje pestrá škála možností péče o děti v pěstounské péči. I přes skutečnost, že uvedené druhy pěstounské péče vycházejí z poněkud odlišných tradic a sociální praxe v jednotlivých zemích, se získané poznatky se mohou stát inspirací pro naši vlastní právní úpravu, umožní srovnání naší úpravy se zahraniční, odhalení silných a slabých míst v úpravě pěstounské péče v českém právním řádu a také vyvarování se chyb, ke kterým v jiných zemích došlo. 1. Dlouhodobá pěstounská péče Dlouhodobá pěstounská péče umožňuje dítěti vyrůstat v rodinném prostředí v případě, kdy není možné, aby se o něj postarala jeho biologická rodina; avšak dítě stále zůstává se svou biologickou rodinou v kontaktu. Dlouhodobá pěstounská péče se v případě potřeby může vyvinout z krátkodobé nebo střednědobé pěstounské péče, případně může vyústit i v adopci, jak jsme mohli pozorovat i v u 14 Internetové stránky Jihočeského kraje, Hlavní formy náhradní rodinné péče[citováno 10. března 2006]. Dostupné z http://www.krajjihocesky.cz/index.php?par%5Bid_v%5D=369&par%5Blang%5D=CS 15

nás, nejvíce po roce 1950. Vzhledem ke skutečnosti, že zákon o rodině se o délce pěstounské péče nezmiňuje, lze dovodit, že se jedná o pěstounskou péči na jakkoli dlouhou dobu.

2. Krátkodobá (krizová) pěstounská péče Krátkodobá pěstounská péče je vnímána především jako pomoc biologické rodině, která z nejrůznějších důvodů (např. hospitalizace rodiče, léčba ze závislosti) není schopna se po určitou dobu o dítě sama starat. Krátkodobou pěstounskou péči vykonávají speciálně školení pěstouni. Krátkodobá pěstounská péče je časově vymezena jedním přenocováním dítěte v pěstounské rodině až po umístění dítěte po dobu tří měsíců. 15 Součástí pěstounské péče je i pomoc a práce s biologickou rodinou, aby byl umožněn návrat dítěte do její péče a do původního rodinného prostředí.

3. Respitní pěstounská péče Respitní /úlevná / pěstounská péče poskytuje krátkodobé ulehčení rodině. Pěstouni tímto získávají čas pro odpočinek od zatížení stálou péčí o dítě. Obvykle se jedná o dítě vyžadující zvýšenou péči, např. dítě s různým druhem a stupněm fyzického či psychického postižení apod. Tuto formu péče může rovněž využívat osamělý rodič, jehož pracovní doba se neslučuje s péčí o dítě.16 Pěstouni poskytující respitní pěstounskou péči jsou k výkonu tohoto typu péče opět speciálně vyškoleni.

4. Pěstounská péče pro rodiče a děti Tato forma umožňuje zůstat rodině pohromadě i v průběhu obtížných a náročných období, přičemž účelem je zejména terapeutická spolupráce s biologickou rodinou jako rozvíjení její soběstačnosti a zdravých „rodinných návyků“ tak, aby po skončení péče rodina opět mohla fungovat samostatně a efektivně. K tomu rodině pomáhá speciálně vyškolená tzv. „hostitelská“ rodina. Tento typ pěstounské péče se uplatňuje např. v Jižní Karolíně v USA.17/

15 NATAMA,Moderní pojetí pěstounské péče (profesionální pěstounská péče) [citováno 10.února 2006]. Dostupný z http://www.natama.cz 16 Paziarová, H. Nové formy pěstounské péče v zahraničí.Náhradní rodinná péče, 2003, č. 1, s. 26. 17 Matějček, Z. a kol. Náhradní rodinná péče. 3. vydání. Praha : Portál, 1999, s. 158. 16

5. Azylová či nouzová pěstounská péče K zavedení tohoto institutu došlo ve Velké Británii a to agenturami zabývajícími se náhradní rodinnou péčí v odpovědi na tendenci hromadného rušení dětských domovů. Tento druh pěstounské péče se zaměřuje na pomoc toulajícím se dětem či dětem ohroženým týráním nebo zneužíváním. Děti zůstávají v péči azylových pěstounů po dobu jedné či několika nocí, dokud se nepodaří nalézt pro ně trvalejší umístění. Azyloví pěstouni jsou odměňováni za svou neustálou pohotovost a navíc dostávají zvláštní odměnu za každé umístěné dítě do jejich péče.18

6. Diagnostická pěstounská péče V rámci diagnostické pěstounské péče dochází ke zhodnocení fyzických, duševních, vzdělávacích a terapeutických potřeb dítěte, a to za účelem dalšího řešení situace dítěte a zvážení možností jeho umístění. Ve Velké Británii trvá obvykle tři měsíce.19

7.Soukromá pěstounská péče V tomto případě sami rodiče dítěte souhlasí s výběrem a umístěním dítěte do pěstounské péče k určitým pěstounům, popřípadě tyto pěstouny sami vyhledávají a také jim sami vyplácí příspěvek /odměnu/ za výkon pěstounské péče. Kontrola tohoto systému je zajištěna tím, že biologičtí rodiče a pěstouni jsou povinni oznámit svůj záměr příslušným orgánům, které prošetří vhodnost umístění dítěte do dané pěstounské rodiny .20/

8. Překlenovací pěstounská péče Tento ty pěstounské péče

předchází změně prostředí či formy péče o dítě. V rámci

překlenovací pěstounské péče tedy pěstouni pracují s dítětem svěřeným jim do pěstounské péče a také s jeho rodiči na přechodu dítěte zpět do jeho původní rodiny, do dlouhodobé pěstounské péče, do adopce či do samostatného života.21

18 Matějček, Z. a kol. Náhradní rodinná péče. 3. vydání. Praha : Portál, 1999, s. 158. 19 Piskačová, K. Systém pěstounské péče ve Velké Británii. Náhradní rodinná péče, 2004, č. 3, s. 26. 20 Matějček, Z. a kol. Náhradní rodinná péče.3. vydání. Praha : Portál, 1999, s. 159. 21 Piskačová, K. Systém pěstounské péče ve Velké Británii. Náhradní rodinná péče, 2004, č. 3, s. 26. 17

3.2 Modely právní úpravy pěstounské péče a její vývoj v České republice První rozčlenění pěstounské péče bychom mohli vypozorovat v období po I. světové válce a pěstounskou péči této doby bychom mohli rozdělit na 4 typy:22

1.Pěstounská péče nalezenecká Navazovala na pobyt dítěte v nalezinci či sirotčinci. Dítě bylo svěřeno do pěstounské péče, tentokrát však nejen ženě-pěstounce, nýbrž nejčastěji oběma manželům a to do určitého věku dítěte. V pražském nalezinci to bylo do deseti let, později do šestnácti let věku dítětě, pak se dítě do ústavu opět vracelo. Výběr pěstounů a dohled nad péčí o svěřené dítě zajišťoval ústav na základě tzv. ústavního poručenství. 2. Pěstounská péče řízená a kontrolovaná Okresními péčemi o mládež23 Po roce 1918 v podmínkách samostatného Československa pověřoval stát spolky Okresní péče o mládež (dále jen OPM) stále novými úkoly až do té míry, že se z pomocných orgánů vyvinuly na výkonné orgány veřejné správy. OPM působily v rámci soudních okresů a jejich počet dosáhl v Čechách překvapivého čísla 220, při celkovém počtu 223 okresů a na Moravě a ve Slezsku počtu 79. Vzájemné propojení veřejných institucí a dobrovolnické péče o mládež se naplno projevilo i v organizaci pěstounské péče. Stěžejním předpisem pro pěstounskou péči se stal zákon č. 256/1921 Sb. z. a n., o ochraně dětí v cizí péči a dětí nemanželských, spolu s prováděcím vládním nařízením č. 29/1930 Sb. z. a n. Zákon se se týkal péče o děti do čtrnácti let věku, které se nacházely v náhradní péči pěstounů nebo dětských ústavů.

22 Bubleová, V. Historický vývoj péče o opuštěné děti. Náhradní rodinná péče, 2000, č.1, s. 49 – 50. 23 Hovorka, D., Pěstounská péče v proměnách času [citováno 3. března 2007]. Dostupný z http://www.mvcr.cz/casopisy/s/2006/51-52/pril1.html 18

Dozor nad výchovou dětí v pěstounské péči náležel okresním soudům, které však mohly dozor přenést na spolek OPM ve svém obvodě (ve většině případů tak i činily). Vlastní dozor vykonávali tzv. dozorčí důvěrníci jmenovaní OPM a schválení okresním soudem. Tento důvěrník musel být svéprávný, mravně zachovalý, bezúhonný, přiměřeného adekvátního vzdělání, téže národnosti a téhož vyznání jako chráněné dítě a měl rovněž bydlet v témže místě. Do pěstounské péče mohl pěstoun přijmout dítě s povolením okresního soudu, respektive opránu péče o mládež v případě přenesení dozoru. O povolení musel pěstoun žádat předem nebo nejpozději do patnácti dnů od převzetí dítěte. Povolení se udělovalo vydáním pěstounské knížky a bylo možné je udělit pouze takovým osobám, jejichž osobní vlastnosti a rodinné, zdravotní, majetkové a bytové poměry skýtaly záruku toho, že budou řádně a svědomitě plnit úkoly spojené s péčí o dítě. Pěstoun rovněž musel být stejné národnosti a náboženského vyznání jako dítě svěřené mu do péče. Povolení k přijetí dítěte do pěstounské péče nemohlo být uděleno například osobám, které neměly příjmy dostačující k zajištění vlastní obživy a byly odkázány na veřejnou podporu, osobám bez stálého bydliště nebo zdravého a přiměřeně prostranného bytu nebo osobám, u nichž existovala obava ze zneužití dítěte k výdělečné činnosti nebo žebrotě. Pěstoun byl povinen pečovat o dítě tak, jak svědomití rodiče pečují o vlastní dítě, a uspokojovat všechny životní potřeby dítěte (zejména bydlení, strava, ošacení, lékařská péče). Byl také povinen umožnit výkon dozoru nad pěstounskou péčí a dbát pokynů dozorčího důvěrníka. Důvěrník vedl evidenci všech dětí v pěstounské péči přikázaných do jeho dozoru. Návštěvy dítěte, při nichž mohl prohlížet byt pěstounů, vykonával důvěrník podle potřeby, nejméně však jednou za měsíc. Jestliže shledal nedostatky v péči o dítě, snažil se nejprve o nápravu vlastní radou a pomocí pěstounům. V případě neúčinnosti těchto prostředků se důvěrník obracel s odpovídajícími návrhy na soud nebo OPM, kdy mohl zejména navrhovat odnětí dítěte pěstounům. V situaci bezprostředního ohrožení tělesné a mravní bezpečnosti dítěte mohl důvěrník odejmout dítě pěstounovi sám, takovéto rozhodnutí však podléhalo následnému schválení soudem nebo OPM pověřené dozorem. Osoba, jež přijala dítě do své péče bez povolení soudu nebo pověřené OPM, nebo která neplnila své povinnosti v rámci dohledu dozorčího důvěrníka, mohla být potrestána za přestupek pokutou do jednoho tisíce korun nebo vězením do jednoho měsíce, ve vážnějších

19

případech pak mohl být stíhán i za trestný čin.24 Co se týká z dnešního pohledu takzvaných zařízení "ústavní výchovy" lze pro zajímavost uvést, že roce 1931 bylo okresy spravováno již 24 okresních sirotčinců.

25

Na

našem území bylo v této době i 60 dětských domovů spravovaných státem, určených k dočasnému pobytu opuštěných či ohrožených dětí, jejich funkce se blížila k dnešním dětským diagnostickým ústavům. Kapacita těchto zařízení nebyla větší než 20 míst, po krátkém pobytu a a po vyřízení soudních formalit se děti vracely buď zpět do vlastních rodin nebo pro ně byly vyhledávány vhodné pěstnounské či adoptivní rodiny, v nejhorším případě přecházely do ústavů pro starší děti, nebo do zvláštních zařízení pro "mládež úchylnou", což bylo dobové označení dětí vyžadujících zvláštní výukovou a výchovnou péči. V roce 1932 zajišťovaly Okresní péče o mládež pěstounskou péči ať již zdarma, nebo za plat , více než 15. tisícům dětí, o deset let později v roce 1942 však tento počet klesl na polovinu

3. Pěstounská péče v tzv. koloniích Tato myšlenka vznikla na Moravě, ale byla rychle rozšířena i do Čech. Rodinné kolonie byly zakládány v určité obci, v několika sousedních obcích, v okresech, kde sociální pracovníci vyhledali postupem času celkem 1520 vhodných rodin a svěřili jim děti do pěstounské péče.

Poněvadž byly rodiny v blízkém sousedství, bylo snazší kontrolovat je i

pomáhat jim v případě potřeby s výchovou svěřených dětí. Začátkem 20. let spravovaly Okresní péče o mládež 16. rodinných kolonií, v roce 1937 již 24 rodinných kolonií.26 Lze říci, že tyto pěstounské kolonie představovaly určitý zárodek SOS vesniček a dalších zařízení pro výkon pěstounské péče. 4. Pěstounská péče na základě soukromé dohody mezi rodiči dítěte a pěstouny27 Dítě bylo svěřeno pěstounům bez soudního jednání, tento způsob péče se posléze vyvinul ve svěřování dětí do péče prarodičů, nebo do péče jiných příbuzných. Je to jediný typ pěstounské péče, který přetrval z doby první republiky až do sedmdesátých let a jak jsme si 24 Hovorka, D, Pěstounská péče v proměnách času[citováno 3. března 2007].Dostupný z http://www.mvcr.cz/casopisy/s/2006/51-52/pril1.html 25 Matějček, Z. a kol. Náhradní rodinná péče. 3. vydání. Praha : Portál, 1999, s. 159. 26 Matějček, Z. a kol. Náhradní rodinná péče. 3. vydání. Praha : Portál, 1999, s. 29. 27 Matějček, Z. a kol. Náhradní rodinná péče. 3. vydání. Praha : Portál, 1999, s. 30. 20

mohli povšimnout /viz. kapitola o typech pěstounské péče ve světě oddíl "soukromá pěstounská péče "/, tento institut ve světě existuje v jistých úpravách ve světě dodnes.

Náhradní výchova cikánských dětí28

Zajímavá je také skutečnost, že zvláštní zákonná úprava platila pro náhradní výchovu cikánských dětí. Zákonem č. 117/1927 Sb. z. a n., o potulných cikánech bylo stanoveno, že potulným cikánům mohou být odňaty děti mladší osmnácti let, jestliže o ně nemohou řádně pečovat a zvláště jim dát potřebnou výchovu. Vedle ústavu mohly být cikánské děti odňaté rodičům svěřeny do péče “řádných rodin”, ve kterých mělo být postaráno nejen o jejich řádnou výchovu, ale i o “vhodnou přípravu pro praktický život”. O odnětí cikánských dětí rodičům rozhodovaly okresní soudy, ale předběžně mohly děti odejmout a umístit do náhradní výchovy i místní úřady.

3.3 Pěstounská péče v současné době Pěstounskou péči současné doby je možné klasifikovat podle různých kritérií. Základní dělení je podle typu prostředí, v němž je pěstounská péče vykonávána, na pěstounskou péči individuální a kolektivní (skupinovou).29 Individuální pěstounskou péči můžeme dále rozlišovat : Podle toho, v jakém příbuzenském vztahu jsou pěstouni k dítěti: ➢

pěstounská péče příbuzenská

➢

vykonávaná prarodiči,

➢

vykonávaná jinými příbuznými;

➢

pěstounská péče vykonávaná cizími osobami (tzv. „klasická“ pěstounská péče); Podle toho, zda osoba pěstouna žije osaměle či v manželství,

28 Hovorka, D., Pěstounská péče v proměnách času.[citováno 3. března 2007].Dostupný z /http://www.mvcr.cz/casopisy/s/2006/51-52/pril1.html 29 Zpracováno dle Králíčková, Z. In Hrušáková, M. a kol. Zákon o rodině. Komentář. 3. vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, s. 170 a Matějček, Z. a kol. Náhradní rodinná péče. 3. vydání. Praha : Portál, 1999, s. 34-36. 21

pěstounská péče vykonávaná: ➢

osamělou osobou,

➢

osobou vdanou nebo ženatou,

➢

společně manžely

Skupinová pěstounská péče je vykonávána v zařízeních, kterými mohou být: ➢

samostatné objekty, tj. rodinný dům nebo SOS vesničky,

➢

prostory zřizovatelem vybavené jako byt pro rodinu s větším počtem dětí,

➢

vlastní byt pěstouna. V případě skupinové pěstounské péče se tedy jedná buď o velké pěstounské rodiny,

tvořené obvykle manžely-pěstouny, nebo o SOS dětské vesničky, jejichž klíčovou osobou je matka-pěstounka.

4. Prameny právní úpravy pěstounské péče Tak jako v jiných odvětvích i v oblasti pěstounské péče musí všechny zákony a ostatní právní předpisy respektovat ústavní pořádek České republiky. Vzhledem k čl. 10 Ústavy ČR musí být respektovány rovněž vyhlášené mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána. V oblasti pěstounské péče je nejdůležitější touto smlouvou Úmluva o právech dítěte30 Co se týká ústavního pořádku, nelze pominout čl. 32 Listiny základních práv a svobod. V současné době, jak jsme měli možnost vidět výše, není právní úprava týkající se pěstounské péče zahrnuta pouze v jednom zákoně. Individuální pěstounská péče je s účinností od 1. dubna 2000 upravena zákonem č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZOR), kam byla zařazena zákonem č. 360/1999 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Zároveň byl zákonem č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, zrušen zákon č. 50/1973 Sb., o pěstounské péči, který do té doby pěstounskou péči upravoval. Vzhledem ke skutečnosti, že již existuje návrh nového občanského zákoníku, bude tento obsahovat rovněž otázky týkající se úpravy rodinného práva a tedy i pěstounské péče / v návrhu tohoto zákoníku je úprava institutu v současné době zařazena do 3. dílu nazvaného "Svěření do péče jiné osoby a pěstounství" /.31 30 31

publikována pod č. 104/1991 Sb.m.s. Návrh i s komentářem a důvodovou zprávou přístupný na www.juristic.cz 22

Kolektivní pěstounskou péči upravuje zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon, který si kladl za cíl upravit veřejnoprávní instituty rodinného práva, obsahuje dále právní úpravu zprostředkování pěstounské péče a její kontrolu a rovněž podmínky působení nestátních subjektů (tzv. pověřených osob) v oblasti pěstounské péče. Otázky týkající se hmotného zabezpečení péče o děti nalezneme v zákoně č. 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, nikoliv však otázky týkající se odměny pěstouna vykonávajícího pěstounskou péči ve zvláštním zařízení. Tato problematika je upravena zákonem o sociálně-právní ochraně dětí. Dalším předpisem vztahujícím se k pěstounské péči je zákon č. 99/1963 občanský soudní řád, dle kterého jsou děti do pěstounské péče svěřovány.32

5. Vývoj a účel pěstounské péče V roce 1963 byla vytvořena nová kodifikace rodinného práva v podobě dosud platného zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, který s účinností od 1. 4. 1964 zrušil zákon o právu rodinném z roku 1949 i zákon o sociálně právní ochraně mládeže z roku 1952. Podrobnosti o organizačním zajištění sociálně právní ochrany dětí stanovilo vládní nařízení č. 59/1964 Sb., o úkolech národních výborů při péči o děti. 33 Prvotním a hlavním článkem v systému sociálně právní ochrany zůstaly okresní národní výbory. Zákon o rodině bohužel opět neobsahoval úpravu pěstounské péče, nicméně vedle osvojení a poručenství (nazvaného jako opatrovnictví) umožňoval jako další formu náhradní rodinné péče svěření dítěte do výchovy jiného občana než rodiče, který poskytuje záruku řádné výchovy dítěte. Preambule zákona o rodině vyjádřila úsilí, “aby se morálka socialistické společnosti stala základem všech vztahů v rodině, manželství a při výchově dětí”, v průběhu šedesátých let však postupně sílila kritika socialistického systému náhradní výchovy dětí. Předmětem kritiky se stala zejména úroveň ústavní výchovy, které byla vytýkána 32 nenajdeme zde však samostatnou úpravu, svěření do pěstounské péče se provádí dle § 176 a násl. v rámci péče soudu o nezletilé 33 Hovorka D., Pěstounská péče v proměnách času.[citováno 3. března 2007].Dostupný z http://www.mvcr.cz/casopisy/s/2006/51-52/pril1.html 23

nedostatečná pozornost věnovaná individuálnímu rozvoji dítěte, opomíjení jeho citových potřeb, absence soukromí dětí, rozdělení ústavů podle věku, izolovanost a špatná vybavenost ústavů a vysoká míra fluktuace ústavních pracovníků. Pěstounská byla znovuobjevena po více než dvaceti letech zákonem č. 50/1973 Sb. Účinným od 1. 6. 1973 (ve spojení s prováděcími vyhláškami č. 51/1973 Sb. a č. 52/1973 Sb.). Postavení pěstounské péče ve vztahu k ostatním formám péče o děti definoval zákon takto: “Výchova dětí v řádné občany socialistického státu je především povinností rodičů. V případech, kdy není rodiči zabezpečena řádná výchova dětí, mohou orgány k tomu příslušné činit potřebná opatření podle zákona o rodině. K prohloubení těchto opatření se umožňuje svěřit dítě do pěstounské péče podle tohoto zákona, jestliže nelze zajistit řádnou výchovu dítěte především jeho osvojením a ústavní výchova není vhodná.” Na počátku roku 1995 rozhodla vláda o vypracování návrhu zásad samostatného zákona o sociálně právní ochraně dětí, kterým mělo dojít k vyjmutí úpravy působení státu na úseku ochrany dětí z rámce sociální péče. Zákon o sociálně právní ochraně dětí (ZSPOD) byl schválen v prosinci roku 1999, ve Sbírce zákonů byl vyhlášen pod číslem 359/1999 Sb. a účinnosti nabyl dne 1. 4. 2000. Ke stejnému dni byl tímto zákonem zrušen zákon č. 50/1973 Sb., o pěstounské péči a právní úprava pěstounské péče byla zařazena do zákona o rodině mezi ostatní formy náhradní rodinné péče. Základní podmínky pro výkon pěstounské péče zůstaly nezměněny/ tzn. zájem dítěte na svěření do této péče a záruku řádné výchovy dítěte v osobě pěstouna/ avšak nadále již nebyla uplatňována podmínka, že dítě nemůže být ve výchově svých rodičů z příčin dlouhodobé povahy. Tímto krokem mělo být vyjádřeno, že pěstounská péče může být využívána k zajištění náhradní péče o děti i za situace, kdy biologickým rodičům brání v péči o dítě pouze dočasné překážky a není vyloučen návrat dítěte do péče rodičů.

5.1 Účel pěstounské péče Pěstounská péče patří společně s osvojením, svěřením dítěte do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče a ústavní výchovou mezi instituty náhradní péče. .34

34 Králíčková, Z. , Hrušáková, M. a kol. Zákon o rodině. Komentář. 3. vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, s. 197. 24

Hlavním účelem pěstounské péče je zajištění výchovy dítěte v rodinném prostředí, pokud nemohou vyrůstat s vlastními rodiči a uplatňuje se dále u dětí, které nelze z různých důvodů, např.právních, zdravotních, sociálních, psychologických,osvojit.35 Běžně se uvádí, že se v ústavech v České republice nachází 20.000 dětí36, MPSV však upozorňuje na to, že z celkového počtu dětí umístěných ročně do kojeneckých ústavů se přibližně polovina vrací do své původní rodiny a druhá polovina jde do rodiny náhradní. Ministersvo dále uvádí, že do dalších ústavů přechází dětí jen naprosté minimum, neuvádí však, kolik toto minimum tvoří procentuálně. Je nepochybné, že dítě má právo vyrůstat společně se svými biologickými rodiči. V souladu s právem dítěte vyrůstat ve vlastní rodině Úmluva o právech dítěte stanoví, že dítě nemůže být odděleno od svých rodičů proti jejich vůli, ledaže toto oddělení je v zájmu dítěte, což musí příslušné úřady konstatovat v příslušném řízení soudním rozhodnutím a v souladu s platným právem (čl. 9.1).37 V souvislosti s náhradní rodinnou výchovou je nutné nadále zmínit tzv. participační právo dítěte, jímž se rozumí možnost možnost slyšení v každém soudním nebo správním řízení, které se jej týká (čl. 12 Úmluvy). Z toho vyplývá, že při svěřování dítěte do pěstounské rodiny by měl být brán ohled také na názor a přání tohoto dítěte, pokud je vzhledem ke svému věku a schopno tuto situaci posoudit. V neposlední řadě přiznává Úmluva dítěti v situaci, kdy je odděleno od svých rodičů, právo udržovat s nimi pravidelné osobní kontakty, s výhradou toho, že by udržování těchto kontaktů bylo v rozporu se zájmy dítěte (čl. 9.3). Mezi úkoly státu patří dle čl. 18 Úmluvy podporovat rodiny a poskytovat jim potřebnou pomoc tak, aby nedocházelo k umisťování dětí do ústavní péče z nedostatku odpovídajících služeb a podpory. Co se týká ústavní výchovy jako takové, není možno se jí v určitých případech vyhnout. V mnohých případech neexistuje totiž jiná možnost umístění dětí, pro které se přes veškeré úsilí nepodaří najít žádnou náhradní rodinu, popř. pokud pro toto dítě není náhradní rodinná výchova vhodná. Pokud by došlo ke skutečnosti, že by zařízení pro výkon ústavní výchovy byla zrušena úplně, mohla by u nás nastat situace jako ve Velké Británii, kde J. Dunovský38 35 Matějček, Z. a kol. Náhradní rodinná péče. 3. vydání. Praha : Portál, 1999, s. 30. 36 MPSV odmítá reklamu na děti, tisková [citováno 10. prosice 2006]. Dostupné z www. noviny-mpsv.cz 37 Srov s čl. 32 Listiny základních práv a svobod 38 Dunovský, J. Pěstounská péče: současnost a perspektivy. Sociální politika, 1993, č. 12, s. 9. 25

poukazuje na postupný velký úpadek individuální pěstounské péče, situace dokonce dospěla tak daleko, že dítě ve svém životě může vystřídat až 30 pěstounských rodin. Ústavní výchova by však neměla zůstávat ve své současné podobě, je záhodno, aby se ústavy postupně přeměňovaly v dětské domovy rodinného typu a to včetně věkového složení dětí a tím se co nejvíce přibližovat způsobu „fungování“ větší rodiny. Při upřednostňování pěstounské péče před péčí ústavní stojí na prvním místě samozřejmě zájem dítěte, nicméně stát by se měl snažit o to, aby se zvýšil počet dětí v pěstounské péči na úkor péče ústavní i ve vlastním zájmu. Péče o děti v pěstounské rodině totiž vychází výrazně levněji než péče o děti v ústavu, jak bude ukázáno dále. V domově se navíc dítě nenaučí základní návyky a vzorce chování, které jsou v rodině obvyklé, a proto brány domova opouští naprosto bezradné a nepřipravené, neboť v normálním životě není nikdo, kdo by se o něj "postaral" a poradil, tak jako tomu bylo v domově.

5.2 Skupiny dětí pro které je pěstounská péče určena Pěstounská péče je obecně určena dětem, o které se rodiče neumějí, nechtějí či nejsou schopni starat. Pokud tyto děti nejsou tzv. právně volné, není možné je osvojit. V pěstounské péči se mohou ocitnout dále děti, které sice jsou tzv. právně volné a připadalo by pro ně tudíž v úvahu osvojení, ale to z různých důvodů není realizováno nebo doporučováno. V úvahu přichází např. vyšší riziko vážnějšího geneticky podmíněného postižení, ale také zdravotní postižení dítěte, kdy pěstouni nechtějí z důvodu náročnosti péče o takové dítě přijít o dávky pěstounské péče. Pokud se snad někdo pozastaví nad tím, že takové chování by mohlo být označeno za poněkud vypočítavé, příp.velmi ziskuchtivé, je nutno si uvědomit, kolik práce a sebeobětování přináší starost o postižené dítě, které je ještě ke všemu cizí. Zdeněk Matějček39 rozděluje děti,pro něž je vhodná pěstounská péče do následujících skupin: 1) děti odlišného etnického původu 2) děti s vážnějším postižením – péče o tyto děti vyžaduje od náhradních rodičů sebeobětování. To lze spíše očekávat od některých pěstounů, konkrétně od těch, u nichž převažují altruistické motivy pro přijetí dítěte, než u osvojitelů, kteří přijetím dítěte především řeší svou bezdětnost 3) děti starší (přibližně nad šest let věku) 4) děti s prognózou podprůměrné intelektové výkonnosti – pěstouni mají na děti po 39 násl.

Matějček, Z. a kol. Náhradní rodinná péče. 3. vydání. Praha : Portál, 1999, s. 75 a

26

stránce školních úspěchů nižší nároky než osvojitelé; 5) děti s psychickou deprivací; 6) děti s poruchami chování; 7) sourozenecké skupiny – na větší skupiny sourozenců jsou zaměřeny především SOS dětské vesničky.

6. Pěstounská péče de lege lata 6.1 Předpoklady a podmínky pro vznik pěstounské péče Obligatorními předpoklady pro vznik pěstounské péče můžeme rozdělit na předpoklady na straně dítěte, mezi něž patří: 1) skutečnost, že výchova dítěte v rodině není řádně zabezpečena 2) zájem dítěte na svěření do pěstounské péče a 3) kladné vyjádření dítěte a na předpoklady na straně pěstouna: 1) fakt existence osoby, která je způsobilá stát se pěstounem 2) má o tuto „funkci“ zájem a 3) vysloví tedy svůj souhlas s tím, že bude svěřenému dítěti zabezpečovat náhradní rodinnou péči ve formě pěstounské péče. Fakultativní podmínkou vzniku pěstounské péče je realizace tzv. předpěstounské péče. Výchova dítěte v rodině není řádně zabezpečena v následujících situacích: 1) výchovu dítěte rodiče nemohou, neumí nebo nechtějí řádně zabezpečovat, 2) rodiče dítěte nejsou naživu a soudem ustanovenému poručníkovi poručník dle ust. § 78 ZOR nebyla stanovena povinnost o dítě osobně pečovat. Skutečnost, že umístění dítěte do náhradní rodinné péče je v jeho zájmu. Jedná se o klíčový předpoklad, který se uplatňuje za situace, kdy dítě z jakýchkoli důvodů nemůže po určitou (i relativně dlouhou) dobu setrvávat v prostředí své vlastní rodiny. Pokud je dítě vzhledem ke svému věku a psychickému stavu schopno formulovat svůj názor, bere se tento při jeho svěření do pěstounské péče v potaz40,

40

čl. 12 Úmluvy o právech dítěte a z § 31 odst. 3 ZOR. 27

6.2 Požadavky na osobu pěstouna Zákon o rodině uvádí, že osoba pěstouna musí poskytovat záruku řádné výchovy dítěte41 . Následně jsou požadavky kladené na osobu pěstouna specifikovány v § 27 zákona o sociálně-právní ochraně dětí, který se zabývá odborným posuzováním posuzování pro účely zprostředkování pěstounské péče. Z tohoto ustanovení vyplývá, že osoba pěstouna musí

vyhovovat charakteristikou své osobnosti, být v dobrém psychickém i zdravotním stavu42 a mít předpoklady pro vychovávání dítěte. Součástí prověřování pěstounů je proto i zjišťování motivace k přijetí cizího dítěte, pokud mají pěstouni vlastní děti, je rovněž zkoumám i jejich názor k přijetí dalšího člena rodiny. Pokud se jedná o manželský pár, žádající svěření dítěte, zkoumá s rovněž délka manželství a jeho stabilita, pokud žádá pouze jeden z manželů je nutno se zaměřit na skutečnost, proč tomu tak je a zda to neohrozí stabilitu svazku, neboť do pěstounské péče jen jednoho z manželů je zásadně možné svěřit dítě pouze v případě, kdy druhý manžel s tímto souhlasí43 Souhlas druhého manžela se svěřením dítěte do pěstounské péče se nevyžaduje za situace, kdy druhý manžel nemá způsobilost k právním úkonům, a situace, kdy by opatření tohoto souhlasu bylo spojeno s překážkou těžko překonatelnou. Vzhledem k tomu, že dítě přicházející do péče pěstouna velmi často ve svém dosavadním životě zažilo rozličné útrapy (např. psychická deprivace, ale také zanedbávání, týrání apod.) a také ho mohl poznamenat dosavadní pobyt v domově /jisté dítě se např. nějaký čas z neznámých důvodů velmi bálo sprchy/, je nutností, aby pěstoun, pokud se o dítě chce opravdu efektivně postarat, měl určité odborné znalosti k péči o takovéto děti. Musí tudíž před přijetím dítěte do své péče podstoupit přípravu, jestliže mu krajský úřad svým rozhodnutím tuto povinnost stanoví

44

. Tato příprava je však většinou pěstounů

brána jako nutné zlo, které je, spolu s obrovským množstvím (dle žadatelů) papírů razítek a

41 § 45a odst. 1 ZOR 42 posuzuje se, zda zdravotní stav žadatele z hlediska duševního, tělesného a smyslového nebrání dlouhodobé péči o dítě 43 avšak pokud souhlasí pouze proto, aby tzv. vyhověl, nebo "měl pokoj", je problém na světě,proto je velmi důležité i psychologické posouzení žadatelů, prováděné krajským úřadem 44 § 22 odst. 5 zákona o sociálně-právní ochraně dětí 28

potvrzení nutno překonat, aby konečně dostali dítě. Když se po svěření dítěte vyskytne problém, snaží se ho vyřešit svépomocí až do doby, kdy se tento stává neudržitelným a tím hůře řešitelným. Příprava žadatelů by se měla odehrávat bezprostředně před přijetím dítěte45, neboť jen tak mohou žadatelé získané poznatky ihned využít a pomohou jim také navázané kontakty s odborníky.

6.3. Zprostředkování pěstounské péče Zprostředkování pěstounské péče se děje za účelem nalezení vhodných pěstounů pro to které dítě. Zákon praví, že zprostředkování pěstounské péče spočívá ve vyhledávání dětí vhodných ke svěření do pěstounské péče a nalezení vhodných pěstounů pro tyto děti

46

. Provádět toto

zprostředkování je určeno orgánům sociálně-právní ochrany, tedy orgánům státu. Je to pochopitelné, neboť se jedná o činnost velmi zodpovědnou, kdy státní orgán vlastně výběrem vhodného pěstouna odpovídá za „blaho dítěte“ v rodině, státní orgán by měl být zároveň i zárukou toho, že při procesu zprostředkování náhradní rodinné péče nedojde ke zneužití tohoto procesu. Samotné zprostředkování se provádí na základě žádosti osoby, která má zájem stát se pěstounem. Osoba se dostaví k příslušnému orgánu sociálně-právní ochrany, kde jsou jí vydány formuláře a podány informace, co pěstounská péče obnáší a je jím vysvětlen další postup. Po zkompletování všech potřebných dokumentů je spisový materiál spolu se zprávou orgánu sociálně-právní ochrany postoupen příslušnému krajskému úřadu, kde již probíhá vlastní zprostředkování. Pokud nastane situace, že krajský úřad nezprostředkuje do 3 měsíců od zařazení dítěte do evidence dětí tomuto dítěti náhradní rodinu, nebo do 3 let ode dne právní moci rozhodnutí o zařazení žadatele do evidence žadatelů47 tomuto žadateli pěstounskou péči, pokračuje v procesu zprostředkování Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen ministerstvo).

45 Rotreklová, E. Příprava pěstounů a osvojitelů,jak ji organizuje Trialog, Trialog, Brno, 2002, s. 11. 46 § 20 odst. 1 ZSPOD 47 § 22 odst. 8. písm a,b 29

Bude se převážně jednat o děti, u kterých bude vzhledem jejich zdravotnímu stavu, etniku atd. zprostředkování pěstounské péče obtížné, nebo žadatelů, kteří mají na dítě náročnější požadavky, takže je nelze uspokojit v rámci kraje. Ministerstvo provádí zprostředkování na území celé České republiky, zatímto účelem také vede evidenci dětí a žadatelů. Těchto údajů mohou využívat všechny krajské úřady, což zvyšuje efektivitu zprostředkování pěstounské péče. a za tímto účelem rovněž vede evidenci, a to opět zvlášť evidenci žadatelů a zvlášť evidenci dětí. Údaje z evidencí vedených ministerstvem mohou využívat všechny krajské úřady což zvyšuje pravděpodobnost co nejrychlejšího zprostředkování pěstounské péče. Krajský úřad vyhledává vhodné pěstouny pro děti vedené ve své evidenci i z evidence žadatelů vedené ministerstvem. Co se týká dětí vedených v evidenci ministerstvem, může krajský úřad předkládat ministerstvu podněty ke zprostředkování pěstounské péče, přičemž ministerstvo je povinno se těmito podněty zabývat. Zprostředkování se neprovádí, jestliže existuje osoba, která má zájem stát se pěstounem konkrétního dítěte. K této situaci může dojít, podal-li návrh na svěření dítěte do pěstounské péče příbuzný dítěte či osoba blízká dítěti nebo jeho rodině 48 I v tomto případě však orgán sociálně-právní ochrany provádí šetření a vyjadřuje se k vhodnosti této osoby stát se pěstounem konkrétného dítěte. Zprávu se svým stanoviskem předkládá soudu při jednání o svěření dítěte do pěstounské péče. Vyhledávání dětí vhodných ke dvěření do pěstounské péče je svěřeno obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností. Při tomto vyhledávání vychází orgán sociálně-právní ochrany dětí z poznatků získaných při této sociálně-právní ochraně. Dále sleduje při návštěvách v ústavních zařízeních, zda v nich nejsou umístěny děti vhodné pro svěření do pěstounské péče, využívá oznámení fyzických a právnických osob i státních orgánů. V neposlední řadě poznatky získává také při spolupráci s osobami, které byly pověřeny výkonem sociálně-právní ochrany a také nestátními subjekty. Obdobným způsobem postupuje obecní úřad obce s rozšířenou působností při vyhledávání vhodných pěstounů. Obecní úřad obce s rozšířenou působností vede také spisovou dokumentaci o dítěti vhodném pro svěření do pěstounské péče stejně jako spisovou dokumentaci o žadateli o pěstounskou péči. Spisová dokumentace dítěte Nalezneme zde identifikační údaje, údaje o jeho zdravotním stavu a jeho dosavadním

48

§ 20 odst. 3 písm. b) ZSPOD 30

vývoji, ale také například rozhodnutí o dosavadní výchově dítěte, jeho sociálních poměrech a sociálních poměrech jeho rodiny. Za tímto účelem bývá orgánu sociálně-právní ochrany postupován úřadem, v jehož působnosti byla doposud rodina v evidenci, spis tohoto dítěte. Spisová dokumentace žadatele Obsahuje identifikační údaje žadatele, zprávu o jeho zdravotním stavu, opis z evidence Rejstříku trestů, hodnocení zaměstanavatele, pokud se nejedná o osobu samostatně výdělečně činnou, atd. Spisová dokumentace o žadateli obsahuje kromě osobních údajů žadatele informace, které dokládají, že žadatel je vhodnou osobou pro výkon pěstounství (zprávu o spisová dokumentace žadatele musí rozvněž obsahovat souhlas s přípravou fyzických osob k přijetí dítěte do rodiny. Všechny uvedené doklady se následně postupují krajskému úřadu. Pro účely zprostředkování se provádí odborné posouzení podle § 27 OchrDětZ. Odborné posouzení probíhá za účasti multidisciplinárního týmu odborníků 49 Zahrnuje posouzení

osobnosti žadatele, jeho motivace k pěstouství, stability

manželského svazku, psychckého a zdravotního stavu, pokud má i vlastní děti, tak postoj těchto dětí k přijetí nového člena rodiny a dalších slutečností, které se krajskému úřadu jeví v souvislosti se svěřením dítěte do péče pěstouna jako důležité. Co se týká dítěte, které by mohlo být do pěstounské péče svěřeno, zde se posuzuje úroveň tělesného a duševního vývoje dítěte, včetně jeho specifických potřeb a nároků, a dále vhodnost náhradní rodinné péče a jejich forem. Krajský úřad následně vyzve žadatele k osobnímu jednání, aby mohly být objektivně posouzeny jeho předpoklay pro svěření dítěte. O zařazení žadatele do evidence žadatelů vydává krajský úřad správní rozhodnutí, jehož opis je doručen rovněž obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností.

50

Proti tomuto

rozhodnutí může žadatel, pokud nesouhlasí, podat opravný prostředek. V rozhodnutí krajský úřad stanoví žadateli povinnost oznamovat krajskému úřadu všechny skutečnosti rozhodné pro zprostředkování pěstounské péče a také povinnost zúčastnit se na vyzvání obecního úřadu obce s rozšířenou působností přípravy fyzických osob k přijetí dítěte do rodiny, pokud toto krajský úřad považuje za nutné. Pokud krajský úřad nebo ministerstvo nalezne vzhodného žadatele po dítě vedené v jeho evidenci, neprodleně tuto skutečnost žadateli oznámí a žadateli na základě tohoto oznámení vzniká právo seznámit se s dítětem, a to ve lhůtě 30 dnů od doručení. Žadatel má tedy právo 49 50

psycholog, lékař, soc. pracovník § 22odst. 7a) 31

navštívit dítě tam, kde se právě nachází (v ústavním zařízení, v péči jiné fyzické osoby), a na základě bližsího seznámení se s dítětem se rozhodnout, zda podá žádost o svěření dítěte do své péče. Došlo-li k úspěšnému zprostředkování pěstounské péče, tzn. dítě bylo pravomocným rozhodnutím soudu svěřeno do péče žadatele, nyní již pěstouna, bude tento žadatel z evidence žadatelů vyřazen, pokud mezitím nepožádat o svěření dalšího dítěte do své péče, např. objevil se sourozenec svěřeného dítěte a žadatel má zájem o jeho svěření

6.4 Příprava budoucích pěstounů Vzhledem ke skutečnosti, že přijetí cizího dítěte do rodiny je velmi náročné, měli by být žadatelé seznámeni s případnými problémy, které mohou nastat, jež jsou však vzhledem k rodině i nově přijatému dítěti nežádoucí a měly by být minimalizovány. Musí se proto seznámit s dílčími základy psychologie, pedagogiky, zdravovědy, proto zákon o sociálněprávní ochraně dětí stanovil zájemcům o pěstounskou péči povinnost zúčastnit se na vyzvání přípravy k přijetí dítěte do rodiny, pokud krajský úřad tuto povinnost žadateli stanovil ve svém rozhodnutí o zařazení žadatele do evidence žadatelů. Jako cíl přípravy je tedy poskytnutí potřebných informací budoucím pěstounům, vztahující se k péči o dítě a jeho výchově a napomoci připravit příznivé prostředí pro vývoj svěřeného dítěte. Je tedy na zvážení krajského úřadu, zda konkrétnímu žadateli povinnost zúčastnit se přípravy uloží, nebo zda nazná, že žadatel je tak výchovně způsobilý, že tohot není potřeba. Příprava je zahrnuta do procesu zprostředkování pěstounské péče a je možno ji uskutečnit nejdříve ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o zařazení žadatele do evidence žadatelů. Příprava končí nejpozději dnem, kdy žadatel převzal do své péče dítě na základě zprostředkování pěstounské péče. Žadatel se však může zúčastnit přípravy i poté, co mu bylo dítě do péče svěřeno z vlastní iniciativy. Pokud by se však žadatel bez závážného důvodu přípravy nezúčastnil, mohlo by to pro něj mít za následek i vyřazením z evidence žadatelů, toto vyřazení provede buď ministestvo práce a sociálních věcí,nebo krajský úřad, záleží na tom, v evidenci kterého orgánu se žadatel

32

právě nachází.. Přípravu zajišťuje v rámci poradenské činnosti příslušný krajský úřad51,nicméně převzít zajišťování přípravy může také nestátní subjekt, který k výkonu této činnosti získal pověření. V takovém případě bude nutné, aby krajský úřad s nestátním subjektem uzavřel dohodu, na jejímž základě by byla tato služba zajišťována. Náklady přípravy nese pak ten ze subjektů, který přípravu pořádá. Příprava žadatelů je, v mnoha případech, žadateli poněkud podceňována, neboť si nedostatečně uvědomují, že dítě, o které budou pečovat, není zvyklé na „obvyklé“ výchovné prostředí, může se jednat o dítě zneužívané, týrané, mentálně na nižší úrovni aj., takže pééče o tyto děti samozřejmě klade na pěstouny vyšší nároky. V zájmu dítěte pak je, aby přišlo do rodiny, která porozumí jeho potřebám, ví, s jakými problémy se při jeho výchově může setkat, jak se může projevit vliv biologické rodiny a pobyt v ústavu, pokud bude rodina dostatečně poučena a seznámena s problémy, které mohou nastat, tím je pravděpodobnost selhání pěstounské péče menší. Obsahem přípravy, měla by se věnovat otázkám psychologickým, pedagocikým, medicínským a rovněž by také neměla být podceňována sociálně-právní stránka. Co se týče rozsahu přípravy, uvádí se jako minimální délka 48 hod., v praxi se však dle jeho zkušeností často objevuje potřeba přidat další hodiny přípravy, a to až do celkového počtu 75 hodin.52 Tento čas je rozdělen do několika jednodenních přednášek a víkendových setkání. Příprava se uskutečňuje formou přednášek, skupinových diskusí, výcvikových seminářů, zážitkově orientovaných programů, neboť na víkendová setkání mohou být pozvány i rodiny, které již pečují o dítě jim svěřené do pěstounské péče, proto si tak žadatelé mohou zkonfrontovat své poznatky s praxí. Všechny získané informace a poznatky by budoucím pěstounům měly napomoci ujasnit si, zda opravdu se opravdu chtějí stát pěstouny,jakému dítěti by chtěli nabídnou zázemí a pro jaké dítě mají ty nejlepší předpoklady vytvořit dobrou rodinu.

6.5 Rozhodování o svěření dítěte do pěstounské péče Vzhledem ke skutečnosti, že svěření dítěte do jiného výchovného prostředí je velmi závažným zásahem do jeho života, popř. i života jeho rodiny, je toto rozhodování svěřeno soudu, jako nestrannému a nezávislému orgánu. 51 § 11, odst. 2,3 ZSPOD 52 Rotreklová, E.Příprava pěstounů a osvojitelů, jak ji organizuje Trialog, Trialog, Brno 2002, s 13. 33

Řízení o svěření dítěte do pěstounské péče nemá v občanském soudním řádu samostatnou právní úpravu, je podřazeno pod o řízení ve věcech péče o nezletilé ve smyslu ust. § 176 a násl. OSŘ. Věcně příslušný k řízení ve věci v prvním stupni je okresní soud53 . Místně příslušný je soud, v jehož obvodu má nezletilý své bydliště54 . Řízení vede a ve věci rozhoduje samosoudce55 . Řízení lze zahájit na návrh, ale i bez tohoto návrhu. Okruh účastníků řízení vymezuje § 94 odst. 1 OSŘ. Těmito účastníky jsou tedy nezletilé dítě zastoupené opatrovníkem, jeho rodiče, pokud nebyli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, osoby, které měly dítě doposud ve výchově, budoucího pěstouna (manžele pěstouny). V řízení o pěstounské péči je třeba dbát o to, aby účastníci byli náležitě poučeni o významu a účelu této péče. Souhlas rodičů dítěte k jeho svěření do pěstounské péče není vyžadován, dítě samo má však mít vzhledem ke svým možnostem a schopnostem možnost se při řízení k věci vyjádřit. (čl. 12 Úmluvy o právech dítěte) Před rozhodnutím o svěření dítěte do pěstounské péče je soud povinen vyžádat si vyjádření orgánu sociálně-právní ochrany dětí o tom, zda ten, kdo se má stát pěstounem, je osobou vhodnou pro výkon této péče . Cílem je zjištění kvalit budoucího pěstouna orgánem, který má k dispozici potřebné údaje o dítěti a o žadatelích, popř. má možnost si tyto údaje zjistit. Při tom příslušný orgán vychází ze spisové dokumentace a evidence vedené pro účely zprostředkování osvojení a pěstounské péče. Podkladem je i odborné posuzování podle § 27 zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Orgán, který je věcně příslušný k vyjádření, určuje § 18 zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Pokud je pěstounská péče zprostředkovávána ministerstvem, je příslušným orgánem toto ministerstvo, pokud zprostředkování prováděl krajský úřad, podá vyjádření on. V případě, že dojde ke svěření dítěte do pěstounské péče bez zprostředkování, vyjadřuje se obecní úřad obce s rozšířenou působností. Soud však není těmito vyjádřeními jakkoli vázán a může si potřebné údaje obstarat a doplnit i jinak.Soud není vázán ani případným návrhem rodiče, ve kterém rodič navrhuje svěření svého dítěte do pěstounské péče konkrétní osobě.56 O svěření do pěstounské péče soudu rozhoduje rozsudkem(§ 176 odst. 1 OSŘ). Zde je ve výroku uvedeno, že dítě se svěřuje do pěstounské péče pěstounu, nebo do společné 53 § 9 odst. 1 OSŘ 54 § 88 písm. c) OSŘ 55 § 36a) odst. 2 OSŘ 56 Radvanová, S. In Knappová, M., Švestka, J. a kol. Občanské právo hmotné. Svazek III. 3. vydání. Praha : ASPI, 2002, s. 135. 34

pěstounské péče manželů. Neopominutelnou součástí rozsudku je i zrušení ústavní výchovy, či dřívější svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby než rodiče, pokud k tomuto došlo, neboť uvedená výchovná opatření nezanikají dnem právní moci rozsudku o svěření dítěte do pěstounské péče, avšak navzájem se vylučují. Po právní moci rozsudku o svěření dítěte do pěstounské péče a

po právní moci

rozhodnutí příslušného správního orgánu o přiznání příspěvku na úhradu potřeb dítěteje následně rozhodnuto o výživném na toto dítě,které je splatné příslušnému správnímu orgánu 57

6.6 Obsah pěstounské péče – vzájemná práva a povinnosti Obsah pěstounskké péče vychází ze zásady, že dítě sice nepobývá ve vlastní rodině, avšak vzájemná práva a povinnosti spojená s touto vlastní rodinou dítěte zůstávají zachována. Rodiče jsou stále nositeli rodičovské zodpovědnosti, pokud jí nebyli zbaveni, nebyla jim pozastavena, nebo jim nenáleží ze zákona, nebo nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, takže se těchto práv nemůže dovolávat pěstoun. Hlavním úkolem pěstouna je o dítě osobně pečovat. To však neznamená, že dítě musí být v neustálé přítomnosti pěstouna. Podmínka osobní péče o dítě je splněna, pokud pěstoun v době své nepřítomnosti ( zaměstnání, hospitalizace) zajistí péči o dítě jiným způsobem (v úvahu přichází např. pobyt dítěte ve školní družině, zajištění paní na hlídání dětí apod.). V případě, že dítě bylo svěřeno do pěstounské péče jen jednoho z manželů, je druhý manžel, který s ním žije ve společné domácnosti, povinen podílet se na výchově dítěte. 58 Zákon o rodině v§ 45c odst. 2 stanoví, že pěstoun při péči o dítě vykonává přiměřeně práva a povinnosti rodičů, nejedná se však o práva a povinnosti spojené s rodičovskou zodpovědností, neboť dle zákona má pěstoun právo zastupovat dítě a spravovat jeho záležitosti pouze v běžných věcech. V podstatných záležitostech tedy rozhoduje zákonný zástupce dítěte. Pokud však pěstoun nazná, že rozhodnutí rodiče je v rozporu se zájmu jemu svěřeného dítěte, může se obrátit na soud s posouzením ve věci. Tímto je umožněno vyřešit situaci, kdy je třeba, aby zákonný zástupce rozhodl 57 58

od 1.4.2004 je tímto orgánem přísloušný úřad práce, odbor státní sociální podpory Vzhledem k tomu, že se svěřením dítěte do péče svého manžela projevil souhlas 35

v podstatné záležitosti týkající se dítěte, avšak je nečinný, s uvedeným nesouhlasí, nebo není známo místo jeho pobytu. Za těchto okolností může pěstoun podat podnět k ustanovení opatrovníka ad hoc.59 Z rodičovské zodpovědnosti vyplývá také právo rodičů na styk se svým dítětem a naopak právo dítěte na udržování pravidelných osobních kontaktů s oběma rodiči, pokud to není v rozporu se zájmy dítěte. Ve skutečnosti však při těchto setkáních vznikají často velké problémy, jak bude ukázáno níže. Zákon výslovně uvádí, že pěstoun nemá vyživovací povinnost k dítěti

60

( tato zůstává

rodičům). Pěstoun tedy sice nemá vyživovací povinnost z titulu své funkce pěstouna, vyživovací povinnost mu však může vzniknout z jiného titulu, např.z příbuzenského vztahu k dítěti (vyživovací povinnost mezi ostatními příbuznými, tedy prarodičů k dětem).61 Povinnosti dítěte ve vztahu k pěstounovi upravuje ust. § 45c odst. 3 ZOR. Jedná se o obdobu povinností dítěte k rodičům..62 Dítě v pěstounské péči je povinno pomáhat podle svých schopností a možností v domácnosti pěstouna. Konkrétní rozsah pomoci pak záleží na konkrétní situaci, věku dítěte, jeho rozumové vyspělosti, zdravotním stavu a dalších okolnostech, zákon však uvádí, že by se mělo jednat o práci v domácnosti, nepřipadá proto v úvahu například pomoc a spolupráce při samostatné výdělečné činnosti pěstouna. Pokud má dítě vlastní pravidelný příjem (např. výnosy z majetku) a žije s pěstounem ve společné domácnosti, má dále povinnost přispívat i na úhradu společných potřeb rodiny. Mělo by však skutečně jít pouze o příspěvek, nikoli o povinnost dítěte odevzdávat veškerý svůj příjem. Je nutné přihlédnout také k pouze částečné způsobilosti nezletilých k právním úkonům a k tomu, že správa jmění dítěte v podstatných věcech náleží zákonným zástupcům.63

6.7 Kontrola pěstounské péče Kontrola pěstounské péče dle zákona o sociálně-právní ochraně dětí svěřena obecnímu

59 Králíčková, Z. In Hrušáková, M. a kol. Zákon o rodině. Komentář. 3. vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, s. 182. 60 § 45c odst. 2 ZOR) 61 Králíčková, Z. In Hrušáková, M. a kol. Zákon o rodině. Komentář. 3. vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, s. 182. 62 tzv. koadjutoria, které má výchovný aspekt, Králíčková, Z. In Hrušáková, M. a kol. Zákon o rodině. Komentář. 3. vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, s. 183. 63 Králíčková, Z. In Hrušáková, M. a kol. Zákon o rodině. Komentář. 3. vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, s. 183. 36

úřadu obce s rozšířenou působností

64

.V rámci kontroly pěstounské péče jsou zaměstnanci

obce s rozšířenou působností povinni navštěvovat pěstounskou rodinu a dítě, které v ní žije. Při návštěvě se musí prokázat zvláštním oprávněním vydaným obecním úřadem obce s rozšířenou působností, aby bylo zaručeno, že se jedná o osobu, která má pro takovou činnost předpoklady. Návštěvy se uskutečňují v intervalech nejméně jednou za 3 měsíce v období prvních 6 měsíců péče nahrazující péči rodičů, a poté v souladu se zájmy dítěte podle potřeby, nejméně však jednou za 6 měsíců.

Při návštěvách pracovníci vidí, jak dítě v rodině prospívá,

pohovorem s ním i s pěstouny pomáhají řešit i předcházet problémům, které by se mohly vyskytnout. Mezi povinnosti pěstounů ve zvtahu k těmto orgánům je s nimi spolupracovat, na vyžádání předložit listiny a další doklady a poskytnout nezbytné informace, je-li jich třeba pro výkon sociálně-právní ochrany, a umožnit návštěvu zaměstnance obce s rozšířenou působností zařazeného do obecního úřadu. 65

6.8 Zánik pěstounské péče K zániku pěstounské péče může dojít z následujících důvodů: dosažení zletilosti dítěte (bez ohledu na to, jakým zk dosažení zletilosti došlo) úmrtí dítěte nebo pěstouna; společná pěstounská péče zaniká také úmrtím jednoho z pěstounů; pozůstalý manžel zůstává výlučným pěstounem.66 zrušení pěstounské péče rozhodnutím soudu. Co se týká posledního případu, soud tak může učinit pouze z důležitých důvodů, jimiž je např. skutečnost, že pěstounská péče neplní svůj účel, nebo naopak stabilizace rodinných poměrů a tedy možnost navrácení dítěte do péče vlastních rodičů. Soud zruší pěstounskou péči vždy, požádá-li o to pěstoun

67

( neboť předpokladem pro

výkon pěstounské péče je souhlas pěstouna), nemá-li pěsoun nadále zájem pečovat o dítě, nelze jej k tomu nutit a ani by to nebylo v zájmu dítěte. Pěstounská péče zaniká právní mocí rozhodnutí o zániku pěstounské péče.

64 § 19 odst. 5 ZSPOD 65 Pracovníci mohou informace získávat i jinak i jinak,např.vyžadovat zprávy ze školy 66 Králíčková, Z. ,Hrušáková, M. a kol. Zákon o rodině. Komentář. 3. vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, s. 176. 67 § 45a odst. 3 ZOR 37

Rozhodnutím soudu zaniká také společná pěstounská péče manželů v případě zániku manželství pěstounů rozvodem. V tomto případě trvá společná pěstounská péče do doby, něž je zrušena soudem, následně soud rozhodne o tom, komu bude dítě svěřeno. V úvahu přichází především vlastní rodina dítěte,pokud to není možné, soud ve většině případů svěří dítě jednomu z bývalých manželů.

Aktuální stav počtu žadatelů a dětí, východiska do budoucna Dle sdělení pracovniků Magistrátu města Brna požádalo v roce 2002 o zprostředkování pěstounské péče celkem 59 žadatelů, v roce 2006 to bylo již pouze 29 žadatelů. Klesající tendenci jeví i počet dětí, jimž byla náhradní rodinná péče zprostředkována, zatímco v roce 2002 to bylo v rámci Jihomoravského kraje dětí 23, v roce 2006 to bylo již pouze dětí 14. Můžeme tedy vidět, že zájem o klasickou pěstounskou péči klesá a zároveň je čím dál méně dětí, kterým se klasickou pěstounskou péči podaří zprostředkovat (údaje o počtu dětí se však týkaly pouze Jihomoravského kraje, k dalšímu zprostředkování mohlo eventuálně dojít v rámci Ministerstva práce a sociálních věcí). Nemůžeme však zároveň říci, že klesající počet dětí, které se podařilo umístit do náhradních rodin je zapříčiněn klesajícím počtem dětí v ústavech. Skutečnost je spíše taková, že přibývá dětí, které nejsou do klasické pěstounské péče „vhodné“ , a proto mnohdy zůstanou v péči ústavu. A právě zde je nutno upozornit na institut pěstounské péče na přechodnou dobu. Díky jeho detailnějšímu propracovnání (o němž je pojednáno dále) by jistě došlo ke zvýšení počtu žadatelů o pěstounskou péči a děti, pro něž nepřichází v úvahu, ať už z příčin dočasných či dlouhodobých, umístění do klasické pěstounské péče mohly být umísťovány do rodin „profesionálních pěstounů“ a vyhnuly se tak ústavní výchově.

6.9. Hmotné zabezpečení pěstounské péče68 I přes skutečnost, že hmotné zabezpečení pěstounské péče je poněkud nad rámec této práce, bude mu věnována pozornost,vzhledem ke skutečnosti, že stát přispívá pěstounům zatím stále příliš malou částkou v porovnání s náklady na dítě, které se nachází v ústavní výchově. Uvádí se, že dítě v ústavní výchově stojí stát ročně zhruba 200.000,-Kč až 300.000,68

Od 1.1.2007 došlo ke zvýšení příspěvku na úhradu potřeb dítěte i odměny pěstouna 38

Kč69, kdežto náklady na dítě v pěstounské péči jsou zhruba 57.000,- Kč ročně. Kdyby stát příspěvky vyplácené pěstounským rodinám zvýšil i jednou tolik, stále ještě by ušetřil . Z tohoto hlediska se zdá, že ústavní výchova nezletilých dětí je stále preferována před jejích výchovou v rodinném prostředí. Úprava hmotného zabezpečení individuální pěstounské péče byla roce 1995 začleněna do zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (§ 36 – 43). Dle dřívější právní úpravy z č. 50/1973 Sb. Bylo zajímavé pravidlo, podle kterého se v případě společné pěstounské péče manželů odměna pěstouna i příspěvek na úhradu potřeb dítěte vyplácely vždy k rukám ženy. Odměna pěstouna nenáležela v situaci, kdy bylo dítě svěřeno do pěstounské péče prarodičům, ledaže okresní národní výbor odměnu prarodičům výjimečně přiznal z důvodů zvláštního zřetele hodných (například z důvodu nízkého příjmu nebo péče o zdravotně postižené dítě). )70 Dávky pěstounské péče můžeme rozdělit na opakující se, jako je odměna pěstouna, příspěvek na úhradu potřeb dítěte, nebo na dávky jednorázové, vázané na určité situace,jako jsou například příspěvek při převzetí dítěte, příspěvek na zakoupení motorového vozidla). Dávky vyplácí úřad práce, odbor státní sociální podpory, který je místně příslušný k rozhodování o dávkách. Pokud je dítě svěřeno do společné pěstounské péče, náleží dávky pěstounské péče pouze jednomu z manželů.

6.9.1 Příspěvek na úhradu potřeb dítěte Nárok na tento příspěvek má nezletilé dítě svěřené do pěstounské péče. Nárok na příspěvek se však zachovává i po dosažení zletilosti dítěte

71

a to za podmínky, že dítě je

nadále nezaopatřené72, žije s bývalým pěstounem ve společné domácnosti a společně s ním

69 Kovařík, J. Profesionální pěstounská péče, [citováno 10. února 2007]. Dostupný z http://www.vupsv.cz/Newsletter_09.pdf, str.9 70 Pěstounská péče v proměnách času,[citováno 3. března 2007]. Dostupný z http://www.mvcr.cz/casopisy/s/2006/51-52/pril1.html 71 nejdéle však do věku 26 let 72 Nezaopatřené dítě vymezuje § 11 Za nezaopatřené dítě se dle § 11 odst. 1 ZSSP považuje dítě do skončení povinné školní docházky. Poté, nejdéle však do 26. roku věku, je dítě považováno za nezaopatřené, jestliže: ➢ se soustavně připravuje na budoucí povolání, nebo ➢ se nemůže soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz, anebo ➢ z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je neschopno vykonávat soustavnou výdělečnou činnost. 39

uhrazuje náklady na své potřeby. Je-li dítě zletilé, vyplácí se příspěvek přímo jemu, jinak se vyplácí k rukám pěstouna. Za nezaopatřené dítě však podle § 11 odst 3. zákona o státní sociální podpoře nelze považovat dítě, které je poživatelem plného invalidního důchodu z důchodového pojištění. V situaci, kdy dítě požívá důchod z důchodového pojištění (např. sirotčí důchod), nenáleží příspěvek na úhradu potřeb dítěte v plné výši, ale pouze ve výši rozdílu mezi příspěvkem na úhradu potřeb dítěte a sirotčím důchodem. Výše příspěvku na úhradu potřeb dítěte je odstupňována podle věku dítěte a s přihlédnutím k jeho případným zdravotním problémům či postižení. Liší se také podle toho, zda se jedná o dítě zaopatřené či nezaopatřené. Konkrétní výše příspěvku je uvedena v příloze č. 1

Přechod nároku na výživné Vzhledem ke skutečnosti, že se dítě nenachází v péči rodičů, jsou tito povinni hradit výživné. Toto výživné je splatné na účet příslušného úřadu práce, který vyplácí dávky pěstounské péče(§ 45d odst. 2 ZOR). Výši výživného stanoví soud. Příspěvek na úhradu potřeb dítěte se vyplácí nezávisle na skutečnosti, zda vůbec a v jaké výši rodiče výživné hradí, neboť jeho výše se odvíjí od životního minina určeného na osobní potřeby, pěstouni se proto nemusí obávat, že v případě, že by rodič soudem stanovené výživné nehradil, rodina mohla strádat. Vzhledem ke skutečnosti, že výživné je splatné na účet stáního orgánu a nikoliv k rukám pěstounů, odpadá nepříjemné vymáhání tohoto výživného pěstouny po rodičích. Stát tedy pěstounům výplatou dávek pěstounské péče garantuje prostředky pro péči o svěřené dítě v určité minimální výši. Pěstounům (dítěti) však může být vyplácena i částky vyšší a to v případě, že výživné převyšuje výši výši příspěvku na úhradu potřeb dítěte. V tomto případě je tento rozdíl doplacen pěstounovi, příp. I zletilému nezaoptřenému dítěti.. To však v praxi není příliš časté, protože děti svěřované do pěstounské péče obvykle pocházejí ze sociálně slabších rodin.

40

6.9.2 Odměna pěstouna Odměna pěstounu za výkon pěstounské péče bychom mohli označit jako určité ocenění této činnosti. Odměna se pěstounovi vyplácí po celou dobu, po níž náleží příspěvek na úhradu potřeb dítě. Nárok na odměnu má i pěstoun, jestliže svěřené dítě nemá nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte jen proto, že požívá důchod z důchodového pojištění, jehož výše je stejná nebo vyšší než uvedený příspěvek. Konkrétní částky jsou opět uvedeny v příloze 1. Novelou zákona o státní sociální podpoře73 byla s účinností od 1. června 2005 zavedena další dávka státní sociální podpory, a to odměna pěstouna ve zvláštních případech74. Tato dávka náleží pěstounovi, pokud pečuje alespoň o tři děti svěřené mu do pěstounské péče, nebo pečuje-li o dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě vyžadující mimořádnou péči svěřené pěstounovi do pěstounské péče. V tomto případě se zohledňuje časová náročnost péče o tři a více dětí a také námahu, jakou vyžaduje péče o dítě těžce zdravotně postižené.75 Odměna náleží pěstounovi jen tehdy, pokud nebyl po celý kalendářní měsíc výdělečně činný a po celý kalendářní měsíc pečoval o některou z uvedených kategorií dětí. Odměna náleží pěstounovi i po dobu dočasné pracovní neschopnosti, nejdéle však po dobu jednoho měsíce jejího trvání. Výše odměny pěstouna ve zvláštních případech je opět uvedena v příloze č.1. Důležité také je, že odměna pěstouna ve zvláštních případech se pro účely nemocenského a důchodového pojištění posuzuje jako plat. Při výkonu pěstounské péče v zařízeních pro výkon pěstounské péče se pěstounovi poskytuje odměna podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí a nenáleží mu proto již odměna podle zákona o státní sociální podpoře.

6.9.3 Příspěvek při převzetí dítěte Při svěření dítěte do péče pěstounům je jasné, že pro toto dítě bude muset být obstaráno větší množství věcí, bez kterých se toto dítě v rodině neobejde ( postel, skřínky na oblečení i oblečení samotné). Toto znamená velký jednorázový výdaj pro pěstounskou rodinu. K částečnému pokrytí těchto nákladů je určen příspěvek při převzetí dítěte, jehož výše činí 73 zákon č. 168/2005 Sb. 74 § 40a ZSSP 75 V těchto případech je více než pravděpodobné, že pěstoun bude tak vytížen, že již nebude pracovat v zaměstnání. 41

součin částky na osobní potřeby dítěte a koeficientu 4,00 76. Nárok na příspěvek při převzetí dítěte má pěstoun, který převzal dítě do pěstounské péče, nebo osoba, které bylo dítě svěřeno do tzv. předpěstounské péče. Jedná se o jednorázovou dávku a pro jedno dítě náleží jen jednou, tzn. buď při svěření do předpěstounské péče, pokud byla realizována, nebo při svěření do pěstounské péče. Nárok na příspěvek je nutno uplatnit do jednoho roku ode dne převzetí dítěte nebo ode dne právní moci rozhodnutí soudu o svěření dítěte do pěstounské péče, jinak nárok zaniká 77

6.9.4. Příspěvek na zakoupení motorového vozidla Příspěvek na zakoupení motorového vozidla má umožnit pěstounovi, kterému bylo svěřeno více dětí do pěstounské péče, zvládat zvýšené nároky na péči o takové děti. Podmínky pro splnění nároku na výše uvedený příspěvek jsou následující: - pěstoun má v pěstounské péči nejméně čtyři děti - nebo má nárok na odměnu pěstouna z důvodu péče o čtyři děti (tzn. že pro účely příspěvku na zakoupení motorového vozidla se berou v úvahu i již zletilé, avšak nezaopatřené děti), - zakoupil osobní motorové vozidlo nebo zajistil nezbytnou celkovou opravu takového vozidla, - toto vozidlo nepoužívá pro výdělečnou činnost. Příspěvek lze poskytnout i před zakoupením vozidla. Jeho výše činí 70 % pořizovací ceny vozidla nebo prokázaných výdajů na opravy, nejvýše však 100 000 Kč. Zákon o státní sociáoní podpoře

78

stanoví další podmínky a omezení pro poskytnutí příspěvku. Nárok na

příspěvek je nutno uplatnit do jednoho roku ode dne zakoupení nebo zaplacení opravy motorového vozidla, jinak nárok zaniká 79. I přes skutečnost, že škála dávek státní sociální podpory je vcelku pestrá, je nutno opětovně zmínit skutečnost, že náklady na dítě v domově se ročně pohybují v dvojnásobné až trojnásobné výši. V Rakousku například

80

, pokud pěstouni příjmou dítě obtížně umístitelné,

různě znevýchodněné, starší, apod. Dostávají kromě úhrady nákladů spojených s péčí o dítě, 76 v současnosti je to tedy v závislosti na věku dítěte částka 7000 až 10120 Kč. 77 § 54 odst. 3 písm. a) SSP. 78 § 42 ZSSP 79 § 54 odst. 3 písm. b) ZSSP 80 Bubleová, V. Příprava budoucích pěstounů, Rakousky model přípravy pěstounů, Trialog, Brno, 2002, s. 57. 42

finanční odměnu (plat) a plné sociální zabezpečení, jako kdyby byli zaměstnáni. Za úvahu stojí skutečnost, zda by takovéto zaopatření nemohli pěstouni získat i u nás, čímž by došlo ke snížení počtu výše uvedených dětí v ústavní výchově.

7. Pěstounská rodina versus vlastní rodina dítěte Institut pěstounské péče se v podmínkách České republiky a v myšlenkách žadatelů o pěstounskou péči chápe jako dlouhodobá záležitost. Jak bude ukázáno dále, pěstouni vidí jako největší problém kontakt s vlastní rodinou dítěte81, neboť si k dítěti již vytvořili vztah ne nepodobný rodičovskému a pěstounskou péči neberou jako péči o dítě do té doby, než bude možno, aby se vrátilo do vlastní rodiny, ale přistupují k ní způsobem: "Jednou nám to dítě úřady "daly", takže je teď naše a kdyby byli jeho rodiče co k čemu, tak by neskončilo u nás a proto už na něho mají menší /nebo žádné/ právo.“

Při této příležitosti si neodpustím

poznámku týkající se mého, možná i mylného, dojmu, že v některých případech poradní aktivy záměrně vybíraly k žadateli dítě z velmi vzdálené oblasti ČR, za tím účelem "aby na něj jeho rodiče nemohli". K této problematice82 se vyjadřuje i pracovník MPSV, Petr Niederle v článku nazvaném "Jaká je optimální velikost pěstounské rodiny", ve kterém uvádí, že většina pěstounů odmítá spolupráci s vlastními rodiči jim svěřených dětí. Domnívají se, že v průběhu určitého časového úseku, maximálně pak do 3 let od svěření dítěte do pěstounské péče, je v zájmu dětí, aby zákonným způsobem byla omezena možnost styku i rodičovských práv, pokud již nebyla omezena v předchozím období. Za zmínku stojí citace názoru jednoho z pěstounů, který uvádí: " Po zkušenostech s návštěvami biologických rodičů, které byly nepravidelné, zvláště u matky, a narušované babičkou ze strany otce, jme přesvědčeni, že přínos pro děti nebyl téměř žádný. Děti dostaly cukroví a hračku, komunikace dětí s dospělými nebyla moc velká. Otec dával sliby, které následně neplnil. Před jejich návštěvou jsme byli všichni, včetně dětí, nervózní.83 P. Niederle proto přesvědčen, že že biologičtí rodiče mají čas na to, aby si uspořádali své 81 Rotreklová, E. A kol., Příprava pěstounů, a osvojitelů, Dítě v nové rodině, Trialog, Brno, 2002, s 21. 82 Niederle, P.,Jaká je optimální velikost pěstounské rodiny,Náhradní rodinná péče,2000, č. 1, s. 18. 83 Niederle, P., Jaká je optimální velikost pěstounské rodiny,Náhradní rodinná péče,2000, č. 1, s. 18. 43

záležitosti v době , kdy děti jsou v ústavní péči. Po svěření těchto dětí do pěstounské péče by se měl styk, pokud je povolen, omezit na minimum a to např. jednou ročně. S tímto názorem si dovolím nesouhlasit, neboť P. Niederle bezprostředně reaguje na následek, aniž by se zamyslel nad jeho příčinou. Chápu, že styk s rodiči, kteří jsou nezřídka z naprosto odlišné sociální vrstvy, příp. etnika, může působit pěstounům problémy. Těžce se také osvětluje skutečnost (obzvláště malému dítěti), z jakého důvodu za ním chodí rodiče pouze občas na návštěvu. Vše ale

souvisí s již zmiňovaným problémem, že pěstoun si vytvoří k dítěti

rodičovský vztah a nechce, aby mu do jeho stylu života a výchovných vzorců zasahovali vlastní rodiče dítěte s názory odlišnými. V této situaci by se měla uplatnit u nás skoro neznámá a málo používaná mediace. Mediaci by podle mého názoru neměl provádět orgán sociálně-právní ochrany dětí, neboť i když je se situací obeznámen zřejmě nejlépe, přece jenom by mohla jedna ze zúčastněných stran namítat jeho zaujatost. Svou roli také hraje to, že se jedná přece jenom o státní orgán, která by v účastnících mohla vyvolávat (byť i třeba jen podvědomou) nechuť k přijímání jeho návrhů, neboť je stále v lidech zakódováno, že státní orgán jedná přece jenom direktivně, i když se tak jeho představitelé (pracovníci) vůbec nechovají. Otázka mediace tedy otevírá velký prostor pro neziskové organizace, samozřejmě za spolupráce s příslušným orgánem sociálně-právní ochrany. Dále je nutno poukázat na tu skutečnost, že dle P. Niederle mají rodiče dost času uspořádat si své záležitosti. Je však jasné, že rodiče si své záležitosti uspořádat sami nejsou schopni (pokud se zrovna nejedná o případ dočasného umístění dětí z důvodu případ náhlé hospitalizace rodičů), neboť kdyby byli, nebylo by jejich dítě svěřeno do péče jiné osoby. Nikde jinde se již P.Niederle nezmiňuje o tom, že případě svěření dětí do pěstounské péče by mělo být s rodinou dlouhodobě pracováno a působeno na ni, aby se situace mohla změnit natolik, že dítě může být opět svěřeno do péče rodičů. Chápu, že ne vždy by se toto mohlo podařit, avšak byla by zde aspoň nějaká snaha namísto toho, aby byl rodičům zakazován styk s dětmi a vlastně tak obě strany ponechány napospas tomu, jak se nakonec situace vyvine. V této souvislosti je zajímavé poukázat na článek prof Matějčka nazvaný "Soud Šalamounův a pěstounská péče", ve kterém Matějček poukazuje na situaci v Německu, kde je pěstounský svazek vzat pod ochranu zákona následovně :84

84

Matějček, Z.,Soud Šalamounův a pěstounská péče, Náhradní rodinná péče, 2000,č. 44

" Žije-li dítě už delší čas v pěstounské péči a chtějí-li je rodiče pěstounům odebrat, může poručenský soud z moci úřední nebo na návrh pěstouna nařídit, aby dítě u pěstouna zůstalo, jesltiže nebo pokud pro takové nařízení jsou dány předpoklady, a to s ohledem na důvody nebo dobu trvání pěstounské péče.“ Soud ve Frankfurtu nad Mohanem v roce 1984 dokonce rozhodl, že jestliže dítě žije v pěstounské péči delší dobu a není-li nějaký pádný důvod, aby dítě mohlo být z pěstounské péče odebráno, pak požadavek rodiče (opatrovníka) na odebrání dítěte představuje zneužití rodičovského práva. Jako třetí příklad uvádí Matějček rozhodnutí Vrchního zemského soudu v Karlsruhe z roku 197885, který rozhodl, že pokud rodič, ať už z jakéhokoliv důvodu svěří své dítě někomu do péče, může se tento pečovatelský poměr vyvinout ve vztah, který má všechny psychologické prvky dobře fungujícího vztahu mezi rodiči a dítětem. Senát sice uznal, že vlastní matku těžce postihuje, jestliže se musí svého dítěte zříci. Avšak na zákonem zaručené rodičovské právo nemůže být pohlíženo jako na něco odděleného, odpojeného od své funkce, totiž od realizace zájmu dítěte , a proto nemůže sloužit k tomu, aby se jím prosazovaly osobní záležitosti nebo přání některého z rodičů. Poněvadž vyjmout dítě z dosavadní péče by za daných okolností jeho blahu škodilo, nutno dosavadní pouto dětí k jejich pěstounům chránit stejně tak, jako kdyby děti měly pevné pouto ke svým biologickým rodičům. K uvedeným rozhodnutím se nadále vyjadřoval německý Ústavní soud vzhledem ke stížnostem, které byly proti těmto rozhodnutím vzneseny. Dle názoru ústavního soudu jestliže vlastní rodiče se bez pádných důvodů domáhají navrácení dítětě do své péče, přičemž pádnými důvody nemůže být pouhá ochota či přání vlastních rodičů o dítě pečovat, avšak jen vážné nedostatky v samotné pěstounské péči. Ústavní soud dále říká, že už sama doba trvání pěstounského vztahu může vést k nařízení, aby dítě v pěstounské péči zůstalo, dá-li se očekávat těžká a trvalá újma na tělesném nebo psychickém prospěchu dítěte při předáním rodičům. K tomu ústavní soud dodává, že požadavek rodičů na vrácení dítěte je projevem krutosti vůči vlastnímu dítěti a že ústavní stížnost jimi podaná pouze zrcadlí neschopnost rodičů vcítit se do psychiky svého dítěte. Jednání rodičů požadujících vrácení dítěte představuje zneužití rodičovského práva na péči o dítě a znamená závažné ohrožení prospěchu dítěte. Jedná se však o rozsudky poněkud staršího data, posun můžeme vidět o dvě destiletí později a to dokonce na úrovni nikoliv vnitrostátní, avšak v judikatuře Evropského soudu pro 1 s. 37. 85

tamtéž, s. 37. 45

lidská práva, který ve svém rozhodnutí č. 46544/99 ze dne 26. 2. 2002 jednal ve věci Kutzner v. Německo.86 Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že umístění dítěte do náhradního prostředí by mělo být omezeno jen na dobu nezbytně nutnou a jakákoli opatření provázející tuto dočasnou náhradní výchovu by měla být v souladu se základním cílem – opětným spojením rodiny skutečných rodičů a dítěte. S tímto cílem je pochopitelně v rozporu bránění styku rodičů s dítětem, neboť v takovém případě hrozí jejich vzájemné odcizení.

87

7.1 Výzkum českých pěstounských rodin88 Časopis Náhradní rodinná péče v roce 2003 uveřejnil výsedky zajímavého výzkumu stávajícího modelu pěstounské péče v České republice prováděného v letech 1999–2001 v rámci občanského sdružení ISIS a Sdružení pěstounských rodin. Jednalo se o kvalitativní výzkum mezi 50 stávajícími pěstounskými rodinami. Výzkum se zabýval názory a pocity českých pěstounů, kteří provozují tradiční typ dlouhodobé pěstounské péče. Výsledky výzkumu a doporučení, která Irena Sobotková, autorka článku, zmiňuje, do jisté míry dokumentují silné i slabší stránky dlouhodobé pěstounské péče.

Vybraná témata a výsledky výzkumu Jako první otázka bylo zkoumána motivace žadatelů k pěstounství, neboť se jedná a významný dynamicky faktor, který je pro úspěch pěstounské péče velmi důležitý. 86 Svoboda, L. Rozhodnutí evropských soudů a institucí. Soudní rozhledy, 2003, č. 4, 87 I v tomto případě je však třeba přísně zkoumat jakákoli další omezení, jako jsou restrikce rodičovských práv a návštěv. 88 Sobotková, I., Výzkum českých pěstounských rodin, Náhradní rodinná péče,2003, č. 2, s. 28–33. 46

33 % pěstounů uvedlo „pomoc potřebným dětem a sílu vychovat další děti“. 36 % pěstounů uvedlo „bezdětnost“. 20 % pěstounů uvedlo „inspiraci televizními či jinými pořady o potřebných dětech“. Můžeme tedy vidět, že lehce převažuje motivace naplnění vlastního rodičovství, což bývá následně poněkud problematické, jak jsme se mohlo přesvědčit výše, hlavně pokud se pěstouni nezvládnou vlastní rodinou dítětě, i když by na tomto problému mělo být primárně pracováno při přípravě žadatelů o pěstounskou péči. Za rizikové faktory motivace pěstounů Irena Sobotková, jež výzkum hodnotila, považuje: 1/ chceme dítě, abychom byli normální rodina Je však nutno zmínit skutečnost, že praxí psychologů Krajského úřadu Jihomoravského kraje je vyčkání nejméně doby pohybující se kolem roku, kdy je předpokládáno, že žadatelé by se již měli s touto ztrátou vyrovnat a následné psychologické přešetření zda tomu tak opravdu je. Doplnila bych dále, že se takovýmto žadatelům následně zásadně nesvěřuje dítě stejného pohlaví, aby se vyhnuli, jakkoli bezděčnému, porovnávání z něhož by samozřejmě vlastní dítě, které ztratili, vyšlo lépe 3/ nezaměstnanost ženy Další otázkou byla míra informovanosti o dítěti a jeho situaci89 V informovanosti zkoumaných pěstounů panovaly značné rozdíly, neboť informace zprostředkovávaly referentky 90, a nikoliv domov, ve kterém dítě žilo. Většina pěstounů nevěděla o dítěti, o původní rodině, možné dědičné či jiné zátěži, důvodech odebrání dítěte, jeho pobytu v ústavech atd. nic nebo velmi málo. Většina pěstounů se proto vyjádřila v tom smyslu, že kdyby měla více informací o projevech, zvycích, chování atd., mohla předejít problémům. Lépe by dítěti rozuměli a chápali ho. Mnoho pěstounů si myslí, že kvůli malé informovanosti zbytečně plýtvali silami, protože museli postupovat metodou pokus – omyl. Zde bych si dovolila na okraj malou poznámku k neinformovanosti pěstounů. Co se týká zvyků dítěte a jeho pobytu v ústavech, nic pěstounům nebránilo se v příslušném ústavu, kde dítě přebývalo, na toto dotázat. Je pravdou, že o tomto by pěstouny měla informovat příslušná 89 Sobotková, I., Výzkum českých pěstounských rodin,Náhradní rodinná péče,2003 č. 2., s. 28–33. 90 sociální pracovnice 47

socální pracovnice orgánu sociálně-právní ochrany, avšak pokud toto nesplnila, jsou příslušné kroky k nápravě na pěstounech. Následovala otázka významu(pojetí) pěstounství pro pěstouny:

90 % bezdětných rodin uvedlo „naplnění touhy po vlastní rodině“, „nebýt sami“. Tito pěstouni berou často pěstounskou péči jako možnost uspokojení potřeby rodičovství.

Rodiny s vlastními dětmi uvádějí „dát dětem lásku, pomoci jim“.91 Myslím si, že odpovědí můžeme vypozorovat tendenci mnoha pěstounů pěstounů "dítě pro nás", což vlastně zásadně neodpovídá myšlence pěstounství, která by měla vyjadřovat pocit "my pro dítě" Počet dětí a jak s nimi mluvit: Obecně řečeno, rodina má mít tolik dětí, aby mohla poskytnout každému dítěti svébytný, autentický, individuální přístup a vztah. Míra sociálních, emocionálních i zdravotních potřeb je jiná u každého dítěte, a podle jeho potřeb je třeba řešit situaci v pěstounské rodině. Při rozhovorech s dětmi o jejich biologické rodině se většina pěstounů snaží zachovávat známý výrok prof. Matějčka: „O vlastních rodičích nic špatného.“, což je někdy velmi problematické, hlavně pokud rodiče pocházejí z prostředí sociálně neuspokojivého, nebo každou návštěvu dítěti např. slibují, že příště si ho už odvedou a že už budou pořád spolu..... Více rodičů se ale přiklání k odhalení někdy i kruté pravdy a snaží se nic nezastírat, ovšem s ohledem na věk a rozumovou vyspělost dítěte. Soudí se, že bezvýhradně milované a přijaté dítě v pěstounské péči unese i „krutou pravdu“.

Kontakt dítěte s vlastní rodinou Zkušení pěstouni jsou přesvědčeni o tom, že je lepší zcela zamezit kontaktu dětí s biologickými rodiči (výjimku by tvořily jen případy závažně nemocných biologických rodičů). 91 Rodiny s křesťanským zázemím často říkají „nebrali jsme si dítě, protože nám něco chybělo, ale protože nám přebývala láska.“ 48

Tvrdí, že kontakty do 18 let vždy narušují výchovu a přijetí hodnot, které prosazuje pěstounská, za výchovu odpovědná rodina. Po 18 letech se již kontaktu zabránit nedá, ale dítě již snad bude rozumnější a bude mít žádoucí hierarchii hodnot.92 Dle mého názoru je škoda, že se výzkum dále nezabýval skutečností, jaký vliv má toto omezování nebo zakazování styku s vlastními rodiči na děti v pěstounské péči. Je myslím velmi pravděpodobné, že i když budou pěstouni dodržovat zásadu "o vlastních rodičích nic špatného" budou-li zároveň zakazovat nebo omezovat styk dítěte s vlastní rodinou, vypěstují v něm dojem, že na jeho rodičích něco špatného zřejmě je, nebo u nich mohou vyvolat takovou zvědavost a touhu po poznání rodiny, že dítě své rodiče odejde hledat. I nezisková organizace NATAMA93 ve svých materiálech upozorňuje na skutečnost, že tradiční pěstouni pečují o svěřené dítě tak, jako by pečovali o své vlastní, mnohdy pouze s minimální odbornou přípravou a dlouhodobou podporou. Děti, které mají vážnější problémy (tj. jsou starší, postižené fyzicky či mentálně, mají výrazné psychické problémy apod.), se do pěstounské rodiny dostanou spíše zřídka, a pokud ano, často jsou vráceny zpět do ústavu, protože náhradní rodiče dané obtíže prostě nemohou zvládnout. Tento model je podle organizace NATAMA v zemích s rozvinutou péčí o ohrožené přežitý, a to hned ze dvou hlavních důvodů: (1) Takové pěstounství má spíše charakteristiky osvojení, s tím rozdílem, že dítě nemusí být „právně volné“ a pěstouni dostávají od státu jisté finanční prostředky na pokrytí jeho materiálních potřeb.

2.Takto orientovaných pěstounů je ve skutečnosti velmi málo, a tak je možnost (a právo) žít v rodině upřeno velkému množství dětí.

Proto se vyvinul systém profesionální pěstounské péče, která je založena na principech, které se ze zkušenosti s náhradní rodinnou péčí dlouhodobě ukázaly funkční a nosné. Nesouhlasím s tvrzením, že takovýchto pěstounů je ve skutečnosti velmi málo. Takovýchto pěstounů je ve skutečnosti většina a mohli jsme to vidět i na výzkumu Ireny Sobotkové, který byl rozebrán výše. Shrneme-li problematiku dlouhodobé pěstounské péče, dojdeme k závěru, že při žádosti

92 Sobotková, I., Výzkum českých pěstounských rodin,Náhradní rodinná péče,2003, s. 28–33. 93 NATAMA, O pěstounství , [citováno 24. ledna 2007]. Dostupný z http://natama.cz/?sid=1 49

o svěření dítěte lehce převažují motivy naplnění vlastního rodičovství s následným co nejširším vyloučením působení vlastní rodiny dítěte na rodinu pěstouna. Tento dílčí závěr neskýtá valnou naději na skutečnost, že se ve větší míře prosadí institut profesionální pěstounské péče.

8. Pěstounská péče ve zvláštních zařízeních a její vývoj Jak již bylo podotknuto, tento typ pěstounské péče se vyvinul z pěstounské péče v tzv. koloniích.94 Pěstounská péče ve zvláštních zařízeních je kromě nově zavedené pěstounské péče na přechodnou dobu rovněž alternativou k péči ústavní, proto se jí bude podrobněji zabývat. K jejímu znovuobjevení došlo po roce 1963, kdy oproti přísně kolektivistickému pojetí padesátých let začala opět převládat preference náhradní výchovy dítěte v rodině. V roce 1970 byla zásluhou Sdružení přátel SOS dětských vesniček otevřena v Doubí u Karlových Varů první SOS vesnička inspirovaná rakouským modelem, která byla v roce 1973 následována vesničkou ve Chvalčově. 95 V roce 1963 vedle tzv. individuální pěstounské péče zakotvil zákon také výkon pěstounské péče ve zvláštních zařízeních (tzv. kolektivní pěstounská péče). Tato zařízení ovšem musela být zřízena a provozována národními výbory, pod které bylo nutné převést i SOS dětské vesničky. Počet dětí v zařízení zásadně neměl překročit osm dětí. Pěstounovi ve zvláštním zařízení vyplácel měsíční odměnu Okresní národní výbor (ONV) v částce, jejíž výše se odvíjela od počtu dětí v zařízení, jejich věku a zdravotního stavu a náročnosti výkonu pěstounské péče. Odměna však nesměla činit méně než u “individuálních” pěstounů. Z hlediska nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení platily pro pěstouny v zařízení se stanovenými odchylkami stejné předpisy jako pro zaměstnance v pracovním poměru. V roce 1975 se pak sociálně-právní ochrana dětí dostala do širšího rámce sociální péče jako jedna ze služeb sociální péče, kterou stát poskytuje prostřednictvím národních 94 Matějček, Z. a kol. Náhradní rodinná péče. 3.vydání. Praha : Portál, 1999, s. 29. 95 Hovorka, D., Pěstounská péče v proměnách času,[citováno 3. března 2007]. Dostupný z http://www.mvcr.cz/casopisy/s/2006/51-52/pril1.html 50

výborů. Výslovně bylo umožněno, aby pěstoun v zařízení vedle dětí v pěstounské péči pečoval také o děti svěřené do jeho opatrovnictví (poručenství) a aby v zařízení po dohodě s pěstounem mohlo zůstat i zletilé dítě, které má nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte (zejména studující děti). Zvláštní zařízení pro výkon pěstounské péče dostala status účelového zařízení sociální péče, které bylo zřizováno a spravováno ONV. Vyhláškou č. 136/1993 Sb. byla nově upravena odměna pěstouna v zařízení pro výkon pěstounské péče, kterou pěstounovi vyplácel okresní úřad. Výše odměny byla stanovena prostřednictvím násobku částek životního minima pěstouna a dosahovala konstantní výše při péči o jedno až čtyři děti.96 Posléze zvláštní zařízení pro výkon pěstounské péče upravil zákon o sociálně-právní ochraně dětí, jako jeden z typů zařízení sociálně právní ochrany, které mohou být zřizovány okresními úřady, obcemi v samostatné působnosti nebo pověřenými nestátními subjekty. 97 Pěstounovi vykonávajícímu pěstounskou péči v zařízení náleží odměna za jeho činnost.98 Odměnu pěstounovi poskytuje zřizovatel99 Zákon rovněž stanoví práva a povinnosti pěstouna a zřizovatele (§ 45 ZSPOD). Týkají se především hmotného zabezpečení pěstounské péče vykonávané v zařízení, odpovědnosti obou stran za škodu a možnosti dalších osob pobývat v bytě pěstouna. Kolektivní pěstounská péče může být vykonávána také ve vlastním bytě pěstouna. V tomto případě ovšem nejde o zařízení pro výkon pěstounské péče ve smyslu § 39 odst. 1 písm. e) ZSPOD, ale jen o výkon pěstounské péče za podmínek, v nichž se vykonává pěstounská péče v zařízení, s podstatnými odchylkami. Ty spočívají především v nesení povinnosti hradit náklady spojené s opravami a údržbou objektu zařízení a věcí tvořících vybavení zařízení (s výjimkou věcí, kterými zřizovatel byt pěstouna vybavil – tyto věci zůstávají ve vlastnictví zřizovatele a ten tudíž nese náklady spojené s jejich opravami a údržbou). V úvahu samozřejmě nepřipadá ani nutnost souhlasu zřizovatele k pobytu jiných osob v bytě pěstouna. Na rozdíl od zařízení k výkonu pěstounské péče zřízených zřizovatelem, jejichž vlastníkem či nájemcem je zřizovatel a nikoli pěstoun, byt, byť používaný pro výkon kolektivní pěstounské péče, zůstává ve vlastnictví pěstouna. 96 Hovorka, D., Pěstounská péče v proměnách času,[citováno 3. března 2007]. Dostupný z http://www.mvcr.cz/casopisy/s/2006/51-52/pril1.html 97 zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějsích předpisů 98 nikoli však jako odměna pěstouna podle zákona o státní sociální podpoře, nýbrž podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí (§ 46) 99 § 45 odst. 2 písm. b) ZSPOD 51

Specifickou formou zvláštních zařízení pro výkon pěstounské péče jsou SOS dětské vesničky.Zakladatelem SOS dětských vesniček byl Rakušan Hermann Gmeiner. První vesničky vznikaly v Rakousku v 50. letech odtud se rychle rozšířily dál do světa. Zkratka SOS označuje původní název vesniček „Societas Socialis“100 SOS vesnička je určitý soubor domků soustředěný do jednoho místa, přičemž tyto domky jsou vybaveny jako byt pro rodinu s větším počtem dětí,

které

v nich

žijí jako rodinná

skupina v čele

s matkou-

pěstounkou.Matka-pěstounka může mít při výchově ku pomoci i další ženu, tzv. „tetu“. Dále se na výchově podílejí i vedoucí vesničky a pedagogové. Koncepce SOS dětských vesniček je založena na čtyřech zásadách: matka, sourozenci, domeček a vesnička.101 Nejdůležitější osobou je matka-pěstounka. Vzhledemke specifickému instututu jsoou nároky na matku-pěstounku velmi vysoké. Měla by to být žena ve věku od 25 do 40 let, bezdětná, ve výjimečných případech s jedním vlastním dítětem, schopná poskytnout zázemí většímu počtu dětí, odolná vůči psychické zátěži a schoná řešit složité problémy spojené s tak velkým počtem dětí. 102 Stejně jako v případě individuální pěstounské péče i v případě kolektivní pěstounské péče jsou jednotlivé děti svěřovány soudem pěstounovi do péče individuálně. Jejich počet není zákonem omezen, nicméně minimální počet je stanoven v dohodě uzavírané mezi pěstounem a zřizovatelem. Nyní musí být součástí dohody mezi zřizovatelem a pěstounem o výkonu pěstounské péče v zařízení povinně stanoven nejnižší i nejvyšší počet dětí v zařízení, přičemž celkový počet dětí v zařízení nesmí překročit šest dětí, včetně vlastních dětí pěstouna.103 Pěstounovi v zařízení je nově uložena povinnost doplňovat si průběžně odborné znalosti a dovednosti vztahující se k péči o dítě a jeho výchově. Konečně byla též podstatným způsobem navýšena základní výměra odměny pěstouna v zařízení. Jak u zvláštních zařízení provozovaných manželi, tak u SOS dětských vesničkách mají děti vyrůstající v takovéto velké rodině velkou výhodu, neboť dle Matějčka

104

, neboť

100 Bártová, D., Svobodová, M., Vrtbovská, P. Zpráva o stávajícím stavu náhradní výchovné péče o děti a mládež bez rodinného zázemí v České republice, 2002, s. 15 – 16,[citováno 15. března 2007]. Dostupný z www.dom-os.cz. 101 Pospíchalová, L. SOS dětské vesničky: přínosy a problémy. Sociální politika, 1999, č. 5, s. 28. 102 V současné době existují v České republice tři SOS dětské vesničky, a to v Doubí u Karlových Varů, Chvalčově a v Brně-Medlánkách. 103 výjimku tvoří pouze případy svěření sourozenecké skupiny do péče pěstouna v zařízení. 104 Matějček, Z. a kol., Náhradní rodinná péče. 3 .vydání, Praha:Portál 1999, s. 48. 52

jestliže jedno dítě v rodině je jedináček, dvě děti jsou konkurence, tři děti jsou trojúhelník, tak více dětí je "manšaft" čili sehrané sportovní družstvo, kde jeden druhému nepřekáží, nýbrž nahrává. Na druhou stranu už sama početnost rodiny je v dnešní době, kdy je "normální" mít děti nejvíce dvě, jevem natolik nezvyklým, že může uvádět rodinu do sociální izolace a že k ní přitahuje více kritické pozornosti okolí. Přitom toto okolí nemá ani dost informací ani obdobné zkušenosti, abychom mohli od něho očekávat porozumění a účinnou pomoc. Vnějším i vnitřním rozdílem mezi SOS dětskými vesničkami a manželskými pěstounskými rodinami je ovšem i role otce v rodině. Ta posunuje rodiny založené manželským párem blíže k tzv. normálnímu modelu, SOS vesnička je čistě ženskou záležitostí (údržbáře a ředitele nepočítaje). Na druhé straně však zkušenost naznačuje, že že rodiny opírající se o zvláště kvalifikovanou osobnost matky-pěstounky vykazují pozoruhodnou stabilitu. Odpadají mj. rozvody, které jinak u manželských párů nejsou vzácností a které, pokud k nim dojde, vnášejí do výchovné situace svěřených dětí ještě závažnější komplikace, než tomu bývá v běžném modelu dnešní rodiny s jedním či dvěma dětmi. Velkou východou kolektivní pěstounské péče je skutečnost, že osoby tuto péči vykonávající ji považují více za výkon povolání, příp.poslání, takže se nepbrání přijetí dětí s tělesnými u psychickými deficity, dětí jiného etnika a dětí větší sourozenecké skupiny, což u klasických pěstounů spíše bývá výjimkou. Podle Matějčka ukázala psychologická šetření, že do rozsahu "rodičovské lásky" lze pojmout nejvýše 10 dětí, jde-li o děti zvláště výchovně nebo pečovatelsky náročné, tento počet se samozřejmě snižuje.105

9. Pěstounská péče na přechodnou dobu V souvislosti s novelizací ZSPOD byl do úpravy pěstounské péče v zákoně o rodině doplněn specifický institut pěstounské péče na přechodnou dobu a to zákonem č. 134/2006 Sb., ve znění pozdějších přepisů, jímž byl novelizován i zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Pěstounská péče na přechodnou dobu je určena v první řadě dětem, které nemohou ze závažných důvodu dočasně zůstat v péči svých rodičů, avšak existuje předpoklad jejich

105

Matějček, Z. a kol., Náhradní rodinná péče, 3 vydání. Praha: Portál 1999, s. 49. 53

opětovného návratu do původní rodiny106. Dále může být do přechodné pěstounské péče svěřeno dítě do doby udělení souhlasu rodiče k jeho osvojení bez vztahu k určitým osvojitelům nebo do doby rozhodnutí soudu o splnění podmínek nezájmu o dítě ze strany rodičů. V těchto případech je přechodná pěstounská péče jakýmsi předvojem dlouhodobějšího svěření dítěte do pěstounské péče nebo osvojení dítěte. Soud může dítě svěřit do přechodné pěstounské péče pouze na návrh orgánu sociálně-právní ochrany, přičemž nejméně jednou za tři měsíce je soud povinen přezkoumat, zda i nadále trvají důvody pro svěření dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu. Do přechodné pěstounské péče mohou dítě přijmout pouze pěstouni, kteří jsou pro tyto účely zařazeni ve zvláštní evidenci vedené krajskými úřady. Do evidence se zařazují pěstouni, kteří mají na základě odborného posouzení předpoklady pro výkon přechodné pěstounské péče zejména z hlediska její krátkodobosti a péče o dítě krátce po narození. Před zařazením do evidence musí tito pěstouni absolvovat rovněž speciální přípravu k přijetí dítěte do přechodné péče. 107 Základní záměr navrhované právní úpravy byl vytyčen jako snaha podpořit všechny formy náhradní péče o dítě, které dětem umožní vyrůstat v prostředí co nejvíce podobném prostředí rodinnému. Podmínkou k umístění dítěte do této péče by měl být fakt, že se dítě vrátí zpět ke svým rodičům nebo příbuzným, nebo bude svěřeno do péče náhradních rodičů. Tento institut je odvozen od tzv. profesionální pěstounské péče, která v některých zemích existuje. Již na počátku úvah o pasáži novely týkající se tzv. profesionální pěstounské péče bylo zřejmé, že bude vypracována na ryze teoretických základech, neboť v rámci České republiky je pěstounská péče chápána jako dlouhodobá péče o dítě, které nemá předpoklady k osvojení a není v jeho zájmu, aby dlouhodobě pobývalo v kolektivním zařízení náhradní péče. Zároveň vznikají mezi dětmi a pěstouny silné citové vazby, které většinou přetrvají i do doby, kdy pěstounská péče již zanikla. Při pěstounské péči bude délka pobytu dítěte v péči pěstounů omezena časově na dobu, než bude dítě převzato do péče svými rodiči, nebo do doby, než bude o další jeho péči rozhodnuto soudem.108 Význam přechodné a podpůrné pěstounské péče by měl spočívat především v tom, že bude umožněno dětem, které mají zachované dobré citové vazby se svými rodiči a nemohou 106 Kovařík, J. Profesionální pěstounská péče, [citováno 15. března 2007]. Dostupný z http://www.vupsv.cz/Newsletter_09.pdf, s.9. 107 Koťátková, H., Pěstounská péče na přechodnou dobu[citováno 15. března 2007]. Dostupný z http://www.mvcr.cz/casopisy/s/2006/51-52/pril4.html 108 Průšová, L.,Co je tzv. Pěstounská péče na přechodnou dobu,[citováno 10. února 2007]. Dostupný z www.noviny-mpsv.cz 54

po relativně krátkou dobu pobývat z velmi závažných důvodů v jejich péči, aby mohly vyrůstat v rodině, a ne v kolektivním zařízení. Pěstouni by měli určitým způsobem spolupracovat s rodiči dítěte a

na sanaci rodiny.109 Zároveň ale musí mít

podílet se

osobnostní předpoklady pro zvládání mimořádných psychických zátěží vyplývajících z krátkodobosti péče o děti. Je plánováno, že tento institut bude určen pro děti, které se náhle ocitnou bez péče rodičů a tuto péči nemůže poskytnout širší rodina, tj. např. děti z oblastí zasažených přírodními katastrofami110, děti náhle hospitalizovaných rodičů atd. Důvody pro přijetí novely i novela zákona jsou však podle mého názoru poněkud problematické. Osob, které přicházejí žádat o svěření dítěte do pěstounské péče je velmi málo a bohužel často bývají jejich představy o tomto institutu i o dětech, pro které by byla pěstounská péče vhodná, zkreslené. Po seznámení se situací naznají, že takové dítě111 , by zřejmě pravděpodobně nezvládli a od své žádosti upouštějí. Z charakteristiky skupiny dětí, kterým je přechodná pěstounská péče určena, vyplývá, že by se mělo jednat spíše o pečovatelsko-vychovatelskou, vysoce odbornou činnost, poskytovanou v relativně krátkém čase. Shrneme-li tyto poznatky, dojdeme k výsledku, že ze strany žadatelů se prudce zvyšuje zájem o informace o dítěti a jeho rodičích, které mohou přijmout do své péče. Poklesl zájem pěstounů přijmout do péče děti školního věku a děti etnicky odlišné. Stejně tak chybí pěstouni, kteří jsou schopni a ochotni přijmout do pěstounské péče děti s výchovnými problémy a emočními poruchami. Dle dosud shromážděných poznatků mezi pěstouny převládají motivace rodičovské, odpovídající spíše institutu osvojení, nad altruistickými, odpovídajícími pěstounské péči.

Pěstounskou péčí na přechodnou dobu se také zabývá již delší dobu nestátní organizace NATAMA. 112 Ve svých propagačních materiálech upozorňuje, že dítě se narodí úplně bezmocné a dlouhou dobu je odkázané na láskyplnou péči, výchovu dospělých blízkých lidí v prostředí rodiny.

109 Kovařík, J.: Profesionální pěstounská péče, [citováno 15. března 2007]. Dostupný z http://www.vupsv.cz/Newsletter_09.pdf, str. 7 110 Průšová, L., Co je tzv. Pěstounská péče na přechodnou dobu, [citováno 10. února 2007]. Dostupný z www.noviny-mpsv.cz 111 deprivované, s jistým druhem postižení, etnicky odlišné 112 NATAMA,Pěstounská péče na přechodnou dobu, co je a k čemu slouží,[citováno 10. února 2007]. Dostupný z www.emimino.cz/pages/story/5057 55

Podle všech vědeckých poznatků i lidských zkušeností je zřejmé, že tak složitá bytost, jako je člověk, potřebuje velmi dlouho dobu (asi 25 let) k tomu se její mozek vyvinul a naučil správně zvládat myšlení, emoce, sociální integraci a vše další nutné pro positivní, nezávislý šťastný život dospělého člověka ve společnosti. Dítě toto know-how získává prostřednictvím blízkého kontaktu s dospělým člověkem a neustálou správnou interakcí s ním. Pouto mezi ním a rodičem (či blízkým pečovatelem) mu pomůže vše zvládnout a správně dospět. Pokud však vlastní rodina nefunguje, je z výše uvedených důvodů nutné, aby dítě bylo vychováváno i nadále v rodinném prostředí a tehdy přichází na řadu pěstounská péče. NATAMA dále vytyčuje devět základních charakteristik,které jsou typické pro programy profesionální pěstounské péče uskutečňované v různých zemích113 Podíváme se , jak jsou tyto následující charakteristiky uplatnitelné u nás pěstouni jsou profesionálové -tuto skutečnost stanovuje již samotný zákon, vychází se z předpokladu, že by profesionální pěstoun měl splňovat všechny podmínky jako pěstoun „běžný“, avšak vyžaduje se větší rozsah a odbornost přípravy, tento rozsah ani stupeň odbornosti nejsou stanoveny starají se o malý počet dětí - není stanoven maximální počet dětí, o které se profesionální pěstoun má starat, není rovněž stanoveno, zda tento malý počet dětí je včetně vlastních dětí pěstouna3.pěstouni procházejí speciálním výcvikem -otázkou zůstává, kdo tento speciální výcvik bude organizovat, zda se jedná o výcvik jednorázový, případně zda pěstounům v rámci dalšího vzdělávání bude uloženo absolvovat i další výcviky

pěstouni se při své práci řídí plánem terapie a rehabilitace,která je individuální pro každé dítě,pokud je to možné, tak včetně původní rodiny - není jasné, kdo by tento plány vypracovával a následně kontroloval jeho plnění a co by se stalo v případě, že by tento plán nebyl uspokojivě plněn, vzhledem k rozsahu kompetencí a náplni činnosti by tímto byl orgán sociálně-právní ochrany dětí

pěstounům se dostává podpory a to jak emocionální, tak profesionální -v právní úpravě není ošetřena možnost supervize, která by výše uvedený bod 113 NATAMA,Pěstounská péče na přechodnou dobu, co je a k čemu slouží,[citováno 10. února 2007]. Dostupný z www.emimino.cz/pages/story/5057 56

realizovala, v neoficiální rovině je zde široké pole působnosti pro nestátní organizace

pěstounům jsou k dispozici krizové intervenční služby 24 hodin denně - v současnosti opět pouze některé linky provozované neziskovými organizaceni

péči sledují a vyhodnocují sociální pracovníci, kteří mají poměrně malý počet případů -za současného stavu naprosto neuskutečnitelné, obzvláště v menších obcích, kde pracovnice zastává agendu v rozsahu sociálně-právní ochrany, sociální péče, školství i zdravotnictví

důraz je kladen na posouzení a naplňování všech potřeb dítěte -bod vyjadřuje výkon profesinální pěstounské péče v zájmu dítěte, který je již předpokladem svěření dítěte do péče

systém péče je koordinován -chybí přesné určení jak, kým a na jaké úrovni

Vidíme, že uskutečňování výše uvedených zásad bude v praxi skutečně velmi obtížné, neboť není skoro z čeho vycházet a na čem stavět, námitka, že se jedná o institut nový, a proto nelze dopředu odhadnout všechny problémy zde neobstojí, neboť nejsou ošetřeny základní hlediska výkonu profesionální pěstounské péče.

Nároky na žadatele o profesinální pěstounskou péči Je jasné, že pěstounská péče na přechodnou dobu klade vysoké nároky především na budoucí pěstouny. Podle Mgr. Evy Pávkové z Krajského úřadu Jihomoravského kraje, jsou nutné u žadatelů o tento institut následují předpoklady:114 1) naplněné vlastní rodičovství, nebo velmi dobře zpracovaný problém bezdětnosti 2) zkušenosti s výchovou dětí, nejlépe vlastních, příbuzných, nebo alespoň z dlouhodobé 114 Pávková, E., Profesionální pěstounská péče pro a proti, sborník z III. Celostátního semináře NRP, 2003, s. 28. 57

volnočasové činnosti 3) vysoká adaptabilita a frustrační tolerance 4) celková psychosociální zralost 5) ochota dál se vzdělávat a spolupracovat se všemi zaangažovanými (zdravotníci, soc. pracovníci, pedagogocko-psychologické poradny) 6) podpora zbytku rodiny a souznění s přáním dětí, které v ní již vyrůstají

PhDr.Eva Rotreklová z organizace Trialog, která se zabývala i přípravou žadatelů na pěstounskou péči a osvojení poukazuje na skutečnost, že každým rokem absolvovala v jejich sdružení přípravu téměř stovka párů. 115 Z této stovky párů byla zřetelná převaha těch, kteří jednoznačně preferovali adopci. Zájemců o přijetí dítěte do pěstounské péče je velmi málo, mnohdy se pro pěstounskou péči rozhodují ti, kteří s ohledem na svůj věk již naději na adopci nemají, případně touží po dítěti tak moc, že jsou schopni slevit ze svých požadavků a místo osvojení příjmout dítě do pěstounské péče, ale i přesto je většina z nich motivována k trvalému přijetí dítěte do rodiny, tedy k takové situaci, kdy je, pokud možno vyloučen jeho návrat do původní rodiny.116 Mezi těmi, kteří se rozhodli do své rodiny příjmout další dítě, je většina těch, kteří si přejí, aby přijaté dítě nemělo žádné kontakty se svou vlastní rodinou a hlavně, aby v nové rodině zůstalo navždy. Jejich motivace je zaměřena na vytvoření trvalého svazku mezi dítětem a pěstounskou rodinou a z případných kontaktů a vazeb s rodiči pramení pocity nejistoty, jak již bylo poukázáno výše. Dokladem těchto tvrzení je skutečnost, že naprostá většina budoucích pěstounů formuluje ve svých požadavcích často používaný výraz "pěstounská péče bez účasti rodičů". Rotreklová 117poukazuje na skutečnost, že ve společnosti je silně negativní a odsuzující postoj k rodinám, které se nedovedou o své dítě řádně starat a vytvořit si podmínky pro jeho výchovu. Výjimku snad tvoří ti rodiče, kteří se nemohou o dítě postarat ze zdravotních důvodů. Situace je mnohem komplikovanější, pochází-li dítě z jiného sociokulturního prostředí.

115 Rotreklová, E., K tématu přípravy, vzdělávání a supervize v profesionální pěstounské péči In Sborník z III. Celostátního semináře NRP, Brno, 2003, s 48-49. 116 Jestliže je u budoucích osvojitelů první otázka zachování jejich anonymity vůči biologické rodině, u pěstounských rodin je touto otázkou obava z možného kontaktu a styku rodičů s dítětem a pravděpodobnost návratu dítěte do původní rodiny. 117 Rotreklová, E., K tématu přípravy, vzdělávání a supervize v profesionální pěstounské péči In Sborník z III. Celostátního semináře NRP, Brno, 29.-30.9.2003, s. 48-49. 58

Profesionální pěstounská péče by však měla být o komunikaci pěstounů, dítěte a jeho rodičů a o sociální práci s rodinami dysfunkčními s řadou sociálně patologických jevů. Bude proto nutné zapojit do přípravy mnohem více i ostatní členy rodiny. U řady pěstounů není neobvyklá neochota využívat odbornou pomoc a podporu a řada z nich není schopna přijímat zpětnou vazbu. Po přijetí dítěte do rodiny je odborná pomoc vyhledávána většinou až tehdy, když zažité a běžné výchovné prostředky a způsoby rodičovského chování selhávají.118 Schopnost příjmout podporu a supervizi bude tedy jednou z důležitých součástí sebezkušenostního výcviku, který by měl být nezbytnou součástí přípravy budoucích pěstounů, ale také dalšího průběžného vzdělávání pěstounů. Na toto by mělo navazovat zajištění pomoci v akutních situacích a krizová intervence, která by měla být zajištěna odborným pracovištěm, které je pěstounům dostupné a se kterým mají dlouhodobý kontakt. Dalším problémem spojeným s realizací pěstounské péče na přechodnou dobu je otázka financí. Ještě v roce 2004 bylo se k tomuto vyjadřovala v Novinách MPSV Ing. Mullerová následujícím způsobem: „Pochopitelně vím, že ‚práce‘ pěstounů je velmi náročná, proto by toto opatření mělo být spojeno i s patřičným finančním ohodnocením. Je pravdou, že dnes pěstouni pobírají dávku státní sociální podpory, při níž se počítá především s velkou dávkou jejich nadšení a obětavosti. Dnes pěstouni i v individuální péči nejsou zajištěni ani ve stáří, ani v nemoci. Proto tato novela zákona počítá s tím, že by místo dávek státní sociální podpory byla pěstounovi za určitých podmínek přiznávána mzda, čímž by byl zajištěn odvod na sociální a zdravotní pojištění."119 Nutno dodat, že tento záměr nebyl uskutečněn, takže pěstouni, které převzali do péče dítě na přechodnou dobu jsou finančně zajišťováni stejně jako pěstouni, které mají dítě v péči dlouhodobě, tzn. dávkami státní sociální podpory. Součástí pěstounské péče jak klasické, tak i profesionální by měla být také sanace rodiny, jak již bylo uvedeno výše. Že je tento požadavek velmi užitečný a důležitý ukazuje i projekt nestátní organizace Střep, který se uskutečňoval v letech 2000-2002120, i když se nejednalo o rodiny pěstounské. 118 Rotreklová, E., K tématu přípravy, vzdělávání a supervize v profesionální pěstounské péči In Sborník z III. Celostátního semináře NRP, Brno, 29.-30.9.2003, s. 48-49. 119 Vyjádření MPSV,Dítě není houska na krámě [citováno 15. ledna 2007]. Dostupný z http://www.noviny-mpsv.cz/clanek.php?id=311, 120 Bechyňová, V., Sanace rodiny In Sborník z III. celostátního semináře o NRP, Trialog,Brno, 2003 59

Po dobu dvou let bylo sledováno celkem 93 rodin. Ve výsledku bylo dokázáno, že při intenzívní práci s rodinou, došlo např. u dětí, kde byl nařízen soudní dohled k 10% zrušení tohoto dohledu a v 60% nedošlo k nařízení ústavní výchovy. Co se týkalo návrhů na nařízení ústavní výchovy, u 100% rodin nebyla tato ústavní výchova nařízena, a u ústavní výchovy již nařízené došlo v 22% ke zrušení tohoto výchovného opatření. U poslední zkoumané kategorie, jíž bylo nařízení předběžného opatření došlo ke zrušení tohoto opatření v 22%. Na uvedeném výzkumu je vidět, že se práce s rodinou skutečně vyplatí a je plně v zájmu dítěte, aby podobné projekty byly i nadále podporovány a rozvíjeny a to hlavně nestátními organizacemi, neboť je velký nedostatek sociálních pracovníků, kteří by mohli intenzívně a individuálně řešit jednotlivé případy.121

10. Pěstounská péče na Slovensku Na rozdíl od České republiky, kde je pěstounská péče upravena zákonem o rodině, je tento instut na Slovensku upraven zvláštním zákonem a to zákonem č. 265/1998 Z.z.. Hmotné zabezpečení pěstounské péče upravuje nově s účinností od 1. ledna 2006 zákon č. 627/2005 Z.z., o príspevkoch na podporu náhradnej starostlivosti o dieťa. Zprostředkování pěstounské péče, institut profesionální rodiny a působení nestátních institucí v oblasti pěstounské péče upravuje zákon č. 305/2005 Z.z., o sociálnoprávnej ochrane detí a o sociálnej kuratele (dále jen ZoSOD).

10.1 Individuální pěstounská péče Od účinnosti zákona o sociálnoprávnej ochrane detí a o sociálnej kuratele existuje dle slovenské právní úpravy pouze individuální pěstounská péče, neboť výše uvedený zákon zrušil část zákona č. 195/1998 Z.z., o sociálnej pomoci, která upravovala zařízení pro výkon pěstounské péče. Nový zákon č. 305/2005 Z.z. již neumožňuje zařízení pro výkon pěstounské péče zřizovat.122 Shodně s naší právní úpravou má pěstoun právo zastupovat dítě a spravovat jeho jmění

121 Marksová, M., MPSV připravuje metodiku řešení sporných kauz,Sociální práce, Fakulta sociálních studií MU, Brno, 2006, č. 1 , s. 13. 122 Dosavadní zařízení budou nadále fungovat až do skončení důvodů poskytování pěstounské péče dětem, kterým poskytovala péči ke dni účinnosti zákona o sociálnoprávnej ochrane detí a o sociálnej kuratele. 60

může pouze v běžných věcech. Má-li pěstoun za to, že rozhodnutí zákonného zástupce v podstatné věci je v rozporu se zájmem dítěte, může se obrátit na soud, aby přezkoumal soulad zájmu dítěte s rozhodnutím zákonného zástupce v dané věci. Pěstoun má povinnost o dítě osobně pečovat. Přesný rozsah práv a povinností ve vztahu pěstouna k dítěti stanoví soud v rozsudku o svěření do pěstounské péče. Dále soud při rozhodování o svěření dítěte do pěstounské péče určí rodičům (popř. jiným osobám povinným poskytovat dítěti výživné) rozsah jejich vyživovací povinnosti a současně jim uloží povinnost, aby toto výživné poukazovali na účet orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Dle české právní úpravy je o výživném rozhodováno až po právní moci rozsudku o svěření dítěte do pěstounské péče. Zákon výslovně stanoví právo rodičů na styk se svým dítětem svěřeným do pěstounské péče. Pokud se rodiče s pěstounem na výkonu tohoto práva nedohodnou, může jak jeden z rodičů tak pěstoun podat soudu návrh na úpravu styku s dítětem. Dítě může být svěřeno do pěstounské péče jedné osobě, osamělé, nebo i žijící v manželství, nebo do společné pěstounské péče manželů. V posledně uvedeném případě zaniká pěstounská péče rozvodem manželství, avšak soud může na návrh jednoho z bývalých manželů ponechat dítě v jeho osobní péči, je-li to v zájmu dítěte. Návrh na svěření do péče jednoho z bývalých manželů lze podat zároveň s návrhem na rozvod manželství. Zákon výslovně stanoví důvody zániku pěstounské péče. Na rozdíl od české právní úpravy je důvodem pro zánik pěstounské péče umístění dítěte do ochranné výchovy a nástup do výkonu trestu odnětí svobody. Smrtí jednoho ze společných pěstounů se pěstounem dítěte, které bylo pěstounům svěřeno do společné pěstounské péče stává pozůstalý manžel Co se týká hmotného zabezpečení pěstounské péče, na rozdíl od české právní úpravy není výše jednotlivých příspěvků stanovována násobkem, jak je tomu u nás, avšak je stanovována pevnou částkou. Na rozdíl od české právní úpravy existuje na Slovensku jednorázový příspěvek pro dítě, které dosáhlo zletilosti a pěstounská péče tímto zanikla. Nárok na výplatu příspěvku vzniká, pokud pěstounská péče trvala alespoň jeden rok před zletilostí dítěte. Slovenská právní úprava nezná oproti české příspěvek na provoz motorového vozidla. Podstatnými rozdíly oproti českému právu je institut profesionální rodiny, o kterém bude pojednáno dále, výslovné uvedení práva biologických rodičů na styk se svým dítětem svěřeným do pěstounské péče, možnost soudu prodloužit pěstounskou péči až o jeden rok po nabytí zletilosti dítěte, a další. Co se týká zprostředkování náhradní rodinné péče najdeme zde v naší republice opět neznámou, povinnou přípravu dítěte na svěření do náhradní rodinya 61

povinnost poskytnout žadateli všechny potřebné informace o dítěti, se kterým se má seznámit.

Vzhledem ke skutečnosti, že ve Slovenské republice již několik let funguje institut podobný pěstounské péči na přechodnou dobu, je dobré se podívat, na jakých principech spočívá, čím se liší od pěstounské péče na přechodnou dobu a s jakým úspěchem se ve Slovenské republice setkal.

10.2 Profesionální náhradní rodina na Slovensku123 Profesionální náhradní rodina (dále jen PNR) není profesionální pěstounskou rodinou, ale jde o zcela novou větev, která se z právního hlediska řadí pod institucionální formu péče, avšak z pohledu sociálně-psychologického se jedná o jednoznačně o náhradní rodinnou péči. Za legislativním zavedením PNR stojí dr. Rút Erdélyová, která měla v rámci resortu na Ministerstvu školství SR na starosti dětské domovy. Prvním východiskem bylo lépší využití poměru dětí a zaměstnanců ( 1:1,3-1,7).124 Druhým východiskem bylo zprostředkování rodinné péče i dětem, o které projevují formální zájem jejich biologičtí rodiče, a proto dítě není právně volné ani pro adopci, ani pro pěstounskou péči jako takovou, takže do PNR jsou umísťovány děti s nařízenou ústavní výchovou. V roce 1993 byly PNR stručně definovány v Zákoně o školských zařízeních č. 279/1993 Sb. a na přelomu let 1995 a 1996 vzniklo 6 profesionálních rodin, které měly v péči 4x po 1 dítěti, 1x dvě děti a 1x tři děti při dětských domovech v Istebném, Koliňanoch, Bratislavě a Lubietové. Při přechodu Dětských domovů pod gesci Miniterstva práce, sociálnych vecía rodiny přebral institut PNR zákon č. 222/1996 Z.z., o organizaci státní správy, do poloviny roku 1998 však nebyla vydána žádná prováděcí vyhláška, na což reagoval Kojenecký ústav v Žilině a vydal metodické usměrnění pro výkon PNR. V roce 1998 vstoupil v platnost zákon o sociální pomoci č. 15/1998, který institut PNR společně s vyhláškou č. 246/2001 upravoval. Posléze došlo k další novelizaci a to zákonem 123 Roháček. M.Profesionálna náhradna rodina na Slovensku, In Sborník z III. Celostátního semináře NRP, Brno, 2003, s. 48-49. 124 Erdelyová, R. Nebyt sám,Dvojmesačník o náhradnom rodičovstve,[citováno 3. března 2007]. Dostupný z http://www.detskecentrum.sk/dokumenty/Nebyt%20sam%20206.pdf?PHPSESSID=10e0e577 5d46a9cde123c6edd1367fab, s. 6. 62

č.305/2005 Z.z., ve znění pozdějších předpisů, podle kterého se úprava ONR v současné době řídí.

Vymezení PNR

1) Profesionální rodič se stává zaměstnancem DD, o dítě se stará osobně, 24 hodin denně, náleží mu mzda adekvátní jeho vzdělání. O výšce této mzdy rozhoduje ředitel DD na základě platných platových směrnic - v průměru mzda činí 8000,- Sk měsíčně125

2) do PNR mohou být umístěny nejvíce 1-3 děti , přičemž 1 dítě představuje poloviční úvazek (tvůrci zákonu vycházeli ze slovenského průměru na 1 zaměstnance připadá v DD 1,6 dítěte). V případě, že jsou zaměstnání oba manželé může být do PR umístěno až 6 dětí, v případě, že jde o sourozeneckou skupinu, může být tento počet překročen126

3)Děti zůstávají i nadále v péči kmenového dětského domova, jejich právní status se nemění127

4) o svěření dítěte profesionálnímu náhradnímu rodiči rozhoduje ředitel domova, který může v tomto procesu využít i služeb nestátních organizací

5) dítěti umístěnému v profesionální

pěstounské rodině náleží příspěvek ve výši

skutečných výdajů, které jsou na dítě vynaloženy v příslušném dětském domově, tzn. do 10. let věku 3000,- Sk, 10 -15 let 3500,- S, nad 15. let 4000,- Sk a příspěvek na bydlení, který činí 3000,- Sk ročně na každé dítě. 6) partner pracovníka-zaměstnace DD musí projevit písemný souhlas s uvedenou formou výchovy v rodině

Výběr a příprava 125 Roháček, M.,Profesionálna náhradna rodina na Slovensku, In Sborník z III. Celostátního semináře NRP, Brno, 2003, s. 48-49. 126 Náhradná rodinná starostlivost,[citováno 3. března 2007]. Dostupný z http://www.rozumacit.sk/indexrodiny.htm 127 Ústavna starostlivost,[citováno 3. března 2007]. Dostupný z http://www.nahradnarodina.sk/formy-ns/ustavna-starostlivost.html 63

Úplně první PNR se rekrutovali z žadatelů o pěstounskou péči, posléze hlavně díky propagaci PNR v médiích se o tento institut začali zajímat lidí z různých konců Slovenska. Ze strany skeptiků je často slyšet, že je zde velká možnost zneužití. To se až na jednu situaci nepotvrdilo, neboť se jedná o činnost tak náročnou a specifickou, že když byla zájemcům vykreslena v celé své šíři, zůstali většinou pouze skalní zájemci, obzvláště v situaci, kdy bylo potčeva vyvinout z jejich strany enormní úsilí, aby je vůbec nějaký dětský domov přijal.128 Od začátku PNR se vedly diskuse o tom, jaké předpoklady mají zájemci o PNR splňovat. Prosazovaly se dva názory, podle jednoho měli mít akademické vzdělání podle druhého psychologicko - sociální a osobnostní připravenost. Ministerstvo a dětské domovy prosazovaly názor první, občanská sdružení názor druhý. Avšak všechny osoby, které splňují vzdělanostní kritéria ( tj.minimálně středoškolské vzdělání) musí absolvovat přípravu na profesionální rodičovství. Pokud mají žadatelé středoškolské vzdělání, příprava je vedena v rozsahu 60 hodin, pokud mají vysokoškolské vzdělání, tak o 20 hodin méně.129 O skutečnosti, že absolvovali přípravu jejim vydáno potvrzení. Po získání potvrzení musí absolventi podat v krizovém zařízení, nebo dětském domově žádost, že chtějí vykonávat praxi profesionálního pěstouna. Profesionální pěstoun si dítě v domově nemůže vybrat, to mu přidělí vedení domova, avšak rodič se o dítě stará ve vlastní domácnosti. Nakonec však je vždy na řediteli domova jako zaměstnavateli, co bude u uchazečů vyžadovat. Kromě úvodní přípravy je nevyhnutelné také průběné vzdělávání, podpory, poradenství a supervize.

Zkušenosti s PNR

Předseda sdružení Návrat dále upozorňuje na otázku sanace biologické rodiny a návrat dítěte zpět do péče biologických rodičů. Tato situace se promítla i do PNR, která ve většině případů zůstala bez kontextu a návaznosti ve spolupráci s biologickou rodinou. Podle jeho zkušeností se ukázalo, že když se biologičtí rodiče dítěte, kteří s dětským domovem 128 Roháček, M., ,Profesionálna náhradna rodina na Slovensku In Sborník z III. Celostátního semináře NRP, Brno, .2003, s. 48-49. 129 Úřad Topolčany, Náhradna rodinná starostlivost,[citováno 10. února 2007]. Dostupný z http://www.upsvarto.sk/organizacna-struktura-uradu/odbor-socialnych-veci-arodiny/odd-socialno-pravnej-ochrany-deti-a-sp/nahradna-rodinna-starostlivosc5a5/ 64

nekomunikovali i 5 let dozvěděli, že dítě je PNR, zareagovala tak, že si toto nepřejí. Někdy šlo toto do ztracena, někdy se toho podařilo využít ke znovuobnovení kontaktů s dítětem. Většina PNR beze svůj vztah k dětem jako dlouhodobý a s problémy nesou navrácení dětí zpět do biologické rodiny, mohlo by se říci, že tento problém vnímají stejně jako pěstouni. 130

Oproti české pěstounské péči na přechodnou dobu je tedy profesionální rodičovství činností náročnější na iniciativu pěstouna-rodiče, neboť ten sám si musí vyhledat domov, se kterým by mohl vstoupit do jednání o svěření dítěte. Dítě si také nemůže vybtar, toto je mu přidělováno domovem. Výkon činnosti profesionálního rodiče je brán jako pracovněprávní vztah, pěstoun-rodič podléhá řediteli domova, který také ovlivňuje výši "platu" pěstouna. Pěstounovi tedy není vyplácena odměna pěstouna ani příspěvek na úhradu potřeb dítěte v rámci dávek státní sociální podpory,jako je tomu v našich podmínkách. Děti, které jsou těmto pěstounům svěřovány, mají nařízenu ústavní výchovu, tohoto institutu proto nelze okamžitě použít v situaci, kdy rodiče dítěte nejsou např. ze zdravotního hlediska, které nebude dlouhodobé, péče o dítě. Po dle občanského sdružení Návrat s slov jeho předsedy Mgr. Marka Roháčka sice vedení dětských domovů tvrdí, že poskytují rodinám podporu, avšak činnost zahrnuje spíše kontrolu, nepracuje se s důvěrou, vedení domovů nepožívá přirozenou autoritu rodin a je s nimi spíše v konfliktu.131 Toto občanské sdružení organizuje proto 1x do měsíce svépomocné kluby náhradních rodin, poskytuje individuální poradenství, skupinové vzdělávání a rekondiční trénink. Navrhuje také systém pravidelné a povinné supervize ze strany DD a to minimálně 1x do měsíce. Vidíme proto, že i ve Slovenské republice je prostor pro práci neziskových organizací široký a vzhledem k tomu, že se nejedná o instituci státní, bude dle mého názoru pěstouny i lépe přijímána.

11. Úvahy de lege ferenda Návrh nového občanského zákoníku

130 Roháček, M.,Profesionálna náhradna rodina na Slovensku In Sborník z III. Celostátního semináře NRP, Brno, 2003, s. 48-49. 131 Roháček, M., Profesionálna náhradna rodina na Slovensku, In Sborník z III. Celostátního semináře NRP, Brno, 2003, s. 48-49. 65

Návrh nového občanského zákoníku se rodinný právem zabývá v části druhé, pěstounská péče je konkrétně upravena v části druhé, hlavě III (nazvané „Poručenství a jiné formy péče o dítě“).132 Rozhodnutí o svěření dítěte do péče pěstouna (i rozhodnutí o svěření do předpěstounské péče) bude svěřeno, na rozdíl od stávající právní úpravy, zásadně soudu, a to s ohledem na fakt, že i v těchto případech začasté jde o odloučení dětí od rodičů proti vůli rodičů. Stávající právní úprava nehovoří o skutečnosti, na jaký časový úsek je dítě do pěstounské péče svěřováno. Nový občasný zákoník však tuto dobu výslovně vymezuje, předpokládá zásadně krátkodobou péči, pokud je však zřejmé, že tato péče dítěti prospívá a má proto mít dlouhodobější a nikoli jen přechodný charakter, rozhodne soud o svěření dítěte do péče osoby bez časového omezení. Je proto na soudu, aby se opakovaně, tj. vždy znovu k situaci svěřeného dítěte vracel (např. z podnětu pečující osoby) a zvažoval, zda je na místě prolongace, anebo spíš jiná možnost. To, že soud stanoví jen určitou omezenou délku trvání svěření dítěte do péče jiné osoby, by mělo zajistit, že vždy po určité době přezkoumá, zda není na místě jiné pro dítě vhodnější řešení. Především by se mohlo jednat o návrat dítěte do vlastní rodiny anebo, bude-li pravděpodobné, že tento návrat není reálný, svěření dítěte do péče bez časového omezení (tedy pěstounské péče) Dítě může být svěřeno do péče jiné osoby, což je kterákoliv fyzická osoba, jež není ani rodičem a ni poručníkem dítětě. Co se týká svěření dítěte do péče jiné osoby, zůstávají vesměs shodné. Jako prvnotní se zde opět vyzdvihuje zájem dítěte a osobnostní kvality osoby, do jejíž péče má být dítě svěřeno. Nezměněn zůstává i rozsah práv a povinností pěstouna.133 Je především povinen o dítě osobně pečovat a chránit jej, zastupovat dítě a rozhodovat může, tak jako v současné době, pouze v běžných každodenních záležitostech dítěte. Přesný rozsah práv a povinností pěstouna vůči s dítěti, které mu bude svěřeno, popř. i vůči jeho rodičům nebo poručníkovi a dalším osobám dítěti blízkým, by však měl přesně vymezit svým rozhodnutím soud, který o svěření dítěte rozhoduje. Na soudu bude rovněž vymezení rozsahu práv a povinností rodičů nebo poručníka ve vztahu k rozsahu práv a povinností pěstouna, čímž by se mělo předejít sporům o výkon jednotlivých práv a povinností mezi rodiči (popř. poručníkem) na straně jedné a

132 Dostupný na www.juristic.cz, včetně věcného záměru a důvodové zprávy 133 Není rozdílu mezi právy a povinnostmi osoby, do jejíž krátkodobé péče bylo dítě svěřeno, pro „klasického „pěstouna i pro pěstouna, který pěstounství vykonává jako své povolání , tzn.profesionálního pěstouna 66

pěstounem na straně druhé. V důvodové zprávě se dovídáme, že úprava styku rodiče s dítětem svěřeným do péče jiné osoby dosud scházela, přičemž se mělo za to, že takový styk je vcelku bezproblémový (osobou, které dítě bylo svěřováno, byla zpravidla osoba příbuzná, nejčastěji babička dítěte). Tak tomu ale zdaleka vždy být nemusí, neboť institut svěření do péče má být využíván i často v konfliktních situacích. Proto je třeba výslovné zákonné úpravy. V tomto případě by soud měl reagovat co nejdříve,nejlépe okamžitě, důvodová zpráva proto navrhuje institut předběžného opatření: Lze rovněž zvážit udělení zvláštního práva odepřít rodiči styk s dítětem, pokud se dítě styku brání. Výkon takového práva by byl podmíněn uplatněním práva navrhnout, aby soud neprodleně zasáhl. I v novém občanském zákoníku se objevuje institut profesionální pěstounské péče, zákon v této souvislosti pracuje s pojmem

„výkon péče o děti jako povolání“. Výkon

pěstounství jako povolání společně se znakem neurčenosti časového trvání této péče jsou o jedinými znaky vyplývajícími přímo ze zákona, kterými bychom mohli odlišit odlišují od „neprofesionálního“ V zákoně je rovněž zahrnut požadavek vyšší úrovně odborných znalostí a schopností pěstouna a jeho „citová neangažovanost“ čímž se samozřejmě nemyslí, že bude ke svěřenému dítěti chovat jakkoliv necitlivě, pouze je naznačena skutečnost, že by si pěstoun neměl vzhledem k dítěti vytvořit vazby, podobné rodičovským. Stejně jako současná právní úprave profesionálního pěstounství, je i právní úprava návrhu občanského zákoníku velmi stručná a nepropracovaná,. Je zde pouze vyjádřeno, že profesionální pěstoun by měl splňovat jisté odborné předpoklady, neměl by s dítětem navázat rodičovské vztahy. Důvodová zpráva se dále zabývá pouze řešením otázky zaměstnání pěstouna, tedy kdo by připadal v úvahu jako jeho případný zaměstnavatel.134 Další podrobnosti výkonu pěstounské péče, týkající se např. zabezpečení pěstounské rodiny zde nejsou řešeny. Je možné, že úprava bude dále rozpracována s ohledem na skutečnost, jaký bude zájem o profesionální pěstounskou péči a jaké budou problémy a nutné požadavky s odstupem určitého času, je však otázkou, zda by tato metoda pokus-omyl byla 134

/ Dle důvodové zprávy přichází v úvahu následující možnosti:

➢

profesionální pěstoun by byl zaměstnancem státu (soud by jej tedy za pěstouna prohlásil) profesionální pěstoun by nebyl zaměstnancem státu, takže by pracoval samostatně pod dohledem soudu, popř. orgánu péče o děti ➢ profesionální pěstoun by byl zaměstnancem nestátní organizace zabývající se profesionálním pěstounstvím a do funkce profesionálního pěstouna by byl ustanoven soudem. ➢

67

zrovna efektivní. V návrhu nového občanského zákoníku nadále není řešena otázka výživného na děti v pěstounské péči. Tato skutečnost je v současné době řešena tím, že rodičům je stanoveno výživné splatné na účet úřadu práce, tzn. orgánu, který vyplácí dávky státní sociální podpory, mezi něž patří i odměna pěstouna a příspěvek na úhradu potřeb dítěte v pěstounské péči, i když tyto dávky jsou odvislé o životního minima osoby, nikolv od skutečnosti, zda rodiče výživné platí, nebo neplatí. Není však stanoveno, zda se bude pokračovat podle současného schématu, tzn. stanovení výživného na účet úřadu práce, či jestli bude pěstounům vyplácen příspěvek a zároveň bude stanoveno výživné splatné na jejich účet. Zde by však dle mého názoru byl velký problém s vymáháním těchto částek, neboť by jistě nepřispívalo k dobrým vztahům mezi pěstounem a rodičem, kdyby pěstoun musel po rodiči toto výživné jako oprávněná osoba vymáhat.

Závěr Na pracovišti Magistrátu města Brna, odd. péče o rodinu a děti, referátu náhradní

68

rodinné péče, není do dnešní doby evidován žádný žadatel o pěstounskou péči na přechodnou dobu. Pracoviště do současné doby dokonce nenavštívil ani žádný zájemce, který by se chtěl o tomto institutu informovat. Příčinu můžeme vidět hned několik. Především v tom, že současní žadatelé vnímají pěstounskou péči stále jako dlouhodobou záležitost a také se jako velký problém jeví styk biologických rodičů s dítětem. Pěstouni si za dobu péče o dítě k němu vyvinou rodičovský vztah a proto jim nepříjde správné, když jim biologičtí rodiče zasahují do jejich výchovných vzorců a rodinných hodnot, neboť dítě stále vychovávají oni ve své rodině a berou je jako "jejich". Dalším problémem je požadavek na psychickou „nezaangažovanost“ žadatelů. Dle mého názoru najde jenom málokterý člověk, který se sice o dítě v případě potřeby postará, ale zároveň, až nastane čas, bude schopen ho bez veškeré lítosti odevzdat zpět biologickým rodičům, obzvláště v případě delší péče o dítě. V úvahu přichází snad některé hluboce věřící rodiny. V právní úpravě chybí podrobnější rozpracování psychologické přípravy žadatelů o pěstounskou péči na přechodnou dobu, vychází se pouze z toho, že by měla být ve větším rozsahu než u pěstounů klasických. Obrovská zodpovědnostleží na psycholozích krajských úřadů, kteří musí vybrat profesionálního pěstouna odpovídajících kvalit za podmínek a v čase stejném jako u klasických pěstounů. Otázkou dále zůstává, pokud by jako pěstoun pracoval rodič mající vlastní děti, zda a jak budou tyto děti reagovat na skutečnost, že čas od času budou mít v rodině "návštěvníka", který může být z jiného sociálního prostředí než ony, může mít určitý handicap atd., Tato otázka je na posouzení psychologů příslušného krajského úřadu, avšak myslím si, že mnoho pěstounů majících vlastní rodinu se o pěstounskou péči na přechodnou dobu zajímat nebude. Ve vymezení podmínek, za kterých by dítě mohlo být do pěstounské péče na přechodnou dobu svěřeno, se objevuje i problém přírodních katastrof. Naštěstí se na území České republiky tolik přírodních katastrof, kdy by dítě zůstalo bez jakékoliv péče, nevyskytuje, avšak pokud bylo myšleno, že by se profesionální pěstounská péče mohla využít i u dětí-ciziců, chybí mi v tomto případě jakákoliv právní úprava. Velkým problémem se mi jeví být finanční zajištění pěstounské péče na přechodnou dobu. Vzhledem ke skutečnosti, že pěstoun by měl být připraven k přijetí dítěte neustále se mi jeví, že by neměl být zaměstnán v trvalém pracovním poměru, neboť si nedovedu představit, jak by zaměstnavatel toleroval zaměstnancovu nepřítomnost např.v případě, že by pěstounka obdržela do péče kojence s výhledem " na dobu neurčitou". 69

Nedovedu si dále představit, že by jako profesionální pěstouni pracovali oba manželé, neboť odměna pěstouna ve výši 3126.-Kč měsíčně za jedno dítě neskýtá optimální zajištění rodiny ani zdaleka. Z tohoto důvodu nebude zřejmě jako profesionální pěstoun pracovat ani osamělá osoba, pokud by nebyla ještě dostatečně finančně zajištěna z jiných zdrojů. Ve výsledku po náročném posuzování žadatelů, ještě náročnějším psychologickém výcviku a dalším průběžném vzdělávání, neustálé spolupráci se státními orgány (neboť si přiznejme, že sociální pracovníci jsou v našem státě stále vnímáni při nejmenším jako osoby, se kterými je nutno spolupráci "přetrpět", nikoliv jako spojenci a rádci v problémech) a nutností profesionálních pěstounů pružně reagovat na nastálé situace spojené s okamžitým přijetím dítěte do jejich péče, je tedy jejich snažení ohodnoceno částkou něco málo přes 3000,- Kč jako odměnu pěstouna za jedno dítě v pěstounské péči. To znamená, že zákon vyžaduje špičkově vycvičené profesionály, avšak ohodnocené velmi neprofesionální částkou............ Dále chybí jakákoliv zmínka o koordinaci tohoto institutu. Pěstouni by měli mít k dispozici krizovou linku, nebo alespoň by měl být ustanoven orgán, či pracovník, na něhož by se v případě potřeby mohli obrátit v kteroukoliv denní či noční hodinu. Není zde žádná možnost supervize a poradenství pro profesionální pěstouny, chybí tedy vymezení jakéhokoliv „pozadí“ výkonu pěstounské péče. Hlavním důvodem, pro který byla pěstounská péče na přechodnou dobu uzákoněna, byla kromě alternativy k "ústavnímu zaopatření" i skutečnost, aby dítě zůstalo v prostředí, ve kterém bylo zvyklé, tzn. aby nemuselo měnit školu, zvykat si na nové kamarády a tak dále, tzn.že by jako profesionální pěstouni měla fungovat alespoň jedna osoba na zhruba 50 km (lze li to takto nadneseně říci). Za stávajících podmínek bude zázrak, zda se najde alespoň jeden pěstoun-profesionál v celém bývalém okrese. Dle mého názoru byla tedy novela zavádějící do zákona o sociálně-právní ochraně institut profesionální pěstounské péče zavedena z toho důvodu, aby bylo možno poukázat na to, že i náš zákon umožňuje umístit dítě jinam, než do dětského domova. Avšak zcela mimo okraj se ocitla otázka motivace profesionálních pěstounů, neboť i když by se některý žadatel rozhodl potlačit v sobě roli "rodiče přijatého dítěte" a absolvuje všechny předepsané "procedůry" předepsané zákonem pro budoucího profesionálního, jsou pro něj naprosto demotivující podmínky, za nichž by profesionální pěstounskou péči vykonával. Snad proto od 1. 6. 2006 do současné doby, tj. za období 10 měsíců, v Brně-městě neprojevil o profesionální pěstounskou péči zájem žádný žadatel. Ve výsledku nelze než 70

nevzpomenout na známe pořekadlo o "nažraném vlku a koze, která zůstala celá". Uvedená situace tedy naznačuje, že institut pěstounské péče na přechodnou dobu, tak jak je v současné době uzákoněn, nevyhovuje a proto ani neřeší situaci dětí, které by mohly být do pěstounské péče na přechodnou dobu svěřeny. Dalo by se možná i říci, že současná právní je poněkud v rozporu se zájmy dítěte, neboť se jen velmi těžko budou hledat pěstouni, kterým by dítě na přechodnou dobu mohlo být svěřena o dítě tedy bude muset být umístěno do ústavní péče. Zákon by měl v první řadě pečlivěji vymezit požadavky na profesionálního pěstouna, včetně délky, obsahu a rozsahu přípravy, dále by se měl zaměřit na způsob jejich zabezpečení, včetně např. otázky pojištění, pokud bude muset zůstat profesionální pěstoun s dítětem delší dobu doma. Dále je nutno se zaměřit na otázku, zda by nebylo vhodnější, aby profesionální pěstouni za výkon pěstounské péče pobírali plat a nikoliv dávky státní sociální podpory a pěstounská péče na přechodnou dobu tedy byla pojímána jako zaměstnání. Za další je dle mého názoru nutno zabezpečit pro profesionální pěstouny zázemí z hlediska poradenství, ať už se jedná o speciální instituce/ psycholog/, krizovou linku s možností přístupu 24 hodin denně, nebo pracovníka orgánu sociálně-právní ochrany dětí, který by měl mít na starosti v rámci své pracovní náplně pouze náhradní rodinnou péči, aby jím poskytované služby mohly být efektivní. V neposlední řadě by měl být také brán zřetel na rodinu dítěte, kam by se mělo vrátit, na mediaci mezi touto rodinou a rodinou pěstouna ( a to nejen pěstouna na přechodnou dobu, ale i pěstouna „klasického“) její terapii, rehabilitaci a sanaci, toto by mohlo být v kompetenci nestátních organizací ve spolupráci s orgány sociálně-právní ochrany. Pokud tedy bude pěstounům vytvořeno zázemí a přiznány určité jistoty, bude dle mého názoru i větší zájem o pěstounskou péči na přechodnou dobu.

Resume In the Czech Republic today, there are too many children found in an institutional care. Because of this fact,she is criticised for a long time. Consequently, the amendment in

71

the Social children’s security law has been approved in June 2006. This amendment innovates a new institute called „the temporary foster care“ which means a professional foster care. The main goal of my thesis is to find out, if there are any good conditions for an adoption of this institute into the legal system,what are the conditions for the driving ,background and what is actually an interest about the temporary foster care. The foster care is defined as a special form of an alternative family background intermediated,driven and controlled by the state or as an environment evocated the family. The care is also guaranteed by the creature comforts. The main purpose of the foster care is to provide an upbringing of a child in a family background,if they couldn’t stay in their own families,because their parents are unable or don’t want to look after them. The main aim of the foster care is to provide a personal care to a child,the same like in own family. Parents have still their parental responsibilities, alimental duty and a justify to keep in touch with their child The foster care in the Czech Republic can be divided into few parts. The first part is an individual foster care, because a child is in a care of a single person or a marriage couple,it is expected, that the foster parent or parents look after the child for a longer time. The Second part is a collective foster care, performed in special houses (this care is qualified as a job) or in SOS children villages, where a foster-mother looks after them. The third part is new.It is a temporary foster care. A child is commited to a person for a period of time, until the circumstances which caused,that the child can´t stay with its family has gone. A fundamental problem of the foster care we can find in the relationship between foster-parents and own parents of a child. Foster-parents are not use to cooperate with child´s own family. They don‘t like the visits of the child parents, they claim,that the child‘s family disturbs the upbringing. The relationship between child and foster-parents is almost close to an adoption. The foster-parents create a relation to the foster-child,similar as their own children, especially if the child is in foster family for a longer time. In comparison with the opinion by the representative the Ministry of Labour and Social Affairs, there could be some mediation between this two subjects. The foster-parents have to be aware of the fact, that the children, they look after, have a justify for a contact with their own families. There should be some organization helping a child‘s family with therapeutical methods to „recover them into the state“, where they could look after their children by themselves and this should be done as fast as possible. 72

As we talk about the temporary foster care, we can find few important deficiencies (e.g. strictness of coordination, consultancy, support,requirements or a necessity of additional educations for applicants). The support means nonstop help line and psychological support. There is an arrangement of the temporary foster care in a bill of the new Civil Code written a very briefly as well.The Civil Code determines only, that the applicant for the temporary foster care should fulfil any special qualifications and that the applicant shouldn´t create a parental relationship to a child. An explanatory report to the Civil Code clarifies, who will be the possible employer of the temporal parent,only. In this new Code, an alimental duty with help of the legal assignment is totally absent. In comparison with The Slovakia, there is a project called „a professional foster parenting“ running for few years,already. Here you can find an obvious similarity to the temporary foster care. An applicant must be at least at the secondary level educated. He/she has to pass through a preparation and then will receive a certificate. With this certificate he/she can ask for taking care of a child placed in a foster-home. Contrast to the temporary foster care the professional foster-parent works as an employee of the foster-home. The next difference is, that all the children in professional foster-families are under an institutional care. The professional fosterparent is liable to the director of the foster-home.. The temporary foster care in the Czech republic suffers by the lack of more sophisticated details in a legal arrangement, especially the competencies and the conveniencies for possible temporal foster parents, so the possible applicants are not motivated at all. And that is propably the reason, why nobody ever applied for the temporary foster care up to the present day and there is also no interest in gaining more information about the temporary foster care. At present is evident, that implementation of the temporary foster care went astray, and is totally ineffective. This situation is out of an interest of the children, that should be brought primarily up in the family. As a solution, it is necessary to take measures, that will fortify and specify a position of the temporal foster-parents. These measures should ensure the support and the help to them and also could raise the interest of the applicants and reduce the number of the children in the foster-homes. Použitá literatura 1) Aktuální otázky náhradní rodinné péče: sborník z III. celostátního semináře NRP. Brno: Trialog, 2003

73

2) Bechyňová, V.,

Sanace rodiny In

Sborník z III. celostátního semináře o NRP,

Trialog,Brno, 2003 3) Brabenec, F. In: Novotná, V., Burdová, E., Brabenec, F. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Komentář. 2. vydání. Praha : Linde, 2002, s. 122. 4) Bubleová, V. Historický vývoj péče o opuštěné děti. Náhradní rodinná péče, 2000, č.1, 5) Bubleová, V. Příprava budoucích pěstounů, Rakousky model přípravy pěstounů, Trialog, Brno, 2002 6) Dunovský, J. Pěstounská péče: současnost a perspektivy. Sociální politika, 1993 7) Hrušáková, M. a kol. Zákon o rodině. Komentář. 3. vydání. Praha : C. H. Beck, 2005. 8) Knappová, M., Švestka, J. a kol. Občanské právo hmotné. Svazek III. 3. vydání. Praha : ASPI, 2002. 9) Komenský,J.A. Informatorium školy mateřské in Matějček, Z.Náhradní rodinná péče,3. vydání, Praha:Portál 1999 10) Králíčková, Z. Pěstounská péče a její místo v rámci institutů náhradní výchovy v právním řádu České republiky. Právny obzor, 2001, č. 5 11) Marksová, M., MPSV připravuje metodiku řešení sporných kauz,Sociální práce, Fakulta sociálních studií MU, Brno, 2006, č. 1 12) Matějček, Z. a kol. Náhradní rodinná péče. Praha : Portál, 1999. 13) Niederle, P. Jaká je optimální velikost pěstounské rodiny? Náhradní rodinná péče, 2000, č. 1 14) Pávková, E., Profesionální pěstounská péče pro a proti, sborník z III. Celostátního semináře NRP, 2003, s. 28. 15) Paziarová, H. Nové formy pěstounské péče v zahraničí. Náhradní rodinná péče, 2003, č. 1 16) Piskačová, K.Systém pěstounské péče ve Velké Británii.Náhradní rodinná péče, 2004, č. 3 17) Radvanová, S. In Knappová, M., Švestka, J. a kol. Občanské právo hmotné. Svazek III. 3. vydání. Praha : ASPI, 2002 18) Roháček. M.Profesionálna náhradna rodina na Slovensku, In Sborník z III. Celostátního semináře NRP, Brno, 2003 19) Rotreklová, E. Příprava pěstounů a osvojitelů,jak ji organizuje Trialog, Trialog, Brno, 2002

20) Rotreklová, E., K tématu přípravy, vzdělávání a supervize v profesionální pěstounské péči In Sborník z III. Celostátního semináře NRP, Brno, 2003, 21) Sobotková, I., Výzkum českých pěstounských rodin, Náhradní rodinná péče,2003, č. 2 74

Internetové zdroje 1) Bártová, D., Svobodová, M., Vrtbovská, P. Zpráva o stávajícím stavu náhradní výchovné péče o děti a mládež bez rodinného zázemí v České republice, 2002, s. 15 – 16,[citováno 15. března 2007]. Dostupný z www.dom-os.cz.

2) Erdelyová, R. Nebyt sám,Dvojmesačník o náhradnom rodičovstve,[citováno 3. března 2007]. Dostupný z http://www.detskecentrum.sk/dokumenty/Nebyt%20sam%20206.pdf?PHPSESSID=10e0e5775d46a9cde123c 6edd1367fab, s. 6.

3) Hovorka, D.Pěstounská péče v proměnách času[citováno 3. března 2007].Dostupný z http://www.mvcr.cz/casopisy/s/2006/51-52/pril1.html) 4) Internetové stránky Jihočeského kraje, Hlavní formy náhradní rodinné péče[citováno 10. března 2006]. Dostupné z http://www.kraj-jihocesky.cz/index.php?par%5Bid_v%5D=369&par%5Blang%5D=CS 5) Koťátková, H., Pěstounská péče na přechodnou dobu[citováno 15. března 2007]. Dostupný z http://www.mvcr.cz/casopisy/s/2006/51-52/pril4.html

6) Kovařík, J. Profesionální pěstounská péče, [citováno 10. února 2007]. Dostupný z http://www.vupsv.cz/Newsletter_09.pdf, str.9

7) NATAMA,Moderní pojetí pěstounské péče (profesionální pěstounská péče)

[citováno

10.února 2006]. Dostupný z http://www.natama.cz 8) NATAMA, O pěstounství , [citováno 24. ledna 2007]. Dostupný z http://natama.cz/?sid=1

9)

Náhradná

rodinná

starostlivost,[citováno

3.

března

2007].

Dostupný

http://www.rozumacit.sk/indexrodiny.htm 10) Průšová, L.,Co je tzv. Pěstounská péče na přechodnou dobu,[citováno 10. února 2007]. Dostupný z www.noviny-mpsv.cz

11) Úřad Topolčany, Náhradna rodinná starostlivost,[citováno 10. února 2007]. Dostupný z

75

z

http://www.upsvarto.sk/organizacna-struktura-uradu/odbor-socialnych-veci-a-rodiny/odd-socialno-pravnejochrany-deti-a-sp/nahradna-rodinna-starostlivosc5a5/

12) Ústavna starostlivost,[citováno 3. března 2007]. Dostupný z http://www.nahradnarodina.sk/formy-ns/ustavna-starostlivost.html

13) www.emimino.cz/pages/story/5057

14) http://www.noviny-mpsv.cz

15) www.juristic.cz

Seznam citovaných judikátů 1) Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 26. 2. 2002, věc č. 46544/99 in Svoboda, L. Rozhodnutí evropských soudů a institucí. Soudní rozhledy, 2003, č. 4, 2) Nález Ústavního soudu ze dne 30. 6.2004, č. Pl 23/2002, o zrušení právního předpisu na návrh prezidenta republiky 3) Nález Ústavního soudu ČR, čj. 476/2004 ze dne 30. 6. 2004

Příloha č. 1 Tabulka1 Příspěvek na úhradu potřeb dítěte 76

nezaopatřené dítě zdravé dítě ve věku:

do 6 let od 6 do 10 let od 15 do 26 let

koeficient 2,80 3680 4508 5175

dlouhodobě nemocné

dlouhodobě zdrav. postižené

dlouhodobě těžce zdrav. postižené koeficient 2,00 koeficient 2,10 koeficient 2,60 3760 4606 5288

4640 5684 6525

Tabulka 2 Příspěvek při převzetí dítětě Věk nezaopatřeného dítěte v pěstounské péči pěstouna

dítě do 6 let dítě 6 - 10 let dítě 15 - 26 let

Příspěvek při převzetí dítěte

7120 8722 10013

Tabulka 3 Odměna pěstouna Věk nezaopatřeného dítěte v pěstounské péči pěstouna

1 2 3 4 1

Odměna pěstouna měsíčně:

3126 6252 17193 18756 17193

dítě děti děti děti dlouhodobě těžce zdr. pos. dítě

77

4960 6076 6975