Diplomová práce BcA. Adéla Mikulicová

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra výtvarné výchovy

Diplomová práce BcA. Adéla Mikulicová

Vnitřní stopa

Olomouc 2015

Vedoucí práce: Doc. Mgr. Petr Jochmann

1

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury. Podpis autorky………………………….

2

Děkuji Doc. Mgr. Petru Jochmannovi za odborné vedení práce, za jeho cenné rady a připomínky. Děkuji Mgr. Simoně Mikulicové za pomoc při řešení gramatické stránky diplomové práce. A samozřejmě děkuji také své rodině a všem přátelům a blízkým, kteří mě podporovali během tvorby.

3

Abstrakt Práce se zabývá mou vnitřní stopou, která zanechala ve mně značnou inspiraci v tvorbě. Zabývám se vším, co bylo a je, pro mě důleţité a prostřednictvím obrazů odráţím své niternosti. V teoretické části se věnuji obecně slovu stopa, ale také popisuji, jak toto slovo chápu já. Stejně je to u slova duše, kde píši obecné pravdy z psychologie a pak také svůj pohled na tento pojem. Uvádím zde české i zahraniční umělce, jeţ mě ovlivnili, buď kreativitou nebo myšlením. Dále rozvíjím vnitřní stopu v pedagogické části, kde jsem se ji snaţila uplatnit ve výtvarném projektu pro studenty.

Abstract The thesis deals with my inner track, that left me and my artwork a great inspiration. I deal with everything that was and is important to me and I reflect my inwardness throught image. In the theoretical part I deals with general word track, but I also describe how I understand this word. It is the same with the word soul, where I am writing general truths from the field of psychology and also my view on this concept. Here I present the Czech and foreign artists who influenced me either creativity or thinking. Further I develop the inner track in the educational part where I was trying to use it in art projects for students.

4

ANOTACE Typ závěrečné práce: Diplomová práce Název práce: Vnitřní stopa Název práce v AJ: Inner track Datum zadání: 2014-01-31 Datum odevzdání: 2015-06-22

Vysoká škola, fakulta, obor: Univerzita Palackého v Olomouci Pedagogická fakulta Výtvarná výchova pro 2.st. základní školy a SŠ a muzejní a galerijní pedagogika Autor práce: Adéla Mikulicová Vedoucí práce: Doc. Mgr. Petr Jochmann Oponent práce: Doc. ak.mal. Jiří Krtička Klíčová slova v ČJ: vnitřní, niternosti, city, stopa, otisk, Klíčová slova v AJ: inner, feelings, track, imprint Rozsah: 60 stran

5

OBSAH ÚVOD……………………………………………………………………..….....7 I TEORETICKÁ ČÁST…………………………………………………….....8 1. STOPY A OTISKY...............................................................................................9 1.1 Stopy lidí a stopy zvířat…………………………………………………….………....10 2. STOPA JAKO FENOMÉN……………………………………………………….14 2.1 Stopy v umění……………………………………………………………………......15 3. MÁ VNITŘNÍ STOPA……………………………………………………………..…………..24 3.1 Návrat k sobě samé………………………………………………………………………….25 3.2 Inspirace nalezená v divoké ţeně…………………………………….................................26 3.3 Cíl práce………………………………………………………………….............................27 4. MÉ POROZUMĚNÍ SLOVA DUŠE ……………………………………………28 4.2 Termín duše obecně v hlubinné psychologii a okrajově v psychologii..............28 4.3 Energické obrazy…………………………………………………………….….......31 5. PEDAGOGICKÁ ČÁST – Výtvarný projekt na téma Vnitřní stopa ……………..….......33 5.1Moţné komplikace programu………………………………………………...…..…...........38

II PRAKTICKÁ ČÁST......................................................................................39 6. TVOŘENÍ JAKO PROCES…………………………………………………….…….40 6.1 Hledání vhodného vyjádření diplomové práce………………………………..41 6.2 Zkoušení různých výtvarných technik…………………………………….......46 7. POPIS KOLEKCE A FOTODKUMENTACE ……………………………………............... .49 7.1 Matka……………………………………………………………………………..……….50 7.2 Sopka……………………………………………………………………………...……...51 7.3 Letní dítě………………………………………………………………………............52 7.4 Nekonečno.....................................................................................................................53 7.5 Nebesplynutí…………………………………………………………………..………54 7.6 Peří………………………………………………………………………………..….............55 7.7 Ţivot…………………………………………………………………………...............56 8. ZÁVĚR…………………………………………………………………………………....57 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY…………………………………………………..…...58 OBRAZOVÁ DOKUMENTACE…………………………………………………………...60 6

ÚVOD Jistě všichni znáte ten pocit, kdy se cítíte jako ta holčička, která byla ztracena v jiné říši, Alenka, ta která najednou nevěděla, kde je a kudu jít. V některých chvílích si také tak připadám, aţ na to, ţe vím, ţe vše, co se děje, je tak, jak má být, protoţe líp to prostě nešlo. Věřím v to, ţe vše má svůj důvod, i kdyţ tomu nerozumím. Ovšem odpověď se časem vţdy dostaví. Kdybych nevěřila a nenechala se vést svými instinkty a nešla po těch neviditelných stopách, které mi ţivot nabízel, tak bych tuto svou práci nedokončila, ba ani nezačala. Cesta to nebyla jednoduchá, ovšem o to více si ji můţu váţit. Je to jistě známá věc. Pokud člověk lehce bez námahy, bez úskalí, bez potu dosáhne cíle, odměna tak sladce nechutná. Jste v cíli, ale stále něco hledáte, otáčíte se ze strany na stranu, zda jste něco nezapomněli, zda jste nezapomněli ten nejsladší článek celého procesu a celé cesty. Ten pocit, ţe to tak bylo snadné, je aţ neuvěřitelný, ale vy stále na něco čekáte, a proto já si teď mohu více váţit mé práce, úsilí a hlavně sebe. Jsem tam, kde jsem chtěla a je moţné být. Tápala jsem, jaký název mám dát tomu, co dělám, cítím, vidím. Jak to pojmenovat, aby to přesně vystihovalo moje nadšení, můj nepořádně uklizený prostor, mé špinavé štětce, mou pokrčenou pánskou, od barev ušmudlanou, košili, mou poškrábanou podlahu, mé zaschlé sklenice od vodovek, moje oťapkané dveře od akrylu, mou kočku, jeţ se mi procházela po výkresech, zkrátka aby to vystihlo vše, čím se při tvoření obklopuji. Zdálo se mi, ţe je to nelehký úkol. Nepřetrţitý tok myšlenek mě zahlcoval, dumala jsem, hledala jsem, jak celou kolekci obrazů a s tím vše spojené pojmenovat. Ruce mokré a těţké od barev jsem poloţila na papír a vnitřní stopa se objevila před očima. Jako bych se probudila a viděla před sebou ty zapatlané ruce poloţené na bílém papíru a přesně věděla to, co jsem chtěla. Vše se tak rychle událo. Zdálo se, ţe dumání, hledání a bůh ví co, ani nebylo, jako bych nehledala ani sekundu. Bylo to klidné a přeci náhlé nalezení. Nemusela jsem myšlenkami chodit aţ na konec světa, stačilo se uvolnit, nemyslet, vnímat jen to, co jsem v tu chvíli dělala a odpověď, ta myšlenka na mě čekala v pokoji.

7

I. TEORETICKÁ ČÁST

8

1. STOPY A OTISKY Stopa jako jednotka pro měření délky byla zřejmě poprvé pouţita v Sumerské říši, její (přibliţná) délka byla definována sochou Gudei v Lagaši přibliţně roku 2575 př. n. l. 1 Pojem stopa, jak je znát, je tu s námi více neţ tisíce let, lze ji chápat jako stopu po zvířeti či člověku nebo také, po tom, co tu určitý předmět či ţivý tvor zanechal. Názorů můţe být více. Existují vědy, které se zabývají čtením stop jako například ekologická stopa, uhlíková stopa, také ve fyzice a matematice máme pojem stopa, digitální stopa, u policie se pouţívá pojem stopa a samozřejmě asi nejznámější je čtení stop u zvířat. Lidem, kteří se tímto zabývají, říkáme stopaři. Umění čist stopy je bezesporu starší neţ vzpřímená chůze člověka. Dříve nezbytný předpoklad pro přeţití ve volné přírodě, však časem změnil prioritu. Dnes je náš společenský ţivot zaměřen spíše na to, abychom vydělali co nejvíce peněz, zajistili si co největší šance na kariérní postupy a zajistili si co nejlepší postavení. Moderní boj o přeţití se tak dostal do zcela jiných rovin.2

Obr.1 stopy vydry říční 1

Dalším velmi podobným termínem, jeţ se vyskytuje v této práci je otisk. Jako u stopy existuje mnoho variant chápání pojmu otisk a také existuje mnoho odvětví, kde se 1

WIKIPEDIA. Stopa. WIKIPEDIA [online]. 2015 [cit. 2015-05-14] Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Stopa_(jednotka_d%C3%A9lky) 2 LAUSSER, Martin. Stopy zvířat, vyd. Praha: Svojka & Co.,s. r. o., 2014. ISBN: 978-80-256-1272-9

9

vyskytuje. Nejvíce uţívaným odvětvím je daktyloskopie téţ dermatoglyfie, coţ je nauka zabývající se lidskými otisky, a slouţí kriminalistice. Říká, ţe kaţdý jedinec na světě má jiné otisky a nikdo je nemůţe mít stejné, tudíţ kaţdý lidský otisk je jedinečný.

Obr.2 otisk dlaně

Také můţe být zcela jasné, ţe stopa a otisk se doplňují, a tudíţ mohou tvořit celek. Otisk něčeho či někoho zanechává stopu. Bezesporu stopy a otisky patří do umělecké sféry. Technice, jeţ se zabývá podobným nebo stejným výrazem, říkáme frotáţ. Je to technika kopírování, resp. přenášení reliéfní struktury na papír. Stopy a otisky, jak uţ víme, najdeme v mnoha odvětvích, nás ovšem bude zajímat, jak stopu a otisk chápeme v této diplomové práci. V této práci jde především o chápání niterních věcí, pohled do duše. Jakou důleţitou roli tedy hrají tyto dva pojmy v celém procesu tvoření.

1.1 Stopy lidí a stopy zvířat V předchozí kapitole STOPY A OTISKY jsme si uvědomili, co to vůbec stopy a otisky jsou. Naznačili jsme si, co znamenají stopy zvířat a lidí . Nyní, v této kapitole, půjdeme do hlubší podstaty stop. Více se ponoříme do tématu, abychom poznali pravou podstatu stop, jakoţto zanechání něčeho na zemi. První na světě, kdo tu zanechával stopy, byla samozřejmě zvířata. Zabydlela se a ţila tu, dá se říci, spokojeně, i kdyţ od nich samotných to zrovna nevíme. Byla tu mnohem dříve, a také, jakoţto „Matku“ zemi a „Matku“, přírodu znají mnohem více a lépe neţ my. Tím mám na 10

mysli tu věc, ţe zvířata sice nejsou vzdělaná a nejsou na vysokých postech, ale přece ji znají lépe. Mají instinkty, které vyuţívají neustále a nezapomněli na ně, coţ se o nás říci nedá. Vědí, aniţ by se to učili, co mají dělat v různých aspektech ţivota např. při porodu, kam jít, kdyţ se chtějí napít, vědí také, co musí udělat, aby přeţili a aby nebylo ohroţeno jejich potomstvo. Tyto věci zkrátka ví od toho okamţiku, kdy se narodili na tuto zem. Stopy zvířat jsou oproti lidem tak nevinné a bezbolestné.

Obr.3 David Seymour, Řecko, evakuace dětí kolem 1940

Svět zvířat můţe připomínat bezcitnost, proto mnohdy ještě někdo říká „chováš se jako zvíře“. Ovšem i kdyţ je jejich svět někdy krutý, není nenávistný. V přírodě jdou věci svým tempem a ţádný tvor se to nesnaţí změnit. Ţádný tvor nenadává, nevrčí, ţe prší nebo sněţí, prostě je to počasí. Počasí je tak jistá a neovladatelná silná věc, taky proč ho měnit, počasí je

11

pro někoho dobré nebo naopak pro někoho špatné. Můţete si ponadávat, ovšem tím se počasí nezmění a to zvířata ví. Kopce, travnaté plochy, jezera, lesy, louky jsou z velké části zastavěny betonem, asfaltem, cihlami a kdo ví ještě čím. Místa, kde ţili původní obyvatelé stromů a hlíny, nahradili lidé, to oni tady udělali velkou stopu. Aţ příliš jsme zanechali takových lidských stop.

Obr. 4 Odpadky v přírodě

Tyto lidské stopy nemohou být z velké části kladné. Do neposkvrněných míst přišel plast a velké hlučné ničící stroje. Rozrůstající se města, obrovská aţ gigantická nákupní střediska, tuny a tuny a tuny a tuny a tuny a tuny a tuny a tuny a tuny a tuny a tuny a tuny odpadu, postavené firmy k testování zvířat na kosmetické výrobky a mnohé další instituce vznikli na místech, kde dříve rostla „zelená tráva“. Mohli bychom ještě vzpomenout další negativní vlivy, které se udály světem, ovšem toto uţ nebudeme rozvádět, neboť to není účel naší práce. Mnoho lidí zachraňuje ţivoty jak zvířat, tak lidí. Jsou tu pro nás a pro Naši zem. Pomáhají, hladí nás po duši, tvoří ve všech uměleckých směrech, vynalézají potřebné věci k ulehčení našeho ţivota (lékařské pomůcky, léky, technologicky vyspělá zařízení, která nám pomáhají a nedrásají mozek) Vţdy, kamkoliv půjdeme, vše, co uděláme, zasáhneme naší stopou. Jen si je nutno uvědomit, o jakou stopu jde. Ţivotadárná nebo devastující stopa? 12

Ţivotadárná stopa nemusí vţdy někomu zachránit ţivot. Stačí, kdyţ někoho přimějeme se usmát, ucítí teplo na duši, radost, naději, stačí někoho povzbudit, stačí málo. Devastující stopa zase nemusí vţdy znamenat jen zabití, týrání. Je to také potlačení lidskosti, lásky. Zanechat v někom negativní stopu můţe být uráţka, neoprávněná kritika, různé druhy výsměchu apod. Jsme v tom všichni, kaţdý, kdo se narodí, zanechá na planetě stopu, jde jen o to, abychom si vybrali tu správnou. Učme se od těch, kteří se na tuto planetu narodili jako první, učme se od těch, kteří vědí, co je pro ţivot nezbytné a naopak zbytečné. Spousta zbytečných věcí nás obklopuje od dětství, ovšem někdy právě ty zbytečnosti náš činí šťastnějšími. Mohli bychom se tedy ocitnout v nekonečném kruhu, ale je spíše důleţité si uvědomit, proč jsou naše zbytečnosti a neřesti tak důleţité pro ţivot, ţe se jich nedokáţeme vzdát. Čím nevědomější člověk je, tím více se bude řídit všeobecnými normami psychického dění. Čím více si je vědom své individuality, tím více vystupuje do popředí jeho odlišnost od jiných subjektů a tím méně bude odpovídat všeobecnému očekávání. 3 Neboj se tedy projevit své vnitřní já, svou individualitu. Stopy lidí a stopy zvířat jsou pro mne velmi odlišné a v této chvíli, době i bolestivé. Tím nechci nijak nikoho soudit, na to ani nemám právo. Cítím, ţe hodně lidí dělá mnoho, dělá mnoho pro sebe v dobrém slova smyslu a dělá mnoho pro okolí kolem něj. Nemusíme vytvářet nijak zvlášť velké stopy, nemusíme dělat velká gesta, jak jsem jiţ psala výše, stačí málo.

2

3

JUNG,Carl Gustav. II díl Archetyp a nedědomí. 2.vyd. Nakl.Tomáš Janeček. 2003. ISBN: 80-85880-16-4

13

2. STOPA JAKO FENOMÉN V dnešní době můţe být fenoménem snad cokoliv. S touto tématikou se setkáváme ve filmech, seriálech, výstavách, časopisech, mediích, odborných knihách apod. Řecké slovo fenomén (fainomenon) původně označovalo přelud, později jakýkoli jev. Fenomén je jakýsi úkaz, něco pozoruhodného a já stopu, jako fenomén vnímám. Fenoménem se rozumí vše, co je bezprostředně dostupné vnímajícímu, pociťujícímu a myslícímu jedinci, co proniká do jeho proţívání. 4 Ve filosofii fenomén znamená čistý jev, „to, co se samo ukazuje, a tak, jak se samo ukazuje, bez jakýchkoli dalších předpokladů. 5 Také ke slovu fenomén máme podobnou vědu tzv. fenomenologie, jeţ zkoumá jevy, ale, místo zkoumání podstat a skutečností samých se tedy zabývá zkušeností tím, jak se věci „samy“ člověku ukazují v jeho vlastním vědomí. Stopy jsou nedílnou součástí lidské i zvířecího ţivota. Ať chce či ne, stopy se neustálé vytvářejí, ale také i mizí. Pro většinu archeologů mizení stop, u starověkých či jen dávných kultur, znamená při nejmenším zděšení. Mizení těchto důleţitých nálezů znamená taktéţ zapomnění. Zapomnění něčeho důleţitého můţe znamenat velký seskok pro současnost. Vţdyť dávné kultury nám daly mnoho, z jejich nálezů se můţeme inspirovat a nebyly to tupé zaostalé národy, ale nýbrţ národy, které toho dokázaly opravdu mnoho vzhledem ke své době. Stopa jako fenomén se nám můţe při nejmenším jevit jako důleţitá, neboť současnost stopami ţije. Vracíme se po stopách umělců, architektů, vrací se zpátky po staronovém oblékaní. Současnost saje inspiraci z minulosti. Kéţ by lidé dokázali filtrovat ty zlé stopy a nebrat si z nich příklad, ale my lidé jsme holt nepoučitelní. Tím nechci nad námi lámat hůl, jen zdůrazňuji, ţe lidé se inspirují tam, kde nemusí a já nebyla výjimkou. 3

Stopy jsou důleţité jako záznamy minulosti, vzpomínky, kde jsme byli a co jsme dělali, ale mělo by nám být jasné, ţe minulostí nemůţe ţít. Jak jsem psala výše, můţeme se inspirovat, inspirovat od starých moudrých hlav.

4

PETROVÁ, A. a kol. Vybrané kapitoly z psychologie. Olomouc : VUP, 2009, CD, ISBN 978-80-244-2422- 4 WIKIPEDIA, Fenomén. Wikipedia [online]. 2015. [cit. 2015-04-15] Dostupné z : https://cs.wikipedia.org/wiki/Fenom%C3%A9n 5

14

Na toto téma se koná, konalo či bude teprve konat mnoho výstav například výstavy: k umělcům Vladimíra Boudníka a Georgese Mathieu Gesto- barevná stopa, která se konala k 219. výročí Národní galerie v Praze v roce 2015. Stopy a otisky, představuje práce studentů architektury Českého vysokého učení technického v Praze inspirované Znojmem. Výstava proběhla 2. Května 2014. Otisk, stopa, linie tak se nazývala výstava Běly Kolářové v roce 2012 v Praze.

2.1 Stopy v umění Po celé věky věků nám nechává kaţdé století, kaţdé období, kaţdý umělecký sloh stopu. Mnohokrát jsme se k ní vraceli, inspirovali, přejali a vzali to, co se nám hodilo a co jsme v určité době vzývali za myšlenky či postoj. Umění všeobecně nám má něco předat a je jedno, zda je to negativní či povzbudivé. Nebudu zde pitvat jednotlivé umělecké slohy a ani ţádná umělecká období. Spíše se zaměřím na umělce, kteří ve mně zanechali zvědavost, a také stopu, po níţ myšlenkami chodím. „ Celý život je cesta k sobě samé.“ 6 Kdyţ se řekne v češtině umělkyně, tak si tím člověk osobuje právo, ţe něco moc umí. Ve francouzštině artisté či v němčině der Kunstler jsou slova mnohem univerzálnější. Čeština slovu umělec propůjčuje hodně hierarchické postavení: umělec si dělá nároky na adoraci či zatracování. 7 4

Adriena Šimotová ( 6.srpna 1926- 19.května 2014)

patří ke klíčovým osobnostem

československé výtvarné kultury. Byla grafičkou, sochařkou a malířkou. Adriena Šimotová byla vlastně mezi těmi, kteří usilovali a snaţili se obnovit aktuální dění na internacionální scéně, chtěla především najít vlastní tvůrčí program. Pracovala zejména s papírem, pauzákem, jeţ vrstvila, trhala, mačkala, prořezávala a vytvářela z nich reliéfy a frotáţe (otisky). Pro ni a její tvorbu byl důleţitý nejen kontakt s manţelem Jiřím Johnem, ale také se skupinou UB 12 a s jejími přáteli. Ţivotopis Adrieny Šimotové nebudeme rozepisovat, poněvadţ to není předmětem diplomové práce. 6

HVÍŽĎALA, Karel. Stopy Adrieny Šimotové: Tři dialogy s prologem a epilogem. 2. vyd. Praha: Jaroslava Jiskrová- Máj, 2011. ISBN 978-80-7363-379-0. 7 HVÍŽĎALA, Karel. Stopy Adrieny Šimotové: Tři dialogy s prologem a epilogem. 2. vyd. Praha: Jaroslava Jiskrová- Máj, 2011. ISBN 978-80-7363-379-0. str. 15 15

V sedmdesátých letech se dílo Adrieny Šimotové stalo definitivně jedinečným a nezaměnitelným. Přinášela do sféry umění nové fenomény a nová témata. V té době, ale i dnes, to znamená mnoho. A pokud si představíme tehdejší dobu, bylo to zcela fenomenální pro dřívější prostředí.

Obr. 5 Adriena Šimotová, ROZHOVOR V ČASE,1976 110X150CM

Její dílo je meditativní a velmi hluboké. Z jejího umění cítím více neţ gigantický cit. Jakoby chtěla zachytit z fragmentů figur i duši. Pracovala také s textilním materiálem, který má i pro mě velký význam, snad proto, ţe od malička vytvářím a šiju různé modely. Ona se dotýká a obtiskovává, coţ dává jejímu dílu hlubší význam.

16

Obr. 6 Adriena Šimotová, Z CYKLU FRAGMENTY,1996 98x98

Adriena Šimotová hlavně frotovala a kreslila, vpichovala papír do obrazu a vřezávala, čímţ mu dávala určitou míru plasticity. Tvořila také pod vlivem pop-artu, kde pouţívala figurativní náměty, které byly hlavní v celé její tvorbě, člověk a prostor. Byla řazena do Nové figury druhé poloviny 20. století. Také častým prostředkem k vyjádření byla pro ni performenc. Tvořila tak, jak v danou chvíli cítila. V šedesátých letech zvěčnila krásu člověka v kaţdodenních situacích, jako je česání a mytí. Všechny kaţdodenní rituály se mohou stát svátkem tomu, kdo miluje a kdo miluje ţivot i v jeho nejprostších projevech. Z českých umělců bych ráda zmínila Veroniku Bromovou, která se věnovala metodě introspekce. Nyní pracuje převáţně s fotografickými technikami. „Víra a láska jsou velice blízká slova a mají něco společného s tím, když dělám. Uvědomuji si, že je to stav bytí, v souladu s tím, co mě překračuje.“ 8 5

8

HVÍŽĎALA, Karel. Stopy Adrieny Šimotové: Tři dialogy s prologem a epilogem. 2. vyd. Praha:

Jaroslava Jiskrová- Máj, 2011. ISBN 978-80-7363-379-0. str.30

17

Obr. 7 Adrena Šimotová, CYKLUS POLOVINY- instalace pro galerii 761 v Ostravě,1997

Zaměřovala svoji pozornost na zdůrazňování koexistence viděného a skrytého, uvědomělého a tušeného. Ve svých vivisekčních kompozicích zobrazovala často sebe a lidi ze svého nejbliţšího okolí. Překvapila svými koláţemi kombinujícími portréty a anatomicky obnaţenými detaily lidského těla. Veronika Bromová často ve svých vivisekcích zpodobnila tabuizované erotické části těla a vytvořila koláţe s absurdním významem. To patřilo k jakési nezávazné hře, která se u autorky projevila v počátcích období tvorby. 9 V současnosti ji však zajímají závaţnější problémy, jako je vlastní náhled na ţivot, co bude následovat, kolik času ještě zbývá a jaké proměny přijdou. Další kdo se zabýval introspekcí byla například Bohuslava Olešová nebo Margita TihlováYlovks. 6

9

*uspořádala+ Moravská galerie v Brně a *editovala Alena KRKOŠKOVÁ+. Introspekce: Veronika Bromová, Bohuslava Olešová, Margita TitlováYlovsky : [katalog k výstavě, Brno] 25. září - 9. listopadu 1997. Brno: Moravská galerie, 1997. ISBN 807027073x. str. (nečíslováno) 18

Obr. 8 Veronika Bromová, fotografie trinity, Příběh z planety chaos, 2008-2012

Za výraznou stopu v českém uměleckém prostředí bych také ráda zmínila Vladimíra Boudníka ( 17. března – 5. Prosince 1968). V ulicích Prahy pořádal akce s přáteli, kde si vyhlédl oprýskanou zeď a do ní pak dorýval a dotvářel skvrny tak, aby vytvořil obraz. Zanechal v ulicích Prahy stopy po umění, kde by vlastně za normálních okolností nevznikly.

Obr. 9 Vladimír Boudník

19

Obr. 10 Vladimír Boudník, Strukturální grafika (1960-XI), 1960

V myšlenkách mi také zůstala malířka, kterou jsem si zapamatovala mezi prvními umělci vůbec a která mě svým uměním a původem zaujala. Maluji vlastní realitu. Vím pouze to, že maluji, protože to potřebuji, a maluji, cokoliv mě napadne, bez jakýchkoliv dalších úvah.10 Prvního umělce, kterého jsem poznala blíţe, byla právě Frida Kahlo (6.červenec 1907- 13. července 1954). Bylo to asi před dvanácti lety, uţ ani nevím, kde jsem na ni narazila, a kde jsem poprvé uviděla její umění, ale vím, ţe mě oslovila. Později jsem kousek její tvorby mohla vidět v Centre Georges Pompidou v Paříţi a doslova to na mě dýchlo. Tato půvabná a temperamentní Mexičanka měla v sobě jakýsi druh nehasnoucího ohně, který jsem v ní viděla a který mi místy připomínal samu sebe. Od malička jsem milovala tuto kulturu a ti lidé mi připomínali osoby, které jsem znala. Nevím čím, ale jsou mi velmi blízcí. Její obrazy jsem zprvu moc nechápala, snad proto, ţe jsem byla tak mladá a o umění jsem toho zatím moc nevěděla. Věděla jsem jen to, ţe se mi líbí anebo naopak nelíbí. Dojímavé práce této nemocné a trpící ţeny nevyjadřují sociální kritiku útočným způsobem, jsou to spíš obrazy účasti, svědectví o lidském utrpení. Bezohledná upřímnost zobrazení brání sklouznutí do sentimentální polohy.11 7

10

LŽIČKA,Milan.Kahlo,1.vyd. Euromedia Group, k.s.- Knižní klub, 2013. ISBN: 978-80-242-3881-4. str.3 RUHRBERG. SCHNECKENBURGER. FRICKEOVÁ. HONNEF, UMĚNÍ 20.století, TASCHEN, Slovart. 2004. ISBN: 807209-521-8. str.206 11

20

Obr.11 FRIDA KAHLO, Já a mí papoušci,1941, olej na plátně, 82x62,5cm

Spirituální pojetí figur, fantasticky reálně ztvárněná postava, která v obraze proţívá, neboli zaznamenává fragmenty svého ţivota, tím mě doslova uchvátil malíř maďarského původu István Sándorfi (12.června 1948 – 26. Prosince 2007) Tento hyperrealista ztvárňuje postavy převáţně ţen a obraz jakoby promítl jejich těţké osudy. Jeho malba ţije velmi duchovním ţivotem a na diváky tryská spiritualita, někdy i člověk můţe cítit strach z neznáma. Postava je na některých plátnech nedokončená záměrem a ztrácí například kus paţe či nohou, divák má dojem jakoby by Sándorfi zachytil ducha. Maloval záblesk lidí, kteří se náhodně mlhavě objevili v dané místnosti. Čas jakoby neexistuje.

21

Obr.12 ISTVAN SANDROFI, INTERIER FORGIVENESS 1987,195X195cm

Obr.13 ISTVAN

SANDORFI The Meanders of Comparison 1986,195x220 cm

Obr. 14 ISTVAN SANDROFI, Zsuszi 2077,olejomalba,116x81

Jsou věci mezi nebem a zemí, které nelze vidět, popsat ani ohraničit. Jen za zavřenými víčky dostávají přesnější obrysy, ve světe představ, vzpomínek, dojmů a pocitů, uzavřeny do lidského nitra, kde mají své trvalé místo. 12 8

12

*uspořádala+ Moravská galerie v Brně a *editovala Alena KRKOŠKOVÁ+. Introspekce: Veronika Bromová, Bohuslava Olešová, Margita TitlováYlovsky : [katalog k výstavě, Brno] 25. září - 9. listopadu 1997. Brno: Moravská galerie, 1997. ISBN 807027073x. str. (nečíslováno) 22

Další malíř, jeţ mě zaujal svými obrazy, byl německý Gerhard Richter. Je to malíř neustále hledající nové skutečnosti. Jeho expresivní velkoformátové obrazy nám chtějí říci něco o skutečnosti, která je neviditelná, neuchopitelná. Díky abstraktnímu malířství jsme si vytvořili lepší moţnost přiblíţit se k neviditelnému, nepochopitelnému.13 V jeho díle se stávají tvořícími prvky neklid, nejistota pozdní kultury, skepse a pochybnost, ironicky lomená melancholie umělce i jeho umírněně šťastné okamţiky. Richterova abstraktní práce a její iluze prostoru se vyvinula z náhodného procesu. Pracoval s velkou stírací lištou a táhl nahoru a dolů. Tento malíř oslavuje spontánní, intuitivní tvorbu na úroveň prosté logiky a věrohodnosti. Vytvářel také foto-obrazy, sochy, kresby a také vytvořil okno z barevného skla v katedrále v Kolíně nad Rýnem.

Obr. 15 GERHARD RICHTER, Fasáda, 1997, olej na hliníkovém plechu, 100x90cm

23

3. MÁ VNITŘNÍ STOPA Jak jsem jiţ uvedla v úvodu, mé objevení tohoto slovního spojení bylo klidné a přeci náhlé. Co ale vůbec znamená ta vnitřní stopa? Slovo vnitřní či vnitřek, uvnitř znamená, nebo nás nabádá k tomu, abychom vnímali. Někde je něco ukrytého a plně střeţeného. Napadá nás, ţe kdyţ je něco uvnitř, musí to být cenné a důleţité. Třeba podobná věc je, kdyţ matka uvnitř sebe nosí dítě. Střeţí si svůj největší dar, který mohla dostat, a proto je to zkrátka tak zařízené, ţe je uvnitř ní. Má vnitřní stopa znamená, záznam duše mého niterního Já. Vnitřní stopa je uvnitř mě a bedlivě si ji hlídám. Také se dá říci, ţe vnitřní stopa je velmi podobná vnitřnímu Já, i kdyţ je zřejmé, ţe stopa říká něco jiného. Je to jen stopa, není to celé mé Já, je to jen část, jen malý záznam. Malý záznam, malý otisk, malá stopa z mého vnitřního Já. Je velmi těţké, moţná aţ nad lidské dát do obrazu vše co jsme chtěli. Neříkám ovšem nemoţné. Zachytíte své aktuální rozpoloţení, náladu, styl, dáte do toho vše, co v danou chvíli můţete dát, ale je to opravdu celá vaše povaha? Vnitřní Já? Na druhou stranu, můţete namítnout, ţe to co v danou chvíli vzniklo na plátně či na papíře, je to jediné, co mohlo vzniknout a vše je v tom obsaţeno, celá osobnost. I ta čára na papíře je něco osobního, barva můţe být symbol, povaha, tahy štětcem mohou napovídat k vnitřnímu rozpoloţení, ale to jsou jen stopy k člověku samému a k jeho individualitě. Kdyţ uslyším hudbu, řeknu si ano, to se mi líbí, to jsem já, kdyţ uvidím krásné vlající šaty, řeknu, ano to jsem já. Je více věcí, které se se mnou spojují, je jich moc, miliony a nedají se obsáhnout do jedněch šatů, jednoho obrazu. Ten obraz je jen stopou. Vnitřní Já je docela obtíţné poznat, někdo je ho nepozná vůbec a diví se, proč to či ono udělal. Poznat sám sebe je náš největší úkol a ještě větší je přijmout to, jací jsme. Vnímat, co se nám děje a přemýšlet o tom, je věc „nového člověka“ třetího tisíciletí a kdyţ uţ to děláte teď, je to na více neţ uvědomělé. Vrátím se k mé vnitřní stopě a popíši jako vizi plnou barev. Někdy jedna barva dominuje těm druhým nebo dominuje jen nad jednou, ale to jen pro to, ţe přišel její čas se dostat do popředí. Mění se barvy, ale i jejich forma. Překrývají se a někdy naopak křičí a běhají sem a tam. Jsou dny, kdy jasné a světlé barvy jdou spát a objeví se ty tmavé, aby také ukázaly svou sílu. Později i ony se ovšem unaví a nastupují jemné, někdy aţ pastelové barvy touţící po klidu a harmonii. Vše se odehrává tak, jak se jim zachce. Hrají si. 24

Nechávám je volně plynout, volně ţít, nechci je měnit. Spoléhám na to, ţe ony mne zavedou tam, kde jsem ještě nebyla. Snaţím se je pochopit a snaţím se vnímat. Musím je nechat dýchat. Jsem samozřejmě zvědavá, kam mě mé barvy zavedou, jak moc se toho změní, jestli ano, tak kdy a proč? Odpověď nedostanu a jsem vlastně ráda, ţe to nevím. Bude to velké překvapení, jen doufám, ţe příjemné a kdyţ ne, tak to budu muset brát jako výzvu.

3.1 Návrat k sobě samé Bylo léto roku 2012, pro mě to bylo magické období, i kdyţ jsem to v tu dobu vůbec nevnímala. Cítím to aţ teď zpětně, ţe to bylo zlomové období. Já tomu říkám, ţe v tom období nastal čas se k sobě vrátit. Vrátit se zpět. Byla jsem tou dívkou s rozervaným a zakaleným srdcem. Ne ţe bych byla krutá, byla jsem krutá hlavně k sobě. Byla jsem slepá, slepá duševně. Věřím, ţe existuje čas lidský a čas přírody. Ten můj nadešel v létě 2012, kdy mi bylo 23 let. Mohu jen děkovat a neustále děkovat, ţe jsem instinktivně slyšela volání mého skutečného já, která bylo uzamčené jiţ několik let. Chtělo ven na světlo, aby se opět mohlo blýskat jako poklad, můj nejcennější poklad, co mám. Vše začalo mou nemocí atopickým exémem, který mě suţoval od mého raného dětství. V hlavě jsem jiţ měla zafixovanou větu koţní lékařky, ţe jsem exematik na celý ţivot. Měla jsem ho jen na rukou a občas na tváři. Aţ do onoho léta! V té době se mi exém objevil i na nohou. To byl můj velký impuls. Impuls. Buch! Buch! Buch! Jako by se mi v hlavě rozsvítilo a já řekla: Tohle uţ ne! Váţně s tím musím něco dělat! Toto zlomové léto nebyl jen ten ekzém, ale také to, ţe jsem potkala, potkala „ho“. Muţe, do něhoţ jsem se zamilovala. Byl na správném místě a já přišla pro něj. Byl tam. Pokud člověk nevidí, ţe sešel z cesty, musí mu to ukázat jeho tělo. Tělo signalizuje vţdy, kdyţ není něco v souladu s harmonii. To moje mi to signalizovalo dlouho. Přes mého nynějšího přítele jsem se dostala k paní, která léčí homeopatickým způsobem. Ta ţena vyzařuje sílu, velkou sílu. Kdyţ jsem u ní byla poprvé, tehdy ještě jako černovlasá v černé kůţi oděná dívka, ptala se mě na různé osobní věci a moje reakce se podobala tomu, jako

25

kdyţ se dítě ztratí na pouti. Zmatená a uplakaná, zkrátka jsem pustila ven své Já. Mé Já bylo oslabené tím, jak dlouho bylo zamčené. Během dvou, tří let se se mnou děly prazvláštní věci, které jsem ze začátku nechápala. Teď je chápu všechny. Očista ducha i těla nebyla snadná. Byla to jako neuvěřitelná horská dráha, dolů a nahoru, dolů a nahoru, dolů a ještě níţ, níţ a ještě níţ aţ úplně na dno. Necelý rok jsem strávila v posteli, na rukou rukavice a několik vrstev oblečení na sobě, abych se neškrábala. Na obličeji neuvěřitelné krátery a strupy z nichţ vytékal hnis. Silná očista. Postupem času se tělo a i duše zhojila. Dnes to vidím jako zázrak. Ano říkám tomu zázrak, musela jsem pohlédnout aţ na dno, abych všechny ty věci pochopila. Byl to šok, to nepopírám a zmatená jsem byla více neţ ono ztracené dítě na pouti, ale stálo to za to! Kdyţ jsem malovala obrazy na diplomovou práci, ne jednou jsem si vzpomněla na to období, na období které mě dostalo aţ sem. Před tím jsem nemohla malovat rukama, za to teď si to dokonale uţívám. V nitru jsem touţila po poznání, objevování, zasvěcování do ţivota, který pro mě jiţ uţ nebude bledým šedivým světem. Touha po sounáleţitosti s přírodou, leţet v trávě, utíkat lesem, smát se, vrčet, výt, milovat se, tvořit, toulat se a odpočívat. Návrat k sobě samé byl proces, aby se mi ţilo a dýchalo lépe. Děkuji za ten překrásný návrat. Barvy jsou barvitější a tráva zelenější.

3.2 Inspirace nalezená v divoké ţeně Vezmi štětec do rukou a maluj, obuj boty a tancuj do rytmu flamenka, lehni si na louku a dýchej vůni trávy, pusť si hudbu dávných indiánů a opět maluj, zapíchni jehlu do látky a šij, tvoř. Nepřestaň vnímat svou tvořivost, nic nemůţe zamrznout, pokud se to hýbe. Kaţdý člověk na světě má v sobě tvořivou nespoutanou sílu. Někdo ji nepřestal pouţívat od raného dětství, kde je tvořivost jako oheň, a někdo ji zase naopak ztratil a znovu našel, bohuţel se stává, ţe někdo ji nenajde vůbec. Je mu to zakázáno společností, nebo má předsudky, anebo také ţije ve starých strukturách dřívější generace. Ovšem kaţdá bytost tu tvořivou sílu má. Vnímat a uskutečnit své touhy pro někoho můţe být těţké, já jsem teď začala vnímat jednu krásnou věc u mnoho lidí. Poslední dobou vidím u lidí velkou otevřenost a obzvlášť tvořivého ducha, který před tím dřímal. Cítím, ţe věci kolem mne se postupně

26

mění. Na tom by nebylo nic zvláštního, ale vidím, jak lidé začínají jinak myslet a jinak cítit, v dobrém slova smyslu samozřejmě. Někdo říká, ţe tvůrčí ţivot je v nápadech, další tvrdí, ţe je v jejich uskutečňování. Ve většině případů se zdá, ţe se nachází jednoduše v bytí. Není to láska k uměleckým věcem, i kdyţ je sama o sobě pěkná. Je to láska k něčemu, tolik lásky, aţ jí doslova přetékáme – ať se jiţ jedná o osobu, slovo, představu, myšlenku, zemi nebo lidstvo - to je tvoření. Není to věc chtění, není to jediný čin vůle, člověk tu lásku prostě musí mít. 14 Kdyţ začínám malovat, vţdy si pustím indiánské písně. Ta hudba je uklidňující a cítím se s ní uvolněná a celistvá, úplná. Slyším flétnu, tóny kytary, které doprovází španělský zpěv, a v tu chvíli vypínám mozek a do popředí jde má vnitřní indiánská divoká ţena. Pouţívám slovo indiánská a divoká, protoţe v tom cítím nespoutanost a pravdu. Je to pouze označení pro mé tvořivá Já. Divoká ţena není pomatená a smyslů zbavená, je to ţena, která plně vyuţívá své instinkty a vnímá cyklus ţivota-smrti-ţivota. Není to ani ţena někde v lese pobíhající, oděna v roztrhaných hadrech a zamotanými vlasy. Ne, je to ţena, která cítí. Nemohu naivně říct, ţe vţdy budu vědět kam jít a co dělat. Věřím v to, ţe můj duch, mé pravé Já si pro mě přijde, aţ nebudu moci. Kdyţ maluji, je to jako rituál, obklopím se věcmi, jeţ mi nastolují tu příjemnou atmosféru. Při malování nejsem vţdy klidná, jak se můţe z popisu proţitku zdát. Bývám také neklidná a plná nevydané energie, ale to určitě tvořiví lidé vědí. Záleţí, v jakém jsem rozpoloţení, v jakém stavu se nacházím a jak se chci projevovat. Mou velkou inspirací se stala hudba, hudba meditační, indiánská a vůbec taková, u které cítím uvolnění a mohu si říci: Ano to je mé. To je přesně pro mě.9 Snad kaţdému je jasné, ţe inspirace přichází náhodou a přijde, aţ prostě přijde. Inspirací pro mou tvorbu je nejen ona divoká ţena, ale také, jak uţ to bývá i okolní věci, lidi, situace, společnost, jeţ mě ovlivňují, poněvadţ jsou mou součástí.

3.3 Cíl práce Cílem této diplomové práce je objevit mou kreativitu a nové tvůrčí myšlení neţ-li jaké jsem měla doposud. Je to hledání nového způsobu myšlení nad uměním a nad sebevyjadřováním. Důleţité je také více porozumět abstraktnímu umění a své individualitě. Jedná se o hledání nové cesty. 14

ESTÉS, Clarissa Pinkola. Ženy, které běhaly s vlky: Mýty a příběhy archetypů divokých žen. PRAGMA. 1999. ISBN:80-7205-648-4. str.255 27

4. MÉ POROZUMĚNÍ SLOVA DUŠE Kdyţ říkáme, ţe něco nebo někdo má duši, víme, o čem mluvíme, ale je obtíţné určit, co to znamená. Je to něco úţasného, nadpozemsky krásného, cítíme lásku. Nenacházíme slova. Porozumět duši je dle mého názoru obtíţná věc. Musíme plně vnímat, co cítíme a naslouchat své intuici, teprve pak uslyšíme svou duši. Řídit se svým skutečným Já, řídit se svým nitrem. Teď nastává otázka, co je mé skutečné Já? Nevím, zda na to mohu srozumitelně odpovědět, ale já vnímám mé skutečné Já takové, které volá po kreativitě, vášni, pravdě, lásce a pokoře. Skutečné Já se můţe ztotoţnit s nitrem a duší. Je to harmonie a klid, kdyţ je kolem mne chaos. Kaţdodenní ţivot je plný předsudků, nepravd a lţí, je to ţivot plný lidí. Je nutné naučit se být na pozoru, kdyţ chce někdo s vámi manipulovat. Je jedno, jestli je manipulace přímá, či skrytá v jemném hlásku a v milé tváři, úkolem je rozpoznat nelásku. Duši také neposlouţí ani vůle soustředěná jenom na ego. Je velmi těţké a pracné se odpoutat od ega. Vţdyť je tak úţasné, skvělé, silné a hlavně nejlepší! Ano, říkám to s trochou nadsázky, ale skutečně takové ego je. Mít nad někým navrch, mít převahu, dívat se na někoho shora dolů. Uţívat si moc. Dnešní

slepá

víra

v technologii,

bezvýhradná

oddanost

materiálnímu

zařízení

a

vymoţenostem, nekritické uctívání medií a ţivotní styl diktovaný reklamou – takové ţivotní zaměření směřuje k racionálnímu chápání záleţitostí srdce. Duši vnímám jako věčnou energii. Můţe být pokřivená a v zajetí nenávisti, ale nemůţe být nikdy zničena. Má duše je se mnou moţná po tisíce let a stále se učí jako lidstvo samo. Snaţí se mi ukazovat správnou cestu a nastoluje zkoušky. Kdyby nám ţivot, nebo jak já říkám, vyšší sféry, neukládaly zkoušky, nemohli bychom se rozvíjet a růst. Duše má co dočinění s hloubkou, hodnotou, příbuzností, srdcem a podstatou osoby. Úkolem je ji pozorovat takovou, jaká je, pak teprve můţeme získat hlubší respekt ke skutečnosti. Není jednoduché ji sledovat pečlivě, ale je třeba postupovat jemně a věnovat čas tomu, aby ze sebe mohla duše dál něco vyjevit.

4.1 Termín duše v hlubinné psychologii a okrajově v psychologii Hlubinná psychologie je důleţitým směrem v rámci psychologického bádání, který se nezaměřuje pouze na vědomou část proţívání a na vědomou vrstvu osobnosti, nýbrţ se snaţí zkoumat i skryté a instinktivní motivy našeho jednání a intenzivně se zabývá nevědomím. 28

Nejprve bych jen ve zkratce zmínila výrazné osobnosti psychologie, které se zabývaly hlubinnou psychologií. Ač má hlubinná psychologie jisté předstupně v předvědeckém období psychologie (šamanismus, alchymie...), jako vědecká metoda a směr byla zaloţena aţ známým rakouským psychologem Sigmundem Freudem, jenţ vystoupil se svou teorií, podle které se naše osobnost skládá z id (nevědomí), ega a superega (sociální rozměr, morálka). Jeho ţák C. G. Jung často poukazoval na to, ţe ani on ani Freud nejsou „tvůrci“ myšlenky nevědomí, nýbrţ ţe o nevědomí intuitivně vypovídaly mnohé náboţenské a filosofické systémy minulosti (ostatně i samotný termín nevědomí byl pouţit uţ před Freudem). Na Freuda navázal téţ jeho další ţák Alfred Adler. Freud, Jung a Adler jsou nejvýraznějšími osobnostmi klasické hlubinné psychologie. Sigmund Freud předpokládal, ţe nevědomí je souborem vytěsněných (tj. kdysi vědomých) obsahů, mezi nimiţ má zásadní důleţitost sexuální energie, kterou označoval jako libido a kterou odvozoval z vytěsněné infantilní touhy po rodiči opačného pohlaví a (poněkud zjednodušeně řečeno) nenávisti k rodiči stejného pohlaví (tzv. oidipovský komplex; jeho variantu v psychice ţeny nazval Jung Elektřiným komplexem). 15 Hlubinná psychologie se snaţí za běţnými projevy našeho proţívání, usilování a jednání najít hlubší vrstvu skrytě působících činitelů, které ovlivňují naše vnější projevy. Těmito činiteli mohou být dřívější záţitky, které jsme si nechtěli připustit a potlačili je. Hlubinná psychologie jde do hlubších vrstev našeho vnímání. Snaţí se je najít v běţných ţivotních situacích. Chápe duševní ţivot primárně jako výraz sloţitých nevědomých a podvědomých procesů, které jakoby tvořilo vlastní jádro osobnosti. 16 10

Pojem duše je v psychologii poměrně neurčitý a obtíţně zkoumatelný, takţe se často nahrazuje pojmy duševní činnosti, vědomí a mysli. Dnes se ve vědách obvykle hovoří o činnosti nervové a mozkové, které lze empiricky zkoumat. Takţe pojem duše ve smyslu duchovním se v moderní psychologii nepouţívá, jak jsem psala výše, spíše jde o vědomí či nevědomí, osobní smýšlení, sebereflexe. Většina psychologů se proto v rámci svých bádání, zaměřila na vlastní sny a fantazie a ke svému nevědomí.

15

DAVID ZBÍRAL. DAVID ZBÍRAL [online]. 2001. [cit. 2015- 05- 22 ]. Dostupné z: http://www.davidzbiral.cz/psychologie.htm 16 Psychologie v teorii a praxi, rudolfkohoutek.block [online]. 2010. [cit. 2015- 05- 23] Dostupné z: http://rudolfkohoutek.blog.cz/1005/hlubinna-psychologie

29

Máme dnes i takové psychology, kteří uznávají duši jako duchovní záleţitost, a ne jen psychologové, také doktoři, kteří věří v posmrtný ţivot. Lékař Raymond A. Moody napsal knihu Ţivot po ţivotě, v níţ shrnul "vzpomínky" těch, kteří přeţili svou klinickou smrt, a došel k pozoruhodnému zjištění - jejich proţitky při umírání byly takřka totoţné a nevyvracely moţnost jakési další cesty. Duchovní ţivot jakéhokoliv typu je pro psychologické „zdraví“ naprosto nutný, ale současně musíme vědět, ţe potlačená nebo výstřední spiritualita se můţe stát nebezpečnou a můţe vést k nejrůznějším nutkavým či násilným jednáním. Psychologická práce by se mohla značně změnit, kdybychom ji chápali spíše jako neustálou péči, péči o duši neţ hledání uzdravení. Základní péče, jak ji prosazuje mnoho dřívějších i dnešních hlubinných psychologů, nevychází z logiky, nýbrţ z lásky. Uvaţování nás na této cestě příliš daleko nedovede, ale láska, vyjádřená trpělivou a pečlivou pozorností, vyvádí duši z její rozptýlenosti v problémech a fascinacích. Starověká psychologie, která měla dost odlišný základ ve srovnání s dnešním terapeutickým myšlením, se domnívala, ţe osud a charakter kaţdého z nás je zrozen v tajemství. Naše individualita je tak hluboká a tak skrytá, ţe by to trvalo déle neţ jeden lidský ţivot, neţ by vyšla najevo její identita. Renesanční učenci říkali, ţe podstata kaţdé osoby vzniká jako hvězda na nebi. To se dost liší od moderního pohledu, který soudí, ţe osoba je tím, co ze sebe udělá.17 11

Například fenomenologicky a humanisticky orientovaná psychologie klade důraz na to, ţe

člověk je řízen zevnitř, jeho vnitřní silou, a tudíţ kritizuje psychoanalýzu ( S. Freud, A.Adler, C.G.Jung…) za jednostranný, biologizující obraz člověka ovládaným tajemným iracionálními silami nevědomí. Pro humanisty byl důleţitý pojem spiritualita, kterou se zabývali, poněvadţ spiritualita zahrnuje hledání smyslu ţivota, úsilí o vyšší hodnoty a ideály, které nás povznáší. Také je zapotřebí se zmínit o transpersonální psychologii, která je spojena s nekonvenčními záţitky nad rámec reality (mystické záţitky), někdy za to mohou drogy, které mohou být přitaţlivé, ale zároveň nebezpečné, pokud je jedinec k většímu záţitku či únikem před realitou pouţije. Dále pak holotropní dýchání a někdy metody šamanismu. Jde o psychologii spirituálních záţitků, která se zabývá tím, co vědecká psychologie zatím do značné míry ignoruje. Jak jde vidět, tak termín duše či něco nadpřirozeného v psychologii je velmi obtíţné identifikovat, poněvadţ to nejde změřit, zváţit. Důkaz o existenci duše nemáme, máme různá 17

MOORE, Thomas. Kniha o duši. Portál s.r.o.,1997. ISBN: 80- 7178- 126- 6. str. 33

30

svědectví a výpovědi a některé nejdou opravdu vyvrátit. Jsou taková svědectví, kde duše opustí tělo a klinicky je osoba mrtvá. Po té se probudí a ví, co se dělo s jejím tělem, ví, co dělali lidé pro záchranu jeho ţivota, podrobně vám mohou popsat situaci, i kdyţ přitom byli klinicky mrtví. Je na kaţdém z nás, čemu budeme a nebudeme věřit.

4.2 Energetické obrazy Energetické obrazy se dnes staly více méně jakýmsi fenoménem. Lidé si je kupují, malují, věší a věří, ţe jim přinese klid a kladnou energii do ţivota. Důleţitým aspektem obrazu je barevnost a to, jak působí na naše smysly. Obraz můţeme chápat také jakousi formu terapie, například kdyţ si k němu sedneme a začneme meditovat apod. Je mnoho cest jak se s obrazem spojit. Všechno kolem nás je energie. Kaţdý předmět, zvíře, rostliny, lidé a také to, co je oku neviditelné- vzduch, emoce, myšlenka, slova… Díky všudy přítomné energie jsme všichni propojeni, a také proto mají myšlenky takovou energii. Jedna energie dává do pohybu další energii. Energetické obrazy působí pozitivně na zdravotní i psychický stav člověka a někteří věří v jeho léčivé účinky. Výrazným energetickým potenciálem nesou barvy, jejich ostrost, prolínání se, zkrátka jak na jedince působí. Někteří umělci a zároveň léčitelé malují obrazy přímo pro určitého člověka, aby ho obraz posílil na jeho ţivotní cestě. Také mohou pomocí barev zachytit jeho současný stav duše. Tento obraz slouţí jako zpětná vazba, která nám ukazuje to, co je potřeba změnit.

Obr.16 Františka Janečková, Energetický obrázek, 20x40 cm

31

Obr.17 Františka Janečková, Energetický obrázek, 20x40cm

Obr. 18 Františka Janečková, Léčivý obrázek ve znamení Panny, 25x40cm

Obr.19 Františka Janečková, Léčivý obrázek ve znamení Blížence, 43x20cm 32

5. PEDAGOGICKÁ ČÁST – Výtvarný projekt na téma Vnitřní stopa Tento výtvarný projekt jsem uskutečnila na střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti, kde jsem také měla pedagogickou praxi. Moje činnost byla na oboru: Modelářství a návrhářství oděvů. Projektu se zúčastnila 1.B (6studentů) a 2.B (5 studentů). Školu dobře znám, poněvadţ jsem zde téţ studovala, a proto jsem si ji i vybrala. Projekt byl zaměřen na niternosti člověka. Student objevoval své vnitřní pohnutky, také tu projevil své emoce skrz vytvořený objekt. Chtěla jsem, aby objekty brali jako sebe a své pocity. Zadání: Student si vytvoří za pomocí oděvní figuríny a papíru svou vnitřní stopu. Promítne do vytvářejícího objektu své niternosti, pokusí se zapátrat do hlubin své duše. Studenti byli den dopředu upozorněni na to, aby si z domu vzali nějaké papíry například staré noviny apod. a také nějaké netradiční materiály na tvorbu papírových objektů. Ukázala jsem jim můj vzor a také základní postup tvorby pro inspiraci.

Obr. 20 Archiv autora: Figurýna jako ukázka

Obr.21 Archiv autora: Prostory SUPŠ-

oděv

33

Škola: Střední uměleckoprůmyslová škola v Uherském Hradišti Ročník: 1.B, 2.B Obor: Návrhářství a modelářství oděvů Téma: Papírové objekty Časový rozsah (vyučovací jednotky): 405minut (9x45min) Forma (formy) výuky: Hromadná frontální výuka, rozhovor Cíl hodiny: Student vytvoří jeden papírový objekt. Dílčí cíle: Kognitivní Studenti vyjmenují pomůcky pro práci, také popíší přesný postup práce Studenti vyuţívají své poznatky o tvorbě papírových objektů a pouţijí ji do další tvorby. Studenti vysvětlují pojem vnitřní pohnutky a vyuţijí jej při své tvorbě. Afektivní Studenti jsou ochotni pečlivě pracovat a vyuţívat zadanou techniku. Studenti samostatně rozmýšlí nad svým objektem. Psychomotorické Studenti samostatně pracují na výtvarném úkolu. Metody výuky:výklad, demonstrace, samostatná práce ţáků- výtvarná činnost Pomůcky: oděvní figurína, potravinářská folie, různé druhy papíru (noviny, střihový papír, barevný papír apod.), lepidlo tapózu, kbelík, nůţky a dle vlastního uváţení třeba barvy, nitě, prýmky a jiné.

Scénář hodiny: 

Úvodní pozdrav, seznámení se s cílem hodiny



Co si představíte pod pojmem vnitřní nebo dušení stopa ? A jak chápete pojem niternosti ? Jak sebe vnímáte?



Forma diskuze a po té názorné ukázky umělců, má ukázka papírového objektu



Názorná ukázka techniky a vysvětlení postupu tvorby

34



Postup práce č 1:

(2 vyučovací hodiny) Studenti si nachystají prostor ke tvoření a také potřebné pomůcky. Krejčovskou pannu nejprve obalíme potravinářskou folií, abychom ji nezničili před nanášením lepidla apod. Do kbelíku si vylijí lepidlo a po té do něj namáčí kusy papíru. Lepíme mokrý papír na figurínu. Kaţdý od této chvíle pracuje sám a vytváří si svůj objekt. Průběţně studenty obcházím a snaţím se je navést na vhodnou cestu či jim dát pomocnou radu. ÚKLID 

Postup práce č 2:

(2 vyučovací hodiny) Při další hodině pokračujeme s lepením, ale tentokrát jiţ základní papírový nános mají hotový a lepí tak svůj vybraný alternativní materiál či figurínu barví apod. Volná tvorba, ale samozřejmě studenty kontroluji a snaţím se jim dát vhodnou radu. ÚKLID 

Postup práce č 3:

(2 vyučovací hodiny) Dokončovací práce a poslední úpravy před instalací. 

Instalace

(2 vyučovací hodina) Se studenty spolu vymyslíme vhodný prostor pro instalaci objektů. Instalujeme a prezentujeme své práce. ÚKLID 

Pálení objektů

(1 vyučovací hodina) Po krátké instalaci jsme přešli na další akci a to na pálení objektů. Pálilo se na dvorku školu. Vše zajišťoval pedagog.

Studenti mě mile překvapili a dali si se svými objekty opravdu hodně práce. Na tomto projektu se pracovalo 5 dní, 4 dny (2 vyučovací hodiny) a 1 den (1 vyučovací hodina). Časově to bylo náročnější jak na přípravu, tak na úklid.

35

Obr. 22 Archiv autora: Příprava

Obr. 23 Archiv autora: Ateliér Modelářství a návrhářství

oděvů

Obr. 24 Archiv autora: Práce studentů

Obr. 25 Archiv autora: Práce studentů, Instalace

v zahradě

Po dokončení objektů jsme společně vymysleli místo, kde by se daly tyto objekty vystavovat. Na malé zahradě školy jsme se pokusili objekty umístit tak, aby zapadly do prostoru. Některé byly poloţené, jiné visely na stromě či lampě.

36

Obr. 26 Archiv autora: Instalace v zahradě školy

Studenti se do tvorby ponořili a přinesli sobě i mně nová poznání. Vnímala jsem na začátku projektu zdrţenlivost a ostýchavost, ovšem po čase vše opadlo a studenti zapáleně lepili, stříhali, barvili, nanášeli. Nemohla jsem si ovšem nevšimnout u některých ostré barvy, které výrazně kontrastovaly s bílým papírem (rudá červená, krvavé sdrce, černá křídla a jiné). Společně se studenty jsme se domluvili na tom, ţe naše objekty spálíme. Vykonáme společně rituál a zničíme tak spolu s objetky naše chmury. Nebo rituál můţeme chápat jako stvoření něčeho nového.

Obr. 27 Archiv autora: Rituál pálení

Obr. 28 Archiv autora: Rituál pálení 37

Myslím, ţe rituál byl velikým přínosem a přineslo to nám všem jakousi lehkost. Samotný projekt měl dle mého názoru úspěch. Studentům se líbil a chtěli vytvářet ještě další objekty. Zde jsem viděla mnohé varianty, jak člověk můţe vnímat své niterní pocity. U mladých lidí je třeba mluvit o ţivotních situacích, aby pochopili, co se děje ve světě nebo kolem nich. Samozřejmě není ani dobré se v nějakých věcech neustále pitvat, ale ani o nich nemluvit či je ignorovat. Jsou totiţ pro mladého člověka

a pro jeho růst důleţité. Tento projekt také

můţeme vnímat jakousi formu terapie, studenti sice o svých niterných věcech nemluvili, ale vyjádřili je prostředníctvím papírových objektů. Vyjádřovali převáţně své záporné pocity, které jsme po té spálili.

5.1 Moţné komplikace programu U toho projektu je víceméně jasné, ţe komplikace můţe nastat hned ve třech bodech. 1) Prostory 2) Studenti 3) Rituál pálení Prostory na této škole nebyly zas aţ tak velkým problém, ale uskutečnit projekt například na základní škole by mohl být problémem větším. Třída není uzpůsobena pracovnímu prostředí, které obnáší tento projekt. Musí být funkční i na další předměty. Na uměleckoprůmyslové škole se daly podmínky přizpůsobit. I kdyţ se v ateliéru ještě šije a pracuje s oděvními materiály, tak náš projekt nikomu nepřekáţel, poněvadţ jsme si naplánovali i dobré načasování. Studenti také na této škole mají své menší oborové třídy, kde tráví většinu času, a tak v ateliréru nejsou neustále. Dalším moţným problém by mohli být studenti. Je to téma velmi osobní a někteří lidé nemají rádi nebo nejsou zvyklí se otevírat těmto věcem. Na této škole ovšem problém nebyl, jelikoţ je to umělecká škola a studenti jsou vedeni k sebevyjádření a indivualitě. Rituál pálení se taktéţ můţe jevit jako potíţ a to z bezpečnostních důvodů. Od ředitele školy jsme museli mít povolení, abychom mohli zacházet s ohněm. Samozřejmě studenti měli zakázáno pouţít oheň, zapálit ho mohli pouze pedagogové. Je to velká zodpovědnost, a tak při rituálu museli být dva učitelé, má cvičná učitelka a já. Po rituálu bylo zapotřebí vše řádně uhasit.

38

II. PRAKTICKÁ ČÁST

39

6. TVOŘENÍ JAKO PROCES U kaţdé práce a činnosti postupně vzniká tvůrčí proces. Proces začíná od samého počátku, tedy uţ v našich myšlenkách. Myšlenky se mění, zdokonalují a tak rostou aţ do finální podoby. Finální podoba je to, co uţ je na samém konci naší snahy, tudíţ se dá říci, ţe se jedná o cíl. Samozřejmě kaţdý jedinec pokládá za cíl něco jiného, můţeme říci, ţe se jedná o pocit. Pocit uspokojení nad daným výsledkem. Můj proces trval rok a půl, neţ dospěl do finální podoby. Byl to, dle mého názoru, velmi transformující proces. Neustále jsem hledala, ale také nacházela vhodnou formu, techniku a koncept. Také jsem si vědoma toho, ţe jsem nemusela najít tu správnou cestu k vyjádření diplomové práce. Mohlo se stát, ţe hledání vzdám a nedokončím to, oč jsem usilovala. Musela jsem podstoupit mnoho změn a to hlavně v oblasti kreativity. Má kreativita byla značně omezena a to jen na oblast designu oděvů, jelikoţ jsem tento obor studovala na střední a po té i vysoké škole. Pravda je, ţe na střední uměleckoprůmyslové škole, kde jsem začala pracovat s oděvem, nebyla kreativita svazující tak jako na vysoké škole. Tam jsem si svou uvolněnou tvůrčí schopnost musela svázat a teprve teď ji opět uvolnila. Věřím, ţe uţ ţádnou podobnou hloupost neudělám, ba naopak budu o svou tvořivou sílu pečovat.

Obr. 29 Archiv autorky

40

6.1 Hledání vhodného vyjádření diplomové práce Hledání vhodné formy pro diplomovou práci bylo asi nejtěţší. Jak uţ jsem psala výše, byla jsem značně svázaná předešlým oborem design oděvů. Naskicuji, navrhnu šaty a po té je vyhotovím, ale nakreslit či namalovat své pocity a myšlenky, to mi šlo velmi těţce. Zároveň jsem cítila, ţe touto cestou chci jít. V hloubi jsem věděla, ţe ledy musí roztát a je na čase začít objevovat nové věci, které jsou ve mně doposud neobjevené. Zároveň jsem netušila, co a jak budu dělat. Jediné co mi opravdu zbývalo, je důvěřovat své niterní síle. Neustále jsem kreslila konkrétní věci, které ani nedávaly smysl. Velmi pevně jsem se drţela figury a nechtěla ji za ţádnou cenu pustit. Pak uţ mě to přestalo bavit a v jednu chvíli jsem přemýšlela, ţe to vzdám. Tady byl ten bod zlomu, poněvadţ má šílená touha, která chtěla za kaţdou cenu něco nakreslit, pominula. V tu chvíli jsem se uvolnila a řekla si, ţe si jen tak budu „čmárat“. Opadl ze mě stres a mé Já mohlo konečně tvořit.

Obr. 30 Archiv autorky

41

Obrázky jsou seřazeny sestupně (od počátečních obrazů po ty nejsoučasnější) – Obr.31,32,33 Archiv autorky

(akvarel 40x32cm)

(akvarel 40x32cm)

(akvarel 35x 27) 42

Obr. 34 Archiv autorky (akvarel 42x32cm)

Obr. 35 Archiv autorky ( akryl 25x 35cm) 43

Obr. 36, 37, 38 Archiv autorky

(akryl 60x42 cm)

(akryl,akvarel 60x42 cm)

(akryl 55x32 cm) 44

Obr. 39 Archiv autorky (akryl 80x56 cm)

Obr. 40 Archiv autorky (akryl, tempera 80x56cm) 45

6.2 Zkoušení různých výtvarných technik K procesu také patří zkoušení různých technik a pouţití různých výtvarných potřeb. Nejprve u mě byla tuţka, kterou jsem pouţívala nejvíce spolu s akvarelovými barvami. Jak jsem jiţ psala výše, nechtěla jsem se od tuţky odprostit, i kdyţ mě tak svazovala. Po té přišla práce s akrylovými barvami, od kterých jsem uţ neupustila. Jimi jsem stříkala na bílý papír, nanášela je tvrdými kartičkami, namáčela v nich nitě, které na papíře vytvořily tenkou stopu. V barvách jsem také smáčela bavlnky, látky, kuchyňské houbičky, velké houby, mé ruce a vlasy a po té je obtiskovala na papír. Nanášela a obtiskovávala jsem je i na hrany kartonu. V podstatě jsem vyuţila techniku frotáţe.

Obr. 41 Archiv autorky: Při tvorbě obrazu Mé kočce Frídě se omylem podařily namočit packy do barvy a po té se Frída prošla po natáhlém papíře. V tu chvíli jsem moc nadšená nebyla, ale nakonec jsem v tom uviděla zalíbení a skvělou náhodu. Také jsem si na ruce nanesla barvu a klouzala s ní po papíře, někdy to mohlo vypadat tak, jako bych papír hladila. Při vášnivější tvorbě jsem pouţila své nehty, které se zarývaly do barvy na papíře. Líbila se mi také tekoucí barva, a tak jsem desku naklonila, aby po ní mohly barvy stékat dolů. Ovšem nejvíce se mi opravdu líbilo, kdyţ jsem malovala prsty či celými dlaněmi. Tato technika mě velmi uvolňovala. Při procesu tvoření jsem vţdy poslouchala hudbu indiánskou, meditační, relaxační ( El SIKURI- Alittle peace of me, Apache, Mohicans, Café Chile a další )

46

Obr. 42 Archiv autorky: Proces tvorby

Obr. 43 Archiv autorky

Malovala jsem na akrylový papír A1, který jsem si za pomocí papírové pásky, houbičky a vody natáhla na dřevěnou desku. Tento postup je velmi důleţitý, poněvadţ se musí papír dobře natáhnout, aby nevznikly nerovné plochy a mohlo se tak dobře malovat. Kdyţ je papír správně natáhlý na desku a dojde do kontaktu s barvami a vodou, tak je po uschnutí opět krásně rovný.

47

Obr. 44 Archiv autorky: Proces tvorby

Obr. 45 Archiv autorky

48

7. POPIS KOLEKCE A FOTODOKUMENTACE Kolekce sedmi obrazů vznikala náhodně. Při tvůrčím procesu jsem se spoléhala na svou spontánnost a na kreativního ducha. Nikdy jsem dopředu nevěděla, jakou barvu pouţiji nebo jakou technikou budu obraz vytvářet. Záleţelo jen na tom, v jakém duševním rozpoloţení jsem. Kdyţ jsem chtěla malovat, tak jsem malovala. Samozřejmé je, ţe neţ jsem se dopracovala do finální fáze mé diplomové práce, prošla jsem tvůrčím procesem, který mě dostal aţ sem. Obrazy mají syté a kontrastní barvy. Kaţdý obraz vypovídá své. Z jednoho jde klid, harmonie a z druhého zase vášeň a nespoutanost. V kolekci obrazů spíše pouţívám světlejší tóny barev, ovšem najde se i tmavý obraz. Tmavé tóny barev neznamenají ţádné zlo či smutek, jak by se třeba u černé barvy mohlo zdát, pro mě jsou to zkrátka barvy, které jsem chtěla v daný okamţik pouţít. Tím chci také říci, ţe má kolekce byla tvořena s nadšením, ţivostí a lehkostí. Prostě jsem jen malovala, někdy s klidem rozváţností, vyrovnaností, jindy s bouřlivostí, vášní a ohněm. Oheň z mých obrazů necítím, poněvadţ po čase tvoření jsem se uklidnila a cítila zase klid. Oheň vzplál, aby mohl být uhašen a byl uhašen, aby mohl zase znovu vzplát. Tvoření jednotlivých obrazů byl tedy proces mnoha emocí, coţ mě posunulo dál a dostala jsem nový pohled na abstraktní umění. Dá se říci, ţe mé obrazy jsou čistě abstraktní nebo-li expresivní abstrakce. Na obrazech není nic konkrétního, je to mísení se barev za pouţití nejrůznějších technik. Kaţdý jednotlivý obraz má svůj příběh, to jak byl stvořen a také to, co jeho stvořitel cítil, kdyţ jej tvořil. Přesně vám nepopíšu, co jsem v daný okamţik cítila a proč jsem pouţila tu či onu barvu, to je asi nemoţné. Budu se snaţit přiblíţit situaci vzniku a co já z obrazů cítím. Mé kolekci jsem chtěla dát volnost a spontánnost, nic co by ji svazovalo. Cítila jsem pravdivě, a tak jsem i tvořila. Na kolekci obrazů jsem použila formát A1(84,2x59,4), papír se po ořezu o pár cm zkrátil (v závorkách je přesný údaj míry obrazu).

49

7.1 Matka Vznikl jako první z této kolekce. Je pro mě zásadní, poněvadţ jsem se zde začala seznamovat s technikami, které jsem pouţila do více obrazů. Za pomocí houbičky jsem vedla tahy. Byla to rychlá akce, ale ještě jsem neměla tušení, jak celý obraz dopadne. Cítím z něj dynamičnost a zároveň klid. Je to matka stvořitelka. Od namalování toho obrazu jsem věděla, jakým směrem se mám vydat.

Obr. 46 ( akryl, tempera, akvarel 80x55 cm)

50

7.2 Sopka Tento obraz vznikal poměrně dlouhou dobu (8 dní), oproti ostatním obrazům. Má několik vrstev, které se překrývají. Při jeho tvoření jsem byla klidná, neklidná, pak rozzuřená a pak zase klidná. Tento obraz je jako uhašená sopka, ze které se ještě táhne dým. Je v něm uklidňující zemitost, hlína či jádro Země, ale také se zde objevují fragmenty ohně či magmatu. Struktura obrazu je znatelná a to zejména mé zaryté nehty, které jsem ve vzteku pouţila. Teplé aţ hořící barvy uklidňuje popelavě černá a kapku naděje nám přinese modrá.

Obr. 47 (akryl, tempera 79x59 cm)

51

7.3 Letní dítě Obraz, z něhoţ jde klid a energie. Světlé barvy značí o tom, ţe jeho proces výroby byl velmi uvolněný. Hlavní barvy jsou barvy jiţních zemí, jako je modrá, ţlutá a rozpálená oranţová. Dominantou obrazu je hlavní tah uprostřed, kde se barvy přelévají jedna na druhou. Zde jsem pouţila papírovou kartičku, na níţ jsem nanesla barvy a po té táhla obloukovitým směrem. Z levého rohu prskají barvy, které dodají obrazu značnou ţivost. Název léto jsem dala proto, ţe tento obraz mě naplňuje ţivostí jako má léto. Dítě je v létě rozjařené, plné ţivota, tryská z něho energie a také já sama jsem narozena za rozpáleného dne „letní dítě“.

Obr. 48 ( akryl, akvarel 84x59cm)

52

7.4 Nekonečno Obraz, z něhoţ cítím vyrovnanost a harmonii. V souladu s koloběhem ţivota. Hlavní linie obrazu je nekonečno, které není celé v obrazu. Někteří v něm mohou vidět například rybu, která vplouvá do vodopádu. Nekonečno má bílou, modrou, béţovo-hnědou barvu, pro mě jsou to barvy klidné, utišující. Zářivě neónová oranţová dodává intenzitu a kontrast obrazu.

Obr. 49 (akryl 83,2x 58,3cm)

53

7.5 Nebesplynutí Plynutí barev, jeţ jsou navzájem propojeny, tvoří jakýsi závoj, mlhu. Obraz v sobě nosí mystičnost a působí aţ nebesky, poklidně. Obraz oplývá tajemnem a spiritualitou. Současnost a čas neexistuje.

Obr. 50 (akryl 83,2x 55cm)

54

7.6 Peří Tento obraz jsem vytvářela s velkou hravostí tím, jak jsem obtiskovávala své dlaně. Při obtiskovávání dlaní jsem vyuţila i hudební rytmus - bouchání dlaní na papír. Na ruce jsem si nanesla barvy a po té rytmicky bouchala do obrazu. Otisky dlaní se překrývají. Bylo to naprosto úţasné spojení, které vytvořilo obraz s nádechem indiánské kultury. V obrazu vidím náznaky brk či peříček. Také místy vidím paví peří, jímţ se chlubí. Je to obraz tance barev.

Obr. 51 (akryl 80x58cm)

55

7.7 Ţivot Poslednímu obrazu, který jsem vytvořila, jsem dala název Ţivot. Něco nového začíná a bude růst. Obraz je dynamický a plný ţivota. Je v něm vyuţito hned několik technik: obtiskování (frotáţ), stečená barva, stříkání barev, barva rozmazávaná kartonem. Obraz mi také připomíná nástěnné pravěké malby, něco velmi starého, ale přitom mocného. Tento obraz se odlišuje od ostatních, i proto nese název ţivot. Je jiný a také má kreativita je jiná, poněvadţ ušla dlouhou cestu.

Obr. 52 (akryl 80x58cm)

56

8. ZÁVĚR Mým cílem bylo hledání nové cesty, hledání nové kreativity či vyjádření nejniternějších pocitů. Ušla jsem kus cesty a z mého pohledu jsem našla to, co jsem hledala. Zpočátku, musím se přiznat, ţe to byl pro mě oříšek a to zejména z technického hlediska, poněvadţ obrazy jsem nikdy nevytvářela. Zpracování kolekce bylo tedy pro mě velkou výzvou. Vytáhla jsem ze sebe to, co je moţné v danou chvíli vytáhnout, namalovala jsem obrazy tak, jak bylo moţné, je v tu chvíli namalovat. Objevila jsem u sebe novou kreativitu, která mě velmi obohacuje a uvolňuje. Z vypjaté figury se stal expresivní obraz. Abstraktní malba je něco neuchopitelného. Občas bývá těţké se tomu úplně poddat a uvolnit, najít ten správný směr, tu správnou techniku a samozřejmě najít touhu po tvořivosti. Nebylo to tak snadné, jak jsem jiţ na začátku myslela. Prošla jsem mnoha fázemi, které mě naučily své. Např. jak zacházet s barvou a jejími technikami, kdy je vhodné tvořit a za jakých okolností a nejvíce jsem se naučila trpělivosti. Protoţe tvořit na povel nelze. Zašla jsem do větší hloubky svého nitra a hledala inspiraci, hledala své nejkreativnější Já. Pročetla jsem mnoho knih a chodila s očima otevřenýma dokořán. Dospěla jsem do bodu, kdy není podstatné, co na obraze vidíte, ale co z něj cítíte. Tvořila jsem s vášní a velkým nadšením, kaţdý den jsem se těšila na tu chvíli, kdy se ponořím do procesu tvorby. Také v pedagogické části, jsem se naučila mnohé, kdyţ jsem vymyslela a uskutečnila projekt na Střední uměleckoprůmyslové škole. Studenti mě obohatili o další zkušenosti s tímto velmi osobním tématem. Jejich práce byly pro mě zpětnou vazbou. Bylo vidět, jak je důleţité u studentů niterní záleţitosti ventilovat a také důleţité negativní emoce poslat pryč - třeba formou „pálení“.

57

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY Knižní zdroje

LAUSSER, Martin. Stopy zvířat, vyd. Praha: Svojka & Co.,s. r. o., 2014. ISBN: 978-80-2561272-9. JUNG,Carl Gustav. II díl Archetyp a nedědomí. 2.vyd. Nakl.Tomáš Janeček. 2003. ISBN: 8085880-16-4. PETROVÁ, A. a kol. Vybrané kapitoly z psychologie. Olomouc : VUP, 2009, ISBN 978-80244-2422- 4. HVÍŢĎALA, Karel. Stopy Adrieny Šimotové: Tři dialogy s prologem a epilogem. 2. vyd. Praha: Jaroslava Jiskrová- Máj, 2011. ISBN 978-80-7363-379-0. [uspořádala] Moravská galerie v Brně a [editovala Alena KRKOŠKOVÁ]. Introspekce: Veronika Bromová, Bohuslava Olešová, Margita TitlováYlovsky : [katalog k výstavě, Brno] 25. září - 9. listopadu 1997. Brno: Moravská galerie, 1997. ISBN 80-7027-073-X. LŢIČKA,Milan. Kahlo,1.vyd. Euromedia Group, k.s.- Kniţní klub, 2013. ISBN: 978-80-2423881-4. RUHRBERG. SCHNECKENBURGER. FRICKEOVÁ. HONNEF. UMĚNÍ 20.století. TASCHEN, Slovart. 2004. ISBN: 80-7209-521-8. ESTÉS, Clarissa Pinkola. Ţeny, které běhaly s vlky: Mýty a příběhy archetypů divokých ţen. PRAGMA. 1999. ISBN:80-7205-648-4. MOORE, Thomas. Kniha o duši. Portál s.r.o.,1997. ISBN: 80- 7178- 126- 6. ČMOLÍK, Vokáč Jiří. TRHÁK aneb 21 kapitol o vašem mozku. Inner Winner. 2013. ISBN: 978- 80- 7349- 355-4.

58

Online zdroje

WIKIPEDIA. Stopa. WIKIPEDIA [online]. 2015 [cit. 2015-05-14] Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Stopa_(jednotka_d%C3%A9lky) WIKIPEDIA, Fenomén. Wikipedia [online]. 2015. [cit. 2015-04-15] Dostupné z : https://cs.wikipedia.org/wiki/Fenom%C3%A9n

DAVID ZBÍRAL. DAVID ZBÍRAL [online]. 2001. [cit. 2015- 05- 22 ]. Dostupné z: http://www.david-zbiral.cz/psychologie.htm Psychologie v teorii a praxi, rudolfkohoutek.block [online]. 2010. [cit. 2015- 05- 23] Dostupné z: http://rudolfkohoutek.blog.cz/1005/hlubinna-psychologie

59

OBRAZOVÁ DOKUMENTACE Obr. 1 http://www.biolib.cz/cz/image/id96452/ Obr. 2 http://www.alfasoftware.cz/produkty/pristupovy-system-alfa/ Obr.3 RUHRBERG. SCHNECKENBURGER. FRICKEOVÁ. HONNEF. UMĚNÍ 20.století. TASCHEN, Slovart. 2004. ISBN: 80-7209-521-8.str.663 Obr. 4 http://cool-magazine.cz/zapojte-se-do-dalsiho-rocniku-uklidme-cesko/ Obr. 5 BRUNCLÍK, Pavel. Adriena Šimotová, retrospekce 1959-2005. 2. vyd. Národní galeirie Praha. 2006. ISBN: 80- 7035- 348-1. str. 49 Obr. 6 BRUNCLÍK, Pavel. Adriena Šimotová, retrospekce 1959-2005. 2. vyd. Národní galeirie Praha. 2006. ISBN: 80- 7035- 348-1. str 169 Obr. 7 BRUNCLÍK, Pavel. Adriena Šimotová, retrospekce 1959-2005. 2. vyd. Národní galeirie Praha. 2006. ISBN: 80- 7035- 348-1. str 186 Obr. 8 http://www.olmuart.cz/press/vnitrni-okruh-v-soucasne-ceske-fotografii--69/ Obr. 9 http://www.galleryjk.cz/boudnik/ Obr. 10 http://www.ghmp.cz/online-sbirky/detail/6453/ Obr. 11 LŢIČKA,Milan. Kahlo,1.vyd. Euromedia Group, k.s.- Kniţní klub, 2013. ISBN: 97880-242-3881-4.str.133 Obr. 12 http://www.kalmanmaklary.com/exhibition/etienne-sandorfi/2011/?sw_2313_page=2 Obr. 13 http://www.kalmanmaklary.com/exhibition/etienne-sandorfi/2011/?sw_2313_page=2 Obr. 14 http://www.kalmanmaklary.com/exhibition/etienne-sandorfi/2011/?sw_2313_page=2 Obr. 15 http://www.huffingtonpost.com/2013/09/27/eric-clapton-gerhard-rich_n_4004388.html Obr. 16,17 - http://www.fler.cz/shop/frantiska-janeckova Obr. 18 http://www.fler.cz/zbozi/panna-lecivy-obraz-15-min-konzultace-pro-vas-4974004 Obr. 19 http://www.fler.cz/zbozi/blizenci-lecivy-obraz-15-min-konzultace-4939450 Obr. 20-45 Archiv autorky ( foto Adéla Mikulicová) Obr. 46- 52 FOTODOKUMENTACE, Autorčina diplomová práce ( foto Adéla Mikulicová) 60