DELIKVENCE
DĚTÍ A
MLADISTVÝCH
Eva Šotolová Poznatky ze studií o vývoji dítěte dokazují, že výskyt problémového a protispolečenského chování v dětství je důležitým ukazatelem pozdějšího pácháni trestné činnosti. Problém kriminality je velmi složitý. Působí zde mnoho příčin, které se navzájem prostupují. Z hlediska etiologického se stručně zmíním o vlivu rodiny. Na základě analýzy poznatků z výzkumů byly identifikovány čtyři hlavní oblasti negativního vlivu rodiny na zvyšování rizika vzniku kriminálního chování: 1. nedbalost - rodiny věnují málo času výchovnému působení na děti a kontrole nad nimi; 2. konflikt - rodiče uplatňují nedůsledné a nevhodné výchovné prostředky a jedna strana odmítá druhou; 3. deviant - rodiče se sami dopouštějí trestné činnosti; 4. rozvrat - nedbalost a konflikt vzniká často v důsledku manželských neshod a rozpadu manželství s následující absencí jednoho z rodičů. Z těchto čtyř oblastí negativního působení rodiny je nedbalost tím nejsilnějším činitelem. Při odluce rodičů nebo při skutečnosti, že dítě má pouze jednoho z rodičů, není rozhodující absence rodiče, nýbrž kvalita a odolnost vztahu dítěte ke zbývajícímu rodiči (Ruttera kol. 1983).
Je známo, že nejen osobnost se mění na každém vývojovém stupni, ale vnější působení sociálního prostředí se různí v závislosti na věku člověka. Sociální prostředí je pro nás všechny neobyčejně významné, táž osoba se bude pravděpodobně chovat velmi odlišně v různém sociálním rámci. Trestná činnost dětí a mladistvých se v mnoha ohledech liší od trestné činnosti starších věkových skupin, a to jak strukturou, četností výskytu, motivací, způsoby provedení trestných činů, tak i osobnostními charakteristikami pachatelů. Odlišná jsou i represivní opatření vůči těmto pachatelům. Trestná činnost dětí a mladistvých se velmi těžko zjišťuje, prokazuje a postihuje. Latence u kriminality dětí a mladistvých je velká a její morální následky společensky závažné (velká část postižených občanů - obětí méně závažné majetkové trestné činnosti - takové činy policii vůbec neohlašuje). Podle údajů Institutu pro krimnologii asociální prevenci „...počet stíhaných mladistvých se od roku 1990 radikálně zvyšoval - od roku 1990 do roku 1994 se jejich počet ztrojnásobil, kulminoval v roce 1994, od té doby mírně poklesl. V roce 1989 počet mladistvých pachatelů byl
5625, v roce 1994 - 1 7 302 pachatelů, v roce 1997 - 11 125 pachatelů (podle statistik PP ČR). Počet nezletilých pachatelů do 15 let se zvyšoval od r. 1989 až do roku 1996. První pokles vykazuje Policie ČR až v roce 1997 (v roce 1989 počet pachatelů trestných činů do 15 let byl 3574, v roce 1996 9747 pachatelů, v roce 1997 - 9217 pachatelů)" (podle statistik PP ČR). Pro děti a mladistvé je charakteristická skupinová trestná činnost (projevy vandalů a výtržníků, projevy skinheads, vlajkonošů atd). Podstatnou úlohu mezi příčinami deIikvence u této věkové kategorie vedle psychické a sociální nezralosti hraje i motivace podmíněná spotřebním způsobem života, touhou po rychlém obohacení, snahou vést nákladný způsob života. Z analýzy skladby trestné činnosti, které se nezletilí nejčastěji dopouštějí, vyplývá: a) u pachatelů - chlapců do 15 let a mladistvých (do 18 let) nejčastějším trestným činem jsou krádeže, výtržnictví. Dále pak maření výkonu úředního rozhodnutí - pod tímto označením rozumíme převážně útěky z diagnostických a výchovných ústavů. Dnes již tyto útěky nejsou charakterizovány jako trestný čin. Z násilných trestných činů se jedná o loupeže a úmyslné ublížení na zdraví; b) ve skladbě trestné činnosti dívek do 15 let výrazně převažují krádeže, dále následují trestné činy poškozování ci-
zích věcí, porušování domovní svobody a trestný čin loupeže. U mladistvých dívek (15 - 18 let) nejčastějším evidovaným trestným činem jsou krádeže, trestné činy křivého obvinění, padělání a pozměňování veřejné listiny, dále loupeže. Evidovaná trestná činnost dívek není takovým problémem jako trestná činnost chlapců (Marešová 1998). Údaje o kriminalitě dětí v roce 1997 dle Institutu p r o kriminológii a sociální prevenci: - v roce 1997 byli pro vraždu vyšetřováni dva chlapci do 15 let, - 7 chlapců pro nedovolené ozbrojování, - 244 dětí vyšetřováno za loupež, - 212 dětí za krádeže vloupáním do obchodů, - 286 dětí za úmyslné ublížení na zdraví, - vysoký je počet vyšetřovaných nedospělců za překupnictví a přechovávání. Údaje o kriminalitě mladistvých v roce 1997: - za spáchání vraždy bylo stíháno 7 mladistvých pachatelů, - za nedovolené ozbrojování 22 mladistvých pachatelů, - 464 mladistvých pachatelů za loupež, - 338 osob pro výtržnictví, - více než 300 osob stíhaných pro přechovávání a překupnictví, - okolo 200 osob za dopravní nehody vyšetřované jako trestné činy, - zhruba 70 mladistvých za podvody, - zhruba 315 za maření výkonu úředního rozhodnutí (Marešová 1998).
Vysoký je podíl nezletilých, kteří se dopustili dvou, tří i více skutků. Tento podíl je u nezletilých vyšší než u dospělých pachatelů. Se zvyšujícím se věkem se u nezletilých zvyšuje počet mravnostních a násilných trestných činů. Každým rokem stoupá počet trestných činů pod vlivem alkoholu a jiných toxikománií. Převažují krádeže, výtržnictví, loupeže a další trestná činnost. Dalším znepokujujícím jevem je existence extremistických skupin, které se projevují agresivně a které demonstrují rasistické názory veřejné. Členy extremistických skupin jsou obvykle mladí, nevyzrálí jedinci ve věku 15 - 24 let, inklinující ke zjednodušenému a okamžitému řešení problémů a nepříznivých životních situací. Z policejních materiálů i ze sociálních analýz vyplývá, že se množí projevy patologického hráčství, dětské prostituce, zvyšuje se účast dětí na pomoprodukci. Některé dříve trestné činy nejsou již kriminalizovány, přestávají být trestnými. Například tzv. příživnictví již není kriminál izováno. Obvykle to byl tzv. přečin. Zákon o přečinech byl zrušen a jen některé přečiny jsou nyní sankcionovány jako přestupky, zřídka jako trestné činy. Totéž platí o tzv. přečinech proti pracovní kázni. Na výrazné změny v delikventním jednání mládeže reaguje trestní právo i tím, že rozšiřuje trestní zákon o skutkové podstaty činů, které dosud nebyly trestné (například tzv. „drogové zákony").
Trestní odpovědnost V ČR je stále diskutována otázka trestní odpovědnosti mládeže. Trestní zákon z roku 1950 posunul dolní hranici odpovědnosti za všechny trestné činy ze 14 let na 15 let a tento stav trvá dosud (od r. 1931 to bylo 14 let). Dovršením 15 let však nevzniká trestní odpovědnost v plném rozsahu jako u pachatelů dospělých. Pro osoby mladistvé (osoby, které dovršily 15 let a napřekročily 18 let) je s ohledem na jejich zvláštní ochranu garantován trestním právem speciální právní režim jejich viny a trestání. V paragrafu 33 trestného zákona je jako polehčující okolnost uveden i věk blízký věku mladistvých, který však zákon nekonkretizuje a ponechává na úvaze soudu, o kolik může převýšit věk 18 let. U pachatelů trestných činů, kteří dovršili 12 let a nepřekročili 15 let věku, se postupuje podle paragrafu 86 trestního zákona, což je soudem nařízená ochranná výchova v občansko-právním řízení. Věková hranice trestní odpovědnosti v evropských zemích je stanovena mezi 14 a 16 rokem, věková hranice stanovená naším trestním zákonem na 15 let nevybočuje z průměru. V řadě zemí je však diferencovaná tak, že vedle základní věkové hranice je stanovena i snížená věková hranice pro trestní odpovědnost pro závažnější trestné činy. Zamyšlení nad snížením věkové hranice trestní odpovědnosti v ČR je způsobeno především znepokujujícím nárůstem dětské kriminality, její závažností, brutalitou a v poslední době i určitých
forem organizovanosti. Pracovníci výchovných ústavů poukazují na nevhodnost umisťování pachatelů vysoce závažných trestných činů (zabití, úmyslné vážné ublížení na zdraví) mezi méně narušené jedince. Mnozí odborníci jsou zastánci diferencované dolní hranice trestní odpovědnosti. Odpůrci snížení hranice trestní odpovědnosti argumentují, že uvěznění Kletých dětí by vedlo k prohlubování jejich kriminalizace. Věznění a tresty vůbec chápou jen jako „zlo". Doporučují uplatnění především preventivních opatření, vylučují sankciování. Zastánci snížení hranice trestné odpovědnosti kladou především důraz na dekriminalizaci (omezení skutkových podstat) a depenalizaci (odklon od trestu odnětí svobody), zejména ve vztahu k mladistvým delikventům. Poukazují na to, že represe uplatňovaná vůči delikventním dětem a mladistvým se od roku 1990 v porovnání s minulostí výrazně snížila. V roce 1997 bylo věkové složení mladistvých odsouzených (umístěných do věznice pro mladistvé) následující: - do 16 roků - žádný chlapec ani dívka nebyli ve VTOS (výkon trestu odnětím svobody), - od 16 do 17 roků - 14 chlapců, - od 17 do 18 roků - 55 chlapců a 2 dívky (Ročenka Vězeňské služby za rok 1997, s. 31). Obdobná situace byla i v předcházejících letech, např. v roce 1995 byl vězněn jeden patnáctiletý pachatel, 14 šest-
náctiletých, 62 sedmnáctiletých (Ročenka Vězeňské služby za rok 1995). Co se týká věkového složení obviněných (ve vazbě) za rok 1997: - ve věku do 16 let bylo vězněno 36 chlapců a 1 dívka, - ve věku do 17 let bylo vězněno 110 chlapců a 7 dívek, - ve věku do 18 let bylo vězněno 192 chlapců a 3 dívky. Zastánci snížení věkové hranice trestní odpovědnosti kladou důraz na co nejširší škálu alternativ, nikoliv na zvyšování počtů vězněných mladistvých. Prevence Měli bychom věnovt velkou pozornost depistáži problémových dětí a zvýšenou pozornost sociální péči. Slovo prvence pochází z latiny, praeventus znamená předcházení, zabránění. Dr. Herbert Feser, profesor na Katolické vysoké škole v Kolíně nad Rýnem, říká: „Prevence je tím účinnější, čím cíleněji je zaměřena na příčiny. K tomu je třeba nejprve provést analýzu příčin. Identifikovat hlavní podstatné příčiny, okolnosti a spouštěcí mechanismy trestného jednání. Práce proto musí směřovat od modelu vycházejícího z respektování vývojového hlediska a jednotlivých etap životního cyklu (každý trestný čin má své dějiny) k sociálně psychologickému modelu založenému na respektování dané situace, trestné jednání je závislé na individuálním vzájemném působení faktoru konkrétní osobnosti a vlivu prostředí" (Feser 1995).
Závěr Citát velkého rakouského průkopníka v převýchově delikventů Augusta Aichhoma: „Děti se vzdávají svých instinktivních nároků jedině výměnou za lásku. Nedostane-li sejim lásky, zůstávají hříčkou instinktů po celý život. Dítě, kterému rodina poskytuje lásku a zároveň vyžaduje přizpůsobivost, postupně získává vnitřní kontrolu, která mu umožňuje regulovat vlastní chování, ovšem i tento proces má určité riziko. Rodiče očekávají někdy od dítěte příliš mnoho - dítě si vytvoří značně represivní a frustrační soustavu vnitřních kontrol. Chová se pak vzorně, až příliš vzorně, ovšem za cenu vnitřního konfliktu."
Aichhorn říká, že „musíme rozlišovat mezi delikventem, jehož instinkty nejsou nijak ovládány, a je proto v neustálém konfliktu se svým okolím, a neurotikem, který je v konfliktu se sebou samým" (Jones 1967).
Literatura FESER. H. Pojem, základy a metody prevence. In Bewiihrungshilfe, roč. 42, č. 4, 1995, s. 373. JONES, H : Zločin v měnící se společnosti. Praha. Mladá fronta 1967. MAREŠOVÁ. A. : Kriminalita mladistvých v ČR po roce 1990. Institut ro kriminológii a sociálni prevenci 1998.