Cévní soustava člověka

Cévní soustava člověka − Cévní soustava člověka je tvořena srdcem, hustou sítí cév a na ní navazujícím lymfatickým systémem

• Srdce (Cor) Stavba: –

−

−

− −

−

−

Srdce je dutý svalový nepárový orgán velikosti pěsti a o hmotnosti 270-320g, který zajišťuje nepřetržitou cirkulaci krve Je uloženo v osrdečníku (perikardu), ten srůstá se středem bránice. Kryje jej přísrdečník (epikard). Mezi perikardem a epikardem je osrdečníková dutina, ta je vyplněna čirou kapalinou. Srdeční svalovina se nazývá myokard Srdeční svalová tkáň se skládá z jednojaderných buněk, které jsou odděleny přepážkami. Výběžky se propojují a tvoří srdeční sval, ten pracuje rytmicky a automaticky. Srdce je neunavitelné, má vysoký výkon. Uvnitř srdce se nachází endokard, ten vystýlá dutinu uvnitř a tvoří chlopně. Anatomický popis: srdce je tvořeno 4 komorami, tzn. 2 předsíně (atrium) + 2 komory (ventriculus)

-1-

Činnost srdce

− Je automatická a rytmická − Srdce je inervováno vlákny vegetativních nervů (sympatikus – zrychluje činnost srdce, parasympatikus – zpomaluje činnost srdce) − Převodní systém srdce: zajišťuje automacii a rytmicitu srdce, je tvořen uzlíkem síňovým (je v horní části pravé předsíně, v blízkosti ústí horní duté žíly), uzlíkem síňokomorovým (ten se nachází v pravé předsíni, v místě ústí dolní duté žíly), Hisovým můstkem (nachází se mezi komorami - v srdeční přepážce, kde se dělí na 2 ramínka a končí v myokardu jako síť takzvaných Purkyňových vláken; je to svazek svalových vláken, který zajišťuje spojení svaloviny předsíní se svalovinou komor) − Stahy srdce mají dvě fáze: Ochabnutí = relaxace (diastola): krev se napouští do předsíní, cípaté chlopně jsou otevřeny, krev volně vtéká do komor Smrštění (systola): nejdříve nastává systola (smrštění) síní, kdy jsou cípaté chlopně otevřené a krev vtéká do komor. Poté nastává systola komor, kdy se cípaté chlopně uzavřou, otevřou se chlopně poloměsíčité a krev je vypuzována do tepen. − Činnost srdce může být ovlivňována nervově (parasympatikus a sympatikus) a hormonálně: Adrenalin: zvyšuje činnost srdce Acetylcholin: činnost srdce snižuje − Zajímavosti: za 70 let života dojde ke 2,5 * 109 tepům, prapůvod srdce je v cévách − Systolická ozva: je to ozva srdečního svalu při uzavření cípatých chlopní (při stahu) − Diastolická ozva: je to ozva při uzavření poloměsíčitých chlopní (při diastole) − Šelesty: nastávají, pokud se chlopně špatně uzavírají a krev protéká štěrbinou, srdeční ozvy nejsou čisté

Výživa srdce Neúnavnost srdce závisí na pravidelném rytmu a na stálém příjmu živin a kyslíku. Tento příjem je zajišťován věnčitými (koronárními) tepnami, které se oddělují z aorty těsně za poloměsíčitými chlopněmi a tvoří věnec (koronu) – V jejich stěnách se hromadí cholesterol a vápenaté látky, vytvářející plak, který snižuje průsvit cév a může dojít až k jejich úplnému ucpání. (cholesterolové pláty ve stěně cév – ateroskleróza). – Pokud dojde k ucpání věnčité tepny, dochází k infarktu myokardu, část srdce, která není vyživována umírá – Ucpání a zkornatění mozkové tepny způsobuje mozkovou mrtvici – tepna praskne a může dojít k ochrnutí.

– –

-2-

Krevní oběhy –

rozlišujeme dva typy krevních oběhů – malý plícní oběh a velký tělní oběh. Malý plícní oběh

–

Pravá komora > plicnice (pravá – ústí do pravé plíce, levá – ústí do levé plíce) > z pravé i levé plíce vedou 2 plicní žíly (celkem 4) > levá komora Velký tělní oběh

–

–

–

–

–

−

Velký krevní oběh rozvádí okysličenou krev do celého těla a zpět k srdci přivádí krev odkysličenou. Začíná levou komorou a z ní vystupující aortou, tu rozdělujeme na několik částí. Hned za srdcem je oblouk aorty, který dále pokračuje jako sestupná aorta. Z oblouku aorty vystupují 2 věnčité tepny, tepna hlavopažní (větví se na pravou krkavici a pravou podklíčkovou tepnu), levá krkavice a levá podklíčková tepna. Krkavice zásobují hlavu a podklíčkové tepny horní končetiny. Bránice dělí sestupnou aortu na oddíl hrudní (nad bránicí) a oddíl břišní. Z hrudního oddílu vystupují větve zásobující jícen, průdušky a mezižeberní tepny. Z břišního oddílu vystupují párové větve zásobující bránici, nadledvinky, ledviny a pohl. žlázy a nepárové větve vedoucí k žaludku, játrům, slinivce břišní, slezině a tenkému a tlustému střevu. Dále se sestupná aorta větví na 2 tepny kyčelní. Vnitřní větve tepen zásobují orgány malé pánve (moč. měchýř, konečník, pohlavní orgány) a vnější větve dolní končetiny. Horní a dolní dutá žíla ústí do pravé srdeční síně. Horní dutá žíla sbírá odkysličenou krev z hlavy a horních končetin, zatímco dolní dutá žíla vede krev z dolních končetin, stěn břišních a orgánů uložených v břišní dutině. Oběh vrátnicový: − −

Do tělního oběhu patří také oběh vrátnicový. Vlásečnice ze stěn žaludku, střev, slinivky břišní a sleziny se spojují do vrátnicové žíly vedoucí do jater, kde se větví na vlásečnice, které zásobují jaterní lalůčky. Poté se opět spojují a vystupující jaterní žíla odevzdává krev dolní duté žíle.

Tepový a minutový objem Tep neboli puls je tlaková vlna způsobená vypuzením krve z levé srdeční komory do aorty. Lze jej nahmatat na větších tepnách poblíž povrchu těla. – Normální klidové hodnoty jsou asi 72 tepů za minutu. − Tepenný (systolický) objem: je to objem krve, která je vypuzena při jednom srdečním stahu (60-80 ml) − Minutový srdeční objem: je to objem krve, kterou srdce přečerpá za 1 minutu (5 litrů), při vysoké zátěži se může až 8x zvětšit –

-3-

Krevní tlak:

− je to tlaková síla proudící krve, která působí na plošnou jednotku cévní stěny, měří se na pažní tepně • Systolický krevní tlak: vzniká při stahu komor, určuje výkon srdce • Diastolický krevní tlak: vzniká při uvolnění srdce • Hypertenze: vysoký krevní tlak • Hypotenze: nízký krevní tlak

• Krevní cévy –

Krevní cévy dělíme na tepny, vlásečnice a žíly

Tepny (arterie) – Největší tepnou je aorta: její průměr je 2,6 cm, rychlost proudící krve je 40 cm/s – Ostatní tepny mají průměr okolo 0,8 cm – Skládají se z: vazivového obalu (kolagenní vlákno), vrstvy elastických vláken a hladké svaloviny (ta je pod kontrolou nervové soustavy), vrstvy endotelových buněk a lumenu (dutina trubicovitého tvaru) – Jsou to cévy vedoucí krev směrem ze srdce. – Krev je jasně červená a při poranění stříká v rytmu srdce – Zúžení cév = kontrakce: nastává, když je nám zima – Rozšíření cév = dilatace: nastává, když je nám teplo nebo po jídle Tepénky (arterioly) − Mají průměr od 0,02 do 0,3 cm − Skládají se z lumenu, vrstvy endotelových buněk a vrstvy elastických vláken + hladké svaloviny Žíly (vény) − Mají průměr od 0,15 do 0,7 mm, rychlost protékající krve je asi 8 cm/s (v dolní a horní duté žíle) − Skládají se z lumenu, endotelu, vrstvy elastických vláken a vazivového obalu − Jsou ze slabé svaloviny, vedou krev do srdce − V dolních končetinách jsou chlopně, aby bylo zabráněno zpětnému toku krve − Návrat krve žilami k srdci je zajištěn činností srdce a podporuje jej také činnost kosterního svalstva (svalová pumpa) − Varixy (městky, křečové žíly): chlopně nedoléhají, povrch žil je zeslaben, vznikají krevní sraženiny, může dojít k ucpání žil a zánětu > to může způsobit poruchu kůže = bércové vředy − Trombóza: je to ucpání žil, nastává, pokud se usadí velké množství krevních destiček na stěnách žil Žílky (venuly) -4-

− Mají průměr asi 0,025 cm − Vedou krev odkysličenou, zbavenou všech živin Vlásečnice (kapiláry) − Mají průměr asi 8 µm, jsou dlouhé od 0,5 do 1 mm − Skládají se z lumenu a vrstvy endotelových vláken − Funkce: výměna látek mezi krví a tkáněmi, difuzí předávají živiny tkáním (krom bílkovin) − Neobjevují se v pokožce a jejich derivátech (vlasy, chlupy, nehty), v chrupavkách a v oční rohovce − Mohou přes ně postupovat bílé krvinky do mezibuněčných prostor > diapedéza (ochrana proti infekci)

• Trofická tkáň Tělní tekutiny obsahují jako hlavní složku vodu. U dospělého člověka tvoří její podíl na tělesné hmotnosti asi 60% a u novorozence 80%. – Tělní tekutiny můžeme rozdělit na: 1. Tekutiny intracelulární – ITC (nitrobuněčné): jsou součástí buněk a u člověka, který váží 70 kilo, je tvoří 28 litrů 2. Tekutiny extracelulární – ETC (mimobuněčné): tvoří asi 12 litrů. –

• Krev (Sanquis) – – – – – – –

Má prvořadý význam. Tvoří se z ní tkáňový mok, ze kterého se poté vytváří míza. Krev je červená, neprůhledná kapalina, složená z krevní plazmy a z krevních tělísek. U člověka tvoří krev asi 8% celkové hmotnosti. Tělo muže obsahuje 5 až 6 litrů krve, tělo ženy asi 4,5 litru. Denně vzniká 50 ml nové krve. Organismus snese bez potíží ztrátu asi 0,5 litru krve, při pomalé ztrátě je schopen přežít ztrátu až 2,5 litrů a náhlou ztrátou pouze 1,5 litrů. U krve se může určovat hematokrit –je to podíl erytrocytů na celkovém objemu krve, zjišťuje se sedimentací a udává se v procentech. U mužů je hematokrit 54% plazmy a 46% tělísek, u žen 59% plazmy a 41% tělísek.

Funkce krve: − Mezi obranné funkce krve patří: − Zneškodňování cizorodých látek a choroboplodných zárodků − Schopnost srážení − Obranyschopnost organismu − Udržování homeostázy (stálé vnitřní prostředí) − Mezi transportní funkce patří: − rozvod dýchacích plynů (kyslík jde z plic do tkání a CO2 z tkání do plic) − rozvod živin a odvádění zplodin − rozvod výměšků žláz s vnitřní sekrecí (hormonů) − účast na udržování stálé tělní teploty (vyrovnává teplotní rozdíly mezi orgány)

-5-

Složení krve: Krevní plazma: Krevní plazma je tekutou složkou krve, je průhledná a má slámově nažloutlou barvu. – Obsahuje 91% vody a 9% rozpuštěných látek – Z organických látek jsou nejdůležitější bílkoviny (7%, např. albuminy, globuliny, fibrinogen), glukóza (0,1%) + + – Z anorganických látek jsou v krvi zastoupeny soli – ionty Na , K , HCO3 , Cl – pH plazmy je asi 7,4 –

Krevní tělíska: Červené krvinky (erytrocyty) – – – – –

– –

– – – – –

Mají tvar dvojdutého kotouče, ze strany vypadají jako cukrářský piškot, u člověka jsou bezjaderné Největší červené krvinky má slon, ale má jich poloviční počet U člověka jsou velké asi 7 µm, u slona 9µm Člověk jich má asi 5*1012 v 1 litru krve, slon 2*1012 v 1 litru krve Obsahují 60% vody a 40% sušiny (hemoglobin – ten se skládá z bílkoviny a červeného barviva (to se skládá ze železa + 4 pyrolových jader, na železo se váže kyslík)) U plodu vznikají v játrech a slezině, po vzniku kostí se vytváří v kostní dřeni dlouhých a plochých kostí (lopatky, žebra, lebeční kost) Anemie = chudokrevnost: nemoc způsobená nedostatkem červených krvinek, nemocní musí podpořit tvorbu hemoglobinu (musí jíst maso, játra, vejce, zeleninu, Fe a vitamin B12) U člověka mají červené krvinky životnost asi 120 dní Zanikají v játrech a slezině (RES = retikuloendotelová soustava) Hemolýza: je to rozpad červených krvinek, během procesu se uvolňuje hemoglobin, ten se rozkládá na žlučová barviva (bilirubin, biliverdin) Význam: transport O2, CO2, hormonů a živin Sedimentace: je to nespecifická zkouška lékaře, která informuje o vzniku či ústupu nemoci, rychlost sedimentace závisí na složení plazmy a zvyšuje se při infekčních onemocněních a zánětech (u mužů 2-5 mm/h, u žen 3-8 mm/h) Bílé krvinky (leukocyty)

– – – – –

Je jich více než červených (1 červená : 600 bílých) V 1 mm2 jich je asi 5000-8000, během dne počet kolísá, nejvíc jich je odpoledne a večer, počet roste při nádorových onemocněních a infekcích Vznik: kostní dřeň, uzliny, brzlík a slezina Zánik: po několika hodinách nebo dnech (max. 7 dní) ve slezině a játrech Leukémie: je to onemocnění, které nastává, pokud máme v krvi velké množství nefunkčních leukocytů

-6-

–

– –

Podle vzhledu a původu rozlišujeme: 1. Granulocyty: − jejich funkcí je fagocytóza (požírání buněk – bakterií a jiných částí) − Podle barvitelnosti granul je dělíme na: a) Eosinofilní granulocyty – 1–9% - barvitelné kyselými barvivy a zmnožují se při parazitických onemocněních a alergiích, účastní se fagocytózy, mají dvoulaločná jádra b) Bazofilní granulocyty – 0,5% - barvitelné zásaditými barvivy; produkují látky, které rozšiřují průměr cév a mají protizánětlivé účinky; obsahují protisrážlivou látku heparin (vzniká v játrech, svalech a plicích) c) Neutrofilní granulocyty – až 70% - barvitelné neutrálními barvivy, jsou schopny fagocytózy, nastupují jako první obranná linie v těle 2. Agranulocyty: − Monocyty: 5% - jsou to největší leukocyty s ledvinovitým jádrem. Jsou to nezralé krevní buňky, které se do krve uvolňují ze sleziny, jater, mízních uzlin a kostní dřeně. Po výstupu z krve do tkání se monocyty mění na makrofágy(zvětší se až 5x) a fagocytují. − Lymfocyty: 20–40% - jsou větší než červené krvinky, ale menší než monocyty, podílejí se významně na imunitě (vytváří protilátky proti antigenům) a tvoří dvě skupiny: – Lymfocyty B: zajišťují imunitu humorální (protilátkovou) – jsou zaměřeny proti látkovému metabolismu antigenů, které se do těla dostávají. Dělí se na plazmatické (reagují na tvorbu protilátek na antigen, primární imunitní reakce) a paměťové (v případě nového napadení stejným antigenem se látky tvoří rychleji a ve větším množství, je to sekundární imunitní reakce – využívá se toho v lékařství) – Lymfocyty T: dozrávají v brzlíku, podílejí se na buněčné imunitě (je namířena proti transplantovaným a pozměněným buňkám), jsou to buňky napadené viry nebo pozměněné, při jejich aktivaci se netvoří protilátky Imunita Imunita je to schopnost organismu bránit se proti cizorodým látkám a patogenům (soubor antigenů). Antigen je cizorodá látka, která se dostane do těla. Rozlišujeme 2 typy: ○ Imunita nespecifická: imunita vrozená, je to přirozená obranyschopnost organismu bránit se infekcím. Je různá např. schopnost monocytů fagocytovat mikroorganismy. ○ Imunita specifická: imunita vytvořená pomocí lymfocytů T a B. − Aktivní získávání imunity: očkováním – do těla je vpraven mrtvý nebo oslabený kmen bakterie nebo viru a tělo si aktivně vytvoří protilátky. − Pasivní získávání imunity: do těla jsou vpraveny již hotové protilátky (např. při propuknutí nemoci), např. antibiotika.

-7-

Krevní destičky (trombocyty) Podílí se na srážlivosti krve Vznikají v kostní dřeni odškrcováním cytoplazmy obrovských buněk Počet: 200-300 tisíc v 1 mm2 Zánik: po několika dnech (max. 10 dnů) v játrech a slezině Funkce: působí při zástavě krvácení 1. Krevní destičky se shlukují a rozkládají se na místě poraněné nebo poškozené cévy > objeví se serotonin (způsobuje zúžení cév) 2. Tvorba zátky – protrombin se vlivem enzymu (trombikonáza) změní na trombin, fibrinogen se vlivem trombinu změní na fibrin (vlákna této bílkoviny zacelí ránu) − Hemofilie: špatná srážlivost krve

– – – – –

Krevní skupiny – – –

Krevní skupiny určují imunologickou individualitu jedince. Ke srážení krve (aglutinaci) dochází, když se setkají krvinky A s aglutininem anti-A a krvinky B s anti-B Kombinací aglutinogenů vznikají 4 základní krevní skupiny: Krevní skupina

A B AB O – – –

Aglutinogen (na povrchu červených krvinek) A B AiB -

Aglutinin (v krevní plazmě) Anti-B Anti-A Anti-A i anti-B

Zastoupení jednotlivých krevních skupin 41% 14% 6 – 7% 38%

Skupina 0 je univerzální dárce a skupina AB univerzální příjemce. Určování krevních skupin se používá pro transfuze a určování otcovství. Pokud by došlo ke transfuzi jiné krevní skupiny > vznikne těžká újma na zdraví > smrt

Rh faktor: – – – –

Byl objeven u makaka Rhesus. Je to 1 z aglutinogenů, které jsou na povrchu buněk Lidé s tímto faktorem se označují jako Rh pozitivní (Rh+), lidé bez toho faktoru jako Rh negativní (Rh-) Díky němu mohou nastat komplikace při transfuzi a v těhotenství (pokud matka vytváří protilátky a plod je pozitivní > matka může plod poškodit)

• Tkáňový mok − − − − − −

Je to tekutina, která proniká tkáněmi Tvoří 14% hmotnosti (10,5 l) Omývá všechny buňky > je to mezibuněčná tekutina Vzniká průchodem přes kapilární stěnu Tvoří vnější prostředí tkání Funkce: zabezpečuje výživu buněk tkání a odvádí zplodiny metabolismu

-8-

• Míza (lymfa) − − − − −

Je to tkáňový mok odváděný z tkání mízními cévami Říká se jí „chudá příbuzná krve“, protože nemá červené krvinky Je to nažloutlá kapalina, má obdobné složení jako krevní plazma Obsahuje proměnlivé množství bílých krvinek Kromě vody jsou přes stěnu mízních vlásečnic vstřebávány velké molekuly bílkovin a tuků (nemohou projít přes stěnu vlásečnic) − Funkce: dodávat živiny, odstraňovat odpad, je to zásobárna a transportní cesta pro bílé krvinky

Mízní soustava –

– – –

Základní stavební jednotkou jsou mízní vlásečnice > mízní cévy (uvnitř mají chlopně) > hlavní mízovody (hlavní potrubí hlavní cévy, které odvádí mízu, největší je hrudní) > mízní uzliny Vyskytuje se v tříslech, podpaží, ušních boltcích a na krku Ústí do žil Funkce: odvádí přebytek tkáňového moku jako mízu zpět do krve, odvádí tuky z trávicí soustavy, má také obrannou funkci (uvnitř uzlin se hromadí lymfocyty, které tvoří protilátky)

Mízní uzliny: – Jsou vsunuty do cév, působí jako filtr pro prach a mikroorganismy – Zvětší se při zánětu a nádorových onemocněních Slezina (lien): – Je to největší lymfatický orgán v těle – Vyskytuje se v břišní dutině pod levou brániční klenbou, je připnuta vazivy k játře a žaludku – Má tvar kávového zrna, je 12-20 cm velká a 4 cm široká – Je obalena vazivovým pouzdrem, pod pouzdrem je hustá vazivová houbovitá tkáň, která je vyplněná tmavě červenou dření (ta je tvořena červenými krvinkami) – V červené dřeni jsou uzlíčky bílé barvy (bílá dřeň) – ta produkuje bílé krvinky – Slezinu pociťujeme při velké námaze (píchání v levém boku) – Funkce: zásobárna červených a bílých krvinek, místo zániku červených krvinek, podílí se na odstraňování bakterií a jiných aktivních látek Brzlík (thymus) – Žláza uložená v dutině hrudní nad srdcem – Funkce: je zdrojem T – lymfocytů, tvoří se v něm hormony (zodpovídají za růst a metabolismus) – Pětitýdenní chlapec má brzlík velký 37g, dospělý 12g

-9-