Cerny, Adolf Lužick4 otazka

Cerny, Adolf Lužick4 otazka

I

ADOLF ERNy:

LUICKA OTAZKA

CENA 4 K

V

I.

rocnfku

sbfrky „2lVOT'' vySty 4 svazky: iiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii^

Sv.I.

Boris Nik. ierin: RUSKO

NA POATKU

XX. STOLETl. / Peložil Ferd. Pakosta. Sv.

II.

A. Dyroff, profesor psychologie z bonnu: PSYCHOLOGIE. / Peložil llYOD J. Žadnik.

DO

Sv. IIL

R.

B r o d a, profesor a redaktor svtoznam revue ^Documents du Progres":

RODNl PROLETARIAT

MEZINA-

/ Peložil Ivan

Tryzna. Sv. IV.

LucySchmidtova (belgicka spisovatelka): KNIHA MATEK A OTCCl. / Peložila Olga HaIikova (Olga Masarykova).

Ccna jcdnotljy knihy K 3* i

s

doasnou vlc. piražkou.

Objednavky pijima

NAKLADATEL KAREL BENIŠKO V PLZNI a

každ

dn

knihkupccvf.

ROC.II. 1918.

'7\\ir\'T^

SBIRKA KRATKYCH

iDl

K.

MOUDRY.

-

POUNYCH

l'SLO

SPISO.

YYCHAzI MSlCNE.

1

ADOLF CERNY

lužickA otAzka UVAHY, STUDIE A VYZVY V

DOB SVTOVHO PEVRATU.

V PLZNI 1918.

NAKLADATEL KAREL BENIŠKO.

PRAVO PEKLADU A YŠECKA PRAvA VUBEC YYHRAŽUJE SI SPISOVATEL

\-BRARy £C

1

3 1967

Ld^C^

YYTISKLA DRUSTEYNI KNIHTISKARNA (KAREL BENIKO) V PLZNL

-

1918.

-

POSYCUJI šiasne budoucnosti a

novmu rozkvtu

svobodn slovansk

Lužice.

PREDMLUVA. Yelkd chvile

dokondno bezprdvi.

ndrudek tvoila

dilo

svtovho sutovdni se bliži. Md byti spravedlnosti po staletich uiisku a

djinn

V dob t nesmi byti zapomenuto na slovansky zemi ndm nejbiižši, na Lužici, kterd kdysi

a

soudst eskeho

porob sami

stdtu.

Tak Lužickym

Srbum, ktei

nemohou hldsiti o sve prdvo, musi se dosiati spravedlnosti po hroznych ztratdch, iež za staleti utrpli. Musi byti zachrdnni ped konenou zdhuve sve

se

kdyby ddle byli zustaveni V moci nmeck. Proto jsem v poslednim roce vdlenm soustavn obracel pozornost eskho svta na Lužici ruznymi ldnky a siudiemi, z nichž vybor tuto poddvdm V knize, aby ješt v posledni chvili mluvily zesilenym hlasem pro svat prdvo pošlapanych. Cely životjsem zasvtil srbsk Lužici chciji prospti tak v rozhodn djinn clivili. Kž se dokdm spravediivho rozešeni otdzky luzick, kterd ndm echum musi ležeti na srdci hned po otdzce slovensk! bou,

již

by

se

neubrdnili,

—

V

Praze, 4. listopadu 1918.

AD.

ERNY.

Narodni ruch lužickosrbsky V

1.

1848-49.

V prvnich letech nynjši svtove valky, když byly hledany jeji obdoby v djinach, vracely se mysli k dob Yedla je k tomu vnjši stranka valek napoleonskych. ohromneho zapasu, velikost jeho, strhujici do viru valeneho stat za statem, a pitomne nasledky jeho, drahota, utrapy a nejistota všeho života. Ale im vice se poaly jeviti hlubši a hlubši vlivy na ducha souasneho lovenstva, na souasn politick myšleni, im uritji poaly se vyhraiovati nove zasady, jejichž vliv obracel se do budoucnosti a poinal vstiti hluboky pevrat všeho zejmena od ruske politickeho zizeni a života, im vice

—

—

poala se nynjši svtova valka jeviti vlastn obrovskou, svtovou revoluci, tim patrnjši bylo, že

revoluce

vnitni obdoba v djinach jest jinde než v dob valek naYnitrni jeji vlivy na život narodu a na poleonskych. myšleni lidstva pivadji nam nyni na pamf spiše dobu evropskho vreni revoluniho roku 1848 a nasledujiciho. Arci vlny se nyni zdvihaji mnohem vyše a take zasahuji vice do hlubin a dale do šie: zachvatily a rozbouily cely svt a jdou již nyni mnohde až na dno dosavadAle vnitrni obdoba nich zizeni a dosavadniho života. jest prece vic než patrna. Vliv r. 1848 na vnitni život narodu byl mnohem vtši než celeho obdobi valek napoleonskych.

Tak u nas. Hledame-li obdobu nynjšiho vzepti narodniho ducha, vzrustu narodnich tužeb a nadji, nenajdeme ji v dob valek napoleonskych, ale zajist v r. 1848. Co rostlo u nas na poatku minulho stoleti, mlo vznik již v osvicenskm hnuti s konce stoleti 18., naraz valen>ch dob napoleonskych neml na to vlivu. Za to dech r. 1848 rozvlnil u nas duši narodni podobn jako V cele zapadni a stedni Evrop. A tak, jenže arci pok velikosti udalosti mocnji, rozvlnil ji dech nynjši doby, vanouci nejen Evropou, nybrž celym i

mrn

svtem. Pemyšlim-li o svtodjnych udalostech, jichž svdky jsme, a o jeiich vlivu na život a budoucnost ruznych narodu, nemohu v duši sve pominouti nejmensi narod slovansky, k nmuž jsem nejdive a nej^ice pilnul.

—

—

—

S poatku arci jako se dlo nam všem byl jsem uchvacen vnjši, truchlivou strankou vci. S bolesti jsem ital seznamy padlych, hluboce mne dojimala ztrata lidi tak nadjnych, jako byl Fr. Kral, a s uzkosti pomyšlel jsem na spousty, jake hrozna doba pitomna zanecha V malm tom narudku. Pozdji, když delši trvani valky nutilo povznašeti se nad pitomnost a pohližeti do minulosti budoucnosti, poustoupila uzkost klidnjšimu a nadjnjšimu rozvažovani. Naskytla se okolnost, ktera ve vyvolala vzpominku na obdobu sto let starou. Mla vyjiti ukazka z pekladu cel Iliady byl jsem požadan, abych k ni napsal pedmluvu. Yzrušila mne ta vc, nebof pipomnla in evang. farae Jiiho Mjee, ktery se koncem 18. stoleti odvažil pekladu uryvku Klopstockovy Messiady, považovan tehdaž za baseii pimo homrskou, aby ukazal, se jest opovrhovana a za chudou a neschopnou vyhlašovana lužickosrbska. Vykonav praci tu, napsal heksametrem zpv ku chvale srbske ei — a ob vydal po jeho smrti jeho syn r. 1806, v bouliv i

mn

i

mn

e

10

dob valek napolenskych.^ Otec a syn tu proinluvili za mlelivy narod, jenž se jejich knižkou pihlasil k životu žiji!... Podobnou rei zdalo se Hle, toho jsem schopen mi mluviti za nynjsi boulive doby vydani prvniho zpvu Iliady v pekladu evang. farae M. Urbana Za hrmni dl, kdy tisice synu maleho narudku mlky krvaceji na vzdalenych bojištich, zda se z tch srbskych heksametru mluviti mlelivy narod: Hle, toho jsem schopen žiji :

—

—

dosud,

mam

pravo a chci byti živ

.

.

.

Za dob

valek napoleonskych ohlasil se narod lužickoto „Serbski poa Kurr" (Sserski Powedar a Kurier), jejž vydaval tesasky mistr budyšinsky Jan Dejka v letech 1809 12, „aby take Srbove jako jini narodove dostali vice osviceni".- Ale to bylo vše. Jinak bylo tehdy na Lužici mrtvo.

srbsky ješt svym prvnim asopisem; byl

wda

—

Nyni souditi

arci je v Lužici

obdob

tak

se stavem za

ticho,

ale

z toho

dob valenych

nelze

ped sto než ped

Život lužickosrbsky jest nyni zcela jiny stoletim; jest pouze tihou souasne doby pitlumen, jako byl pitlumen život mnohem vtšich narodu. Jakym zpusobem se projevi, až nastane doba ulevy, nechci pedpovidati; to ukaže budoucnost. Lužiti Srbove pinašeji tžke nynjši dob dan krve a všecky ostatni mnoh a velke obti jako jini, ba ke sve male poetn sile obti mnohem vtši a citelnjši než jini, budou miti jako ostatni plne pravo na podil ze zisku, jejž od svtovho pevratu, ktery se bolestn rodi, oekavaji všichni narodove bez rozdilu. Kterak ukaže se tam dech souaslety.

pomrn

i

nostiajeho zmohutnlaobdobasrokem tyicatym osmym, ^ Viz tom V me praci „Sto let iužickosrbske poesie" ve ro. Slovanskeho Prehledu. Srv. lanky „Prvni lužicky asopis a jeho redaktor" [Zl. Praha 1888, 771) a „Sto let lužickho asopisectva" (Kvty

III.

m

-

1899,

I.

211).

11

—

yykati ale jistt pro posouzeni t vci bude dobe si pipomenouti, jak pusobil na Lužici zavan volnutno nosti

1848.

r.

Zejleov „Tydenni Novin" Nowina), ktera dosud nesmla pinašeti politickych zprav a lanku, ponvadž to bylo privilegiem nmeckych budysinskych novin.^ Ale když po vypuknuti unorove revoluce ve Francii nastalo i v Nmecku mocn demokraticke hnuti, padlo privilegium, a od bezna 1848 poina se „Tydeaska Nowina" pemovati v list politicky.V isle 10. ze dne 4. bezna teme tu prvni Nejdnve

projevil se v

(Tydeska

nesmly laneek

6 utku lAid^ika Filipa a bouich ve Francii. Nasledujici islo již pluje v plnm proudu uda-

nebof zatim*

vlny

nmeckeho

hnuti tak se vzeže do Saska zasahly. Kralovska vlada vydala 6. bezna provolani, napominajici ke klidu a slibujici na kvten svolani snmu, jemuž by mimo jine byl podan navrh noveho zakona tiskovho, „když losti,

dmuly

již

rozširily,

i

i

tak spojene vlady stranni censury" K. A.

^

J

e n

v jednotlivych zemich dovolily oda s timto provolanim v ele vyšlo

—

, „Prnje pje

a

dwacei

let

—

Serbskich No-

winow", Casop. Maicy Serbskeje XX. 592. Bogusawski a Hornik, Historija serbskeho naroda (Budyšin 1884), str. 131.

—

Proto

take

mla

vedle]ši

titul

„srbsk zpravy pro horni

Lužiany".

zmn

k te došlo pimym pusobenim nemecktere všude pedevšim žadalo SYobody tisku. ve sve autobiografii, kterou pripojil H. J. Imiš ke knize „Der Panslawismus" (1884), pouze uvadi: „Smole odebral se o letnicich 1848 do Budyšina. Zde byla mu odevzdana redakce lužickosrbskho tydenniku, ktery vychazel na-

Patrn

^

keho

hnuti,

Smole

sv

kladem

nmeckho

knihkupce

Schlussela

(firma:

Wellerovo

tim radji, že kratce ped tini bylo jmenovanemu listu konene take udleno dovoleni, aby sml pinaeti politicke zpravy a pet-asati podobne otazky." (Imiš, Der Pansl., str. 143.)

knihkupectvi).

12

Pevzal

ji

11.

islo „Tydenni Noviny",

vyplnne

jinak

tem

do-

cela podrobnjšiini zpravami o dokonanem statnim pevratu ve Francii a o vojenskych pipravach v Sasku,

Prusku a jinych nmeckych zemich.

Udalosti však

—

šly

a rychlejšim pohybem, než si vlada pedstavovala tak již 9. bezna, dive než mohlo vyjiti islo „Tydenni Noviny" s prvnim manifestem, objevila se na rozich

nova vladni vyhlaška, svolavajici snm již na den 20. bezna a udlujici svobodu tisku zatim do 16. dubna, Ale k tomuto mimonež snm o ni sam rozhodne.

adnmu

zasedani ani nedošlo, ponvadž zatim 16. bezna bylo vynuceno jmenovani liberalniho ministerstva, kter splnilo zakladni požadavky lidu. „Tydenni Novina" od te doby (od . 13.) zdvojnasobila sviij objem a uvnit zmnila nadobro svoji tvanost: misto nevinnych pisni, povidek, laneku a zprav z ticheho života domaciho plna je zprav o pekotnych politickych udalostech v Sasku, ve Vidni, v Praze, v Krakov, v Berlin a v ostatni Evrop.

Zahy poali si vlastenci lužiti všimati nadji polskych a erpati z nich pomrn skrovnike, ale v drobnych pomrech iužickych pec velike nadje vlastni. Yidouce, že Polaci poznaišti poinaji z novho hnuti V Nmecku odvozovati duslecky pro svuj narodni život, shledali, že take snad Lužickym Srbum uderila hodina, aby se hlasili o sva prava. Již v isle 14. ze dne 1. dubna „Tydeiiska Nowina" cely polsky narod,

že

„Nova nadje oživuje zase dostane svoji svobodu piše:

.

.

.

Bylo vyslano poselstvo ke krali do Berlina a po kratke rozmluv obdrželo dovoleni, „ aby se polske ei uživalo ped uady, ve školach atd.". V nasledujicim isle teme obširnjši lanek „Polsko a Polaci", v nmž se pisatel odvažil tchto slov: „Kdysi byli Polaci mocny a silny kmen, ale nyni jsou po celm svt rozptyleni, a jejich moc je uskonou Isti a hisnym bezpravim zlo.

.

.

13

mena."^ Odvahy k takovymto myšlenkam Lužickmu Srbu arci dodal sam pnpravny vybor iistavodarneho snmu ve Frankfurt, ktery mimo jin prohlasil, že „rozdleni polskeho kralovstvi bylo hanebne bezpravi, jehož napravu ma nmecky lid za svoji svatou povinnost".Tak udaiosti pamatne vesny otviraly zaraženym a znesmlenym Lužickym Srbum oi, uily je volnji dychati a poznavati, že „v lidstvu poal jiny život: narodove se osvobozuji od bemene zastaralych adu, spravedlnost pemohla bezpravi, svoboda zvitzila nad Pctlaovanim. Ano ustanovilo se svatym zakonem, že spi-avedlnost ma v srdcich vladnouti jak na kralovskych trunech, tak byly v lužickose stalo, že poddanych.^ Tak svobodnych srbskem list vysloveny zasady, jichž v t uritosti by se byl ješt ped nedavnem nikdo neodvažil: „Miru, pevneho miru na svt nebude, pokud všichni narodove nebudou miti svobodu, aby se podle sveho pirozenho zpusobu chovali, uili a zdokonalovali. Slovan a Nmec, byf byli sousedy a obyvateli teto zem, nemohou se ve všem shodovati, a kdyby chtl Slovan Nmci anebo a sve obyeje vnucovati, byl Nmec Slovanu svoji by z toho jen a jen nesvar. Proto nejnovjsi doba pišla k poznani, že se budou moci narodove jen tenkrat milovati, nebude-li druh druha potlaovati, nybrž dovoli-li mu, aby svou narodnost, totiž prava sveho lidu a sveho jazyka všemi zpusoby hajil a od cizactvi se osvobodil.'"* i

e

1

Tyd. Now.

1848, 67.

Podepsan

M

.

.

.

, patrn Mi-

chalovi, totiž K. A. Jen. Pseudonym jeho jest jasny z rozloueni na str. 311, podepsaneho: Michalovi Jen. Polsk otazce vnovala od te doby „Tyd. Nowina" Zejmena zajimavy jest lanek „P61ska" od stalou pozornost. ''

M. D. (patrn M. Domašky) v . 23., v nmž se pisatel stavi Ale dalši proti pruskemu vojenskemu zakroeni v Poznani. sledovani teto veci by nas tu odvadlo od hlavniho pedmtu. 3 *

14

Tydeska Nowina Tydeska Nowina

1848, 1848,

str.

123.

str.

126.

Od tchto zasad, kter vru nejsou daleko od obecne moderni zasady sebeurovaciho prava narodu, byl k uv-

domni

narodni dustojnosti jen krok.

A

tak dopisovatel

venkova otevren vytykal srbskmu lidu falešnou skromnost a poniženost, „ktera ma koen v dobach, když jsme byli robotniky Nmcu, musili jsme se ped nimi sklanti a v každm Nmci jsme spatovali lovka, Roboty pominuly, ale zbyl ktery stoji velmi nad nami. ."^ nam otrocky duch vui Nmcum z

.

.

Nejen k takovemu sebezpytovani vedl novy proud, nybrž k revisi narodnich a zemskych prav a potreb. Polske nadje na spojeni roztrženych asti vlasti vzbudily V nepatrne Lužici vzpominky na doby, kdy byla ne sice samostatna, ale aspoi nerozdlena. v srdci pokorneho a vždy loyalniho Lužickho Srba vznikla myšlenka, od niž bylo k pouhe nadji daleko, jakym prospchem by pro narod byl navrat k byvalemu stavu. Spisovatel laneku „Kak je so našimaj l^užicomaj šo"'^ uzaviral svuj vylet do minulosti tmito slovy: „Co pak a se tye toho, že jest nyni Dolni dilem Horni Lužice pruskou ili braniborskou, je znamo, že tyto krajiny pijak se lid padly Braniborsku teprve r. 1815, a to domnivaji a ikaji nepravem. Že snad jest na tchto lidovych eech nco pravdy, nechceme docela popiti, bylo by dobe, kdyby se tato ast stareho bezpravi V nynjši dob zase napravila. Ale kdož vi, co as pii

i

I

i

i

—

i

A kdo by

se odvažil to pedpovidati? Žadouci by bylo, aby naše mila srbska naležela zas pod jedno panstvi. Ale budeme se všim spokojeni, jen když se

nese.

zem

1

Tyd. Nowina

1848, 120.

W

patrn Herman Wela (Wehla), zemel r. 1877 v Budyšin jako soudni asesor na odpoinku. Nekrolog od K. A. Jene v asop. 2

Podepsan

jest H.

novym pravopisem

Ma.

Serb. XXX.,

.

.

a,

Wjela, ktery

str.

68.

15

nam dobe povede

a když

nam budou lpe

udilena naŠe

prava." (Strana 119.)

Zaražena duše lužicka neodvažila se ani tak zejmou uvaliu o spojeni zem pod jednim (a to nmeckym) panstvim zustaviti bez zavreneho oslabeni. A to ješt odhodlal se vysloviti jen Srb ze sask Lužice v Prusku se pro srbskou vc nikdo ani myšlenkou nepohnul. Tam jen, jak zaznamenal Smole, lenove dolnolužickho „kralowrneho towarišstwa" na zpravu o berlinskych bouich se rozhodli tahnouti do Berlina kra]ovske rodin na pomoc, od ehož je sam landrat von Werdeck

—

odvratil.^

Njaky hlunjši

ohlas bouliveho hnuti

nmeckho

Tam pi

povaze lužickosrbskeho lidu vzdlanstva z lidu toho vzešlho bylo možno jen hnuti naorosto zakonne a loyalni, k nmuž „Tydeska Nowina" nabadala hned od poatku. byl V srbske

nemyslitelny.

Lužici

i

„Mame-li take stesky na ten i onen tžky los, jejž nmeti pani na srbsky lid naložili," psala na str. 88., „nehledejme pomoci u hrubeho nasili a vzpurnosti, nybrž ekejme s pevnou nadji na to, co naše nova vlada take pro nžš srbsky lid uini a jaka uleheni mu poskytne; nebof jen to, co se stane a uskuteni od vrchnosti a nacestou

muže

zachovati trvani a budiž jedinym prostedkem mezi srbskym sedlakem a jeho panem ve vsech požadavcich a inech Ukažme, že si dovedeme svobody važiti a že jsme ji hodni."^ Yyznamne a potšitelne jest, že se tehdy sašti vskutku odhodlali. Srbov k takove pime a poctive ležitou

pevnost

.

.

pravni,

Otevena

.

.

.

a

miti

a poctiva

e

.

ei

Jak

již

^

I

eeno, pimy podnt

jim k

m

142, 143.

i

š

:

Der Panslavismus,

V lanku

„Hnw

a wrotne zdaluja", patrn od H. Wjele. '^

16

tomu daly

khrobosa

nmeck

njech so wot nas

požadavky, zdvižene hned na poatku hnuti, a zasady frankfurtskho pipravneho vyboru a pozdji ustavodarneho snmu. Po valn hromad mlad ješt Matice Srbske ve stedu po veIikonocich dne 26. dubna 1848 došlo k prvni porad o akci, ktera zustane pro djiny lužickeho narodniho probuzeni navždy pamatnou. a sliby

vznik jeji však, jak se zda, hledati sluši v lidu což jest pi tom nejpotšitelnjši. Ve spolenosti, ktera zustala po matinim shromaždni „na vinici", kdosi prohodil, že maji nktei zastupci venkovskych obci V umyslu podati ministerstvu petici. To vzbudilo takov nadšeni, že se za pedsednictvi Pfulova rozproudil vci živy rozhovor. Evang. duchovni Broika, Smole a Imiš dovozovali, že Srbove nemohou jinak než hlasiti sva prava, když tak nyni všichni narodov ini. se Hned tak poalo se uvažovati o tom, co žadati uitel Melda minil, že by mli byti Srbove zastoupeni ve všech, nejvyššich uradech, Smole žadal srbskeho ministeri skeho radu, mluvilo se o zavedeni srbstiny pro srbske chovance uitelskeho ustavu, o srbštin u soudu atd. Našla se sice skrovna oposice, ktera shledavala petici Ylastni

samm,

:

nepotebnou a nevhodnou, obavala se, aby nebyla sepsana v nepatelskem smyslu proti Nmcum, napominala, aby se nežadaly vci nesplniteln, ponvadž Srbu jest jen mala hrstka, pemlouvala, aby se s petci aspo pokalo ale myšlenka petice byla obhajena a skoro jednohlasn (proti 3 hlasum) pijata. Zvolen hned sedmilenny vybor (kand. ev. duchovenstvi Hendrich Jaromr Imiš, ev. fara Handrij Broska, kand. ev. duchovenstvi Michal Domaška, katol. kaplan Jakub Kuank, pravnik Michal Cyž a uitele Jan Melda a Jan Bartko), jemuž uloženo sepsati petici.^ Do polovice kvtna byla petice sepsana i

—

^

Srv. zpravu o 1848, 99.

pamatne

te

schuzi od M.

Domašky

v

„Tyd.

Nowin"

17

"

(hlavn

praci Imišovou), vyborem schvalena a do konce vytištna. Je to pamatna „Prostwa sakson-

kvtna skich Serbow na wusoke kralowske saksonske z

r

madne m

i

n

i

s

t

e

r

s

t

w o.

Sestavena jest v duchu oddanosti a duvry ke krali nov vlad. Yyklada vznik svuj z ducha doby, kdy „narodove svym vladam požalovali, co je tiži", a pravi: „Take my Srbov jsme dobe již dnve citili, co nam chybi; ale pi vrozene lasce k miru nechtli jsme k vaši obtiži a našemu prospchu užiti nepokoje pedešblizkm sousedstvi lych msicu, jenž se v dalekem zdvihal a všemi zemmi tahl. Ponvadž tento hluny vichr nyni utichl a ponvadž jste vsemu lidu dovolili, aby se k vam s duvrnymi prosbami bližil, pichazime tak my Mame pevnou Srbove, abychom vam srdce oteveli duvru ve vas, ktei tak pizniv dbate proseb našich nmeckych brati a podle možnosti vyhovujete všem jejich rozumnym žadostem, že našich srdenych proseb nezamitnete, ale vyslyšite, a to tim spiše, že nejsme v nynjsim Sasku cizinci, nybrž mame v tomto kraji od lidsk pamti domovske pravo ..." a jeho

i

.

.

.

ml

„od lidske pamti doobyval cele zaujimal cele nynjši SeSasko a s pibuznymi kmeny verni Nmecko až k Sale, Labi a Baltickmu moi, požadavky zbytku tohoto naroda byly praskrovnike. Žadal v srbske Lužici mla sice všeobecn,' „aby srbska totež pravo jako nmecka v Nmcich, a to zejmn.a ve školach, kostelich, ped vrchnostmi a u soudu", ale podrobn požadavky jeho byly mnohem skrQvnjši.

Požadavky naroda, ktery

movsk

pravo" v Sasku,

to jest ktery kdysi

e

Ve školskych vcech

petice žadala: „1. aby srbv našich školach nebyla již potlaena, nybrž mla jako naše mateština plne pravo aby ji bylo uživano pi vyuovani; krom toho aby take nmecka

e aby

ska

18

i

e

byla mezi duležitymi

vyuovati.

2.

ma

vcmi, jimž

uitel zvlašf

aby byl na gymnasiu a uitelskem ustav

Budyšin jmenovan stalym uitelem ueny by uil srbstin a pipravoval srbsk jinochy V

Srb, l
k jejich poaby se srbskym chovancum uitelstvi poskytla piležitost cviiti se v srbskem vyuovani na nktere srbske škole". jak patrno žadali sašti Srbove pouze obecne školy srbsk, seslabujice ješt svuj požadavek durazem, položenym na vyuovani nmin. Seslabeni to ješt vice vynika v širokem oduvodnni, v nmž se na dvou miLužickym Srbum stecli uznava, že jest vyuovani potebn a prospšne a že proto žadaji, aby se ji v srbskych školach tak dale vyuovalo. Žadati o srbske gymnasium^ nebo aspoii o srbsky uitelsky ustav jim ani nenapadlo, sami jen žadali o uitele srbštiny pro srbske

volani mezi Srby; jakož

i

nmin

studujici.

stolici

lužicke

na universit ani

srbstiny

zdani.

V cirkevnich vcech požadovali: „1. aby se ve všech srbskych osadach každou nedli a ve svatek srbsky kazalo, aby se pro Srby, když si toho žadaji, užipi ostatnich cirsrbskho jazyka pri veen Pan kevnich ukonech, 2. aby mli evangeliti i katoliti Srbov V Dražcfanech aspoi dvanactkrat do roka srbske bohoaby jim aspo tyikrat do roka srbsky duslužby, chovni udilel veen Pan, 3. aby novi duchovni pi uvadni do osady, v niž jest vice Srbu než Nmcu, pisahali srbsky". Tedy vci samozejm, pihližejici jen ke služb chramove a nedotykajici se nijak vnitnich zaležitosti cirkevni spravy (krom srbske pisahy nastupujicich duchovnich). Pomyšleti na njak osamostatnni a dusledne valo

i

i

^

Na budyšinskem gymnasiu

bylo

tehdaž ze 144 žaku 33

Srbu, tedy skoro tvrtina.

19

posrbštni evangelicke (lutersk) cirkevni spravy v srbuzenii nebo na srbskou katolickou diecesi nikoho

skm

jist nenapadlo.

V soudnictvi avadministrativ

petice žadala:

aby nam byl dan srbsky soud, aby se pro budouci veejne soudnictvi v srbske Lužici ustanovil srbsky soudni uad, v nmž bychom mli vyslech, obhajobu, soudni zapisovani rozsudek v srbsk ei, 2. abychom mli pi našich nadizenych uadech muže, ktei jsou znali srbske ei, 3. aby všecky zakony a jina duležita naizeni a oznameni pekladal pisežny pekladatel do srbštiny, aby nam tak byly oznamovany." „1.

i

i

i

Tedy srbsk soudni izeni patrn požadavky

jen

všichni

jednotlivi

znalci

pi

ostatnich uadech^ srbštiny dale srbske a

nešly. Petice neodvažila se

uednici

pi

všech

—

jasn

žadati,

aby

uadech

v lužickosrbskem uzemi byli znali srbštiny o zastoupeni v nejvyššich uadech zemskych ani nemluv. Zcela byl opomenut lužicky snm, na mohlo byti žadano uznani lužicke srbštiny za jednaci, jakož i zemsky sasky, pro njž mohli Srl5ove žadati spravedliveho zastoupeni, jež by se pojistilo utvoenim ryze srbskych volebnich okresu.

e

Ale

i

pi

—

nmž

snm

teto velike

zdrželvosti

a skromnosti jest

peticenejvyznamnjšimpolitickymprojevemlužickosrbskym za cele minule stoleti. Rozviila take narodni život mrou nebyvalou arci ve spojeni s ostatnimi udalostmi doby,

—

^

Totiž

(jak

Smolef na

str.

138.

pi krajskrn

Tyd. Nowiny

vykiadal)

editelstvi (Kreisdirection), hejtmanstvi (Amtshauptmannschaft) a zemske rad (Landratsamt), dale pi cirkevni rad, kralovske superintendatue pi nižšich uadech. Ale V petici nebyly tyto iiady vy]menovany. i

20

z nichž neJYice rozruchu v cel sask Lužici vyvolavalo jednani frankfurtskho parlamentu.^

Svolani ustavodarneho snmu do Frankfurtu pohnulo Smolea, aby upozornil Roberta Bluma, jejž byl poznal ve schuzich lipskeho „Redeubungsvereinu", na poteby Lužickych Srbu v Sasku a Prusku. Žadal jej zejmena, aby sveho vlivu užil tak k tomu, „by do zakladnich zakonu, o nichž se nyni parlament radi, a ktere po piplatnosti, pidano bylo ustajeti nabudou v Nmecku noveni, podle nhož by bylo možno slovanske obyyatele Nmecka vysvoboditi z duševni bidy, vznikle zkraccvanim v kostele, ve škole a ped soudem". jejich narodni narodni Blum za kratko mu odpovdl, že shromaždni „tomuto pani pravdpodobn již v nej-

ei

nmeck

bližši

dob

vyhovi".'-

A take skuten vydalo nmecke ustavodarne shromaždni již 31. kvtna 1848 provolani, že „se nenmeckym narodum na uzemi nmeckeho svazu piznava plne pravo, aby nerusen kraeli cestou sveho narodniho

ei

v cirkvi, vyrozvoje a tšili se rovnopravnosti sv uovani, literatue, vnitni sprav a soudnictvi, pokud jejich iazykov hra lice sahaji." Smole v Srbskych NoSvolani slovanskeho siezdu do Prahy tak bylo v ,,Tydenni Novin'* (str. 126.) radostn pozdraveno, ale jinak širobylo vydano ,,P e p r o š e n e S e rkeho ohlasu nevzbudilo, Vv bow k a n ske m u kongressej w Prazy" [hornolužicky od Dra. J. P. jordana; vytištno u Pospišila v Praze]. ^

so

-

a

i

j

j

Oba dopisy

„Tempi passati"

otiskl

S

m

o

l

e

r

—

bez

data

—

v

l.

ro. „užiana", str. 34. Viz take „Vlastni životopis Jana Arn. Smolea", Slov. Pehled XII., str. 68. Patrn jsou oba asi s poatku kvtna, kdy se již pipravovala srbska petice. — Zajima^o jest, že jedina podobizna, pripojena k roniku 1848 Tydenni Noviny, byla podobizna R. Bluma, popraveneho 9. listopadu 1848 v Brigittenau u Vidn. v XIX.

21

136) radostn uvital toto frankfurtsice poselpipojil vyklad, co vše maji nyni Srbove pravo žadati, a zpravu, že vskutku vše to požadovati budou a že V nejbližsich dnech bude po srbske Lužici rozeslana pislušna petice, aby byla podpisovana.

vinach

(str.

stvi,

Do druh

poloviny ervence byla opatena 5000 podpisy a 26. tehož msice odevzdala ji v Draždanech ministerstvu šestnactilenna deputace, v niž byli z redakniho vyboru Imiš, Broska, Kuank a Melda, dale uitel Mikawš Hicka, rolnici Jan Hejna, Jan Jakub Jzorka, Jan Kokula, Pful, Somer, Wiaz, Ptr Wowek, Ptr Cyž a poslanci draždanskeho snmu Kubaš, Bohuvr Ptr Herman (z Wuric) a Jan Herman (ze Spytec.) Po odevzdani petice odebrala se deputace do Pilnic a byla pijata kralem.^ Yratila se do Lužice s nejlepšimi nadjemi a šiila je do nejposlednjšich ddin. Zdalo se, že nadchazi zcela nova doba narodniho života. „Doba starho potlaovani a stare nespravedlnosti minula, poina svitati jitro krasnjši, spravnjši budoucnosti," jasa Michalovi^ v Tyd. Nowin (str. 244). „Všichni dosud potlaeni narodove žadaji o sva prava, aby si jich (mnohdy i nasiln) dobyli. Mli bychom byti

my Srbov

as

pro

jedinym narodem, jenž by tento vhodny dobyti prav prospal a setrval v neinnosti? Nikoli, citime se zase narodem, jenž ma sam svou svobodu a ochraniti si tuto svobodu od potlaeni a znieni jest naše svata povinnost. Osm set let stali Srbov

—

„Serbske poselstwo w DiažTyd. Nowin str. 195 a tak ve zvlaštnim otisku. Sry. tak zpravu „Serbska peticyja wot 26. julija 1848" V asop. Ma. Serb. ro. 236. — Zaznamenani zasluhuje piznany zjev, že z tehdejšich srbskych poslancu ani jediny nebyl lenem Matice Srbsk; krom nich nebyli matinimi ^

Obširna

danach"

zprava

vyšla v

I.

leny ješt

ti uastnici

proto nemohl '^

22

deputace, jejichž

zjistiti.

Pseudonym

K. A.

Jene.

kestnich jmen jsem

pod Nmci, byli od nich zjevn utlaeni aneb aspoi asy se zmnily; nemli s nimi rovnho prava .

.

.

.

frankfurtsky pariament se veejn usnesl, že v§ichni my Srbov, maji Slovane spojeni s Nmeckem, tedy miti rovna prava s Nmci Ceho se nam Srbum po osm set let nedostavalo, totiž rovne pravo s Nmci, jest nam letos veejn dovoleno ..." i

.

.

.

Radost, vzbuzena zdviženim srbskych narodnich požadavku a vlidnym pijetim srbske deputace, ruch, vyvoIany usnesenimi frankfurtskeho snmu, svži, vpravd jarni zavan, ktery ze všeho toho do Lužice zadychl, dal vznik prace

bujnmu, nadjnemu hnuti

spolkovmu.

Co

dalo ped tim, než ziskano povoleni k založeni Matice Srbske! Nyni, když vyslovena zasada svobody spolovaci, kterou tak nova vlada v Sasku chtj nechtj pijala, poaly v srbske Lužici rusti spolky jako houby po dešti. A nejvyznamnjši jest, že hnuti to mlo puvodn vznik v lidu samm. Bylo puvodn hnutim socialnim, stavovskym, ktere pak zahy dostalo raz hnuti narodniho. Již v dubnu poal selsky lid pedkladati svym vrchnostem žadosti za ruzn ulevy,^ potom zaal se raditi o selsk petici,- ktera vzbudila mnoho zajmu, v lužickosrbske inteligenci souhlasu odporu v lidu a ze schuzi tch zahy vznikaly t. zv. selsk spolky. velikopo (v Nadanecich, založeny zahy Prvni nocich, a v Khwaicich) nebyly ješt ryze narodn ale velmi zahy, takka srbske, nybrž spiše stavovske zarovei^ poaly vznikati spolky razu uvdomle narodi

—

i

—

adu

niho.

serbskich '

jich zahajilo „Nav^deske towastwo modencow", založen koncem dubna

Nejprve

tušim v Smilnje,

Njezdašecich

Tyd. Now." 1848, 90. Podnt vyšel z hdoYe schuze kvtna. „Tyd. Now." 1848, 112.

za ve

a Smjekecich.

„Srv.

^

v

Novych Boranecich

10.

23

Yelkem Dažin,^ naež vznikem t. zv. „srbkeho selskho spolku" (serbske burske towastwo) v Radwou (v ervnu) jako by bylo daho heslo k zakladani takovych spolku po všem saskolužickm venkov. Nazyvany byiy pozdji prost ,,srbskymi spolky" (serbske towastwo) a vzniklo jich- do konce r. 1848 16, po novem roce 1849 pak ješt 6, celkem tedy 22.^ V ijnu 1848 zrodila se myšlenka svazu srbskych selskych spolku, ktera ponenahlu tak pln uskutenna, takže 21. dubna 1849 již konana valna hromada 21 srbskych spolku saske Lužice Zdar nitiecko-srbsk s „enickym" spolkem v ele.'^ politicke schuze v Husce, kterou tam v ijnu 1848 poradal budyšinsky nmecky „Redeubung3verein", dal totiž „srbskeho enickeho spolku" (po nmeckych). Ten se jaksi ujal spolku vzoru podobnych du3evniho vedeni politickeho ruchu lužickosrbskeho, obrav si za ukol pstovati enictvi a tim usilovati o „politicke vzdlani srbskeho lidu po zpusobu nmeckych vlasteneckych spolku, jež se snaži o zdokonaleni koUitituni monarchie po lidove ^uli.""^ Proto se take postavil V elo venkovskych srbskych spolku, jež spojil ve svaz.

podnt

k

založeni

Jemu podobne vzdlavac^ spoiky vznikly pozdji ješt Huin a Njeswaidle); ale všecky ti se pozdji promnily v srbske selsk spolky. 2 Hlavn piinnim Smoleovym, krery po svem navratu ^

dva

(v

do Lužice (po

letnicich 1848) ujal se iniciativy v

t

vci.

Byly to (chronologicky) spolky v Radworu, Budestecich, Bukecich, Ralbicich, Khrosicich, Njebjelicich, A/linakale, Vel. Dažin, Njeswaidle, t. zv. „tihwzdowske towastwo", v Borku, Malešecich, Hnašecich, Huin, Bartu, Haslove, Rakec ch, Horni Stroži, Njezdašo^, Bošicich, Pomorcich a Woslinku. •^

„enickym spolkem" dohroNebyl mezi nimi ješt spolek wosHn„Tyd. sky, ktery byl založen teprve po teto valne hromad. Nowiny'* 1849, 155. Stanovy spolku byly zpracovany pimo podle stanov nmeckeho budyšin. ,,Redeubungsvereinu". Tyd. Now. 1848, 239. ^

Všech

mady melo •'

24

tech

21

1993 lenu.

spolkii s

Tak se v sask Lužici rozproudil živy politicky ruch, ktery '^opohnal narodni probuzeni o kolik honu. Co se nahlu dailo dlouholet praci literarni, zdailo jen p se ny)

naraz dechu doby.

Zajem o vci narodni

rostl

—

poet odbratelu „Tydenni Noviny" tak ryt ktera se od poatku r. 1849 nazyva „Tydennimi Novinami" — hned za prvni msic Smoleovy redakce^ se skoro ztrojnasobil a do kvtna 1849 ztveronasobil.^ Krom toho vznikl ješt druhy politicky list „Serbski e,

že

Nowinka",

— a

zajimavym propomrn malo si všimal domacich srbjevem doby pro trochu skych zaležitosti, ml snad proto, snad zanikl.^ zahy a radikalnjši zpusob psani malo odbratelu

—

ktery

však

jest

i

V etnych spolkovych schuzich v novinach peMnoho tasaly se ruzn palive otazky tehdejši doby. i

ei

uvah, a lanku, ba i veršovanych vylevu vyvolala otazka: republika i konstituni monarchie, ktera tehdaž nmeckym narodem hybala. Ze všeho vysvita konservativni smyšleni, lekajici se velkych pevratu.'^ Yysledkem všech uvah bylo: chceme kralovstvi a konstituci. Mnoho vašnivych sporu vzbudilo heslo osamopolemik, debat statnni školy od cirkve. Lid, nechapaje podstaty vci i

i

K. A. Jen („Pin]e pje a dwacei lt našich Serbski. i Nowinow", asop. Ma. Serb. XX., 593.) pravi, že Smole pevzal redakci hned po letnicich 25. islem „Tydenni Noyiny'. Ale ješt v . 26. redakce žada, aby lanky byly odevzdavany H. Ze]leovi. Zda se tedy, že redakce nepešla do rukou Smoleoyych ped islem 27. z 1. ervence. ^

Smole, Vlast. životopis, Tydeske Nowiny 1849, 188. 2

^

Poal

Redigoval

]e]

vychazeti 25.

s

poatku

bezna

J.

Slov.

Pehl.

W]ela, od

11.

205.

XII.

isla

1848, zanikl 21. islem.

J.

—

Bartko.

^

* Michalovi (Jen) napsal, že by pro Lužick Srby rerovnž konservativnimu publika byla jist hrobem, což se Smoleovi zdalo vyrokem upilišenym, proež pipo]il poznamku: „To snad neni tak ]ist". Tyd. Now. 1848, 244. i

25

obavaje se „nevreck" školy, stavl se na odpor uitelum, ktei arci vitali snahy po zesvtštn[ školske spravy. Nejvtši rozruch v lidu a odpor v inteligenci zpusobila pipomenuta již „selska petice" (burska prostwa) tim, že sahala na sam koen zemskeho zizeni lužickho. Ve svych 28 požadavcich žadala nejen odstranni prvni komory saskeho snmu, tedy zlidovni jeho, zrušeni krajskych direkci a hejtmanstvi (politickych uadu), riizn ulevy dani, svobodnou spravu obecni bez privilegii zemanskych, vtsi vliv obci na spravu cirkevni prava srbskho jazyka ve škole, školni a konen cirkvi a uadech (souhlasn s vseobecnou srbskou peale pedevšim zru^eni prastareho krajinskeho tici) s hornolužickym (provincialniho) zizeni hornolužickho snmem.^ Požadavek ten vyplynul jednak z odporu proti zemanskym privilejim, proež petice prozatim žadala rozmnoženi zastupcu selskeho stavu v hornolužickem snmu, jednak z touhy po odstranni nkterych krajinskych davek a po rozdleni hornolužickeho jmni obcim. Proti tomuto požadavku spravn se hned vyslovila „Tydeska srbšti inteligenti v srbskych Nowina",^ mluvili proti vystoupilo proti nmu „serb3ke venkovskych spolcich a reske towastwo", uloživši zviaštni komisi,' aby otazku Yysledkem byla samostatna brožurka tuto probadala. lmišova, ktera mla lidu otazku jasn vyložiti, aby od protahla se až do dubna sveho požadavku upustil.* na valn hromad srbrozhodnuto bylo ni 1849, kdy o skych sjednocenych spolku. Imiš vykladal, že statopravn a

proti

i

i

—

i

nmu

Vc

1 '^

Tyd. Nowina 1848, lankem ..Serbskim

trn od

Mroza

127.

bratram

we užicy"

a H. F. Wjele, ktei V Lipsku, prvy ev. bohoslovi, druhy prava). K.

E.

1848,

tehdy

140 (pastudovali

B. H. Imiš (pozdji se psal Hendrich Jaromr Imiš), „Lužiska wustawa ha zjenoene zamoženje užiskeho wesneho wokresa". (Budyšin 1849). '^

26

heni ani

možno zemske zizeni hornolužicke

zrušiti,

soii-

aby poet zastupcu selskeho stavu v hornobyl rozmnožen, a navrhoval, aby se spolenho jmni hornoružickho, pokud pripada kurii venkovsk, rozdlily obcim na splaceni krajinskych davek atd. Ale valna hromada 22 selskych spolku mimo nadani rozhodla jinak: aby samostatn krajinske zizeni hornolužicke bylo zrušeno a cele jmni venkovske kurie aby se rozdlilo obcim a pipadlo obecnimu jmni. Skutkem se arci toto pani srbske selske petice a valne hromady srbskych selskych spolku nestalo, ale zajim.avo jest, že vzniklo a do posledka bylo hlasil

arci,

lužickem uroky ze

snmu

Piinou jeho arci, jak již eeno, byla pedevšim neduvra k nmeck šlecht, ktera dosud v hornolužickem hlavn rozhodovala. Krom tchto vci hybaly na podzim r. 1848 srbskymi spolky hlavn zaležitosti volebni, vzbuzene novym saskym volebnim zakonem. Yolebni ruch zachvatil cehajeno.

snm

lou saskou Lužici mrou nebyvalou. Zvlaštni volebni vybor navrhl pro 6 ^olebnich okresu (6. 11.) kandidaty, mezi nimiž byli 3 srbšti inteligenti (dva z nich evang. duchovni), ale lid zvolil si poslance jen ze sveho stedu. Tak vyšli z voleb 3 selšti poslanci srbšti: Ptr Cyž (v 7. okr.), Jan Hejna (v 8. okr.) a Jan Jzorka (v 11. okr.) jeden z nich (Hejna) dokonce proti kandidatni listin ustedniho volebniho vyboru. Bylo to pro lužickosrbske

—

—

vudce pouenim do budoucnosti. Yzbuzeny ruch spolkovy neomezil se pouze na spolky politicke; vznikl v te dob novy spolek studentsky\ a ob vyznani zakladala spolky naboženske.- Založen

tak

(v

li-

^ Spolek chovancu ev. uitelskeho ustavu v Budyšin (po vzoru spolku gymnasistu z let ticatych); uel: pstovani mate-

štiny2 Roku 1848 vznikl takovy spolek katolicky v 1849 nkolik (4) evangelickych na venkov.

Budyšin a 27

stopadu) asopis pro srbske katoliky (F
ka").

—

pruVše to však dalo se uvnit hranic saskych ske meze jako by byly hradbou, pes niž duch narodniho probuzeni jen s obtiži pronikal do prusk Horni Lužice. Ale pronikl tam pec. Ynikly tam Tydenni No-

srbskm spolkovm ruchu v sask V zai 1848 vzniklo ruch sam. burske towastwo" v Mikov, pobliž

viny, 3 nimi zpravy o

Lužici

—

konen

a

i

tam prvni „serbske vychodniho rozhrani jazykoveho, a do ledna bylo v prusk Horni Lužici takovych spolku 5,^ všecky pobliž hranic saskych. Rozvijely podobnou innost jako spolky saskolužick. Nejilejši bylo „towastvo" mikovske, ktere podalo lehnick politicke sprav (Regierung) a ministerstvu peKrom byly utvoeny srbsk volebni okresy. tici, aby toho po vzoru sasko-srbskem schvalilo petici o rovn pravo srbštiny ve škole, cirkvi a u soudu; take spolek V

azu

radil

spolen

s

se o takove

akci a usnesl

mikovskym „towastvem"

nemu podani

—

se postupovati ale

ke skute-

petice nedošlo.

Oživny dech z Horni Lužice zaletl aspo slab do V Chotbuzi poal 5. tiche, nehybne Lužice Dolni. ervence 1848 vychazeti „Bramborski Serski Casnjk", jejž založil a redigoval modlejsky evangel. fara však malo, Mato Nowka. Srbskho ducha bylo v neml hlubšiho vlivu na probuzeni Dolni Lužice. Na zajištni prav srbskeho jazyka podobnou petici, jako byla „Pr6stwa saksonskich Serbow" neb o jake se aspoi nepomyslil redaktor „Casradili prušti Hornolužian, i

nm

i

byl hoznicky evang. spolek v Lazu, srbsky fara Jan Mjewa, pusobišti Zejleo^, potom ve Wukranicich, Mochocu (odboka mikovskeho spolku a Dolnim Ujezd (Delni Wujezd). ^

Po mikoYskem, jehož zakladatelem založen v listopadu

28

nika", aniž kdo jiny v Dolni Lužici, na probuzeni Dolni

Lužice srbskymi spolky po vzoru hornolužickem rovnž.^

Za ilho ruchu v saske Horni

Srbov

Lužici nadešel rok

ješt ekali na vyizeni sve petice ale ruzna znameni už jim naznaovala, jak bude vyizena a jaky duch v pomru nmecko-srbskem zavladne. Na podzim 1848 pidlena k dosavadnimu ryze srbskemu michalskemu chramu v Budyšin take ast nmeckych evangeliku, pro nž ustanoveno 12 nmeckych kazani ron.- Srbove protestovali a žadali, aby aspo navzajem bylo take nkolik srbskych kazani v hlavnim svatopetr1849.

—

skm chram

stale

—

ale

Hokou tu pilulku mlo Smolea uitelem luž. srbštiny

marn.

Srbum osladiti jmenovani na evang. uit. ustav budyšinskem (v zai) a povoleni prvnich srbskych bohoslužeb v Draždanech pro tamiši srbsk evangeliky (v prosinci).^ Upokojiti jich však tato vc nemohla, nebof zaroveii (od ijna) jim pusobil osud jejich petice važne starosti. Objevilo se, že vlada vyžadala si minni o školskych požadavcich srbske petice od lidi nepovolanych, ba od vyslovenych nepatel srbskeho naroda. Srbske vlastence tato okolnost arci zarazila, vyvolala v nich obavy o zdar podniku, od nhož si tolik slibovali, ale vzbudila tak jejich odpor. „Serbi

ske reske towastwo" vzmužilo se k protestu, jejž podalo krajskemu direktoru budyšinskemu.'^ Ten sice deputaci upokojil, ale neomezena vira v uplny zdar akce ^ Teprve napodzim 1849 založili si srbšti gymnasist v Chotbuzi podobny spolek, jako meli již davno v Budyšin.

2

Tyd. Nowina Tyd. Nowina

1848, 289.

1848, 258; 349. Zarove spovolenim hodin srbskeho jazyka pro lužickosrbske chovance dotazan editel, bylo-li by zahodno, aby se chovanci na nekter srbsk obecne ^

škole cviili v srbskem

vyuovani, k

emuž

editel

pisvdil.

[Str. 266.] *

Tyd. Nowina

1848, 324.

29

pedakum

zbyla. Nebyla s to kter se jim zaroven dostalo tim, že byl Smoler ustanoven pekladatelem novych zakonu do iužicke srbštiny a advokat Rychta pravnickym kontrolorem pekladu.^

lužickosrbskym jim

ji

vratiti

ani

krupj

sotva

již

sladkosti,

Take lednova saskho snmu) je

ministerska krise (po zahajeni noveho zarazila obavali se, aby neodešlo ministerstvo, kter jim slibilo, že srbskou petici spravedliv vyidi. Proto radostn uvitali zpravu, že minia uspokojeni to vyslovili take zvlaštni sterstvo setrva deputaci.- Ale piina tohoto uspokojeni byla velmi nejista a nemla miti dlouheho trvani. Již 24. unora ministerstvo odstoupio a nov (s Beustem) nemohlo buditi velkych nadji. Vubec politika saske vlady klonila se po vzoru pruskem k reakci, ktera se urit projevila roz-

—

—

snmu

dubna. Odpor pruskeho krale proti frankfurtsk ustav, vysloveny thož dne, jasn ukazal pozadi toho inu. Po rozpuštni snmu take sasky kral se postavil proti ustav, což dalo podnt k dražcfanske revoluci, ktera vypukla 3. kvtna. Nasledujiciho dne již kral opustil Dražd'any a uchylil se na pevnost Konigstein, chrann srbskymi vojaky Albertova pluku, v Draždanech pak ustavila se prozatimni vlada s budyšiskym advokatem Tschirnerem v'ele.^ Povstani, jehož se inn uastnil rusky revoluciona Bakunin, bylo však zahy pruskou vojenskou pomoci potlaeno. Již 9. kvtna prozatimni vlacia prchla a msto se vzdalo. Pod ochranou valenho stavu oktrojovana potom30. kvtnanova ustava, jako se stalo zaroveh v Prusku a Hanoversku.

pustnim

49.

30.

1

Tyd. Nowina

2

„Serbske poselstvo do

Take ve '

Tak

zvl.

1848, 325. 1849,

druhy len prozatimni viady byl z Budyšina: krajTeti byl dražd'ansky statni rada Todt.

sky hejtman Heubner.

30

Draždan", Tyd. Nowiny

otisku.

Vudcov

Smoleem

v ele, vidouce piznaky obratu, utvrdili se jen ješt vice ve svm pesvdeni konservativnim. Do t doby spada zajimava a piznana episoda. Kterehosi dne^ navštivii Smolea Bakunin, vyslan patrn Tschirnerem, a pemlouval jej, aby srbsky venkov pozdvihl k revoluci proti nmeckym stat-

hornolužiti

se

Smole odpovdl zpima, že srbšti rolnici na statkae nepotahnou, ponvadž od roku 1835 nejsou již V dalšim rozhovoru stanula statkai jejich vrchnostmi. pike proti sob ob protichudna stanoviska: anarchistick bonve Bakuninovo a konservativni i tvonv Smoleovo. Bakunin odjel s nepoizenou. kaum.

i

Petice stale nebyla vyrizovana,

a když padlo stare

novemu ministerstvu petici novou. „Serbske reske towastwo" zvolilo k tomu komisi (v niž byli E. Rychta, J. E. Smoministerstvo, uminili

si

srbšti vlastenci, že podaji

le a Imis), ktera vyzvala srbskou veejnost, aby do 14. dubna vyslovila pani a navrhy, podle nichž by loiska petice byla

snmu

a opravena.- Po rozpuštni kter nasledovaly, bylo však od toho

doplnna

a po udalostech,

upuštno.

V

dob

potuchl vubec narodni život lužickosrbsky, zprav o srbskm spolkovem život pojednou skoro neni. J.

te

Srbove

Mjewa

uložili

si

patrn sami mleni,

v dopise z Hoznice

že jim to až

vytkl.^

Tak neurit yzpomina Smole (Slov. Pehled XII. 206, Der Panslavismus 143). Bylo to patrn v prvnich dnech dražd'ansk revoluce, nebot' v poslednich dnech byl v Draždanech ^

za boju na barikadach duši vzpoury, když prozatimni vlada již kolisaia. V polovici kvtna byl již v saske Kamenici zaten.

(Tyd. Now.

1849, 180, 253.)

'

Tyd. Nowiny

^

Otazal

Tyd.

1849, 131.

se pimo, zda Nowiny 1849, 278.

se

srbsk spolky

lekly

vojaku?

31

V polovin zai konen mohly Tydeske Nowiny odpovc na srbskou petici, ktera jim byla

pinesti

dana vyizenim

kral.

Odpo^d

28. srpna.

krajske direkce budyšinske ze dne dopa^.a podle pedzvsti, z nichž

bylo patrno, v jak skrovnem rozmru asi bude Srbum vyhovno. Srbska obecna škola byla jim odepena, ponvadž pry do škol srbsk Lužice chodi take nmecke

dti a ponvadž se Srbove nemohou bez nminy obejiti, když maji sidla uprosted mnohem poetnjšiho nmeckeho obyvatelstva a když uady jsou nmecke. Zustalo zkratka pi ustanoveni § 28. skolskho zakona ze 6. ervna 1835, jejž odpovcf take citovala a ktery znl: „Ve všech lidovych školach udili se vyuovani v jazyce nmeckm, ale dti srbskho puvodu maji se uiti nmeckemu srbskmu teni, a pokud jsou v osad bohoslužby zcela srbske, ma byt dovoleno, aby se (dti) netoliko uily nazpamt srbskemu katechismu, biblickym prupovdem a pisnim versum, nybrž aby se tak pi naboženskem vyuovani uživalo §rbske ei bud' k jasnjšimu vykladu uebnych tekstu, bud k opakovani vyloženeho uiva.^ Celym ustupkem Lužickym Srbum bylo zavedeni povinnho srbskeho vyuovani naboženstvi pro srbske dti misto posavadniho dovoleneho. Arci neni i

i

minno pouze srbske vyuovani naboženstvi, uovani na zaklad srbštiny; zaroven musi odpovidati

s to

i

nmecky. Na

nybrž vy-

byti dti požadavky pipravy, aby se

ostatni školske

dany Srbum sliby: že budou uinny na uitelskm ustav vyuovalo srbsk mluvnici nejen každy druhy rok po 2 hodinach v temdni, nybrž každoron aspoii po 2 tydennich hodinach, jakož aby mli i

chovanci piležitost prakticky se cviiti v srbskm vyuovani (zejmena ve vyuovani naboženstvi) v nktere srbšti

obecne škole; dale slibeno, že bude krajska direkce jed'

32

asop. Ma.

Serb.

VI— VII.

str.

96.,

pozn.

2.

gymnasijni komisi, aby nili take gymnasist piležitost zdokonalovati se v matestin. nati

s

cirkevnich vcech odepela vlada vydati naizeni uživani srbštiny pi bohoslužbach a cirkevnich ukonech, ponvadž pry beztoho, pokud mistni pomry dovoluji, se tak dje. Žadosti o srbske evang. bohoslužby v Dražpovolenim 4 takovych cfanech bylo pry již vyhovno bohoslužeb do roku (misto žadanych 12). Povoleni

V

k srbske pisaze novych duchovnich odepeno.

Na požadavky o rovne pravo srbštiny v soudnictv{ a V uadech vlada neodpovdla, a krom hlavni srbsk petice byla ji v t vci podana ješt petice „srbskeho enickeho spolku" ze dne 25. ijna 1848, žadajici, aby pro sask Srby byly zizeny dva soudy s uedniky, kteri by byli znali srbskeho jazyka bui všichni, bucf z vtši asti. Když v]ada tyto srbsk požadavky ve sv odpovdi na srbskou petici poniinula mlenim, podali srbšti lenove lužickeho snmu v zai 1849 novou petici, aby pri budyšinskem krajskem soud byli ustanoveni dva neb aspo jeden vyšši uednik, znaly srbštiny, a krom toho vdecky vzdlany prekladatel. A když ani to nepomohlo, podal poslanec Cyž 3. ledna 1850 v prvni komoe saskho snmu navrh, jimž se opakoval požadavek aspoi dvou soudcu dokonale srbštiny znalych a roz§ioval take na všechny ostatni uady, kterym jsou nebo budou Srbove podizeni (aby v nich bylo aspoi po jednom uedniku, znalem srbskeho jazyka).^ Jak patrno, Srbov v nasledujicich peticich postupn uskrovnovali sv požadavky, ale tato jist nepoliticka skromnost nepomahala. Teprve navrh Cyžuv ve snmovn hnul vci. Referat vyboru, i

Tydeske Nowiny 1850, 9. — Petici srbskych lenu hornolužickho snmu podepsali tak 2 Nmci, zYoleni ve smišenych okresich (jini 3 nmeti poslanci za ostatni smišene ^

okresy odepeli podepsati).

33

jemuž byl navrh Cyžuv pikazan, shledal, že nejdale sahapožadavek puvodni petice byl vysloven v dob, „kdy ve spojeni s politickym a zejmna panslavistickym ruchem s novou silou vystupovala touha hornolužickych Srbu po zachovani narodnosti". Z referatu se dale dovidame, že budyšinsky soud na dotaz ministerstva odpovdl, že by pro Srby stail u soudu tlumonik. To se zdalo ministerstvu piliš malo; minilo, že by ml byti u budyšinskho soudu (i u jinych, jimž jsou Srbove podrizeni) pravnik, srbštiny dokonale znaly (tak tam byl tehdy jmenovan H. Wjela akcesistou). Snmovni vybor navrhoval, aby se na srbsk poteby vzal podle možnosti zetel pi budoucim soudnim adu. K tomu pipojil tuto jici

i

uvahu, ktera mla patrn uelbrzdy: „Kdyby vlada uznala za dobr a uskuteniteln dovoliti Srbum urita samostatna zizeni ve škole, cirkvi a soudnictvi, a tim je vzdaliti od Nmcu, bylo by to proti vlastnimu blahu srbskho naroda. Spiše však jest si pati, aby stale nyni rostouci nechut a vrozena neduvra Srbu ke všemu nmeckemu pestala. Samostatna srbska zizeni by tomu pekažela." Proti tmto utokum vzal Srby V ochranii sam mistopedseda snmovny Schenk,^ a razn svuj narod obhajil posl. P. Cyž: „Mli jsme dosud nevinnou viru", pravil, „že snahy Srbu o zachovani narodnosti jsou spravedliv a slušn: že vyplyvaji z pesvdeni, jehož srbskmu lidu nebyla s to vziti ani staleta bezpravi a potlaovani. Nevdli jsme, že tisice selskeho lidu, podepsavši srbskou petici, jsou vesms panslavisti.

piznanou

a

ruchu u Srbu nic nevi, Srbu k Nmcum ekl, že se ji nelze diviti, ponvadž Srbove jsou narod podmanny. Neduvru tu však Ize odstraniti: u soudu na p. budou buditi duvru pravnici, jimž hledajici prava rozumi. Proto doporuuje navrh *

Pravil, že o panslavistickem

mezi nimi

posl.

žije

a o

neduve

Cyže a vyslovuje minni, že tento poatek nebude zarovefi

koncem upravy 34

—

teto zaležitosti.

ktei snad žadostiv pohližeji do sousednici ech Nepichylnost Srbu k byla vždy stejna, ponvadž Srbove m)i vždy stejnou piinu, aby v Nmectvu spatova]i sveho utiskovatele Jedina cesta ke smim bude, daji-li se Srbum všecka prava, ktera jim podle Boha a spravedlnosti pisluši." Snmovna se pak usnesla, aby vlada podle možnosti co možna rychle, jist však pi novem soudnim adu mla zetel na poteby Lužickych Srbu ustanovenim pravniku srbske znalych V tch soudnich okresich, kde jest mnoho srbskych pislusniku neznajicich nminy.^ Konec koncu ze všeho zbyli jen srbšti pisežni tlumonici.Tak velice se scvrklo rovn pravo srbštiny, o nmž Lužiti Srbov na jae 1848 snili na zaklad toho, co ustavodarne shromaždni frankfurske nenmeckym narodum s]ibovalo. V Lužici bylo ve]ke zklamani, patrn z mleni „Tydennich Novin", ktere sice odpovcf na srbskou petici v plnem znni vytiskly, ale samy ji vnovaly jen nkolik uznalych adel^.^ Take srbske zklamani vytrysklo jen nkolika slovy: „Stojime takka zase na ."* Dkovna deputace do Draždan na starem mist arci vyslana nebyla. Uznani Srbum za jejich vrnost projeveno jinym zpusobem. Kral. princ Albert, ktery byl na podzim 1849 peložen k vojenske posadce budyšinske, rozliodl se, že se bude uiti lužicke srbštin a zvolil si za uitele J. E. Smolea.'^ .

.

.

Nmcum .

.

.

ei

.

^

movn -

3

.

Tydeske Nowiny 92,

1850, 73.

O

jednani v druhe

sn-

102.

Historija serb. nar. 133. Tyd. Nowiny 1849, 326.

* Jan Melda: „Sto mamy wot pichodneho krajneho sejma žada a so nadije". Tyd. Now. 1849, 346. Mluvi sice o zklamani po krasnych snech o svobod v Nmecku vubec, ale dobe citime, že ma pedevšim na mysli zklamani srbske. Na konci piše pimo o srbskych potebacli v soudnictvi. ^

Tyd. Nowiny

1849, 376.

35

Jestliže nadje saskych Srbu došly v tak mal mie splnni, hue bylo v Prusku. Žadost mikowskeho spolku za vymezeni srbskych volebnich okresu byla zamitnuta, ponvadž pry je na vc pozd, a že odjinud podobna žadost nepisla. Ujal se tedy spolek volebni agitace, ktera byla pi volbach volitelu odmnna dobrym vysledkem, ale na konene zvoleni srbskho poslance pro berlinsky snm nestaila. Neprobudilost srbskeho lidu byla pilišna.^ Spolek byl za svoji volebni agitaci dan pod policejni dozor i zastavil radji dobrovoln svou innost. Pozdji sice zase obnoven, ale jako spolek srbskonmecky, když byla spolkovym schuzim v Prusku

o

vubec pedepsana etnicka asistence.^ Ve vcech školskych vyslovil se sice vojerecky superintendent na žadost lazovskho srbskeho spolku pro vyuovani naboženstvi jazykem srbskym a tak pro poatene vyuovani srb-

—

skemu teni^ zakonem Srbove

ale

zasadniho

rozhodnuti

te

zaležitosti

nedocilili.

Jak patrno, zakladni chybou lužickosrbskeho narudniho hnuti one doby byla jeho astenost: omezilo se vlastn pouze na saskou Lužici, kdežto do prusk Horni vniklo jen nepatrn, do Dolni skoro vubec neproniklo. Vudcove jeho mli pojmouti srbskou Lužici jako celek, mli vypracovati program pro celou Lužici hned od poatku a probuditi souasn v prusk Lužici všeobecn hnuti pro podobnou petici, jako byla saska. Petice sama i

pak nemla se v požadavcich tak piliš uskrovfiovati, nybrž mla žadati vše, eho bylo Srbum teba k pravidelnmu narodnimu rozvoji a na jim usneseni ustavodarneho snmu frankfurtskho davalo pravo. Tedy mla ^

Tyd. Nowiny

Srbove tani", slyskal '

^

36

Tyd. Nowiny Tyd. Nowiny

„Jak jim dopisovatel.

1849, 41, 65. si

1849, 261, 278, 348. 1849, 363.

Nmci

hraji,

tak

obecnou školu v uzemi vtšinou pamatovati na menšiny), srbsky uitelsky ustav, stredni školu srbskou, stolici srbskeho jazyka 'na universit, srbskou cirkevni spravu, srbske soudy, srbsk jednani se stranami pi yšech ostatnich uadech (tedy povinnou znalost srbštiny všech liredniku a zrizencu pi všech uadech uvnit srbskho uzemi, zastoupeni Srbu v nejvy§šich uadech zemV Sasku skych) a vymezeni samostatnych srbskych okresu spravnich i volebnich. A postavivše tyto požadavky, nemli Srbove sami od nich ustupovati a z nich slevovati, jako skuten uinili obnovovanymi peticemi v zaležitosti prav srbštiny pi soudech. žadati zcela

srbskou

srbskem

pi tom

(a

i

i

Ale

i

tim,

skuten

co

vlastenci narodni

uiniii,

posloužili

tehdejši

vci srbsk znamenit. Pokud

tehdejsi hnuti zasahlo, vykonalo velke dilo buditelske. Nasledujici na to politicka reakce sice mnoho z nho zniila

(zvlašt venkovsky život spolkovy skoro nadobro potachl) ale kvas nevymizel a pusobil i do pozdni budoucnosti.' Jestliže jednotlivci ani za nejtžšich dob a nejvtši narodni mrtvoty kolem r. 1800 nepozbyvali nadje v životnost lužickosrbskho naroda, mohli od doby narodniho vzpruženi r. 1848 lužiti vlastenci pohližeti do budoucnosti s nadji tim podstatnjši.

Nynjši doba zasahuje do lidu ješt mnohem hloubji než rok 1848, pronika k nejposlednjšimu jednotlivci. toto pohnuti celym svtem bude pusobiti na Jak Lužici, ukaže as. Vse arci bude zaležeti na tom, jak se utvai vnitni pomry v Nmecku. Nastane-li tam obrat ve smru svobodnišim, nezustane bez prospšneho vlivu ani na život lužickosrbsky. R. 1848 dovedl se oživiti dechem svobody narod takka neprobuzeny, dovede se jim jist oživiti narod probuzeny, teba maliky. i

i

Naše Doba ro. XXV. . 8.-9. [erven a ewenec 1918]. 37

Lužickosrbska kandidatura do išskho

snmu.

V

lednu 1918 prošla našimi novinami bez povšimnuti zprava o vysledku užši doplnovaci volby do nmeckeho išskeho snmu ve tetim volebnim okresu saskm. Jmna obou kandidatu byla nmecka, i netušil nikdo z tenau, ani patrn v redakcich našich listu, že byl jeden z obou zapasniku Lužicky Srb. Byl, a Lužiti Srbove mli tentokrate nadji, že dostanou do išskho a to v dob nad jin duležite snmu sveho zastupce a velik.

—

Mli dosud jen jedinkrat poslance v Berlin, a to ješt ped davnymi lety. Byl jim Karel Arnošt Mosak-

Kosopolski

(Mosig

v.

Aehrenfeld),

znamy

vlastenec

hornolužicky z doby probuzeni, pekladatel Šafaikovych „Starožitnosti" do nminy. Zvolen byl za okres lubijsky (druhy sasky volebni okres) r. 1867 do snmu severonmeckho a r. 1871 do novho išskeho snmu.^ Pro Srby však innost jeho poslanecka nemla zvlaštniho vyznamu však tak nepišel do snmu jako zastupce Srbu (lubijsky volebni okres jest jen z nepatrne asti srbsky), nybrž jako kandidat strany narodn-

—

nmeck

svobodomysln. Od tch dob Lužian na vlastniho zastupce^ pro išsky

snm

sice lid ^

t.

j.

— v Sasku

ani v Prusku. Žadal na shromaždni „Wjesneho wolbneho towarstva"

nepomyslili

Lužiane

snm

ikaji „ke]žorski" nebo ,,kejžorstwowy sejm", i „cisastvi" (nmeckeho).

„cisasky",

snm

39

V iVlinakale 29. zai 1911 srbskeho kandidata do išskeho snmu,^ ale nic konkrtniho se v t vci nestalo. Neni pochybnosti, že to byla chyba lužickosrbskeho politickeho vedeni, kter bylo sasko-pruskymi hranicemi

rozraženo ve dvi: sašti Srbov usilovali jen o zastoupeni na kral. Saskeho, kdežto pi volbach do isskho snmu pouze podporovali stranu konservativni, pijimajice vc jeji za svou a Srbove prušti konali tytež služby zase konservativcum pruskym pro snm prusky išsky,- Vysvtleni teto pasivnosti saskych Lužianu podava rozdleni volebnich okresu, ktere jsou V saske Lužici pro išsky snm ti: 1. žitavsky, 2. lužadny bijsky (Lobau) a 3. budyšinsko-kamenecky z nich však neni srbsky. Prvni okres je zcela nmecky,

snm

—

i

—

druhy z valn vtšiny; teti mohl byti kdyby se byval omezil na Budyšinsko, byl rozšien o kamenecky okres, ktery

z

vtšiny srbsky, ale

prav

proto

jest jen z menši asti srbsky.^ Jak patrno, jest lužickosrbsk uzemi v Sasku umle rozdleno mezi ti volebni okresy, aby Srbove nemohli miti v žadnem vtšiny. Je to vysvtleni lužicke pasivity, ale ne oduvodnni. Je to pouha politika ne-

gativni,

ktera

ponvadž

nemuže

v tom

byti

pipad

dobra, stava-li se pravidlem,

jen ochromuje.

I

pi

sv

tra-

dini politice konservativni mohli Srbov provadti kladnou politiku narodni: mohli za sve služby stranam konservativnim žadati od nich, aby stndav podporovaly 1

užica

1911, 91.

R. 1912 ozval se hlas, že ,,do pruskeho zemskeho snmu pati aspo jeden srbsky poslanec", aby mohl hajiti narodni zajmy Luickych Srbu (Serbske Nowiny . 20., užica str. 46.) ale zustalo jen pi vyslovenem pani. ^

—

Ostatni Sasko ma jeJt 20 okresu pro išske volby. Pruska Horni Lužice tvon okres wojerecko-rozborsky (Wojerecy-Rozbork, Hoyerswerda-Rothenburg), Dolni Lužice okres chotebuzsko-grodecky (Gottbus-Spremberg). ^

40

Yolebnim

okrese take jejich kandidaty narodni. konservativni poslanec v zapase s liberalem a pozdji socialnim demokratem byval by skoro zpravidla podlehl, kdyby mu nebyly k vitzstvi dopomohly srbske hlasy. ve

3.

Nmecky

Pohlecfme. Pi prvnich volbach do išskeho snmu 3. bezna r. 1871 dostal v tetim volebnim okrese konservativec (budyšinsky okr. hejtman ze Salzy a Lichtenau) 4126 hlasu, narodni liberal (budyšinsky advokat Thiele) 4098 hlasu: roztištno bylo 969 hlasu. Pi užši volb zvitzil nmecky narodni liberal 5294 hlasy.^ Však vime již, že i ve druhm (lubijskem) okrese tehdy zvitzil kandidat narodn-liberalni, lužicky Srb Mosak-

Kosopolski. Pi druhych volbach r. 1874 kandidoval sasky ministr vnitra a tak hned na poprve zvitzil 11.534 hlasy; pripojil se k „išske" stran. Krom nho dostal kandidat centra 2013 hlasu, radikalni socialni demokrat 513 hlasu a mirnjši soc. demokrat 471 hlas. R. 1877 byl zvolen konservativec (statka Reich z na Kamenecku, na sam hranici srbskeho živlu, ale Nmec) 8951 hlasy; vedle nho obdržel kandidat centra 1830 hlasu a soc. demokrat 1428 hlasu. Reich potom podržel mandat 16 let. R. 1878 (když byl išsky snm rozpuštn) dostal 6603 hlasy; vedle nho ml pokrokovec 2841 hlas, kandidat centra 1488, soc. demokrat 864 hlasy. R. 1881 volen Reich 9292 hlasy, pokrokovec dostal 5739 hlasu, soc. demokrat 266 hlasu. Podobny vysledek, za slabsi uasti, byl r. 1884: konservativec Reich 8162 hlasy, pokrokovec 4644, kandidat

Bl

a

^

ješt V 34.000,

Mala uast vuliu vysvtiuje se tim, že mnoho jich bylo poli. Opravnnych voliu jest ve 3. vol. ol
mn.

maji msta Budyšin, Kamjenc, Biskopicy (BiscHofswerda), i;aištrow (Elstra), Kinspork (Konigsbriick) a Ponica

tomto

potu

(Pulsnttz).

41

centra 73, soc. demokrat 371. R. 1887 ziskal Reich 15.497 hlasu, pokrokovec jen 435, centrovec 28, soc. demokrat 1558. R. 1890 zvolen novy konservativec (Hempel) 12.798 hlasy; soc. demokrat ml tehdy 3868 hl., pokrokovec 1341, jini jen skrovn hlasu. R. 1893 zvitzil kandidat strany reformni (Grafe), k nrnuž se pichylili tak lužiti Srbov; konservativec dostal 5685

hl.,

soc.

demokrat 3622, ostatni

men.

H. Grafe zustal

potom zastupcem 3. okresu až do sve smrti. Yolebni yysledky pi dalšich volbach až do nejnovjši doby jsou velmi zajimave: r. 1898 Grafe 10.026 hl., soc. demokrat centrovec 1070, konservativec 71; r. 1903 pi prvni volb Grafe 10.637, soc. demokrat 9191, centr. 1742, pokrok. 1967, pi užši volb Grafe 15.478, soc. demokrat 11.336 hl. r. 1907 Grafe 20.387, soc. dem. 8534, centr. 189; r. 1912 Grafe 13.354, soc. demokrat 11.412, pokrokovec (Pudor) 7889, pi užsi volb Grafe 17.431, soc. demokrat 15.094.

4806,

;

Patrny jest neustaly a zvlašt v poslednim desititeti silny vzrust hlasu socialn demokratickych, vedle nichž byval i silny poet hlasu pokrokovych, takže po dvakrat byly nutny užši volby. K vitzstvi kandidatum konservativnim kandidatu strany reformni dopomahal srbsky venkGv. Konservativci a reformni se vždy ve svych uzkostech utikali k Srbum. Na jedny takov volby (1881) vzpomina Imiš ve sve knize „Der Panslavismus" (str. Tehdy hrozilo konservativcum nebezpeenstvi se 49). strany pokrokovcu, jejichž kandidat snažil se ziskati J. E. Smolea penzi. Smole však s Imisem a Hornikem rozhodli se pusobiti v srbskem lidu pro kandidata koni

i

servativniho, jenž

tak

byl zvolen.

po zkušenostech poslednich let a za žhave doby pitomn, kdy unava z utrap valenych pechylila misku na stranu socialn demokratickou, ktera zdvihla Letos,

42

popularni volani po miru, obavali se nmeti konservaa proto se utekli k Lužickym tivci pravem poražky Srbum o pomoc ješt dutklivji než kdy jindy. Za dob dnvjšich nikdy jim nenapadlo nabidnouti Srbum išsky se jim Srbove tolik namandat ve 3. okresu, v

—

nmž

sloužili

—

až letos.

Hned

v ijnu

Grafov asi budou

po smrti

psaly „Leipziger Neueste Nachrichten", že konservativci kandidovati po Grafovi dra Herrmanna.^ Nedošlo k tomu hned, nebof vznikl v Nmecku umysl

do isskeho snmu sameho admirala Tirpitze. Teprve když kandidaturu odmitl, prohlašen (v polovici srbskych prosince) spolenym kandidatem nmeckych konservativcu budyšinsky justini rada dr. Arnost voliti

i

Herrmann,

—

Wuric i nastal zajimavy, žhavy zapas."^ Pro dra Herrmanna mluvil na volebnich schuzich po srbskem venkov netoliko srbsky zemsky poslanec Bart, ale take nmeti zemšti poslanc dr. Filip z Borny, Schmidt a Schreiber. Srbsk „Wjesne wolbne towastwo" rozvinulo arci po všem srbskem venkov innost pehorlivou. Ale take ostatni strany V boji o mandat agitovaly horliv. Okresni spolek nmeck pokrokove lidove strany vydal dokonce srbske

s

rodily Srb (evangelik) z

^ Heiflrich Grafe totiž po splynuti nmeck reformni strany nmecko-socialni ve stranu nmecko-lidoYOu stal se hospi-

tantem strany konservativni.

Že bude zapas tuhy, vdlo se již od poslednich voleb. Nyni byla na stran vladni tim vtši obava, aby take na Budyšinsku neprošel socialni demokrat. Mela byli proto ziskana zvyšena srbska pomoc. Myslim, že dražd'ansky spoiek „Volkswohl" nevzpomnl si jen nahodou uspoadati v hlavnim ^

mst

saskem srbsky veer (s pednaškou o Srbech, zpvy a tanci^ 12. prosince). Pozoruhodno take jest, že srbsky veer navštivila sama chof prince jana Jiiho (baba korunniho prince Jiasi

dražd'ansify starosta dr. Bluher, general ze Seydlitzu, 15 poslancLi atd. Velky sal, ktery pojme 2000 posluchau,

by{

peplnn.

iho),

43

ve prospch svlio kandidata Rich. Pudora,^ teme, že pokrokovy kandidat vedle prav statni politiky bude dbati tež osobitosti srbskeho lidu, jehož e, zvyky a obyeje cti a pro jehož narodni zajniy ma porozumni, na jak maji Srbov oduvodnne pravo. Že

proYolani V

nmž

pokrokovy kandidat

jest

nmuž

muž, k

se

mohou Srbove

s duvrou uchyliti, kdyby je nkdo chtl zkratiti v jejich nasih'm potlaiti. pravech nebo chtl dokonce jejich „Zvolte pedevšim muže, ktery po utrpenich a bdach valky, jež sam na sob poznal, vystoupi pro politiku rozumu a prava, pro politiku rovnopravnosti a snašelicirkevnim život jakouž jste vy ve všednim vosti,

e i

zpusobem

vzornym

projevovali",

obma

pokrauje provolani a „Vyšlete do išskeho

vyznanim: se k poslance, ktery po toliker nenavisti a nepatelstvi bude vystupovati pro trvaly mir dorozumnim, jejž hlasa evangelicko-luterska cirkev jako zaklad všeho

obraci

snmu

jeho svatost papež celemu kesfannevyrovnatelnym zpusobem klade na Srbske vedouci kruhy nestavly se tentokrat srdce." pokrokovci oste na odpor, ba „Serbske Nowiny" piVedlo jeho provolani. nesly v asti insertni (v . 1.)

naboženstvi

skmu

svtu

a

jejž

tak

i

se k toniu patrn jejich stanovisko protisocialisticke a uvaha, že pokrokovec Pudor, ktery dostal pi poslednich Yolbach na 8000 hlasu, mohl by pispti k oslabeni socialnich demokratu. Take asi byli srbšti vudcov bezpeni, že se srbske volistvo neda vyvabiti ze sveho Že pevnych nadji ve vitzstvi sveho konservatismu. kandidata Srbove nemli, jest patrno z poznamky „Katolickeho Posla" (. 2.), že „v nejlepšim pipad pijde dr. Herrmann do užši volby se socialn demokratickym

poslancem Uhligem". *

Zajimavo,

Novin" (. 44

1.).

že

vyšlo

take

v

insertni

asti

„Srbskych

Take socialn demokraticky kandidat provolani, v

nmž

uvedl, že

„socialni

rozšiil srbske

demokracie

haji

obraci se proti každemu potlaovan{ a nasili", pipomnl slova Bebelova z r. 1907, že „kulturni život a rozvoj naroda muže se diti jen V mateskem jazyce na zaklad upln svobody a nezavislosti" a konil se zetelem na kandidaturu rodileho Srba: „Co vam je to platno, naleži-li k stran, ktera se jako konservativni a nmeckolidova uastnila poa litiky protipolske jest vždy ochotna spolupiisobiti pi potlaovani jinych narodu? Chcete-li miti zaruku, že

prav

každeho

naroda

i

—

—

bude dbano prava všech naroduv, mužete dati hlas jedin tomu, ktery již r. 1910 .. napsal na svuj prapor spravedlnost pro každy narod. Chcete-li, aby tž pi .

nastavajicim

bylo teto zemskeho posl. Ottu Uhliga".

A

niiru

zasady

dbano,

volte

podniknuto pro vitzstvi srbskeho kanjaky program Srbove pri t piležitosti rozvinuli? Odpovi neni prav utšena. Dr. Herrmann nebyl jen kandidatem srbskym, nybrž spolenym kandidatem srbskych nmeckych konservativcu, a tu byla jist hlavni pekažka narodni agitace. Pece však ani tim nelze vysvtliti a omluviti naprosty nedostatek positivniho narodniho programu v srbskych provolanich lancich agitanich. Prvni volebni provolani „Wjesneho co bylo

didata?

A hlavn:

i

i

wolbneho towastwa" (Serb. Now. . 51.) eklo pouze, že dr. Herrmann „je Srb (mluvi dokonale srbsky), syn selskych rodiu (z Wuric u Budyšina), tedy ze stedniho stavu; zna pomry našeho okresu, jest vrny poddany kraluv cisauv, muž kesfanskho smyšleni." Ani druhe provolani (S. N. . 52.) nepovdlo vice; jenom nesmle dodalo, že dr. Herrmann „ma lasku k Srbstvu a poale rozvinouti chopeni pro jejich narodni pani" njaky urity narodni program se neodvažilo. „Pochoi

—

45

nmeti pokropeni pro narodni zajmy" Srbu piitali kovci svmu kandidatu, ale pidali nad to aspon slib, af již rozže bude pro politiku rovnopravnosti atd. umli te rovnopravnosti jakkoli. Ani teti provolani ped samou volbou (S. N. . 1.) nepovdlo nic o narodnich požadavcich srbskych, jako by Srbove žadnych narodi

—

nich požadavku nemli. Stale jen dr. Herrmann „je sam Po prve mame možnost zvoliti Srba do išskeho snmu."^ Jedin v nasledujicich slovech tušime nevyzvolime si poslance, sloveny program narodni: „V na njž mužeme i do budoucnosti spolenati, jenž :

Srb.

nm

je-li musi, muže a tak chce byti opravdu našim." za nimi vskutku program narodni, jejž v nich tušime, znamenalo by to, že nyni se Srbov nemohou odvažiti anebo že nemaji k tomu odvahy. Když jej vysloviti mohl nmecky kandidat mluviti o potlaovani srbske pro by byli a slibovati politiku rovnopravnosti ma Srbove nemohli ici totež a vysloviti positivn,

—

—

ei

o

kanddat k uspokojeni narodnich poteb srbskych usilovati? Misto toho volebni provolani lanky dutkliv

jejich

i

ped volbou zastupce strany socialn demokrazvratiti, vyvlastktera chce všechen do3avadni niti pole i lesy atd., rovnž jako strana liberalni a pokrokova chce odlouiti cirkev od statu, odejmouti škole

varovaly

ad

ticke,

kesfansky raz srbskych, stale

rovnž pi

S konservativniho stanoviska vudcu lidu vštpovaneho, je vše to pochopitelno, atd.

zakoenn

zbožnosti lužickeho lidu, již se nmecky pokrokovec hledl ve svem provolani pizpusobiti program negativni. A zejmna ale je to zase jen pitomna chvile byla by žadala opravdoveho, vcnho, kladneho, cilevdomho programu narodniho. i

—

Za takovych okolnosti leden. ^

46

Uastenstvi bylo Rozumej po prve ve

pibližil se

velike, 3.

den volebni,

11.

považi-li se, že spousta

voiebnim okrese.

V poli. Volba zustala nerozhodnuta, ale prohned silny sklon k socialni demokracii. Srb dr. Herrmann dostal 6986 hlasu, soc. demokraticky zemsky poslanec Uhlig 6450 hlasu, svobodomyslny kandidat Pudor 3520 hlasu (76 hl. bylo neplatnych, 2 roztištny).

Yoliu jevil

jest

se

Již tato celkova isla byla vyznamna, avšak vice ješt mluvila isla podrobna. Z nich je patrno, že množstvi hlasu socialndemokratickych nebylo jen z nmecze srbkych asti a mist 3. volebniho okresu, nybrž skho venkova. Znany poet hlasu pro soc. demokrata odevzdan byl na p. v Dalicich, Hnwsecich, Klukši, ahov, uhu, Njeswaidle, Radwou, v Slane Borši, emjericich, Ježov, Kukov, Njebjelicich, Rožant, skoro stejny poet pro soc. demokrata jako pro dra Herrmanna byl V Blšecich, Keln, Srbskych Pazlicich, vtšina hlasu pro soc. demokrata dokonce padla v Hrubjelicich, Nkde Ize tento zje^ aspoii z asti vypoji, Rakecich. svtliti nmeckymi (dlnickymi) menšinami, ale nikoli ze srbskych listu, kter po prvni všude. Patrno je to volb doznavaly, že nktei Srbove „zbloudili k socialnim demokratum."^ Je to ukaz, o nmž by mli srbšti vudcov pemyšleti. V srbskych listech vysvtluje se, i

u-

i

(K. zbloudilce vedl „hnv a roznicena krev" Pos.), nebo jasnji, že jim „zmatlo mozek a rozum heslo Neni pochybnosti, že pro jednani o mir" (S. Now.).

že

tyto

—

ale pak po miru tu pedevšim rozhodovala nemohla onch srbskych voliu k navratu do ad konservativnich pimti slova, jaka jsme etli v lancich „Take naš a provolanich ped užši volbou, na p.: krajan chce mir, rozhodn, ale s podminkou, že nas nebudou nase dti a naši vnukove zavrhovati a prokliped nepitelem, teba nati, že jsme se skuice krili

touha

Tak

^ Pudor dostal v hlasu, ale tu jest souvislost s

ad srbskych vsi znanjši poet nmeckymi menšinami již patrnjši. 47

jsme byli vitzi." (S. N. str. 22.) Nebo: „Žadny pravdymilovny lovk nemuže ici, že konservativci stejn vele Ale každy po miru netouži než socialni demokrati nepatele ješt dnes vyhrožuji, že vi, že naši zapadni a že se s nami o rozumnych minaši vlast rozbiji rovych podminkach nedohodnou, pokud jim Hindenburg a Ludendorff nevštipi naležity respekt k nam. Zatim je bohužel nutno, aby naši skvli vojevudcove a vojaci dokonali dilo na zapad, když na vychod jest už hotovo." ryze všenmecka bez {Prov. V S. N. str. 26.) To je nejmensiho prvku srbskosti; provolani to bylo asi Srbskym Novinam dodano z nmeckeho volebniho vyboru .

.

.

—

e

konservativni strany (nebot' „Wjesne wolbne towastwo" neni podepsano) a bylo sotva s to navratiti „zbloudil" a toužici po miru zpt do tohoto tabora. Byla to piliš silna na trplive Srby, vychovane v respektu ke každ vrchnosti. Mohla vyvolati spiše opany uinek, než jaky Vudi hlavy srbsk byly by jej snad byl zamyšlen. mohly odvratiti a zachraniti volbu dra Herrmanna, kdyby byly aspoi v teto posledni hodin pizpusobily svuj postup velikosti doby a vztyily pro sveho kandidata siroky program narodni, když jim spojeni s konservativni stranou nedovolovalo užiti popularniho hesla mi-

e

i

rovho.

Nestalo se tak.

Užši volba pinesla pak vitzstvi socialnim demokratum. Dr. Herrmann dostal 8763 hlasy, socialni demokrat Uhlig 9661 (neplatnych bylo 129 hl.).

bylo pi užši volb znan vtsi než pece nestailo pekloniti vahy na stranu konservativniho Srba. Rozhodly patrn hlasy liberalni, kter byly tecf odevzdavany hlavn pro socialniho de-

Uastenstvi

pi

hlavni, ale

mokrata, ale take nalada srbskeho volistva, ktera se od prvni volby nezmnila. „Zbloudilci" se nevratili, spiše jich pibylo: tak v .uhu vzrostli ze 13 na 24, kdežto 48

pokrokovych hlasu bylo pi prvni volb jen 6, kter na takovy vzrust nestaily; podobn v Blšecich rozmnožili se z 11 na 15, pi prvni volb pokrovych hlasu vubec nebylo; v Hnwsecich vzrostli z 15 na 21, ehož by se nebylo docililo pouhym pirustkem 2 hlasu pokrokovych od prvni volby. A podobn bylo i jinde. I v tak typicky katolicko-srbsk vsi, jako jsou Khrosicy, pibylo jich z 5 na 9, pokrokov hlasy pi prvni volb byly jen dva^ a v jine typicke vsi katolicke Lužice, Radwou, rozdlilo se 16 pokrokovych hlasu z prvni volby tim zpusobem, že socialnimu demokratu jich pipadlo 14, kdežto dru Herrmannovi jen 2. V samm rodišti Herrmannov, Wuricich, pipadla mu jen polovika všech hlasu (24). Z celkovho potu odevzdanych platnych hlasu pipada na srbsk asti III. volebnjho okresu, vy-

a

—

pustime-li

a

msto Budyšin s pedmstim Židovem a ostats nmeckymi vtšinami uvnit srbskho Ve skutenosti vice, ponvadž jednak v

nimi ostruvky uzemi,^ 4767.

Srbskych Novinach a Katolickm Poslu, odkud podrobna isla erpam, nktere volebni obce chybi, jednak nelze zjistiti znaneho potu hlasu, odevzdanych srbskymi menšinami v Budyšin s pedmstim, v ponmenych ostruvcich a ve smisenem, pruhuna pomezi srbskeho iazykoveho uzemi Z tohoto celkoveho potu, jejž jsem mohl zjistiti, pipadlo dru Herrmannovi 2944 hl., Uhligovi 1823 hl., tedy srbskemu kandidatu 6l7o cili nco pes ^s, socialnimu demokratu 39% cili skoro ^sHledime-li k vyznani, volili katolici znan konservativnji: pro Herrmanna bylo tam odevzdano 755 hlasu ili 827o (pes Ys), pro Uhliga 168 hl. ili 18% (skoro Ys).

ponmenm

^ Arci hlasy Herrmannovy yzrostly zde z 39 na 54, což je však vysvtliteIno Khrosicy jsou ohniskem katolicke Lužice a sidlem staikho zem. poslance Kokly, konservativce od kosti. 2 Jsou to Hajnicy, Dobruša, Hnašecy, Hodij, May Wjelkow. :

:

49

zde pibylo soc. demokratu vice hlasu (+64) než Ale srbskeinu kandidatu (-f-50). Evangelici odevzdali pro dra Herrmanna 2189 hl. ili 577o (tedy ani ne ^/^), pro soc. i

demokrata 1655

hl.

ili

43 7o (pres

^s)-

Nevejde tedy v tto historicke dob srbsky poslanec do nmeckeho snmu. Škoda. Mohl tam representovati Lužici jako celek, mohl tam pedložiti lužickosrbske napotom, až dojde k utovani rodni požadavky již nyni po velkm zapase. Takto budou Srbove i nadale zastoupeni jen v saskm snm, kdežto prušti zustanou vubec nezastoupeni. Lužickym vudcum by mohla tato volba byti pramenem poueni pro budoucnost. Jasn z ni plyne, že nestai pouha negativni politika, pouh setrvavani na heslech, ktera mla prakticky politicky vyznam snad v r. 1849. Kdo stoji, zustava nutn pozadu, když cely ostatni svt žene se v ped. Kdo se stale jen haji, a to jest ne zbrani, nybrž pouhymi prosbami nebo pouhym dovolavanim se sve vrnosti a svych skrovnikych prav, nutn proti ozbrojenemu utoniku podleha. Kdo slouži cizim, zapasi za cizi hesla a zajmy, pichazi nutn o sve. Lužiti .vudcove pišli s politickym programem r. 1848 nezmnili, zatim co svt neod t doby nic na stal a trhal jim pudu pod nohama. Ba naopak, oni spokojili se drobty a nedomahali se usiln splnni take všeho ostatniho, co bylo r. 1848 žadano. Ale ani to by jim davno již nemohlo staiti k plnmu kulturnimu a' narodnimu rozvoji. Kulturni požadavky všeho lidstva za 70 let vzrostly obrovsky Srbove se spokojili s ubohymi zlomeky kulturnich prav, ktere jim byly tehdy za velkou vrnost uštdeny. Cele lidstvo ovladla zasada narodniho sebeureni a chysta se zmeniti tvanost svta Lužiti Srbov v teto velike dob, nejvtsi v djinach, neodvažili se pi duležite volb vubec vystoupiti s programem narodnim, davše se ve služby zdanliv beznai

—

nm

—

—

50

rodniho programu konservativniho, za nimž však ve skutenosti jest nyni imperialisticky program nmecky. Ukazuje to velikost jejich nesvobody. Pipadaji nam na mysl

bezdky

naši Slovaci,

pinuceni k mleni v dob, kdy

se rozhoduje zaroven o jejich

pišti.

Zda se mi, že srbske volistvo, ktere se znanou asti piklonilo k socialnimu demokratu, neprojevilo tim jen svoji touhu po miru, nybrž že dalo na ievo teba neuvdomle svoji nespokojenost s narodnim vedenim. Narodni vedeni nedovedlo vystoupiti s programem narodnim, ktery by byl všecky volie nadchl a strhl v jednom smru, aby zapomnli na sve souasne utrapy, vyplynule z dlouhe valky a obratili svuj zrak s nadji do budoucnosti.

—

—

i

i

—

Narodni

vudcov mohou

a pemyšleti o

projpch

si

nostra culpa naroda, ne ve

jen ici:

naprav ve prospch

—

Prvnim krokem k naprav musi byti revise narodniho programu, aby neoslabl narodni cit vubec, jako oslabl pi volbach.^ Arci pouhy idealni program b} nestail: musil by take byti prakticky hajen tam, kde Srbove jsou dosud zastoupeni, totiž v saskem snmu. Pi bezpikladne srbske vrnosti trunu a vlad nemohli by jim Nmci zazlivati, že se hlasi o sve, když pinesli statu trpliv tolik velikych obti.cizi.

Naše Doba ro. XXV. . ^

mimo

Zkušenost

5. z 20.

i'inora

z teto volby ukazuje take, jine usilovati o ylastni srbske okresy

1918.

že musi

—

Srbov

což zase souvisi s utvoenim vlastnich srbskych okresu spravnich. V Sasku mely by k volebnimu okresu a spravnimu hejtmanstvi (Amtshauptmannschaft) budyšinskemu byti pipojeny srbske vsi z KaLubijska a naproti tomu od nho byti odloueny asti Budyšinska (na jih od Biskupic a Wjeleina). Ted' vice než jindy mli by miti na pamti sonet J. Cišinskho „K6nc sepnose!" (Wysk a stysk, 4 ).

menecka

i

nmecke

51

Vyvoj lužickosrbskho narodniho

uvdomni. Doplnovaci volba do nmeckho išskeho snmu ve volebn{m okrese saskem (budyšinsko-kameneckem) proievila jakesi oslabeni narodniho ctu lužickosrbskeho, jež mužeme pokladati za nasledek politiky konservativni. Poprv V tomto okrese byl tentokrat postaven kandidat lužickosrbsky (Dr. Arnošt Herrmann, justini rada v Budyšin, rodem evang. Srb z Wuric), ale že byl kandidatem srbske nepopularni ted strany konservativni a že „Wjesne v^61bne towastwo" misto praporu narodniho rozvinulo jen prapor teto strany, odevzdaly skoro dv ptiny srbskych voliu hlasy pro socialniho demokrata (Nmce Uhliga, poslance saskeho snmu), kdežto pi prvni volb ast srbskych hlasii pipadla tak nmeckemu 3.

pokrokovci.

Kdyby

manna, byl by

snmu

Srbov volili svorn dra Herrpišel jejich poslanec do isskeho

byvali

najisto

v teto historicke

dob.^

Nelze z toho arci souditi o njakem absolutnim oslabeni narodniho citu, nybrž jen o zeslabeni pomrnem, takže nad nim zvitzil cit rozhoeni pro utrapy

Volistvu nestaila pouha a touha po miru. skutenost, že proti socialnimu demokratu stoji Lužicky Srb, když mu nebylo jasn povdno, jakym zpusobem

valene

^ Uhlig byl zvolen vtšinou 896 hlasu, kdežto srbskych hlasu (pokud bylo mi ize zjistiti) bylo pro nj odevzdano 1823.

53

bude V išskem snmu zastupovati narodni zajmy srbsl^e. Mleni o narodnim programu pi tchto volbach bylo sice

chybou srbskeho vedeni,

asti

ale jest

aspon ze

znan

stisnnosti, zpusobenou valenym režimem. Vždyf až do posledni doby mleli take poznanšti Polaci o svych narodnich požadavcich. Nadobro však nelze valenymi pomry omluviti toho mleni lužickosrbskych vudcu. Bylo možno dojista i v

vysvtlitelno

mezich souasnych

politickou

pomruv

a

znam

servativnosti a kralovrnosti zdurazniti

lužickosrbsk konpi volbach aspoii

njaky minimalni narodni program.

Bud srbsky v

jak

žicky Srb, a již sama žiji,

bud, stal zapase,

tuhm

aspoi pi stal

v

teba šie narodniho

teto

volb kandidat

nm

vyslovn jako Luprogramu nerozvijel

—

tato skutenost jest pihlaškou, že Srbove že chtji byti politicky zastoupeni take tam, kde se

bude jednati zarovefi o jejich osudu. Sledujme trochu linii lužickosrbskeho narodniho uvdomni, abychom pochopili nynjši stav narodni duse srbsk a stupeii djinnych pevratu.

Omezim

jeji

pohotovosti v

dob

velkych

uel na dobu nejnovjši, ponarodniho probuzeni. Již na sto let ped timto usvitem uinil evang. fara budestecky Michal Brancl (Frencel), pekladatel Pisma do lužicke srbštiny, zajimavy projev srbskoslovanskeho uvdomni, když r. 1697 projiždl Saskem car Petr Yeliky. Podal mu, ne osobn, ti sv dosavadni srbsk (a nmeckosrbske) naboženske spisy, jež doprovodil latinskym a lužickosrbskym pipisem. V pravi, že od te doby, co Srbove Draždany založili, nedostalo se tomuto mestu cti, aby „velky car, ktery s mnoha tisici je navštivil a miliony poddanych mluvi naši srbskou ili sarmatskou ei", a vzpomina tak „brati echa, Lecha a Rusa", se pro tento

inaje prvnimi usvity

a

nm

54

ktei

zaloili

kralovstvi

Moskevsk."^ Za sto let po

nm

„esk, Polsk vystoiipil

a

na obranu

Rusk

ili

svho

na-

roda Jan H6ranski(f 1799), editel zhoeleckho gymnasia, anonymn vydanym nmeckym spiskem.V Uvažuje o tom, jak jest nespravedlivo, že se na Lažickeho' Srba pohliži, „jakoby cenou stal hluboko pod odstatnimi narody." Ukazuje, že srbština ma slovni bohatstvi jako kterakolv jina e, že jen proto nedošla zdokonaleni a pozbyla mnohych slov, ježto byla zustavena toliko sama sob a nebyla pstovana, pravi: „Lužickosrbska ma tedy jen tu chybu, že ji mluvi maly narod kdyby ji mluvil narod jako Francouzi, byla by oblibena a lid by se ji dychtiv uili." Na dukaz pipojuje srbsky pcklad nkolika versu z Popeovy filosoficko-didakticke basn „The Essay on man" (poinajicich: Oh Happines! our being's end and aim .) ale njakeho hrdjšiho a v budoucnost duvivjšiho projevu narodniho sebevdomi se neodvažuje. V teže dob pipravil podobny, ale rozsahlejši a nadšenjši projev Jurij (Mohn, 1727 1785), ev. fara v Njeswaidle. Aby ukazal „bohatstvi a ohebnost" srbske ei, peložil nkolik ukazek z Klopstockovy „Messiady" (v tisku 10 stran) poznamenay, že „dosud nikdo, ani on sam, dostaten nezna prave ceny a pra-

nm

e

.

.

i

.

.

—

—

Mje

vho

bohatstvi

teto

(srbske)

.

ei"

—

a k

nim pipojil

nmž

kyrliš", v nadšenpje: „...Hle, neni hubena, drsna, neni tak železneho zvuku, je hladka, švižna. Jako ist pramenit potoky krasn zuri proudice haji a kvtnymi luinami, tak plyne jeji libezny verš. A jakž by mohl Ji nam dal Jehova.

vlastni

naše nybrž

„Ryerski

e

^ Ciirist. Knauthe, „Derer Oberlausitzer umstandliche Kirchengeschichte (1767), 434.

Sorberwenden

„Gedancken eines Ober-Lausitzer-Wenden Schicksaal seiner Nazion" (1782).

iiber

das

55

toliko dustojn dary dava svmu lidu, ji by mohl on zploditi nco chromho? On, tisicileti, chvali Petrvala stoleti. zachovava již po mnoho ji sedy davnovk. Zdobi ji bojovna hrdinnost Srbu, ped

on, Velky, jenž

Vny

jak

narodov chvji,

niž se

ktera

slabho mleka

v žilach mkkeho, ze štiplave edkve

nema

a vody, nybrž šfavu opasava mužna a kenu, dava jim do rukou kralovst nmecka nuti bitvach. vitzi a v zbrani bedra Vizte nyni aby poklekala k srbskym siopam nadheru, bohatstvi, krasu a slavu srbske Vzmužte se, povstante, brati! Nedejte nadherne teto dale v prach klesati, nedejte ji hynouti, ji vyhanti ."^ vzchopte se, pomahejte ji, opasejte se!

me

.

.

.

.

.

,

.

.

ei

!

.

.

.

.

.

ei

—

.

Jak patrno, linie nedospiva ješt vyse

uvdomni

Srbsk vdomi Mjeovo

plnho

se zde

již

sebevdomi

.

zdviha,

a

narodniho.

stalo jen ve službach cirkevnich:

požadoval prohloubenjši pstovani srbskeho jazyka, aby bylo Ize vydatnji sloužiti šieni kralovstvi božiho touto vyše se vypala ara srbskho uvdomni ei. u tesaskho mistra Jana Gottloba D e k y, ktery v letech 1809 1812 vydaval prvni lužickosrbsky asopis, msini noviny „Serski Powedar a Kurier" (Srbsky vyprav a dostalo kuryr), „aby se Srbum jako jinym narodum uvdomovani osvty."2 jq^ jig j^gl j^3 mysli skutene pislušnost narodni, ukazoval (teba naivn) srbskr^ Srbum a n vlaz proti a horlil k velkmu Slovanstvu nevaži odrodilcum, ktei si matesk j zavrhuji, „Bda tazapirajice tak sami sebe „jako Petr Ježiše".

Znan

j

—

ei

Mje

sam nevytiskl svych pekladu ani sve basn; teprve jeho syn August Theodor Rudolf Mje (evang. fara v Kotecich) r. 1806 s nazvem „Serske]e ree zamoženje a kwalbu we reerskim kyrlišu spjewaše Juri Mohn." ^ Sf. muj lanek „Prvni lužicky asopis a jeho redaktor", Ziata Praha 1888, 771, 787 a „Sto let lužickeho asopisectva", 1

Yydal

Kvty 56

jurij

je

1899.

I.

211.

.", vola v . 5. ro. I. „Ti nevdi, co nejsou Srbov ani Nmci, nejsou tepli ani studeni, jejich žadost a poinani jest polianou vu]e Pana, jenž svty vodi Avšak Pan jest veliky, všemohouci, vzbudi lidi, ktei budou zase srbskou ctiti a rozši." ovati, neohližejice se na ty, kdož jim budou pekažeti.. Jinde obraci se proti škole v lužickosrbskem uzemi, nazyva jeji nmecke vyuovani stejn pevracenym, jako kdyby se dti nmeckych škol uily francouzsky nebo ecky misto nmecky, a uzavira: „Proto chceme-li byti ryzimi Srby, af se naše mladež v našich srbskych školach ui nejprve srbsky isti a psati; srbsk dit ped 5. nebo 6. rokem nechf neslyši nmeckeho slova; piše-li Srb Srbu, in tak srbsky atd. vice takovych vci bude se mezi nami diti, tim vice porosie laska k srbske ei; Srb3tvo zase povstane, poroste Srbove stanou ." se zase samostatnym narodem, jako byli kdysi

kovym Srbum

.

.

clitji;

.

.

e

.

im

.

.

.

.

(.

ro.

6.

.

I.)

Po Dejkovi

vlna

uvdomni

zase

klesa a stoupa

narodnim basnikem Handrijem Zeileem pišed r. 1825 na lipskou universitu nazval srbsky odbor „Lužickeho kazatelskho spolku" „Sorabiji" a r. 1835 v basni „0, muj srbsky lide drahy" po nkterych pochybnostech volal: „Ješt neni po všem veta; vitz naše af jasa, žadny z nas af neni sketa; kdož si krajiš erny srbsky chleb, Srbem bucf a neskloi srbskou leb!"^ Od te doby linie stale a rychle teprve

(1804

zase

— 1872), ktery

e

—

stoupa k J6rdanovi, Smoleovi a k

r.

1848.

—

Ptr J ord an (1818 1891), zakladaje svou (Jitenku), prvni lužickosrbsky asopis od Dejkovy, piše koncem roku 1841 Hankovi: „Nuže, take s nami naši ,novinu', naši svži, mladou Ji-

Dr. Jan

„Jutniku"

doby

tte

^ Viz muj „Vybor tove poesie . 37.

pisni''

Handrije Zejlea, Sbornik

sv-

_ 57

tenku, jež po dlouhe, dlouhe noci po prve vzchazi nad srbskymi poli a nivami. Pojdte s nami ven na naše hory, kde echy s Lužici hranii, pojdte a tšte se s nami z krasne, ervene zoe, kteraž vzchazi nad našimi srbskymi lesy jako plamen svobody, jenž v noni tamf temnosti budi narody velkymi slovy: ,Vzhuru bratrsk si podejme Prašici nepitel!' Tam na naši star ruce a byf nas hory a iše dlily, z^olejme: ^Milujme narod, jedna matka nas zrodila, se, však jsme jeden jeden duch ma a bude nas vesti!'" Tak. Lužiti Srbove od pouh obrany svho jazyka ponižovani dospli k sloproti pohrdani a potupnmu

—

vanske vzajemnosti, arci jen ryze kulturni, nebo jak zduraznoval Dr. Bedich Adolf Klin,^ dokonce „ien ryze a pedevsim ze vzajemnosti s echovdecke", z niž erpali povzbuzeni a vzory k svmu dilu slovany probuzenskemu v letech tyicatych. jim vznesla se vlnovka narodniho uvdomni vysoko, takže Zejle ve sve „Tydenni Novin", ktera v druhem pulleti r. 1842 vystidala „Jitenku", již zazpival svou hymnu o trvani Srbslva (Tra dyrbi Serbstwo, zawosta"), že došlo k jasavym narodnim slavnostem pveckym a k založeni Matice Srbsk, nejvtšimu inu Jana Arnošta Smole.a (1816—1884). V zapti potom povyskoila knvka srbskeho uvdomni a srbske životnosti do vyse nikdy nebyval, popohnana dechem svobody, ktery zaDemokratick hnuti vanul Evropou od zapadu r. 1848. revoluni v Nmecku s projevy frankfurtskho snmu vzbudilo V Lužici tak žive hnuti narodni, jakeho by se ani sami buditele lužiti nenadali a neodvažili. byli Ydomi narodni neprojevovali již toliko vyvoleni jednotsam lid, ktery mluvil a jednal o srbske livci, nybrž volnosti V etnych spolcich, jichž po lužickem venkov

—

—

vnem

i

^

58

asopis Maicy Serbskeje

1848, 21.

hub po dešti. Samouk Ptr Monk, prosty Diwoicich, na sklonku r. 1848 v „Srbskych Novinach" (str. 219) jasav projevil nadji: „Srbov! vyrostlo jako

domka

v

Jednou vezme konec, co nas tlai, jednou Srbov zase dostanou sva prava. Srbstvo nikdy nezanikne, Srbstvo Srbstvem zustane." „Srbsk Noviny" ile a nebojacn sledovaly politicke udalosti domaci evropsk vubec a i

Dr.

J.

uastnil se slovanskeho sjezdu v Praze. tehdejšiho lužickosrbskeho uvdomni jest za jazykova prava ve škole, v kostele petice

P. Jordan

Yrcholem

srbska

hlavn Jindichem Jaromirem (1819 1897), opatena 5000 podpisy a podana 26. ervence 1848 saskmu ministerstvu. Byl to prvn{ politicky projev Lužickych Srbu, jimž žadali srbske obecne skoly (s povinnym vyuovanim nmin), vyuovani jazyku srbskemu na nmeckm gymnasiu a uitelskem ustav v Budyšin, prakticky vycvik srbskych kandidatuv uitelstvi v nktere srbske obecne skole, srbsk bohoslužby ve všech srbskych osadach, nejmn 12 srbskych bohoslužeb pro Srby dražd'anske, srbskou pisahu nov uvadnych ciuchovnich v srbskych osadach, srbske soudy a srbske izeni se stranami v uadech, konen srbske vydani zakonuv a naizeni. i

V uadech, vypracovana

—

Imišem

ron

Lužickosrbske tenosti, kterou

Nowiny" z Priznana

mnozi

již

k osobni sta-

projevovali a hlasali.

„Serbske

doby obsahuji mnoho zajimavych dokladu. jest na p. satiricka „Dobra rada k novmu

te

roku"

1849

kleny

Šipalcec

radi,

uvdomni dosplo

protože

(str.

ti

3.).

Jan,

„Nau

se statenosti", radi zaku-

„aby

poznali

naležit

nevi

ti,

ktei

t

nemaji

a jen sebe miluji, že se

maš dobre svdomi, že nejsi již srbsky Mates starych asu. Cizim pedevšim ukaž, že jsi Srb a že

nebojiš a ze

59

na to hrdy. Jsem jst, že cizi pycha brzy pomine a nase Srbstvo zjedna si respekt Nepodkuje-li ti ten a onen vznešeny pan na tv srbske ,pomhaj Boh', af necha tak; podekuje-li ti laskav, netva se, jako by se ti dostalo zvlaštni milosti ..." Atd.

jsi

.

.

.

Za nastal reakce ochladla sice odvaha srbskych vudcu, ktei k hajeni srbskych prav zvolili již r. 1848 cestu konservativni a loyalni, ale srbsk narodni uvdomni aspofi v Horni Lužici nepokleslo. Projevovalo se vlasteneckymi verši v srbskych asopisech, pravidelnym sledovanim slovanskho ruchu literarniho v „Msinim Pidavku" Srbskych Novin a v „Lužianu", projevilo se uasti Jana Arnošta Smolea a Petra Dumana na slovanskm sjezdu v Moskv r. 1867 a Michala Hornika pi položeni zakladniho kamene našeho Narodniho Divadla. Nmecka žurnalistika vrhla se za to na

vdom

i

hrstku Srbu, obvifiujic je, zejmena Smolea, z panslaviNedali se agitace nezalekli. ale Srbove se take zastrašiti nmeckymi hlasy o nadchazejicim utonuti

—

stck

srbskeho ostruvku v nmeckm moi. Pamtihodna jsou vte piin slova Jana K. Bohuvra Pj e ch a (1838— 1913), jež pronesl v referatu o lanku Srba B. Ivanovie, ktery take hledl do budoucnosti Lužickych Srbu pesmisticky: „Takov minni bylo by opravnno, kdybychom byli V Evrop tak osamoceni jako na p. Madai. Ale tomu tak neni. Lužiti Srbove jsou Slovane, a osud Lužice nelze dliti od osudu Slovanstva. Budou-l ostatni Slovan tak pracovitymi a horlivym Slovany jako Lužiti Srbove pak se Lužice jist neponmi, pokud svt ., svetem bude. Nerozvine-li se však ve Slovanstv takovy pracovity a živy duch, nebude Lužce sama, ktera padne! Ano, sami vy Srbove tam dole na vzdalenych bezich Dunaje, nemejte svoji budoucnost za tak piliš zajištnou, když by snad Slovanstvo na zapad ztracelo duše a zem. .

60

.

!

Mohli byste se tim snadno dostati v nejtsnjši blizkost souseda, ktery jest v hubeni Slovanu ješt zkusenejši a obratnjši než Turek a Madar, s nimiž nyni zapasite. Nechceme však nikomu initi vyitky a hroziti, Buh uchovej; chceme jen jasn ukazati skutenost, že tak maly, slaby rod Lužickych Srbu pusobi pro cele Slovanstvo, když se piinuje o sve zachovani a byti."^ Tyž vysoky stupei lužickosrbskeho sebevdomi a rozumnho i osviceneho chapani narodniho ukolu projevuji slova tehož zajimavho, nedocenneho muže, pronesena V lanku „Slovanske jazyky na gymnasiich nmeckeho cisastvi": „Uime se nmecke ei, erpame vdomosti a vzdlani z jejich bohatych pokladu, ale rovnž pi tom pjn hajime svou srbskou a narodnost podle hesla: vzdlanjši lovk, tim horlivjši a vrnjši Srb A tak se nestavime proti kultue, aspofi ne proti prav kultue, ktera neni nepitelkou narodnosti ani ei. Nemuže-li nmecka kultura vedle sebe a uvnit sebe strpti existence jinych narodnosti, je to dukazem, že se v ni pi všem jejim lesku a skutene vnitnj hodnot pece ješt nejevi nejvysši stupeii kulturni. ekejme proto a hledme se zachovati pro vysši kulturu, a to tim spiše, jelikož k tomu, aby ji vytvonli jako ddici Nmcu, kteiž dostavali a stale ješt dostavaji kulturni ddictvi lovenstva od romanskych narodu, jsou povolani lide našeho rodu Slovan !"

e

im

—

Dustojn vyjadil srbsk stanovisko Micha H 6 r n k (1833 až 1894) na zavrku „Historije serbskeho naroda^ „V zemi, kde jsou Srbove od starodavna autochtony, i

:

obyvaji jest hezky kus kraje. Tu se drži jako jini menši narodove ve svych uzemich, na p. Rhaetoromani a Ladini, Islancane a Furlanci, nebo podobn jako koloniste 1

Lužian

1875, 83.

61

Ytšich narodu, vzdaleni vlasti, na p. Nmci v Sedmihradsku a jinde, Armeni, ekove a jini. Pravo sveho Cirkev a stat nemaji byti maji jako jini po vuli boži mnoho stoleti již škody Po žadne existence z jejich

z

.

.

se

Srbum

pedpovida

.

.

.

.

ponmeni

a v

novjšim

ase

Nej^tši triumf takovych falešnych proroku pnbyva zanikne, poSrbština pravi: domnivaii se slaviti, kdož nvadž se nehodi k tomu, aby rozšiovala novjši vzdRozum a paedagogika však ui, že se narodu lanost. vzdlanost nejrycM?:i podava intelektualni a mravni A take vyšši vzdlani Ize širiti V jeho otcovske ei. každym jinym. Když se uenci jako jazykem srbskym aspoii všemi tmi vyrazy piini, mohou srbskou Tak jest opatiti, jichž je teba na ,stednich' školach. nejvyspotom byf se pispti, možno k osvt mnoho šiho vzdlani dosahovalo pomoci nminy nebo nktere ." zejmna polsk a eske slovanske ei .

.

.

e

.

.

Když Pjech

nov

.

.

.

psal svoje slova, chystalo se do života

za kratko skupilo kolem a když Hornk uzaviral sve zpraco„Lipy Srbske" „Historije serbskeho naroda", bylo Bogusawskeho vani

pokoleni

literarni, ktere se

—

pokoleni v plne innosti, mlo již svoji spojilo stareho „užiana" s mladou sveho basnika Jakuba išinskeho „Lipou Srbskou", (1856—1909), jenž nahradil zvnleho Zejlea a povznesl srbsky verš i srbskou poesii na stupei dosud

již

toto

„Lužici",

nove V

niž

i

srbskym duchem Jeho poesie znamena obrovsky pokrok: Zeile byl narodni basnik lidovyini Cišinski žhavym narodnim citem latkami a formou a jeho silnym, kovovym ^yjadenim. Zejle zazpival jenom išinski stal se nkolik pisni narodniho uvdomni take tesknit Dovedl citu. tohoto typickym basnikem nad minulosti a zoufalym postavenim srbskym, jako tesknil Zejle v basnich „Bože sedleško", „Rjanaužca", nebyvaly.

i

—

—

62

—

„M6j ludo"

ale neoddaval se tomiito stesku a prymalomoci, nybrž bil na 2von a hlaholil V polnici, aby kde koho doma zburcoval k dilu, k inum, k obran, k boji a hlavn k pevnosti a nezlomnosti povahy. On a mladši jeho druh Miklawš Andricki jsou tvurci narodni organisace a nezdolneho, uvdomleho narodniho charakteru. Jestliže Zejle a jini dosavadni štici

z

nho

vrnost vlasti nezahyne — išinski vypracoval v svm basnickem dile cely narodni poinaje charakterem a ukolem jednotlivcovym vaje až k poslani a uloham celku. Proto dovedl vlasteneti vovali

pijemnou jako

basnici jen siibovali

Srbstvo

viru, že

cizi.

pravdu, šlehati a mrskati Byla-li u jeho

pedchudcu

a vrnost, pipojily se k nim u i

dusledn

z

obojiho

plynouci

a proje-

nad to program, a dospi-

ici nezvracenost domaci vlastenecka velost

nho hnv tvrdost

i

a hrdost, ba

proti

tvrdemu

nepiteli.

„Srbskych zvucich" (Serbske zynki, 1897) V pamatne basni „Moje serbske wuznae" (Me srbske Již

V

vyznani) napsal: „Piteli., ano, malika jest srbska zem a maliky srbsky narod jako malounka vyspa uprosted valneho moe. A ja pec pevn vim, že jeho mocne vlny nezaliji nasich srbskych lanu, vsi a dvoru ... A ja pec gevn vim, že muj srbsky lid nikdy nezahyne .... Zelezna sila a vytrvalost skryva se v našem lidu, zdrava mysl a jasny duch sidli v jeho erstvm tle. 0, bud jen srdce každeho Srba skalou proti cizim vlnam, každa ruka zbrani a každy dech laskou k srbske zemi, a srbduši naroda pak, ska zem zustane srbskou z niž by do rozdrobenych udu pryštil život a spojoval a horouci laska k srbsk je V mocny celek, bud' že Srbstvo zustane! Ale asto k srbske roli! A vzdlani Srbove neznaji a neini, co žada povinnost od estnho muže Jini jsou studeni bez lasky, jako jsou

vn

—

ei

v,

.

.

.

.

.

.

63

studen všecky udy tla bez krve Jest nutno, abychom pravdu Snažme se poznati sami se uili snašeti Pestanme se sami klamati a jine ukolebavati sebe! Ukažme ostatnim narodum duševni V zdanlivou slavu! .

.

.

.

.

Srbove maji schopnost,

praci, že

.

silu

i

pravo na narodni

existenci!" (Str. 85.)

Co V teto pamatn basni, co v tomto poslani srbskemu vzdlanci vyslovil jako narodni vyznani a narodni program, vypracovaval v pozdjšich knihach dopodrobna. On, jenž toužil „byti v Srbich nejs;rbštjšim Srbem,"^ snažil se tuto srbskost vštipiti všem Srbum, souasnym potomnim. Proto se v knize „Z juskom wotinskim" k lidu, vda, (1904) obracel nejen ku vzdlancum, a!e i

e

i

hajil rod a otcu silou vrnych kosti srbskost na rodne roli", že „v jeho ruce jest prapor" srbsky (42.), že v lidu „jest železna sila, ktera všti a dava lepši osud" (12.) Všem kaže pevny charakter, narodni hrdost, mužnost v hajeni idealu, ryzost, raznost, nesobeckost: „Hrd budiž, na se dbej, cti v sob Srba a nikdy nebud maskou, mchem, košfalem ..." „A sobectvi zlom psti vaz Moc, vznešenost (11.) a kouzlo charakteru v tom prostedku ma koen ne." (25.) Peje si „s trplivych šiji stare strhnout zvratny jho, jim jasnou cestu ukazat a chuzi narovnat", i vola: „Ano, Srbov, seteste jho, seteste všecek blud z ducha, ze srdci a ze života a stujte až do skonani svta u vrnosti pevny, vely, hrdy lid!" (49.) Napomina sv rodaky: „Srbove, nestujte v slzach, byf se stmivalo, himalo a rostlo nebezpeenstvi Jste sice slabi a mezi ", narody jako drobeek avšak „mjte ped oima lid

že

„obecny

lid

a zachovaval

.

.

.

Israelsky!

—

duši ^

64

.

.

.

„Take

.

.

.

maly

.

Ano,

byva

.

.

.

stujte,

Srbi,

silen ...

Z

mali,

ale razni!"

idei jde

jako

(39.)

ohe

hledte jen na bratry Makabejske." (12.)

„Z juskom wotinskim" (Ylasteneckym jasotem),

do

Bucfte 94.

jako oni, budte jako Mucius Scaevola (32.), bucf každy muž jako Leonidas v Thermopylach (46.) a každa matka Ponvadž „nikdo jako Kornelie, matka Gracchu (81.). se nenarodil se sedlem na hbet aniž s ostruhou na noze", a ponvadž „na zemi nebe rovn pravo spleta a všem lidem dšt a slunce prinaši držte se sveho a Boha". (69.) A Ty, „Pane, dej nam ohen prava .

—

.

.

,

do srdci a do ramene rozmach hromu, svf nam bleskem nebezpeenstvich a tžkostech a do kiže i beder vlvej nam sily!" (67.) V

Ješt podrobnji vypracoval narodni program srbsky vlasteneckych sonetu „Wysk a stysk" 1905), v niž dal svmu lidu katechismus pravho vlastenectvi, knihu narodnich pikazani, sbirku narodnich zakonu. Obraci zraky jeho k srbskemu praporu, jako Neruda nam ped oi postavil naši barvu ervenou a bilou, volaje: „Stui, prapore modry, erveny a bily! Z nho sob hajte vrnost, lasku a radost, Srbov, a budete miti sily dost a dosti." (9.) Aui: „Srb silnych

V knize

(Jasot a stesk,

zrodil

jsi

se,

Srbem

živ

bucf

vrn

a

vz,

že

Srbem

se ti sluši a tak, by dti srbskou mly duši." nuž v Srbich „Srb krvi pati srbske krvi, zemi zustan, pracuj v srbskem lidu!" (43.) „Ne svadt na osud a na praotce jen všecko; s pokanim jen vyznejme se: ach, stara chyba zustala, tof naše vina." (63.) „Že davn kraje naše jsou ted' rovy, nemužem za to, mužem leda plakat; vsak vinni jsme, když cizi ted smi klekat nam na šiji a hrbitov chystat novy." (64.) Proto „mj V sebe duvru Ten nezhyne, jenž v v tm a hruze! odvahu vše sklada k obran silu nebesa ti dala:

umit

—

(6.)

i

.

.

.

pevnou pate ma v udech Srb

leb vytvoruje jadro v mysli, silu vari krev a

maji

mladi, stai

a V

mozku

—

Ne

Jen

„stuj

!

a

.

.

.

budou

Moc

takovou

bajit,

klidn, když

Srbum as

t

hladi

že

kdo

umit?"

i

(10.)

tepe, stuj

65

klidn, když ti dava co i bere, jak jedle stoji v lese synibol vrnosti." (17.) A bud' obtavy a nesobecky. „Zda laska prava je, tva obf svdi. Kdo dava rad, ma mysl, lasku pravou; kam chodiš rad, zem nezaroste travou; kde menši laska, tam obf idši." (69.) Bud jako tvuj Smole: „Ne pro sebe, jen o Srby byl ve strachu, ne pro sebe, jen pro Srby se rmoutil Lesk zlata ciziho i pocty odmitl a se Srby v jich chudob ,

—

i

.

se svazal a

chudym

.

.

chudym umel Smole."

zustal,

(28.)

A pracuj stale prvni i posledni, sam ruku v ruce s jinymi. Drobna prace narodni budiž*hec>lem všech. „Když maly narod jsme, tž v malem vše a dale když nemaš vozu, sbirej do zastry a na svou usilujme malost nestžuj si nesrdnat ..." (25.) A neochabujte, i

ponme

—

nikdy nestujte, spšte, lefte s asem. „Ma rychly krok as novy. Kdo chce v kroku mu stait, statn musi vykraovat ... Co spolu s asem nestai, to klesa." „Kde slunce (44.) Proto vTce ohn, abys asu stail! Lid srbsky podrži svou zemi neni, mol se zažere tam. mladou a všecka nebezpei strhne k noham, jen pokud Bud srbsky ohei, cely lovk ohnm bude jeho vule V tob!" (58.) A „drž svou roli, otciiv odkaz svaty, cti, co jsi zddil s krvi od pradda, bud* srbsky rolnik od hlavy až k pat. Kde lopotil se Srb a v bid smrtne svou roli vzdlaval, o, bda nam i dtem, pluh jednou kdyby zaryl cizi!" (50.) „Když pudu berou nam, jen hrob nam ryji, byf bylo ji, jen do m.išku co vejde .... .

.

.

Vy každy korec nesmime ji ztratit! kupte z ruky zadlužen by Srb sam panem zustal doma V Srbich!" (49.) „A ist chovejte sv vsi a dvory domy! Nepouštjte cizi nohu! Muž moudry dive nii nead všivy, než uhnizdi se pod kuži mu na vždy. Co liška V dvoe, v rybnice co štika? Dat peeni chce snad? Ven vytlucte je! Vždy se štitem a meem straži Ni

hrst,

ni

okraj

.

.

i

66

.

.

,

.

.

Buh Srby Srbum dal. Zde rodna hnizda si chraiiter s nebe shliži hvzda, pluh rid a chleb zde krajej „Tak tvrdi bucfte, Srbi, lebkou, srbska ruka!" (5.) hbetem a razn vystupujte v srbsk apce, by cela zuByt musi tvrdym Srb jak stala nam zem mala! Siujte!

Pokud

.

V

moi

skala."

(15.)

.

.

A konec

trplivosti.

—

bili v tebe suky rada Srbu v jeho strazn;

Bud' trpliy, byt tot stala

—

dim však, že to hanba volam razn, zbyle naše pluky! že zhynou tak Co srbske, srbskym bud', dim! Napnout luky!

ja

i

A

nic

svou

Yzfti

e puh si

nedej z rabske kazne,

mluv nahlas, všude, bez

vši

bazne,

a chatu, si nedej vyrvat z ruky! Lid dlouho tichy stal, co jiny sklizel, a dosii dlouho za blazna jej mli a tak naš domov po kuse kus mizel. Ted' konec! Lid af v prava svoje vstoupi! Kivd netrpti bud' ted' zakon cely! V tvar tepat .davaji se jenom hloupi.

—

—

Tak

všem

každemu

ml

pro každeho zavažn, vele, ale i razne slovo: pro srbske duchovni, uitele, studenty, spolky, vzdlance, hospodare, matky, venkovske divky a jinochy atd. Tak volaI zaroven s nim jeho mladši druh, kaplan Mikawš Andricki (1870 1908), bitky, pokrokovy publicista, organisator drobne prace narodni, buditel srbskych spolku a tim zakladatel ruchu mladolužickeho, jejž po s nkolika druhy v život uvedl Franc Kral. V ron. „Lužice" rozptyleno jest množstvi vlasteneckych vyroki4v Andrickeho, vztahujicich se k ruznym narodnim potebam, k ruznym odvtvim narodni prace a vrcho]icich ve vroucich slovech: „0d Žmorce a ornoboha^ až k libeznym Yolal ke

a ke

zvlašf,

—

ad

^

nm

Vrchy na jižnim pomezi lužickosrbskeho živu v Sasku. 67

Blotam^ nechf se roleha srbska pisen jedinou nerozdihiou hymnou. Kde ješt spite, vstavejte. Kde pracujete, pracujte ryze srbsky. Nebucfte poloviati. Poloviatost naše smrt." (Lužica nastupce je A jeho 1898, 83.) V drobn praci narodni a pozdji i v redakci „Lužice", Franc Kral (1886—1915), volal: „Nam, mili Srbove, nic jineho nezbude, než abychom si sami pomohli. Vybu-

dujme si jen pevn sv organisace a odeknme se energicky všeho cizomilstvi potom mužeme tak rozhodnjši slovo promluviti. Doby, kdy Srbove vse snašeli, bohudik minuly." (Lužica 1912, 82.) Nutno „pracovati, ano pracovati s naptim sil, nechceme-li zmizeti v moi

—

Nmectva. A srbsk hnuti

to

nechceme nikdy, penikdy!

.

.

.

Nynjši

nesmuje

na hbitovy, nybrž na urodnou roli, kde pilna ruka pstuje tisicer plody." (Luž. 1912, Psal to V dob, kdy Marko Smol ef (* 1857), syn 89.) slavnho buditele, ve svych „Srbskych Novinach" i ped soudem staten hajil zakonnych prav srbskho jazyka V obecnem školstvi. Byl za to sice pokutovan, ale pes to s plnou virou v budoucnost napsal: „Nyni sice usiluji pnvesti srbsky narod do hrobu, ale jsme jisti, že take Srbum zahy zasvitne velkononi jitro. Kamen, jejž na nyni pnvaluji, odvali se potom s hromovou ranou davi." („Serb. a puknou pouta, ktera nyni srbskou

n

Now.

e

1912,

.

14.)

sam iid se zase ujimal slova Byla to doba, kdy ve vcech narodnich jako kdysi v 1. 1848 a 1849. Prosty srbsky rolnik Aug. H o a n podal rok ped vypuknutim valky V „Lužici" prom^šleny program narodni organisace, V nmž volal zejmena po všelužickem deniku, ponvadž Kladl duraz na to, lidu dosavadni tydeniky již nestai. aby to byl denik pro všecky Srby (tedy i dolnolužicke) obou vyznani, aby bylo udržovano pevne spojeni a doi

1

^

68

Krajina v severozapadnim cipu Dolni Lužice.

.

shoda

konala

mezi

evangeliky a katoliky,

denik

ab>^

nm

mrakoty a šiil v srbskost a zvlašt tak slovanskost"; aby se dbalo vychovy dospivajici mladeže, aby v§ecek lid byl zorganisovan ve spolcich, ktere by mladeži nahradily srbskou školu, když jim jest odpirana; aby ustedni spolek založil srbskou spoitelnu a srbskou banku aby „Maica Serbska" se stala dozorkyni a radkyni všech srbskych korporaci a zastupitelkou všeho lidu. (Luž. 1913, 20.) z

lid

,,'budil

i

i

tsn ped

Ješt

De

1

k formuloval

e

vypuknutim

srbsk ponti

valky

kaplan

o narodnosti

i

Jurij

jejich

pravech vubec a narodnosti lužickosrbske zvla§f: „Každy lovk naleži njake narodnosti. Nezvolil si ji sam, byl do ni povolan. Proto ma ped Bohem a ped svym povinnost, aby v ni byl živ. Ano naleži sv tak pevn, že z ni nemuže vystoupiti nebo svlci ji byf si to i pal. Ponvadž je tedy narodnost tak pevny pirodni a boži zakon, ma take sva pirozena prava nikdo pak nema prava zkracovati jinho V tom, co mu naleži. To jest zasada pirody, a pikazani pirody jsou prav tak dobra jako pikazani boži Bohužel se na boži pikazani vždy nezachovavaji, jaky div, že pirodni pikazani nejen asto, ale mnohdy bez ustani se pestupuji. Nmci v tom byli a jsou ješt podnes mistry. Všem nenmeckym narodum V iši dai se zle nam Srbum. a ne v posledni Že pak mnozi Srbov usiluji svoji narodnost zachovati a strašnemu ponmovani stavti hraze, nemuže se to nikdy jmenovati praci na škodu nmecke narodnosti, ponvadž Nmci nemaji k ponmovani žadnho prava. Proto narodni dilo Srbuv neni prepiatym nacionalismem,

svdomim

narodnosti .

.

.

,

.

.

.

.

.

,

svt

.

i

—

nybrž plnnim [užica, 1914,

ad

važneho a zodpovdneho pikazani

.

.

.

37.]

69

Na takov

vyši bylo

ped vypuknutim

uvdomni

narodni

lužicko-

Neni myslitelno, aby znamenalo, že tam narodni vna Lužici ticho nynjši domi vymizelo. Neprojevuje se toliko v pomrech, jež snadno pochopime, pomyslime-li na Slovaky. Ale vule naroda po svobodnem a plnem život narodnim projevila se dostaten za posledni stoleti, Srbove ukazali, že dokonale chapou vyznam svobody, že jsou si tak va to musi padnouti na vahu pi domi vlastni ceny konen uprav pomruv evropskych a svtovych. pevn, že jako u všech narodu dosud potlaovanych a toužicich po svobod, tak u Lužickych Srbuv osvdi se potom životn pravdivost slov, jež napsal kdysi lužickosrbsky slovnika Kesijan Pful do alba našemu F. L. elakovskemu: „Kdo svobodu poznava, jest blizek svobody, kdo citi svoji cenu, nikterak neni otrokem".

srbske

valky.

—

Vim

i

Osvta

70

1918,

.

6.

Srbov

Lužiti

za valky,

Cel Slovanstvo jest pimo zuastnno ve valce, V niž se rozhoduje o jeho pištich osudech. Ani nejmenši narod siovansky, Lužiti Srbove, neni vyiat a valkou ušeten. sfebylo však o za valky dosud ei, všecky ostatni narody a jejich osud zajima se nejen svt slovansky, nybrž i ostatni široky svt. A pece jakožto posledni a ne zcela nepatrny zbytek t. zv. Polabskho Slovanstva, kter kdysi obyvalo cel severni Nmecko na zapad až po Salu a Labe, ba i za n, nezasluhuje takovho zapomenuti. 583.427 Iru V Irsku, z nichž 566.554 mluvi irsky i anglicky a jen 16.873 pouze irsky, zajima se cely svt, a to mnohdy velmi bouliv na 150.000 Lužickych Srbu nikdo ani nevzpomene. A pece je to narudek, ktery v minulm i nynjšim stoleti projevil tolik životnosti, uhajil si za okolnosti nejnepiznivjšich jazyk svych otcu a vytvoil si i vlastni, ne zcela nepatrnou literaturu.

nm

a

—

Prav ped valkou projevil zvysenou vuli po sebezachovani ilym hnutim mladolužickym, ktere vytrysklo novym, zdravym ruchem spolkovym po všem hornolužickm venkov vinou")

vyvabiti

a i

slibovalo

svym ustedim („Domo-

Dolni Lužici z

mrtvho

klidu.^

Duši

^ V Dolni Lužici poatkem osudneho roku 1914 redaktor „Bramborskeho Casnika" K. Šwjela zvonil umirakem pedpoYidaje, že tam do padesati let SrbstYO yyhyne: „Jsme dnes umirajici vymnka mezi Nmci. Nastati a pestati jest všemu pozemskemu souzeno. Peujme o to, abychom ziskali

vne 71

utšeneho ruchu, ktery ve mnohm pipominal poateli spolkovho života lužickosrbskeho v 1. 1848 49, byl redaktor „Lužice" Fr. Kral. Jako by byl tusil, jak petžka doba zkoušky narodu jeho nadchazi i že je teba piliti oleje do jeho lampy, aby vystaila pes bli-

tohoto

žici se

—

noc.

ervencove islo msiniku „Lužice" nahodou pi-

—

neslo poatek povidky ^Wojna" od Jiiho Kubšana^ a koncem msice vypukla valka, ktera mla pitlumiti narodni život lužickosrbsky, jako jej pitlumila v larodech mnohem vtšich. Pojednou odvolavani pracovnici

pracovnici od dila narodniho. tedy Ješt pri vypuknuti valky byl založen venkovsky srbsky spolek V Rakojdech, ktery si dal slibne jmeno „Nadija" a pojednou bylo po nadjich na dlouhou dobu, Ochromeni, jež valka zpusou iednotlivcu i nadobro.

ze všech vrstev,

i

—

v

se

projevilo

bila,

narodnim

život

lužickosrbskem

hned v srpnu. Poatkem tohoto msice sjiždi^a se studujici mladež lužickosrbska ke sve vyroni „skhadowance"; na rok 1914 byla pnpravena „skhadowanka" A v listopadu ale nedošlo k ni. jubilejni, tyicata „Lužica" konstatovala potuchnuti všeho spolkoveho již Odešli do pole, kdož byli hybnou silou toho života.

—

narodni nimi louila s

života,

:

štsti."

byla

— .

!

— je

a

„Lužica" teskliv se s jinymi tahnouti,

tak

V „Lužici" hrozna tato slova oddanho umirani odbyta. „Nikdy neni prav slovo: Pipravujte se

razn

do hrobu vzknšeni

pracovnici,

„Vidli jsme

.

.

Ne umiraek, nybrž radostne velikononi zvony

Naš lidnechceumiti, tonenipravda!"

—

eeno.

Lid nechce umiti, Zkratka a dobe (1914, str. 15.) ale inteligence pro jeho život v Dolni Lužici nic neini. Slova

„Bramb. Casniku" pak jsou

kho

ducha, ktery ^

esky peklad

ich novel". 72

ma

pimo vyronem

vštipeneho

prus-

srbskost otravovati. vydal Dr. Josef Pata v „1000 nejkrasnj-

ale tolik

domu

nevime, budeme-li je vitati a dlniliu tak malo!"

—

.

.

.

a

prace

je

Tžce postižena byla sama „Lužica". Hned po vypuknuti valky povolan byl k vojsku a pimo do pole jeji redaktor uitel Fr. Kral, muž ani ne 281ety (nar. 26. listop. 1886 V Radwou); za kratko se vratil se srdeni chorobou, ale po dvou msicich poslan byl zase na francouzskou frontu, aby se již nevratil. Padl 25. zai 1915 a byl pohben v Lensu. Byla to tžka ztrata nejen pro asopis, nybrž vubec pro narodni život lužickosrbsky. Kral byl rozeny organisator; vzpružinou obnovenho ruchu spolkoveho byl vlastn on, nov organisoval lužicke ochotnicke divadlo,^ jemuž na venkov sloužila ada spolku, založil a redigoval asopis pro dti atd. „Lužica" po jeho odchodu i po odchodu mnohych spolupracovniku a odbratelu živoila, emuž nelze se diviti spiše jest div, že nezanikla hned po vypuknuti valky. Yychazela (redakci E. Holana) nepravideln a V objemu zmenšenem ješt do srpna 1916, ale obsah naznaoval, že neni spolupracovniku. Již od poatku 1915 vyplnovana byla z valn asti pozustalymi neb r. pretiskovanymi pracemi mrtvych (J. E. Smolea, A. Sommera, J. Radyserba). Jinak ozyvaly se tam krom domacich asovych vci pedevšim ohlasy valky; tu dopis, tam drobne rty neb verše.

—

i

i

Z

jinych listu

lužicka

zanikla hned

poatkem

valky dolno-

„Gv^zda".

Vime, jak tžko, ba nemožno u nas do nedavna bylo narodni duši se projeviti i nemohlo byti jinak ani na Lužici. Politicke asopisy, pokud nepsaly jak jim velely pomry („Katholski Poso", „Bramborski Casnik"), aspofi se halily v mleni („Serbske Nowiny"). A tak

—

^

Tsn

ped

valkou yydal

piruku

pro ochotniky „Naše

diwado". 73

!

bylo slyšeti jen resignovan, projevy oddanosti v osud.

A

podbarven

nabožensky

ten byl kruty. Odvolaval jinochy i a smrt je od prace narodni

—

muže od pluhu,

hojn

kosila na a jsou byli zapadnim, bojištich. Pedevšim na bojišti na Balkan. Žalno bylo Srbov na bojišti ruskem v lužickych asopisech oznameni umrtnich spoustu vidti ale po velk podzimni ofensiv ve Francii r. 1915 nyni, jako ernaji se jimi zadni stranky asopiseck srpna Padl 1915) valky. poatku (13. ernaly od se jimi (Novogeorgievsk) u vsi Psucina pi utoku na Modlin uitel Jan Rjeka, dobry hudebnik a vlastenec, ktery kratce ped tim (koncem r. 1914) opatil nove vydani „Spoleenskeho zpvniku" (Towašny spvnik). Padl ve Francii nadjny student z pražske „Serbowky" Jurij a co jinych ztrat zaznamenaly lužicke listy Šota Tžko jest je nyni pehlednouti. Podle zprav „Katolickeho Posla" jen z radwoske farnosti padlo do letošniho jara 35 Srbu, z Khrosick 39.^ A ryze neb vtšinou srbskych farnosti jest jen v Sasku 25, v prusk Horni Lužici 33, v Dolni aspon 23 (podle Šwjely), celkem tedy 81. Kdybychom vzali za prumr 37 padlych pro farnost, bylo by to na 3000 padlych jen z ryze A valka zui a srbskych kraju, nehled na menšiny. kosi dale. Jak ochromuje souasny život, ukazuje tato statistika: ze 110 lenu kulowskeho^ spolku „Bratrowstwa" do ervna 1916 padlo 14, nezvstni byli 3, 70 bylo V poli a jen 23 doma.^^ lenov „Sorabije", lipskeho spolku srbskych studentu vysokoškolskych, jsou

studia

i

a

i

i

—

i

—

1

Kalenda „Krajan" na rok

podava seznam padlych jen za

r.

2

V

2

„Katholski

74

1917

(jubilejni,

atd. z 5 katol. farnosti, 1914, z ostatnich asi do zai 1916.

pruske Horni Luici.

Poso"

1916, 178.

ronik)

50.

ale

z

jedne

:

r. 1916) všichni v poli, 3 padli Celho obrazu liižickosrbske uasti v nynjši valce a lužickosrbskych obti nabudeme až po valce, kdy ma byti vydana kniha ,,Wobdlenje Serbow pi swtowej wojnje" (po usneseni loisk valne hromady matini).

(podle zpravy z

Nemužeme

.

take nyni posouditi,

potlaen narodni

aspo

iitlak

a

veejny

do

jake

.

miry byl

Zda

život v Lužici.

tisku nebyl takovy jako u nas.

.

se,

Zajimava

že

vc

že u nas ve 3. vyd. „Sborniku pisni" byla poatkem r. 1915 zkonfiskovana tak lužicko-srbska hymna „Hiše Serbstwo njezhubjene" (Ješt Srbstvo neztra-

iest,

ceno), vati.

kterou v Nmecku nikomu nenapadlo konfisko„Lužica" vyslovuje podiveni: „Nevime kterak

Sama

by mohla Zejleova piseii Srbsky jazyk byl pominut zahranini korespondenci,

byti

Rakousku nebezpena".

pi

ustanoveni

censury pro pominuta polština, estina, danština; bylof dovoleno do ciziny dopisovati pouze nmecky, anglicky, francouzsky, španlsky ale stejne byla

hebinek germanisaci, teba nevychazela pimo od vlady. .Tak již koncem roku 1914 konana cirkevni (evang.) visitace v Poršicich, Khwaia

vlašsky.

Za

to

cich a Lupoji pouze visitace tiše

narostl

nmecky.

„Jak se zda, byla srbska,

odstranna", poznamenala jen Lužica.

i

nebyl pimy utlak jakykoliv, stisnnost z valky sam byla velika. A do te chmurne doby padlo nkolik ztrat, nezpusobenych pimo valkou a odvolavšich ze života vtšinou starce, ale pece zarmucujicich Neveklov leka Jan 11. ijna 1915 zemel v eskem sla, za mladych let basnik a vubec ily spisovatei, ktery však již od roku 1872 mlel, 10. kvtna 1916 jej nasledoval kanovnik Jakub Herrmann, ušlechtily dobronkterych dinec srbskho' naroda, nakladatel „Lužice" sbirek Jakuba išinskeho, 24. kvtna 1916 evang. fara At'

již

byl

i

75

Ren,

djin

ketlick osady,^ 16. ijna 1916 evang. fara Jan Gol, redaktor asopisu „Pomhaj 16. kvtna 1917 Karel Aug. Fiedle, staiky Boli", a basnik a byvaly redaktor „Lužiana".'^ Pišly take radostne momenty do valenho obdobi, Studentstvo ale byly všeobecnou stisnnosti utlaeny. mohlo svou jubilejni, tyicatou „skhadowanku" misto 1914 svolati až na rok 1916, jak již bylo eeno. r. Sešla se v Khrosicich jako prvni studentsky sjezd r. 1874, ale nebylo, nemohlo na ni byti te radosti jako Pitomno bylo pouze 17 studujicich, asi tetina jindy. obvykleho potu. Zpravu o sv innosti podaly jen dva studentske spolky: pražska „Serbowka" a budysinska „Wada" (spolek chovancu katolickho uitelskeho ustavu). Prvni, ktery zaroven dovršil 70 let sveho trvani, ml jen 9 lenu, druhy jen 7. Z lipsk „Sorabije" nikdo nezustal v obanskm kabat. Spolek gymnasistu budysinskych a chovancuv evangelickeho ustavu uitelskeho se ani neozvaly Take ste vyroi narozenin buditele Jana Arnošta Smolea padlo do stisnne valene doby, na 3. bezna 1916. Minulo proto nevyužito. lanek v „Srbskych Novinach" a „Lužici", drobna vzpominka v „asopise Maicy Serbskeje" a nkolik adek V „Katolickm Poslu" bylo snad zatim vše, im na vyznamne jubileum upozornno. „Serbske Nowiny" krom toho znova otiskly uryvky z vlastniho Smoleova životopisu, vytištn kdysi již v kalendai „Pedenaku" (1885), a „asopis Maicy Serbskeje" petiskl Fiedleovu basefi, ktera byla psana pod erstvym dojmem SmoIeova umrti a uveejnna v „Lužici" 1884. Jedin Jan

spisovatel

.

^ Pi studiich k z roku 1395.

^

kvtna 15.

7i

Data narozeni 1836,

Ren

listopadu 1835

29.

.

tomuto :

.

dilu objevil list krale

sla

16.

ledna 1856,

Vaclava

prosince 1840,

Herrmann

Gol

1864,

4.

kvtna

IV.

6.

Fiedle

Nowak z nejmladšiho pokoleni vnoval duchii Smoleovu hrst veršu, silnych novotou a dyšicich ži-

Jozef

votem V dob stisnnosti. Vyvolal ze zasvti a dal ji same mluviti o

Pravem

dile.

sebevdom

postavu

jsem buditel v temne noci, smly vudce Vitz na straži stal jsem". st .

.

buditelovu

vykonanem životnim mluvi jeho Smole: „Srbstva po strme ce-

.

Hluboky symbolicky smysl

mla

tato

basen mladeho

Srba. Hlasil se v ni život za doby smrteln stisnnosti. Za doby smrtelne uzkosti vytesal mlady ten muž ped oi svyGh krajanu postavu vitzneho buditele. A tak jine zjevy poaly ukazovati na to, že Lužiti Srbov i nejsou valkou uduseni, že mleni jejich neni tichem smrti. Uvnit jist dal se a dje prerod, jejž pusobi sv-

todjne

udalosti.

Jsou tu pedevšim projevy tiche, mleliv, mluvici pouze svym zjevem. Nkter nahodn, jine vzešle a vychazejici z rozvaženeho dila, ale oboji stejn vym]uvne Takovym nahodnym symbolickym projevem jest samo jubileum Smoleovo. Re jeho zni: narod, ktery vydal tohoto muže chorho tla, ale silneho ducha, aby jej probudil k narodnimu životu za okolnosti nejtžšich, ma silu životni a pravo k plnemu rozvoji. Jinym takovym nahodnym projevem bylo u^eejnni pekladu Shakespeareova „Julia Csara" na jazyk hornolužicky v „asopise Matice Srbske" prav r. 1914. Peklad od Jana z Lipy (J. B. Pjecha, zemreleho r. 1913) jest již z let sedmdesatych, ale svtlo boži spatil teprve v roce vypuknuti svtov valky, jako by byl ekal až na dobu nejtžši, V niž se valka strojila zdrtiti narody aby tu svym objevenim prohlasil: „Hle, eho jest schopen jazyk malho narudku." dv leta pozdji ješt hlasitji pro-

—

mluvil Uliady,

podobnym zpusobem Urbanuv peklad Homerovy z nhož zatim vydan prvni zpv (podobn jako 77

1911 tyž M. Urban podal ukazku z Odysseje). Tu již peHadatel, vyslovuje touhu po knižnim vydani celeho

r.

Homera

v srbskem rouše, s plnym

uvdomnim

pravi:

budicim, smlym hlasem dyrbi Serbstwo, zawostac"!^

potom „by naš srbsky Homer do svta:

volal

Tra

ei

mluvi take ostatni literatura lužickosrbska, Touž Sama „Lužica", stižena nejkrutji, neutlumila. valka již r. 1916 pusobeni sve zapasila dlouho estn, než na dobu valky zastavila. Ale ostatni asopisy vychazely nepetržit, i dolnolužicky „Bramborski Casnik" aspon ve trnactidennich Ihutach se obievoval. Katolicky spolek cyrilometodjsky vydal již 10 isel (teba drobnych) li-

konen

etby. V „Lužici" do posledniho nejmladšich: ozyvala se jmena mladych dove

jejiho

dechu

M. Hajna, J. i Skala (J .Kukowski), J. Nowak, Ahasver. Nej^ice nadje stuvzbuzuje J. Nowak, autor basn „Ernst Smole". jeho dentskem sjezdu v Khrosicich byla provedena truchlohra „Posledni srbsky kral" z mythicke doby lužicko-srbskych djin. Uveejnn byl zatim jen obsah jeji, nelze nam ji iedy posouditi; ale již to, že se rnlady basnik odvažil na tuto latku, ktera kdysi vabila išinskeho („Na Hrodišku"), svdi pro nj pnzniv. Take basn Ahasverovy obraceji k sob pozornost hlubokym Ydecka' innost lužicko-srbska pokraovala citem. V „asopise Maicy Serbskeje" hlavn pracemi jazykozpytnymi prof. Dra Arnošta Muky, J. Libše (autora hornolužicke „Syntaxe", jehož šedesatiny Lužice oslavila a mimo „asopis" po17. listopadu), M. Justa a j.^ zoruhodn se projevila objemnym 1. sešitem velkho

—

„Srbstvo musi potrvati, zustane!" (Z pisn Zejieovy.) V ro. LXIX. nar. 1916 vyšel take vytah z „Pravnich djin zemi kurunv eske" prof. J. Kaprasa pod nazvem „Prawne ^

^

stawizny Hornjeje a Delnjeje užicy'* (take ve 1916 - vlastne však 1917, nebot: otisk „Casopisu" vyšly teprve v ijnu 1917).

dyin 78

zvl. i

Buronik

otisku,

onen

nmecko-srbskeho (hornolužickeho) slovniku Filipa Rzaka a M. Nawky.^ Take Dolrii Lužice ozvala se v literatue zajimavym spisem ev. farae G. Šwjely „Evangelska wra mjez S!ovjanami", v nmž podava pehled naboženskho života slovanskych evangeliku se statistickymi seznamy asopisu

daty,

atd.^

Tak

spolkovy život po prvnim ochromeni se aspoi V uritych mezich vzpamatoval. Nemame jen jeho celkovho obrazu, jejž dive soustavn podavala „Lužica", ale mužeme o souditi aspofi ze zprav„KatolickhoPosla",

nm

kter se arci tykaji jen katolicke Lužice, tedy maleho zlomku naroda z nej^tši asti evangelickeho. Tak jinak se Srbove již orientovali v novych pomrech, mužeme zaznamenati ruzne projevy životnosti a nadje v i

budoucnost. Tak ve svobodnm sdruženi katolickych uisrbske Lužice 28. zai m. r. pednašel J. Sodek o lužicko-srbske kultue. Zduraznil, že v obecne vzdlanosti nejsou lužiti Srbove pozadu, ukazal, že srbska jest bohata a krasna, tisice lidi v ni mysli, mluvi, piši, sni, basni, zpivaji a raduji se. „Ona to jest, ktera nas vede na vyšiny do hlubin narodniho citu." V ni, V celem život srbskm a zejmena v literatue jevi se srbska kultura, „kterou si chceme zachovati do nejvzdalenjšich asu." A vyslednici nasledujiciho rozhovoru bylo heslo: „Peujme o to, aby naše take našim zutelu

e

i

Spolen

stalo.'

utužuje

vdomi

obti v teto valce, spolen utrpeni Vice než jindy uvdomuji si jednoty.

^ Pedplaci se na nj 10 marek, sešit za 2*75 mk. Adresa: Dr. Filip ezak, kral. dvorni kaplan v Dražd'anech. (Slovnik vydava se na podily po 100 markach.)

je

Cena 80 pfen., adresa: Dissen, Kr. Cottbus. syn redaktora „Casnika".

3

Kathol.

Poso

—

G. Šwjela

1916, 274.

79

.

Srbove, „že jsou jeden narod".^ Proto bylo na studentskm sjezdu slyšeti povzbuzeni, aby inteligentni dorost spolupracoval všude ve spolkovem život, zejmena na lužickm vychod, jakož i aby nebylo zapominano na osobni styky s Dolni Lužici. Srbov neboji se budoucnosti, ba oekavaji v hospodaskm smru lepsi Uvdomuji si, jak duležito jest zachovati pudu doby. A povzbuzuji se: Zachovejme si V srbskych rukou. idealy pes krvavou valku. Nepozbyvejme pevn krasne nadje, že se vrati zlat asy, kdy budeme moci idealy. I ti, kdož neboznova pracovati a hajiti n o v iovali V poli, bojovali pece, usilujice o zachovani srbsk

sv

ei

prav

dobu po valce, aby se dale .^ A cena srbskeho jazyka a narod za doby valen nepoklesla, naopak se povznesla: lužickosrbšti vzdlanci jsou ve vojenske služb na vychodni a jižni front tlumoniky, i piše takovy lužickosrbsky vzdlany vojin nadšen: „Nasi milou, dosti asto opoustnou lužickosrbskou jest mi možno obcovati s Polakem, Rusem, jižnim Srbem, Slovakem, Bulharem Proto jsem od jin ^ojenske služby osvobozen, ponvadž mne na všech stranach potebuji".' a

srbskosti na

zachoval srbsky

lid

.

.

ei

.

.

a

utrpli za A tak jest patrno, že Lužiti Srbov, valky mnoho ztrat, pi iseln jejich nepatrnosti tim citelnjšich, neztratili pec nadje v budoucnost a vule k životu. Yyjimky jsou arci všude, byly jist i tam; ale projevy malomyslnosti se aspon za valky neoz^aly.* Naopak posilil se cit jednoty, zvyšilo se minni o vlastni cen, rozsiil se obzor tisicu, ktei byli valkou zaneseni ^

pri

Vyzvani ke sbirani dat pro knihu

swtowej

Poso

Tamtež

2

Kath.

Lužica 1916, 23. Projev stareho K. Šwjely byl

*

rdzn

„Wobdlenje Serbow

188.

3

take hned

80

wojnje".

1916, 232, 238.

odbyt.

uinn ped

valkou a byl

do dalekeho svta, a zmohutnla vule po sebezachovani. Neni pochybnosti, že se po valce vse to projevi ilejšim tempem života narodniho ve všech smrech. Yzrust vdomi vlastni ceny ve stat, jemuž maly narod lužickosrbsky dal mnoho sil hmotnych i duševnich, krve jmni, povznese i cit pro vlastni lidska narodni prava.^ i

i

Ndrod 27. prosince

nkter pokyny

1917,

.

39.

kdož by se chtli bliže a narodnim životem. Clen Matice Srbsk plati ron 5 marek (adresa pokladnikova: Oberlehrer Michael Werab, Bautzen, Sachsen, Lauengraben 2, ^

Pipojuji

s^eznamiti s lužicko-srbskou

pro

ty,

literaturou

Na politicky tydennik „Serbske Nowiny" (red. Marko Smole) se pedplaci tvrtletn 3*15 Mk. Na dolnoluž. „Bramborski Casnik" (nyni nakl. dolnoluž. odboru Matice Srbske a tiskem M. Smolera v Budyšin) 3 marky. Zatim však pestal vychazeti. Neni ho však škoda, okovaI jen Dolnolužianum prusky jed. Misto nho nutno uvesti v život opravdu narodni iist pro Dolnoluiany. Pehled vdomosti o Luž. Srbech podal jsem v knize „Lužice a Lužiti Srbove" v Praze 1912 (u J. Otty za K 2'20). Tam nalezne tena dalšipotebne pokyny. III.).

ron

—

81

Sebeureni malych a nejmenšich. Zasada sebeurovaci, nam v našich odvl
a

se

ji

a zatemiiovati.

l
odpurcov jeji snaži se všim usiiim S poatku zdalo se, jako by mia

—

velk narodni celky a jeji odpurcove smysl snažili se obratiti toliko na velke utvary statni. Tyto pletichy však byly zahy odbyty a ustalena take platnost zasady pro všecky, tedy pro menši nahlavn zapasem rody. Stalo se to menšich narodu a narodnich skupin samych. Zasada sama se jim vyjasnila V celku a znan v jednotlivostech, ale zapas trva stale.^ Netoliko u nas a u Jihoslovanu, proti jejichž sebeurovacimu pravu se vlada zjevn stavi, ale tam, kde byla zasada sebeurovaci ustednimi mocnostmi uznana: totiž u Polakuv, Ukrajincuv a jinych narodu na uzemi nkdejšiho carskeho Ruska, nyni doasn se rozpadavajiciho. Uznani bylo jen zdanlive a neupimne, ponvadž je vymohla jen snaha po rozkouskovani Ruska a zastene choutky anekni, proti nimž stale ješt zapasi t. zv. kralovstvi Polske a jimž malem již podlha Litva a Kuronsko. Ale uznani zasady sebeurovaci pece jen tu jest, a dive i pozdji uchopi se prorazilo zed odporu provedeni zasady ti, jimž to pisluši, totiž narodove sami, ktei nyni již hlasit protestuji proti jejimu zknvovani a znetvoovani. platiti

i

tento

jen pro jeji

i

i

i

—

Ponechavam puvodni znni lanku, ktery nyni již na nkterych mistech puscbi dojmem histor. reminiscence. Aspoi bude patrno, jak se otazka lužicka vyvijela. '

83

Vyjasnovani zasady pokroilo tak daleko, že nyni na nejmenši, na otazku sebeureni narodnich již došlo odpurci. menšin a ostrovu. Pispli k tomu zase Mir brestsky pohnul otazkou chemskou, podporovani podivne ,,samostatnosti" litevsk vyneslo polskou a ba volani našich Nmcu po loruskou otazku na Litv i

bezdn

—

eskych menzapasuv a narodnich našich poatku šin. Od samho tim vice nyni jest nam jasno, že se nemužeme vzdati svych menšin na našem uzemi — ale mame tak menšiny, a velmi znane, v uzemi cizim, jichž nemužeme k narodnimu statu pivtliti, ponvadž jsou od nho odtrženy a tvon ostrovy. Pro ty musime žadati a dostati narodni samospravu kulturni, jako ji dame cizim ostrovum a menšinam v našem stedu. Podobn jest u Jiho„Deutschbohmen"

vyhrotilo otazku našich

slovanu, ktei stejn jako my musi trvati na svych souvislych narodnostnich hranicich a ktei take maji etne ostrovy v cizim jazykovm uzemi (na p. srbochorvatske ostrovy v Uhrach). Jak poctiv rozumime vzajemnosti v poskytovani narodn kulturnich prav menšinam, prohla-

jsme mnohokrat. Velmi jasn vyslovil to Slovak B. Šulek, pnlnuvši k illyrismu a k Charvatum, ve svm doprovodu V zahebskych Narodnich Novinach k manifestu, jejž vydal ban Jelai k narodu madarskemu pi vstupu do Uher na podzim r. 1848. „Bude-li v ktermkoli slovanskem okresu ves macfarska", napsal tehdy Sulek, „bude V zajmu slovanskm chraniti jeji narodnost, aby nam v podobnych okolnostech Madai stejn oplatili". sili

Mluvim-li o iazykovych ostrovech v cizim uzemi, na mysli netoliko naše echy vidensk,^ dale slovenske, eske a srbocharvatsk ostrovy v Uhrach, ale

mam *

echoY

sku a Hornim

vanskemu. 84

dolnorakoušti v Poštorne atd., echove v KladSlezsku naležeji k souvislmu statu eskoslo-

pedevšim tak veliky slovansky ostrov, ktery jest samostatnym narodem slovanskym. My arci mame o nejvtši zajem, ponvadž jest nam jazykov nejbliže a

n

ponvadž po

pinaležel

staleti

žiti Srbove, jichž

kekorun eske, Jsou

sama uedni

dosud na 120.000,

to

Lu-

nmecka poita skutenosti jest nejmen

statistika

jichž však ve Nebyli za valky pedmtem politickych uvah ponvadž sami se nijakym projevem neozvali, ale pece bylo jejich jmeno tu a tam vysloveno v souvislosti s otazkou narodniho sebeureni. Ba otazku jejich kulturnich prav vynesli sami Nmci pi dopliiovacich volbach do išskeho snmu za teti volebni okres v Sasku. Zde nmeti konservativci postavili lužickosrbskeho kandidata, doufajice tak onen volebni okres zachraniti pro svoji stranu a oba jeho nmeti protikandidati, pokrokovec i socialni demokrat, pedbihali se v uznavani jazykovych i kulturnich prav lužickosrbskych. Tim byla aspon na kratko vynesena vc lužickosrbska na povrch veejneho zajmu v Nmecku arci ne sama jako peduvah, n^brž jen jako prostedek pro dosaženi nmeckych stranickych uelu. Po vitzstvi kandidata socialn demokratickho byla sice zase odložena, ale nebyla nikterak pohbena. Yyplyne zase na povrch pi kouprav mezinarodnich pomru. Musi vyplynouti, jako vyplyne každa sebe menši otazka narodni.

150.000. a sporu,

—

—

mt

nen

i

Že Lužiti Srbov sami o sve pravo se nehlasi, že mli, nesmi nikoho myliti a nemuže o niem rozhodovati. Slovaku jsou dva miliony a tak mli. Vime pro. Za Lužicke Srby a pro mluvi cel jejich narodni probuzeni v minulem stoleti, jejich literatura, všecko je-

n

jich kulturni snaženi, nejlepši jejich lid,

pokud jim bylo

dovoleno mluviti. Pihlasili se sami o sva narodn kulturni prava ped 70 lety, sotvaže zavanul Evropou svobodny duch r. 1848. Tehdaž netoliko narodni vudcov, 85

lid volal po plnem pravu narodniho jazyka ve Hlas jeho byl sice nasledujici reakci utluživot. všem men, ale ne udušen. Pln a nebojacn se zdvihal prav zase ped valkou, kdy t. zv. mladolužicke hnuti vyvolavalo po lužickem venkov podobny ruch spolkovy jako 1848, ba kdy spolkove ustedi „Domovina" stalo se r. symbolem touhy po jednot celonarodni, po sloueni snah dolnolužickych s hornolužickymi v jeden proud.

ale

i

sam

„Když se Lužiti sti

dbaji,

Srbove Srby

mužeme pi spolen

citi

a

sv

dfistojno-

praci Hornolužickych a

Dolnolužickyeh Srbu oekavati lepši asy", pravil Michal Hornik na zavrku Djin lužickosrbskeho naroda, když byl vyliil sice všecky ohromn ztraty, jež Lužiti Srbove utrpli, ale když byl podal tak obraz narodniho probuzeni lužickosrbskeho a odbyl všecko houkani syku, vsticich jeho narodu konec a zaniknuti. Za pravdu mu dalo pokoleni, ktere se jest za jeho života ujimalo prace a ohniveho publikovovym hlasem basnika Cišinskeho cisty Andrickeho sebevdom se hlasilo o pravo samopokoleni statneho kulturniho života lužickosrbskeho nasledujici, ktere zejmena živou drobnou praci Fr. Krale a jeho družiny provadlo kulturni program narodni svych nejbližšich vzdalenjšich pfedchudcu. i

—

i

i

Že za valky odešel Kral, Rjeka, pozdji Winger nadjna hlava, že jest na s nimi nejedna nejmladši Lužici ticho a že se tam nikdo hlasit nedomaha pro Srby toho, co jest jejich pravem, neznamena zaporne vyrizeni lužick otazky. Nemohou-li dnes mluviti živi, mluvi a za ne mrtvi, ktei hlasit protestovali ješt vera zitra ozvou se dojista zas živi. A plnym pravem pineslt' jejich narudek tak ohromn obti valce velikych a mocnych, že nemuže byti pi konenem zutovani jimi odstren a pominut. a

—

i

86

:

A kdyby

vc

ani oni sanii se nepihlasili,

vitzna zasada narodniho

sebeureni,

vynese

jejich

platneho pro

všecky, nejvtši i nejmenši. Aby se tak stalo, jest pedevšim take naši vci. Lužice byla od zemi eskych ne upln, nyodtržena teprve mirem pražskym 1635, brž jako leno koruny eske. Spojitost se zemmi eskymi ozvala se ješt na kongrese videiiskem 1815, kdy odpadla svrchovanost lenni pro Lužici pruskou, ale pece vyhrazeno aspoi pravo navratu Lužice po vymeni panujiciho rodu. Pokud se tye saske Lužice, uznana platnost miru pražskho ješt deklaraci z r. 1845. Statopravni zajem naš o Lužici neni však hlavni a jediny. Mnohem silnjši jest živy zajem kmenovy. Lužiti Srbove nejsou nam jazykem o mnoho vzdalenjši než naši vlastni SloPnzvuk maji esky, nemaji nosovek zrovna jako vaci eština, naslovni samohlasku kryji pedsunutym „v" jako naše obecna mluva (a jdou v tom dale než my), po pipad (v dolnolužitin) pedsunutym „h" jako Chodove, koncove „v" vyslovuji podobn jako vychodoeske naei (t. j. jako ^u**), maji sice tvrde , avšak to bylo take ve staroeštin a je dosud v naeich mcravskych a jestliže v mluvnici maji dvojne islo a jednoduchy minuly as (aorist a imperfectum), zachovali si jen, co my jsme ztratili. Za dob spojeni Lužice s našimi zemmi tak blizliy, že na p. bratr Jan Blahobyly si naše naei. A mluvil o srbštin jako o slav (1571)

a

—

ei

eskm

ješt dnes po nkolikastaletem samostatnem vyvoji

lite-

rarnim jest lužicka srbština rozhodn bližši eštin než polštin jest k jazykov skupin eskoslovensk v temž pomru jako slovinština k srbocharvatštin. Mame Lužici zajem netoliko statopravni, ale i kmenovy. tedy

—

i

Lužice nejen že doposud byf jen tenkou nitkou je spojena s eskou korunou, nybrž je take ostrovem naši skupiny jazykove a narodopisne. 87

jako vŠem jinym yyznamn^^m ostrovum, tak Lumezinarodnich budouci uprav pomru musi žianum pri se dostati zaruk upln kulturni samospravy, ktera pujde mnohem dale než skrovn požadavky srbsk z r. 1848. i

Musi jim

byti

zaruena možnost plnho

vlastniho kulturniho rozvoje ve

všech

a

nerusenho,

smrech

a

odvt-

vich.

„eskd

Straž" 12. dubna 1918,

Dodatena poznamka:

.

5.

Aby to bylo možno, nutno o pipojeni srbske Lužice k eskoslovenskmu statu což V dob, kdy byl tento lanek psan, nebylo arci projeviti. Uinil jsem tak pozdji, když to bylo vyvojem vci umožnno. Viz lanek teto knihy: „Lužice a mir. kongres".

jest postarati se

—

mono

88

Lužice

ped zapadem i ped vychodem ?

Vice než kdy jindy vzpomina se u nas na Lužici V tchto dobach, kdy idea eskoslovenska stala se netoliko žhavym ohniskem našeho zajmu, ale jednim z ohesky stat nisek zajmu svtoveho. zatim aspo V myslich a zapasech je zase srdcem Evropy, jako jim byl do sveho padu na Bile Hoe, ba ješt za sveho dokonavani ve valce ticetilet. Tehdy, když se zpeefoval jeho osud na staleti, oddlena byla oboji Lužice mirem pražskym r. 1635 od eske koruny a postoupena kurfirštu saskmu, obojetnemu Janu Jiimu jako ddine mužsk leno koruny eske s pravy zempanskymi. skemu krali zustal vyminn navrat Lužice, kdyby po mei vymel rod Jana Jiiho nebo vvodu sasko-altenburskych. V recesu ze dne 30. kvtna 1635 jest vyslovn pipojeno, že timto odstoupenim nejsou Lužice od eske koruny oddleny, ale že zustavaji i na dale astmi eske koruny. Pozdji, na kongrese videnskem n 1815, nastaly i

—

—

e-

dalši

a take

zmeny, ktere Lužici jest vice od

uvnt

ji

ech

roztrhly: cela. Dolni Lužice a

odlouily vtši ast

Horni pipadly Prusku, pi emž jejich formalni lenni svazek s korunou eskou zrusen. Ale ddicky napad po vymeni pruskeho panovnickeho rodu si cisa František I. jako kral esky vyhradil. Lenni svazek Sask Lužice sice odpadl r. 1831, ale pravo navratu ke korun zustalo a bylo znova vyslovn uznano deklaraci z r. 1845. A pi kralovskem titulu e>kem dosud zustal

esk i

titul

markrabte obou

Lužic.

i9

Na V

ststi se na

a

vše to

se

star

kloubech

vzpomnlo Evropy,

dob

v

kdy

valenho doasne zmny zmny trval, kdy svtem

v

se jeji

nynjši, kdy praska provadji podle podob a pomyšh'

tahne myšlenka svobody

volnho sebeureni všech narodu

a

kdy byl vztyen

naš eskoslovensky požadavek a ideal. Když se za tchto pohnutych asu v eskych myslich vynoovala vzpominka na Lužici, sotya komu tanula na mysli cela i

echam. Nejvtši jeji ast propadla davno ponmeni. Yzpominky eske zaletaly jen ke slovanskemu zbytku nkdejši sestersk zem koruny ceske, jen k lužickosrbskemu ostrovu, jedinemu slovanskmu pozustatku z etnych rodu, kter kdysi zalidiovaly šire kraje od severnich hranic eskych po Balt a od sidel polskych na zapad až po Salu a Labe, ba i za Lužice, jak naleživala k

n

Zde pede dvma sty ostruvek Vendu lunebur-

až do nynjšiho Hannoverska.

lety tratil se

kus po kuse dvoji

skych, až se kolem polovice 18. stoleti ztratil nadobro. Od te doby jsou Lužiti Srbov jedinym zbytkem etnych kdysi rodu slovanskych, jež zahrnujeme širokym

nazvem Slovanu Polabskych. Když

se

poal

projevovati

živji take v periodickem tisku,

esky zajem o Lužici proje^ily nkter nme-

ck listy starost, nepomyšlime-li na zdviženi statopravnich naroku na Lužici, nebo nedoufame-li v podobne pani u Lužickych Srbu. Nechci se t vci v tomto lanku dotykati. Mam na mysli jen otazku, ktera v tchto dobach zatanula mnohym eskym lidem: Jsou Lužiti Srbove takovym ostruvkem na rozpadnuti, jako byli Vendov luneburšti pede dvma sty lety i jsou zaklady ostrovu lužickosrbskeho ješt tak pevn, aby mohl nad-

—

chazejici

svtovy obrat jeho dalši jejich zapadem nebo

nynjši doba jejich dne? 90

trvani zajistiti? Jest

vychodem

novho

Stav jejich ped valkou nebyl skvly. Když jsem r. 1912 konal revisi jejich narodopisne mapy, mohl jsem naznaiti mnoho novych nmeckych zalivu, ktere pohltily velk kusy lužickosrbske pudy. Zejmena hluboky a široky zaliv pronikl od zapadu až k srdci Dolni Lužice ba objevilo se, že by již v pišti generaci mohl odLužice nmecky piliv a roztrhnouti je ve dva dliti

—

ob

ostruvky,

poala i

kdyby se pomry radikaln nezmniiy. Zhouba do prusk Horni Lužice, ba od zapadu

vnikati

i

do Lužice saske tam, kde

nmecky

kapital.

Konen

lakaji i

na

hndouhelna

jižni

ložiska

hranici zakously

jako zuby do lužiskosrbskeho ostrova, uvnit ostrova ba puda tam od nich tak prosakla, že objevila se nmecka jezirka. Vše to nezustalo nezpozorovano hlavn mladšim pokolenim lužickosrbskym, ktere na obranu vzbudilo ily ruch spolkovy a cele slibne Puvodcem jeho byl hnuti, jež nazvano mladolužickym. Miklawš Andricki a pvcem jeho basnik Jakub išinski, sloupem jeho v nejmladšim pokoleni Franc Kral (redase

iiove

zalivy

i

„Lužice") a ilymi spolupracovniky M. Nawka, M. Hajna, J. Delek, J. Winger a j. Zejmna prohlubovali posledni dva pozoruhodnymi uvahami povinvlasteneckych a nebezpeenstvi narodniho vdomi ktor beletristicke

nosti.

Ješt na nkolik let ped valkou zemeli nejstatenjsi a nejohnivjši obranci narodni myšlenky lužicko-

—

a valka išinski (1909) Andricki (1908) zpusobila v adach lužickosrbskych spousty strašliv. Z uvedenych pracovniku padli Kral a Delek, zemrel Winger a padla neb doma poumirala ada staršich mladšich pracovniku a nadjnych lidi. A co ztrat utrpla srbska Lužice v ostatnim narod! Zadni strany iužickosrbskych asopisu, pokud ješt zbyly, stale se ernaji smutenimi rameky, oznaiijicimi jmena padlych

srbsk,

i

i

91

nejmenšiho naroda slovanskeho. Padali na yychodnim, ale nejvice a hlavn na strašnem zapadnim. Padaly žive sloupy male literatury

prislušniku bojišti bojišti

lužickosrbsk, kacely se a mizely jeji projevy. Zanikl jediny beletristicky list, Kralova „užica", zanikl thož ileho pracovnika dtsky asopisek „Raj", zanikly oba nejdnve „Gwzda", nyni i „Bramlisty dolnolužick, (ale borski Casnik" toho neni škoda, ponvadž byl naskrze prosakly pruskym duchem). Zbyva pouze politicky tydennik „Serbske Nowiny", nabožensky i politicky tydennik „Katolski Posol", tydennik „Pomhaj Boh" (piloha Srbskych Novin) a msinik „Missionski Posol" (oba listy evangelick). Posledni dva jsou ryze naboženske, zbyvaji tedy pro širši narodni pusobeni jen prvni dva listy a v tch ješt jest projevu narodniho ducha poskrovnu, pimych projevu narodni vule do budoucnosti pak vubec bychom v nich nenalezali. Je tu ješt „asopis Maicy Serbskeje", ale ten pi svem poslani vdeckem nemuže miti vlivu na vzbuzeni politickeho kvasu v souasnem narodnim život. Tak se stava, že v dob, kdy všichni narodove hlasi se o sva prava, jedini Lužiti Srbove mli, jako by nemli zajmu o svou budoucnost. Ani pi lednovych volbach do išskeho snmu nmeckeho, kdy sami nmeti konservativci postavili srbskeho kandidata, aby pomoci Srbu zachranili svui mandat, Srbove sami neproniluvili o svych požai

—

davcich.

Mluvili

provolanich

mena

—

socialni

o

nich

nmeti demokrat.

za

n

ve

svych

agitanich

protikandidati, pokrokovec a zej-

svym

nmeckym

Ticho na

Lužici jest

Mluvili arci

zpusobem, teba srbskymi slovy.

pro slovanske pozorovatele tak dokonale, že se zda, jako

by tam všecek život byl vymel;

i

idke soukrome dopisy

za valky ni lecky psane, censurovane a tedy bezobsažne) pestaly odtamtud dochazeti. Uvdomime-li si (arci

92

Lužici pusobi nmecka obecna jedine srbsl<e obecn, neku-li stedni školy, že v dolni Lužici pri nedostatku srbskych duchovvelkou ast chramu ovladla nmina, že se tlai nich i do chramu, pi nichž jsou srbšti duchovni, jen když

k tomu, že dale v cele neni

skola, že

i

Nmec v osad, že nmina a nmecky duch do všecho života z nmeckych mst, z uadu a ze všecho nmeckeho zizeni nepodivime se tomu, že mnozi se domnivaji spatovati lužicke slunce již nad zapadem, ba snad již v zapadani. jest

njaky

vnika

—

A pece

myslim, že by podobny soud byl ukvapeny. Nynjši stav Lužickych Srbuv ukazoval by na neodvratny

postupny zanik, kdyby se

nemlo

v jejich

pomrech

nic

zmniti. Mohlo by se arci ici, že snad ani sami netouži po zmn, když v tak osudne dobe tak naprosto mli. Mleni jejich však neni samo ješt dukazem, že by nemli pražadnych narodnich tužeb. Muže snad svditi o bazni a nestatenosti tch, kdož by za mli mluviti,

n

ale

Kdo by

"svdi

o tlaku, ktery jim mluviti nedovoluje. byl soudil o nas podle našeho tisku a podle

dojista

našich veejnych projevu do

nemame pražadnych

r.

1917, byl by

pani do

tak mohl

—

budoucnosti anebo že jsme všichni zbablci. My však sami jsme dobe vdli, po toužime, a vyslovili jsme to, jakmile nastalo uvolnni a prvni prolomeni zlomocneho kouzla projevem spisovatelskym. Co lužickosrbsky lid, co jeho neetna inteligence mysli o valce a o sve budoucnosti, jaka pani, pochybnosti i snad nadje nyni chova, nedovede nikdo ici. Musili bychom v Lužici žiti, stykati se s narodem a tu, kdybychom mli plnou jeho duvru, mohli bychom seznati jelio prave smyšleni, ktere by snad vyvratilo pesimisticke soudy o jeho budoucnosti. Neni-li to niožno, nezbyva než souditi podle narodnich projevu lužickosrbskych do valky — a ty ici, že

em

—

93

maji touhu žiti plnym životem narodnim. Že bylo mezi nimi mnoho neuvdomlosti, vlažnosti, ba i odpadlictvi, nepada na vahu

svdily

o tom, že Lužiti Srbove

—

vše to shledavame tak u narodu mnohem vtšich, než je 150tisicovy narudek lužickosrbsk^ (podle uedni staA u Lužickych Srbu vše 120tisicovy). tistiky jen asi neobyejnych pomrech, v jakych nežije v koeny to ma žadny jiny narod v Evrop. Hlavni jest, že touhu po plnem narodnim život vyslovovali opt a opt nejlepši ba že ji projevil i sam lid za piznivych jejich lid okolnosti. Bylo to r. 1848, kdy souasn s revolunim ruchem nmeckym vytrysklo živ narodni hnuti lužickosve požadavky, teba srbske, ktere dovedlo formulovati

—

i

umirnne. Nuže, nastane-li takova volnost a mcžnost projevu, nejmenši narod sml svobodn se vysloviti, jak si pedstavuje uspoadani sveho života, jsem jist, že se Lužiti Srbov o sve pravo pihlasi. A kdyby jim tato možnost nemla byti dana, bude naši povina všecka narodni prava nosti, abychom tak uinili za reklamovali. Bude-li jim dano vše, eho k plnemu pro narodnimu životu potebuji, nepochybuji, že se tato doba

aby každy,

i

i

n

n

stane

vychodem

jejich

noveho dne. Znam dobe lužicko-

nm

vydati mohu o srbsky lid ve všech koninach Upadkem jadro. srbske svdectvi, že ma jeho neni vinna narodni zkaženost, nybrž jeho opuštnost V zoufalych pomrech. Inteligenci jeho mu houfn odnarodnuji v cizich školach, aneb aspoi kazi jeji odolnost a ini ji vlažnou a hišn nedbalou. Stane-li se škola V Lužici srbskou od zakladu, budou-li Lužiti Srbov miti možnost, aby zbavili obecnou svoji školu pitže nminy a vytvonli si svoje srbske školstvi stedni, bude-li jim potom volno, aby studovali na slovanskych universitach, když nestai na vlastni, zbavi se nebezpei odi

dobr

94

narodnni za

kratko. Povolaji-li

si

domu sv

inteligenty,

ktei jsou nyni nuceni pusobiti mimo srbsk uzemi, vyplni zatim nejnutnjši mezery a za kratko si vychovaji nejduležitjši dorost uitelsky a po ostatni. Ozdravly a narodn osamostatnly venkov bude pusobiti na srbsk uvdomni menšich mst a msteek, pokud jsou ješt uprosted srbskeho uzemi (Kulowa, Wojerec, Picn), jakož jinych ponmenych mist, ktera v novjši dob utvoila nmecka jezirka na srbskm ostrov (jako Hodij, Hnašecy, Dobrusa a j.), a bude paralysovati nmecky vliv vtšich mstskych stedisek (Budyšina, Chotbuze).

nm

i

i

Yelike

Lužickych Srbu jsou nyni zvtšovany nemaji možnosti, aby zachraiovali sve nemajice svho školstvi vubec, nemohou miti ztraty

tim, že naprosto

menšiny;

menšinoveho, a tak, jakmile nkde pozbudou vtšiny, jsou ztraceni. Jinak by bylo za vlastni spravy narodniho života a tedy predevšim školstvi a života cirkevniho. Tu bylo by možno pei o menšiny a pirozenou silou sousedniho ryze srbskeho živlu ziskati snad i ledacos, co bylo ztraceno, opraviti snad v srbsky prospch narodnostni hranici uvdomnim pomeznich obci, V nichž srbsk vtšiny teprve v poslednich dobach sklesly na menšiny. Zejmna bylo by takto možno zachraniti spojeni obou Lužic a rozšiiti spojovaci uzemi, ktere bylo teprve v poslednich desitiletich zuženo ztratou vsi mezi Chotbuzi, Drjowkem a Grodkem, v nichž jest zbyvaji znan menšiny. Budou-li miti Srbove spravu svych vci ve svych rukou (pedevšim školy a cirkve), zbavi se nespolehlivych živlu v inteligenci, nahradi je za nedlouho pracovniky poctiv narodnimi, vychovaji si tak inteligentni ženy, aby nebylo zhoubnho vlivu smišenych manželstvi, vytvoi si ponenahlu mšfanstvo a vše to poskytne jim širši zaklad pro dalsi vypstovani narodni iiteratury a vubec duševniho života narodniho. Pro v§e ani školstvi

i

—

95

prvky v lidu samm a v dosavadnich projevech jeho narodniho života. Lid je zdravy, vynikajicich mravnich vlastnosti, ku podivu velike vnitni sily narodni, když za tak neslychan nepiznivych pomru jest již od 18. staleti ostrovem vzdoruje odnarodnni, V cizim moi, vydal ze sebe znamenite buditele, pozoruhodn basniky a spisovatele, vynikajici uence, ktei vytvoili vlastni literaturu ne docela nepatrnou, osvdil to jsou

potebn

a

tedy,

že je

kdyby mu

—

schopen vlastniho kulturniho života jen bylo popano voln se rozvijeti. Vytvoil by

svuj dokonalejši kulturni život, byt' miniaturni, a zachoval by se do budoucnosti i zesilil by již pi pouh kulturni samosprav, o kterou by se staral narodni snm obou srbskych Lužic, spojenych v jedno spravni uzemi.

si

Až uzraje nynjši svtovy chaos a zvitzi myšlenka demokratickeho uspoadani svta ve svaz volnych a svpravnych naroduv, netiženych a netisnnych žadnymi

panovanymi

nasilnickymi choutkami, nadejde take jest doba Lužickych Srbu. Jestliže dovedli r. 1848 na usvit svho probuzeni žadati pro sebe obecn školy, srbsk hodiny srbštiny na stedni škole, srbsky chram souduictvi, dovedou potom jist požadovati uplnou kulturni a narodni samospravu, aby mohli žiti plnym živoa

i

tem narodnim. A jestliže tehdejši nmecka demokracie na frankfurtskem uznala pravo slovanskych narodu a tedy tak Lužickych Srbu na podobne požadavky, nebude moci ani nmecka a svtova demokracie nove doby Lužickym Srbum odepiti, aby svuj narodni život sami spravovali, ponvadž to bude pravem všech narodu na svte, nejvttšich nejmensich. A jestliže Lužiti Srbove, když jim po pemoženi svobodneho demokratickho proudu po r. 1848 byl dan sotva nepatrny drobeek z toho, co skromne požadovali, pece si vytvonli jakysi život narodni s literaturou a životem spolkovym dospli by

snm

i

—

9(J

!

pozoruhodnjšiho stupn duševniho a narodniho kdyby nabyli všech svych narodnich prav. Zbavili by se potom take sye nesmirn narodni pokory ve smyslu sonetu Jakuba išinskeho, ktery vola: Konec dojista

rozYoje,

trplivosti

Lipa ro.

II.,

.

1.

z 10. ijna 1918.

97

Lužice a mirovy kongres.

V

Nyni ve dvanacte hodin, kdy podan byl 4. ijna uedni form mirovy navrh zbyvajicich spojenych moc-

ustednich s Nmeckem v ele, kdy president Woodrow Wilson 8. ijna odpovdl Nmecku, a to 12. ijna kladn zodpovdlo jeho otazky, jest konen možno a take svrchovan nutno promluviti urit a jasn o lunosti

žicke otazce. Je to spatrovati

možno, ponvadž

nikdo

nemuže

tom již iše, když v

vmšovani do zaležitosti nmeck ve sv mirov nabidce v jejim doplku

Nmecko samo

i

zasady presidenta Wilsona z 8. ledna, ze 12. unora a z 27. zari 1918. Mezi tmito zasadami bylo 12. unora v bod 4. vysloveno, že „všechnyjasn

uznalo

popsane narodni naroky maji dojiti nejdalekosahlejšiho uspokojeni". Nemkwi se tu jen o narocich velkych narodu, nybrž o narodnich narocich vubec, tedy narodu všech, velkych, malych i nejmenšich. Rozumi se to ostatn

jasneho vyroku Wilsonova, jimž 27. unora 1917 doporuoval v zajmu svtoveho miru pijeti Monroeovy zasady, že „každemu narodu, z

malmu

jako velkemu, pisluši pravo, aby bez pekažek a zastrašovani s uril vladni formu smr sveho narodniho rozvoje". A 12. unora 1918 president s durazem prohlasil, že „narodni sebeureni neni i

nybrž zasada". Nuže, zasadu tuto pijalo Nmecko ve sve mirove nabidce a ješt uritji v dodatene odpovdi presidentu Wilsonovi, pijalo i tvrty bod Wilsonuv ze dne 12. unora 1918; pijalo tim take pro Lu-

fraze,

99

žicke Srby zasadu narodniho sebeui*eni a nejdalekosahlejšiho uspokojeni jejich narodnich naroku. Jest nutno promkwiti oteven o lužicke otazce, aby se pes ni na mirovem kongresu mlky nepešlo. Jsme povinni o ni mluviti my, ponvadž Lužiti Srbove sami za tžkych pomru narodnich, v nichž v Nmecku žiji, snad ani tak uiniti nemohou. Jsme povinni a mame pravo tak uiniti, ponvadž Lužiti Srbove jsou nam z cele rodiny SIovanske nejbližši a ježto Lužice dosud V uritem statopravnim vztahu ke korun eske. jest Jazykem jsou nam Lužian bližsi než Polaci, a kdyby nebyvali od nas odtrženi, a vyvijeli se s nami ve svazku eske koruny, mohli jsme se ješt vice sbližiti, ba dospti snad ke spolene literarni ei. Rozhodn nejsou paod nas jazykov dale než Slovinci od Charvatuv, tili by nesporn k našemu eskoslovenskmu jazykoi

i

vemu uzemi,

kdyby od

nho

nebyli

odtrženi

uzemim

nmeckym. aby tak otazka lužickosrbska byla vym k o n g r e s e m, aby Lužiti Srbove dostali mezinarodni zaruky sveho zajistni v budoucnosti nebof pouhemu vnitnimu vyizeni otazku jejich zustaviti nelze. Lužiti Srbove maji hokou zkušenost, nemohou již svuj osud vložiti s duvrou do rukou jedinych Nmcu. Uinili tak r. 1848 a byli trpce zklamani. V Sasku za všechnu vrnost dostali jen drobty toho, co ve sve skromnosti požadovali, v Prusku nedostalo se jim ustupku vubec žadnych. Od tch dob marn usilovali o zlepšeni sveho osudu. Zustali nmeckymi poddanymi se všemi povinno3tmi, ale skoro beze všech narodnich prav. Proto jest nezbytno, aby jejich vc dostala se tak ped mirovy kongres a tam byla Jest nutno,

izena

m

i

r

o v y

—

take vyizena. jini

100

Krvaceli a težce trpli v teto valce, jako

narodove, pinesli

ji

obti pevelike,

i

zasluhuji,

aby

jako ostatni narodove

mli

podil na novem, spravedlivem

uspoadani svta. Stav

jejich,

ktery

hlasit

vola

nkolika hrubymi rysy nartnut V Sasku a Prusku podle uedni

je

po tento

spravedlnosti, :

statistiky

Zbyva

jich

celkem

asi

120.000, ve skutenosti nejmen 150.000. Tvon narodni otrov, jehož jižni, skrovna ast naleži Sasku (v saske Horni Lužici), severni a mnohem vtši Prusku (v pruske Horni Lužici a v Lužici Dolni). Tak byla totiž Lužice rozdlena kongresem videiiskym r. 1815, aniž se kdo ptal Lužickych Srbu, o nž bželo, nebo echu, s jejichž zemmi byla Lužice již arci jen podle jmena spojena lennim svazkem, byvši od koruny eske odtržena mirem pražskym r. 1635. Toto roztrženi u^pišilo ješt dilo germanisani, ktere bylo v obou Lužicich provadno a nasiln od miru pražskeho. Neni teba

vdom

pipominati staršich

naizeni

lužickosrbskemu jazyku, hlavn ostrych dekretu Bedicha Yilema L, stai sWrditi, že v celem devatenactem v našem stoleti nedostalo se jim v Prusku skoro ani stinu narodnich prav a V Sasku opravdu toliko nepatrny stin. Stai stvrditi, že V cel Lužici neni a nikdy nebylo jedin srbske školy, obecn ani stedni že toliko v Sasku jest v obecnych školach srbština zakonem pipuštna fakticky jen jako pomocny jazyk pi naboženstvi a teni, a to ješt ne ve všech školach, ponvadž to jest ponechano libovuli rozhodujicich initelu (inspektoruv a srbofobskych uitelu); že v Prusku (zvlašt v Dolni Lužici) pi nedostatku zakonneho ustanoveni jest v tom smru ješt hue, tak že tam se ve škole malokde ozve lužicka srbže všecko stina toliko na vypomoc u nejmenšich ditek uadovani jest naprosto nmecke; že nniecka evangelicka cirkev soustavn napomaha vnikani nminy do chramu, jsouc tak s nmeckou školou nejvydatnjšim proti

i

;

i

;

.

i

101

nastrojem germanisace.

Nmci

uživani

lužicke

Toliko

spolcich pipoustji že tim ne-

ve

srbštiny,

vdouce,

mohou byti zahlazeny spousty, zpusobene germanisanim systmem ve škole a v cirkvi. Yolebni okresy jsou pro Lužicke Srby tak nepizniv rozdleny, že jim toliko

saskm snm davaji zastoupeni dvma poslanci, kdežto V pruskm a išskem snm jim zastoupeni vubec

!ia

znemožiiuji. Jest nepochybno, že rozhodnuti o dalšim osudu Liižickych Srbu nemuže byti zustaveno pouze narodu, ktery svymi vladami a zizenimi je takovymto zpusobem

znasilnoval a odnarodnoval. jako posledni zbytek mocnho kdysi Polabskeho Slovanstva jsou živym svdkem knvd po vky pachanych a živou vyitkou svtu, že takove knvdy dosud trpl a již pouhou svou existenci volaji k mirovemu kongresu, aby se jich ujal. Ze se pi sv nesvobod za valky o sve pravo nepihlasili, nemuže padati na vahu proti jejich uasti na celym svym dosamirovm kongrese. Hlasili se o a když vadnim narodnim životem od asu probuzeni mli plnou volno-st slova za osvobozenskeho ruchu v mecku r. 1848, prohlasili zjevn: „Miru, pevnho miru na svt nebude, pokud všichni narodov nebudou miti

—

n

—

N-

svobody, aby se podle sveho pirozeneho zpusobu chovali, uili Proto nejno^jši doba a zdokonalovali prišla k poznani, že se budou moci narodove jen tenkrat milovati, nebude-li druh druha potlaovati, nybrž dovoli-li mu, aby svou narodnost, totiž prava svho lidu a svho jazyka všemi zpusoby hajil a od cizactvi se .

.

.

osvobodil".^ Nejlepe

byli by Lužiti Srbove zajištni pimym pi'il^ojenim ke statu eskoslovenskemu. Kdyby nebylo možno dociliti, aby jako naroduostni ^

102

„Tydeska Nowina"

1848,

str.

126.

ostroY byli spojeni se zemi esl^ou, k niž kdysi statonaleželi, a s narodem eskoslovenskym, jemuz jsou jazykem nejbliže, takže s nim vedle naroda polskeho tvoi jednotnou zapadoslovanskou skupinu jazy-

pravn

musi od mirovho kongresu obdržeti uplnou spravu svych vci ve spojenm, jednotnm uzemi spravnim, ve sjednocene, nekovou,

rozdlen srbsk

Lužici. IJzemi tohoto samospravvymezi narodopisna hranice lužickosrbska, a to tak, aby Lužiti Srbove mli možnost zachraniti všecky sv menšiny, ktere se beztoho staly menšinami teprve v dob nedavn, v poslednich desitiletich. V tchto hranicich, souhlasnych s hranicemi ryze srbskeho{uzemi z r. 1884, musi Lužickym Srbum byti zajištno, aby si vla3tnim snmem idili všecky sve naneho

celku

i

rodni zaležitosti.

Aby mohli takovouto si

zajistiti,

tak

jejich

nutno žadati,

svych

narodnich prav aby na mirovm kongrese byl plnost

zastupce.

To pedkladam

nejširši

žickosrbskych spisovatelu, volnost projevu.

V Praze,

13.

„Ndrodni

veejnosti jako jediny z luktery v teto dob ma plnou

ijna 1918. Listy", 27.

ijna 1918, .

116.

Tento projev byl psan a tak uveejnn ješt ped zicenim Rakousko-Uherska, tedy za doby censury. Nyni, kdy tchto pout již neni, mohu se vysloviti rozhodn

pro pipojeni srbske Lužice pimo k eskoslovenskemu statu, ponvadž jen tak bude provedeni narodni samospravy lužickosrbske v celem rozsahu a trvale zajištno. 103

Lužice se hlasi! Po celou valku bylo v srbsk

mrtve ticho. Synov nejmenšiho slovanskeho naroda rozvleeni byli po dalekych bojištich, kde krvaceli a umirali za svho a doma byly srbsk asopisy nuceny psati potlaitele nich jako o hrdinech, krvacejicich a padajicich za vlast. Jedin „Serbske Nowiny" radji mlely vubec a jen suše referovaly o svtovych udalostech. Dobe jsme rozumli tomu mleni. Ydli jsme, jak bylo pinuceno jak by se byla mohla mleti Slovensko a jak Bosna Lužici

—

—

odvažiti

svobodnjšiho a sebevdomnjšiho slova hrstka

Lužickych Srbu? Nebylo to mleni otroka, ktery jest se svym stavem spokojen a dokonce se stal pesvdenym obrancem sveho otrokae, nybrž takoveho, ktery prost mluviti nemuže. Jednou jedinkrate dal na jevo svou nespokojenost: když v lednu ml byti volen poslanec na issky snm nmecky za 3. volebni okres v Sasku, lid lužickosrbsky,

teba mu

nmeti

konservativci

postavili

kandidata srbskho, což se ped tim nikdy nestalo, volil radji z velk asti nmeckho socialniho demokrata. Byl to protest proti nmeckemu militarismu, ktery srbskmu narodu dosud bral dti cestou nekrvavou, germanisaci a tecf take cestou krvavou. Nyni však pišla doba pimeho protestu proti dosavadnimu stavu a pime pihlašky o narodni prava. Zhrouceni Rakouska a po Nmecka uvolnilo take Lužicke Srby aspon potud,. aby se mohli ohlasiti,

nmy

i

nm

že jsou

živi.

skeho statu

Pevrat v Rakousku a zrozeni eskoslovendaly k tomu prvni podnt. Hned v . 44. 105

ze dne 2. listop.

pinesly

„Serbske

Nowiny" uvodnik

„Samostatne echy", v nmž obširn referovaly o eskych udaiostech pamatneho 28. ijna. V temž isle oznamily, co „Leipziger Neueste Nachrichten" nedokonale referovaly o požadavku, vyslovenem v mem lanku „Lužice a mirovy kongres" v Narodnich Listech 27. ijna: aby se pry oboji Lužice požadovala nazpt pro echy, zejmna aby se slovanske obyvatelstvo lužick mirovym kongresem pipojilo k eskoslovenskmu statu, ježto jazykem jsou bližši echum než PolaLužiti Srbov kum. Samy „Serbske Nowiny" se o te vci nijak pimo nevyslovily, ale otevely tim aspoi okno do svta, aby lužickosrbsky venkov vidl, co se tam dje. i

snm

poslanec dne 6. listopadu v saskm Arnošt Bart za souhlasu druheho srbskho poslance Kokly prohlasil, že Lužiti Srbove pes všecka potlaovani sveho jazyka ve škole atd. „nejsou ochotni vzdati se sv narodnosti" a že žadaji, aby se jim jazykova a narodni prava zaruila. „Tento požadavek neni nic noveho", prohlasil poslanec Bart na konci svho projevu, nmecke bujejž pinesly potom nejen srbske, nybrž tak stary, jako znni; dysinsk noviny v plnem „je zkracovani prav, ktera byla Srbiim r. 1848 slibena. Když se nyni take u nas v Sasku všecko mni, musi se tak V tom stati zakonna zmna. Toto vystoupeni Srbu pro vlastni pravo neni tak teprve nyni usneseno: pracovalo se k nmu již davno. Již dlouho ped tim, než vznikla njaka myšlenka o nynjšim pevratu v Sasku nebo bazen ped nim, pnpravoval se novy, obširnjši a propracovanjši navrh k vlad. Proto af nyni nase usili pravo neni marne!"

Na

to již

i

Udalosti pokraovaly pak rychleji, než se kdo nadal: udal se statni pevrat v Sasku, 10. vzdai se kral trunu a V . 46. „Srbskych Novin" ze dne 16. list.

již

106

9.

—

teme

pomrech neslychan svosoudneho dne zaznivaji svtem obrovske pevratne udalosti. Jaky pevrat! Na jae ješt ti tvrtiny Evropy ležely pokorn u nohou nmeckeho cisae ... A dnes je cisa nešfastny, opuštny již

bodna

tato v

lužickych

slova: „Jako trouba

uprchh'k, hlidany

v cizin. Jeho vojska se rozpouštji, panstvi se rozpadava! Nam nepinaleži souditi, všemohouci Buh sedi na soudne stolici! Jeho vule se dje! Ystupujeme do zcela noveho asu a poadku. Neni

nmecke

na ase bazliv se ptati, co ted' bude s nami! Nikoli, ku pedu! Ysecka pouta jsou zlomena. Take srb-

skemu lidu vzchazi cnost! Nyni jest nutno zoe

se rdi!

hodiny.

Již

ješt nova, se hybati

.

.

.

lepši

budou-

Srbove, vstavejte,

Srbsky lid poznal duležitost a pikaz teto minulou stedu^ sešel se houfec rolnikuv a Nyni puZaložili jsme Narodni vybor.

vzdlancu. jdeme navsi. Od ddinky k dedince. Od hornolužickych hor k dolnolužickym nižinam. Žadne hranice nas již nedli a žadne nasili nas již nedusi. A bude ješt lpe. Jen vstavejte! Kesfane, Srbove, rolnici, podejme si ruce k ochran a vzrustu našich idealu. Budovati

kralovstvi

dvory a nivy,

boži

hajiti naši

v

srbske

I.užici,

sv

chraniti

e!

drahou mateskou

Yšichni

vangeli ci, Horn oHromadn, Srbove, vstupujte pod narodni vybor. Mužove ženy, všichni ." se musime pevn spojiti, abychom stali jako skala

jsme nyni

j

lužian

ed no, katolici

a e

Dolnolužiane.

i

.

Podepsan zase

.

Bart.

Srbove se tedy hlasi, srbsk hnuti podle tohoto provolani se nyni již šii po cele Lužici. Lužiti Srbov maji dokonce již take svuj Narodni vybor. Dojista o nich nyni uslyšime vice. Tedy

13.

listopadu.

107

Vel

naše

pani

je

svych idealu. A vime, že se již k nim hlasi a v

aby dosahli splnni dosahnou, ponvadž sami

provazi, jich

n vi!

eskd

108

Strdž 22. listopadu 1918, . 37.

:

Lužickosrbskhnutizasaniostatnystat. Dne

28. listopadu vyvolal živy zajem telegram

„Na-

„Sem došly zpravy, že lužiti za samostatny stat". Neni-li zprava ta doslova pravdiva, ma aspoi skuteny podklad V mocnem hnuti lužickosrbskeho venkova, smujicim z ruznych nmeckych k onomu cili. Dovidame se o listu i z lužickosrbskych tydenniku, z nichž mužeme si vci utvonti tento obraz: Po založeni Narodniho vyboru svolal posl. Arnost Bart na nedli 17. listopadu politickou schuzi lidovou do Bukec na jihovychodnim jazykovem pomezi lužickosrbskem, na niž byly vysloveny ti zasady že Srbove neustoupi od sv narodnosti, že k jejimu zachovani spoji se s každym, kdo jim zarui vnitni klidny rozvoj v zemi, a že za tim uelem ma byti založen Srbsky svaz (Serbski Zwazk), ktery by spojil všecky Srby, cely lužickosrbsky narod v pevnou organisaci. Ve stedu potom, 20. listopadu, svolana velka schuze do Khrosic (nejvtši katolick vsi, kdežto Bukecy jsou vynikajici obec evangelicka), na niž s velkym nadsenim pijato založeni Srbskeho svazu, ktery se hned ustavil a pro njž na schuzi sebrano 3000 marek. Je to sbirka na lužicke pomry velika, ktera muže byti mitkem nadšeni pro myšlenku rodnich Listu" z Draždan

Srbove

prolilasili

:

Lužici

nm

:

osvobozeni Lužice, obsaženou v teto resoluci „My Lužiti Srbov, shromaždni dne 20. listopadu V Khrosicich, vyslovujeme se rozhodn, že na zaklad sebeurovaciho prava narodniho, uznaneho celym

svtem, žadame pro sebe, abychom

si

ve

s

p o

j

e n e

109

Dolni Lužici budoucnost svho naroda sami vytvaeli a samostatn se spravovali. Proto souhlasime,

Horni

i

Srbsky svaz všech hornolužickych dolnolužickych Srbu, jenž bude podporovati srbsky Narodni vybor, aby naši spojene srbske Lužici a našemu aby se

založil

i

zajistil samostatny bylo možno, žadame, to Aby rozvoj V budoucnosti. aby na mirovou konferenci byl pipuštn take zastupce lužickosrbskeho naroda."

spojenemu srbskemu narodu

Podobnych schuzi poadana od

te

doby

ada Radwou, cela

na ruznych mistech saske Lužice: v Ralbicich, Panicich, Njeswaidle, Rašov, Wotrov a j., na

krom

posl. Barta mluvili

tak

jini

nichž enici, zejmna take

domkai

nebo charozhodnych. hlav otevenych, jasnych a ale lupnici, vyznam hnuti, že zasahuje hluboko nejvtši jest tom V do lidu a dostava i namnoze z lidu sameho podnty a nadšene propagatory. Ba podle zprav Srb. Novin asto probudili jednotlivci z lidu,

prosti

se na schuzich z lidu ozyvaji hlasy mnohem radikalnjši, než z list poadatelu a nkterych eniku z inteligence. ješt Je to zjev podobny jako r. 1848, jenž nyni se jevi radivyslovoval lid se tehdy pak: A mnohem silnji.

kaln

jen o svych

potebach a požadavcich

socialnich,

kdežto nyni tak ini ve vcech narodnich a politickych prav srbskeho lidu a zem. Na všech schuzich piiimany jsou podobn resoluce jako v Khrosicich, všude se a ze všeho vykonaji sbirky na organisaci narodni se srbska aby vule, nika im dal pevnjši narodni

—

Lužice stala samostatnym statem. Hnuti prelilo se již i do Pruska: byla již pedbžna schuze V Kulov a jsou již ohlašeny schuze dalši, jimiž do Lužice Dolni, nej^ice potlaen a se hnuti rozšii pruskym duchem soustavn otravovane. Neni divu, že tento živelny ruch, jimž byla zachvai

110

zem,

cena

obavy u

mrtv mlela, vzbudil užas a V obou budysinskych

ktera za -Yalky

Nmcu

ponmencu.

a

nmeckych

denicich („Bautzener Nachrichten" a „Bautzener Tageblatt") objevil se nejdi^e lanek o hnuti srbskho venkova, kter arci nazyvano velezradnym. Na to odpovdl posl. Bart v tychž listech kratce a dobre: jim davaji Že Srbove nežadaji nic jinho, než to,

na

pravo

A

zasady

to že

utoky

Wilsonovy,

budou

žadati

Nmeckem

neoblomn.

vyslovn

maji zaležitostech psati.

nmecky

již na žadne nebude, ježto o všech tchto

Jinak že

nmeckych listech odpovidati Srbov sve asopisy, v nichž budou V

Našel

pijate.

(^Sachsischer

Erzahler" V Biskopicich), ktery napsal, že nynjši srbsk hnuti jest dukazem, že Lužiti Srbove byli nejen do Prahy na kvtnove slavnosti pozvani, ale že se jich tak hojnym potem uastnili což nyni vydava plody. Biskopicky list se myli. Do Prahy nemohl a nesml pijeti ani jediny Srb ale z narodni duše srbske po uvolnni revolunim pevratem v Nmecku tryska nyni vše to, co V ni nmecke nasili za staleti germanisanim uhntenim potlaovalo. Srbove vdi, že jsou na sve domaci pud, i chtji na ni byti svobodni, -^idouce, že jim k tomu Wilsonovy zasady davaji pravo. A doufame, se

i

list

—

—

že

tak svobody dosahnou.

eskd

Strdž, 6. prosince 1918,

.

39.

111

OBSAH: Pedmluva Narodni ruch lužickosrbsky v 1. 1848—49 Lužickosrbska kandidatura do išskeho snmu Vyvoj lužickosrbskeho narodniho uvdomni Lužiti Srbove za valky Sebeureni malych a nejmenšich .

Lužice

•

Lužice se hlasi!

Lužickosrbske hnuti za samostatny

stat

7

„

9

.

.

.

„

39

.

.

.

„

53

„

71

ped zapadem i ped vychodem?

Lužice a mirovy kongres

Str.

.

.

.

„

83

„

89

„

99

„

105

„

109

Od vyšly

tehož spisovafele

yto piivodni prdce a peklady:

O LUICKYCH SRBECH

A)

Lužicke obrdzky. 1890.

(F.

Svatba u Lužickych Srbu.

Riizn

listy

a peklady z

luž. srbšiiny:

Šimaek). (Nakl. vlastnim.)

1893.

o Lužici. 1894. Matice Lidu (nyni F.

Lužice a Lužiti Srbov. 1912

(J.

Rozebrano. Šimaek).

Otto).

Handrij Zejte: Yybor pisni. Sbornik svt. poesie . 37 Jakub išinsky: Yybor bdsni. Svtova knihovna 509

B)

O

YCECH SLOYANSKYCH VUBEC

vanskych

(J.

Otto).

(J.

Otto).

a peklady ze slo-

literatur:

Za Edvardem

(Nakladem v!astnim).

Jelinkem. 1897

V

udoli Resie. 1899

K

otdzce shody rusko-polsk. 1900 (Tež).

O U

slovanske vzdjemnosti v

(Tž).

dob pUomn.

1906 (Tež).

italskych Slovanu. 1906 (Tež).

Dalmatsky ostrov Rdb. 1909, II. vydani 1910 (Tež). Silvije S. Kranjcevi: Bdsn. /. Sbor. svt. poes. . 106 (J. Otto). Sawer a Maciejowski: Martin Luba. Repertoir eskych divadel 53. - F.

Šimaek.

J. A. KisielewsKi:

F.

Karikatury.

y. S.

eskych

divadel 94.

Šimaek.

W. Perzyski: Lehkomyslnd F.

Repertoir

sestra.

Rep. eskych divadel 142.

imaek. Turgenv: Asja. Ruska knihovna XXVI.

A. Michajlov: Prvni Idska. Svet.

-

J.

Otto.

knihovna 1219—20.

-

J.Otto.

E Orzeszkowa: Tr V V C)

tisku

:

tisku: S.

SPISY

Když

se

povidek. Svt. knih. 1275—77. - J. Otto. Kranjevi: Bdsnicka. proza. - B. M. Kiika. Wyspiasky: Veselka. bbornik svt. poes. - J. Otto.

5. 5.

BASNICK pipozdivd

.

(pseudonym Jan Rokyta)\ .

.

Topi. Topi. - Grosman a Svoboda. II. vydani 1905. - F. Šimaek. II. vyd. tehož roku. - F- Šimaek.

1897. - F.

Svtla a bludiky. Lilie z Tvych zahrad. 1899. Lekniny na hlubindch. 1900. Yidl jsem duši ženy. 1902. Za Kristem 1903. - Hejda a Tuek. Pouta a peruti. 1905. - F. Šimaek. Hradby padaji! 1905. - F. Šimaek. 1898. - F.

Vdlka.

-

K obrazum

E. Holarka. 1906.

Nakladem vlastnim. Prokop Rybd. Roman eske duše. - Yeršem. - 1913. - F. Topi. Balkdnsk zpevy. 1913. - Družstvo „Pokrok". - Za valky Krdlovstvi ticha a smiru. 1907. -

zkonfiskovano.

Jadransk dojmy. 1915. Zp\nik Janu Husovi. Lesni pohddka. Idylla.

Na saromstskm V

tisku:

V

tisku:

-

J.

Otto.

1915. - F.

Hovorka.

1918. - F.

Topi.

1918. -

eska

rynku.

Reformace.

Alžbta Šraminovd. Epicka basen. - Unie. Zimni pohddka. Idylla. - B. M. Khka.

:

IMdhern eskho skho

dilo yynikajcfho

malire AUG. NMEJCE, vurce opony

ms-

divadla v Plzni

NMEJCOYO ALBUH 50 obrazy v modernim ibarvoisku a nuioha vyobrazenimi v exu, s umlec. uvodem F. X. Harlasa a živoopisnym nasinem Pera Fingala, v rozmrech 35X50 cm ve vkusnych pevnych deskach za pouh^ch

s

110"- K iiiiiiiiiiiii obdržei

možno v nakladaelsvi

Karla Beni^ka v Plzni.

Objednavky pijima a pošou peliv vyizujc

NAKLADATELSTYt KARLA BENfŠKA V PLZNL

lVlejlevnjšm

eskym illusro-

vanym bellerisickym asopisem jes mesinik

»VZLET« kery pinaši pispvky nejpednjšfch našich spisovaelu, / Pedplci se ron (na 12 isel) 10 kor. 50 h.

Redakor PETR FINGAL. Vydavael KAREL BENBKO. Pinhlsky prijima .^dminisrace ^^YZLETU* v

Plzni.

r

1 Cerny, Adolf Luzicka otazka

DD

L3BCii

PLEASE

CARDS OR

DO NOT REMOYE

SLIPS

UN!VERSITY

FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY