BULVÁRNÍ MÉDIA − nízká úroveň, nehodnotný, senzacechtivý projev − označení masového sdělovacího prostředku, kde klíčovou roli hrají emoce, aktualita (jejíž význam časem klesá) − vychází 5-10násobně vyšším nákladem než seriózní média − snaha o maximální zisk − obsah je charakterizován navozováním paniky, skandalizací, personalizací, populismem, povrchností, negativismem, jednoduchostí, jasností, provádí interpretaci jevů na základě zákulisních informací (drbů) − řadíme sem především bulvární tisk (noviny, časopisy), který se zaměřuje na rychlé šíření senzačních zpráv, často neověřených, někdy i smyšlených informací − v Americe pennypress, yellowpress − New York World - v roce 1883 koupil Joseph Pulitzer- nový směr v žurnalisticepolitické zpravodajství − senzacechtivé nadpisy a grafické ilustrace pouze doplňují přesné a pravdivé informace Základní znaky bulváru -
velké titulky, obrázky, emotivní výkřiky zkrácené články zkreslování informací kresby, fotografie a informace ze soukromí krátké články jazyk není spisovný, vyskytují se i vulgarismy jednoduchá větná skladba omezený slovník přináší tajně pořízené fotografie ze soukromí veřejně známých osobností; paparazzi zájem o mediálně známe osobnosti (celebrity)
Infotainment −
information a entertainment– informace a zábava
− druh zpravodajství, které podřizuje výběr témat a jejich zpracování účelu vyvolat emoce a pobavit − vznikl v USA v 70. letech 20. století ve spojení s nástupem kabelových televizí, později si ho osvojila i ostatní média. − cílem bylo využít vlastností zábavních pořadů s velkou sledovaností ve zpravodajství, kde je původní tvorba zpráv finančně náročná − slovo (ve verzi s R, tedy infortainment) vzniklo 1974 na sněmu radiových stanic
− ke konci 70. let se začala více používat verze bez R, která do současnosti převládla. Pozitiva bulváru podle novináře a spisovatele Karla Hvížďaly 1. seznamují lidi, kteří většinou nečtou, s nejdůležitějšími politickými problémy v přiměřeně zjednodušené formě 2. přinášejí bezplatný sociálně-právní servis 3. stimulují kult úspěšnosti 4. poskytují emoční ventil - kanalizují neukojenou potřebu po krvi a sexu u některých skupin obyvatelstva (kanalizovat = označení chování, které jedinci poskytuje bezprostřední uspokojení, nebo vybití pudové energie) 5. mívají redakčně kvalitně zpracované sportovní rubriky, které někdy tvoří až polovinu rozsahu novin 6. bulvár pracuje s aktualitou a napětím, zatímco standardní média s informacemi, analýzou a kontextem. Etický kodex novinářů (vydal Syndikát novinářů ČR) Kodex obsahuje například: 1. právo občanů na včasné, pravdivé a nezkreslené informace 2. požadavky na vysokou profesionalitu v žurnalistice 3. důvěryhodnost, slušnost a serióznost zvyšují autoritu médií
Otázky a úkoly: 1. Která ustanovení Listiny základních práv a svobod nedodržuje či porušuje bulvární
tisk? 2. Vytvořte vlastní etický kodex novinářů a porovnejte se stávajícím platným (viz
Příloha - Text č. 4) 3. Pokuste se najít další negativní a pozitivní rysy bulvárního tisku. 4. Jak se v praxi projevuje infoteinment? 5. Pročtěte pozorně následující texty a porovnejte informace o seriózní a bulvární
publicistice. 6. Objasněte termín bulvarizace. 7. Kdo byl Joseph Pulitzer?
Příloha Text č.1
Média bulvární a média seriózní Petr Švec Reakce na články „Bulvarizují se Česká média?“ Š. Kotrby a „Koření do mediálního guláše je nutné, ale bez chyb“ P. Žantovského. Nejprve
ocituji pasáž z článku Š. Kotrby:
Fakt, že se veškerá česká média - a to nejen deníky - bulvarizují, diskusi nepotřebuje. Potřebuje to permanentní reflexivní analytiku a následnou nápravu. Nikdo se ale nedokázal seriózně zabývat příčinami oné tolikrát zmíněné bulvarizace. Nikdo nedokázal ani nastolit otázku, zda za bulvarizací médií nestojí hedonismem doby otupěný čtenář / divák / posluchač, který už je jalovostí "seriózního" mediálního diskurzu znechucený a potřebuje stále silnější stimuly ke svému uspokojení. Stále více "intelektuálů" v českých médiích se totiž dostává do rozporu svých individuálních ideologií s realitou. Odcizují se už sami sobě, nejen čtenářům. A namísto opravy svých ideologií se zoufale snaží opravovat názory svých čtenářů či někteří se dokonce snaží opravovat realitu. Jiní se snaží vytvářet "jinou" realitu. Snaží se školit, vychovávat... Tomu se ale říká propaganda. … konstatování Petra Žantovského "definice bulváru se těžko dobereme" či vyhýbavá odpověď Milana Šmída "pod bulvárem chápe každý něco jiného" či jeho pokus o členění bulváru na "pokleslý" a "nepokleslý". "Infotainment zjednodušuje, ale nezkresluje realitu, pokleslý bulvár je mimo realitu", konstatoval mediální pedagog Šmíd. Dále cituji pasáž z článku P. Žantovského: ...v mém pojetí je pojem bulváru přítomen nejen v drbech o celebritách na stránkách obrázkových týdeníků, ale i, a často především, v bulvárním (= neseriózním) uchopení vážného tématu, třeba politického. A tam nastupují často různé mediální kampaně, a to už je společné dílo médií tiskových a elektronických, protože tu i onde mívají různí lobbisté své lidi, kteří vyrábějí na objednávku ten politický bulvár, chcete-li. Štěpán Kotrba měl jistě pravdu, že diskuse - i následkem nejasného zadání - probíhala občas tápavě a nevyrovnaně, třeba i proto, že přestřelka mezi teoretiky (M.Šmíd) a praktiky (R.Čásenský) o tom, zda MFD je bulvární, nikdy nemůže mít žádné společné vyústění. Je to jako debata nad sklenicí, kdy jedna strana zastává do krve názor, že je poloprázdná, zatímco druhá razí tezi, že je poloplná. Kdo má pravdu? V obou citacích se můžeme dočíst částečné charakteristiky jak bulvárních tak seriózních médií. Ani jeden z jejich autorů se podle mého názoru nepokusil o ucelenější definici, která by vystihovala podstatu věci. Naopak jsem získal dojem, že P. Žantovský rozdíl mezi těmito dvěma základními druhy médií relativizuje. Zda záměrně, ví jen on sám. Dle mého názoru je třeba pro rozlišení mezi těmito dvěma druhy médií stanovit dvě zásadní kritéria, a to 1) zisk vydavatele pocházející přímo z masového zpravodajství a 2) úsilí vydavatele vytvářet nezkreslené masové zpravodajství. Rozhodující pro klasifikaci médií na
bulvární resp. seriózní je zjištění, které kritérium stálo u zrodu toho kterého z médií jako prvotní. Jestliže prvořadým důvodem jeho vzniku je vytváření zisku, pocházejícího přímo z masového zpravodajství, jedná se nepochybně o médium bulvární. Zpráva se stává pouhým prostředkem k dosažení zisku. Jestliže naopak prvořadým důvodem vzniku je úsilí nezkresleně informovat veřejnost o podstatném dění, jedná se zcela zřejmě o médium seriózní. Zisk se stává pouze prostředkem umožňujícím provozovat zpravodajství. Nejde o jeho maximalizaci. Přesto je třeba upozornit, že finančně nezávislé médium má mnohem lepší předpoklady pro úspěšné vytváření nezkresleného zpravodajství. Jakmile se vydavatel seriózního média z libovolného důvodu rozhodne nadále podřídit vše zisku, dojde k bulvarizaci, tj. k přeměně seriózního média v bulvární. Pro úplnost uvádím, že jestliže prvořadým důvodem vzniku média je vytváření zisku pocházejícího pouze zprostředkovaně (nepřímo) z masového šíření informací mezi veřejnost, případně získání politického nebo jiného vlivu, jedná se o propagandu. K tomuto tématu jsem se blíže vyjádřil v článku Média a propaganda. Je-li určujícím kritériem zisk, nutně to vede k účelově deformovaně vytvářenému zpravodajství. Bulvární média tak vytvářejí novou realitu, která nejvíce prospívá jejich ekonomickým zájmům. Každé bulvární médium se snaží zaplnit mediální díru v trhu. To znamená, že pro bulvární média je rozhodující poptávka po určitém druhu informací. Paradoxně tak může dojít k situaci, že je na trhu (bulvárních) médií nedostatek nezkreslených informací. Bulvární médium, chovající se tržně, toho využije a bude informovat nezkresleně (resp. snažit se o to). Do té doby, dokud to přináší zisk. Případný oponent by mohl namítnout, že v tomto případě definice bulváru selhává. Neměl by však pravdu. Nemůže být seriózní ten, kdo je seriózní jen tehdy, pokud se mu to vyplatí. Serióznost je dobrá pověst, která se vytváří dlouhodobě a soustavně. Co se týče seriózních médií, i u nich se může stát, že zveřejní zkreslenou informaci. Důležité však je, že v tom nesmí být nikdy záměr. Namítne-li někdo, že zjistit podle uvedených kritérií, které médium je které, je v praxi obtížné ne-li nemožné, může mít pravdu. Jak je to skutečně, ví pouze vydavatel a okruh jeho nejbližších zaměstnanců – spolupracovníků. Je to tedy především otázka jejich svědomí. I přesto jsem přesvědčen, že nelze relativizovat pojmy bulvární a seriózní a tím přispívat ke stírání rozdílů mezi nimi. Možná, že tato relativizace je právě projevem bulváru, neboť svědčí v jeho prospěch. http://webserver.blisty.cz/art/17705.html#sthash.LHX37air.dpuf
Text č.2 ROZHOVOR: Estetika médií určuje etiku sporů
Novinář a spisovatel Karel Hvížďala V české kultuře jsou stále vzpomínány "ikony" kvalitní žurnalistiky - Ferdinand Peroutka a literární kritiky - F. X. Šalda. V čem byla jejich síla, schopnost, trvalost? Já bych k těm jménům ještě připojil Karla Havlíčka Borovského, protože jím česká kvalitní žurnalistika začíná a jeho texty či principy jeho uvažování mají platnost dodnes. Třeba jeho Obrana opposice otištěná v Národních novinách 22. dubna 1849 je i dnes velice aktuální a konec konců i útok na Havlíčka ve vídeňských provládních novinách Presse, které se rozhořčovaly nad tím, že Havlíček byl dne 13. dubna 1849 porotním soudem uznán za nevinného, je pro vztah moci a médií typický. Havlíček ale nedělal nic jiného, než že hájil právo opoziční žurnalistiky vytýkat vládě, s níž nesouhlasí, chyby a soustavně ji kritizovat. V tom je síla skutečné žurnalistiky: že udržuje ve veřejném prostoru více pohledů na svět, odkrývá skrytou či odvrácenou tvář politiky, konstruuje jiné modely skutečnosti, a tím nutí občany "jinak" myslet, utvářet si vlastní názor. Pěstuje ve veřejném prostoru ius resistendi, tedy právo odporovat moci a připomíná, že veřejný prostor nikomu nepatří, že je jen prostorem pro diskurs. V tom je ten základní rozdíl mezi režimy demokratickými a autoritářskými (jejichž příkladem může být Rusko, kde oficiální poradce pana Putina pro media řekl, že Rusko se dívá na televizi jako na nástroj propagandy, a proto do ní nikdy nepustí kritiky režimu). U nás se tím, že si parlament nechává vliv nad veřejnoprávními médii, blížíme spíše ruskému a ne západnímu modelu. Jaký je dnes význam a dosah slova? Význam slova v civilizaci, která je civilizací knihy (v Bibli přece stojí, že svět byl stvořen slovem) je stále stejný a značný. Už i Egypťané měli písmo za dar bohů. To se nemůže změnit, jen se na to mohou brát menší ohledy, může se na to zapomínat, a pokud bychom na to úplně zapomněli, to by mohlo znamenat pravděpodobně i konec naší civilizace. Stali bychom se lehkou kořistí kohokoliv, kdo na své kořeny a na svou knihu nezapomene. Staří a moudří přece říkali: Jsme malý národ, a proto musíme vědět, že skutečná síla nezáleží na množství, ale na víře, která vyžaduje odvahu. Naše snadnost, s kterou se přizpůsobujeme levným trendům a s kterou opouštíme kořeny slov, ale signalizuje opak: Neodvahu, a ta je právě tím, čeho bychom se měli nejvíce obávat. Prestižní média by toto měla stále připomínat, ale protože taková média tu neexistují a politikům to nevadí, jsme více ohroženi než lidé ve staré Evropě. Ztráta odvahy signalizuje i ještě něco hlubšího, co mě děsí: Neexistenci potřeby dnešního člověka vážit si sebe sama. V tomto zjištění objevuji tíseň předků, a tím se paradoxně dotýkám svých kořenů, což mně zase dodává sílu odolávat novým lesklým pokušením. Alespoň na čas. Milena M. Marešová http://neviditelnypes.lidovky.cz/rozhovor-estetika-medii-urcuje-etiku-sporu-fzd-/p_spolecnost.asp? c=A080610_100614_p_spolecnost_wag
Text č. 3 Bulvarizace jako droga Bulvarizace je tedy přechod od diskursu psaného sdělení k diskursu sdělení audiovizuálního. Nejprve ho převzala bulvární média, po nich média seriózní, aby čelila poklesu nákladu způsobeného audiovizuálním diskursem, devalvací informace a změnou společenské situace. Obsah pojmů „seriózní" a „bulvární“ se procesem bulvarizace posouvá. III. Stanovení výchozích indikátorů bulvárnosti a serióznosti Kořeny bulvárního tisku pocházejí z masových médií, která začala vznikat ve třicátých letech devatenáctého století. Zatímco Postman tuto periodizaci přičítá výhradně rozšíření nových komunikačních způsobů o telegraf a fotografii, Jirák a Kőpplová v knize Média a společnost zmiňují řadu dalších společenských a technologických příčin, od samotného vynálezu rotačky a rozvoje železniční sítě přes rozšíření skupiny příjemců: prudký nárůst gramotnosti rozšířil čtenářskou obec, které ale nadále chyběla úroveň vzdělání, aby se spokojila s seriózním tiskem. Komunikační diskurs zde nevystupuje jako samostatná entita, ale vychází z masy atomizovaných jedinců. Cituji jejich charakteristiku masového tisku, pod kterou dnes rozumíme tisk bulvární. „Zatímco seriózní tisk se obracel na vzdělané čtenáře z vyšších společenských tříd, masový tisk byl určen čtenářům z nižších středních a nižších vrstev, více se věnoval populárním tématům a přizpůsobil jim i politické zpravodajství a analýzu politického dění. Masový tisk využíval výraznější grafickou podobu (nápadnější a graficky výraznější titulky, nové zalomení na stránkách, kratší texty), rozvíjel využití ilustrací (později i fotografií) a zaváděl některé novinky ve způsobu zpracování a prezentace zpráv.“ Výše uvedená formulace naznačuje, že užití fotografie nemohlo být při vzniku bulvárních médií primárním impulsem pro formu bulvárního tisku, protože jeho hlavním iniciačním faktorem byl vývoj společnosti. Zatímco Jirák s Kőpplovou vykládají vznik bulvárních médií a jejich podobu podle teorie masové komunikace s důrazem na sociologické a historické reálie, Postman se více blíží k McLuhanově deskripci komunikace a potažmo celospolečenského vývoje na základě převládajících médií. Na rozdíl od Torontské školy, jejímž představitelem McLuhan je, však Postman nachází vlivy médií na samotná média a nečiní mediocentrické závěry o změně společnosti, která je ve své touze po zábavě prakticky neměnná od samotného prvopočátku. Jedná se tedy spíš o metodologický individualismus než kolektivismus jako v případě výkladu médií podle strukturálních změn ve společnosti. Další charakteristiky masového tisku uvádějí Jirák s Kőpplovou jako „vysoký náklad, specifický obsah (kriminální příběhy, sex, politická témata podávaná jako zábava) a specifickou stylizaci (krátké texty, jednoduchá větná skladba, často vulgární slovník) spolu s nižší prodejní cenou.“ Dále citují Koudelku14, podle kterého prvorepublikový masový tisk, též zvaný skandální, věnoval pozornost „vyhledávání a zpracovávání senzací, tedy událostí působících rozruch, překvapení, silný podiv veřejnosti.“ Kromě senzací vyhledávají masové noviny skandály, tedy „jednání, událost či okolnosti spjaté s vážným porušením, přehlížením či znevážením hodnot, norem či mravních principů převažujících v dané době v dané společnosti.“15 Citují též Thompsona, podle kterého takové jednání musí vedle stanovených znaků budit pohoršení a diskusi u lidí, kterých se bezprostředně nedotýká. Přesahem této problematiky je tzv. skandalizace, tj. zveličení běžného jednání. Ignacio Ramonet, profesor teorie audiovizuální komunikace, ve svém díle Tyranie médií popisuje znaky bulvárního média takto: „Bulvární televize, která se zajímá spíše o lokální než o mezinárodní témata, spíše o jednotlivce než o skupiny, více o osobní osud než o kolektivní úděl a snaží se o tom, aby se s ní televizní divák identifikoval a vytváří efekt zrcadla, má velký
vliv na obsah televizních novin… klesá počet politických novinářů a roste počet těch, kteří se specializují na konzumní aféry.“ Média se dále snaží vyhovět společenskému vox populi a zprávy se tak zaměřují na stále stejné schéma: „malí jsou vždy oběťmi, systém nás drtí, jsme okrádáni, daně jsou příliš vysoké“. Jinými slovy stanovuje premisu, že bulvární média jsou ryze provinční a silně populistická. „Publiku se říká to, co si už myslí, co už ví. Nejedná se o informaci, ale o konfirmaci.“Důležitou roli v nových, bulvárních médiích, hraje podle Ramoneta i personalizace. „Zaměřit politiku na konkrétní osoby a události, uměle zkonstruované maximální personalizací politiky: strana, země, to je nějaký člověk – nejčastěji jeho hlava – nějaká tvář.“ Dopady na tisk ovšem vidí Ramonet v podobném kontextu jako Postman. Díky televizi je událost otázkou přítomnosti, bezprostředního a obrazového vidění, které se samo o sobě rovná pochopení. Důsledkem je potom prezentace násilných scén a krvavých zpráv. Proces bulvarizace vidí i v tom, jak televize určuje, co bude zprávou, a je to jedině událost, kterou lze doprovodit obrazovým materiálem. Televizní zpráva je pak závazná pro tisk. A konečně pravdivost vzniká opakováním, což tvoří spolu s populismem uzavřený kruh. Jako další znaky nových tištěných médií uvádí „systematickou praxi zapomínání, anamnézii informací, které přestanou být aktuální, neexistence analýzy, která by byla jiná, propracovanější, než ta, kterou přináší televize, což je v paradoxu se zvyšující se vzdělaností ve společnosti.“20 Při analýze bulvárních médií nacházíme další důležité prvky, které je od původně seriózního tisku odlišují. Pro česká média obecně, ale pro bulvární zejména, je typická provinčnost, která zužuje agenda setting listu na domácí témata a podává tak neúplný obraz světa. Bulvární list dále ve svém obsahu a řazení zpráv cíleně vyvolává paniku. Probouzí ve svých čtenářích obavu z budoucnosti, pocit strachu a nebezpečí a zdání náhlého negativního zvratu. Většina společenských jevů se v bulvárních médiích váže k určité osobnosti, ať už proto, aby mohly být znázorněny fotografií hlavního aktéra, nebo proto, aby vzbudily emoce prostřednictvím vcítění se do třetí osoby. Osobnost však bývá často i představitelem příběhů se šťastným koncem, které vystupují v protikladu se strašidelným vnějším světem jako nositelé pozitivních emocí. Samozřejmostí je v bulvárním tisku apel na první signální soustavu, tedy násilí a kriminalitu. V neposlední řadě poskytují velmi povrchní analýzu, která vynechává souvislosti, jež nelze srozumitelně vysvětlit prostřednictvím černobílého střetu. V neposlední řadě sklouzává bulvární tisk k populismu, tedy vychází vstříc obecně známým hodnotám a publikum v nich ujišťuje. Od populismu je pak blízko ke skandalizaci, která s sebou nese konsensus nad porušením sdílených hodnot, přičemž jak sdílené hodnoty, tak jejich porušení, jsou výsledkem hodnotového procesu, který média vytvářejí nebo v souladu se společností kopírují.
http://www.drogyinfo.cz/index.php/content/download/91527/394281/file/10_Bulvarizace_jako_droga_soutez_ePub.pdf
Text č.4
Deklarace principů novinářského chování Druhý světový kongres Mezinárodní federace novinářů, konaný v Bordeaux (Francie) ve dnech 25. – 28. dubna 1954, schválil tuto deklaraci, která byla upravena 18. světovým kongresem Mezinárodní federace novinářů, konaným v Helsingoru (Dánsko) ve dnech 2. – 6. června 1986. Tato mezinárodní deklarace se vyhlašuje jako norma profesionálního chování novinářů, kteří se věnují sbírání, předávání, rozšiřování a komentování zpráv a informací a popisování událostí. Respektování pravdy a práva veřejnosti na pravdu je první povinností novináře. Při plnění této povinnosti budou novináři vždycky hájit principy svobody při čestném sbírání a vydávání zpráv i právo na upřímný komentář a kritiku. Novinář bude přinášet zprávy pouze v souladu s fakty, jejichž původ je mu znám. Novinář nebude potlačovat základní informace ani falšovat dokumenty. Novinář bude používat pouze čestné metody pro získávání zpráv, fotografií a dokumentů. Novinář udělá vše pro to, aby upřesnil každou vydanou informaci, o které zjistí, že je škodlivě nepřesná. Novinář bude dodržovat profesionální tajemství s ohledem na zdroj informace získané důvěrně. Novinář si bude vědom nebezpečí diskriminace, kterou podpoří sdělovací prostředky, a udělá vše pro to, aby se vyhnul usnadnění takové diskriminace, která bude mít, mezi jiným, ve svém základě rasové, sexuální, sexuálně orientační, jazykové, náboženské nebo politické důvody nebo národnostní či sociální původ. Novinář bude považovat za vážný profesionální přestupek: plagiátorství, zlovolné zkreslení skutečnosti, pomluvu, urážku na cti, křivé obvinění, nepodložené obvinění, přijetí jakékoli formy úplatku s ohledem na publikování nebo potlačení zpráv a informací. Novináři hodní tohoto jména budou považovat za svou povinnost věrně dodržovat výše uvedené principy. Podle obecného zákonodárství každé země bude novinář v profesionálních záležitostech uznávat pouze jurisdikci kolegů s vyloučením jakéhokoli vměšování vlády či jiných.
METODIKA Studenti: 1.
2. 3. 4.
opatří si výtisk bulvárního tisku a snaží se vyhledat základní znaky pracují s Listinou základních práv a svobod samostatně pracují s texty v příloze vyhledávají v internetu
Učitel: 1. seznámí studenty se základní terminologií 2. stručně objasní úkoly v zadání 3. konzultuje se studenty jednotlivé úkoly 4. v závěru se studenty zobecní získané poznatky
