Budoucnost církve. prosinec Chceš být statečný nebo zbabělec? Islám a kultura mládeže

Budoucnost církve Chceš být statečný nebo zbabělec? Islám a kultura mládeže Emeritní papež Benedikt XVI. děkuje za knihu “Jste nadějí církve“ 19. konference o mládeži, Praha - Vinoř, 28. - 29. 11. 2013 Nová evangelizace Faith / Facebook / Face

5

Ročník XX.

prosinec 2013

EDITORIAL Vážení čtenáři, dostává se vám do rukou poslední číslo časopisu Budoucnost církve roku 2013. Na úvod si můžete přečíst zamyšlení otce Bohumila Koláře, o tom, jak být v dnešní době statečný a nebát se žít svoji víru. Dále nás čeká studijní článek od salesiána Vittoria Pozzo, který nám přináší vhled do náboženské praxe a kulturních zvyků mladých muslimů. Mnohé nám může být inspirací, pro naši práci s mládeží. V minulém čísle jste mohli nalézt upoutávku na knihu: Jste nadějí církve – sborník všech promluv Benedikta XVI. mládeži. V tomto čísle předkládáme osobní dopis Benedikta XVI. kardinálu Dominiku Dukovi s poděkováním a vyjádřením radosti nad tímto dílem. Také si zde můžete přečíst dopis na rozloučenou P. Erica Jacquineta, který byl ředitelem Sekce pro mládež Papežské rady pro laiky a také první dopis P. João Chagase, který nastupuje na jeho místo. Osobní úvahou nad liturgickou skupinkou se vrátíme k Celostátnímu setkání mládeže ve Žďáře nad Sázavou. Ve dnech 28. – 29. 11. 2013 se uskutečnila 19. konference o mládeži, kterou pořádala Sekce pro mládež ČBK pro pracovníky v pastoraci mládeže. Její závěry předkládáme na dalších stránkách. Přinášíme i zprávu z 2. mezinárodní konference MEKT o pastoraci mládeže v Sarajevu, které se zúčastnilo 5 delegátů z České republiky. Na závěr mi dovolte poděkovat za vaši celoroční přízeň. V případě, že máte nějaké postřehy, návrhy, připomínky nebo dotazy, piště na email: [email protected]. Doufám, že se u stránek Budoucnosti církve budeme setkávat i v příštím roce, do kterého vám za celou redakční radu přeji vše dobré a hojnost Božího požehnání. Veronika Lehrlová

BUDOUCNOST CÍRKVE, časopis pro podporu pastorace mládeže. Ročník XX., číslo 5. Vychází 5x ročně. Vydává: Asociace křesťanských sdružení mládeže, o.s. a Sekce pro mládež České biskupské konference, Thákurova 3, 160 00 Praha 6. Redakční rada: SCS. Lic. Kateřina Regendová, P. ThDr. Jan Balík, PhD., P. Mgr. Roman Kubín. Šéfredaktor: P. ThDr. Jan Balík, PhD. Redakce: Veronika Lehrlová, Zdeňka Jakešová, Marie Světničková, Anna Brabcová a Josef Čaban. Adresa: Thákurova 3, 160 00 Praha 6, tel.: 220 181 739, [email protected]. Grafika: Martin Vocet Grafika obsahu a sazba: Milan Čok Tisk: Tiskárna Kleinwächter, Frýdek-Místek Registrace MK ČR E 18746. ISSN 1803-8131. Objednávky přijímá redakce časopisu. Rozšiřuje se bezplatně.

3

OBSAH Editorial .................................................................................................................. 2 Setkání s Bohem ...................................................................................................... 3 Chceš být statečný nebo zbabělec? ............................................................................. 4 Islám a kultura mládeže ........................................................................................... 7 Emeritní papež Benedikt XVI. děkuje za knihu „Jste nadějí církve“ ............................ 19 Změna ve vedení Sekce pro mládež papežské rady pro laiky ....................................... 20 Pohled na službu během CSM ................................................................................ 22 19. konference o mládeži, Praha - Vinoř, 28. - 29. 11. 2013 ...................................... 24 Nová evangelizace - Faith / Facebook / Face .......................................................... 25 Teologická fakulta Katolické univerzity v Ružomberku ........................................... 28 Pozvánka - Den s Chiarou Luce ............................................................................ 29 Nakladatelství Paulínky ......................................................................................... 30

SETKÁNÍ S BOHEM Nový, další rok - ta neznámá mlhavá krajina, která se před námi rozkládá. Co se stane v tomto roce? Co nás čeká? Co přijde? Rozhlížíme se, a v té mlze se objevují poněkud jasnější kontury - naše úkoly. Najednou je toho nějak dost. Co všechno nás čeká! Tolik se toho po nás bude chtít! Termínově chtít. Tohle všechno musíme udělat, splnit, vykonat, dodržet, odcestovat, vyběhat, zařídit… Padá na nás únava, a to jsme ještě ani nezačali. Zcela pochopitelně - stále se po nás něco chce a bude chtít, neustále vydáváme energii, podáváme výkon, odevzdáváme své síly. Také zcela pochopitelně - vždyť všude kolem nás jsou lidé, kteří nás potřebují. Těch potřebných je tolik. Stačí se jen rozhlédnout, podívat. Třeba do zrcadla. Tam se na mě také dívá jeden potřebný. I já něco potřebuji. Lásku. Lásku, kterou přijímáme od Boha. Lásku, která proměňuje naše srdce. Lásku, která je tou energií, silou, jež nás dává do pohybu. Ona je naším motorem.

le prosíme: „Pane, dej mi více lásky. Dej, ať dokážu více milovat. Pane, pomoz mé malé schopnosti milovat, smiluj se, naplň mne svou láskou…“ Prosíme o lásku, o to potřebné něco, abychom pak… Proč se ale spokojit jen s něčím? Když nám Bůh nabízí sám sebe? Přijmout lásku, znamená přijmout Boha. Bůh je přece láska. Tak za naším voláním po lásce je touha po setkání s Bohem. Touha po setkání s Bohem - nikoli ve smyslu potkání se, kdy stojíme přátelsky vedle sebe. Je to touha po setkání - chceme být s Bohem setkáni, tak jako osnova s útkem - tvořit s ním jednu tkaninu. Chceme být s Bohem spojeni. Pak ovšem můžeme vydávat spoustu energie, protože nepochází z nás. Nespalujeme sami sebe. Můžeme vydávat spoustu lásky, protože nepochází z nás. Máme sílu a lásku na všechno, co nás v tomto roce čeká. Jen to není naše síla a láska. Mgr. Petra Přenosilová referentka DCM litoměřické diecéze

Lásku, přijatou od Boha. Lásku, o níž stáBudoucnost církve 5/2013

formace

4

CHCEŠ BÝT STATEČNÝ NEBO ZBABĚLEC? Bohumil Kolář Inspirativní text, jak být statečný ke konání dobrého a kde brát sílu k překonávání těžkostí, které na nás doléhají. Jedna z nejhorších nadávek je: „Ty jsi zbabělec! Kdo potřebuje být statečný? Nejen filmový superman, který proběhne bez zranění deštěm výstřelů, přemůže holýma rukama deset ozbrojených banditů, hravě přeskočí nepřekročitelnou propast, vyskočí živ a zdráv z úplně rozbitého auta a okamžitě naskočí do nejbližšího jiného a unikne pronásledovatelům atd. Tak je to ve filmu, na který se dá nahrát všecko možné i nemožné. Ale jak je to ve skutečnosti? V knize YOUCAT můžeme číst: „Statečný člověk se vytrvale zasazuje o poznané dobro. Dospívá až ke schopnosti obětovat případně vlastní život pro spravedlivou věc.“ Statečnost tedy potřebuje každý, kdo chce dělat něco dobrého. Vzdor všem námahám a obtížím. Kdo dělá dobro, jen když je to snadné a příjemné, velice brzy zklame druhé i sebe. Ukáže se, že je to zbabělec. Zkušenost to potvrzuje stále: Všichni, kdo se zapsali do naší paměti anebo do dějin tak, že na ně myslíme s vděčností a úctou, mnohokrát museli být stateční a vytrvalí v dobrém. Ježíš Kristus nám říká: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě“ (Mt 16,24). A cestu k pravé radosti a k věčné spáse přirovnává k úzké namáhavé cestě; zatímco pohodlná cesta vede k zavržení“ (Mt 7,13). Je to „tajemství kříBudoucnost církve 5/2013

že“, které nám osvětluje podobenstvím: „Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek“(Jan 12,24). Nikdy nám neslibuje život pohodlný. Ale slibuje život krásný, plodný, radostný a šťastný, který vede k nejšťastnější plnosti života věčného. Říká nám slovy Písma: „Utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás“ (Řím 8,18). Krásnější život než dovedeme tušit: „Co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, a nač člověk nikdy ani nepomyslil, to všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují“ (1 Kor 2,9). Je v tom Boží láska a jeho moudrost. Podobně jako moudří rodiče, kteří mají rádi své děti, jsou na ně nároční, protože chtějí, aby se děti naučily žít, aby z nich nebyli takoví budiž ničemové, které by nikdo neměl rád a kteří by se vlekli životem jako nešťastní trosečníci. Žít křesťansky tedy vyžaduje statečnost. Jak říká YOUCAT: „až ke schopnosti obětovat případně vlastní život pro spravedlivou věc“. To jsou mučedníci. Kristus to předpověděl: „Když pronásledovali mne, budou pronásledovat i vás; když zachovali mé slovo, budou zachovávat i vaše“ (Jan 15,20). Toto obojí se stále děje v církvi. Řekl také: „Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, duši zabít nemohou“ (Mt 10,28). Mučednictví doprovází církev v celých jejích dějinách. Nejen v dávné minulosti, ale i nedávno. I teď.

formace Jeden italský historik vydal knihu o mučednictví v církvi. Zjistil, že ve 20. století bylo víc mučedníků než ve všech předchozích staletích dohromady. A v 21. století to pokračuje. Posloucháte-li české vysílání Vatikánského rozhlasu, slyšíte o tom často. I v našich dějinách. Velká část nebeských patronů naší země byli mučedníci. Za nacismu i za komunismu byla církev i zde krutě pronásledována. Především kněží, řeholní sestry, aktivní laici. Mnozí byli uvězněni, někteří popraveni nebo zemřeli ve vězení. Několik z nich už je prohlášeno za blahoslavené mučedníky. Biskupové byli uvězněni nebo internováni tak, že nikdo k nim neměl přístup. Mnoho kostelů bylo zničeno. Všechny kláštery byly zrušeny, všichni řeholníci uvězněni a budovy klášterů zabaveny a proměněny ve vězení nebo vojenské objekty nebo ponechány bez údržby, takže se z nich staly téměř zříceniny. Všechny církevní školy byly zrušeny. Náboženská výchova dětí a mládeže byla znemožňována. Věřícím byl znemožňován přístup ke studiu, byli diskriminováni v zaměstnání. Ve všech sdělovacích prostředcích a ve školách byla trvale pomocí kdejakých pomluv prováděna protináboženská propaganda atd. I teď, dle statistik z posledních let, jsou nejpronásledovanější skupinou v celém světě křesťané. V řadě zemí je pronásledování násilné a krvavé. V jiných záludnějším způsobem: vnucováním protikřesťanské ideologie, šíření nemravnosti, rozbíjení rodinného života, ničení lidského života zvlášť na jeho počátku a ve velmi důležitém období před prahem věčnosti. Vnucování propagandou i zákonodárstvím, diskriminací, zvlášť v některých povoláních (ve zdravotnictví, ve školství, ve sdělovacích prostředcích, v politice, v ekonomice, v armádě…), nucení jednat proti svému svědomí a někde

5

i přísné tresty za nesouhlas s touto ideologií. Křesťanský život tedy v minulosti i v současnosti vyžaduje statečnost. Ale Pán Ježíš nás mnohokrát vybízí, abychom se nebáli. Znovu a znovu říká: „Nebojte se!“ I když jsme někde v menšině, říká nám: „Nebojte se, malé stádečko, váš Otec rozhodl, že vám dá království“ (Lk 12,32). Nebo v těžkých situacích: „Ve světě budete mít soužení; ale buďte dobré mysli, já jsem přemohl svět“ (Jan 16,33). „Já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa“ (Mt 28,20). A největší odměna čeká na věčnosti: Bůh nám říká slovy Písma: „Trpíme-li spolu s Kristem, budeme spolu s ním účastni Boží slávy““ (Řím 8,17). Písmo svaté také říká – a zkušenost to stále znovu potvrzuje - : „Těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobrému“ (Řím 8,28). Mnohokrát se projevuje zcela mimořádná Boží ochrana a pomoc těm, kdo důvěřují v Boha. Vzdor všem hrozbám a nebezpečím. Modlitba je nutná, abychom s pomocí Boží dokázali být stateční i když je to těžké. Co máme dělat, když jsme mezi lidmi docela jiných postojů k životu než křesťanských nebo lidmi propadlých nějakým neřestem? Především se snažit dívat se na ně s láskou, pochopením, jako na bratry a sestry. A s pokorou, nevyvyšovat se jako farizeové. Chovat se k nim s křesťanskou láskou, ochotou pomáhat, dělat jim radost. Oceňovat, co dobrého dělají. Být s nimi za jedno v tom dobrém - i ve všem, co není hřích. Od toho, co je hřích, se klidně a samozřejmě distancovat. Modlit se za ně. Jejich reakce: Z počátku možná údiv, neBudoucnost církve 5/2013

formace

6

důvěra. Ale brzy si nás budou vážit, budou nám důvěřovat, budou nás mít rádi. A už to je apoštolát, pro některé, začátek cesty k víře. Přinášet naději všem. Beznaděj nevěřícího: nemá žádnou jistotu, neví, co bude zítra, stálá obava z neštěstí, nemoci, smrti. I věřící člověk někdy potřebuje povzbuzení k oživení naděje. Naděje věřícího je skálopevná – Jsme v rukou milujícího, všemohoucího a nejmoudřejšího Otce. „Bůh je naše útočiště a síla. Proto se nebojíme, i kdyby se kácela země, i kdyby se hory řítily do hlubin moře“ (Žalm 46,2-3). – Tato naděje nám pomáhá ke statečnosti. Stojí za čtení encyklika blahoslaveného Jana Pavla II. o naději „Spe salvi“. Panna Maria – vzor a pomocnice statečnosti i naděje. Poslední slova encykliky „Spe salvi“:

„Ježíš uskutečnil své „království“ jinak, než by to učinili lidé. Jeho království začalo onou hodinou a nebude mít konce. A ty zůstáváš uprostřed učedníků jako jejich matka, matka naděje. Svatá Maria, Matko Boží, naše Matko, uč nás, abychom spolu s tebou věřili, doufali a milovali. Ukazuj nám cestu do jeho království. Hvězdo mořská, sviť nám a veď nás v našem putování.“ P. Bohumil Kolář studoval teologii v Římě. Roku 1952 byl ve svých 28 letech pro svou víru komunistickým režimem zatčen a odsouzen k deseti letům vězení. Po amnestii v roce 1960 pracoval dalších osm let jako dělník. Od roku 1968 působil jako farář v Roudnici nad Labem. Ve zmíněné době se setkal se spiritualitou jednoty a společenství – Hnutím fokoláre. V roce 1990 se stal spirituálem kněžského semináře v Praze a na Katolické teologické fakultě UK přednášel od roku 1990 třináct let katechetiku a pedagogiku.

Starobylá tradice římské církve vypráví o apoštolu Petrovi, že během Neronova pronásledování křesťanů utíkal z města. Na cestě potkal Ježíše, který kráčel opačným směrem než on, a proto se ho překvapeně zeptal: „Pane, kam jdeš?“ Ježíš mu odpověděl: „Jdu do Říma, aby mě znova ukřižovali.“ V tu chvíli Petr pochopil, že má Pána následovat s odvahou až do krajnosti, ale zejména pochopil, že na této cestě nebude nikdy sám. Byl s ním Ježíš, který ho miloval až k smrti na kříži. Ano, Ježíš se svým křížem kráčí po našich cestách a bere na sebe naše obavy, naše problémy, naše utrpení, i ta nejhlubší. Papež František

Budoucnost církve 5/2013

studium

7

ISLÁM A KULTURA MLÁDEŽE Vittorio Pozzo Salesiánský autor se zamýšlí nad náboženskou praxí a kulturními zvyky mladých muslimů. Zabývá se jak arabskými tak i západními zeměmi. Jeho pohledy jsou zajímavé především tím, že je vidí zevnitř a z hlediska běžného života mladých lidí. Mnohé z toho může být podnětné i pro naši službu mládeži. Všeobecně se uznává, že mladí lidé svým chováním určují tendence vývoje ve společnosti. Dnes se více než v minulosti těší určité nezávislosti, obzvlášť v oblasti zábavy a volného času. V západních zemích je tato nezávislost téměř absolutní, zatímco v muslimských zemích je většinou ovlivněna společenskými faktory souvisejícími s tradicí, která je zase ovlivněna náboženstvím. Nástup globalizovaného světa, jímž se překračují zeměpisné, politické, kulturní a náboženské hranice díky fenoménu globální a okamžité komunikace, přesto uvádí tradiční společnosti do krize. Ty reagují různým způsobem na stále naléhavější a dokonce hegemonizující působení současně dominantní kultury, jíž je liberální kultura Západu. Jestliže přijímají s nadšením technologické inovace a využívají je, i když zde chybí kulturní zázemí, z něhož vyrostly (pomysleme na spektakulární obraz, který nabízejí světu země Perského zálivu, kde moderní technické prvky stojí v protikladu k vlivům tradice, ale uvědomme si také roli, kterou hrála média v takzvaném „arabském jaru“1, jsou mnohem opatrnější, mají-li přijímat to, co tyto inovace zprostředkovávají, obzvlášť pokud to odporuje stylu života a náboženskému přesvědčení a v důsledku toho i samotné identitě lidí a národů. Reakce jsou různé a představují celou škálu situací sahající od uzavřenosti až po mírnou otevřenost, která zachovává to, co se považuje za podstat-

né a čeho se nelze zříkat. Několik metodologických předpokladů Pokud budeme vycházet z těchto předpokladů, zdá se mi zajímavé analyzovat chování mladých muslimů v arabských zemích (k nimž řadím i Turecko a Írán, které však mají svá specifika) a muslimů na Západě. Jedny i druhé pojímám jako jednotlivé osoby, ale také jako členy společensko-náboženské skupiny, která bez ohledu na hloubku vnitřního přesvědčení a na vnějškovou praxi každého jednotlivce ovlivňuje jejich rozhodování a jejich životní styl. S ohledem na definici, kterou používají mezinárodní instituce a organizace, především OSN, považuji za mladé věkovou kategorii lidí od 15 do 24 let. Již nyní upozorňuji na podstatný rozdíl mezi muslimskými společnostmi a společnostmi západních zemí. V těch prvních je islám často státním náboženstvím se silnou sociální i rodinnou vazbou, které se dědí z otce na syna, má rozhodující dopad na výchovu a na formaci myšlení a působí přímé a okamžité zařazení do islámské komunity, která se vyznačuje přesně stanoveným rámcem hodnot a chování. V západní společnosti naopak tyto charakteristiky naprosto chybí, s výjimkou rodinného rámce (ale i ten je vystaven útokům odlišného někdy nepřátelského prostředí). Z toho vyplývá, že osvojení si Budoucnost církve 5/2013

studium

8

charakteristických rysů „dobrého“ muslima je často ohroženo. Rovněž poukazuji na výrazný rozdíl v dokumentaci týkající se zkoumaného tématu. Zatímco pro muslimské země je materiálů poměrně málo a kromě nutné znalosti místního jazyka je zde nutno vynakládat velké úsilí, abychom našli spolehlivé publikace, průzkumy a statistiky, naopak pro západní země je v hlavních jazycích dokumentace hojná. Veřejné instituce, vysoké školy, badatelé, časopisy, noviny a internetové stránky bohatě informují o této problematice a své studie a statistiky pravidelně aktualizují. Náboženská a kulturní praxe Z důvodu systematičtějšího pokračování se pokusím stručně a souhrnně odpovědět na některé otázky týkající se dvou složek života mladých muslimů, o kterých chci pojednat: o jejich náboženské praxi a jejich kulturních praktikách – to jsou dva základní prvky kultury mládeže. Jaký vztah mají mladí lidé ke svému náboženství? Nakolik je pro ně důležité v jejich každodenním životě? Praktikují jej vytrvale nebo jen trochu či vůbec ne? Hraje roli jejich náboženská příslušnost ve výběru přátel? Jak se dívají na nemuslimy? Jak se oblékají? S kým se stýkají a jaká prostředí navštěvují? Co čtou? Jakou hudbu poslouchají? Jaký vliv na ně mají média? A další. Jde o nezbytné otázky pro to, abychom si udělali aspoň obecnou představu o mladých muslimech, které potkáváme v různých zemích a s nimiž jsme ve styku při své činnosti nebo jinde. Mladí muslimové a náboženská praxe Situace v arabských zemích Všeobecně se uznává, že v arabských zemích náboženská praxe mladých muslimů stále roste, i když nikoli rovnoměrně. Ve srovnání se situací před několika desetiletími Budoucnost církve 5/2013

je tento fenomén přímo spjatý s chováním společností, v nichž se nacházejí a které se vyznačují velkolepým návratem k tradičním hodnotám a k postojům spojeným přímo s náboženstvím. Mezi vnější nejvíce zjevné znaky patří: rostoucí počet velkých i malých mešit ve všech městských čtvrtích, ale také na venkově; mešity se zaplňují v pátek, v měsíci ramadanu a při slavnostech s velkou účastí mládeže; sociální důležitost ramadanu a s tím související vliv na rytmus života rodiny, jednotlivce i komunity; šířící se používání islámského závoje v jeho různých formách, což se již stalo všeobecnou praxí (naopak muži mimo Arabský poloostrov stále více používají západní oděvy, i když s menšími variantami); růst počtu náboženských knihkupectví ve městech s knihami určenými zvláště mládeži; stále početnější internetové stránky, které představují celou škálu „pluralitního“ islámu a z nichž některé jsou interaktivní, úmyslně vytvořené pro formaci a vedení mladých lidí… Jako vychovatelé se můžeme ptát, v jaké míře tyto vnější znaky, které samy o sobě přenášejí islámské hodnoty a následně určují chování, přesahují svoji vnějškovost a působí do hloubky na formaci mladých a na jejich náboženské a morální chování. Chovají se tímto způsobem pod tíhou tradice a prostředí anebo z přesvědčení? Dělají to tak proto, že rodiče anebo i další výchovné instituce je prostě naučili, že je třeba „chovat se takhle“, anebo proto, že je naučili, „proč je třeba se chovat takhle“, a tedy je vede a orientuje jejich svědomí a připravují se na to, že v dospělosti předají svým dětem tuto „amânu“ (úlohu), kterou sami dostali? Pokud islám znamená „podřízení se Bohu“, pak toto je pro muslima klíčem dobrého chování a věčné spásy. Ostatně jeden hadith (Prorokův výrok) říká: „Víra není něčím, co předstíráme,

studium že to máme. Je dobrý úmysl, který má člověk v srdci a projevuje se v dobrém chování“. Domnívám se, že pokud se opíráme o tyto duchovní skutečnosti (podřízení se Bohu a význam morálního vědomí), můžeme získat široký prostor pro činnost a určité body, na něž se můžeme odvolávat, aniž bychom se stávali učiteli muslimské víry. Pokusme se tedy krátce rozebrat každý aspekt. Jestliže se rostoucí náboženská praxe v arabských zemích týká širokého spektra mladých především z lidových vrstev, nelze opomenout některé praktikující příležitostně nebo nepraktikující vůbec, které je možné najít zvláště mezi vysokoškolskými studenty a ve vyšších sociálních vrstvách, jež jsou bližší západnímu světu, a tudíž jsou více laické. Proti okázalé praxi ze strany praktikujících na druhé straně občas stojí zdrženlivost nepraktikujících i z toho důvodu, aby se na ně neukazovalo prstem. Kromě toho z evidentních důvodů zachování si soukromí a cudnosti existuje obrovský rozdíl ve veřejné praxi (tj. návštěva mešity nebo modlitebního sálu) mezi muži a u žen, zatímco se zdá, že praxe každodenní domácí modlitby „mezi čtyřmi stěnami“ převažuje u dívek. Co se týče nošení závoje, je zjevné, že v arabských zemích, kde je dnes jeho nošení všeobecné, nemá žádný okázalý a tím méně provokativní význam (jak by tomu mohlo být v západních zemích). V liberálnějších prostředích, hlavně ve městech (v Libanonu, Tunisku, Turecku, ale čím dále méně), je jeho nepřítomnost dosud přijímána s klidem a nezpůsobuje žádnou reakci, na rozdíl od toho, co se děje v konzervativnějších zemích a prostředích. Naopak jiné více permisivní formy ženského oděvu zůstávají výjimkami. Když se podíváme na důležitost, jakou

9

mladí muslimové přikládají náboženství nebo jeho vlivu na jejich každodenní život, tj. na jejich rozhodování a na životní styl, nacházíme velkou rozmanitost situací. Avšak nejvýznamnější skutečností v mnoha případech je to, že kromě základních praktik jako je veřejná modlitba a půst, není islám jediným styčným bodem. Cítí se muslimy, ale zároveň i mladými, a tudíž čerpají podněty ze všeho, co v dnešním globalizovaném světě může zajímat mladé lidi, bez ohledu na jejich náboženskou příslušnost, i když prostředí stále sehrává základní roli. Důležitost prostředí Uvádím příznačný příklad ze země, kde žiji – z Libanonu, což je multikulturní a rozmanitá země. Jak je známo, jižní části hlavního města Beirutu jsou tradičně baštou Hizballáhu, strohého šíitského útvaru, který je náboženský, politický a vojenský, přísně uspořádaný, což platí zvlášť pro mladé. Nedávný průzkum ukazuje, že navzdory okolnímu prostředí, přísné kontrole a vyvíjenému tlaku vyrůstá generace mladých lidí (narozených po roce 1980) „více či méně“ zbožných. Jsou to vzdělaní mladí, plní očekávání a zběhlí v používání různých médií. I když náboženské krédo je pro většinu z nich jistě důležité a mnozí si osvojili zbožný styl života, vymezují tento styl jinak než předchozí generace. Znovu diskutují a nově definují konkrétní detaily této praxe. Jakožto praktikující očekávají, že prostředí a chování lidí bude v souladu s určitými morálními standardy, ale oni sami mají tendenci dívat se na tyto standardy s větší flexibilitou oproti předchozím generacím a v případě potřeby se odvolávají na různé morální autority. Flexibilita v hodnocení a v důsledku toho i v chování je tedy to, čím se vyznačují tito mladí lidé „více či méně“ zbožní, kteří se netají svou touhou nově definovat rámec svého chování, byť v rámci hranic, které isBudoucnost církve 5/2013

studium

10

lám umožňuje, to znamená při zachování přesného a základního rozlišení mezi halâl (dovoleným) a harâm (nedovoleným). Novost spočívá v kladení důrazu na osobní odpovědnost, která posouvá dopředu hranice morálního chování a tak rozšiřuje diskurz i na jiné aspekty života. Dochází tak k diskusi, dokonce ke skutečnému novému vymezování některých morálních pravidel, při němž je ponecháván větší prostor pro osobní interpretaci a rozlišují se společensky a dobově vázané hodnoty, které se vyvíjejí a mění, od hodnot spojených s náboženským zákonem. Identifikovat se s Hizballáhem a podporovat ho jako politickou stranu tedy neznamená nutně se ztotožnit i s jeho interpretací zbožnosti a morálky a tím méně cítit jako potřebnou „policii dobrých mravů“, která má bdít a zasahovat i v soukromí, jak se to stává v Íránu a v Saudské Arábii.2 Tento příklad se jeví jako příznačný a výmluvný. Jestliže k něčemu takovému dochází ve zvláště přísném prostředí (i když v šíitském světě a v súfíském proudu se ijtihâd3 vždy praktikovalo více než ve světě sunnitském), tím spíše se lze oprávněně domnívat, že se to děje také v jiných prostředích. Kromě odkazů na náboženství, na tradici, na přijatou výchovu a na různé referenční autority je možné rovněž pozorovat tendence k většímu zdůraznění hodnoty a role jednotlivce a jeho samostatnosti. I když bereme v úvahu různé vlivy, kterým může jednotlivec podléhat, bezpochyby je to značný krok dopředu spojený především s kulturní úrovní, což je plod modernity, jenž roste a proniká i do nejkonzervativnějších prostředí. Stojí za zmínku také skutečnost, že náboženská praxe v některých zemích není prosta politických zabarvení odporu k mocenským režimům. Proto úřady kontrolují nejen obsah toho, co se v mešitách káže a vyučuje, ale Budoucnost církve 5/2013

i samotné lidi, kteří se zúčastňují, obzvlášť mladé, ze strachu, aby se tato místa kultu neproměnila na místa, odkud vycházejí demonstrace, spiknutí a povstání v souladu s tradicí, v dějinách islámu dobře zakořeněnou. (islámské povstání v Íránu a nedávné již zmíněné „arabské jaro“ to dosvědčují). Situace v západních zemích Předesílám, že v Evropě je islám zdomácnělý po několik století pouze na Balkánském poloostrově, zatímco do všech ostatních zemí, včetně Ameriky, byl importován. V západních zemích je tedy islám extrémně heterogenní kvůli různorodosti jeho vyznavačů, kteří mají rozličné jazyky a kultury: Arabové z různých zemí, Turci, Íránci, Pákistánci, Afričané ze subsaharských zemí, Malijci, Indonésané… Jsou to emigranti, kteří se sem přestěhovali před několika generacemi nebo nedávno, studenti, obchodníci, turisté… Balkánský islám byl islámem mírným, liberálním, neusilujícím o proselytismus, který přežil všechno, i 50 let komunismu, a který mohl poskytovat vzor mírového soužití pro muslimy i v ostatních zemích Evropy. Byl však otřesen válkami z devadesátých let. Během nich se vlivem počátečního nezájmu Západu přivalila mohutná vlna saudské vojenské a ekonomické pomoci doprovázená horlivými kazateli, kteří proměnili povahu tohoto islámu a rozšířili radikalismus zvlášť mezi mladými lidmi bez vzdělání a bez práce. Na Západě se naopak postupně podle jednotlivých zemí přechází od islámu, který zpočátku praktikovaly různé skupiny podle svého původního vzoru, na smíšenější islám a někdy – z popudu vlád – na islám, který začíná nabývat národní zabarvení. Mladí muslimové pochopitelně tuto různorodou situaci pociťují a mají tedy různou sociální a kulturní úroveň, ale také různou úroveň náboženské praxe. Přestože každá země má svá vlastní specifika, je možné zjistit podobnosti a odvodit společné směry. V každém případě

studium je náboženství důležité pro vytváření identity, někdy také pro vymezení hranic pro přátelství a solidaritu. Staré a nové představy Země západní Evropy rozděluji do dvou kategorií: země, kde imigrace proběhla dávno (Francie, Belgie, Spojené Království, Německo…) a kde je muslimská komunita konsolidovanější a organizovanější, a země s pozdější imigrací (Itálie, Španělsko…), kde ještě stabilita chybí a organizace je na počátku. Ankety a průzkumy odhalují, že v zemích starší imigrace spolu s oslabením pocitu vykořenění, (obzvláště ve Francii, kde se nachází nejpočetnější a nejstarší západní muslimské společenství), ale hlavně díky vlně náboženského nadšení spojeného se sebeuvědoměním, jež po několik desetiletí zasahuje islámský svět jako celek, lze pozorovat návrat k náboženské praxi, která možná přesahuje 20-25 % a která se týká také mládeže. To je v naprostém protikladu k tomu, co se děje v křesťanském a katolickém prostředí, kde se náboženská praxe obzvláště u mladých lidí stále snižuje. Nejvýznačnějším znakem není ani tak docházka do mešity nebo do modlitebního sálu, ač i to je velice důležité především u mužů, ale spíše dodržování ramadanu, které rozhodně roste4. V konsolidovanějších společenstvích, která mají tudíž i větší příjmy, roste rok od roku praxe poutí do Mekky, i když je vyhrazena hlavně dospělým. Mezi nejvíce praktikujícími skupinami jsou subsaharští Afričané ve Francii a Pákistánci ve Spojeném Království. Následují Maročané, Turci, Egypťané, Alžířané, Tunisané… Praxe jak u dospělých, tak i u mladých je spojena především s původními tradicemi každé země a s jejich právními školami, na něž se odvolávají5, s bratrstvy (tarîqah), která zajímají zvláště lidové vrstvy, ale také s nový-

11

mi vlnami, které vymezují různé nové typologie praktikujících6. Nesmíme opomenout ani súfismus, který, kromě bratrstev, se týká obzvláště muslimských elit a nových konvertitů, ale mladých lidí v menší míře. Rysy náboženské praxe Pokud bychom chtěli třídit náboženskou praxi do jednotlivých kategorií, mohli bychom mluvit o: - velmi angažovaných (integralistech či saláfistech): pro ně je islám – většinou v přísném pojetí – ústředním rysem jejich života; - mírně angažovaných: cítí se být muslimy, i když islám nepředstavuje ústřední součást jejich identity a jejich života; - nepraktikujících nebo lhostejných: pro ně je islám pouze součástí jejich rodinné a kulturní identity. Konkrétně, když se díváme na mladé lidi, platí: - Co se týče rituální modlitby salât, veřejné nebo provozované v soukromí, jsou takoví, kteří se nemodlí nikdy, až po ty, kteří se modlí jednou týdně (páteční modlitba) nebo častěji, a někteří, kteří se modlí jen příležitostně. - Co se týče jiných praktik, pouze menšina nosí nějaký viditelný znak příslušnosti (přívěšek s náboženskými symboly). Také hijab (islámský závoj) není pravidlem, zvláště mezi přistěhovalými dívkami v druhé či třetí generaci. - Není časté ani členství mladých muslimů v náboženských skupinách či společenstvích. - Jejich konkrétní praktiky nejsou nutně přímým odrazem důležitosti, kterou přikládají náboženskému rozměru v každodenním životě, jenž je vyšší (jak už jsem podotkl) oproti jejich křesťanským vrstevníkům. Považují ho za důležitý pro jídlo, velmi důležitý pro smysl života a výchovu dětí a za méně Budoucnost církve 5/2013

12

důležitý pro oblečení. Existuje tedy stupnice hodnot. Dokonce co se týká výchovy jejich budoucích dětí, nemálo z nich plánuje, že se s nimi začne modlit, až k tomu nastane vhodný čas, což je postoj mezi mladými křesťany už velice vzácný. - Také při výběru přátel je často náboženský faktor rozhodující: jsou případy, kdy více než polovina přátel je stejného náboženství a převládají lidé téže národnosti či původního etnika. Tato tendence jasně svědčí o touze po stejnorodosti, kde se lidé cítí dobře. - Nakonec nesmíme podceňovat ani vliv, který mohou mít na chování mladých muslimů lokální podmínky (nábožensko-historický kontext, typ zbožnosti či laickosti, prostředí, kde bylo křesťanství odstraněno anebo kde převládá laicismus); jsou tím ovlivněni v souladu s osmotickým efektem. - V případech, kdy mladí lidé přejímají radikální postoje (silný a militantní islám), lze hovořit o formě pubertální vzpoury aplikované na náboženskou sféru, která je pravým opakem postoje západních mladých vyzývavě se prohlašujících za agnostiky či ateisty. Oblast přesvědčení Důležitější než vnější chování jsou vnitřní přesvědčení, která utvářejí ducha těchto mladých lidí. Navzdory tomu, co jsem řekl, někteří muslimští předáci jsou znepokojeni propastí, kterou pozorují mezi islámem a mladými muslimy žijícími na Západě, a ptají se, jakou roli ještě mají rodiče ve výchově svých dětí. Konstatují, že je oslabeno předávání typických rysů dobrého muslima a dokonce vidí schizofrenii v chování. Jeden francouzský imám vysvětluje tento fenomén takto: „Muslim, který se narodil v muslimské rodině, je muslimem. Náboženská praxe, jako např. pět každodenních modliteb, pak již není ničím jiným než automatismem, Budoucnost církve 5/2013

studium přestože je druhým pilířem muslimské víry. Myšlení mnoha mladých lidí je zmateno proto, že často míchají duchovní příslušnost s etnickou. V řeči těch mladých je mnoho psychologických a sociologických aspektů a málo z islámu“7. Vícero sociologů naznačuje vysvětlení právě v kontextu, v němž žijí muslimové na Západě: je to prostředí laické, liberální a často naprosto svobodné a permisivní, které je v protikladu s rodinným a tradičním, konzervativním a kolektivním islámským prostředím. Z toho vyplývá ztráta záchytných bodů, což se občas (anebo možná i často) v chování projevuje rozdílností mezi tím, co společnost dovoluje, a tím, co náboženství zakazuje. Z tohoto hlediska situace mladých muslimů není příliš odlišná od situace mladých křesťanů, kteří se chtějí chovat podle svého náboženského a morálního přesvědčení. Na právní rovině, čili na vnějším fóru, „muslim, rezident či občan, musí sám sebe považovat za toho, kdo je pod vlivem morální a sociální smlouvy se zemí, v níž pobývá“ a je proto povinen řídit se jejími zákony (podle Tareqa Ramadana, ale ne všichni takto smýšlejí8). Problém zůstává na úrovni vnitřního fóra, tj. morálního svědomí. Jak neztratit hodnoty zprostředkované islámem jakožto „podřízení se Bohu“ a jak zůstávat v souladu s nimi9? Muslimští náboženští předáci radí mít na paměti, že „podřízenost Bohu“ je klíčem dobrého chování a věčné spásy. Když člověk vědomě přijímá tento princip, kontroluje sám sebe, svým souvěrcům dává dobrý příklad a přivádí je zpět na správnou cestu, pokud by z ní sešli. Kdyby se tato rada měla aplikovat na mladé lidi, konkretizovala by se tím, že se mají

studium znovu učit svému náboženství návratem k prameni, tj. k „podřízenosti Bohu“. Tak by se zacelilo rozdělení, které je mezi praxí islámských obřadů a reálným životem, jenž je často od náboženské a morální důslednosti dost vzdálený. To platí také pro rodinné zodpovědnosti, které mladí lidé budou muset převzít ve výchově, poté co se stanou otci a matkami, když budou muset dětem předávat amânu, čili ten úkol, který přijali oni sami. Mladí muslimové a kulturní praktiky Jestliže islám není pro všechny mladé lidi jediným záchytným bodem na náboženské a morální úrovni, tím spíše tomu tak není na úrovni kulturní, což je mnohem zjevnější v západních zemích, kde převažující kultura a prostředí pochopitelně nejsou proniknuty islámskými hodnotami, a proto kontaminace je zde očividnější. Uvedu výčet hlavních kulturních praktik, které mladí muslimové konají v arabském a středovýchodním i v západním světě. Ukážu tím, jak tyto praktiky ovlivňují jejich aktuální i budoucí identitu. V tomto smyslu se řadí po bok náboženských praktik, avšak mají samozřejmě jinou hodnotu. Přestože v arabsko-islámském světě má sociální břímě islámu potlačující a brzdící funkci, v západních zemích, od tohoto břemena oproštěných, vykonávání těchto praktik stále více zatlačuje náboženskou sféru do soukromí (islám více individualistický než kolektivní), i když určité rozdíly zůstávají a rozšiřuje se podobnost s nemuslimskými vrstevníky. S některými nuancemi mají tito mladí lidé v obou případech pocit, že žijí ve dvou světech, a je pro ně těžké dosáhnout správnou rovnováhu mezi všemi aspekty jejich života. Všichni uznávají, že média hrála a stále hrají důležitou roli jak v jejich vnímání islámu, tak i v pohledu na západní svět. Ni-

13

koli náhodou datum 11. září 2001 (útok na „dvojčata“ v New Yorku) zůstává pro všechny významné a občas je rozhodující při náboženských a kulturních volbách: jeho vnímání sahá od nadšení až po zahanbení a odsouzení, z čehož vyplývají praktické důsledky. Situace v arabských zemích „Arabské jaro“ světu ukázalo, že různá povstání, která vyvolali a vedli mladí lidé, i když později v některých zemích se jich chopila islámská hnutí, se odehrála bez jakékoli reference na islám10. Jako v Evropě nebo jinde na Západě se tito mladí dali do pohybu, kladli si otázky, cítili potřebu shromáždit se na ulicích a na náměstích či na síti, v internetovém a blogérském světě. Stanovili si velmi přesné cíle: svobodu a důstojnost, chléb a práci a neměli přitom politické ambice či ideologické hypotézy. Jde o mladé lidi, z nichž stále více má vysokoškolský diplom, kteří jsou si vědomi svých schopností i svých práv a bojují za podstatné a základní hodnoty. Pozorní pozorovatelé pochopili ohromnou důležitost toho, co se dělo: byla to touha po osvobození historického či dokonce antropologického rázu, něco absolutně nového v arabsko-islámském kulturním prostoru, obdoba pádu Berlínské zdi. Byla to poslední šance islámu, aby se přizpůsobil modernímu světu a hodnotám demokracie, aniž by se vzdal vlastní identity, i když Alláh, na rozdíl od demografie, výchovy a úrovně vzdělání neměl, v těchto povstáních žádnou úlohu.11 Hnutí takové šíře nelze vysvětlit, aniž bychom neuznali, že tito mladí jsou, stejně jako všichni ostatní mladí lidé svobodného světa, dětmi své doby; jsou včlenění do globalizovaného světa a trpí jeho důsledky, ať už kladně či negativně, ale i tak zůstávají a chtějí zůstat muslimy. To, co se stalo, je plodem aplikace a asimilace kulturních Budoucnost církve 5/2013

studium

14

praktik, které nevznikly nutně v islámském prostředí a které islám překračují, protože jsou od něj nezávislé. Spolu s islámem – ale dynamičtějším způsobem, poněvadž jsou odpoutány od přísných schémat jeho nauky – jsou tyto praktiky zároveň výrazem identity mladých lidí a jejím konstitutivním prvkem. Měli by s nimi počítat všichni, kdo mají něco dočinění s mladými, jejichž životní styl prochází hlubokou proměnou. Předesílám několik důležitých bodů: - Tito mladí muslimští Arabové mluví stejným jazykem, ale pocházejí z prostředí sociálně a kulturně rozličných, a prožívají konflikty moderní doby s jejich sociálními, psychologickými a také ekonomickými důsledky. - Rodina, škola, náboženská instituce i jiné sociální útvary současně či jeden po druhém přispívaly k vytváření kulturní identity jednotlivce. Dnes už tomu tak není, ale základní roli mají naopak spolužáci (napodobit jeden druhého). - Jsou vystaveni stejným vlivům globální komunikace a komunikují mezi sebou velmi snadno. Občas používají vlastní jazykový kód, a proto jsou téměř povinni se v kulturních praktikách navzájem podobat a překračují hranice náboženství, pokud jsou tyto praktiky od něho odpojeny. Vyhledávají komunikaci, zábavu, začlenění se do společnosti a také často uznání a práva, která jsou jim jinde odepírána (jde o autoritářské režimy, velice uzavřená prostředí, atd.). - Mimo přísná a kontrolovaná prostředí, jako např. v Saudské Arábii, mladí lidé také bez problémů překračují hranice mezi pohlavími. - Nejsou nutně pasivním publikem. Někteří mají schopnost volby, jiní přechází od jednoho modelu ke druhému, aby svou kulBudoucnost církve 5/2013

turní identitu definovali nově. - Díky jejich značnému počtu jsou předmětem pozornosti politických stran, asociací občanské společnosti (tam, kde existují) a reklamy; ta obzvlášť má tendenci standardizovat vzory. - Jejich kulturní praktiky závisí na jejich kulturní úrovni – čím je jejich kulturní úroveň nižší, tím více jsou tradicionalističtí a přizpůsobiví, zatímco čím je jejich kulturní úroveň vyšší, tím jsou kreativnější a více emancipovaní: přijímají, spotřebovávají, osvojují si, ale také vytvářejí nové výrazové formy… Několik kulturních praktik Uvádím několik z těchto nových a inovačních praktik: - ústup ideologie a větší konkrétnost; - nadvláda medií (kultury obrazu a zvuku) a větší přístup k informacím, ale současně ústup od čtení, které se omezuje na nutnost (studium) nebo na zvláštní zájmy; - stálý růst počtu lidí, kteří umějí používat internet a jiné komunikační techniky; - převládají praktiky, které směřují k zábavě a k ulehčení práce i mentální a fyzické námahy; - přijetí a produkce různých hudebních výrazů (prolínání nebo překonání tradičních modelů a rytmů moderními; videoklipy, atd.), které mají vyjádřit jejich nové cítění i jejich svět a které je oddělují od jejich rodičů a prostředí12; - značný rozvoj divadelního vyjádření, při němž zážitky mladých převládají nad politickým obsahem, který dominoval před několika desítkami let; - používání humoru a satyry (karikatury, blogy, atd.) jako formy společenské, politické a kulturní kritiky;

studium - prolínání vlastních zážitků s vlasteneckým cítěním (palestinští uprchlíci v arabských zemích, přestože už jsou z třetí generace). Z tohoto jednoduchého výčtu je zjevné, jak málo tradičního se nachází v praktikách, které jsou pod silným moderním vlivem a jsou západního původu. Situace v západních zemích Všechny tyto praktiky a ještě i jiné jsou zde nutně posilovány, protože se vyjadřují ve svém přirozeném prostředí, bez omezení či jakékoli cenzury. Často směřují k hledání kulturní identity, která má zachovat některá jejich specifika a má tudíž odlišit tyto mladé lidi, ale má jim rovněž pomoci, aby čelili světu, který je mnohdy vůči islámu a muslimům nepřátelský (především po 11. září 2001) a aby s ním byli v interakci i navzdory nepřátelství. Ale ne všichni jsou na to připraveni a ne všichni to zvládnou, přestože vnímají, že je těžké žít v takové situaci, která, sice ne všude, ale tam, kde je přítomna, jim dává pociťovat svou tíhu. Pro ty nejschopnější existuje možnost stát se plně „dvou-kulturními“, ale pro mnoho jiných je nebezpečí, že budou kulturně vyřazeni a stanou se tak občany druhé třídy s problémy s tím spojenými: obtížemi, nevraživostí, která se může snadno přeměňovat na uzavřenost do sebe nebo do svého společenství, nenávistí, nepřátelstvím, úchylkami, až po násilí. Toto nebezpečí se týká především mladých lidí bez výchovy či s nedostačující výchovou a lidí bez práce, protože jsou naprosto nepřipraveni této situaci čelit. Postupné oddělení od kořenů Pro všechny mladé lidi, kteří imigrovali nedávno, i těch, co patří už k druhé či další generaci přistěhovalců, odpoutanost od jejich kulturních kořenů neodvratně roste s časem,

15

i když dočasný návrat do země jejich původu, který dnes je častější než dříve, jim dává možnost znovu si osvojit tamní praktiky, od nichž se vzdálili. Po návratu do svého obvyklého bydliště a pracoviště, čili do západní země, je však většinou odkládají. To znamená, že mladí nově čelí mnoha problémům spojených s moderním světem, obzvlášť je to přijetí kulturních praktik země, kam se přestěhovali. To hluboce ovlivňuje vývoj osobnosti těchto mladých lidí, pro které být muslimy už není neslučitelné s přijetím chování a životního stylu kulturně nezávislého na islámu. To platí právě proto, že jsou začleněni do odlišného světa, jehož záporné prvky poznávají (permisivismus, konzumerismus, laicismus, atd.), ale také vidí četné klady (svobodu, lidská a sociální práva, demokracii, kulturní a technologický pokrok, blahobyt, atd.), se kterými neměli žádné zkušenosti. Zachycují totiž pozitivní stránky toho, že jsou současně muslimové i Evropané či Američané: muslimové z důvodu jejich víry a následně Evropané či Američané z důvodu kultury a občanství. Kultura a občanství přinášejí specifické hodnoty, na něž mohou být i pyšní, a nové výrazové formy, které lze přijímat bez komplexů. Mohou rovněž doufat, že budou mít spravedlivější podíl i na ekonomických výhodách této společnosti, která je přijala a jejíž součástí už se cítí být. Nový obraz muslima Přestože ne všichni muslimové na Západě takto smýšlejí, pro ty, kteří považují za nezbytné žít v interakci s prostředím, do něhož jsou „ponořeni“, směřuje objev a následné rostoucí uplatňování těchto kulturních praktik, jež bývají často spojeny s ústupem od znalosti jejich mateřského jazyka a jejich původní kultury, k vytváření nového obrazu západního muslima. Pro tento obraz se ostatBudoucnost církve 5/2013

16

ně angažují různé vlády, obzvlášť po ohromujícím selhaní multikulturní alternativy (ve Velké Británii, Německu, Holandsku, Belgii… zatímco Francie, v linii svého rigidního republikánského laicismu, tradičně zvolila integraci). Tito mladí lidé mají své talenty, svou energii a své myšlenky, které v konfrontaci s okolní kulturou a jí živené mohou přinášet výborné výsledky. Jinak nelze vysvětlit, jak to že v předchozích generacích mnozí z nich, i když stále zůstávali pouze elitou, vynikli v různých odvětvích a pozitivně přispěli ke kultuře země, která je přijala (obzvlášť Francie a Velké Britanie). Stali se rádci a učiteli nových generací, i když se jim bohužel ne vždy naslouchalo. Tím chci ukázat, že neexistuje něco, co by bylo nesdělitelné, nepropustné a radikálně resistentní vůči přijetí nových kulturních modelů a jejich integraci s již existujícími. Je však třeba, aby byly vhodně vybírány a pěstovány tak, aby se nestaly banálními. Toho se obvykle dosahuje výchovou a vzděláním. Bohužel však valná většina mladých muslimů na Západě přijímá nové kulturní praktiky a modely v každodenním životě mimo výchovný rámec, tím, že je napodobuje, můžeme dokonce říct „přímo na ulici“. Často to má přesný účel, to jest, aby byli přijati společností, v níž žijí, zvláště pak svými západními vrstevníky. V takovém případě jde o jasně zištnou a oportunistickou motivaci, alespoň na počátku: „Přizpůsobuji se, abych mohl přežít“. Čas pak ukáže další – buď se to zlepší anebo třeba i zhorší; existují obě varianty. Závěr Tváří v tvář tomuto přehledu, který je nutně souhrnný a omezený, avšak dostačuje, abychom si mohli vytvořit představu o situaci ve dvou zkoumaných prostředích – v arabsko-středovýchodním a v západním Budoucnost církve 5/2013

studium – je na nás, abychom převzali svou zodpovědnost jakožto vychovatelé. Obvyklá prostředí, kde můžeme potkat tyto mladé muslimy, jsou škola a oratoř, která je napojena buď na farnosti, nebo na nějaký náboženský institut. Nabízím tedy několik souhrnných a konkrétních rad, platných především pro západní prostředí, jak podporovat kontakt s nimi a vycházet jím vstříc s postojem otevřenosti a dialogu. Škola: je otevřena všem. Se svými prostory (třídami, nádvořím, tělocvičnou, atd.) je přednostním místem pro setkání a integraci; ale tyto dva aspekty se nerodí samy od sebe: může je podporovat pouze otevřený a ohleduplný dialog a uskutečňování vhodných iniciativ. Mezi ně patří způsob přijetí mladých, zájem o jejich potřeby či nesnáze při učení (např. problém s jazykem), pomoc, aby se neuzavírali mezi sebou, podněcování jejich účasti na různých nepovinných či mimoškolských kulturních a rekreačních aktivitách (sport, výlety, atd.), kde se díky společnému zájmu a bezprostředním kontaktu snadněji odstraňují bariéry. Proto je třeba velice podporovat jakýkoliv stimul umožňující vzájemné poznání a přátelství mezi žáky. Zvláštní pozornost si zasluhují hodiny náboženské výuky, kde muslimský žák může příležitostně představit křesťanským spolužákům své náboženství, ale bez velkých iluzí o jeho znalostech v tomto oboru. Popřípadě je možné, aby křesťan představil své náboženství muslimským žákům, ale zde je nutné vyhýbat se sebemenšímu náznaku proselytismu. Také hlavní křesťanské svátky (Vánoce a Velikonoce) se mohou stát příležitostí pro hlubší vzájemné poznání. Je však třeba mít na mysli osobu a roli Ježíše v islámu (obyčejný člověk, velký prorok a divotvůrce, Mesiáš, ale ne ukřižovaný Spasitel, který pro nás

studium

17

umřel a vstal z mrtvých …).

moudrosti, rozvážnosti a zkušenosti.

Je mimo diskuzi, že náboženské symboly (kříž) jsou nedotknutelné.

Článek je převzat z Note di pastorale giovanile 9/2012.

Oratoř: je to populární místo, otevřené všem mladým lidem ze čtvrti. Díky možnostem zábavy, které nabízí, může snadno přitahovat muslimy, které však bude vhodné přijmout pouze po objasňujícím setkání s jejich rodiči, týkajícím se charakteristik a cílů oratoře. Neformální charakter aktivit, které zde probíhají, neznamená, že není nutné mít jasno v tom, co je možné dělat či čemu je třeba se vyhnout. Při tom je nutno mít na mysli počet a typologii muslimů, kteří do oratoře docházejí. Mnohem lepší je, pokud se podaří vtáhnout některé rodiče.

překlad Elena Voctová-Massa a Jiří Kratochvíl

Jestliže začlenění muslimů do velké části aktivit a iniciativ oratoře není problematické, mohlo by tomu tak být u společné modlitby i morální a náboženské výchovy. Zde je možné vymyslet různá témata obecného zájmu: vyjdeme od smyslu pro Boha, který je člověku vrozený, a od odpovědi člověka vírou, která je živená modlitbou, dobrými skutky, půstem, atd. Můžeme poukazovat na společné základní hodnoty (svobodu, mír, spravedlnost, správa světa podle Božího plánu, atd.). U společné modlitby je však potřeba být opatrnější. Opatrnosti je třeba především kvůli samotnému pojmu modlitby: pro muslima jedinou modlitbou ve vlastním slova smyslu je kanonická modlitba, kterou se modlí pětkrát denně, zatímco jiné formy jsou považovány za pouhá „vzývání“. To ale neznamená, že by nebylo možné, aby se křesťané a muslimové modlili společně v tichosti nebo aby připravovali společné prosby. Je třeba vyvarovat se vyčlenění nějaké místnosti jako modlitebního sálu pro muslimy. Pravidla chování vhodná pro různé situace budou v konečném důsledku vycházet ze zdravého rozumu,

Vittorio Pozzo, salesián, dlouholetý inspektor salesiánů pro Střední Východ, kde také od roku 1952 nepřetržitě sídlí. Vystudoval na univerzitě arabská studia a islamistiku. Je autorem knihy: Jestliže obilí neumře. Libanon: 34 dnů války (2006) a různých článků a přednášek o Středním Východě a islámu. 1

Tento výraz pochází od novinářů, ale samotní aktéři a veřejné mínění jej ihned přijalo. Vyjadřuje se jím fenomén, který začal Tuniskem v prosinci roku 2010 a rychle rozšířil do velké části arabských zemí, obzvlášť do Egypta, Libye, Jemenu, Sýrie… Zrodil se jako lidové hnutí odporu proti autokratickým režimům, které byly u moci mnoho let. Hlavními aktéry tohoto hnutí byli především v Tunisku a v Egyptě mladí lidé. Nešli do ulic ve jménu islámu, ale vyžadovali větší důstojnost pro lidskou osobu, svobodu, spravedlnost, spoluúčast, chléb a práci. Ukázali, že jsou ochotní pro dosažení těchto hodnot také zemřít, a počet obětí byl vysoký, hlavně v Egyptě, Libyi a Sýrii. V těchto dvou posledně jmenovaných zemích jejich požadavky vyústily do otevřeného konfliktu a občanské války, která v Sýrii stále probíhá; má nebezpečný náboženský posun bez předpokladu brzkého vyřešení. Režim a vyzbrojená opozice, kterou podporují tisíce islámských žoldnéřů, se předhánějí v používání násilí a jejich jedinou starostí je vzájemná eliminace, aniž by se starali o nežádoucí účinky, mezi něž patří soustavné porušování lidských práv a především pak vážné nebezpečí destabilizace okolních zemí. Paradoxně právě v Tunisku a v Egyptě, kde role mladých lidí byla při rychlé změně režimu rozhodující, první svobodné a demokratické volby dosadily k moci strany a hnutí s islámskými sklony (al-Nahda a Muslimské bratrstvo), které opravdové aktéry změny odsunuly do pozadí. Inspirují se náboženskou a ve svém základě teokratickou ideologií; tou se snaží vládnout a smířit její základy s jinými principy přejatými z moderního světa. Zda se tento pokus zdařil či ne, to ohodnotí občané až při příštích volbách, ale kvůli tomu se rodící demokracie nestane napodobeninou západních demokracií. Doufáme, že i přes zachování islámských konotací budou opravdovými demokraciemi, které odpovídají potřebám a žádostem občanů.

Budoucnost církve 5/2013

18

studium

2

grand écart ?. http://islam-aarifa.conceptforum.net/ societe-f15/jeunes-musulmans-et-islam-le-grand-ecart-t18 (24.11.2010).

Srov. Lara Derb and Mona Harb, «Piety and Pleasure: Youth Negotiations of Moral Authority and New Leisure Sites in al-Dahiya», in Cultural Practices of Arab Youth (texty v arabštině, angličtině a francouzštině), Bahithat, vol. XVI, 2009-2010, Beirut, str. 416-427. O interpretaci halâl a harâm jedna šíitská autorita, ke které se lidé morálně odkazují, řekla: „Je další úroveň týkající se života obecně a to je úroveň dobrého mravu (akhlâq) a hodnot (qiyam). Tato úroveň se týká volby samotného jedince [...] a závisí na jeho rozpoložení, okolním prostředí, jeho kultuře a perspektivách jeho role v životě. [...] Dokud člověk nedělá něco zakázaného (muharram) v určitých místech, není problém to, že tam chodí“. (Tamtéž, str. 422) (ohledně barů a restaurací, kde by mohly být podávány alkoholické nápoje). 3

Je to princip, který umožňuje islámskému normativnímu systému, aby se přizpůsobil proměnlivým okolnostem života. Hlavní právní sunnitské školy prohlásily „uzavření ijtihâd“ od XI. století. Dnes více lidí podporuje, aby byl znovu otevřen. 4

Ve Francii se úplné dodržování půstu týká především lidí nad padesát let a mladých pod 24 let. Srov. Regain de pratique religieuse chez les musulmans de France, v La Croix 19.10.2008. V Kanadě praxe mezi mladými lidmi, kteří se nedávno přestěhovali, je snad dvakrát větší oproti praxi u jejich křesťanských vrstevníků. Srov. Rubina Ramji, La création d’un islam authentique. Les musulmans de deuxième génération qui grandissent au Canada, v canadametropolisnet/pdfs/ Pgs_can_diversity_genuine_islam_f.pdf/ (1.12.2010). 5

Např. Málikovská škola v Maghrebu a v západní Africe, Šáfiovská ve východní Africe, Hanífovská v Turecku, Středním Východě a Pákistánu. 6

Např. Tablîgh ve Spojeném Království: je to hnutí indo-pákistánského původu, které navrhuje obřadní a misionářský islám. Salafistické hnutí vychází z původního islámu a tvrdí, že představuje autentický islám, atd. 7

Tareq Oubrou v Jeunes musulmans et Islam: le

Budoucnost církve 5/2013

8

Tareq Ramadan v Islam et laïcité, citovaný na stránkých uvedených v předchozí poznámce. 9

Všimněme si např. rozporu mezi chlípným pohledem na nezahalenou dívku a nedovolením toho, aby vlastní sestra mohla vycházet z domova bez závoje; anebo mít pohlavní styk se západními ženami za účelem „získání zkušenosti“ navzdory vědomí, že se žádnou z nich nedojde ke sňatku, protože tradice zavazuje oženit se pouze s muslimkou… navíc chovat se takovým způsobem a vykonávat obřadní modlitbu, dodržovat ramadan, atd., jako správný muslim. 10

Srov. poznámku č. 1.

11

Srov. Abdelwahab Meddeb, Printemps de Tunis: la métamorphose de l’histoire, Paris 2011; Tahir Ben Jelloun, L’étincelle: révoltes dans les pays arabes, Paris 2011; Emmanuel Todd et Youssef Courbage, Allah n’y est pour rien, Arretsurimages.net. 12

Např. všechny libanonské televizní stanice kromě těch, které se vyznačují nábožensky či politicky militantně, jsou založeny na tvrdé obchodní konkurenci; jsou plné reality show, videoklipů a lehké zábavy. Vysílají i přes satelit a lákají mladé diváky z celého arabského světa. Srov. Ornella Milella e Domenico Nunnari (ed.), Media arabi e cultura nel Mediterraneo, Roma 2009, str. 126. Obzvlášť úspěšný program Star Academy od LBCI, jež se vysílá už 8. sezónu a je založen na výběru mladých lidí z různých arabských zemí, kteří by těžko mohli vystupovat doma (tím méně v oblečení, které jistě není islámské), často vytváří z výherce národního hrdinu, který je doma ve vlasti triumfálně přijímán, a to jak ze strany mladých, tak i od starších. Naopak šejk Hassan Nasrallah, vůdce Hizballáhu, vyjádřil ostrý a přísný úsudek: „Naší mladí lidé čelí mučednictví (při boji proti Izraeli) místo toho, aby vystupovali ve Star Academy“.

informace

19

EMERITNÍ PAPEŽ BENEDIKT XVI. DĚKUJE ZA KNIHU „JSTE NADĚJÍ CÍRKVE“

Budoucnost církve 5/2013

informace

20

Eminence, z celého srdce Vám děkuji za Váš milý dopis a za předání dvou dílů knih mých promluv k mladým lidem, které jsem pronesl během svého pontifikátu. Tato sbírka je pro mne velkým překvapením, ale také velkou radostí. Doufám, že tyto texty pomohou mnoha mladým při jejich hledání víry.

na svoji cestu do České republiky, kde jsem byl přijat s velkou vřelostí. Viděl jsem, že víra ve Vaší zemi je živá i mezi mladými lidmi a že společenství univerzální církve nás spojuje i přes rozdílné jazyky a kultury. Z celého srdce předávám své požehnání. Ve společenství modlitby Vás zdravím. V Kristu, Benedikt XVI.

Uchovávám si velmi krásnou vzpomínku

ZMĚNA VE VEDENÍ SEKCE PRO MLÁDEŽ PAPEŽSKÉ RADY PRO LAIKY

Drazí přátelé, po 5 letech strávených na papežské radě pro laiky jako ředitel sekce pro mládež moje poslání skončilo na konci srpna. Byly to pro mě velmi významné roky. Daly mi možnost bezprostředně poznat velkou práci, kterou vykonáváte pro evangelizaci mládeže. Děkuji Bohu za vše, co jsem viděl, a mám obrovskou naději. Nechybí výzvy a těžkosti. Mnoho mladých lidí žije v utrpení a beznaději. Mnozí ještě nepoznali církev a poselství spásy v Kristu. Ale máme úžasné mladé lidi. Celá generace přichází. Mnozí z nich se zúčastnili světových dnů mládeže a zakusili radost z víry. Následují Krista, vzájemně se podporují, angažují se ve svědectví evangelia Budoucnost církve 5/2013

s horlivostí a vytrvalostí. To je velkou nadějí pro církev a svět. Velebme Boha za to, co udělal v srdcích naší mládeže. Viděli jsme to ještě jednou v Riu během posledního SDM. Bylo to mimořádné: skrze přijetí Brazilců, setkání s chudými, přítomnost a slovo papeže Františka a krásu slavností mnozí mladí zakusili přítomnost Ježíše Krista. Rostli ve víře a odjeli pevnější. Pokračujme v důvěře a v děkování! Nyní přijal odpovědnost za sekci pro mládež papežské rady pro laiky pater João Chagas z komunity Shalom. Velice rád jsem s ním spolupracoval a bude to společník, kterého potřebujete. Velmi miluje mládež i církev. Co se týká mě, teď jsem s radostí farářem v Bordeaux, kam mě komunita Emmanuel poslala podle žádosti diecézního arcibiskupa. Zde je pro mě všechno nové, ale jsem moc rád, že jsem se vrátil k místní pastorační práci. Budu také vykonávat formační službu pro bohoslovce a kněze. Kromě toho pracuji na důležitém projektu, který se týká programu zbavení mladých lidí od závislosti na internetu. Je to naléhavý, ale vzrušující úkol. A konečně, bude-li to Boží vůle, připravím

informace

21

krátkou knížku o tom, co nás dějiny SDM učí o pastoraci mládeže. V SDM je velké bohatství, z kterého můžeme čerpat při naší každodenní práci. Jsem o tom přesvědčen a nyní to zjišťuji ještě více. Nemohu uzavřít tento dopis, aniž bych vám nepoděkoval za vaši spolupráci v těchto 5 letech. Měl jsem velkou radost z našich setkání jak v Římě, tak během přípravy světových dnů mládeže a rovněž i když jsem měl možnost přijet vás navštívit (méně, než jsem si přál!). Při setkání s vámi jsem mnoho

získal. Děkuji za vaši dobrotu, za vaše nasazení s Kristem ve službě k mladým, za vaši štědrost, za váš smysl pro církev a bratrského společenství. Bl. Jan Pavel II. často říkal, že poslání se rodí ze společenství. To jsem zažil společně s vámi. Zůstaňme bdělí a věrní bratrskému společenství! Ať nás Bůh drží jednotné a ať požehná všechny a každého z vás! P. Eric Jacquinet

Vatikán, 22. října 2013 Památka bl. Jana Pavla II.

vali na přípravě SDM v Riu de Janeiru spolu s Elizabeth Hawkinsovou a Giovannou Guerrieriovou, které pokračují ve službě v sekci pro mládež. Doufám, že vás potkám na mezinárodním setkání o SDM, které se bude konat v Římě od 9. do 13. dubna 2014 a o kterém vám brzo pošleme bližší informace.

„Drazí přátelé“, tak se Jan Pavel II. obracel k mladým v jeho známém Dopisu z roku 1985. Tak se na vás obracím v tomto dni, kdy oficiálně dostávám funkci ředitele sekce pro mládež papežské rady pro laiky. A chci svěřit toto své nové poslání právě na přímluvu Jana Pavla II. s přáním přispívat k úžasnému dialogu, jež začal s mládeží. Jsem si sice vědom svých mezí, ale chtěl bych sám sebe plně darovat Pánu v této službě. Dnes vás chci ujistit o své ochotě vás poslouchat a postupovat spolu s vámi při budování Božího království. Dole najdete můj kontakt a v příloze dopis mého předchůdce P. Erica Jacquineta, s kterým jsem se mnoho naučil během dvou let, kdy jsme spolupraco-

V Ježíši a Marii, P. João Chagas Ředitel sekce pro mládež Papežská rada pro laiky Kancelář: Piazza San Calisto, 16 – Řím (Trastevere) PSČ : 00120 Città del Vaticano Tel: (00 39) 06 698 69 399 Mail: [email protected] přeložila Michaela Schönbaumová

Budoucnost církve 5/2013

informace

22

POHLED NA SLUŽBU BĚHEM CSM Michaela Schönbaumová Svědectví o liturgické skupince na CSM Žďár nad Sázavou 2012 V srpnu loňského roku jsem měla to štěstí, že jsem se mohla zúčastnit Celostátního setkání mládeže ve Žďáru nad Sázavou jako členka liturgického týmu. O mém působení, dojmech, obohacení druhých i obohacení mém bych chtěla napsat tuto práci. Jak jsem se ke službě v liturgické skupince dostala? Od svých patnácti let jsem se účastnila různých setkání mládeže, vždy jako účastník. Nyní jsem silně cítila, že všech setkání jsem se mohla účastnit mimo jiné také díky tomu, že i pro mne někdo pracoval, a nyní bych tuto službu ráda „splatila“, zase já sloužila mladším, také proto, že vzhledem k mému věku toto setkání bude patrně tím posledním, kterého se budu účastnit. Pánu Bohu jsem při modlitbě řekla, že vezmu práci, kterou mi dají, ať to bude cokoliv. I kdybych setkání měla trávit v úklidové skupince. Pán Bůh má však neuvěřitelný smysl pro humor… Když jsem vyplňovala přihlášku, zatrhla jsem si 2 týmy, mně asi nejbližší – doprovod návštěv a liturgii. Po několika dnech mi přišel mail od otce Romana Dvořáka, že si mne zařadil do své skupinky liturgie, budu v oddělení modlitby. Představovala jsem si, že se budu asi pořád někde modlit a možná někde hlídat kostel při adoraci. Jak vypadala služba v liturgické skupince? Naši skupinku měl na starost otec Roman Dvořák z DCM Ktiš. Pomáhal mu novokněz, otec Radek. Skupinka měla přes 20 Budoucnost církve 5/2013

členů, převážně kluků bohoslovců, bylo nás zde 5 děvčat. Celá skupinka liturgie byla rozdělena na tři podskupinky – první měla na starosti vše kolem mše svaté včetně sakristie, nácviků…, druhá zajišťovala liturgický stánek a hlídání kostela sv. Prokopa při celodenních adoracích (zde byla většina děvčat), třetí skupinka - modlitební - byla nejmenší, byli jsme zde pouze 2 bohoslovci a dvě děvčata. Naším úkolem byla tvorba a realizace všech modliteb na hlavním podiu, sobotní vigilie, křížové cesty. Modlitební skupinka fungovala a scházela se již od ledna, tvořily se náčrty modliteb, vigilie i křížové cesty. Vše se pak neustále upravovalo, domlouvalo, dolaďovalo. Na vlastním setkání jsme spolupracovali především s kněžími a s režií, přípravný týden i setkání pro nás bylo hodně náročné, volný čas pro nás v tyto dny prakticky neexistoval, z programu jsme nestíhali téměř nic, ale měli jsme alespoň přehled o tom, co se děje na hlavním podiu. Jaký dopad mělo působení v modlitební skupince na mne a jak jsem svou službu vnímala? V první řadě byla tato služba velkým obohacením. Jsem typ člověka, kterému vyhovuje to, že není moc vidět a ráda se schovám v davu. S touto mou vlastností se Pán rozhodl pracovat a ukázal mi, že má neuvěřitelný smysl pro humor. Když jsem Pánu asi někdy v dubnu řekla, že budu pracovat tam, kde mne pošle, netušila jsem ještě, že mne pošle do liturgie. Když se mne Katka, vedoucí naší modlitební skupinky, na začátku přípravné-

23

informace

dokazoval, že je se mnou. Přestože jsme bývali hodně unavení a čas na odpočinek téměř nebyl, podpíral nás On. Byla jsem moc ráda a vděčná za svou modlitební skupinku, bylo nás v ní sice málo a práce mnoho, ale za skoro dva týdny jsme se velmi sehráli a tím, že jsme byli skoro pořád spolu a vedle sebe, jsme si byli velmi blízcí. Prostě bylo jasné, že na nás Pán nezapomíná. ho týdne rozhodla požádat: „Míšo, nevadilo by ti vystupovat na podiu?“, netušila jsem, kam mne tato otázka zavede. Mihlo mi hlavou, jen to ne, ale pak jsem si uvědomila, co jsem Pánu slíbila. Odpověděla jsem: „Já nevím, co to se mnou na podiu udělá, ale můžu to vyzkoušet.“ A tak jsem se stala moderátorkou modliteb a duchovního programu ve Žďáru. Kdyby mi někdo řekl, že je toto možné, a třeba jen o den dříve, pochybovala bych o jeho zdravém rozumu. Během přípravného týdnu jsem začínala být z vystupování docela ve stresu, 2 noci jsem nespala, poprosila jsem kamarádku a kněze, ke kterému mám blízko, aby se za mne modlili. Před prvním vystoupením na podiu jsem se zázračně úplně uklidnila a postupem času si tuto práci moc oblíbila. Bylo pro mne obrovským obohacením vést s Vojtou nebo s Pavlem modlitby téměř 7000 mladých, vidět, jak mají všichni upřen zrak na Hospodina, modlí se, zpívají, jsou plni nadšení a jsou v modlitbě opravdoví… byla v tom velká síla a obohacení, slovy je to nepopsatelné, nesdělitelné. V tu chvíli jsem vždy cítila, že jsem nástrojem Boha a On si mne do této služby povolal. Přála bych každému zažít ten pocit z podia. Zpětně vnímám, že se mnou Pán Bůh v tyto dny neuvěřitelně pracoval a vedl mne – a za to bych mu chtěla i dnes vyjádřit velký dík. Zbavil mne strachu, trémy, vyvedl z koutku, kde mi bylo dobře, až na hlavní podium, dal mi prožít neuvěřitelné okamžiky, poslal mi do cesty výborné lidi a přátele a stále mi

Jak vnímali druzí naši práci? Odezvy lidí, které se ke mně dostaly, byly jen kladné. Velmi mne potěšilo, když se během duchovní části programu Pán dotkl srdce některého z účastníků, což jsem zaregistrovala především po sobotní vigilii, podle reakcí mladých. Plně se ztotožňuji se slovy otce Romana: „Těší mne být u toho, když se z Boží milosti dějí velké věci v životech lidí.“ Bylo pěkné pozorovat, že mladí vnímali vše jako jeden harmonický celek, přestože se na celém díle podílela režie, technika, naše modlitby a práce, hudba, kněží… a hlavní slovo zde měl Pán. Nadšení a spokojenost mladých pro nás byly velkou odměnou. Liturgie z velké části přispěla k tomu, že se Pán dotkl srdce mnoha lidí. Mše, liturgické průvody, promluvy, svátosti, modlitby, hudba, prostředí, velké společenství a nadšení bylo jistě příčinou toho, že srdce mladých bylo citlivé a vnímavé podnětům, že spousta mladých obnovila svůj vztah k Bohu. Co dodat závěrem? Myslím si, že setkání mládeže mají pro mládež velký význam. Díky slavnostní liturgii, společenství a nadšené atmosféře mají možnost setkat se s Pánem a prohloubit tak svůj vztah k Němu, poznat nové přátele a navázat nové vztahy, zorientovat se v řadě témat, která je zajímají. Služba v některém z týmů je velkým obohacením nejen pro druhé, ale i pro člověka samotného. Osobně vnímám svou službu na CSM ve Žďáru Budoucnost církve 5/2013

24

jako životní zkušenost a jsem za ni nesmírně vděčná. Zjistila jsem, že Pán po nás chce mnohdy opravdu velké věci, ale pokud neutečeme, vždy překoná naše největší očekávání. Díky Pánu za to. Ráda se zase někdy stanu Jeho nástrojem a doufám, že najdu dostatek odvahy neutéct.

informace společně s velkými úkoly i dostatek síly vše zvládnout, zahrne vás pokojem a radostí. Mgr. Michaela Schönbaumová je učitelkou na základní škole ve Zlíně. Ve farnosti vypomáhá jako lektorka a katechetka. Také se aktivně podílí na fungování společenství zlínských vysokoškoláků RR49.

Pokud po vás Pán chce ve vašich životech velké věci, nebojte se. Protože vždy dá

19. KONFERENCE O MLÁDEŽI, PRAHA - VINOŘ, 28.-29.11.2013 Ve dnech 28. – 29. 11. 2013 se v Praze konala již devatenáctá Konference o mládeži pořádaná Sekcí pro mládež ČBK. Sešli se zde zástupci 35 různých hnutí a skupin, které pracují s mládeží a zástupci diecézních center pro mládež. Jít za mladými lidmi, nečekat, až přijdou sami. Konference o mládeži sestávala z příspěvků účastníků. V diskusích se zástupci jednotlivých skupin nejvíce zabývali otázkou, jak komunikovat s dnešními mladými lidmi, jak hledat nové cesty k mladým. Účastníci se shodli i na důležitosti kvalitního duchovního doprovázení mladých lidí. „Doprovázející nesmí nikdy mluvit sami za sebe, ale vždy jménem církve,“ zdůraznil ve svém příspěvku P. Pavel Stuška, který působil 7 let na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. Diskusí se účastnil i otec biskup Pavel Posád, delegát ČBK pro mládež. Účastníky oslovil i generální sekretář ČBK Mons. Tomáš Holub. Mimo jiné je vyzval: „Zachovejme si úctu k pestrosti církve a akceptujme duchovní rozměr toho, co děláme.“ Budoucnost církve 5/2013

„Církevní školy jsou prostředím setkání církve s různorodou mládeží, hledejme tedy společné cesty škol a církve,“ zaznělo v příspěvku Mgr. Martina Čecha ze Sekce církevního školství ČBK. Z konference vzešel návrh Venduly Krůlové, vedoucí projektu signály.cz: „Youcat poskytuje odpovědi na základní otázky víry. Nabídněme mladým lidem i e-learning Youcatu a dalších církevních dokumentů na signály.cz.“ Anna Bekárková

Výstupy 19. konference o mládeži • Používejme komunikační kanály, které jsou mladým blízko; mládež dnes vnímá internet jako prostředí, kde se může sdílet. Musíme jít za mladými lidmi, nečekat, že přijdou sami. • Velkým uměním je mladé usměrňovat,

25

informace ale přitom je nechat tvořit. Nemanipulovat s nimi, ale citlivě je doprovázet. V oblasti doprovázení dejme více prostoru laikům, svěřme jim zodpovědnost a zároveň jim poskytněme potřebnou podporu (vzdělávání, ale i doprovázení jich samých). Laici mají více „otevřené dveře“ k srdcím nevěřících. • Slova jsou důležitá, samotná změna se však nestane slovy, ale hlavně prací, aby závěry nezůstaly jen na papíře. • Svět nabízí spoustu možností a nabídek. Učme mladé, jak skloubit „dravý“ svět s křesťanským životem. Učme se být opravdu svobodní v této kultuře dočasnosti. • Církevní školy jsou prostředím setkání církve s různorodou mládeží, hledejme tedy

společné cesty škol a církve. • Hledejme další cesty k poskytování odpovědí na základní otázky víry. Nabídněme například e-learning Youcatu a dalších církevních dokumentů na webových stránkách signaly.cz • Využívejme světská média k prezentaci církevních aktivit. Používejme jejich jazyk a nebojme se s nimi spolupracovat (zajímavá inspirace z projektu Cesta k písmu – cyklopouť do Istanbulu a zpět). • Zachovávejme si úctu k pestrosti církve. Dávejme důraz na duchovní rozměr toho, co děláme. Základem naší činnosti je osobní duchovní život.

NOVÁ EVANGELIZACE FAITH / FACEBOOK / FACE Vendula Krůlová Od 22. do 24. listopadu proběhla 2. mezinárodní konference o pastoraci mládeže v Sarajevu v rámci projektu MEKT. Účastníci se zabývali tématem nové evangelizace a působení na mladé prostřednictvím internetu, sociálních sítí a rolí médií v životě mladého člověka. Z České republiky se konference zúčastnila skupina pěti lidí pod vedením Anny Brabcové ze Sekce pro mládež ČBK. Přínosem na naší cestě bylo, že jsme se v Budapešti připojili k maďarské skupině, kde byli i dva Brazilci z hnutí Shalom. Nejen, že jsme se dost zasmáli nad jazykovými odlišnostmi, a tak prokázali nezvratitelný český humor, ale i později jsme díky tomu poznali spoustu Budoucnost církve 5/2013

26

informace

zajímavých lidí. Po příjezdu jsme se hned účastnili uvítacích slov biskupského delegáta pro mladé Bosny a Hercegoviny, Marka Semrena OFM, který nás povzbudil k tomu, abychom se nebáli být tváří církve. Také jsme se mohli dozvědět více o Drinských mučednicích, které byly zavražděny pro katolickou víru v prosinci roku 1941. O to zajímavější pro nás bylo setkání se sestrami z kongregace Dcer božské lásky, odkud tyto mučednice pocházely. Na zpáteční cestě jsme navštívili také jejich konvent, kam jsme byli pozváni na oběd a mohli se tak seznámit i se sestrou Kristýnou, která tu dobu zažila. Jelikož byla konference mezinárodní, setkali jsme se zde převážně s mladými lidmi z Bosny a Hercegoviny, Rakouska, Maďarska, Slovinska a Chorvatska. Byli jsme rozděleni do několika diskuzních skupin dle barev, kde jsme sdíleli pohledy na práci s mládeží a zkušenosti s ní. V sobotu dopoledne nám přiblížil svůj pohled na pastoraci mládeže na internetu Stefan Lesting, mluvčí německého hnutí Katolické mládeže. Jeho příspěvek byl spíše teoretický, jak bychom mohli efektivněji působit na internetu, a zopakoval, jaké jako věřící máme možnosti. O to intenzivnější a údernější byl příspěvek nového manažera Youcatu, Pabla-Manuela Villarreala. Pablo nám nastínil v efektivní prezentaci, jak projekt Youcat vznikl a dal důraz na slova kardinála Schönborna, který řekl zásadní věc: „Chceme-li vytvářet něco pro mladé lidi, musíme to vytvářet s nimi. Zapojit je tak, aby cítili sounáležitost s tím, co děláme.“ Dále nastínil vize a další směřování Youcatu, nebál se odhalit i stávající strukturu. Zajímavé také bylo, že na internetu se v podstatě katolíci oproti jiným církvím a náboženstvím vůbec neprojevují. Tento prostor je tedy výzvou pro nás, abychom ho Budoucnost církve 5/2013

vyplnili. Na druhou stranu akcentoval také to, že každý má využít svůj talent, kterým by mohl víru projevit a být tak živou tváří Krista. Následovaly aktivity, které byly nazvány Best practice. Přínosem bylo, že každá z účastnických zemí si mohla připravit workshop. Jako koordinátorka projektu signaly.cz, jsem společně s ostatními delegáty z ČR, zorganizovala workshop, v němž se účastníci konference mohli dozvědět, jak vnímat symboly ve vztahu k médiím, ale i jak je média využívají k ovlivňování společnosti. Další důležitou část hrálo představení projektu signály.cz. Workshopu se z velké většiny účastnili mladí z Bosny a Hercegoviny a poté Maďaři. Mohli jsme si vybrat z dalších skupin, např. ve skupince Spiricache jsme si vyzkoušeli vytvořit kešku a poté jsme je vzájemně hledali. Comunitu Shalom představil náš spolucestující Philippe z Brazílie, který žije trvale ve Vídni.

informace Díky němu jsme se mohli také osobně setkat a pohovořit s dalším hostem konference, P. Joaem Chagasem, který je ředitelem Sekce pro mládež Papežské rady pro laiky a v podstatě řeší jako jednu z mnoha věcí světové dny mládeže. V sobotu večer jsme se dostali také k prohlídce města, kde jsme si ve starobylém centru Baščaršija dali čevabčiči, zastavili se také u mostu, kde byl spáchán atentát na Františka Ferdinande d‘ Este, kde jsme se pomodlili nejen za něj a jeho celou rodinu, ale i za atentátníka Gavrila Principe. Celkový dojem

27

z výletu do Sarajeva je nepopsatelný. Při příjezdu nás umlčel pohled na četné hřbitovy, které jsou čerstvou vzpomínkou na válku. I domy ve městě nesou stále stopy po kulkách. Byl to rozporuplný pocit z rozvíjejícího města, které se na jednu stranu snaží vzchopit, ale na druhou si velmi uvědomuje svou multikulturalitu, touhu po dialogu a míru, ale i nebezpečí nacionálních tendencí. Vendula Krůlová Koordinátorka projektu signály.cz

Budoucnost církve 5/2013

28

informace

TEOLOGICKÁ FAKULTA K ATOLICKÉ UNIVERZITY V RUŽOMBERKU INSTITUT RODINY JANA PAVLA II. V BRATISLAVĚ Nauka o rodině Podpora manželství a rodiny tříleté bakalářské studium dvouleté navazující magisterské studium prezenční nebo distanční forma Studijní program Interdisciplinární studium manželství a rodiny inspirované Teologií těla Jana Pavla II.: biblický, antropologický, teologický, medicínský, psychologický, sociologický, právní, bioetický a pedagogický aspekt, včetně sociální práce. Cíl studia Podpořit kvalitní přípravu mladých lidí na manželství a rodičovství. Hledat cesty k upevnění rodiny. Iniciovat obnovu rodiny, která je v současné společnosti v ohrožení. Zajišťovat odbornou pomoc manželům a rodičům při řešení rodinných obtíží. Uplatnění absolventa V církvi: příprava snoubenců, rodinné

Budoucnost církve 5/2013

poradenství, vedení společenství rodin (ve farnostech, hnutích a institutech), apod. Ve společnosti: sociální práce zaměřená na rodinu, rodinné poradenství, podpora prorodinných projektů a činnost v organizacích podporujících manželství a rodinu, nejrůznější působení pro společenskou akceptaci manželství a rodiny (práce v médiích, ve veřejné sféře). Poznámka Na základě mezivládní dohody se diplomy vydané vysokými školami v SR uznávají v ČR za rovnocenné a naopak, 33/2001 Sb.m.s. Adresa Inštitút rodiny Jána Pavla II. v Bratislave Bazovského 6 841 01 Bratislava Slovenská republika Informace www.institutrodiny.sk www.ktfke.sk e-mail: [email protected] tel: +421 2 20851339

29

informace

SVATOST VE 20 LETECH ŽIVOTNÍ STYL CESTA I PRO NÁS

>>sobota 15. 3. 2014 >>BRNO >>Biskupské gymnázium >>začátek v 9:30 >>Během akce proběhne prezentace nové knihy o Chiaře Luce Pořádají mladí z Hnutí fokoláre | http://chiaraluce.naplno.net

Budoucnost církve 5/2013

30

informace

NAKLADATELSTVÍ PAULÍNKY Jungmannovo nám. 18, 110 00 Praha 1, tel.: 224 818 757, 733 755 999, on-line knihkupectví: www.paulinky.cz, [email protected], [email protected]. Organizacím dáváme 15% slevu u knih. Sophie de Mullenheim Podepsána Charlotte Co se stane, když Emílie, která žije v Lyonu na sklonku 19. stol., najde v pokoji balíček dopisů, pod nimiž je podepsána Charlotte, dívka žijící za Francouzské revoluce? Historický román zvláště pro dospívající čtenářky, reflektující otázky víry i lidskosti napříč staletími. Brož., 270 str., 279 Kč Janka Procházková Sms do života Brožurka s praktickými postřehy do života, skrze niž dárce může někomu blízké-

mu darovat slovo, které ho potěší, povzbudí, nasměruje či utvrdí. Brož., 24 str., 35 Kč Zuzana Holasová POPOUPO aneb Podivuhodná pouť pouští Čtyři děti se záhadným způsobem dostanou do příběhu hry, kterou si samy vymyslely. Způsob jejich myšlení se v této hře ihned mění ve skutečnost a děti tak okamžitě pocítí následky svých dobrých či špatných rozhodnutí. To jim, a stejně tak čtenáři, postupně otevírá oči i srdce. Váz., bohatě ilustrováno, 175 str., 249 Kč

Chystáte ples, soutěž …? Máme knihy, které můžeme za podstatně nižší cenu nabídnout, někdy i darovat. Ozvěte se na: [email protected]

Autobusová a osobní doprava H+S BUSSI spol. s r.o.

H+S Bussi spol. s r.o. Autobusová doprava, Dobronická 10, 148 25 Praha 4 tel.: +420 241 721 957, fax: +420 244 470 594, mail: [email protected], web: http://www.hsbussi.cz Budoucnost církve 5/2013

Diecézní cŽ—›ž–ȱ–•¤Žċe ostravsko-opavské diecéze vás zve na:

KDY: CENA:

02. 02. – 10. 02. 2014 2 200 ,- ² / 2 300,- ² (pro opozdilceǰȱ”ŽìÇȱ‹ž˜žȱ™•Š’ po 19. 1. 2014!) cena za dopravu

+ 40 euro (do 29 •ŽȱŸ²Ž—»Ǽ – ž‹¢˜Ÿ¤—ÇȱƸȱœ›ŠŸŠ + 80 euro (nad 29 •ŽǼȱ– ž‹¢˜Ÿ¤—ÇȱƸ strava (max. 5 ˜œǯȱ—Šȱ™•—ĆȱŠž˜‹žœǼ “Žȱ˜ȱ™ìǜ™»ŸŽ”ǰȱ–˜ċ—˜ȱ™ì’œ™»ȱŸÇŒŽ

S SEBOU: ’‹•Žǰȱœ™ŠŒ¤”ǰȱ™Ž—Ç£Ž (™ìǜ™»ŸŽ”ȱ—Šȱž‹ǯƸœ›ŠŸžƸ”Š™Žœ—·ȱ- v Žž›ŽŒ‘Ǽǰȱ™œŠŒÇȱ™˜ìŽ‹¢, ™›þ”Š£ȱ˜˜ċ—˜œ’ǰȱŒŽœ˜Ÿ—Çȱ™˜“’ñ»—Ç, Ǯ”ŠŸŠìþ–ȃȱ˜™˜›ž²ž“Ž–Žȱ”ŠŽȱPROGRAM: ™˜•Ž²—»ȱ œ ”˜–ž—’˜žȱ ‹›ŠìÇȱ œŽȱ ‹žŽ–Žȱ œŒ‘¤£Žȱ ì’”›¤ȱ Ž——»ȱ ”Žȱ œ™˜•Ž²—Ć–ȱ –˜•’‹¤–ȱ v ‘›¤–žȱœ–Ç쎗Çǯȱ »‘Ž–ȱ—ŽDZȱ‹’‹•’Œ”·ȱ‘˜’—¢ǰȱ’œ”žœŽȱŸŽȱœ”ž™’—¤Œ‘ȱǻ’ȱ–Ž£’—¤›˜—ÇŒ‘Ǽǰȱ™›ŠŒ˜Ÿ—Çȱœ”ž™’—¢ǰȱ£™»Ÿ, –˜ċ—˜œȱ‹ĆȱŸ ’Œ‘žǰȱœŽ–’—¤ìŽdzȱì’ȱ˜–ȱŸñŽ–ȱ–þċŽ–Žȱ™˜£—¤ŸŠȱ•’’ȱ£ ŒŽ•·‘˜ȱœŸ»Šǯ O TAIZÉ: ›Š—Œ˜ž£œ”¤ȱŸŽœ—’²”Šȱ Š’£·ǰȱ ”Ž›¤ȱ œŽȱ—ŠŒ‘¤£Çȱ —Šȱ “’‘žȱ ž›ž—œ”Šǰȱ “Žȱ ˜–˜ŸŽ–ȱ –Ž£’—¤›˜—Çȱ Ž”ž–Ž—’Œ”·ȱ ”˜–ž—’¢ǰȱ ”Ž›˜žȱ £Š•˜ċ’•ȱ Ÿȱ ›˜ŒŽȱ ŗşŚŖȱ ‹›Š›ȱ ˜Ž›ǯȱ ›Šì’ȱ œŽȱ £ŠŸŠ£ž“Çȱ —Šȱ ŒŽ•Ćȱ ċ’Ÿ˜ǰȱ ċŽȱ‹ž˜žȱœ™˜•žȱœÇ•Žȱ–ŠŽ›’¤•—Çȱ’ȱžŒ‘˜Ÿ—Çȱœ™˜•Ž²Ž—œŸÇǰȱċ’Ÿ˜ȱŸȱŒŽ•’‹¤žȱŠȱŸŽ•”·ȱ™›˜œ˜»ǯȱ—Žœȱ Ÿ˜ìÇȱ ”˜–ž—’žȱ ŸÇŒŽȱ —Žċȱ œ˜ȱ ‹›ŠìÇȱ – ”Š˜•Ç”þȱ ’ȱ ›þ£—ĆŒ‘ȱ ™›˜ŽœŠ—œ”ĆŒ‘ȱ Ÿ¢£—¤—Çȱ – z více —Žċȱ ™»ŠŸŠŒŽ’ȱ ›þ£—ĆŒ‘ȱ —¤›˜þǯ ›ŒŽ–ȱ ”Šċ·‘˜ȱ —Žȱ Ÿȱ Š’£·ȱ “œ˜žȱ ì’ȱ œ™˜•Ž²—·ȱ –˜•’‹¢ǯȱ ›Šì’ȱ œŽȱ ċ’ŸÇȱ ™˜ž£Žȱ œŸ˜žȱ ™›ŠŒÇǯȱ Ž™ì’“Ç–Š“Çȱ ™›˜ȱ œŽ‹Žȱ ċ¤—·ȱ Š›¢ȱ —Ž‹˜ȱ ˜ŠŒŽǯȱ »”ŽìÇȱ £ȱ‹›ŠìÇȱċ’“ÇȱŸȱ–Š•ĆŒ‘ȱœ”ž™’—”¤Œ‘ȱ– ›ŠŽ›—’¤Œ‘ȱ– mezi nejchudšími lidmi. ˜žõ “Žȱ ž›²Ž—a pouze pro zájemce ˜ȱŗ7 let, ™˜²Žȱ œŠ›ñnj‘ȱ 29-ti let je omezen na 5 ǻ™ì’ȱ ™•—·–ȱ ˜‹œŠ£Ž—ÇȱŠž˜‹žœžǼ!!! 쒑•Šñ˜ŸŠȱœŽȱ–þċŽŽȱ—Ž“™˜£»“’ȱ˜ȱŗş. ŗǯ ŘŖŗŚ, (!!!Pozor, kapacita je omezena!!ǷǼ, Šȱ˜ȱŽ•Ž˜—’Œ”¢ȱ²’ȱŽ-mailem ǻ™ì’‘•¤ñ”žȱ—Š•Ž£—ŽŽȱ—Šȱ—ŠñŽ–ȱ Ž‹žȱ‘™DZȦȦŒ–ǯ˜˜ǯŒ£Ǽ: DCM, Kostelní nám. 1, 728 02 Ostrava, tel.: 596 116 522, kl. 238; 732 848 552; e-mail: [email protected].

ŸŽµŽDZȱ“–·—˜ȱŠȱ™ìǓ–Ž—ÇǰȱŠ›Žœžǰȱ–˜‹’•ǰȱŽ-–Š’•ǰȱŠž–ȱ—Š›˜£Ž—Çǰȱ²ǯȱȱ—Ž‹˜ȱ™ŠœžǷ Díky špatným zkušenostem je NUTNO UHRADIT NEVRATNOU ZÁLOHU 1 200 K²

dǷ ċȱ™˜ȱ·ȱŠ”ŒŽ™ž“Ž–Žȱ™ì’‘•¤ñ”žȱŠȱ›Ž£Ž›Ÿž“Ž–Žȱ–Çœ˜ȱŸ autobuse!

XXVIII. světový den mládeže “Jdětě tedy, získejte za učedníky všechny národy.” (srov. Mt 28,19)

Vydává Sekce pro mládež ČBK a Asociace křesťanských sdružení mládeže o.s. Thákurova 3 160 00 Praha 6