Tisková pozice | Aliance pro energetickou soběstačnost, o. s.| | Česká fotovoltaická průmyslová asociace |
Společná pozice AliES a CZEPHO
Budoucnost české energetiky: drahé jádro nebo čisté zdroje? Souhrn připomínek k návrhu Státní energetické koncepce Historie vzniku Státní energetické koncepce Aktuální Státní energetickou koncepci (SEK 2004) vytvořili v roce 2004 ministr průmyslu Milan Urban (ČSSD) a jeho náměstek pro energetiku Martin Pecina. Oba pánové tlačili ve shodě s uhelnými společnostmi na prolomení územních limitů těžby a k tomu přidali výstavbu dalších jaderných reaktorů. Prolomení limitů naštěstí vyřadila vláda při schvalování SEK 2004 a plány na novou jadernou elektrárnu ekonomická realita. SEK 2004 je sice již dávno překonaný, ale debata o nové energetické politice se téměř po deseti letech znovu opakuje, a to podle téměř totožného scénáře. MPO pracuje na nové energetické koncepci od roku 2009. Za tu dobu se návrhy měnily podle názoru toho, kdo úřad zrovna vedl: Vladimír Tošovský (nez.), 2009: návrh, který prosazoval prolomení limitů těžby a posílení jádra; Martin Kocourek (ODS), 2011: návrh, který se soustředil na významné posílení jaderné energetiky (nové jaderné elektrárny o výkonu pěti až sedmi Temelínů), ale počítal také s vytěžením uhlí pod Horním Jiřetínem; Martin Kuba (ODS), Jiří Cienciela (nez.), 2013: návrh, který má jediný cíl – odůvodnit potřebu dalších reaktorů v Temelíně. Současně Rusnokova vláda dělá kroky, které mohou vést k nezvratnému prolomení limitů těžby uhlí. Čtyřletá práce MPO v sobě nese otisk tlaku uhelných a jaderných společností, jejichž vliv evidentně roste s příchodem úřednických kabinetů. Nová vláda by proto měla aktuálně projednávaný návrh Státní energetické koncepce odmítnout a vrátit přípravu SEK zcela na začátek. Práce Nezávislé energetické komise při vládě ČR v roce 2008 navíc ukázaly, že pokud jsou zapojeni nezávislí experti a dostatek veřejně dostupných studií, může vláda získat transparentní materiál s možnými variantami budoucího vývoje. Konkrétní chyby v návrhu SEK Absence alternativních energetických variant Ministerstvo průmyslu vsadilo vše na jednu kartu: výstavbu dalších jaderných reaktorů. Koncepci chybí porovnání s rostoucími možnostmi obnovitelných zdrojů a zvyšováním energetické efektivity. Vrcholem ignorance OZE v návrhu je posudek společnosti AMEC s. r. o., která pro ze zákona vyplývající povinnost porovnat vliv koncepce na životní prostředí s různými variantami, zvolila dávno překonaný SEK 2004. Přitom návrh nové koncepce vychází samozřejmě lépe. Stačí se podívat, s jakými možnostmi SEK z roku 2004 počítal pro solární energetiku: až do roku 2020 počítá s nulovým zastoupením OZE a po roce 2025 přibývá 0,01 terawatthodin, která zůstává až do roku 2030 meziročně neměnná. Jedná se tedy o zásadní nerespektování zákonných povinností ze strany MPO.
Šance pro chytrou energii Jestliže MPO odmítá vypracovat také další varianty, založené na alternativní skladbě energetických zdrojů nebo vyšším zastoupení energetických úspor, lze pro tyto účely využít nevládní energetické koncepce. Studie Chytrá energie roku 2010, vycházející z dat Nezávislé energetické komise (2008) a vypracovaná ve spolupráci s německým Wuppertal institutem, spočítala, že Česko má dostatek příležitostí ve zvyšování energetické efektivity nebo využití možností obnovitelných zdrojích proto, aby: mohlo do roku 2050 snížit dovoz ropy a zemního plynu na polovinu; × Návrh SEK počítá s nárůstem výdajů za dovoz energetických surovin z dnešních 180 miliard korun ročně na téměř 450 miliard korun v roce 2040. Dovoz energetických surovin roste v návrhu SEK téměř až k 70 %; Spotřeba primárních energetických zdrojů klesá v nejlepším scénáři Chytré energie na 900 petajoulů; × V návrhu SEK zůstává vysoká – na téměř 1900 petajoulech. domácí obnovitelné zdroje mohly výhledově pokrývat 49 % české spotřeby energie a téměř 70 % elektřiny. × SEK počítá s obnovitelnými zdroji jen do výše 18-25 %. Biliony pro atomový ČEZ zaplatí spotřebitelé SEK navrhuje zavedení kompenzačního mechanismu, který by měl zejména pomoci ČEZ zvrátit ekonomickou nevýhodnost investic do jaderné energetiky a zajistit jistou návratnost výstavbě dalších reaktorů v Temelíně. Tento kompenzační mechanismus znamená, že by stát garantoval ČEZ doplácení rozdílu mezi cenou silové elektřiny a cenou návratnosti projektu rozšiřování Temelína. Cena, kterou by potřeboval ČEZ pro návratnost projektu, se odhaduje na 70 -110 EUR/MWh, přičemž aktuální cena silové elektřiny se pohybuje okolo 40 EUR/MWh. Generální ředitel ČEZ Daniel Beneš pro Hospodářské noviny uvedl, že cena 100 EUR/MWh „není mimo realitu.“ Rozdíl mezi požadavkem ČEZ cenou za silovou elektřinu by následně museli doplácet spotřebitelé elektřiny nebo přímo stát dalších alespoň 35 let. Zásadním problémem však zůstává, že návrh SEK neobsahuje žádný relevantní propočet ekonomických dopadů pro spotřebitele elektřiny a státní rozpočet. Kalkulací lze přitom odhadnout finanční rozpětí dopadů jaderné politiky na českou ekonomiku až na 1,2 bilionu korun (ovšem bez započtení každoročního nárůstu o inflaci). Navíc lze předpokládat, že cena bude postupně narůstat s trvalým růstem ceny jaderných technologií. Před deseti lety uváděl například MIT cenu pro atomovou energetiku na úrovni 2000 dolarů za kilowatt. Dnes odhaduje World Nuclear Industry Status Report 2013 cenu okolo 7000 dolarů za kilowatt. Návrh SEK však výhledově počítá také s dalším reaktorem v Dukovanech a po roce 2040 nechává otevřenou možnost výstavby dalších reaktorů. Dotace do jádra tak mohou výrazně narůst.
Absence ekonomických propočtů dopadů výstavby dalších reaktorů v Temelíně pro spotřebitele elektřiny nebo státní rozpočet potvrzuje slabiny návrhu SEK. Materiál působí dojmem, že snaha vynechat problematická místa, tlačí vládu k rozhodnutí o energetické politice bez relevantních podkladů. MPO zkouší stále stejný „hororový“ scénář s nerealistickým růstem spotřeby MPO opakovaně zkouší stejný trik: varuje před nedostatkem elektřiny v případě, že stát nepostaví reaktory nebo neprolomí limity na těžbu uhlí. Co se však mění, jsou autoři scénáře a rok, ve kterém by mělo ke krizi dojít: na přelomu let 1992–1993 varovalo MPO pod vedením Vladimíra Dlouhého, že pokud nebude současný Temelín spuštěn do roku 1995, lze v roce 1997 očekávat řádově tři týdny až 100 dní výpadků v dodávkách elektřiny. Vláda proto na výstavbu bloků kývla. Přestože byl Temelín spuštěn až v roce 2001, Česko žádný výpadek elektřiny nepostihl. „Už na přelomu desetiletí budeme spotřebovávat víc elektřiny, než dokážeme vyrobit,“ nechal se v roce 2007 slyšet Martin Říman. Přelom desetiletí je za námi a stále vyvážíme více než 17 TWh elektřiny ročně. Stejnou taktiku používá MPO i v návrhu nového SEK: spotřeba elektřiny by měla odpovídat růstu HDP o 2 % ročně. Ekonom Marek Šnobr však spočítal, že růst spotřeby odpovídá v návrhu SEK růstu HDP v průměru až 4,7 % do 2015, 3,2 % do 2020, 3,7 % do roku 2025. Při reálnějším růstu ekonomiky a spotřeby by energetické zdroje stačily uspokojovat poptávku až do roku 2035 bez rizika nedostatku energie. Analýza potvrzuje, že se MPO snaží odůvodnit potřebu dalších reaktorů i za pomoci špatně kalkulovaných scénářů růstu spotřeby a HDP. Česko by tak zbytečně investovalo do dalších reaktorů a Temelín by mohl být opět zejména exportní elektrárnou.
Zbytečný vývoz elektřiny za cenu znečištění životního prostředí Návrh SEK se také nezabývá dopady na českou ekonomiku aktuální výrazně proexportní strategie ČEZ. V návrhu SEK klesá vývoz do roku 2020 zhruba na polovinu a pak opětovně roste mezi lety 2030 a 2035. Graf níže ukazuje teoretický propočet exportu elektřiny na energii v uhlí. I když jde o hypotetický příklad, lze vyvodit, že pokud by stát využil možné mechanismy ke snížení vývozu elektřiny, mohl by lépe chránit životní prostředí nebo pracovat se zásobami energetických surovin v Česku.
Nulový výčet externalit S tímto tématem úzce souvisí propočtení dopadů české energetiky na životní prostředí. Stanovení externích nákladů jednotlivých energetických zdrojů je běžnou součástí světových politik. Návrh SEK se však posouzení vlivu na životní prostředí zcela vyhýbá. Následující nezávislé studie přitom uvádějí podstatný dopad domácí energetiky na zdraví občanů nebo českou krajinu: Podle aktuální studie Mezinárodního měnového fondu se v roce 2011 pohybovaly negativní dopady na zdraví lidí ze spalování uhlí ve výši 3,39 procent ročních příjmů státu, tj. cca 35 miliard korun ročně. Špinavý vzduch znečištěný spalováním uhlí, přitom podle organizace HEAL zaviní v České republice škody až za 71 miliard korun ročně v podobně nákladů na léčbu. Čisté řešení pro lidské zdraví i životní prostředí existuje Možnost, jak ohodnotit reálnou cenu elektřiny energetických zdrojů, nastiňuje příklad z Německa: experti Fraunhoferova institutu a Fóra pro ekologicko-sociální trh (FÖS) kalkulovali náklady škod na zdraví a životní prostředí, které připočetli k očekávanému vývoji cen jednotlivých technologií do roku 2020. Analýza se zaměřila na porovnání nových instalací jednotlivých zdrojů. Bezkonkurenčně nejvýhodněji vyšla větrná energetika (7 eurocentů dnes a 6 v roce 2020), následovaná solární energetikou (15 eurocentů dnes a čtyři méně v roce 2020). Naopak jako ekonomicky nejnáročnější zdroje se ukázaly jaderné elektrárny. Externí náklady atomových reaktorů kalkulují zejména škody v důsledku případné jaderné havárie.
Omezené možnosti obnovitelných zdrojů Návrh SEK značně omezuje možnosti využití obnovitelných zdrojů energie. Potenciál můžeme srovnat například s daty Nezávislé energetické komise (NEK) při vládě ČR z roku 2008 nebo s nevládní energetickou koncepcí Chytrá energie z roku 2010, která využívá obdobné podkladové studie jako NEK. Například SEK počítá s do roku 2040 s polovičním potenciálem solární i větrné energetiky oproti NEK. Snížení potenciálu přitom nedává smysl, protože např. u solární energetiky došlo od roku 2008 ke strmému poklesu ceny fotovoltaických panelů. Jen mezi lety 2008 a 2012 spadly ceny solárních panelů o více než 70 procent a Evropská fotovoltaická průmyslová asociace očekává, že do roku 2020 klesnou o dalších 50 procent. K poklesu ceny technologií a tedy větší dostupnosti dochází také u větrných turbín. Také NEK již při své práci bral u větrné energetiky ohled na ochranu životního prostředí a počítá s větrnými elektrárnami pouze mimo chráněné oblasti NATURA.
Změna systému podpory obnovitelných zdrojů v rozporu se zákonem Návrh SEK mění současný způsob podpory obnovitelných zdrojů v rozporu s platnou legislativou v několika rovinách: postupně od roku 2022 dochází ke snižování příspěvku na obnovitelné zdroje započítaného do ceny spotřebitelům elektřiny. Dle zákona 165/2012 Sb. je doba podpory 20 let (respektive u malých vodních zdrojů 30 let). Zákonem garantovaná doba vyplácení podpory naplňuje další zákonné parametry – například 15letou diskontovanou návratnost vložených prostředků. Provozovatelé současných obnovitelných zdrojů (větrných, solárních, bioplynové nebo biomasové) by pak měli dle zákona pobírat podporu do roku 2025-2030.
Návrh SEK uvažuje s nahrazením zdrojů financováním současných OZE pomocí příjmů z aukcí emisních povolenek nebo ekologických daní. MPO však nenabízí žádné ověření propočtem podobného kroku. Dnes se cena emisních povolenek pohybuje okolo 5 EUR/tunu CO2, uvažovaný nárůst na 25 EUR/tunu CO2 nemusí do roku 2025 nastat. Absencí propočtů a kvalitním vyhodnocením změny financování OZE po roku 2022 se mohou budoucí vlády dostat do opětovných problémů, kdy mohou ohrozit garantované podmínky provozovatelů obnovitelných zdrojů a obnovit riziko soudních sporů nebo mezinárodních arbitráží. Opomenutí možnosti zvyšování energetické účinnosti Návrh SEK uvažuje pouze o nízkoenergetických nebo pasivních domech a nepočítá s variantou současného trendu plně energeticky soběstačných domů nebo kombinací pasivních domů s instalací obnovitelných zdrojů energie. Přitom propočty NEK (2008) a další nezávislé studie (Porsenna) došly shodně k závěru, že roční spotřebu energie v českých domech lze postupně snížit o zhruba 170 PJ. Návrh SEK nevyužívá možnosti snižování spotřeby v domech, které potvrdil úspěšný program Zelená úsporám – za své krátké fungování snížil spotřebu domácností díky zateplení, výměně oken a dalším opatřením až o 5 PJ. Návrh SEK ponechává vysoký podíl spotřeby tepla v soustavách zásobování teplem. Mezi lety 2010 a 2014 klesá spotřeba SZT přibližně o 20 procent. Odborné studie zabývající se možnostmi úspor v teplárenství (Porsenna citace ve studii Chytrá energie) přitom odhadují úspory v systémech centrálního zásobování tepla o 50 až 60 procent. Vize pro českou energetiku – chytré sítě a úsporné ukládání energie V celém návrhu SEK zcela chybí pokročilejší vize směřování v energetice. MPO navrhuje budoucnost pro českou energetiku postavenou na centralizovaných zdrojích - více než 50 % elektřiny bude proudit z velkých jaderných elektráren. Pozvolna se snižující náklady na systémy ukládání elektřiny nebo chytré sítě však mohou v horizontu příštích deseti let podstatně proměnit energetický systém, a to především v domácnostech. Úspěch podpory obnovitelných zdrojů v Německu navíc dokazuje, že ze zhruba 25 GW obnovitelných zdrojů (nad 20 procent německé výroby elektřiny) vlastní přes 50 procent jednotlivci - domácnosti a zemědělci. Návrh SEK nepočítá s nástroji, které by mohly významněji rozšířit využívání domácích obnovitelných zdrojů. Chybí například důraz na odstranění administrativních bariér (zejména snížení poplatků za systémové služby a nákladů na chod OTE, pokud si domácnost vyrábí elektřinu doma a šetří tak sítě) nebo rozšíření nefinančních nástrojů podpory na bázi net-meteringu, či podpory investic do bateriových systémů.
