BAZÉNY VE ZDRAVOTNICTVÍ Ing. Milan Šmíd, Bazény a wellness s.r.o., projektový ateliér O významu balneologie ve zdravotnictví není asi potřebné rozsáhle mluvit. Význam vodoléčby je znám již z minulých století (vzpomeňme jen tak význačných jmen jako Prieznicz nebo Kneip), kdy se pomocí vodoléčby „kurýrovaly“ různé neduhy, které bychom dnes mohli označovat jako civilizační choroby. I moderní medicína dokáže využívat vodních koupelí, ať už jen jednotlivých porouchaných partií těla nebo celotělových koupelí v rehabilitačních bazénech, které jsou právě předmětem našeho zájmu.
V roce 1958 byla provedena pasportizace počtu koupališť a krytých bazénů
Máme-li navrhovat rehabilitační bazén, potřebujeme znát účel, k jakému se bude používat, cílovou skupinu uživatelů – pacientů. Tomu se pak přizpůsobuje tvarové řešení, hloubka bazénu a současně i technologické vybavení, případně materiálové řešení. Velikostně se jedná spíše o menší bazény v porovnání s bazény sportovními (cca 3 – 6 x 8 – 10 m). Pacient bývá v bazénu buď sám s terapeutem, nebo cvičí v malých skupinách. Velký bazén by byl proto nevyužit a jeho provoz byl zbytečně nákladný. Pro bazény bývají voleny většinou jednoduché tvary – nejčastěji obdélník. Hloubka bazénu též nebývá velká. Má-li pacient cvičit, potřebuje mít oporu ve dně. Ideální by byla proměnná hloubka dna, aby respektovala velikost pacienta. V rehabilitačním bazénu ale není vhodné dělat velké sklony dna, případně výškové stupně, aby nedocházelo při cvičení ke ztrátě rovnováhy nebo pádu cvičence. Pro cvičení se po obvodě bazénu umísťuje madlo, které cvičícím pacientům zajišťuje pocit jistoty.
Uživatel přichází do zdravotnického zařízení s nějakou „bolístkou“, kterou potřebuje napravit. Má většinou sníženou pohybovou schopnost. Proto důležitým rozhodovacím krokem je způsob jeho dopravy ze břehu do vody. Pro rehabilitační bazény nejsou nejvhodnější bazénové žebříky – lépe vyhovují schody opatřené oboustranným zábradlím, případně rampa umožňující sjezd i pacientům na invalidním vozíku. K bazénu lze instalovat i vhodné spouštěcí zařízení – ať už pro sedící nebo ležící pacienty. Ideálem vybavenosti rehabilitačních bazénů je ale zvedací dno. To umožňuje snadnou dopravu do bazénu i pro trvale ležící nebo sedící pacienty – se speciálně upravenou sedačkou či lehátkem s pacientem se najede přímo na dno zvednuté do úrovně ochozu a dno i s pacientem spustíme na vhodnou hloubku odpovídající jeho postavě a druhu postižení.
Pacient pak cvičí na svém lehátku nebo pojízdné židli, případně opouští svůj „dopravní prostředek“ a s využitím vztlakové síly vody či nadnášecích účinků speciálních plováků užívá volnosti pohybu v bazénové vodě.
Speciálními bazény pro rehabilitaci jsou takové, které pomáhají v nácviku chůze či jiných pohybů pod přímým dohledem terapeuta. Takovýto bazén může být velmi malý, je využíván vždy jen jedním pacientem. Umisťuje se na podlahu a optimální řešení takového bazénu je se skleněnou čelní stěnou, případně všemi stěnami, čímž je umožněno terapeutovi lépe sledovat pohyby cvičícího pacienta a je možné docilovat tak vyšší efektivity při cvičení.
Novinku v oblasti rehabilitačních bazénů může u nás představovat bazén pro instalaci trakčního zařízení k napravování potíží s páteří. Tyto bazény musí svým tvarem a hloubkou umožnit bezpečný přístup pacienta k závěsnému zařízení a zajistit potřebnou hloubku, aby mohlo dojít z zavěšení pacienta do svislé polohy.
Systém je již několik desetiletí úspěšně využíván v Maďarsku, u nás byl vyprojektován do lázeňského domu v Karlových Varech.
Technologicky jsou rehabilitační bazény ve zdravotnických zařízeních a ústavech sociální péče daleko náročnější než „klasické“ plavecké bazény. Vyšší teploty bazénové vody jsou potřebné jak pro cvičení, tak pro případné prohřátí tkání před dalšími léčebnými procedurami. Vyšší teploty vyžadují účinnější systém sanitace – kromě běžné chlorace se využívá i desinfekce ozonem, UV zářením, případně kombinací obou systémů. V Maďarsku jsme se u takto zatěžovaných bazénů setkali i s technologií filtrace přes náplavové filtry, kde je vyšší zachytávací schopnost zařízení bez přidávání koagulantu do vody, čímž se snižuje chemické zatížení vody. Pro rehabilitační bazény je nutná daleko vyšší intenzita cirkulace vody a tím větší technologické prvky úpravny vody.
V mnoha případech je potřebné řešit problematiku inkontinentních pacientů apod. Teplá voda v bazénech zvyšuje požadavky i na systémy VZT – vyšší výpar z hladiny. Proto bývá u těchto bazénů požadavek na mimoprovozní zakrývání hladiny, které sníží výpar na minimum. Vysoké nároky jsou kladeny i na stavební konstrukce – odolnost vůči změnám teplot, vysoká vlhkost vzduchu. Upozorňuji, že se na rehabilitační zařízení ve zdravotnických zařízeních a v ústavech sociální péče nevztahuje Vyhláška 135/2004 Sb., pokud nejsou využívána i pro „komerční“ koupání veřejnosti a slouží jen jako zdravotnický prostředek.
Dispoziční řešení bazénu a celé haly musí vycházet z potřeb daného zařízení. Většinou slouží jako součást rozsáhlejší vodoléčby s individuálními vanami pro podvodní celotělové masáže či vodoléčbě horních nebo dolních končetin. Pro pacienty musí být připraveno zázemí pro převlečení a hygienickou očistu se zajištěním intimity úkonu, pokud se nejedná o nemocniční zařízení s již připravenými pacienty dopravovanými k proceduře přímo z nemocničního pokoje. Nezbytně nutné je bezbariérové řešení a kompletní návrh systému pro manipulaci s nepohyblivými pacienty.
Projektant nesmí se zapomínat na prostory pro početnější personál těchto bazénů. Při návrhu řešení si musí uvědomit, že personál v tomto prostředí tráví denně řadu hodin při náročné fyzické i psychické práci. Potřebuje proto prostory na odpočinek i hygienické zázemí. I řešení bazénu je vhodné přizpůsobit práci personálu s pacientem. V mnohých případech se vyplatí řešit bazén jako polozapuštěný či nadzemní, aby se snížila potřeba nadměrného shýbání se k pacientovi.
Foto: Milan Šmíd
