Masarykova univerzita Filozofická fakulta Historický ústav
Bakalářská diplomová práce
2009
Markéta Homolová 1
Masarykova univerzita Filozofická fakulta Historický ústav
Markéta Homolová
VEŘEJNÁ ANGAŢOVANOST STŘEDOŠKOLSKÝCH UČITELŮ V PŘEROVĚ V LETECH 1890-1914 (bakalářská diplomová práce)
Vedoucí práce: doc. Mgr. Lukáš Fasora, Ph.D.
2009
2
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. …………………………………………….. Markéta Homolová
3
Zde bych chtěla poděkovat panu doc. Mgr. Lukáši Fasorovi, Ph.D. za jeho ochotu, podnětné rady a odborné připomínky při vedení práce.
4
Obsah 1.
Úvod ....................................................................................................................................6
2.
Nástin vývoje v Přerově od 18. století do počátku 20. století .............................................8
3.
Obecný vývoj českého školství na počátku 19. století ......................................................10 3.1.
4.
5.
Školské reformy od poloviny 19. století ....................................................................10
Střední školy v Přerově .....................................................................................................13 4.1.
Reálné gymnázium v Přerově ....................................................................................13
4.2.
Střední ekonomická škola v Přerově (obchodní škola gremiální) .............................18
4.3.
Průmyslová škola strojnická v Přerově (c. k. odborná škola strojnická) ...................22
4.4.
Střední zemědělská technická škola v Přerově (zemská střední hospodářská škola) 24
Veřejná angaţovanost učitelů ............................................................................................27 5.1.
Učitelé v obecním výboru města Přerova ..................................................................27
5.2.
Literární činnost učitelů .............................................................................................32
5.3.
Spolkové působení učitelů .........................................................................................35
6.
Závěr ..................................................................................................................................39
7.
Slovníček odborných výrazů .............................................................................................40
8.
Pouţitá literatura a prameny ..............................................................................................42
5
1. Úvod České školství prodělalo od konce 18. století a zejména ve druhé polovině 19. století obrovský vývoj. Během tohoto období byly upraveny osnovy všech typů škol a celkově školství procházelo mnoha reformami. Reformu školství započala v rakouské monarchii jiţ Marie Terezie v roce 1774, kdy uzákonila povinnou školní docházku.1 Se stále se rozrůstajícím průmyslem a celkovou proměnou státního aparátu, neustále rostla poptávka po odbornících a vzdělaných lidech. Ve druhé polovině 19. století se proto zněkolikanásobil počet středních škol a rozrostla se jejich síť. Klasická gymnázia se začala odpoutávat od klasického modelu tím, ţe do jejich osnov byly zakomponovány i přírodovědné předměty a moderní ţivé jazyky. V tomto období se také objevuje snaha o sblíţení reálných škol, praktických, a škol klasických, humanitně orientovaných. Novinkou, kterou zavedl Bonitz-Exnerův Nástin, byla maturitní zkouška, která se stala podmínkou studia na univerzitě.2 Tato proměna ve vnímání vzdělání jako důleţitého prvku potřebného pro ţivot se odrazila i v postavení učitelů škol, kteří se stali důleţitým elementem ve veřejném ţivotě. To se nejvíce projevovalo při různých akcích, které byly často organizovány některým z pedagogů. Učitelé se svými odbornými přednáškami o české historii, literatuře a dalších tématech snaţili probudit v soudobé společnosti myšlenky nacionalismu a také zvýšit úroveň vzdělanosti.3 Jako téma své bakalářské diplomové práce jsem si vybrala problematiku veřejného ţivota právě středoškolských učitelů, a to v období od roku 1890 do vypuknutí první světové války v roce 1914. Cílem mé práce je vytvořit seznam středoškolských učitelů, kteří působili v letech 1890 – 1914 na přerovských středních školách a následně o těchto lidech zjistit informace o jejich podílu na veřejném ţivotě a to, zda se angaţovali v nějakém spolku, jejich literární aktivity, nebo jestli byli členy obecního výboru města. Ke kaţdé střední škole sestavím seznam těchto učitelů a nastíním stručnou historii školy od jejího zaloţení. Při práci jsem uţila metody přímé, tedy čerpání informací přímo z pramenů. Tuto metodu jsem obzvláště vyuţívala při sestavování seznamu učitelů, kteří na dané škole působili, a také, kdyţ jsem pátrala v pramenech různých spolků, kdo byl jeho členem. Informace, které jsem 1
Viz Řezníčková, Kateřina: Študáci a kantoři za starého Rakouska. České střední školy v letech 1867-1918. Libri, Praha 2007. 2 Viz Řezníčková, Kateřina: Študáci a kantoři za starého Rakouska. České střední školy v letech 1867-1918. Libri, Praha 2007. 3 Viz Koťa, Jaroslav: Učitelé v českých zemích na cestě k profesionalizaci. In: Profesionalizace akademických povolání v českých zemích v 19. a první polovině 20. století. Karolinum, Praha 1996, s. 82-112.
6
z pramenů získala, jsem následně doplňovala biografickou metodou, při které jsem zjišťovala míru angaţovanosti přerovských středoškolských učitelů. Pramenná základna pro tuto práci vychází především ze Státního okresního archivu Přerov z fondů středních škol a z fondů spolků. Nejdůleţitější pro mě byl fond „Gymnázia Jakuba Škody Přerov 1870-2000“, kde jsem čerpala především z výročních zpráv školy a z almanachů, dalším byl fond „Obchodní akademie Přerov 1900-1984“, fond „Střední zemědělské školy Přerov“ a fond „Střední průmyslové školy Přerov 1889-1973“. Při čerpání informací o angaţování středoškolských učitelů v různých spolcích jsem vycházela především z fondu „Čtenářský spolek Přerov“, „Pěvecké a hudební sdruţení Přerub Přerov“ a z fondu „Okrašlovací spolek města Přerov“. Literatura přímo k tématu angaţovanosti učitelů na veřejném ţivotě sice není obsáhlá, ale v některých publikacích lze najít zmínky o školství v Přerově, přerovských učitelích a činnosti spolků. Velkým pomocníkem v oblasti působení učitelů ve výboru města mi byla kniha Kladiwa, Pavel a kol.: Lesk a bída obecních samospráv Moravy a Slezska 1850-1914. II. Díl, Muţi z radnice. Filozofická fakulta Ostravské univerzity, Ostrava 2008, která pojednává o samosprávách osmi různých měst na Moravě a ve Slezsku, mimo jiné i o Přerově. Další publikací, kterou jsem při své práci vyuţila, byla kniha Řezníčková, Kateřina: Študáci a kantoři za starého Rakouska. České střední školy v letech 1867-1918. Libri, Praha 2007, která se sice zaměřuje na gymnázium v Jindřichově Hradci, ale zároveň pojednává i o vývoji školství od konce 18. století. Informace ohledně postavení a vzdělávání učitelů jsem čerpala ze sborníku, který uspořádali Petr Svobodný a Jan Havránek: Profesionalizace akademických povolání v českých zemích v 19. a první polovině 20. století. Karolinum, Praha 1996. Informace o dějinách města Přerova jsem získala z knih Lapáček, Jiří: Přerov. Povídání o městě. Město Přerov, Přerov 2000 a Drechsler, Aleš; Fišmistrová, Věra; Lapáček, Jiří: Dějiny města Přerova v datech. Město Přerov, Přerov 2006.
7
2. Nástin vývoje v Přerově od 18. století do počátku 20. století „Přerov představuje historicky jedno z významných moravských správních středisek, i kdyţ vzhledem k blízkosti Olomouce nikdy nedosáhl primárního významu.“4 Z historického hlediska je město známé především díky činnosti jednoty bratrské a také jako rodiště Jana Blahoslava, českého humanistického spisovatele, teologa a biskupa jednoty bratrské. Mezi další osobnosti, jejichţ jména jsou spjata s Přerovem, patří jméno „Učitele národů“ Jana Amose Komenského, který studoval na přerovské bratrské škole a později zde i učil. Posledním majitelem přerovského panství byl od konce 18. století do roku 1848 rod Magnisů. Tito majitelé nebyli českého původu a do Přerova jezdili pouze na kontroly a lov zajíců. „Rok 1848 přinesl řadu změn, spolu se zrušením poddanství se změnil výkon správy, doposud prováděný vrchnostenskými úřady. Zákonný předpis ze dne 17. března 1848, obecní zákon, stanovil zásadu, ţe „základem svobodného státu je svobodná obec“.“5 V čele obce stál starosta. Prvním přerovským starostou se v roce 1850 stal Lazar Gross. V první polovině 19. století měl Přerov silně zemědělský a řemeslný charakter. Teprve se zavedením ţelezniční dopravy v polovině 19. století došlo k rychlému hospodářskému růstu. Právě ţeleznice se stala impulsem pro rozvoj průmyslové výroby. Stavba ţeleznice byla započata v roce 1836 a roku 1841 byl slavnostně zahájen provoz na ţelezniční trati Wien – Břeclav – Přerov – Olomouc, která byla nazývána Severní dráhou císaře Ferdinanda. Byla to jedna z prvních parostrojních ţeleznic na našem území. Vybudování ţelezničního uzlu vytvořilo z Přerova jednu z nejvýznamnějších ţelezničních křiţovatek v českých zemích. Od šedesátých let 19. století se město projevovalo také v kulturní oblasti, především díky své školské politice v duchu myšlenek výchovných zásad J. A. Komenského. Sílící germanizaci mohl Přerov lépe odolávat od roku 1860, kdy vlivem prohrané války v Itálii, zahraničně politických neúspěchů a celkovým hospodářským vyčerpáním došlo v Rakousku k pádu absolutismu. Únorová ústava z roku 1861 umoţnila určitou organizaci národního ţivota i u Čechů.6 V šedesátých letech bylo přerovské školství ve velmi špatném stavu, a proto se přerovští vzdělanci snaţili o zaloţení českých středních škol, především škol reálného směru. Roku 1865 zde vznikla první česká rolnická škola na Moravě a v roce 1870 zde bylo zaloţeno, po Brně a Olomouci, třetí nejstarší české gymnázium na Moravě. Další významnou kulturní institucí se stalo nově zaloţené Muzeum Komenského (1887). 4
Kladiwa, Pavel a kol.: Lesk a bída obecních samospráv Moravy a Slezska 1850-1914. II. Díl, Muţi z radnice. Filozofická fakulta Ostravské univerzity, Ostrava 2008, s. 537. 5 Lapáček, Jiří: Přerov. Povídání o městě. Město Přerov, Přerov 2000, s. 31. 6 Almanach k 100. výročí založení gymnasia v Přerově. Ředitelství školy, Přerov 1970, s. 21.
8
„Vzhledem ke své poloze uprostřed úrodné Hané je přirozené, ţe první odvětví rodícího se průmyslu v Přerově navazovala na zemědělství. Mezi prvními vznikaly takové podniky, které zpracovávaly zemědělské produkty nebo vyráběly zemědělské stroje a potřeby pro zemědělskou výrobu. Rovněţ počátky chemického průmyslu v Přerově jsou spjaty s výrobou hnojiv určených pro zemědělskou sféru.“7 Tato orientace na zemědělství je příznačná pro celou druhou polovinu 19. století. K závodům, které byly v Přerově budovány od poloviny 19. století, patří Fiedlerova sirobárna, která svou činnost zahájila v roce 1843, Heinikova výrobna měděného zboţí, Zierova dílna na výrobu vah a stříkaček a Skenův cukrovar. Ve městě se objevily i závody nezemědělského charakteru jako např. továrna na stavivo, závod na výrobu umělých dlaţdic, plynárny, mydlárna, továrna na kočáry (Weiglovka), továrna na lepenku, knihtiskárna a další.8
7
Lapáček, Jiří: Přerov. Povídání o městě. Město Přerov, Přerov 2000, s. 141. Fišmistrová, Věra: Počátky průmyslu. Přerovský deník, Hranický deník – tematická příloha: 750 let města Přerova, červen 2006, s. 27. 8
9
3. Obecný vývoj českého školství na počátku 19. století Po třicetileté válce můţeme v českých zemích zaznamenat úpadek slibně se rozvíjejícího školství. Tento úpadek je spojen s poráţkou českých stavů na Bílé hoře a následnou třicetiletou válkou, která byla spojena s emigrací podstatné části duchovenstva a pedagogů. Úpadek se dotýkal škol českobratrských, městských, konfesijních i soukromých.9 V roce 1774 byl vydán všeobecný řád pro německé normální, hlavní a triviální školy ve všech císařských dědičných zemích. Tento řád ustanovil povinnou šestiletou školní docházku a nedělní opakovací hodiny. Učitelským pomocníkem mohl být kaţdý zdravý, mravně zachovalý absolvent hlavní školy, starší sedmnácti let. Od učitele se poţadovala účast na veřejném a hospodářském ţivotě. V roce 1805 byl zaveden systém odborných učitelů. Kaţdý středoškolský učitel měl být odborníkem pouze na určité předměty a ty měl učit ve všech třídách. Tento systém měl nicméně velkou překáţku, a to nedostatek odborných učitelů. Proto byl roku 1818 obnoven systém třídních učitelů. Hlavním předmětem se stala latina a přírodní vědy byly z osnov vyloučeny.10 V roce 1816 byl přijat jazykový dekret, který zaváděl, ţe v na gymnáziích v místech s převahou Čechů mohou učit jen profesoři znalí češtiny. Toto opatření bylo přijato čistě z praktických důvodů. Na úřednická místa totiţ měli být přednostně přijímáni studenti se znalostí češtiny. Studium na gymnáziu mělo uchazeče připravit ke kariéře převáţně ve státní správě, politice nebo se stát odrazovým můstkem pro podnikání. Tato očekávání ovšem časem přestala být naplňována. Navíc samotné studium na gymnáziu nezajišťovalo přímou cestu k dalšímu studiu, neboť v této době ještě nebylo zakončeno maturitní zkouškou. Pokud chtěl student dále pokračovat ve studiu na univerzitě, musel ještě po gymnáziu absolvovat filozofii (jakási přípravka pro vysokoškolské studium). Tu mohl absolvovat buď přímo na univerzitě, nebo na speciálních dvouletých lyceích.11
3.1. Školské reformy od poloviny 19. století Reformy středního školství započala v druhé polovině 18. století jiţ Marie Terezie, která nechala vypracovat obecně závazné gymnaziální osnovy. V průběhu první poloviny 19. století
9
Viz Lapáček, Jiří: Přerov. Povídání o městě. Město Přerov, Přerov 2000. Viz Řezníčková, Kateřina: Študáci a kantoři za starého Rakouska. České střední školy v letech 1867-1918. 11 Viz Řezníčková, Kateřina: Študáci a kantoři za starého Rakouska. České střední školy v letech 1867-1918. 10
10
byly tyto osnovy mnohokrát přepracovány, coţ vedlo k dlouhým diskuzím o potřebě kompletní reformy středního školství, které započaly v roce 1838. Revoluční rok 1848 přinesl zásadní změny, které se týkaly i středního školství. Nově vzniklo ministerstvo kultu a vyučování (původní název byl ministerstvo veřejného vyučování), které nahradilo původní Studijní dvorskou komisi. Zde se připravovala reforma školství, která byla inspirována německými vzory, obzvláště pruským modelem. Hlavním tvůrcem reformy byl profesor filozofie na praţské fakultě Franz Seraphin Exner. Na jeho ţádost byl do Vídně pozván německý gymnaziální profesor Hermann Bonitz. Díky jejich spolupráci vznikl dokument nazvaný Entwurf der Organisation der Gymnasien und Realschulen in Österreich, v českém překladu Nástin organizace gymnázií a reálných škol v Rakousku. Provizorně byl tento dokument potvrzen 16. 9. 1849, ale definitivně potvrzen císařem byl aţ v lednu 1854. Ministrem kultu a vyučování byl tehdy hrabě Leo Thun, který se zasadil o prosazení tohoto dokumentu do školské praxe.12 Tato reforma zařazovala do učebních osnov matematiku, přírodní vědy a četbu klasických autorů. Výuka na gymnáziích byla prodlouţena o dva roky (gymnázium + přípravka pro studium na vysoké škole bylo spojeno dohromady). Gymnázium bylo rozděleno na dva stupně, a to na niţší, které ţáky připravovalo pro studium na vyšším gymnáziu, mělo však tvořit uzavřený celek všeobecného vzdělání, a vyšší, které pokračovalo ve vyučování vědečtějším způsobem a bylo jakýmsi předstupněm pro studium na univerzitě.13 Mezi střední školy byla zařazena i reálka (technické profese) a v rámci přiblíţení reálek ke gymnáziím byla prodlouţena doba studia na sedm let. V době éry „Bachova absolutismu“ se český jazyk stal neţádoucím a jeho výuka na školách byla potlačována. Díky uzavření konkordátu s církví v roce 1855 došlo k posílení vlivu církve ve školách. Vyučování muselo být ve shodě s naukou katolické církve a učitelem se mohl stát pouze člověk bez poskvrny a katolického vyznání. V šedesátých letech došlo k částečnému uvolnění a byla opět povolena výuka některých předmětů v českém jazyce. V sedmdesátých letech byl ministrem kultu a vyučování Karl Stremayr. Jeho působení přineslo důleţitý krok pro postavení středoškolských profesorů, kteří byli v roce 1973 zařazeni mezi státní úředníky. V roce 1882 došlo k rozdělení KarloFerdinandovy univerzity na část českou a německou.14 Dalším ministrem vyučování se stal v roce 1885 Paul Gautsch. Ten viděl velký problém v růstu počtu absolventů středních škol, kteří začínali mít potíţe při hledání odpovídajícího profesního uplatnění. Řešení viděl 12
Viz Řezníčková, Kateřina: Študáci a kantoři za starého Rakouska. České střední školy v letech 1867-1918. Veselá, Zdenka: Dokumenty z vývoje české střední školy 1849-1939. Universita J. E. Purkyně v Brně, Brno 1973, s. 8. 14 Viz Řezníčková, Kateřina: Študáci a kantoři za starého Rakouska. České střední školy v letech 1867-1918. 13
11
v redukci středoškolské sítě. Protoţe byla jedním z jeho cílů snaha zachovat středoškolskému vzdělání jistý elitářský charakter, nemělo jít o redukci rovnoměrnou, ale takovou, která by omezila růst počtu studentů ze sociálně slabých poměrů., proto došlo k razantnímu zvýšení školného. Tato opatření však byla nakonec zrušena. Pro devadesátá léta je charakteristická především snaha o zaloţení co největšího počtu středních škol.15
15
Viz Řezníčková, Kateřina: Študáci a kantoři za starého Rakouska. České střední školy v letech 1867-1918.
12
4. Střední školy v Přerově „Střední školy byly zřizovány jako státní, zemské (reálky), církevní nebo soukromé. V době nepříznivé pro vznik českých škol, v letech 1868-1882, byly české střední školy často zakládány městy na jejich náklad a pak časem získávaly postátněním právo veřejnosti.“16 V letech 1890 – 1914 v Přerově existovaly nebo nově vznikly celkem čtyři střední školy. Nejstarší střední školou se stalo reálné gymnázium, které bylo zaloţeno v roce 1870, další zaloţenou školou byla Zemská střední hospodářská škola (1874), v roce 1889 bylo povoleno zřízení C. k. odborné školy strojnické a jako poslední byla otevřena Obchodní škola gremiální v roce 1900. 4.1. Reálné gymnázium v Přerově V roce 1869 a první polovině roku 1870 se vedlo mnoho jednání o otevření českého gymnázia v Přerově. Všechna tato jednání byla zdlouhavá a výsledky byly neurčité. Teprve 5. srpna 1870 učinilo městské zastupitelstvo radikální rozhodnutí a ţádalo o okamţité otevření českého gymnázia. Město se zavázalo k zajištění vhodných místností pro výuku, inventáře, otopu a bytu pro ředitele. Taktéţ se zavázalo, ţe bude po deset let přispívat částkou 200 zlatých ročně na učební pomůcky.17 Pravidelná výuka začala na gymnáziu 3. října 1870 a přerovské gymnázium se stalo třetí českou školou, která byla zaloţena na Moravě. Prvním ředitelem školy byl jednomyslně zvolen Jakub Škoda, tehdejší profesor Slovanského gymnázia v Olomouci. Právě zásluhou Jakuba Škody získalo gymnázium jiţ v roce 1871 právo veřejnosti. Roku 1871 bylo úředně povoleno zřízení niţšího státního reálného gymnázia s českou vyučovací řečí a roku 1876 bylo rozhodnuto o zřízení vyšších tříd. Koncem školního roku 1876/ 1877 bylo vyšší gymnázium zestátněno. Zpočátku výuka probíhala v pronajatých místnostech přerovské radnice, odkud se roku 1873 přesunula do budovy na Horním náměstí. K trvalému umístění školy došlo aţ po vystavění vlastní budovy gymnázia na Komenského ulici. Na reálném gymnáziu v Přerově převládal v prvních letech od svého zaloţení reálný směr výuky. V období kolem roku 1880 proţívalo gymnázium období rozkvětu, kdyţ na gymnáziu studovalo 536 ţáků, které vyučovalo 28 učitelů. Později však počet studentů klesal a proto 16
Klímová, Jarmila: Reforma středního školství v roce 1908. In: Minulost, současnost a budoucnost gymnazijního vzdělávání. Sborník referátů z konference konané ve dnech 24. - 25. června 1999 v Jičíně. SOkA Semily, Jičín 2000. 17 Almanach k 100. výročí založení gymnasia v Přerově [1870-1970]. Ředitelství školy, Přerov 1970.
13
byly výnosem ministerstva kultu a vyučování postupně rušeny reálné třídy a ústav byl přeměněn na C. k. státní vyšší gymnasium. „V této podobě, kdy byl kladen největší důraz na studium humanitních předmětů, trval ústav aţ do konce první světové války a vzniku první samostatné Československé republiky.“18 V tabulce níţe je uveden seznam učitelů působících na přerovském gymnáziu v letech 1889-1914, jejich postavení a seznam vyučovaných předmětů. Tabulka 1: Seznam učitelů Reálného gymnázia v Přerově v letech 1890-191419
Příjmení, jméno 1.
Altman, Karel
2.
Andrysik, František
3.
Bárta, Josef
Titul
Dr.
Postavení
Vyučované
Působil od-
předměty
do
profesor
LŘ
1881-1903
suplující učitel
T
1912-1913
suplující
LŘčTs
1892-1897
profesor 4.
Bayer, František
profesor
ČNTs
1913-1914
5.
Bezloja, Alois
profesor
MF
1911-1919
6.
Bláha, František
provizorní
LŘč
1904
učitel 7.
Bořecký, Karel
Dr.
profesor
ČNFr
1903-1930
8.
Brdlík, František
Dr.
suplující učitel
HPhTs
1882-1891
9.
Březina, Jan
Dr.
profesor
MF
1908-1911
10.
Budík, Arnold
asistent kresl.
MG
1909-1911
11.
Čuda, Arnošt
profesor
LŘ
1878-1892
12.
Dalecký, Josef
suplující učitel
LŘč
1899-1901
13.
Dosedla, Jan
suplující učitel
T
1909-1912
14.
Drozd, Karel
profesor
T
1913-1930
15.
Dula, Ferdinand
profesor
LŘč
1900-1909
16.
Fischer, Alois
profesor
LŘčTs
1879-1897
17.
Frank, Maxmilián
suplující učitel
LŘčN
1907
18.
Friedl, Antonín
profesor
DZ
1905-1910
19.
Fürst, Kamil
profesor
LŘč
1909-1921
Dr. Dr.
18
Cekota, Vojtěch: Inventář Reálné gymnasium v Přerově 1870-1953. SOkA Přerov, Přerov 1963. SOkA Přerov: Fond Reálné gymnasium v Přerově, i. č. 516, Památník 1870-1930/ Šedesát let českého stát. reál. gymn. v Přerově, s. 85-96. 19
14
20.
Hanslián, Antonín
suplující učitel
Pmf
1909-1907
21.
Havrda, František
suplující učitel
LŘč
1910-1912
22.
Hoch, Ladislav
suplující učitel
DZ
1912-1913
23.
Hynais, Michal
suplující učitel
ČDZ
1904-1905
24.
Chmelík, František
profesor
MFT
1889-1896
25.
Inderka, Jan
zat. profesor
ČN
1908-1919
26.
Jahn, Jilji
Dr.
profesor
LŘčň (č. i ň.)
1907-1921
27.
Janků, Vladimír
Dr.
profesor
MF
1899-1900,
Dr.
1903-1908 28.
Kabelík, Jan
profesor
ČN
1889-1999
29.
Kalina, Tomáš
suplující učitel
DZ
1900-1901
30.
Kamenář, Jan
suplující učitel
ČN
1905-1906
31.
Kasalovský, Rudolf
suplující učitel
Chmf
1899-1906
32.
Kovanda, Stanislav
profesor
MF
1913-1920
33.
Králíček, Martin
profesor
MFTs
1913-1914
34.
Kreutz, Rudolf
profesor
PhDZ
1894-1905
35.
Krch, Hynek
profesor
KgMod
1870-1901
36.
Krippner, Pavel
profesor
LŘč
1879-1900
37.
Kříbek, Josef
suplující učitel
MF
1910-1913
38.
Kubát, Antonín
akademický
KgMod
1913-?
malíř 39.
Kubíček, František
profesor
LŘN
1902-1905
40.
Kubíček, František
asistent kreslení
Kg
1904-1906
41.
Kubíček, Metoděj
profesor,
Nb (č. i ň.)
1902-1919
suplující učitel
Člř
1912-1915
suplující učitel
LŘč
1911-1912
suplující učitel
LŘč
1899-1900
ThDr.
konsist. rada 42.
Kubový, František
43.
Kudela, Josef
44.
Kuchynka,
Dr.
František 45.
Kupec, Josef
suplující učitel
ČŇ
1898-1899
46.
Lexa, Antonín
suplující učitel
LŘč
1902-1906
47.
Macků, Jan
profesor
PmfPhTs
1908-1913
48.
Mádr, Jan
profesor
DZ
1901-1913
Dr.
15
49.
Malý, Jan
suplující učitel
MF
1907-1908
50.
Martinek, František
profesor
LŘč
1892-1898
51.
Matula, Antonín
suplující učitel
ČN
1912-1914
52.
Minks, Jan
suplující učitel
MF
1894-1895
53.
Moravec, Václav
suplující
ČN
1901-1903
profesor 54.
Najman, Josef
prov. učitel
MF
1900-1902
55.
Neoral, Josef
výp. učitel
ČN
1898-1902
56.
Neuhöfer, Rudolf
suplující
LŘč
1899-1900
profesor 57.
Nondek, Jan
suplující učitel
Nlř
1907-1909
58.
Novák, Karel
zat. učitel
MF
1898-1899
59.
Novák, Metoděj
suplující učitel
ČN
1911-1912
60.
Odstrčil, František
profesor
LŘč
1905-1919
61.
Ondráček, Jan
profesor
LŘč
1897-1907
62.
Oščádal, František
profesor
DZ (č. i ň.)
1871-1901
63.
Palata, František
suplující učitel
LŘč
1895-1896
64.
Paška, František
suplující učitel
LŘč
1912-1913
65.
Petr, Karel
Dr.
profesor
MF
1896-1897
66.
Petřík, Václav
Dr.
suplující učitel
LŘč
1892-1896
67.
Pískač, Jan
profesor
LŘč
1878-1908
68.
Polák, František
profesor
LŘč
1877-1907
69.
Polívka, františek
suplující učitel
Pmf
1891-1892
70.
Pryč, Metoděj
výp. učitel náb.
Kab. Náb.
1899-1902
71.
Rotter, Jindřich
profesor
Nb
1979-1902
suplující učitel
LŘč
1909-1911
profesor
MF
1907-1909
Adrián 72.
Ryšánek, František
73.
Sechovský, Hynek
74.
Sojka, Ludvík
profesor
KgMod
1902-1913
75.
Spáčil, Josef
profesor
Pmf
1877-1907
76.
Staněk, Josef
prof. ad pers.
ČNFra
1911-1920
77.
Struneček, Rudolf
suplující
ČN
1900
Dr.
Dr.
profesor 16
78.
Suchomel, Adolf
suplující učitel
ČN
1910-1911
79.
Sýkora, Jan
suplující učitel
LŘč
1906-1910
80.
Sylla, Miroslav
asistent kreslení
KgMod
1911-1912
81.
Šikola, Josef
profesor
MF
1870-1907
82.
Šobra, František
profesor
LŘč
1910-1924
83.
Tichánek, Bohumír
zat. učitel
MF
1897-1898
84.
Trapl, Petr
prov. učitel
MF
1902-1903
85.
Vaculík, Antonín
profesor
PhDZT
1913-1923
86.
Vališ, Josef
profesor
Pmf
1906-1920
87.
Vaněk, Ferdinand
profesor
LŘčZp
1905-1914
88.
Vavroušek,
suplující učitel
Kg
1899-1904
profesor
LŘNč
1901-1904
Dr.
František 89.
Vebr, Emanuel
Dr.
90.
Verner, Adolf
suplující učitel
LŘč
1910-1911
91.
Veselý, Vincenc
prof. ad pers.
ČN
1906-1919
92.
Vičar, Dominik
profesor
DZ
1910-1925
93.
Volný, Ludvík
suplující učitel
MG
1912-1914
94.
Vydra, Josef
asistent kresl.
KgMod
1908-1909
95.
Werner, František
profesor
HNč
1877-1894
96.
Ţiţka, Raimund
suplující učitel
ČN
1913-1919
Seznam zkratek vyučovaných předmětů: Č
Český jazyk
D
Dějepis
F
Fyzika
Fr
Francouzský jazyk
G
Geometrie
H
Historie
Kg
Kreslení
L
Latinský jazyk
M
Matematika
Mod
Modelování 17
Nč, N
Německý jazyk
Ph
Filozofie
Řč
Řecký jazyk
T
Tělocvik
Ts
Těsnopis
Z
Zeměpis
Zp
Zpěv
4.2. Střední ekonomická škola v Přerově (obchodní škola gremiální) Roku 1900 byla pro hochy zřízena v Přerově Obchodním grémiem dvoutřídní obchodní škola, která měla zajistit výchovu kvalifikovaných obchodních sil. Přerovská obchodní škola byla první českou obchodní školou na Moravě. Prvním ředitelem školy se stal její myšlenkový původce, profesor Václav Hrubý. Zprvu byla tato škola soukromá a zápisné se školným bylo dost vysoké.20 V roce 1901 byl ke škole připojen jednoroční obchodní kurz pro dívky, který se v roce 1908 změnil na dvoutřídní školu pro dívky. Od roku 1904 získala škola právo veřejnosti. Vlivem opětovného zvýšení ţactva po odlivu v letech 1904-1907 nastává nový, tentokrát jiţ trvalý vzestup a rozvoj školy. Rozvoj školy je moţno pozorovat jednak na počtu ţactva, jednak na počtu tříd. První stovku ţáků překročila škola jiţ v roce 1908. Tříd měla škola v letech 1900-1909 střídavě dvě nebo tři. Roku 1909 se nedílnou součástí školy stala odborná pokračovací škola kupecká. Od svého rozšíření o pokračovací školu kupeckou měla škola celkem šest tříd, s výjimkou válečných let 1914-1917, kdy škola čelila odchodu profesorů a počet tříd tedy musel být redukován.21 Vyučování v nově zaloţené přerovské obchodní škole bylo zahájeno v obecní budově na Horním náměstí, odkud se přestěhovala do staré budovy bývalé pošty v Bratrské ulici. Místnosti však nevyhovovaly, a tak se jedno z podmínek případného postátnění školy stalo opatření vhodnějších místností. V roce 1900 obec uvolnila a upravila pro školu místnosti v obecním domě na Horním náměstí, kam se škola přestěhovala, i přesto však byla cílem kuratoria stavba vlastní budovy. V roce 1913 darovalo město pozemek pro stavbu obchodní školy a slíbilo svou podporu. Pro stavbu byl vybrán návrh arch. Skopalíka, podle jehoţ
20
Cekota, Vojtěch: Inventář Střední ekonomická škola v Přerově (1900-1955). SOkA Přerov, Přerov 1964. Čtyřicet let obchodního školství v Přerově. Památník obchodní akademie a obchodní školy 1900-1940. Kuratorium obchodní akademie. Přerov, 1940, s. 9-12. 21
18
návrhu byla budova postavena. První světová válka však práce na této budově pozastavila a ohroţena byla i existence školy. Budova byla nakonec zdárně dokončena aţ v roce 1923.22 V tabulce níţe je uveden seznam učitelů působících na obchodní škole gremiální v letech 1889-1914, jejich postavení a seznam vyučovaných předmětů. Tabulka 2: Seznam učitelů Střední ekonomické školy v Přerově v letech 1900-191423
Příjmení, jméno 1.
Báňar, Jan
Titul
Postavení externí učitel,
Vyučované
Působil od-
předměty
do
kupecké počty
1900-1901
nauka obch.
1909-1911,
učitel měšťanské školy 2.
Bekárek, Jaroslav
externí učitel, c. k. soudce
3.
Bulský, Eugen
1913-1914
interní učitel,
kupecké počty,
skutečný učitel
čkor., účet., nauka
1901-1902
obch. 4.
Černocký,
interní učitel,
čj, zem., nauka o
Ferdinand
skutečný učitel
zboţí, krasopis
5.
Fridrich, Rudolf
interní učitel
6.
Hrubý, Václav
ředitel
1903-1904 1901-1902
nj, nkor., čkor.,
1900-1920
účet., nauka obch. a směn., těsn., psaní na stroji 7.
Inderka, Jan
externí učitel
8.
Junášek, A.
interní učitel
9.
Kavka, František
externí učitel
10.
Kleveta, Alois
interní učitel,
1914-1915 krasopis
1909-1910 1914-1915
nj, krasopis, těsn.
1901-1902
suplující učitel 11.
Kovanda,
externí učitel
22
1914-1918
Čtyřicet let obchodního školství v Přerově. Památník obchodní akademie a obchodní školy 1900-1940. Kuratorium obchodní akademie. Přerov, 1940, s. 20-22. 23 Údaje čerpány z: Čtyřicet let obchodního školství v Přerově. Památník obchodní akademie a obchodní školy 1900-1940. Kuratorium obchodní akademie. Přerov, 1940; SOkA Přerov: Fond Obchodní akademie Přerov, i. č. 227, Výroční zprávy obch. školy gremiální 1900-1905; SOkA Přerov: Fond Obchodní akademie Přerov, i. č. 228, Výroční zprávy veřejné obchodní školy grem. 1905-1910; SOkA Přerov: Fond Obchodní akademie Přerov, i. č. 229, Výroční zprávy veřejné obchodní školy grem. 1910-1915.
19
Stanislav 12. 13.
Kovařík, Adolf Mareš, František
JUDr.
interní učitel,
čkor., nkor., účet.,
1902-1904
suplující učitel
těsn.
externí učitel, c.
nauka obch.
1908-1909
nauka o zboţí
1900-1901
rj
1902-1904
čj
1900-1901
Tělo a zdravověda,
1908-1910
k. soudní adj. 14.
Mrkvička,
Ing.
Ladislav
externí učitel, technický adjunkt továrny na umělá hnojiva
15. 16.
Nejelov, Nikolaj
interní učitel,
Petrovič
suplující učitel
Neoral, Josef
externí učitel, prof. zem. střední hosp. školy
17. 18.
Oščádal,
MUDr. externí učitel,
Bohuslav
praktický lékař
tv nepovinný
Pánek, Jan
interní učitel,
čj, nj, nkor.
1907-1909
interní učitel,
čkor., nkor., účet.,
1903-1920
skutečný učitel
nauka obch., těsn.
interní učitel,
nauka obch., účet.,
suplující učitel
čkor., nkor., nj, těsn.
interní učitel,
kupecké počty,
suplující učitel
zem., nauka o zboţí,
skutečný učitel 19. 20. 21.
Patočka, Jan Petr, Alois Přidálek, Matouš
Ing.
1902-1903 1906-1916
krasopis, těsn. 22.
Psota, Jaroslav
interní učitel,
Nj, čkor., nkor.,
suplující učitel
účet., nauka obch.,
1909-1926
počty 23.
Roubal, František
interní učitel,
zem., nauka o zboţí,
suplující učitel
krasopis, počty
1902-1903
24.
Říha, Jan
interní učitel
1911-1913
25.
Slovák, Josef
externí učitel
1914-1915
26.
Soldan, František
interní učitel, 20
čj, nj, zem.,
1900-1906
27.
Souček, Jaromír
suplující učitel
krasopis, fj
externí učitel,
nauka o zboţí
1900-1901
suplující učitel zem. stř. hosp. školy 28.
Staněk, Josef
interní učitel
29.
Stejskal, Vojtěch
interní učitel,
1914-1915 počty
1909-1922
krasopis, fj
1900-1901
odborný učitel měšť. školy 30.
Šálek, Vilém
externí učitel, učitel měšť. školy
31.
Šverdík, Oskar
externí učitel
32.
Vančura, Antonín
interní učitel,
(Jiří Mahen)
suplující učitel
33.
Veselý, Vincenc
externí učitel
34.
P. Vrtek, Jan,
externí učitel,
1914-1915 čj, nj, krasopis
1908-1910 1914-1915
náboţenství
1901-1902
čj, nj, těsn.
1906-1907
kooperátor 35.
Zátopek, Antonín
interní učitel, suplující učitel
36.
Zeman, František
37.
Zítko, Karel
interní učitel MUDr. interní učitel, skutečný učitel
1901-1902 čj, zem., nauka o zboţí, krasopis
Seznam zkratek vyučovaných předmětů: čj
český jazyk
čkor.
česká korespondence
fj
francouzský jazyk
nauka obch.
nauka obchodní
nauka obch. a směn.
nauka obchodní a směnkářství
nj
německý jazyk
nkor.
německá korespondence
těsn.
těsnopis 21
1904-1906
účet.
účetnictví
zem.
zeměpis
4.3. Průmyslová škola strojnická v Přerově (c. k. odborná škola strojnická) Rychle rozvíjející se průmysl v druhé polovině 19. století si vyţadoval nejen nové pracovní síly, ale také odborníky s dostatečným teoretickým vzděláním. Protoţe tomuto účelu nevyhovovala ţádná dosavadní škola, která byla v Přerově, došlo koncem osmdesátých let k jednání o zřízení odborné školy strojnické. Jednání bylo úspěšné a tak ve školním roce 1889/1890 zahájila svou činnost c. k. odborná škola strojnická. Do prvního ročníku nastoupilo celkem 25 ţáků.24 Vyučování na nově zřízené odborné škole strojnické bylo zahájeno 4. listopadu 1889 v přízemních místnostech levého křídla gymnazijní budovy. V říjnu 1890 začala řádná dílenská výuka v přízemní budově na panské roli u pivovaru. Hlavním úkolem odborné školy strojnické bylo teoreticky a prakticky vychovávat nové síly pro mechanicko-technický průmysl a slouţit jako průprava pro ty, kteří hodlají být montéry nebo dílovedoucí v továrnách. Učivo c. k. odborné školy strojnické bylo rozvrţeno do dvou ročníků a vyučovala se šest dní v týdnu (kromě neděle). Podmínky pro přijetí byly zpočátku mírné. Stačilo mít doklad o dosaţení 14 let a absolvování nejméně pětitřídní obecné školy, další podmínkou byla také způsobilost ţáka k řemeslu. Na škole se platilo školné a zápisné, které však nebylo vysoké. Zápisné činilo 2 zl. a školné 10 zl. Nemajetní mohli být od školného osvobozeni, případně získat stipendia.25 Prvním ředitelem c. k. odborné školy strojnické se stal Ing. Karel Vlasák, který působil na postu ředitele od zaloţení školy v roce 1889 do roku 1920. Od roku 1893 měla škola právo vydávat vysvědčení na odchodnou s klauzulí, opravňující „… k nastoupení a samostatnému provozování ţivnosti zámečnické (kovářské, soustruţnické apod.), … bylo-li vyhověno všeobecným zákonitým poţadavkům, a při současném průkazu jednoročního zaměstnání jako pomocník (tovaryš), popřípadě jako tovární dělník …“ V tabulce níţe je uveden seznam učitelů působících na c. k. odborné škole strojnické v letech 1889-1914, jejich postavení a seznam vyučovaných předmětů.
24
Cekota, Vojtěch: Inventář Průmyslová škola strojnická v Přerově (1889-1953). SOkA Přerov, Přerov 1964. Odborná škola strojnická (1889-1918). In Sborník ke 100. výročí založení střední průmyslové školy Přerov. Brno, 1989. s. 12-13. 25
22
Tabulka 3: Seznam učitelů Průmyslové školy strojnické v Přerově v letech 1890-191426
Příjmení, jméno 1.
Vlasák, Karel
Titul Ing.
Postavení správce ústavu
Vyučované
Působil od-
předměty
do
aritmetika,
1889-1920
mechanika, kreslení odborné, hospodářské strojnictví 2. 3.
Vacín, Bohumil Čejka, Emanuel
odborný učitel,
modelářství a
dílovedoucí
soustruhování dřeva
odborný učitel
aritmetika,
1889-1910 1889-1911
měřičství, rýsování, průmětnictví, kreslení, hospodářské strojnictví, krasopis, písemnosti, průmětnictví 4. 5.
Macharáček,
odborný mistr,
Alois
dílovedoucí
Procházka,
Ing.
učitel
Kajetan
zámečnictví
1889-1904
matematika, nauka o
1891-1995
strojích, technologie, účetnictví, mechanika, odborné kreslení
6.
Jensen, Vilém
dílovedoucí
zámečnictví,
Od 1890
soustruhování kovů, kovářství 7.
Viglic, Ottoman
Ing.
odborný učitel
aritmetika,
od 1895
písemnosti, mechanika, nauka o strojích, technologie,
26
Údaje čerpány z výročních zpráv C. k. odborné školy strojnické z let 1889-1913 (viz seznam pramenů).
23
odborné kreslení 8.
Hnilica, František
Dr.
výpomocný učitel kurz o první nemoci
1902 - 1912
při úrazech 9.
Vacín, Josef
výpomocný
modelářství
Od 1904
zámečnictví a
Od 1908
učitel, dílovedoucí 10.
Švestka, františek
asistent
soustruhování kovů, 11.
Horešovský,
dílovedoucí
zámečnictví
Od 1910
skutečný učitel
aritmetika,
Od 1911
Bohumil 12.
Vdolek, Josef
Ing.
písemnosti, účetnictví, nauka o strojích, rýsováni ve speciálním běhu, technologie, mechanika 13.
Zelenka, Josef
Dr.
výpomocný učitel kurz o první nemoci
1912-1913
při úrazech 14.
Říha, Jan
15.
Tichý, Alois
Dr.
výpomocný učitel písemnosti
Od 1912
výpomocný učitel rýsování
Od 1912
výpomocný učitel měřictví,
Od 1912
techn. 16.
Volný, Ludvík
průmětnictví, aritmetika 17.
Patočka, Jan
výpomocný učitel účetnictví
1910-1911
18.
Kottík, Ludvík
výpomocný učitel měřictví a
1911
průmětické rýsování
4.4. Střední zemědělská technická škola v Přerově (zemská střední hospodářská škola) Zemská střední hospodářská škola v Přerově byla zaloţena usnesením moravského sněmu v roce 1874. Otevřena pak byla 14. listopadu o rok později. Předchůdcem tohoto ústavu byla rolnická škola, která byla zaloţená jiţ roku 1865. Zemská střední hospodářská škola byla 24
odbornou školou a podmínkou pro přijetí bylo absolvování niţších oddělení střední školy (tj. čtyři třídy gymnázia nebo reálky). Doba studia byla stanovena na tři roky.27 První rok sídlila škola na Šířavě, pak na Malé Dláţce a od roku 1912 se přestěhovala do nových moderních školních a hospodářských budov v ulici Na Osmeku. Zde ke škole náleţel i padesátihektarový statek a ovocná, zelinářská a květinová zahrada. Prvními dvěma řediteli, kteří se zaslouţili o odborný věhlas školy, byli J. B. Uhlíř a Jan Adamec.28 Tabulka 4: Seznam učitelů Střední zemědělské technické školy v Přerově v letech 1890-191429
Příjmení, jméno 1.
Hásek, František
2.
Jan, Adamec
Titul
Ing.
Postavení
Vyučované
Působil od-
předměty
do
profesor
chemické předměty
1975-1897
profesor, ředitel
pěstování rostlin
1878-1920
profesor
pěstování rostlin
1908-1912
profesor
chemické předměty
1908-1910
matematika,
1875-1906
agr. 3.
Jaroš, Jan
Ing. agr.
4.
Kasalovský, Rudolf
5.
Kahovec, Jan
Ph. Dr. profesor
technika, národní hospodářství 6.
Kojecký,
Ing.
profesor
matematicko-
František 7.
Kopřiva, Julius
technické předměty Ing.
profesor
chov hospodářských
agr. 8. 9.
Kujínek, Jindřich Macalík, Basil Neoral, Josef
Od 1910
zvířat
Dr.,
vrchní stavební
měřictví a
ing.
rada, profesor
stavitelství
Ing.
profesor
chov hospodářských
agr. 10.
1910-1912
1904-1906 1885-1911
zvířat profesor
humanistické
27
1884-1910
Samsonková, Marie: Inventář Střední zemědělská technická škola v Přerově (1865-1975). SOkA Přerov, Přerov 1984. 28 Hýbl, František. Přerov. Povídání o městě. Lapáček, Jiří. [odpovědný redaktor] : Město Přerov, Přerov 2000. Dějiny přerovského školství. 2. Střední školy, s. 159-163. 29 SOkA Přerov: Jubilejní almanach padesátého výročí Vyšší hospodářské školy v Přerově 1875 - 1925. Vyšší hospodářská škola, Přerov 1925, s. 6-8.
25
předměty 11.
Pittner, František
profesor
humanistické
Od 1909
předměty 12.
Pospíšil,
profesor
humanistické
František 13.
Raštica, Václav
1910-1912
předměty Dr.,
profesor
pěstování rostlin
Od 1911
ing. 14.
Souček, Jaromír
Ing.
profesor
chemické předměty
1897-1919
15.
Stöhr, Vratislav
Dipl.
profesor
pěstování rostlin
1899-1914
profesor
matematicko-
1906-1920
agr. 16.
Tichý, Alois
Dr., ing.
17.
Uhlíř, J. B.
18.
Vaňha, Jan
technické předměty ředitel
Ing.
1875-1891
profesor
pěstování rostlin
1891-1899
profesor
chemické předměty
1909-1925
agr 19.
Veselý, Josef
26
5. Veřejná angaţovanost učitelů „Profesoři patřili mezi státní úředníky, byli tedy stejně jako oni řazeni do určitých hodnostních tříd, od kterých se odvíjela výše platu. Toto postavení přinášelo určité výhody – především jistou penzi, ale i určité nevýhody. Jako státní úředníci museli dodrţovat řadu pravidel týkajících se jejich jednání na veřejnosti, především jednání politicky zabarveného. Od všech úředníků bez rozdílu, nejen od profesorů, bylo totiţ poţadováno, aby „kaţdý jednotlivý úředník i v úřadě i mimo úřad takového chování bedliv byl, které by jasně dokazovalo, ţe s vládou jest za jedno…“.“30 V roce 1869 byl vydán základní zákon o obecném školství. Dle tohoto zákona se učitelem mohl stát kaţdý způsobilý občan bez ohledu na náboţenské vyznání. Učitelé a učitelky se měli připravovat odděleně ve čtyřletých ústavech, při nichţ měly vzniknout cvičné školy a při ţenských ústavech ještě školy mateřské. Vzdělávání učitelů mělo být rovněţ zabezpečeno prostřednictvím pedagogických časopisů, konferencí, kurzů a za pomoci učitelských knihoven. Pro formování učitelského stavu měl bezprostřední význam zákon o spolkovém právu, který určoval, ţe povolený je kaţdý spolek, který nebyl ve čtyřtýdenní lhůtě od ohlášení úředně zakázán. Mezi nově vznikajícími spolky se rychle vyčlenily spolky učitelské. Ty záhy vytvořily samostatný obor spolkového ţivota. Vedle učitelských spolků vznikaly také spolky školské, které byly velkými a nacionálními tzv. „ochrannými spolky“. I přesto, ţe tyto spolky byly nepolitické, představovaly velkou politickou sílu.31 Společenská prestiţ učitelů byla poměrně vysoká a především v menších městech patřili učitelé do „vybrané společnosti“. Toto postavení je ovšem zavazovalo i k určitému chování na veřejnosti. Od učitele se předpokládalo, ţe se bude podílet na spolkovém ţivotě města, ţe bude pomáhat s organizací městských oslav, zapojí se do veřejně prospěšné činnosti a bude se podílet na osvětě pořádáním různých přednášek.32 5.1. Učitelé v obecním výboru města Přerova „Funkce člena obecního výboru byla povaţována za prestiţní a zastávali ji především – v lokálním měřítku – zámoţní muţi či osobnosti dosahující společenské prestiţe jiným způsobem, hlavně zastávaným úřadem a dosaţeným vzděláním (např. středoškolští profesoři,
30
Řezníčková, Kateřina: Študáci a kantoři za starého Rakouska. České střední školy v letech 1867-1918, s. 154. Koťa, Jaroslav: Učitelé v českých zemích na cestě k profesionalizaci. In: Profesionalizace akademických povolání v českých zemích v 19. a první polovině 20. století. Karolinum, Praha 1996, s. 82-112. 32 Řezníčková, Kateřina: Študáci a kantoři za starého Rakouska. České střední školy v letech 1867-1918, s. 161164. 31
27
lékaři apod.)“33 V rámci socioprofesní struktury obecního výboru v Přerově měli učitelé a ředitelé škol v letech 1886 – 1914 zhruba 11% zastoupení. Tabulka 5: Učitelé v obecním výboru města Přerova34
Příjmení
Člen
a Jméno
Povolání
Vyznání,
Politická
obecního
obcovací
orientace
výboru
řeč
Spolky
Adamec
1892,
ředitel
Katolík,
staročech
Hospodářský spolek
Jan Ing.
1895,
zemské
česká
(92), strana
Kojetínsko-
1898,
střední
práce (10,13)
přerovský; Pobočný
1901,
hospodářské
spolek včelařský v
1904,
školy
Přerově a okolí;
1907,
Zpěvácký spolek
1910, 1913
"Přerub"; Čtenářský spolek
Altmann Karel
Bořecký Karel Dr.
N1883
c. k.
Zpěvácký spolek
gymnaziální
"Přerub"; Čtenářský
profesor
spolek
1910, 1913 c. k. státní profesor
Katolík,
mladočech
Předseda
česká
(člen
Svornosti(95);
Občanského
Zpěvácký spolek
klubu); lidová
"Přerub"; Místní
strana
odbor Ústřední
pokroková
Matice školské;
(10,13)
Čtenářský spolek; Druţstvo pro
33
Kladiwa, Pavel a kol.: Lesk a bída obecních samospráv Moravy a Slezska 1850-1914. II. Díl, Muţi z radnice. Filozofická fakulta Ostravské univerzity, Ostrava 2008, s. 565. 34 Kladiwa, Pavel; Pokludová, Andrea; Kafková, Renata: Databáze členů obecních samospráv a komunálních úředníků osmi měst. Lesk a bída obecních samospráv Moravy a Slezska 1850 – 1914. II/1 Muţi z radnice [CDROM]. Filozofická fakulta Ostravské univerzity, Ostrava 2008. [cit. 30. 7. 2009]
28
vystavění a udrţování tělocvičny Sokola; Místní odbor Národní jednoty; Občanský klub Dula
1904, 1907 gymnaziální
Ferdinand Hrubý
N1910
Václav
Katolík,
Čtenářský spolek
profesor
česká
ředitel
Katolík,
Spolek pěstitelů
obchodní
česká
králíků v Přerově;
školy
Zpěvácký spolek "Přerub"; Čtenářský spolek; Místní odbor Ústřední Matice školské; Spolek majitelů domů; Úvěrní spolek Záloţna přerovská; Spolek pro vysazování a okrašlování města Přerova; Místní odbor Národní jednoty
Kahovec
N1883,
profesor
Katolík,
staročech (92)
Zpěvácký spolek
Jan PhDr.
N1889,
zemské
česká
- katolické
"Přerub"; Čtenářský
1892,
hospodářské
křídlo
spolek; Katolicko-
1895,
školy
politická jednota pro
1898,
pol. okres Přerov;
1901,
Místní odbor Národní
1904, 1907
jednoty; Místní odbor Ústřední Matice
29
školské; Úvěrní spolek Záloţna přerovská Souček
1910, 1913 profesor
Katolík,
mladočech
Místní odbor Národní
česká
(člen
jednoty; Tělocvičná
Jaromír
zemské
Ing.
hospodářské
Občanského
jednota Sokol;
školy
klubu); strana
Druţstvo pro
práce (04);
vystavění a udrţování
lidová strana
tělocvičny Sokola;
pokroková
Místní odbor Ústřední
(10,13)
Matice školské; Občanský klub
Stejskal
N1910
Vojtěch
učitel na
Katolík,
Tělocvičná jednota
obchodní
česká
Sokol; Spolek pro
škole
vysazování a okrašlování města Přerova; Druţstvo pro vystavění a udrţování tělocvičny Sokola; Spolek majitelů domů
Šálek
N1904,
odborný
Katolík,
mladočech
Zpěvácký spolek
Vilém
1907
učitel, ředitel
česká
(člen
"Přerub"; Úvěrní
měšťanských
Občanského
spolek Záloţna
škol
klubu)
přerovská; Spolek pro vysazování a okrašlování města Přerova; Čtenářský spolek; Místní odbor Národní jednoty; Občanský klub
30
Šikola
N1874,
c. k.
Katolík,
Odbor jubilejní
Josef
N1877,
gymnaziální
česká
jednoty lidumilů na
N1889,
profesor,
Moravě; Spolek pro
N1892,
školní
vysazování a
N1895,
inspektor
okrašlování města
N1898,
Přerova; Čtenářský
N1901,
spolek
N1904, 1907 Vávra
1901,
státní rada,
Katolík,
strana práce
Zpěvácký spolek
Vincenc
1904,
ředitel c. k.
česká
(10)
"Přerub"; Spolek pro
1907, 1910 gymnázia
podporu chudých studujících na českém gymnáziu v Přerově
Veselý
1889,
učitel, ředitel
Katolík,
Jan
1892,
gymnázia
česká
staročech (92)
Spolek pro vysazování a
1895, 1898
okrašlování města Přerova; Místní odbor Národní jednoty
Vlasák
1901,
ředitel státní
Katolík,
strana práce
Spolek pro
Karel
N1910,
průmyslové
česká
(13)
vysazování a
N1913
školy
okrašlování města
strojnické
Přerova
Vysvětlivky: Písmeno „N“ před letopočtem znamená náhradník
31
5.2. Literární činnost učitelů Řada středoškolských učitelů se mimo svůj učitelský úvazek podílela i na různé literární činnosti jako například uveřejňování článků v novinách, psaní učebnic, odborných statí, básní či beletrie. Jedním z učitelů zabývající se literární činností byl učitel Zemské střední hospodářské školy v Přerově Josef Neoral. Josef Neoral je autorem stati „Příspěvek k dialektologii moravské“, která byla uveřejněna ve výroční zprávě brněnské reálky za rok 1883 a 1884. Dalšími příspěvky jsou např. „Jaký byl původ robot a jak vzniklo nevolnictví“ a „Jak za mne vyučoval pan zemský školdozorce“. V roce 1894 přeloţil z němčiny spis Ludvíka Langera „Jak má rakouský hospodář pěstovat, močiti a zpracovati len“. Do knihy Vzpomínky byly umístěny i jeho články z období jeho působení na Zemské střední hospodářské škole např. „Střední škola hospodářská v Přerově“, „Vzpomínky na naše zemřelé – J. B. Uhlíř, Dr. J. Kahovec, Fr. Hásek“ a „Jak jsem přišel mezi kazatele“. Časopis Haná ve svých článcích vysoce a uznale hodnotil ţivot a působení Josefa Neorala, který byl kulturním i hospodářským pracovníkem, vlastence a především vynikajícím pedagogem.35 Dalším literárně činným přerovským pedagogem byl literární historik a buditel Jan Kabelík36, který se celý ţivot věnoval rozvoji školství a literární činnosti. Jan Kabelík upravil a znovu vydal čítanky Františka Bartoše37, napsal a uspořádal mnoho učebnic a českých čítanek pro ţáky různého věku. Kromě jiného také pro mládeţ upravil a zkrátil Cervantesova Dona Quijota de la Mancha, přeloţil dva svazky Hauffových pohádek a po vzoru Ch. a M. Lambových vydal Povídky ze Shakespeara.38 Pro školní potřeby napsal i řadu metodických článků a uspořádal několik edic z české i cizí literatury. Tento pedagog je také známý tím, ţe vydal Babičku Boţeny Němcové. V roce 1885 byl redaktorem třetího ročníku literárního almanachu ZORA. Jan Kabelík byl velkým vlastencem a ve svých studiích a recenzích se zabýval především dílem moravských spisovatelů. Pod názvem „Rozvoj literatury české na Moravě aţ do roku 1870“ zpracoval literární vývoj Moravy. Napsal také mnoho článků o moravském národním buditeli, obrozeneckému básníku a spisovateli J. H. A. Galašovi, ale zabýval se i dalšími moravskými osobnostmi jako byli například prozaik a novinář L. J.
35
Fišmistrová, Věra. Josef Neoral, profesor, historik, filolog a vlastenec. Nové Přerovsko, 22. 4. 2005, roč. 14, č. 16, s. 8. 36 Jan Kabelík (1864 – 1828) byl historik, publicista, editor a pedagog. Narodil se v Přerově. Na praţské univerzitě vystudoval češtinu a němčinu. Od roku 1892 působil na přerovském gymnáziu jako definitivní profesor. 37 František Bartoš (1837 – 1906) byl pedagog, jazykovědec a etnograf. Významná osobnost moravské vzdělanosti a kultury druhé poloviny 19. století, organizátor vědeckého a národního ţivota na Moravě. 38 F. Ch.: Jan Kabelík. Obzor, 7. 6. 1931, s. 3.
32
Hansmannem (Aleš Dohnal), přítel Boţeny Němcové František Matouš Klácel, politik, profesor a moravský buditel MUDr. Jan Helceleta, Alois Vojtěch Šembera a další. Velmi zásluţným počinem bylo vydání „Korespondence a zápisky Jana Helceleta“. Z významných českých a slovenských spisovatelů se Jan Kabelík zabýval dílem Boţeny Němcové, Jana Nerudy, Aloise Jiráska, Františka Bílého (působil na přerovském gymnáziu a byl Kabelíkovým učitelem), Jana Kollára či S. H. Vajanského. Své příspěvky profesor Jan Kabelík zveřejňoval v Časopise Matice Moravské, Časopise Českého muzea, Hlídce literární, Času a dalších.39 Antonín Vančura (Jiří Mahen) přišel do Přerova v roce 1908 jako profesor češtiny a němčiny na obchodní škole a pobýval zde do roku 1910. Veřejně se angaţoval hlavně ve čtenářském spolku a věnoval se také přednáškové činnosti. Za jeho pobytu v Přerově vzniká divadelní hra „Jánošík“. Tato hra nebyla kritikou příznivě přijata pro své zbojnické téma, ale u diváků měla velký úspěch. I další jeho díla jako např. „Kamarádi svobody“ a „Díţe“ jsou však ovlivněny Mahenovým pobytem v Přerově.40 Vančura se hlásil k anarchistickým spisovatelům a přispíval do anarchistického časopisu Nový kultu a Moderního ţivota. Na jeho vývoj mělo velký vliv přátelství s S. K. Neumannem, kolem kterého se soustřeďovali mladí spisovatelé hlásící se k anarchismu. Jeho odchod z Prahy na Moravu byl podmíněn právě pronásledováním anarchistických spisovatelů. Nedlouho poté, co přišel do Přerova, se do veřejného ţivota aktivně zapojil Karel Bořecký. Zpočátku se snaţil vnést nový ţivot do Čtenářského spolku, Národní Jednoty, Sokola a jiných. V roce 1910 však Karel Bořecký přechází od činnosti kulturní k činnosti hospodářské a kulturní. V roce 1910 byl zvolen do obecního výboru a podílel se na zahájení vydávání přerovských novin „Obzor“. Po celou dobu svého působení v Přerově byl literárně a publicisticky činný. Zajímal se i o historii města a v jubilejním almanachu vyšší hospodářské školy z roku 1925 podal stručnou, ale výstiţnou historii města Přerova za posledních padesát let. V roce 1923 vydal polemiku s Dr. Eduardem Kvasničkou ohledně významu Karla staršího ze Ţerotína.41 Profesor Jan Dosedla patřil k těm pedagogům, kteří se neomezovali jen na své školní povinnosti, ale podíleli se téţ na rozsáhlé vzdělávací a osvětové činnosti. Často přednášel o krásách naší vlasti, zejména o Praţském hradě a jeho historii. Své přednášky doprovázel i
39
Fišmistrová, Věra: Profesor Jan Kabelík. Přerovské echo, květen 1999, s. 10. Hauke, K.: Mahenovo přerovské dílo. Kultura Přerova, září, s. 7-8. 41 Lapáček, Jiří: PhDr. Karel Bořecký, starosta města Přerova v letech 1923 - 1927. Přerovské echo, listopad 1995, s. 10. 40
33
promítáním obrazů. Z jeho rozsáhlé přednáškové činnosti, shromaţďování výstřiţků, reprodukcí a pohlednic vznikla sbírka výstřiţků. Profesor František Oščádal přišel do Přerova v roce 1871 a od té doby působil na zdejším českém reálném gymnáziu dlouhých třicet let. Mladý pedagog se účastnil veřejného ţivota jako oblíbený řečník. Účastnil se mnoha přednášek a míval slavnostní projevy při různých významných příleţitostech. Na gymnáziu vyučoval zeměpis, dějepis a tělocvik. Kdyţ byl v Přerově roku 1881 zřízen při Čtenářském spolku Literární klub, stal se František Oščádal jeho prvním předsedou. Klub se stal součástí národopisného odboru pro národopisnou výstavu v Praze a vytvořil pro tuto výstavu expozici města Přerova. Kdyţ v roce 1885 zemřel první ředitel přerovského gymnázia Jakub Škoda, František Oščádal sloţil na oslavu této významné osobnosti báseň „Na památku spanilomyslného vlastimila, neboţtíka ředitele Jakuba Škody“, která vyšla v časopise Komenský. Jeho další příspěvky byly uveřejňovány zejména v Přerovském obzoru. Jeho články se týkaly i různých historických událostí a mnohé uveřejnil pod pseudonymem Rostislav.42 K dalším významným osobnostem v oblasti literatury patří Josef Staněk, pedagog, literární historik, překladatel a publicista. Staněk se intenzivně zabýval vývojem české literatury na střední a severní Moravě a zpracoval studie o Františku Palackém, Jiřím Sumínovi43, Ondřeji Přikrylovi, Čeňku Kramolišovi a proboštovi a poslanci Antonínu Stojanovi. Dokladem jeho zájmu o slovesnost v širším slova smyslu je publikace „Přehled naukové literatury nynější doby“. Dalšími Staňovými díly jsou například „Obsahy z literárních děl novočeských“, na kterých spolupracoval s doc. Stanislavem Sahánkem a F. Pulcem, a „Rukověť dějin literatury české pro obecní knihovníky“. Jeho publikační činnost byla velmi rozsáhlá, Staněk přispíval do Přerovského obzoru, Obzoru, Časopisu Matice moravské a dalších.44 Velké zásluhy o rozvoj školství v Přerově měl další pedagog, Vincenc Vávra. Vávra byl literárně činný a přispíval do Moravské orlice, Hlasu o českém školství a dalších. Velmi se zajímal o literaturu a jiţ za svých studií psal básně a různé povídky. Svými referáty a recenzemi nových knih přispíval do Literárních novin či olomoucké Koledy. Z českých literárních osobností se největší oblibě u Vávry těšila Boţena Němcová. V roce 1892 vydal v ročence Chudým dětem podrobné pojednání jejích děl. V roce 1895 vydal rozsáhlejší dílo „Boţena Němcová“. I v Přerově Vávra pokračoval ve své literární činnosti a to zejména 42
Fišmistrová, Věra: Významný pedagog, básník a vlastenec František Oščádal se zapsal do dějin přerovského školství. Nové Přerovsko, 2. 5. 2003, s. 9. 43 Pozn. Jiří Sumín, vl. jménem Amálie Vrbová – česká spisovatelka 44 Kolář, Bohumír: Josef Staněk. In: Slovanské gymnázium literární. Olomouc 2000, s. 89 - 91.
34
knihou „Čítanka Boţeny Němcové“, která byla úředně doporučena všem knihovnám škol a ústavů. Jedním z pedagogů, který působil na přerovském gymnáziu více neţ třicet let profesor Hynek (Ignác) Vlastimil Krch, zvaný „Chyneček“ (tuto přezdívku si získal pro svou dobrotu). Vedle malířství, řezbářství a modelářství navštěvoval i přednášky z jiných oborů jako například z archeologie, dějin umění, estetiky, literatury a také přednášky o slovanských jazycích. Později, kdyţ se naučil latinu a církevní slovanštinu, psal články o počátcích křesťanství v Čechách i u pobaltských Slovanů. Během svého působení v Přerově byl Hynek Krch činný i literárně. Pravidelně a se zájmem sledoval rozvoj české literatury, zabýval se studiem kulturních dějin národů, především slovanských. Jeho příspěvky vycházely v různých časopisech a sám se stal autorem studie „Z dějin města Přerova“, který byla publikována v časopise Komenský. Mezi další studie, které Hynek Krch napsal, patři např. „O vlivu slovanském na umění byzantské“, ve sborníku Velehradském popsal tzv. Cyrilometodějské kříţe, „O postřiţinách sv. Václava“, „Sv. Ludmila“, „Pavel Kaich, kněz staroslovanský“, „O Samovi, zakladateli prvního velestátu slovanského“, „O sv. Klimentu bulharském“ a mnoho dalších, které byly publikovány v časopise Olomouckého muzejního spolku, Komenský a Beseda učitelská. Patrně nejznámější jsou však jeho Kritické úvahy o starších dějinách českých, které vydával časopis Komenský. Profesor Hynek Krch nepsal pouze odborné články a kritické studie, ale psal i lyrické básně jako např. „Stará báje a Rouhač“, „Tatro, zaplač“, „Loučení se Rostislava“.45 5.3. Spolkové působení učitelů „Spolková činnost je povaţována za jeden z nejvýznamnějších znaků měšťanské kultury 19. století a jeden z hlavních indikátorů přechodu od statvovské k občanské společnosti.“46 Členové spolků se chtěli vzájemně vychovávat a povzbuzovat k rozumnému, lidskému chování s druhými lidmi.47 Spolky měly velký vliv na rozvoj společenského ţivota. Vznikaly spolky kulturní – čtenářské, divadelní, hudební (Tyl, Havlíček, Haná, Ţerotín, Rund, Vlasta, Přerub), vzdělávací, sociální, charitativní, mládeţnické a sportovní (Sokol).
45
Fišmistrová, Věra: Profesor Hynek Krch, zvaný "Chyneček". Nové Přerovsko (deník), 11. 7. 2005, č. 160, s. 4. Fasora, Lukáš: Svobodný občan ve svobodné obci? Občanské elity a obecní samospráva města Brna 1851 – 1914. Matice moravská pro Výzkumné středisko pro dějiny střední Evropy, Brno 2007, s. 105. 47 Fasora, Lukáš: Svobodný občan ve svobodné obci? Občanské elity a obecní samospráva města Brna 1851 – 1914. Matice moravská pro Výzkumné středisko pro dějiny střední Evropy, Brno 2007, s. 105. 46
35
„První náznaky spolkové činnosti se objevují v Přerově v roce 1846, kdy si několik mladých muţů začalo předplácet české noviny a knihy. Z této snahy se vlastně později vyvinul čtenářský spolek (obecně zvaný čítárna) a při něm vznikl i spolek zpěvácký.“48 Účelem spolku bylo čtení politických, poučných a zábavných časopisů, hovor a společenská zábava.49 Pěvecko-hudební spolek Přerub Tento spolek byl zaloţen roku 1862 a patří mezi nejstarší na Moravě. Cílem bylo pěstováním zpěvu zušlechtit citové a mravní stránky lidské osobnosti. Členové se pravidelně scházeli, aby cvičili zpěv, pořádali domácí a veřejné zábavy a koncerty. Povinností členů bylo účastnit se zkoušek, cvičení, veřejných produkcí, pomoc rozkvětu spolku a placení členského příspěvku. Spolek „Přerub“ měl oprávnění při kaţdém svém vystoupení pouţívat spolkový prapor. Na jeho pořízení byla uspořádána sbírka. Ve funkcích sbormistů se vytřídalo mnoho hudebníků. Za jedno z nejlepších je povaţováno období, kdy byl sbormistrem Ferdinand Vaněk.50 Mezi členy tohoto spolku patřili z řad středoškolských učitelů: Stanislav Kovanda, Ferdinand Vaněk, Vincenc Vávra, Vilém Šálek, Jan Kahovec, Václav Hrubý, Karel Altman, Karel Bořecký, Jan Adamec. Spolek pro vysazování stromů a okrašlování města Přerova Ke vzniku tohoto spolku došlo dne 4. dubna 1879. Jeho předsedou byl zvolen p. Jindřich Matznenauer. Roku 1880 došlo ke změně názvu spolku na název: „Okrašlovací spolek města Přerova“. Za dobu činnosti tohoto spolku bylo město zvelebeno nejen výsadbou mnoha vzácných stromů, okrasných keřů a květin, ale členové spolku pečovali taktéţ o úpravu cest, chodníků, stok a rozhodovali o umístění nejrůznějších pamětních desek a pomníků ve městě. Spolek také zřídil několik parků. V roce 1906 vstoupil spolek do Svazu okrašlovacích spolků v království českém. Z činnosti tohoto spolku se zachovala pouze jedna kniha protokolů, členských schůzí a valných hromad, která ovšem poskytuje podrobný přehled o činnosti spolku. Prostředky spolek získával nejen z příspěvků zakladatelů spolku, ale i z ročních příspěvků ostatních členů a z darů. 48
Fišmistrová, Věra. Přerov. Povídání o městě. Lapáček, Jiří. Město Přerov, Přerov, 2000. Spolky, s. 185-193. Viz Kladiwa, Pavel a kol.: Lesk a bída obecních samospráv Moravy a Slezska 1850-1914. II. Díl, Muţi z radnice. Filozofická fakulta Ostravské univerzity, Ostrava 2008. 50 Fišmistrová, Věra: Přerov. Povídání o městě. Lapáček, Jiří. Město Přerov, Přerov, 2000. Spolky, s. 185-193. 49
36
Z přerovských středoškolských učitelů byli členy například: Jan Veselý, Karel Vlasák, Josef Šikola, Vilém Šálek, Vojtěch Stejskal, Václav Hrubý Dobročinný spolek „Vlasta“ Prvním ţenským spolkem zaloţeným v Přerově se stal spolek „Vlasta“, který byl ustaven roku 1883. O jeho zaloţení se zaslouţila Anna Uhlířová (manţelka prvního ředitele zemědělské a rolnické školy v Přerově J. B. Uhlíře). Tento spolek byl od počátku spolkem národně uvědomělým a vlasteneckým. V čele spolku stály především manţelky významných přerovských měšťanů. Na první výborové schůzi spolku, která se konala 4. července 1883, byly ustanoveny čtyři odbory: knihovní, zábavní a pěvecký, výrobní, podporovací. Knihovní odbor podporoval snahu o vyšší vzdělání svých členek hlavně zřízením knihovny. Její správkyní byla zvolena Anna Krchová, manţelka Hynka Krcha, profesora gymnázia.51 Jiţ od počátku svého vzniku pořádal spolek „Vlasta“ řadu přednášek. Zásluhou ředitele přerovského gymnázia Jakuba Škody, se přednášek ujal profesorský sbor gymnázia. Přednášky z různých oborů a odvětví se konaly především v zimě. Přednášeli zde profesoři František Bílý, Josef Bartocha, František Oščádal, Karel Minařík, František Bayer a další. Velký podíl na pořádání těchto vzdělávacích cyklů měl i další ředitel přerovského gymnázia Vincenc Vávra a profesor Josef Neoral. Ruskému jazyku vyučoval členy „Vlasty“ profesor Nikolaj Nejelov.52 Z přerovských středoškolských učitelů byli členy například: Karel Bořecký, Josef Kříbek (pozn. V seznamu členů spolu „Vlasta“ je jeho jméno uvedeno jako „Křípek J.“, jedná se ale o stejného člověka jako Kříbek J.), Arnold Budík, Kamil Fürst, Jan Inderka, František kubíček, František Odstrčil, František Ryšánek, Ludvík Sojka, František Šobra, Josef Vališ, Ferdinand Vaněk, Adolf Verner, Vincenc Veselý, Václav Hrubý, Jan Patočka, Matouš Přidálek, Jaroslav Psota, Vojtěch Stejskal, Vilém Šálek, Josef Veselý, Jan Adamec, František Kojecký, František Pittner (pozn. v pramenech a literatuře se objevují různé varianty tohoto příjmení Pittner – Pitner), František Pospíšil, Jan Jaroš, Vratislav Stöhr, Basil Macalík, Jaromír Souček, Julius Kopřiva Čtenářský spolek
51
Fišmistrová, Věra: Činnost Dobročinného spolku „Vlasta“ v Přerově v letech 1883–1951. In: Sborník Státního okresního archivu v Přerově 2004. SOkA Přerov, Přerov 2004, s. 80-113. 52 Fišmistrová, Věra: Činnost Dobročinného spolku „Vlasta“ v Přerově v letech 1883–1951. In: Sborník Státního okresního archivu v Přerově 2004. SOkA Přerov, Přerov 2004, s. 80-113.
37
Čtenářský spolek je vedle Přerubu druhým nejstarším přerovským spolkem. Zaloţen byl v roce 1862 a účelem spolku bylo čtení politických, poučných a zábavných časopisů, hovor a společenská zábava. Určování časopisů, které se měly odebírat, stanovovala hromada na návrh výboru. Aby měl spolek dostatek finančních prostředků na nákup novin, knih a časopisů, museli členové platit pravidelné příspěvky a také sami vypomáhali dobrovolnými dary, půjčovali časopisy za poplatek, podíleli se na organizování večerní zábavy se zpěvem, tancem či přednáškami a zde vydělávali na vstupném. Předsedou spolku byl Boleslav Uhlíř. Roku 1881 byl při čtenářském spolku zřízen Literární klub, jehoţ prvním předsedou se stal František Oščádal.53 Ze středoškolských učitelů se ve Čtenářském spolku angaţovali hlavně J. B. Uhlíř, František Oščádal, Josef Šikola, Antonín Vančura (Jiří Mahen), Václav Hrubý, Vilém Šálek, Jan Kahovec, Karel Bořecký, Ferdinand Dula, Jan Adamec, Karel Altmann, Vincenc Vávra. Tělocvičná jednota „Sokol“ v Přerově Tělocvičná jednota Sokol v Přerově vznikla jako jedna z nejstarších na Moravě, v roce 1871. Bylo to ještě v období, kdy musela zápasit s řadou předsudků vůči tělesnému cvičení. Poměrně úzkou členskou základnu se podařilo rozšířit díky nadšení stávajících členů a díky veřejným cvičením, která se pravidelně konala od roku 1872 v městském parku Michalov. Od roku 1896 se v Sokole angaţovaly i ţeny.54 Sehnat vhodné prostory pro cvičení nebylo pro jednotu snadné, nakonec si jednota vlastním úsilím vybudovala svou tělocvičnu na náměstí Na Marku v roce 1897. Činnost Sokola byla důleţitá nejen díky svému základnímu poslání, které bylo realizováno různými vzdělávacími akcemi, cvičením, přednáškami, výlety, vycházkami a zábavními akcemi, nýbrţ také hrála velmi důleţitou úlohu národně uvědomovací. Mezi členy „Tělocvičné jednoty Sokol“ patřili z řad středoškolských učitelů např.: Karel Bořecký, Jaromír Souček, Vojtěch Stejskal, Bohuslav Oščádal.
53
Fišmistrová, Věra: Přerov. Povídání o městě. Lapáček, Jiří. Město Přerov, Přerov, 2000. Spolky, s. 185-193. Chumchal, Milan: Přerov. Povídání o městě. Lapáček, Jiří. Město Přerov, Přerov, 2000. Tělocvičná jednota Sokol v Přerově, s. 194-195. 54
38
6. Závěr V první polovině 19. století byl Přerov zemědělským a v rámci národního hlediska málo významným městem. Teprve stavbou ţeleznice ve směru Wien – Břeclav – Přerov – Olomouc, získalo město na důleţitosti. Právě díky ţeleznici se ve městě více rozvinula průmyslová výroba a začala se zvyšovat poptávka po kvalifikovaných odbornících. Tím vznikla poptávka po středních školách v Přerově. V Přerově v té době nebyla početná německá menšina, a proto mohly vzniknout hned čtyři střední školy s češtinou jako vyučovacím jazykem. Cílem této práce mělo být zjištění, jakým způsobem se přerovští středoškolští učitelé podíleli na veřejném ţivotě města. Ze získaných údajů vyplývá, ţe přerovští učitelé měli na celkové dění ve městě velký vliv. Zejména ředitelé středních škol se angaţovali na chodu města, a proto také byli často členy obecního výboru města. V rámci socioprofesní struktury měli učitelé v obecním výboru města v letech 1886-1914 zhruba 11% zastoupení, coţ bylo o 3 % více neţ v letech 1850-1886.55 Učitelé v obecním výboru měli velký vliv na stále se zvyšující úroveň vzdělání ve městě, neboť to byli právě oni, kdo stál u zrodu většiny nových škol a kulturních zařízení. Velmi důleţitá je role učitelů na spolkovém ţivotě města. Učitelé se ve spolcích silně angaţovali, dokonce stáli i u zaloţení některých spolků. Pořádáním veřejných přednášek nebo přednášek určených pro uţší veřejnost, např. ve spolku „Vlasta“, se podíleli na celkovém zvýšení kultury města. Důleţitá byla i publicistická činnost pedagogů. Ti svými články přispívali do místních novin, jako např. do Přerovského obzoru, a informovali o důleţitých událostech ve městě, připomínali významná výročí a komentovali současné dění. Někteří učitelé psali i odborné články, které se ve většině případů týkaly českého jazyka, literatury, či dějin města. Svými články o historii města či o působení méně známých moravských literátů zvyšovali celkové povědomí o městě a o jeho významných osobnostech. Mnohé z těchto článků byly publikované v odborných a uznávaných časopisech jako např. Časopis Matice moravské, Časopis Českého muzea nebo v pedagogickém časopise Komenský. Je nutné ocenit především podíl učitelů na kulturním, hospodářském a vědeckém rozvoji města Přerova.
55
Uvedené informace jsou čerpány z: Kladiwa, Pavel a kol.: Lesk a bída obecních samospráv Moravy a Slezska 1850-1914. II. Díl, Muţi z radnice. Filozofická fakulta Ostravské univerzity, Ostrava 2008, Tabulka 75, s. 568.
39
7. Slovníček odborných výrazů Externí učitel
Učitel, který do školy docházel vyučovat pouze pár hodin. Tento učitel nebyl řádným členem pedagogického sboru dané školy. Týkalo se to především různých odborníků, kteří ve škole přednášeli odborné předměty.
Gymnázium
Střední škola poskytující vyšší všeobecné vzdělání za podstatného uţití starých klasických jazyků a literatury, zpravidla připravující na univerzitní studium. Od roku 1848 je gymnázium osmileté a dělí se na niţší a vyšší. Obě části tvoří navenek nedělitelný celek (společné vedení). Niţší gymnázium připravuje pro vyšší gymnázium, má však zprostředkovat uzavřený celek všeobecného vzdělání, který má dostačovat pro větší počet ţivotních povolání a zároveň má slouţit pro vyšší reálky a dále pro technické instituty. Na vyšším gymnáziu pokračuje výuka vědečtějším způsobem.56
Lyceum
Dvouletá speciální přípravka pro vysokoškolské studium. Od roku 1900 zřizována šestitřídní lycea pro vzdělávání dívek (snaha vyhovět potřebám vyššího vzdělání ţen a zároveň snaha zabránit poţadavkům na zpřístupnění středních škol dívkám).57
Právo veřejnosti
Na dané škole bylo moţné skládat maturitu, vysvědčení byla rovnocenná se všemi vysvědčeními ze státních škol. Maturita byla uznávána jako předpoklad pro studium na vysoké škole.
Reálka
Sedmiletá střední škola, která v souhrnu středoškolských vzdělávacích a výchovných prostředků zdůrazňuje matematicko-přírodovědeckou sloţku. Připravuje studenty ke studiu na vysokých školách technických. Dělí se na niţší reálky (měšťanské školy) a vyšší reálky.58
Reálné gymnázium
Střední škola se společným dvouletým základem. Od tercie si student volil gymnaziální (humanitní) nebo reálnou
56
Viz Veselá, Zdenka: Dokumenty z vývoje české střední školy 1849-1939. Universita J. E. Purkyně, Brno 1973. Kopáč, Jaroslav: Dějiny české školy a pedagogiky. Universita J.E. Purkyně, Brno 1968. 58 Viz Veselá, Zdenka: Dokumenty z vývoje české střední školy 1849-1939. Universita J. E. Purkyně, Brno 1973. 57
40
(matematicko-přírodovědeckou) větev. Původně soukromé školy, státními se staly aţ po Marchetově reformě z roku 1908. Po této reformě, ale nastaly změny v zaměření školy. Reálné gymnázium se stalo zvláštním typem gymnázií, které kombinovalo původní, klasické, gymnázium s reálkou59. Skutečný učitel
„Mezistupeň mezi suplujícím učitelem a definitivním profesorským postavením.“60
Suplující učitel
Tito učitelé byli nejníţe postavenými členy sboru a byli na školu zpravidla přijímáni na dobu určitou. Nejčastěji fungovali jako náhrada za nemocné učitele a byli také přijímáni jako učitelé pro paralelní třídy.61
Vedlejší učitel
Učitel nepovinných předmětů, nemusel mít pedagogické vzdělání.
59
Viz Řezníčková, Kateřina: Študáci a kantoři za starého Rakouska. České střední školy v letech 1867-1918, s. 25-27. 60 Řezníčková, Kateřina: Študáci a kantoři za starého Rakouska. České střední školy v letech 1867-1918, s. 186. 61 Řezníčková, Kateřina: Študáci a kantoři za starého Rakouska. České střední školy v letech 1867-1918, s. 149.
41
8. Pouţitá literatura a prameny Literatura: Almanach k 100. výročí založení gymnasia v Přerově. Ředitelství školy, Přerov 1970. Cekota, Vojtěch: Inventář Průmyslová škola strojnická v Přerově (1889-1953). SOkA Přerov, Přerov 1964. Cekota, Vojtěch: Inventář Reálné gymnasium v Přerově 1870-1953. SOkA Přerov, Přerov 1963. Cekota, Vojtěch: Inventář Střední ekonomická škola v Přerově (1900-1955). SOkA Přerov, Přerov 1964. Čtyřicet let obchodního školství v Přerově. Památník obchodní akademie a obchodní školy 1900-1940. Kuratorium obchodní akademie. Přerov, 1940, s. 9-12. Drechsler, Aleš; Fišmistrová, Věra; Lapáček, Jiří: Dějiny města Přerova v datech. Město Přerov, Přerov 2006. Efmertová, C. Marcela: České země v letech 1848-1918. Libri, Praha 1998. Fasora, Lukáš: Svobodný občan ve svobodné obci? Občanské elity a obecní samospráva města Brna 1851 – 1914. Matice moravská pro Výzkumné středisko pro dějiny střední Evropy, Brno 2007. Fasora, Lukáš; Hanuš, Jiří; Malíř, Jiří (eds.): Člověk na Moravě 19. století. Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno 2004. Fasora, Lukáš; Hanuš, Jiří; Malíř, Jiří; Vykoupil, Libor (eds.): Člověk na Moravě v první polovině 20. století. Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno 2006. Fišmistrová, Věra. Josef Neoral, profesor, historik, filolog a vlastenec. Nové Přerovsko, 22. 4. 2005, roč. 14, č. 16, s. 8. Fišmistrová, Věra. Přerov. Povídání o městě. Lapáček, Jiří. Město Přerov, Přerov, 2000. Spolky, s. 185-193. Fišmistrová, Věra: Činnost Dobročinného spolku „Vlasta“ v Přerově v letech 1883– 1951. In: Sborník Státního okresního archivu v Přerově 2004. SOkA Přerov, Přerov 2004, s. 80-113. Fišmistrová, Věra: Počátky průmyslu. Přerovský deník, Hranický deník – tematická příloha: 750 let města Přerova, červen 2006, s. 27. Fišmistrová, Věra: Profesor Hynek Krch, zvaný "Chyneček". Nové Přerovsko (deník), 11. 7. 2005, č. 160, s. 4 42
Fišmistrová, Věra: Profesor Jan Kabelík. Přerovské echo, květen 1999, s. 10. Fišmistrová, Věra: Významný pedagog, básník a vlastenec František Oščádal se zapsal do dějin přerovského školství. Nové Přerovsko, 2. 5. 2003, s. 9. Hauke, K.: Mahenovo přerovské dílo. Kultura Přerova, září, s. 7-8. Chumchal, Milan: Přerov. Povídání o městě. Lapáček, Jiří. Město Přerov, Přerov, 2000. Tělocvičná jednota Sokol v Přerově, s. 194-195. Kladiwa, Pavel a kol.: Lesk a bída obecních samospráv Moravy a Slezska 1850-1914. II. Díl, Muţi z radnice. Filozofická fakulta Ostravské univerzity, Ostrava 2008. Kladiwa, Pavel; Pokludová, Andrea; Kafková, Renata: Databáze členů obecních samospráv a komunálních úředníků osmi měst. Lesk a bída obecních samospráv Moravy a Slezska 1850 – 1914. II/1 Muţi z radnice [CD-ROM]. Filozofická fakulta Ostravské univerzity, Ostrava 2008. [cit. 30. 7. 2009]. Klímová, Jarmila: Reforma středního školství v roce 1908. In: Minulost, současnost a budoucnost gymnazijního vzdělávání. Sborník referátů z konference konané ve dnech 24. - 25. června 1999 v Jičíně. SOkA Semily, Jičín 2000. Kolář, Bohumír: Josef Staněk. In: Slovanské gymnázium literární. Olomouc 2000, s. 89 - 91. Kopáč, Jaroslav: Dějiny české školy a pedagogiky. Universita J. E. Purkyně, Brno 1968. Koťa, Jaroslav: Učitelé v českých zemích na cestě k profesionalizaci. In: Profesionalizace akademických povolání v českých zemích v 19. a první polovině 20. století. Karolinum, Praha 1996, s. 82-112. Lapáček, Jiří: PhDr. Karel Bořecký, starosta města Přerova v letech 1923 - 1927. Přerovské echo, listopad 1995, s. 10. Lapáček, Jiří: Přerov. Povídání o městě. Město Přerov, Přerov 2000. Odborná škola strojnická (1889-1918). In Sborník ke 100. výročí založení střední průmyslové školy Přerov. Brno, 1989. s. 12-13. Přerov: Přerovsko - Kojetínsko. Národohospodářská propagace ČSR, Brno 1933. Řezníčková, Kateřina: Študáci a kantoři za starého Rakouska. České střední školy v letech 1867-1918. Samsonková, Marie: Inventář Střední zemědělská technická škola v Přerově (18651975). SOkA Přerov, Přerov 1984.
43
SOkA Přerov: Fond Reálné gymnasium v Přerově, i. č. 516, Památník 1870-1930/ Šedesát let českého stát. reál. gymn. v Přerově, s. 85-96. SOKa Přerov: Jubilejní almanach padesátého výročí Vyšší hospodářské školy v Přerově 1875 - 1925. Vyšší hospodářská škola, Přerov 1925, s. 6-8. Stejskal, V.: Vývoj přerovského obchodního školství. Obzor, 20. 9. 1934, s. 1-0. Svobodný, Petr; Havránek, Jan: Profesionalizace akademických povolání v českých zemích v 19. a první polovině 20. století. Karolinum, Praha 1996. Veselá, Zdenka: Dokumenty z vývoje české střední školy 1849-1939. Univesita J. E. Purkyně, Brno 1973. Prameny: C. k. odborná škola strojnická v Přerově. Zpráva za rok školní 1902-03. [C.k. odborná škola strojnická] Přerov, 1903. C. k. odborná škola strojnická v Přerově. Zpráva za rok školní 1903-04. [C.k. odborná škola strojnická] Přerov, 1904. C. k. odborná škola strojnická v Přerově. Zpráva za rok školní 1904-05. [C.k. odborná škola strojnická] Přerov, 1905. C. k. odborná škola strojnická v Přerově. Zpráva za rok školní 1905-06. [C.k. odborná škola strojnická] Přerov, 1906. C. k. odborná škola strojnická v Přerově. Zpráva za rok školní 1907-08. [C.k. odborná škola strojnická] Přerov, 1908. C. k. odborná škola strojnická v Přerově. Zpráva za rok školní 1908-09. [C.k. odborná škola strojnická] Přerov, 1909. C. k. odborná škola strojnická v Přerově. Zpráva za rok školní 1909-10. [C.k. odborná škola strojnická] Přerov, 1910. C. k. odborná škola strojnická v Přerově. Zpráva za rok školní 1910-11. [C.k. odborná škola strojnická] Přerov, 1911. C. k. odborná škola strojnická v Přerově. Zpráva za rok školní 1911-12. [C.k. odborná škola strojnická] Přerov, 1912. C. k. odborná škola strojnická v Přerově. Zpráva za rok školní 1912-13. [C.k. odborná škola strojnická] Přerov, 1913. I. roční zpráva cís. král. odborné školy strojnické v Přerově za školní rok 1889-1890. [C.k. odborná škola strojnická] Přerov, 1890.
44
II. roční zpráva c. k. odborné školy strojnické v Přerově za školní rok 1890-91. [C.k. odborná škola strojnická] Přerov, 1891. Roční zpráva c. k. odborné školy strojnické v Přerově za školní rok 1895-96. [C.k. odborná škola strojnická] Přerov, 1896. Roční zpráva c. k. odborné školy strojnické v Přerově za školní rok 1896-97. [C.k. odborná škola strojnická] Přerov, 1897. Roční zpráva cís. král. odborné školy strojnické v Přerově za školní rok 1992-1993. [C.k. odborná škola strojnická] Přerov, 1893. Roční zpráva cís. král. odborné školy strojnické v Přerově za školní rok 1994-1995. [C.k. odborná škola strojnická] Přerov, 1895. SOkA Přerov: Fond Dobročinný spolek Vlasta, i. č. 8, Seznam členů 1883-1913. SOkA Přerov: Fond Obchodní akademie Přerov, i. č. 227, Výroční zprávy obch. školy gremiální 1900-1905. SOkA Přerov: Fond Obchodní akademie Přerov, i. č. 228, Výroční zprávy veřejné obchodní školy grem. 1905-1910. SOkA Přerov: Fond Obchodní akademie Přerov, i. č. 229, Výroční zprávy veřejné obchodní školy grem. 1910-1915. SOkA Přerov: Fond Okrašlovací spolek města Přerova 1879-1947, i. č. 1, Kniha protokolů členských schůzí a valných hromad. SOka Přerov: Fond Obchodní akademie Přerov. SOka Přerov: Fond Gymnázium Jakuba Škody Přerov 1870-2000. SOka Přerov: Fond Střední zemědělská škola Přerov. SOka Přerov: Fond Střední průmyslové školy Přerov 1889-1973. SOka Přerov: Fond Čtenářský spolek Přerov SOka Přerov: Fond Pěvecké a hudební sdruţení Přerub Přerov. SOka Přerov: Okrašlovací spolek města Přerov.
45