Archeologický textilní fond na Pražském hradě PhDr. Milena Bravermanová, kurátorka sbírek Pražského hradu, oddělení uměleckých sbírek Správy Pražského hradu,
[email protected]
1. Pohřebiště na Pražském hradě Na Pražském hradě se nachází unikátní kolekce středověkých textilií získaná při archeologických výzkumech, především pohřebišť. Pražský hrad byl nejvýznamnější nekropolí českých panovníků a jejich příbuzných. Hroby se nacházely v zaniklém kostele Panny Marie mezi 2. a 4. hradním nádvořím (Spytihněv I. a jeho manželka) a v kostele a klášteře sv. Jiří (sv. Ludmila, Vratislav, Boleslav II. a Oldřich). Nejvíce ostatků spočinulo v kostelech zasvěcených sv. Vítu (posléze i sv. Václavu a sv. Vojtěchu): raně středověké rotundě, románské bazilice a gotické katedrále. Hrob sv. Václava po staletí nezměnil své místo dané původním umístěním v jižní apsidě svatovítské rotundy. Hrob K1, objevený poblíž něho, je ponejvíce připisovaný Boleslavu I. Ostatky Břetislava I., Spytihněva II., Břetislava II., Bořivoje II., Přemysla Otakara I., Přemysla Otakara II. a Rudolfa I. Habsburského na popud Karla IV. v roce 1373 přemístil Beneš Krabice z Weitmile z románské baziliky do katedrály stavěné od roku 1344. Většinou byly vloženy do kamenných náhrobků v chórových kaplích. Písemné prameny se zmiňují i o tom, že ve Svatovítském chrámu nalezli poslední odpočinek knížata Bedřich a Konrád II. Ota. Karel IV. zamýšlel učinit hlavní pražský kostel nekropolí pro sebe a své blízké. Nechal proto v chóru sv. Víta postavit zděnou kryptu, kam byly uloženy jeho čtyři manželky, první žena Václava IV. Johana Bavorská a v roce 1378 i on sám. Místo posledního odpočinku zde nalezli též synové Karla IV., Jan Zhořelecký a Václav IV., v 15. století Ladislav Pohrobek a Jiří z Poděbrad, v 16. století Ferdinand I., Maxmilián II. a manželka Ferdinanda I. Anna Jagellonská. V roce 1566 byla zahájena stavba nové královské krypty. Podzemní hrobka byla zvětšena o nadzemní mauzoleum, kam byly ostatky panovníků a jejich rodinných příslušníků přesunuty v roce 1580. Na začátku 17. století do královské krypty přibyla i rakev Rudolfa II. Kvůli nedostatku místa byly tehdy všechny ženské ostatky i ostatky Jana Zhořeleckého a Václava IV. vloženy do společné schrány. Naposledy byla krypta zásadním způsobem rekonstruována v letech 1928-1935, kdy byla většina pohřebních výbav vyjmuta a do původního místa se již nevrátila. Pražský hrad se stal nekropolí i pro církevní hodnostáře - arcibiskupy, biskupy, kněží, abatyše, řádové sestry a další vysvěcené osoby - působící ve všech hradních kostelech a klášterech. Ve svatovítském chrámu, v bazilice sv. Jiří a v kostele Všech svatých se také nacházejí tumby českých patronů – již jmenovaných sv. Václava a sv. Ludmily, dále sv. Vojtěcha, sv.
1
Prokopa a sv. Jana Nepomuckého. Těla světců bývala zprvu umisťována do humusových hrobů, pod tlakem narůstajícího zájmu o jejich zázračné působení byla od konce prvního tisíciletí vyjímána a umisťována do konfesí, krypt a oltářů a nakonec přenášena do zdobných truhel a tumb. Nejdůležitějšími relikviemi byly kosterní ostatky, postupně se jimi stávaly i další předměty, které se dostaly do kontaktu se svatým, především textilie. V relikviářových schránách byly po všech manipulacích ponechávány části původního odění světce i postupně vložené tkaniny, z nichž se odebíraly nanejvýše některé části. Ty byly vkládány do oltářů či rozdávány mezi věřící jako druhotné relikvie (především Bravermanová 2005 a, 47-140; Bravermanová 2006, 169-189; Bravermanová – Lutovský 2007). Vyzvednuté textilní památky jsou dnes součástí sbírek Pražského hradu, částečně i chrámového pokladu u sv. Víta. Mnoho předmětů se během staletí ztratilo. Zapříčinily to přesuny hrobů, ale i jejich časté otevírání. Někteří návštěvníci, především královské krypty, si odnášeli části pohřebních rouch jako suvenýry. K největšímu úbytku památek došlo až ve 20. století, kdy místa posledních odpočinků byla zásadním způsobem rekonstruována. Impuls k otevírání míst posledního odpočinku také dával antropologický výzkum. Při všech akcích nebyly nálezové okolnosti i samotné předměty dostatečně dokumentovány, došlo k pomíchání a pokud se památky nevrátily do původního místa uložení, byly dlouhou dobu uchovávány i v nevyhovujících podmínkách. Též restaurátorské zásahy nebyly vždy na patřičné úrovni, zejména ty, které se prováděly ve Státních restaurátorských ateliérech v 70. a 80. letech 20. století. V poslední době se situace změnila k lepšímu především díky tomu, že Správa Pražského hradu v roce 2000 vybudovala nové klimatizované depozitáře i specializované restaurátorské a konzervátorské dílny. Jako přínosná se ukázala spolupráce s renomovaným centrem průzkumu a restaurování textilu nadace Wernera Abegga ve Švýcarsku. Hradní dílny se zaměřily především na konzervování archeologického textilu, protože tato část hradní sbírky je v Čechách, i ve světě, výjimečná. Během více než deseti let zde bylo konzervováno, historicky zpracováno, publikováno a vystaveno několik okruhů památek, vždy ve spolupráci s restaurátorkami, které na Pražském hradě působily: R. Kloudovou, E. Skálovou, A. Vrabcovou, A. Sliwkou a především V. Otavskou. V dílnách se restaurovaly také gobelíny či koberce a v době, kdy pod Správu Pražského hradu památkově spadal Metropolitní poklad a vybavení katedrály sv. Víta, i církevní roucha (Bravermanová 2005 b, 113-126).
2. Archeologický textilní fond Následující výčet textilií, které pocházejí z archeologického výzkumu Pražského hradu, a na něž je zaměřen tento článek, bude podán chronologicky. Pro ty, které téma zajímá hlouběji, je uvedena další literatura, kde je možno získat podrobnější informace.
2
2.1 Nálezy z 10-11.stol Nejvzácnější textilní památky v Čechách obsahuje soubor relikviářových tkanin sv. Ludmily (†921), který byl vyzvednut v 80. letech 20. století z tumby světice nalézající se ve stejnojmenné kapli baziliky sv. Jiří. Kněžna sem byla pochována poté, co ji vnuk sv. Václav přenesl v roce 925 z Tetína do Prahy. V bazilice schrána několikrát změnila místo uložení – prvně byla v hrobu tvaru kříže u pozdějšího oltáře sv. Kříže, dále přímo na tomto oltáři, potom za hlavním oltářem sv. Jiří, až se definitivně dostala do jižní kaple sv. Ludmily. V prostoru pod tumbou se nalezly dvě rakve, jedna s lebkami tří neznámých žen, druhá s kosterními pozůstatky světice. Ostatky v obou rakvích halily tkaniny, část z nich byla identická a zřejmě oddělená až po husitských válkách. Po problematickém restaurování ve Státních restaurátorských ateliérech bezprostředně po vyjmutí byly některé tkaniny znovu konzervovány v hradních dílnách. Vedle textilně technologického a historického průzkumu byly též podrobeny průzkumu paleobotanickému a paleozoologickému a datace některých tkanin byla ověřena pomocí radiokarbonové metody ve speciální laboratoři v Oxfordu. Nejstarší jsou fragmenty jemného lněného plátna se stopami obroubení z doby okolo roku 920, které mohly halit Ludmiliny ostatky při jejich přenosu z Tetína do Prahy. V rakvi se nacházely jako nejspodnější vrstva. Pruh lněné látky s lněnou výšivkou s geometrickým vzorem z doby okolo roku 970, nacházející se nad jemným plátnem, je zřejmě české provenience a může souviset s událostmi okolo zřízení kláštera. Jako třetí obal pokrývala Ludmiliny ostatky zadní část hedvábné dalmatiky tkaná vzácnou vazbou tzv. protolampas, import z Byzance nebo Předního východu z 1. třetiny 11. století. Na monochromní látce byl vytkán vzor medailónů s dvojicemi ptáků v kruzích, v dolním pásu je lehce odlišný vzor, drobnější, avšak utkaný stejnou vazbou. Dalmatika měla tvar T a zdobily ji dva rovnoběžné, ve svislém směru našité červené pruhy, tzv. clavi. Další obaly, hedvábné plátno a nevzorované hedvábné tzv. samitum, lze datovat jako obecně středověké, pocházejí z některé z oblastí hedvábnického průmyslu. Vnější obal ostatků tvořily přední část lněné rochety ze 12. století s vyšitým křížkem a lněná vyšívaná oltářní přikrývka ze 13. století, obojí zřejmě domácí výroby (Bravermanová - Otavská a kol. 2001, 447-486; Bravermanová 2006 a, 3441). Mezi nejstarší textilní nálezy z archeologických výzkumů Pražského hradu patří drobný fragment hedvábné tkaniny pravděpodobně z hrobu Boleslava II. (†999). Kníže byl pohřben na čestné místo v ose svatojiřské baziliky před tehdy hlavním oltářem. Po jeho přesunu na vyvýšený chór po roce 1142 byl na tomto místě zřejmě zřízen oltář sv. Kříže. Hrob Boleslava II. zůstal po staletí neporušený a byl otevřen až v 50. letech 20. století. Tkanina byla konzervovaná v hradních dílnách. Prokázalo se, že byla zhotovena v Byzanci, utkána vazbou tzv. samitum a původně ji pravděpodobně zdobil motiv orla v dodnes existující barevnosti zelené a hnědočerné. Zachoval se jenom pruh látky, střižený napříč vzoru křídla ptáka. Vzhledem k tomu, že textilní fragment se našel u pravého kolena kostry a na pásce je i uzel, lze soudit, že se jednalo o tkanici upevňující punčochy (Bravermanová 2000, 247-260, 348-352). 3
2.2 Nálezy z hrobů pražských biskupů Soubor vzácných textilií, i když velmi poničených, se podařilo v roce 1928 vyjmout z hrobů pražských biskupů z prostoru mezi oltářem sv. Víta a východními kaplemi. Jedná se o zbytky miter, punčoch, střevíců a dalších, dnes těžko interpretovatelných oděvů. Tkaniny byly opět s problematickým výsledkem restaurovány ve Státních restaurátorských ateliérech, nyní dochází k revizi jejich stavu v hradních dílnách (Bravermanová 2004, 599-615). Zatím se podařilo konzervovat střevíc připsaný biskupovi Šebířovi (†1067). Svršek boty z hedvábného samitu byl vyšit zlatou a stříbrnou nití. Výzdobnými motivy jsou lev, drak a rostlinné prvky. Výšivka byla provedena technikou tzv. kladené zatahované nitě, která v té době byla typická pro Anglii, případně část Německa okolo Trevíru (Bravermanová - Otavská 2003, 503-524). Dalšími konzervovanými a prozkoumanými textiliemi jsou zbytky oděvu biskupa Mikuláše z Riesenburga († 1258). Z první hedvábné a nevzorované tkaniny, tkané plátnovou vazbou, byla ušita pontifikální punčocha. Je složena ze dvou částí - holenní se zaříznutou patou a svršku s nártem. Neznáme její původní délku, neboť horní lem chybí. Také se nedochovala druhá punčocha z páru. Byla ušita pravděpodobně v Čechách, avšak z tkaniny dovezené z Byzance, Předního východu nebo Španělska. Další část odění byla zhotovena z hedvábné látky, utkané plátnovou vazbou s kosočtverečnou sítí tvořenou flotováním (vznášením se) každého lichého útku. Vazba a desén zařazují tkaninu jako španělský import z poloviny 13. století. Zřejmě z ní bylo pořízeno biskupovo pohřební roucho – tunicella, dalmatika nebo kasule (Bravermanová- Kloudová - Sliwka 2007, 477-489). V biskupských hrobech se našly zbytky miter. Vzácná mitra (tzv. auriphrygiata) biskupa Bernarda (†1240) je zhotovena z hedvábné vzorované tkaniny, tkané technikou tzv. lampas, pocházející z Předního východu. Mitra měla původně zřejmě bílou barvu a byla bohatě vyšita zlatými, částečně i barevnými nitěmi. Přestože výšivka je poničena a určení zachovaných postav není jednoznačné, lze se domnívat, že hlavním výzdobným motivem byla postava Trůnícího Krista. Na levé straně je Panna Marie, postava na pravé straně (sv. Jan Křtitel ?) dnes chybí. V rozích pod nimi byli pravděpodobně vyobrazeni sv. Pavel a sv. Petr, v dolním pásu pět světců. Některé detaily svědčí o tom, že se mohlo jednat o české světce - sv. Ludmilu, sv. Víta, sv. Vojtěcha, sv. Václava a sv. Prokopa (?). Fanony mitry a prostor mezi postavami byl ozdoben vyšitými rostlinnými vzory a motivem půlměsíce (Bravermanová Foltýn - Sliwka 2010, 7-45). Další zbytky biskupského pohřebního odění na svůj hlubší průzkum a konzervování ještě čekají. Mitra tvořila i část výbavy biskupa Kosmase (†1098), dochovaly se z ní jenom fragmenty lemujících port tkaných na destičkách a zdobených motivem zvířete. Porta je zřejmě byzantské či sicilské provenience. Z mitry Jana I. (†1139) zbyly jenom fragmenty port tkaných na destičkách a zdobených geometrickým motivem a motivem stromu života, jedná se o import ze Sicílie. Z mitry Tobiáše z Bechyně (†1296) se dochovaly části port zhotovených z tkaniny tkané plátnovou vazbou se vzorujícím útkem s geometrickými motivy, 4
zřejmě italské provenience, a hedvábné tkaniny zdobené vytkanými zlatými kruhy v řadách (ze Španělska nebo Itálie). Ostatní textilní fragmenty z biskupských hrobů zatím nelze lépe interpretovat. Za zmínku stojí fragment tkaniny tzv. protolampas z hrobu biskupa Kosmase s motivem zašpičatělých oválů vyplněných rostlinným dekorem, technicky podobný protolampasu dalmatiky z relikviářového hrobu sv. Ludmily. Z lampasu z hrobu biskupa Jana III. (†1278) s motivem kruhových medailonů se dodnes dochovaly dva obdélníky po stranách sešité ještě původními stehy (Bažantová 1996, 93-102; Bravermanová 2004, 599-615).
2.3 Hrob sv. Václava Vyhodnocení textilií nám částečně umožní i poznání osudu hrobu sv. Václava († 935) ve stejnojmenné kapli v katedrále. Látky byly nalezeny v roce 1911 ve zbytcích gotického náhrobku a v truhle umístěné pod podlahou. Některé tkaniny byly restaurovány ve Státních restaurátorských ateliérech. Další, náhodně objevené v prostoru bývalé kapitulní knihovny katedrály, potom byly , tak jako znovu i předešlé, konzervovány v hradních dílnách. Fragmentárně zachované látky lze datovat do poměrně širokého období 12. - 16. století. Nejstarší z nich, samitum, asi z oblasti Předního východu, pravděpodobně zdobené postavami slonů, se do Čech mohlo dostat poté, co pražský biskup Menhart v roce 1130 podnikl výpravu do Jerusaléma. Další tkaniny se odlišují nejen technikou - většinou to již byly tzv. lampasy, ale i výzdobnými motivy. Například látku zřejmě perské provenience ze 13. století zdobí geometrický vzor tvořený hvězdou s vetkanou rozetou. Ze 14. století jsou tkaniny z Egypta se zašpičatělými ovály s kruhovými terči s arabským nápisem, či textílie z Turkestánu s vertikálně směřujícími linkami a prostorem mezi nimi vyplněným rostlinnými ornamenty a srdíčky. V období pozdní gotiky byla utkána italská látka s makovicemi, lvy a kachničkami umístěnými do horizontálních řad. Renesanční tkaninu zdobí vzor granátového jablka. Jak vyplývá z datace, látky byly k ostatkům nejvýznamnějšího českého patrona umisťovány postupně, nejvíce jich bylo připojeno za úprav světcovy tumby za Karla IV. a Václava IV. Staly se, tak jako tkaniny z tumby sv. Ludmily, tzv. druhotnými relikviemi (Bažantová 1996, 19-51; Bravermanová 2010, 139-167). Nově byla interpretována tkanina, původně určená jako byzantská z 10. století, nalezená v jedné ze sběrných rakví v královské hrobce. Je dochovaná fragmentárně. Její druhá část, též kdysi vyjmutá z rakve, dnes již bohužel neexistuje. Samitum zdobí brošovaný motiv velkých medailónů vyplněných ptáky podél stromu života. Látka byla utkána na Sicílii v 2. polovině 12. století. Jak se mohla dostat do královské hrobky, do místa, kde nejstarší pohřeb je až z poloviny 14. století? Z písemných zpráv je zřejmé, že se v hrobce nalézala i zdobná truhla, předaná do Národního muzea v polovině 19. století. Schrána - v podstatě cestovní kufr - byla určena jako románská z tzv. sikuloarabské oblasti, tedy má stejnou provenienci a dataci jako tkanina. K objasnění, čí ostatky mohly být v tkanině zabaleny a uloženy do truhly, pomohly středověké kroniky. V roce 1191 u Neapole zemřel na mor český kníže Konrád II. Oto- Jeho ostatky byly dopraveny do Prahy a pohřbeny v katedrále. V pozdním středověku
5
muselo ještě přetrvávat povědomí, že se jedná o knížecí pohřeb a tak zřejmě truhla i s tkaninou byla přenesena a uložena po boku českých králů (Bravermanová - Otavská 2000, 405-428). K souboru byla v roce 2009 přiřazena i další fragmentárně dochovaná hedvábná látka. Byla utkána kombinací několika vazeb: podélných rypsů a útkového hrotového a křížového kepru. Její výzdoba čtverci a obdélníky je tvořena jednak střídajícími se vazbami a různobarevnými osnovními i útkovými nitěmi. Látka byla interpretovaná jako španělská z 2. poloviny 12. či z 13. století. Vzhledem k tomu, že ji lze zařadit vedle dvou výše zmíněných předmětů, i ona mohla sloužit při převozu ostatků Konráda II. Oty do Prahy (Bravermanová – Kloudová 2009, 463-481).
2.4.Přemysl Otakar II. Další tkaniny, vyzvednuté v 70. letech 20. století z tumby Přemysla Otakara II. (†1278) v Ostatkové kapli katedrály, zůstaly dlouhou dobu nepovšimnuty vedle dalšího unikátního nálezu z této rakve - pohřebních korunovačních klenotů. Textilie na první pohled působily jako nevzorované. Při novém konzervování v hradních dílnách se ukázalo, že původně se naopak vyznačovaly velkolepě působícím desénem - jedna tkanina měla vzor s medailóny vyplněnými ptáky vedle stromu života, druhá s kandelábrovitě uspořádanými motivy lvů a stromů. Důvod, proč dnes textilie, tkané vazbou samitum, působí jako nevzorované, je především ten, že lněné a zlaté nitě, kdysi se na látce též nacházející, byly vlivem působení vnějších podmínek zcela zničeny. Zůstala jenom vlákna hedvábná. Obě tkaniny byly zhotoveny v Itálii v 2. polovině 13. století. Protože se na nich nenašly stopy jakéhokoliv střihu, ale byly to pouze dlouhé pruhy látky s pevnými okraji, původně zřejmě sloužily jako přehoz přes dřevěnou rakev. V ní byly uloženy ostatky Přemysla Otakara II. poté, co byl zabit v bitvě na Moravském poli a pohřben ve Znojmě a následně ve svatovítské bazilice. V roce 1373, kdy byly Přemyslovy ostatky přeneseny do kamenné tumby gotické katedrály, již textílie původnímu účelu nesloužily a byly přidány do dřevěné schrány nacházející se v prostoru pod tumbou (Bravermanová - Kloudová - Vrabcová 2002, 649-668).
2.5 Dětský oděv V hradních dílnách byl konzervován unikátní románský obleček novorozence vyzvednutý z tumby Břetislava II. (†1100) nacházející se v kapli sv. Jana Křtitele v katedrále. Kníže byl po smrti pohřben na venkovním pohřebišti u severní zdi baziliky, vzápětí nechala jeho sestra Ludmila na tomto místě postavit kapli sv. Tomáše, která se stala součástí baziliky. V roce 1373 byly ostatky knížete přeneseny do katedrály a uloženy do nové tumby zakryté skulpturou panovníka. Po vyzvednutí ostatků v roce 2002 se zjistilo, že nepatří knížeti, ale dvěma malým dětem - novorozenci a zhruba dva roky starému - a dvěma ženám. Mezi ostatky se nacházely drobné fragmenty tkanin. Dvě hedvábné látky jsou si navzájem podobné, jsou nesmírně jemné s krepovým efektem. Velmi precizním způsobem z nich byla ušita košilka
6
s kapuckou s vyšitým zlatým křížkem a kalhotky, obojí komplikovaného střihu. Pro vytvoření předního a zadního dílu košilky byl použit jeden nepřerušený pruh tkaniny, který byl v dolní části obou dílů nastřižen. Do průstřihu byly vsazeny trojúhelníkové klíny, které se nacházely i po stranách dílů. Rukávy košilky jsou dlouhé. Také přední a zadní část kalhotek byla ušita z pruhu tkaniny, v oblasti nohaviček opatřeného bočními trojúhelníkovými klíny. Do zadní části kalhotek byl vsazen malý čtvercový díl. Vzhledem ke křížku a rozměrům odění je obleček interpretován jako křticí a patřící novorozenci. Zřejmě se jedná o import ze Španělska, na základě radiokarbonového datování vročený do období 1270-1280. Obleček musel patřit některému z dětí Přemyslovských panovníků - zřejmě Přemysla Otakara II. nebo Václava II., které se narodilo nemocné, bylo narychlo pokřtěno a v křticím oblečku vzápětí nato i pohřbeno (Bravermanová - Otavská, v tisku).
2.6 Oděvy z královský krypty Soubor zbytků pohřebních oděvů z královské krypty byl, až na výjimky, získán v roce 1928 v rámci rekonstrukce královské krypty, kdy byly měněny i všechny staré a rozpadlé rakve za nové (Gollerová-Plachá 1937). Obsah schrán byl tehdy vynášen do katedrály, kosti čištěny a antropologicky zkoumány. Roucha se do nových sarkofágů již nevrátila a stala se součástí sbírek Pražského hradu. Dlouhou dobu jim nebyla věnována pozornost, tkaniny byly nevhodně uloženy, například na půdě Starého královského paláce. Poté byly neodborně konzervovány ve Státních restaurátorských ateliérech. V současné době dochází v hradních dílnách k revizi jejich stavu i k hlubšímu průzkumu.
2.6.1 Oděv Rudolfa I. Habsburského Unikátní soubor gotických rouch, pohřební oděv prvního Habsburka na našem trůnu, Rudolfa I. zv. Kaše (†1307), byl z krypty vyzvednut v roce 1993. Ostatky i s textilem, bez již předtím oddělených pohřebních korunovačních klenotů, podobných klenotům Přemysla Otakara II., se sem dostaly v roce 1935, do této doby byly uloženy v kapli sv. Kříže. Textilie bezprostředně po jejich vyjmutí byly převezeny do centra nadace W. Abegga v Riggisberku do Švýcarska, kde byly restaurovány, a byla pořízena kopie roucha. Oděv Rudolfa I. byl ušit ze dvou středoasijských lampasů z konce 13. století, na jedné látce byly zlatou nití vytkány motivy souvislých řad vodních ptáků s rozepjatými křídly a střídavě otočenými hlavami skloněnými k zemi, držícími v zobáku větévku. Na druhé tkanině je vytkán vzor s pravidelně se opakujícím motivem čínského draka a obláčků. Ve Švýcarsku bylo roucho rekonstruováno jako polokruhový plášť s vlečkou, surcot bez rukávů a krátký těsný kabátec. V rakvi se též nacházela rouška španělského původu z 2. poloviny 13. století tkaná vazbou samitum s heraldickými motivy, z hedvábného plátna zhotovený polštářek a čepička pod korunu (Bažantová – Bravermanová - Kobrlová – Samohýlová - Wasserbauer 1993 a, 359-377; Bravermanová 1997, 67-84). Protože rekonstrukci od počátku provází několik pochybností,
7
byl v tomto roce učiněn pokus o její revizi. Výsledky jsou zatím pracovní, před jejich zveřejněním je potřeba získat a zapracovat část archivního materiálu souvisejícího s konzervováním (Bravermanová - Voda 2011, nepublikováno.
2.6.2 Karel IV. Z kolekce vyzvednuté v roce 1928 se v hradních dílnách jako první přistoupilo k novému konzervování pohřebního roucha Karla IV. (†1378). Císař byl do rakve oděn do luxusního oděvu - zelené hedvábné dalmatiky z bohatě zlatou nití protkávaného lampasu původem z Itálie z doby okolo poloviny 14. století. Desén látky tvoří dvojice čínských fénixů a neúplných lotosových palmet s páskou s pseudoislámskými znaky. Svrchní tkanina se zachovala jenom fragmentárně. K rekonstrukci tvaru pomohl nález podšívky zhotovené z hedvábné pruhované látky. Dalmatika se skládala z předního a zadního dílu, rukávů, které byly pravoúhle zapuštěny, a z lichoběžníkových dílů vsazených po stranách oděvu. Druhá tkanina z rakve Karla IV. byla hedvábným sametem z Itálie ze začátku poslední třetiny 14. století, nachází se na ní zlatou nití vytkané větvičky s hroznovitými květy. Z tkaniny byl ušit půlkruhový plášť. Dnes je hnědý, avšak podle popisu nacházejícího se v autentickém prameni, Augsburské kronice, obsahující i zmínku o velkolepé slavnosti při příležitosti pohřbu císaře, měl být červený. Dalmatika i půlkruhový plášť byly ceremoniálním korunovačním oděvem, do kterého byl král oblékán při korunovaci. Jsou zmíněny i v korunovačním řádu, který nechal sepsat sám Karel IV. Panovníci však v nich byli též pohřbíváni, jak svědčí poznámka Petra Žitavského vztahující se k pohřbu Václava II. Dokumentují to i pohřební roucha z královské krypty, mezi nimiž není Karlova dalmatika ojedinělá (Bravermanová - Kloudová Otavská - Vrabcová 2005, 471-496).
2.6.3. Ženské oděvy Ve společné rakvi s ostatky žen Karla IV.- Blanky z Valois (†1348), Anny Falcké (†1353), Anny Svídnické (†1362) a Alžběty Pomořanské (†1393) - první ženy Václava IV. Johany Bavorské (†1386), Jana Zhořeleckého (†1396) a Václava IV. (†1419) se našly zbytky ženských rouch, dva prokazatelně mužské oděvy a několik neinterpretovatelných textilií. Ženské šaty jsou zatím konzervovány dvoje a závoj. První šaty byly ušity z hedvábného lampasu vytkaného zlatou nití, která dnes již téměř chybí, do motivů růžic a palmet, obklopených dvojicemi zvířat. Živůtek byl hladký, sukně bez navazující bez přestřižení na živůtek, rozšířena o čtyři vložené lichoběžníkové klíny, z nichž se dochovaly jenom dva. Zdá se, že šaty neměly rukávy, jednalo by se o ženský surcot. Jestliže jsou rukávy ztraceny, v tom případě by šlo o oděv typu cotte. Ze stejné tkaniny byl pořízen i polštářek. Popsaná situace i ledabylý způsob střižení a ušití svědčí o tom, že se jednalo o roucho zhotovené pro příležitost pohřbu. Tkanina je zřejmě italského původu z 2. třetiny 14. století, podle datace a konstatování, že oděv patřil ženě spíše vyššího vzrůstu, lze roucho připsat Anně Svídnické
8
(Bravermanová - Kloudová 2010, 203-222). Další šaty se dochovaly jenom velmi fragmentárně. Byly zhotoveny z hedvábného lampasu v dodnes zachovalé původní zelené barvě a zdobeny vytkáváním zlatou a barevně odlišnou (dnes hnědá) hedvábnou nití do motivů labutí vpletených do trojlistu s páskou s pseudoarabským nápisem. Dalším výzdobným prvkem jsou polopalmety tvořené listy připomínající list aracea. Z na bocích přestřižených šatů dnes existuje jenom na živůtek. Sukně tedy musela být nasazena zvlášť. Přední díl živůtku je celý, zadní dnes končí u lopatek, u krku je okrouhlý výstřih. Rukávy se nedochovaly. Vzhledem k mimořádně malým rozměrům je roucho možné připsat Anně Falcké, která byla podle antropologického průzkumu velmi gracilní (Bravermanová - Leppin Otavská 2011, v tisku). Ve zmíněné společné rakvi se nalezla i velká část ženské roušky, tzv. kruseler. Je to specifická ženská pokrývka hlavy, vyznačující se zvlněnými okraji, která byla různým způsobem aranžovaná. Kruseler z královské hrobky byl zhotoven z velmi jemné hedvábné tkaniny krepového vzhledu. Látka se po odstřižení ze stavu výrazně smrštila a zmenšila v délce i šířce. Takto reagoval i pevný okraj, ve kterém byly silnější a většinou zdvojené osnovní nitě se slabším zákrutem, a tím vzniklo jeho zvlnění. Tkanina byla přivezena zřejmě ze Španělska v 1. polovině 14. století. Dlouhý pruh látky byl naskládán v šestnácti vrstvách do tvaru čtyřúhelníku tak, že ozdobné pevné kraje ležely na sobě, avšak postupně ustupovaly, takže vynikala jejich zdobnost. Dochovaly se zbytky dvou původních celků: jedna rouška byla původně použita na pokrytí krku (byla spodní rouškou), druhá, z níž se dochovala jen malá část, krývala hlavu. Opravená perforace svědčí o tom, že rouška byla za života jedné z královen nošena. Podle způsobu naaranžování ji lze připsat jedné z prvních tří žen Karla IV. (Bravermanová - Leppin - Otavská 2011, v tisku).
2.6.4. Jan Zhořelecký a Václav IV. Dva mužské oděvy patřily zřejmě Janu Zhořeleckému a Václavu IV. Plášť z hedvábného nevzorovaného stříhaného sametu byl střižen z devíti zadních a devíti předních dlouhých dílů lichoběžníkového tvaru a směrem dolů se rozšiřoval. U krku je zachován stojací límeček, dochovaná trhlina může svědčit o tom, že plášť byl spínán sponou. Podle tvaru šlo o tzv. houppelande. Protože oděv byl módní nikoliv ceremoniální, byl zřejmě pořízen pro Jana Zhořeleckého, který nebyl korunovaným králem. Vzhledem k tomu, že plášť neměl podšívku a jeho krejčovské zpracování bylo ledabylé, šlo o pohřební roucho (Bravermanová - Kloudová 2006, 403-412). Václavu IV. lze připsat další dalmatiku, tvarově částečně podobnou - odlišuje se větší délkou a vytvarovanějšími rukávy - dalmatice Karla IV. Oděv byl konzervován v Abegg – Stiftung ve Švýcarsku. Václavova dalmatika byla ušita z hedvábné látky zdobené bohatým zlatým dekorem vzlétajících bažantů a střemhlav letících pávů na pozadí vlnovitých úponků. Rozbor tkaniny prokázal nebývalou preciznost a komplikovanost tkaní, proto se uvažuje se o zhotovení na Středním či Dálném východěnejpozději na začátku 14. století. Je zřejmé, že pro 9
ušití dalmatiky byla vybrána starší látka anebo nebyl do rakve dán nový oděv (Flury-Lemberg - Otavský 1994, 293-304).
2.6.5 Ladislav Pohrobek a Jiří z Poděbrad Ladislav Pohrobek (†1457) byl do rakve oblečen do dalmatiky ušité ze dvou technologicky podobných sametů. Samet byl stříhaný i kličkový, vzor byl také tvořen zlatými nitěmi, částečně vytaženými do smyček. Výzdobným motivem byly dva navzájem podobné ornamenty, kdy na půdě látky vlnovkovitě stoupají v horizontálních řadách pně ústící v květy granátových jablek, ovinutých úponky končícími v lístky a květy. K určení původního tvaru oděvu pomohl nález podšívky, svrchní část roucha se našla ve velmi fragmentárním stavu. Dalmatika původně neměla sešité boční díly, zřejmě zde byly rozparky. Bylo možno zjistit, že zřejmě bezprostředně před pohřbem byla přešita z jiného oděvu, možná dokonce ze dvou. Původní oděvy měly světský charakter. Jeden z nich byl šat dlouhý zhruba do půli stehen, směrem dolů rozšířený, po stranách pravděpodobně nesešitý, možná bez rukávů a s hlubokými průramky, tedy tzv. tappert, případně giornea. Lemy druhého (?) šatu dnes nezjistitelného střihu byly zakončeny drobnými prostřihávanými oblouky. Z dalších fragmentů sametů, které byly vyzvednuty z Ladislavovy rakve, bylo možné rekonstruovat polštářek pod hlavu a boty sahající nad kotníky. Mají sametovou podešev, boční švy svršků jsou na vnější straně bot. Na nártu je krátký průstřih (Bravermanová - Vrabcová 2008, 421445). V rakvi Jiřího z Poděbrad (†1471) byl nalezen polštářek z hedvábného, velkým a pestrobarevným rostlinným motivem zdobeného sametu, podobného tomu z rakve Ladislava Pohrobka. Další části Jiříkova oděvu již nejsou lehce identifikovatelné, neboť soudobé záznamy o otevření královské krypty v roce 1928 a vyjmutí pohřebních výbav jsou velmi nepřesné a jednoznačné vročení některé z dosud nezpracovaných textilií do doby po polovině 15. století není zatím možné (Bravermanová - Vrabcová 2008, 434, 439-440).
2.6.6 Zbytky pohřebních rouch z královské krypty Další zbytky pohřebních rouch z královské krypty čekají na hlubší průzkum a konzervování, zatím nelze určit původní střih a většinou je ani připsat konkrétním osobnostem. Roucha byla ušita z hedvábných lampasů zejména italského původu, vzory ponejvíce vytkány nitěmi zlatými, které dnes již téměř neexistují, anebo různobarevnými. Za látku ještě z první poloviny 14. století můžeme označit tkaninu s oválnými palmetami obklopenými dvojicemi ptáků a lam. Brošováním zlatou nití měla zvířata zvýrazněny hlavy, části křídel a nohy. Z této tkaniny byly původně ušity ženské šaty, přední díl živůtku byl sepnut knoflíčky. Roucho možná patřilo Blance z Valois. V každém případě šlo o šaty, které jejich majitelka nosila za svého života. Další tkaniny pocházejí ze sklonku první poloviny 14. století a z jeho druhé poloviny. Za jedinou tkaninu mimoevropské provenience musíme
10
považovat tu, která byla zhotovena v západní oblasti Číny anebo východní části střední Asie a bohatě zdobena zlatými a barevnými nitěmi, úponky, lotosovými květy a malými ptáčky. Původní tvar oděvu, který z ní byl ušit, dnes nelze určit, neboť se zachovala jenom nepatrná část. Je však patrné, že fragment byl kdysi plisován. Téměř celé roucho ledabylého střihu, jehož základem byly rovné přední a zadní díly a klíny po straně, se dochovalo z látky s čínskými psy, ptáky a lotosovými květy. K šatu možná patřil i polštář. Obdobný tvar oděvu byl zřejmě pořízen i z látek s čínskými psy a ptáky ve vzájemně se protínajících vlnovkových páskách a s plachetnicemi s dvěma postavami na palubě. Z látky s poněkud bizarním vzorem jezdce na lvu a s paprskovitým sluncem zakrytým temnou maskou byly ušity dětské šatičky. V úvahu připadá jejich připsání dvouletému Václavovi (†1351), synu Karla IV. a Anny Falcké. Zřejmě ženský surcot s hlubokými průramky v podpaží byl ušit z látky s gotickou věží s cimbuřím a věžičkami v zahradě obehnanými palisádou. Ze zahrady vyrůstají stromy, pod palisádou je rybník s rybami. V dohledné době bude konzervována tkanina s hradbami uspořádanými do kruhu a s delfíny uprostřed, ve druhé řadě s do kruhu pod hradbami komponované palmety se psy. Tyto textilní fragmenty snad původně tvořily ledabyle střižený ženský oděv. Z látky s výraznými a odlišně barevnými pruhy byly kdysi ušity punčochy a polštář, jednoznačně se tedy jednalo o výbavu pořízenou do některé z rakví. Na přelom 14. a 15. století je možno vročit další tkaniny, například látku s palmetami a mřížkovým ornamentem. Jsou patrné zbytky původně zelené barvy, střih oděvu je nezjistitelný, neboť se dochovala jenom nepatrná část, možná jeden rukáv. Tkanina s chobotnicemi a hvězdicemi je v natolik fragmentárním stavu, že původní tvar oděvu je dnes také nezjistitelný. Do stejného období lze datovat látku s velkým rostlinným vzorem, jehož základem jsou granátová jablka, v horní polovině vyplněná šachovnicí, a lotosové květy. Střih šatů, které z ní byly ušity, připomíná ty, které jsou s otazníkem připsané Anně Svídnické. Jedná se o pozůstatek pohřební výbavy Alžběty Pomořanské? Zhruba stejně stará je i tkanina s granátovým jablkem a pseudočínským nápisem. Tvar roucha, které z ní bylo ušito, nelze již zjistit. Fragmentárně dochované roucho, jehož základem opět byly rovné přední a zadní díly a klíny po straně, bylo ušito z látky s šikmo postavenými palmetami v řadách, mezi nimiž jsou drobné lístky. Jaký oděv byl ušit z další obdobně vzorované látky, nepůjde dnes zřejmě zjistit, neboť se z ní zachovalo jenom velmi málo. Obdobně tvar šatů z látky, která na první pohled působí jako nevzorovaná, nelze zatím určit, přestože se z něj dochovalo daleko více, než v předchozím případě. Kolekce textílií z královské hrobky též obsahuje i několik velmi drobných fragmentů tkanin se zbytky zatím neinterpretovatelných vzorů. Je možné, že se je posléze podaří k přiřadit, anebo zůstanou ojedinělou vzpomínkou na kdysi neuvěřitelně bohatou sbírku středověkých látek patřících české královské dynastii (aktualizováno na základě Bravermanová - Lutovský 2007, 159-161).
2.7 Hroby Matyáše z Arasu a Petra Parléře
11
V roce 1928 byly otevřeny i hroby prvních stavitelů chrámu, Matyáše z Arrasu (†1352) a Petra Parléře (†1399), situované v katedrále pod podlahou před vstupem do staré sakristie a překryté deskami s rytými postavami obou mužů. Za pozornost stojí fragmentárně dochovaný polštář Matyáše z Arrasu zhotovený z hedvábného lampasu původně vytkaného zlatou nití do motivů palmet vyplněných sedícími zvířaty. Drobný zbytek hedvábného lampasu byl vyzvednut z hrobu Petra Parléře, vzor na něm nelze rekonstruovat (Bravermanová - Otavská 1999, 421-438).
2.8 Textílie z období renesance Renesanční kolekce pohřebních rouch z královské krypty a z prostoru nad ní byla vyzvednuta v souvislosti s antropologickým výzkumem historických osobností v 70. letech 20. století. Důvodem byl špatný stav mramorového Colinova mauzolea, kam byly vloženy rakve s ostatky Anny Jagellonské, Ferdinanda I. a Maxmiliána II. Rakve Rudolfa II. a jeho sestry Eleonory naopak stály v podzemní královské kryptě. Zatímco Rudolfova schrána byla v roce 1928 ponechána v původním stavu, ostatky Eleonory byly v roce 1935 vloženy do společné schrány s českým králem Rudolfem I. Habsburským. Většina tkanin se restaurovala v 70. a 80. letech, s - až na výjimky - problematickým výsledkem. Pouze Eleonořiny šaty byly společně s oděvem jejího příbuzného zaslány do švýcarského Abegg - Stiftung. Na Pražském hradě se nyní nachází vzácná sbírka kompletních renesančních oděvů, na níž lze kromě jiného dokumentovat i změnu ve zvycích souvisejících s panovnickými pohřby - Habsburkové totiž nebyli, tak jako před nimi Lucemburkové, pochováváni v ceremoniálních rouchách, avšak ve světských šatech. Většina materiálu, ze kterých byly pořízeny, opět pochází především z Itálie (Bravermanová 1997, 274-287, 316-317).
2.7.1 Anna Jagelonská Anna Jagelonská (†1547) byla po smrti oblečena do šatů původně černé barvy z hedvábného stříhaného sametu. Oděv se vyznačoval středoevropským rázem. Živůtek měl hluboký výstřih lemovaný portami a vpředu šněrování. Rukávy byly v několika liniích hustě prostřihány, průstřihy od sebe oddělovaly porty. Přes šaty měla královna oblečený plášť s vlečkou a otvory pro ruce, jeho dolní okraj lemovaly porty. Na Annině hlavě spočíval krásný, ze zlaté nitě drhaný, čepec se závojem svázaným po straně do mašle. V rakvi se také nacházely dvě roušky, z nichž menší, mušelínovou, měla královna položenu přes obličej, hedvábná zakrývala její tělo. Ve fragmentárním stavu jsou dnes vlněné punčochy a hedvábné pantofle s podešví z korku (Bravermanová – Kobrlová - Samohýlová 1994 a, 437-461).
2.7.2 Ferdinand I.Habsburský
12
Ferdinand I. (†1564) byl do rakve oděn do typického renesančního oděvu španělského rázu s vlivy středoevropského prostředí, původně černé barvy. Plášť tvaru kruhové výseče byl ušit z hedvábného rypsu, v horní části rukávů byly balónky, v dolní, úzké, části měly rukávy na dvou místech otvory, kterými se mohly prostrčit ruce. Límec i obvod pláště lemovaly prostřihávané sametové pruhy s portou. Pod svrchním pláštěm měl Ferdinand I. oblečen pláštík ze shodného materiálu, opět tvaru kruhové výseče, s krátkými balónkovými rukávy. Přední díl pláštíku se zapínal pomocí knoflíčků, oděv byl lemován prostřihávanými sametovými pruhy s portami. Další částí pohřebního roucha byl kabátec se stojacím límcem, jeho přední díl byl sepnut knoflíčky a v pase nasazen šůsek. Z krátkých úzkých kalhot zdobených příčnými sametovými pruhy, punčoch ušitých z vlněné tkaniny a sametových střevíců s korkovou podešví se dochovalo velmi málo. Pod hlavou nebožtíka se nacházel polštář, přes tělo byly položeny roušky (Bravermanová - Samohýlová 1997, 79-81).
2.7.3 Maxmilián II.Habsburský Dlouhý plášť Maxmiliána II. (†1576) byl zhotoven z hedvábného damašku zdobeného velkým květinovým a geometrickým vzorem, v němž převládala granátová jablka a koruny. Ve švech se zachovala původní purpurová barva. Obvod, rukávy i stojací límec lemovaly sametové prostřihávané pruhy. Přední díl byl sepnut knoflíčky a poutky, rukávy v horní části přestřiženy a průstřih ozdobně lemován. Pod pláštěm měl Maxmilián II. krátký kabátec s rukávy z hedvábného atlasu, zdobený dvěma řadami vyšitých linií, mezi nimiž byly drobné prostřihy. Přední díl kabátce spínaly knoflíčky, na dolním obvodu byl přišit šůsek. Vysoký límec, rukávy i šůsek lemoval zoubkovitě střižený pruh látky. Další částí Maxmiliánova pohřebního odění byly kalhoty ze stejného materiálu jako kabátec a ručně pletené punčochy s podvazky. Obutí tvořily sametové pantofle s korkovou podešví, na hlavě měl mrtvý císař posazen sametový klobouk střižený ze čtyř částí. V rakvi se dále nalézala vlněná houně. Střih oděvu, především pláště a kalhot, byl inspirován uherskou módou (Bravermanová - Kobrlová - Samohýlová 1995, 497-511).
2.7.4 Eleonora Habsburská Šaty dvanáctileté sestry Rudolfa II. Eleonory (†1580) byly původně zřejmě bílé, zhotovené z hedvábného vzorovaného damašku s rostlinným a geometrickým vzorem. Byly střiženy do zvonovitého tvaru, přední díl byl sepnut pomocí háčků. Dlouhé rukávy byly na ramenech balónkovitě rozšířené. U krku, v pase a na manžetách rukávů byl oděv ozdoben našitým zoubkovaným páskem z téže látky. Šaty, odpovídající španělské módě, dokumentují skutečnost, že dříve se dětský oděv svým střihem i provedením nijak neodlišoval od oděvu dospělých (Bažantová – Bravermanová - Kobrlová – Samohýlová - Wasserbauer 1993 b, 154167).
13
2.7.5 Rudolf II. Habsburský Ve srovnání s šaty předchůdců se pohřební roucho Rudolfa II. (†1612) zachovalo mnohem lépe. Svou roli mohla sehrát pečlivější balzamace císařova těla, případně lepší podmínky uložení ostatků. Rudolfův dlouhý plášť, velmi podobný plášti Maxmiliána II., byl zhotoven ze stříhaného a kličkového hedvábného sametu zdobeného drobným rostlinným motivem. Byl střižen ze čtyř rovných pruhů tkaniny, po stranách byly vloženy klíny, obvod lemovala porta. V horní části rukávů byl otvor sepnutý knoflíčky a poutky, od nichž šly tkanice zakončené střapečky. Takto byl sepnut i přední díl. Plášť je dnes zlatavě hnědý, takto byla jeho barva popsána i soudobým pozorovatelem při pohřebních slavnostech. To znamená, že barevnost roucha, na rozdíl od ostatních oděvů z archeologických výzkumů, se během doby nezměnila. Další součástí oblečení byly široké kalhoty končící pod koleny, zhotovené ze stejného materiálu jako plášť, a kabátec. Střih těchto oděvů se téměř shodoval s pohřebním rouchem Rudolfova otce. Záda pohřebního kabátce Rudolfa II. však byla rozstřižena a svázána pomocí tkanic - tato úprava nepochybně souvisela s usnadněním oblékání mrtvého panovníka. Na nohách měl Rudolf oblečené dvoje punčochy, jedny z hedvábné tkaniny a druhé pletené. Císařovu pohřební obuv tvořily, podobně jako u jeho předchůdců, pantofle se svrškem z nezdobeného sametu a korkovou podešví. Na hlavě měl Rudolf II. klobouk vytvořený z jednoho dílu, který byl sešitím na šesti místech zformován do tvaru vysoké helmice. V rakvi Rudolfa II. se také nacházelo větší množství polštářů a roušek (Bravermanová - Čierna 1997, 363-384).
2.7.6 Tkaniny z tumby sv. Prokopa Relikviářové tkaniny byly v roce 1987 vyzvednuty i z barokní tumby s domnělými ostatky sv. Prokopa. Vzhledem k tomu, že ostatky byly ze sázavského kláštera na Pražský hrad přeneseny až v roce 1580, látky jsou o něco mladší než soubory sv. Ludmily a sv. Václava. Nejstaršími jsou lněné a hedvábné drobné textilní fragmenty. Hedvábné byly importované, lněné mohou být domácího původu. Výjimečná je velmi jemná hedvábná tkanina, tkaná plátnovou vazbou s krepovým efektem, zřejmě španělského původu. Vzhledem k tomu, že všechny zmíněné látky jsou nevzorované, není možné je přesně datovat, rámcově je lze určit jako středověké. Otázkou je, jak se jako starší dostaly na Pražském hradě do renesanční archy, mohly tedy být buď přeneseny s domnělými ostatky ze Sázavy, anebo, což je pravděpodobnější, připojeny až na Pražském hradě z některého ze starších relikviářů sv. Prokopa, o nichž víme, že zde existovaly. Dalšími textiliemi ze světcova náhrobku byla červená hedvábná tkanina s pozůstatky černých kontur a plátkového olejového zlacení. Zřejmě se jedná o zbytky původního renesančního praporu visícího nad Prokopovou tumbou. Poslední tkaninou je raně barokní pokrývka s paličkovanou a síťovanou krajkou (Bravermanová 2006 b, 117-136).
14
2.8 Textilní nálezy ze studny u kostela Všech svatých Kolekce tří renesančních ženských oděvů, doplňků a množství útržků byly vyzvednuty v roce 1911 ze studny u kostela Všech svatých. Studna ztratila svoji funkci po dokončené přestavbě kaple Všech svatých v roce 1580, ke které došlo následkem požáru na Pražském hradě v roce 1541. Po této události se okolní paláce, včetně královského, začaly přestavovat. Při té příležitosti byly zřejmě oděvy odhozeny do studně jako nepotřebné. Živůtek karmazínové barvy byl zhotoven z hedvábného lampasu zdobeného drobným geometrickým vzorem lichoběžníků a šachovnic vytkaných stříbrnou nití. Přední díl byl protažen do špičky, úzká ramínka všita do průramků. Na zadním díle se nacházejí zbytky obšitých dírek sloužících k protažení tkanice, k oděvu mohla patřit i sukně. Na živůtku jsou patrny vlivy jak italské, tak španělské módy. Síťka dnes hnědé barvy má tvar kruhové výseče, do tvaru byla zformována proužkem hedvábné tkaniny, kterým byl lemován dolní okraj. Je zhotovena pomocí několika technik - drháním, šitou krajkou a výšivkou. Výrazným motivem je kruhový medailón nad čelem, který byl v renesanci nazýván oko. Hnědý pletený váček má čtvercový tvar vzniklý přeložením obdélníku. Dole jsou střapce, nahoře je protažena šňůrka (Bravermanová - Kobrlová - Samohýlová 1994 b, 151-167). 2.9 Roucha abatyší kláštera sv. Jiří Nejmladší kolekcí archeologického textilu z Pražského hradu jsou řádová roucha abatyší kláštera sv. Jiří, které byly ke poslednímu odpočinku ukládány do baziliky a do kaple Panny Marie. Z nejstarších hrobů se žádný inventář nedochoval, početná kolekce je až z renesančních a barokních hrobů. Těla abatyší byla ustrojena do hedvábných černých řádových šatů, odshora dolů plisovaných, s dlouhými rukávy. V hradních dílnách bylo konzervováno roucho abatyše Isidory Konstancie Roudnické (†1731). Mrtvé měly na hlavách roušky upevněné síťkou z překřížených stuh. Oděvními součástmi byly rukavice z hedvábné pleteniny sahající až k lokti, na hřbetu zdobené výšivkou kovovým vláknem, například patřící abatyši Isidory Konstancii Roudnické z Březnice. Pohřební výbavu tvořily látkové škapulíře, v hrobě abatyše Anny Scholastiky Baulerové z Hohenburku (†1766) byly nalezeny dokonce tři. Byly vyplněné zeminou - zřejmě ze Svaté země - a zdobené namalovanými obrázky Madony s Ježíškem (Bravermanová 2003, 396-397). Závěr Textilní archeologická sbírka Pražského hradu je skutečně unikátní. Je dobře, že veřejnost má nyní možnost ji shlédnout. Ve stálé expozici Příběh Pražského hradu, která je od roku 2004 umístěna ve Starém královském paláci, mají tyto nově prozkoumané a konzervované památky své významné místo.
15
[1] Bažantová, N., Svatováclavské textilní památky, Listy filologické, 1-4, 1996, 19 - 51. [2] Bažantová, N.: Romanesque and early Gothic silk textiles from Czech sources, in: Ibrahim ibn Yacqub at-Turtushi: Christianity, Islam and Judaism Meet in East-Central Europe, c. 800 1300, Praha, 1996, 93 -102. [3] Bažantová, N. - Bravermanová, M. - Kobrlová, J. - Samohýlová, A. - Wasserbauer, R. a: Textilie z hrobu Rudolfa I., českého krále, zv. Kaše. Die Textilien aus dem Grab Rudolfs I., des böhmischen Königs sgn. „Kaše“ (Vorbericht), Archaeologia historica 18, 1993, 359-377. [4] Bažantová, M. - Bravermanová, M. - Kobrlová, J. - Samohýlová, A. - Wasserbauer, R.b: Textilie z hrobu arcikněžny Eleonory, dcery Maxmiliána II., Muzejní a vlastivědná práce 3, 1993, 154-167. [5] Bravermanová, M.- Kobrlová, J.- Samohýlová, J.a: Textilie z hrobu Anny Jagellonské z Colinova mauzolea v katedrále sv. Víta na Pražském hradě. Textilie aus der Grabstätte der Anna Jagellone, Archaeologia historica 19, 1994, 437-461. [6] Bravermanová, M. - Kobrlová, J. - Samohýlová, M.b: Soubor textilních fragmentů ze studny u kostela Všech svatých na Pražském hradě, Muzejní a vlastivědná práce 3, 1994, 151167. [7] Bravermanová, M.- Kobrlová, J.- Samohýlová, A.: Textilie z hrobu Maxmiliána II. z Colinova mauzolea v katedrále sv. Víta na Pražském hradě. Textilien aus dem Grab des Maxmilian II. von Habsburg aus dem Colin-Mausoleum im St. Veitsdom in der Prager Burg, Archaeologia historica 20, 1995, 497-511. [8] Bravermanová, M.: Pohřební oděv Rudolfa I. Habsburského, českého krále, zv. Kaše. Exkurs do módy začátku 14. století. The funeral Costume of Rudolph I of Habsburg, King of Bohemia (known as the Pie): A Jurney to Fashion at the Beginning of the 14th Century, in: Život v archeologii středověku, Praha, 1997, 67-84. [9] Bravermanová, M.: Pohřební výbava Habsburků pohřbených na Pražském hradě. Pohřební výbava Tycho de Brahe, in: Rudolf II. a Praha. Katalog vystavených exponátů, Praha, 1997, 274-287, 316-317. Inventory of Tomb of Anna of Jagellon, Ferdinand I., Maximilian II., Eleonora, Rudolf II. The burial garb of Tycho Brahe, in: Rudolf II. and Prague, London, 1997, 591- 602, 626-627. [10] Bravermanová, M.- Čierna, A.: Pohřební textilie z hrobu Rudolfa II. v královské hrobce v katedrále sv. Víta na Pražském hradě. Leichentextilien aus dem Grab des Rudolf II aus der Königsgruft im St. Veitsdom, Archaeologia historica 22, 1997, 363-384. [11] Bravermanová, M.- Samohýlová, A.: Textilie z hrobu Ferdinanda I. z Colinova mauzolea v katedrále sv. Víta na Pražském hradě, Muzejní a vlastivědná práce 2, 1997, 79-81.
16
[12] Bravermanová, M. - Otavská, V.: Textilie z hrobu Matyáše z Arrasu a Petra Parléře. Textilien aus dem Grab des Matthias von Arras und des Peter Parler, Archaeologia historica 24, 1999, 421-438. [13] Bravermanová, M. - Otavská, V.: Románská tkanina z královské hrobky na Pražském hradě. Ein romanisches Gewebe aus der königlichen Gruft, Archaeologia historica 25, 2000, 405-428. [14] Bravermanová, M.: Hrob Boleslava II., in: Přemyslovský stát kolem roku 1000. Na paměť knížete Boleslava II., zemřelého 7. února roku 999, Praha, 2000, 247-260, 348-352. Das Grab Boleslavs II., in: Boleslav II. Der Tschechiische staat um das Jahr 1000, Centre for medieval studies, Colloquia mediaevalia Pragensia 2, Praha, 2001, 197-223. [15] Bravermanová, M. - Otavská, V. a kol.: Nové poznatky o nejstarších textiliích z hrobu sv. Ludmily. Neue Erkenntisse von den ältesten Textilien aus dem Relikviengrab der Heiligen Ludmila, Archaeologia historica 26, 2001, 447-486. [16] Bravermanová, M. - Kloudová, R. - Vrabcová, A.: Tkaniny z tumby Přemysla Otakara II. Textilie aus der Tumba von Přemysl Otakar II., Archaeologia historica 27, 2002, 649-668. [17] Bravermanová, M.: Ústav pro šlechtické slečny aneb zaopatřovací instituce pro zchudlé členky předních šlechtických rodů, in: Příběh Pražského hradu, Praha, 2003, 396-397. [18] Bravermanová, M. - Otavská, V.: Pohřební střevíc pravděpodobně biskupa Šebíře. Der bergräbnisschuh wahrscheinlich des Bischofs Šebíř (Severus), Archaeologia historica 28, 2003, 503-524. [19] Bravermanová, M.: Hroby pražských biskupů v katedrále sv. Víta na Pražském hradě. Předběžné sdělení. Gräber der Prager Bischöfe in der St. Veit Kathedrale auf der Prager Burg, Archaeologia historica 29, 2004, 599-615. [20] Bravermanová, M.a: Hroby knížat, Hroby králů, Hroby českých patronů, Hroby významných církevních činitelů. Die Gräben der Fürsten, Die Gräben der Königen, Die Gräben von heiligen Böhmischen Ursprungs, Die Gräben bedeutender vertreter des Geistlichen Standes, in: Castrum Pragense 7. Pohřbívání na Pražském hradě a jeho předpolích, ed. K. Tomková, díl I. 1, Praha, 2005, 47-140. [21] Bravermanová, M.b: Historický textil na Pražském hradě, Zprávy památkové péče 65, 2005, 113–126. [22] Bravermanová, M. - Kloudová, R. - Otavská, V. - Vrabcová, A.: Pohřební roucho Karla IV. z královské krypty v katedrále sv. Víta. Das Beerdigungsgewand des Karl IV aus der königlichen Krypta in der Kathedrale des Hl. Veit, Archaeologia historica 30, 2005, 471-496. [23] Bravermanová, M.: Hroby světců českého původu na Pražském hradě, in: Světci a jejich kult ve středověku, uspořádal P. Kubín, Praha, 2006, 169-189.
17
[24] Bravermanová, M.a: Relikviářové tkaniny z tumby sv. Ludmily, in: Sborník k poctě svaté Ludmily, ed. R. Špačková a P. Meduna, Mělník, 2006, 34-41. [25] Bravermanová, M.b: Osudy ostatků sv. Prokopa, in: Svatý Prokop. Čechy a střední Evropa, ed. P. Sommer, Praha, 2006, 117-136. [26] Bravermanová, M.- Kloudová, R.: Pohřební oděv Jana Zhořeleckého z královské hrobky v katedrále sv. Víta na Pražském hradě. Begräbnisgewand von Jan Zhořelecký aus der königlichen Gruft im Sankt –Veits – Dom in der Prager Burg, Archaeologia historica 31, 2006, 403-412. [27] Bravermanová, M. - Lutovský, M.: Hroby a hrobky našich knížat, králů a prezidentů. Praha 2007. [28] Bravermanová, M.- Kloudová, R. - Sliwka, A.: Pohřební výbava pražského biskupa Mikuláše. Die Grabausstattung des Prager Bischofs Nikolaus, Archaeologia historica 32, 2007, 477-489. [29] Bravermanová, M.- Vrabcová, A.: Pohřební výbava Ladislava Pohrobka z královské hrobky v katedrále sv. Víta. Das Grabgewand von Ladislaus Posthumus aus der Königsgruft im St. Veitsdom, Archaeologia historica 33, 2008, 421-445. [30] Bravermanová, M. - Kloudová, R.: Geometricky zdobená tkanina z královské hrobky v katedrále sv. Víta. Geometrisch verziertes Gewebe aus dem Königsgrab im Veitsdom, Archaeologia historica 34, 2009, 463-481. [31] Bravermanová, M.: Osudy hrobu svatého Václava, in: Svatý Václav. Na památku 1100. výročí narození knížete Václava svatého, ed. Petr Kubín, Praha, 2010, 139-167. [32] Bravermanová, M. - Foltýn, D. - Sliwka, A.: Mitra z hrobu ctihodného Bernarda, biskupa pražského“. The mitre from the grave of „venerable Bernard, the Prague bishop“, Medievalia historica Bohemmica 13/1, 2010, 7-45. [33] Bravermanová, M. - Kloudová, R.: Pohřební šaty jedné z českých královen z královské hrobky v katedrále sv. Víta. Die Begräbniskleid einer der böhmischen Königinnen aus der Königsgruft im St. Veitsdom, Archaeologia historica 35, 2010, 203-222. [34] Bravermanová, M - Leppin, B.- Otavská, V.: Fragment pohřebních šatů a závoj, tzv. kruseler, z rakve českých královen z královské hrobky v katedrále sv. Víta, Archaeologia historica 36, 2011, …... [34] Bravermanová, M.- Voda, P. 2011: Pokus o určení střihu pohřebního oděvu Rudolfa I. Habsburského zvaného „král Kaše“, nepublikováno. [36] Bravermanová, M.- Otavská, V. : Křestní obleček novorozence z tumby knížete Břetislava II. z katedrály sv. Víta, v tisku (Sborník konference Epigraphica and Sepulcralia 2011).
18
[37] Flury-Lemberg, M. - Otavský, K. 1994: Die Grabgewand König Wenzels IV., in: Festschrift für Hermann Fillitz zum 70. Geburtstag. Aachener Kunstblätter des Museumsvereins, 293-304. [38] Gollerová - Plachá, J.: Látky z pražské královské hrobky, Praha, 1937.
Obrázky: 1. Pohled do baziliky sv. Jiří s místem, kde se nacházejí náhrobky knížat Boleslava II., Vratislava I. a Oldřicha (?). Kaple sv. Ludmily je napravo. Fototéka Pražského hradu, foto Jan Gloc. 2. Pohled na náhrobní desky pražských biskupů v chóru katedrály sv. Víta. Fototéka Pražského hradu, foto Jan Gloc. 3. Pohled do Nové královské krypty, dnešní stav. Fototéka Pražského hradu, foto Jan Gloc. 4. Dalmatika ze souboru relikviářových tkanin sv. Ludmily. Fototéka Pražského hradu, foto Jan Gloc. 5. Střevíc biskupa Šebíře. Fototéka Pražského hradu, foto Jan Gloc. 6. Tkanina s medailóny, pravděpodobně součást přenosné schrány na ostatky Konráda II. Oty. Fototéka Pražského hradu, foto Jan Gloc. 7. Košilka z oblečku novorozence z tumby Břetislava II. Fototéka Pražského hradu, foto Jan Gloc. 8. Kopie pohřební dalmatiky Karla IV. Kopie látky f. Polydekor, ušila H. Nováková. Fototéka Pražského hradu, foto Jan Gloc. 9. Pohřební šaty Anny Svídnické (?). Fototéka Pražského hradu, foto Jan Gloc. 10. Kruseler jedné z českých královen. Fototéka Pražského hradu, foto Jan Gloc. 11. Pohřební plášť Jana Zhořeleckého. Fototéka Pražského hradu, foto Jan Gloc. 12. Pohřební boty Ladislava Pohrobvka. Fototéka Pražského hradu, foto Jan Gloc. 13. Pohřební čepec Anny Jagellonské. Fototéka Pražského hradu, foto Jan Gloc. 14. Pohřební plášť Rudolfa II. Fototéka Pražského hradu, foto Jan Gloc. 15. Pohřební roucho abatyše Isidory Konstancie Roudnické. Fototéka Pražského hradu, foto Jan Gloc.
19