14.6.2016
Arbovirové infekce v transfuzní medicíně – riziko přenosu arbovirů – Zika, WNV, dengue, chikungunya
Odborný seminář firmy DiaSorin pro Zařízení transfuzní služby Zámek Berchtold, 25. května 2016
František Stejskal Klinika infekčních nemocí 2. LF UK a Nemocnice Na Bulovce v Praze Infekční oddělení KN Liberec ÚIM 1. LF UK a VFN v Praze
[email protected]
Obsah přednášky • Přehled a rozšíření významných arboviróz • Zoonotický v.s. antroponotický přenos arboviróz • Klinické projevy a rozšíření významných arboviróz • Způsoby přenosu arbovirových infekcí
• Zkušenosti a doporučení pro transfuzní službu
1
14.6.2016
VIRÓZY PŘENÁŠENÉ ČLENOVCI Arbovirózy (arthropode borne viruses): • Termín zaveden v roce 1942 • Infekce RNA viry z různých fylogenetických skupin, které se množí a jsou přenášeny členovci (komáři, klíšťata,..) na hostitele při sání • Přenašeč (vektor) je nutný pro životní cyklus viru a přenašeč je obvykle infekční po celý život, u některých je možný i transovariální přenos • Zvětšinou se jedná o zoonózy a nákazy s přírodní ohniskovostí (výjimka městský cyklus horečky dengue) • Bifázický průběh infekce
Zástupci arbovirů a virů hemoragických horeček • Fylogeneticky nepříbuzné – patří do několika čeledí: – Flaviviridae: Flavivirus – Přenos komáry: dengue 1-4, žlutá zimnice, Zika, japonská encefalitida, West Nile virus – Přenos klíšťaty: klíšťová encefalitida, Loupping ill
– Togaviridae: • Alphavirus: chikungunya, o´nyong-nyong, koňské encefalitidy
– Bunyaviridae: • Flebovirus: Toscana , Rift Valley, Krymská-konžská HF • Hantavirus: HF s renálním nebo plicním selháním
– Orbiviridae: • Coloradská klíšťová horečka, Kemerovo, Tribeč
– Arenaviridae: Lassa, Junin, Machupo, rezervoár hlodavci -moč – Filoviridae: Ebola, Marburg, rezervoár kaloni
• Taxonomie nevysvětluje klinické příznaky
2
14.6.2016
Evoluční příbuznost virů čeledi Flaviviridae Japonská encefalitida Západonilská horečka Zika Viry dengue typ 1-4
Žlutá zimnice
Klíšťová encefalitida
Bulletin of the World Health Organization; Type: Research in emergencies Article ID: BLT.16.171207
VIRÓZY PŘENÁŠENÉ ČLENOVCI Arbovirózy (arthropode borne viruses): • Termín zaveden v roce 1942 • Infekce RNA viry z různých fylogenetických skupin, které se množí a jsou přenášeny členovci (komáři, klíšťata,..) na hostitele při sání • Přenašeč (vektor) je nutný pro životní cyklus viru a je obvykle infekční po celý život, u některých je možný i transovariální přenos • Většinou se jedná o zoonózy a nákazy s přírodní ohniskovostí (výjimka městský cyklus horečky dengue)
3
14.6.2016
KLINICKÉ DĚLENÍ ARBOVIROVÝCH INFEKCÍ Čtyři hlavní klinické syndromy: 1. Systémové horečnaté onemocnění (+ exantém) - dengue, papataci 2. Horečka s arthralgiemi – chikungunya, o´nyong-nyong, Ross River 3. Hemoragické horečky – žlutá zimnice, hemorag.horečka dengue 4. Encefalitidy a meningoencefalitidy – Japonská , TBE, West Nile V.
Často inaparentní infekce. U parentních inf. dvoufázový průběh:
VIRÉMIE
Epidemiologie významných arboviróz
Urban dengue Dengue Zika
Urban Zika
4
14.6.2016
Rozšíření a klinické projevy významných arboviróz
HOREČKA DENGUE – SOUČASNÉ ROZŠÍŘENÍ
!
!
!
!
!
! ! !
!
!
!
!
!
Import do ČR Recentní výskyt dengue
Upraveno dle WHO
5
14.6.2016
HOREČKA DENGUE • Nejrozšířenější a nejvýznamnější arboviróza: 30°s.š. – 40°j.š. (odhad 390 miliónů onemocnění ročně) • Přenos: Aedes aegypti – městský cyklus (rezervoár člověk); Aedes sp. (A. albopictus) – pralesní cyklus (rezervoár opice) • Původce: Flavivirus: typ 1 – 4(5): – Klinický průběh stejný, imunita není zkřížená vůči ostatním subtyp. – Opakované infekce různými subtypy: hemoragická forma – Vliv typu dengue (1-4) na vývoje vakcíny: ChimeriVax (Sanofi)
• Klinika: ID 2-7(-10) dnů: , horečka 40°C (1-10 dnů), bolesti hlavy, svalů, kloubů, vyrážka (od 3.-6. dne), hepatomegalie • Laboratoř: leukopenie, trombocytopenie, elevace JT • Diagnostika: serologie (ELISA IgM, IgG), NS1-Ag, RT-PCR • Terapie: symptomatická; prevence: moskytiéry, repelenty
! Šíření dengue: pandémie: Latinská Amerika, Indie a JV Asie
Hemoragiská horečka dengue – klinické projevy
Foto archiv Odd. trop. medicíny
6
14.6.2016
HOREČKA DENGUE • • •
Nejrozšířenější a nejvýznamnější arboviróza: 30°s.š. – 40°j.š. (odhad 390 miliónů onemocnění ročně) Přenos: Aedes aegypti – městský cyklus (rezervoár člověk); Aedes sp. (A. albopictus) – pralesní cyklus (rezervoár opice) Původce: Flavivirus: typ 1 – 4(5): – Klinický průběh stejný, imunita není zkřížená vůči ostatním subtyp. – Opakované infekce různými subtypy: hemoragická forma – Vliv typu dengue (1-4) na vývoje vakcíny: ChimeriVax (Sanofi)
• Klinika: ID 2-7(-10) dnů: , horečka 40°C (1-10 dnů), bolesti hlavy, svalů, kloubů, vyrážka (od 3.-6. dne), hepatomegalie • Laboratoř: leukopenie, trombocytopenie, elevace JT • Diagnostika: serologie (ELISA IgM, IgG), NS1-Ag, RT-PCR • Terapie: symptomatická; prevence: moskytiéry, repelenty !Šíření dengue: pandémie: Latinská Amerika, Indie a JV Asie
Foto: F. Stejskal, FNB
7
14.6.2016
Foto: D. Tomíčková, FNB
Klinické manifestace horečky dengue Úmrtí (17-25 tis.) Závažně probíhající dengue (500 tis.)
Sympomatická nákaza (96 mil.)
Asymptomatická nákaza (294 mil.)
Bhatt et al., 2013
8
14.6.2016
Klinické manifestace horečky dengue
Počty případů horečky dengue na Infekční klinice Nemocnice Na Bulovce
Dr. M.Trojánek, Dr. F.Stejskal a kol.
9
14.6.2016
Destinace pacientů s horečkou dengue na Infekční klinice NNB (152 pacientů)
Dr. M.Trojánek, Dr. F.Stejskal a kol.
Klinické příznaky u pacientů s horečkou dengue na Infekční klinice NNB (152 pacientů)
Dr. M.Trojánek, Dr. F.Stejskal a kol.
10
14.6.2016
Laboratorní nálezy u pacientů s horečkou dengue na Infekční klinice Nemocnice Na Bulovce
Dr. M.Trojánek, Dr. F.Stejskal a kol.
Diagnostika horečky dengue Průkaz protilátek (ELISA): IgM protilátky – poz. od 4. dne (falešná pozitivita) IgG protilátky - zkříženě reaktivní s jinými flaviviry, (očkování: MEK, žlutá zimnice JE) Párová sérologie (sérokonverze)
NS1 antigen (ELISA): vysoce senzitivní i specifický test, časná pozitivita, finančně nenáročný
RT-PCR: časná pozitivita, do 7. – 10. dne
11
14.6.2016
Porovnání detekce NS1 Ag a RT-PCR u našich pacientů s akutní dengue NS1 antigen:
108/130 (83,1 %) 4 dny (IQR 3-6) od potíží
RT-PCR:
65/93 (69,9 %) 4 dny (IQR 2-5) od potíží
Dr. M.Trojánek, Dr. F.Stejskal , Dr. Sojková a kol.
Rychlé diagnostické testy na detekci NS1 Ag - imunochromatografie
Distribuce: Alere s.r.o., Praha.
12
14.6.2016
RDT na detekci NS1 Ag – srovnání testů Pacienti s potvrzenou nákazou virem dengue: ELISA NS1 antigen pozitivní: 129 vzorků (100,0 %) ICT NS1 antigen pozitivní:
118 (91,5 %)
ELISA NS1 antigen negativní: 14 vzorků (100,0 %) ICT NS1 antigen negativní: 14 vzorků (100,0 %) Pacienti s jinou diagnózou: ELISA NS1 antigen negativní: 19 vzorků (100,0 %) ICT NS1 antigen negativní: 19 vzorků (100,0 %) Dr. M.Trojánek, Dr. F.Stejskal , Dr. Sojková a kol.
Horečka dengue v Řecku: 1927-31
13
14.6.2016
Autochtonní případy dengue v Evropě • Řecko, 1927-31: několik milionů nakažených, několik tisíc úmrtí, vektor Aedes aegypti • Chorvatsko, srpen 2010: 17 případů, vektor Aedes albopictus • Francie, Nice, září 2010: 2 případy, vektor Aedes albopictus • Madeira, 10/2012 – 1/2013: 2218 případů, vektor Aedes aegypti
Horečka dengue na Madeiře Madeira, 10/2012 – 1/2013: 2218 případů
Aedes aegypti importován na Madeiru v r. 2005
14
14.6.2016
ŽLUTÁ ZIMNICE - ROZŠÍŘENÍ
Zdroj: WHO
Horečka chikungunya
15
14.6.2016
HOREČKA CHIKUNGUNYA • Původce: Alphavirus (čeleď Togaviridae) - Semliki Forest complex (příbuzný o´nyong-nyong) • Historie: onemocnění popsáno v Tanzánii v r. 1952-53; chikungunya = „that which bends up“ (Makonde) • Rezervoár: Opice (Afrika) – Aë. furcifer, Aë. africanus člověk v době epidemií – až 80% obyvatel postiženo • Vektor: Aëdes aegypti Afrika; Aëdes albopictus Asie, Indický oceán • Klinický průběh: mírnější než u dengue, lab. změny malé • Typicky: arthralgie, otoky velkých kloubů - časně, ale přetrvávají řadu měsíců, bez trvalého postižení kloubů • Přenos viru z matky na plod, akutní infekce novorozenců
Foto: H. Rozsypal, NNB
16
14.6.2016
Foto: H. Rozsypal, NNB
Historické rozšíření horečky chikungunya
17
14.6.2016
Šíření horečky chikungunya v Indickém oceánu Březen (prosinec) 2005 – Březen 2006
INDIE
Bodová mutace v genu E1: A226V – přenos Aedes albopictus
1,370,000 Listopad, 2006
400 100
73,000 60,000 5,461
263,000 760,500
7,090
8,699
266,000
66,000
77,500
64,000
4,500
Reunion
Horečka chikungunya v Evropě Import chikungunya do Francie: 3/2005 - 6/2006
Aedes albopictus byl nalezen v již. Francii, sev. Korsice, sev. Itálii, v Albánii, Španělsku a Švýcarsku
Francie autochtonní případy: 2010: 2 případy 2014: 12 případů
Léto 2007: 247 laboratorně potvrzených autochtonních případů v severní Itálii Průkaz viru v komárech Zdroj: turista z Indie
18
14.6.2016
Rozšíření horečky chikungunya kolem r. 2012
Zdroj WHO
Rozšíření horečky chikungunya, podzim 2013
2013: Karibik, Jižní Amerika
Zdroj WHO
19
14.6.2016
Šíření horečky chikungunya v Americe od roku 2013
Počty případů horečky chikungunya na Infekční klinice Nemocnice Na Bulovce Mauritius
Indie, j.v. Asie
Karibik, Jižní Amerika
Dr. M.Trojánek, Dr. F.Stejskal a kol.
20
14.6.2016
Klinické příznaky u pacientů s horečkou chikungunya na Infekční klinice (13 pacientů)
Dr. M.Trojánek, Dr. F.Stejskal a kol.
Laboratorní nálezy u pacientů s horečkou chikungunya na Infekční klinice (n = 13) Parametr
Medián (IQR)
Leukocyty (×109/l)
3,4 (2,9-6,6)
Trombocyty (×109/l)
190 (141-221)
CRP (mg/l)
9,0 (3,5-14,3)
AST (µkat/l)
0,56 (0,39-0,91)
ALT (µkat/l)
0,53 (0,39-0,88)
Dr. M.Trojánek, Dr. F.Stejskal a kol.
21
14.6.2016
Horečka Zika
INFEKCE VIREM ZIKA - HISTORIE • Flavivirus blízce příbuzný viru Spondweni, který působí horečnaté onemocnění s nauzeou, bolestmi hlavy a krvácením z nosu – izolován v Africe a na Papua N. Guinea • Popsán v roce 1947 v Ugandě v pralese Zika, následující rok byl na stejném místě virus izolován z komárů Aëdes africanus, později asi 10 dalších druhů komárů • Přenos komáry rodu Aëdes je nejvýznamnější • Lidské infekce byly v roce 1952 prokázány v Ugandě a Tanzánii • Virus se vyskytoval v řadě afrických (Uganda, Tanzanie, Egypt, Středoafrická republika, Sierra Leone, Gabon, Senegal) a asijských (Indie, Malajsie, Filipíny, Thajsko, Vietnam, Indonésie) zemích – sérologické přehledy. • V letech 1964-81 publikováno jen 14 případů onemocnění
22
14.6.2016
Mapa jihovýchodní Ugandy, zdroj: google.com
Zika Forest u silnice mezi Kampalou a Entebbe. Zdroj: google.com
Viktoriino jezero z keňské strany
23
14.6.2016
Zika Forest, Uganda, Virus Research Institute (Rockefeller Foundation) Věž ke studiu vertikální distribuce komárů (instalace v r. 1960)
Zdroj: google.com
Foto: P.J.Imperato, J.Comm.Health
INFEKCE VIREM ZIKA - HISTORIE •
•
Flavivirus blízce příbuzný viru Spondweni, který působí horečnaté onemocnění s nauzeou, bolestmi hlavy a krvácením z nosu – izolován v Africe a na Papua N. Guinea Popsán v roce 1947 v Ugandě v pralese Zika, následující rok byl na stejném místě virus izolován z komárů Aëdes africanus, později asi 10 dalších druhů komárů
• Lidské infekce byly v roce 1952 prokázány v Ugandě a Tanzánii • Sérologické přehledy: virus se vyskytoval v řadě afrických (Uganda, Tanzanie, Egypt, Středoafrická republika, Sierra Leone, Gabon, Senegal) a asijských (Indie, Malajsie, Filipíny, Thajsko, Vietnam, Indonésie) zemích – 2 geneticky odlišné linie. • Přenos komáry rodu Aëdes v Africe; v Asii, Tichomoří a Americe zatím pouze Aëdes aegypti • V letech 1964-81 publikováno jen 14 případů onemocnění
24
14.6.2016
Fylogenetický strom izolátů viru Zika
Zika africká linie
Yap - 2007 Francouská Polynésie - 2013 Brazílie - 2015
Zika asijská linie Lanciotti RS et al.: Phylogeny of Zika virus in Western Hemisphere, 2015. Emerg Infect Dis., May 2016.
INFEKCE VIREM ZIKA - HISTORIE •
•
Flavivirus blízce příbuzný viru Spondweni, který působí horečnaté onemocnění s nauzeou, bolestmi hlavy a krvácením z nosu – izolován v Africe a na Papua N. Guinea Popsán v roce 1947 v Ugandě v pralese Zika, následující rok byl na stejném místě virus izolován z komárů Aëdes africanus, později asi 10 dalších druhů komárů
• Lidské infekce byly v roce 1952 prokázány v Ugandě a Tanzánii • Sérologické přehledy: virus se vyskytoval v řadě afrických (Uganda, Tanzanie, Egypt, Středoafrická republika, Sierra Leone, Gabon, Senegal) a asijských (Indie, Malajsie, Filipíny, Thajsko, Vietnam, Indonésie) zemích – 2 geneticky odlišné linie. • V Africe přenos komáry rodu Aëdes; v Asii, Tichomoří a Americe zatím pouze Aëdes aegypti
25
14.6.2016
VIRUS ZIKA – SOUČASNÁ EPIDEMIE • 2007 - Mikronésie (ostrov Yap): asi 100 dokumentovaných případů, odhad, že nákaza postihla 70 % obyvatel • Říjen 2013 - Francouzská Polynésie (Tahiti, Bora-Bora): asi 28 000 případů (11 % populace) – souvislost s GBS. ZIKV detekován u 3 % asymptomatických dárců krve. • Březen 2014 - Velikonoční ostrovy • Květen 2015 – první laboratorní případy v Brazílii, virus cirkuloval asi od r. 2014, geneticky příbuzný izolátům z Polynésie • 2015 - Kapverdy • Přenos prokázán v 64 zemích a teritoriích (od 1.1.2007) • V současné době aktivní přenos v asi 50 zemích
Šíření viru Zika v posledních letech (Zdroj Lancer University, BBC)
26
14.6.2016
Oblasti s aktivním přenosem Zika viru
Zdroj WHO> http://www.who.int/emergencies/zika-virus/situation-report/31-march-2016/en/
VIRUS ZIKA – KLINICKÉ PROJEVY • • • • • • • • •
Inkubační doba: 3 – 7, maximálně14 dnů Přibližně 80 % případů probíhá asymptomaticky Postiženy všechny věkové skupiny, častěji ženy? Zvýšená teplota (horečka spíše výjimečně) Makulopapulózní exantém, pruritus (1-4 dny) Konjunktivitida Bolesti hlavy, kloubů, svalů Obtíže ustupují do 2 týdnů od začátku onemocnění Laboratorní nález obvykle v normě
27
14.6.2016
Foto: Dr. M.Trojánek
Foto: Dr. M.Trojánek
28
14.6.2016
VIRUS ZIKA – KOMPLIKACE •
Neurologické komplikace:
Serózní meningitida či meningoencefalitida
Guillain-Barre syndrom (Francouzská Polynésie, Brazílie, Kolumbie, Surinam, Venezuela)
•
Jiné komplikace:
Přechodná porucha sluchu
Urogenitální symptomy
29
14.6.2016
VIRUS ZIKA – KOMPLIKACE •
Neurologické komplikace:
Serózní meningitida či meningoencefalitida
Guillain-Barre syndrom (Francouzská Polynésie, Brazílie, Kolumbie, Surinam, Venezuela)
•
Jiné komplikace:
•
Přechodná porucha sluchu
•
Urogenitální symptomy
Diagnostika infekci virem Zika Kultivace viru, EM RT-PCR (NRL Ostrava, ZÚ Praha, NNB, ?Č. Budějovice) • Specifická PCR (kit z Číny) • Pan-flavivirová RT-PCR (Ostrava - srovnatelné) Materiál: • Sérum, plasma – do 7 dnů po začátku příznaků • Moč, sperma – 2-3 týdny po začátku příznaků
Sérologie (Ostrava, virologie ZÚ Praha, NNB) • NIF (IgG a IgM), ELISA (IgG a IgM – NS1 Ag) - Euroimmun • VNT (in-house, Ostrava) - konfirmace IgM: pozitivita od (3.) 4. dne, až 3 měsíce IgG: zkřížené reakce po očkování (MEK, YF), prodělané flaviviróze
30
14.6.2016
VIRUS ZIKA A MIKROCEFALIE
VIRUS ZIKA A POŠKOZENÍ PLODU • Mikrocefalie • Kalcifikace, porucha gyrifikace, dilatace komor, hypoplasie mozečku, atrofie mozku, ageneze thalamu • Oční vady: karatakta, mikroftalmus, chorioretinální atrofie, abnormity optického nervu • Retardace intrauterinního růstu plodu • Oligo-, anhydramnion • Abort, porod mrtvého plodu • Změny na placentě
31
14.6.2016
EVIDENCE SOUVISLOSTI ZIKA INFEKCE A MIKROCEFALIE • Mikrocefalie = obvod hlavy < 3. perc. /- 2 SD pro dané gestační stáří/věk, pohlaví • Epidemiologický či molekulárně-genetický vztah infekce virem Zika při absence jiných kauzálních faktorů • Od října 2015 do konce dubna 2016 bylo v Brazílii hlášeno u 7228 novorozenců podezření na mikrocefalii • U 1198 z nich byla mikrocefalie nebo jiná abnormalita CNS prokázána • V 194 případech byla laboratorně potvrzena infekce ZIKV
Často kladené otázky
32
14.6.2016
Jak může být Zika virus přenášen? • Komáří vektor • Transplacentárně (odhady rizika 1 – 29 %) • Sexuální styk (z muže na ženu, ? homosexuálně MtoM) – Prokázáno i u africké linie ZIKV (Nigérie – USA)
• Krevní transfúzí – ve Francouzské Polynésii detekován ZIKV u 3 % asymptomatických dárců krve – Vyloučení z dárcovství 28 dnů po návratu nebo po prodělané infekci ZIKV
• Dárcovství lidských tkání (transplantace) a buněk – Vyloučení z dárcovství 28 dnů po návratu nebo infekci ZIKV
• Dárcovství spermatu (RNA pozitivita 62 dnů) – Vyloučení z dárcovství 6 měsíců po návratu nebo infekci ZIKV
Má smysl vyšetřovat asymptomatické pacienty po návratu z Latinské Ameriky na infekci Zika virem? • Těhotné ženy ano • Ostatní asi ne: Ve ZÚ Praha, NNB vyšetřeno 187 pacientů na Zika virus – všech 7 (8) pacientů se Zika infekcí bylo symptomatických (dr. Trojánek).
33
14.6.2016
Smysl má dodržovat doporučená opatření Doporučení pro asymptomatické osoby: • Ženy – vyhnout se těhotenství po dobu 8 týdnů • Muži – chráněný pohlavní styk po dobu 8 týdnů Doporučení po prodělané nákaze: • Ženy – vyhnout se těhotenství po dobu 8 týdnů • Muži – chráněný pohlavní styk po dobu 6 měsíců
Mohou se viry Zika, dengue chikungunya rozšířit do Evropy, Severní Ameriky?
34
14.6.2016
Rozšíření Aedes aegypti v Evropě
Rozšíření Aedes albopictus v Evropě
35
14.6.2016
Může se virus Zika rozšířit do Evropy, Severní Ameriky?
Rozšíření Aedes aegypti a A. albopictus v USA
36
14.6.2016
Je infekce Zika virem v Brazílii na ústupu, může ohrozit Olympijské hry?
Sezónnost výskytu horečky dengue v Brazílii
Zdroj Google: Searches for Dengue Symptoms can Predict Outbreak Pattern
37
14.6.2016
VIRUS ZIKA - DISKUZE • Co je pro infekci Zika virem neobvyklé a nebylo popsáno u jiných flavivirových infekcí – Přenos sexuální cestou (virus může u řady virových infekcí přetrvávat v moči a spermatu týdny i měsíce (Ebola, Lassa) – nevíme, jak dlouho je infekční – Příčina VVV při infekci žen v těhotenství
• Transplacentární přenos (přenos z matky na plod) virů žluté zimnice, dengue, chikungunya byl popsán, ale nebyla popsána jejich teratogenita
Rozšíření a klinické projevy arbovirových encefalitid
38
14.6.2016
Virus západonilské horečky – West Nile Virus (WNV) • Flavivirus příbuzný St. Louis a japonské encefalitidě • Rezervoár: přirozeným hostitelem jsou ptáci, onemocnění u lidí i některých domácích zvířat (koně, psi) • Vektor: komáři rodu Culex • Epidemie v mírném pásmu Starého světa (Izrael, Francie, Rumunsko) od 1962 • Výskyt v ČR: v roce 1997 zaznamenáno 5 infikovaných osob na jižní Moravě po povodních; v letech 2011-13 protilátky VNT u 16 (11) sér z 2349 vyšetřených koní v ČR • Klinika: – 80 % infekcí je asymptomatických – 20% prodělá západonilskou horečku: ID 4-21 dnů, horečka 40°C, bolesti hlavy – V < 1 % přechází onemocnění v neuroinfekci
Epidemiologie viru západonilské horečky
Samička Culex sp.
39
14.6.2016
Virus západonilské horečky v New Yorku • 23.-28.8.1999 identifikováno 8 případů encefalitidy (v df.dg. botulismus, GBS) • Zdraví, starší lidé (58-87 let) žijící v severním Queens (oblast 3x3 km); neurologickým příznakům předcházela horečka, mírné GIT potíže a svalová slabost • Všichni strávili nějakou dobu venku na zahradě, zvl. ve večerních hodinách, nikdo z rodinných příslušníků neonemocněl • Zpočátku podezření na St. Louis encefalitidu (poz. sérologie) • WNV identifikován jako příčina onemocnění lidí (izolace, RTPCR), virus izolován z ptáků (zoo, divocí) i komárů r. Culex • Současně zaznamenána úmrtí velkého množství ptáků (vrány) na encefalitidu ve státu NY • Geneticky příbuzný WNV izolátům z Izraele
Virus západonilské horečky v USA • V USA cirkuluje několik genotypů - ? odlišné virulence ?
• NYSDH: 1.5. – 30.11.1999 13 654 hlášení o úmrtí 17 339 ptáků (33 % vran) – encefalitida, z mozků izolován WNV s identickou sekvecí jako u lidských případů Connecticut 1999: 1 040 úmrtí vran Úmrtí ptáků nebyla běžně pozorována v předchozích epidemiích WNV, kromě Izraele v r. 1968 • Rychlé šíření WNV v USA a celé Americe (s výjimkou tropických oblastí) po roce 2000 • Výrazně více případů WNV i závažnější průběh v USA než v Evropě
40
14.6.2016
Současné rozšíření viru západonilské horečky
Virus západonilské horečky v USA • Výrazně více případů i závažnější průběh v USA než v Evropě:
USA - 2012 EU - 2014
Celkem 5674 74
Neuroinvazivní 2873 66
Úmrtí 270 NA
41
14.6.2016
Rozšíření japonské encefalitidy
Rozšíření klíšťové encefalitidy
42
14.6.2016
Arboviry s prokázaným přenosem transfuzí Virus
Přenos
Togaviridae: Chikungunya
NE
Modely rizika přenosu 13/10000 (Reunion – 2005/6) přenos poraněním jehlou - Francie
Flaviviridae: Dengue
ANO
Žlutá zimnice
NE
Japonská encefalitida
NE
Západonilská horečka
ANO
Klíšťová encefalitida
ANO
Virus Zika
ANO
0,5/10000 (Cairns, AUS, 2005)
1,5-12,3/10000 (USA, 2002) 2 případy v r. 2015 v Brazílii
Bunyaviridae: Horečka Rift Valley
NE
Orbiviridae: Coloredská klíšť.horeč.
ANO
Upraveno podle Petersen LR, Busch MP. Vox Sanguinis, 2009
Přenos arbovirů krevní transfuzí • HBV, HCV, HIV – Chronické nosičství v populaci – Relativné nízká, ale stabilní incidence
• Arboviry: – Krátká asymptomatická virémie – Výskyt v populaci s velmi vysokou a variabilní incidencí
43
14.6.2016
Prevence přenos arbovirů krevní transfuzí • Vyloučení dárců, kteří pobývali v oblastech s přenosem infekce – obvykle 28 dnů • Vyšetření citlivými metodami amplifikace nukleových kyselin (RT-PCR) v oblastech s aktivním přenosem – vzorky v „minipoolech“
Přenos arbovirů krevní transfuzí Západonilský virus - WNV (USA) • 2002: 26 přenosů od 16 viremických dárců (odhad < 5 % všech přenosů WNV) • 2003: zaveden celonárodní screening dárců (WNV NAT) v „minipoolech“ – identifikováno ˃ 500 dárců RNA pozitivních (IgM negativních)
44
14.6.2016
Přenos arbovirů krevní transfuzí Virus Zika (Francouzská Polynésie, 11/20132/2014) • 42 z 1505 (2,8 %) asymptomatických dárců krve PCR pozitivní na ZIKV • Minipooly ≤ 3 dárci, 200 μl krve • 11 dárců mělo příznaky ZIKV 3-10 dnů po odběru • Z 34 pozitivních vzorků 3 kultivačně pozitivní Musso D. et al.: EuroSuveill. 2014: 19 (14).
Děkuji za pozornost
45
