APLIKACE ENVIRONMENTÁLNÍ PSYCHOLOGIE V CESTOVNÍM RUCHU

Vysoká škola polytechnická Jihlava Katedra cestovního ruchu

APLIKACE ENVIRONMENTÁLNÍ PSYCHOLOGIE V CESTOVNÍM RUCHU Bakalářská práce

Vedoucí práce: PhDr. Eva Půlkrábková

Autor: Miroslava Coufalová, Dis.

Jihlava 2009

1

Vysoká škola polytechnická Jihlava Tolstého 16, 586 01 Jihlava

ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE

Autor práce:

Miroslava Coufalová, DiS.

Studijní program:

Ekonomika a management

Obor:

Cestovní ruch

Název práce:

Aplikace environmentální psychologie v cestovním ruchu.

Cíl práce:

Posouzení úrovně a vývoje vědomostí a názorů studentů VŠPJ oboru cestovní ruch na problematiku trvale udržitelného rozvoje.

PhDr. Eva Půlkrábková

RNDr. Eva Janoušková, Ph.D.

vedoucí bakalářské práce

vedoucí katedry Katedra cestovního ruchu

2

Abstrakt Miroslava Coufalová, Dis., Aplikace environmentální psychologie v cestovním ruchu, Vysoká škola polytechnická Jihlava, Katedra cestovního ruchu, PhDr. Eva Půlkrábková, Stupeň odborné kvalifikace: bakalář, Jihlava 2009, 40 stran. Práce seznamuje se základními pojmy environmentální psychologie, popisuje její vývoj a vysvětluje základní environmentální faktory, především environmentální stresory a jejich vliv na lidské jednání. Dále se zabývá trvale udržitelným rozvojem, jeho vývojem, principy a aplikací ve sféře cestovního ruchu. Uvádí výsledky průzkumu mezi studenty Vysoké školy polytechnické Jihlava v oblasti názorů na trvale udržitelný rozvoj a trvale udržitelný cestovní ruch. Zjišťuje, do jaké míry studenti chápou podstatu těchto pojmů, kdy se s nimi poprvé setkali a jak se staví k zahrnutí této problematiky do učebních osnov. Výstupem je řada zajímavých názorů a postřehů. Klíčová slova: environmentální psychologie, trvale udržitelný rozvoj, trvale udržitelný cestovní ruch.

3

Abstract Miroslava Coufalová, Dis., The application of environmental psychology in tourism, University of Polytechnics Jihlava, Tourism Department, PhDr. Eva Půlkrábková, Specialist Qualification Grade: Bachelor, Jihlava 2009, 40 pages. This work introduces fundamental terms of environmental psychology. It describes its development and brings out basic environmental factors, above all environmental stress factors, and its influence over human conduct. Furthermore, it deals with sustainable development, its principles and aplication in tourism. The work presents results of research made among students of College of Polytechnics Jihlava in the area of their attitude to sustainable development and sustainable tourism. It tries to find out the extent of students understanding of these terms. It also wants to find out when they met with these terms for the first time and their attitude involving these questions in curriculum. The output of the research is completed by many personal opinions and observations. Key words: environmental psychology, sustainable development, sustainable tourism.

4

Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucí bakalářské práce PhDr. Evě Půlkrábkové za odborné vedení práce a za podporu při jejím vytváření. 5

OBSAH: 1

ÚVOD....................................................................................................................... 7

2

VÝVOJ A ZÁKLADNÍ POJMY ENVIRONMENTÁLNÍ PSYCHOLOGIE .. 8 2.1

ENVIRONMENTÁLNÍ PSYCHOLOGIE A JEJÍ VÝVOJ ................................................ 8

2.2

OSOBNÍ PROSTOR A TERITORIALITA ................................................................. 10

2.3

STRES PRAMENÍCÍ ZA ŽIVOTA VE MĚSTECH ...................................................... 11

2.4

VLIV HLUKU NA LIDSKOU PSYCHIKU ................................................................ 11

2.4.1

3

Zvuk a hluk.................................................................................................. 12

2.5

DALŠÍ STRESORY.............................................................................................. 12

2.6

DAV ................................................................................................................. 13

2.7

PŘELIDNĚNÍ ..................................................................................................... 14

2.8

STRES V TURISMU ............................................................................................ 15

TRVALE UDRŽITELNÝ ROZVOJ .................................................................. 16 3.1

DEFINICE A VYMEZENÍ POJMU TRVALE UDRŽITELNÝ ROZVOJ ........................... 16

3.2

HISTORICKÝ VÝVOJ V OBLASTI TRVALE UDRŽITELNÉHO ROZVOJE ................... 16

3.3

TŘI ZÁKLADNÍ PRINCIPY TRVALE UDRŽITELNÉHO ROZVOJE ............................. 17

3.4

TRVALE UDRŽITELNÝ ROZVOJ CESTOVNÍHO RUCHU A JEHO DEFINICE .............. 18

3.5

POHLED MEZINÁRODNÍ ORGANIZACE CESTOVNÍHO RUCHU NA UDRŽITELNÝ

CESTOVNÍ RUCH ........................................................................................................... 18

4

5

3.6

TRVALE UDRŽITELNÝ CESTOVNÍ RUCH............................................................. 19

3.7

POZITIVA CESTOVNÍHO RUCHU ........................................................................ 20

3.8

NEGATIVA CESTOVNÍHO RUCHU....................................................................... 20

PRAKTICKÁ ČÁST ............................................................................................ 23 4.1

POUŽITÉ METODY ............................................................................................ 23

4.2

VYHODNOCENÍ VÝSLEDKŮ............................................................................... 24

ZÁVĚR .................................................................................................................. 39

LITERATURA.............................................................................................................. 41 PŘÍLOHY...................................................................................................................... 42

6

1 Úvod S rostoucím zájmem o ochranu životního prostředí a se vznikem koncepce udržitelného rozvoje vzniklo v posledních desetiletích několik nových psychologických disciplín a jednou z nich je environmentální psychologie. Ve středu zájmu environmentální psychologie je vztah mezi prostředím a chováním člověka. Po dlouhou dobu byl zájem o člověka a jeho chování a psychologické reakce na život v poškozeném a nepřírodním prostředí velmi malý. S postupem času začali sociální vědci upozorňovat na lidský faktor změn životního prostředí a zjednodušeně říkají: „Lidé svým chováním mění životní prostředí a zároveň změněné, lidmi přetvořené životní prostředí zpětně ovlivňuje jejich chování.“ Trvale udržitelný rozvoj (TUR) je takovým rozvojem, který naplňuje potřeby současných generací, aniž by ohrozil schopnost naplňovat jej i generacím budoucím. Tato definice je spojena s novým pohledem na ekonomický rozvoj, který přihlíží k ekologickým principům a snaží se co nejméně znečišťovat životní prostředí a zároveň zachovat základní životní standard lidí. Cestovní ruch je jedním z celosvětově nejvýznamnějších průmyslových odvětví, ale otázkám dopadů rozvoje cestovního ruchu, nebyla dlouhou dobu věnována dostatečná pozornost. Na nutnost řešení otázky trvalé udržitelnosti cestovního ruchu upozornil jeho mohutný rozvoj v posledních letech. Pokud vycházíme z charakteristiky trvale udržitelného rozvoje, můžeme trvale udržitelný rozvoj cestovního ruchu definovat jako zajišťování potřeb účastníků cestovního ruchu způsobem, který se podílí na rozvoji území a zároveň přihlíží k šetrnému využívání přírodního bohatství a kulturních hodnot a vede k dlouhodobé prosperitě oblasti, aniž by ohrožoval uspokojení potřeb budoucích generací. Jak se k dané problematice staví a jaká je úroveň znalostí budoucích odborníků v oblasti cestovního ruchu v konkrétní školské instituci by měla zodpovědět tato práce, jejímž cílem je posouzení úrovně a vývoje vědomostí a názorů studentů Vysoké školy polytechnické Jihlava – oboru cestovní ruch.

7

2 Vývoj a základní pojmy environmentální psychologie Podle tradičních představ se řadí zájem o životní prostředí a jeho ochranu především do oblasti přírodních věd. Po delší dobu se vědecký zájem i praktická politika zaměřovaly především na ochranu přírodního prostředí, případně na sledování zdravotních dopadů života ve znečištěném životním prostředí. Zájem o člověka, jeho chování a jeho psychologické reakce na život v poškozeném a nepřírodním prostředí, byl dlouho dobu velmi malý. Lze říci, že environmentální psychologie má dlouhou historii, ale krátkou minulost. Psychologové se o vliv prostředí na člověka zajímají prakticky od doby vzniku psychologie jako vědy, navíc některé psychologické školy byly založeny na myšlence, že příčinou všeho, co děláme, jsou právě nejrůznější vlivy životního prostředí. Postupem času začali sociální vědci upozorňovat na lidský faktor změn životního prostředí, zjednodušeně říkají: „Člověk svým chováním mění životní prostředí a zároveň změněné, člověkem přetvořené životní prostředí zpětně ovlivňuje jeho chování.“ Růst zájmu o ochranu životního prostředí a vznik koncepce udržitelného rozvoje vedlo k tomu, že se v posledních desetiletích objevilo několik nových psychologických disciplín – environmentální psychologie, ekopsychologie, v anglosaském prostředí pak ještě obor „conservation psychology“ (ochranářská psychologie), v posledních letech se rovněž začíná prosazovat termín „psychologie udržitelného rozvoje“ (angl. psychology of sustainability).

2.1 Environmentální psychologie a její vývoj Environmentální psychologie je poměrně nový psychologický obor, který se ve 40. a 50. letech minulého století vydělil ze sociální psychologie. Ve středu zájmu této disciplíny je vztah mezi prostředím a chováním člověka. Nutné je však dodat, že environmentální psychologie se nezabývá pouze vztahem přírody a člověka, ale vztahem člověka a prostředí obecně. Po určitou dobu se environmentální psychologie

8

dokonce nezabývala přírodním prostředím vůbec, byla zaměřena především na otázku, jak soudobý design, architektura a urbanismus ovlivňují chování člověka. Moderní, poválečná architektura přinesla různé zásadní a revoluční změny – například rozlehlá sídliště vybudovaná na okraji tradičních měst, budovy bez oken apod. Po určité době se zjistilo, že něco není v pořádku – lidé žijící v nové architektuře se chovají jinak než obyvatelé tradičních sídel a trpí nejrůznějšími problémy. Architekti proto žádali po psychologii vysvětlení, chtěli vědět, jaké prvky moderního designu, architektury či urbanistických řešení vedly k negativním změnám v chování a prožívání. Tato praktická objednávka značně podnítila rozvoj environmentální psychologie. Dalším podnětem pro výzkumy environmentální psychologie, zejména pak v USA, byla snaha zastavit děsivý vzrůst kriminality. Předmětem výzkumu se proto stalo hledání toho, jaké charakteristiky městského prostředí podporují pouliční kriminalitu. Změnu v orientaci environmentální psychologie vyvolala ekologická krize a na ni navazující ekologické hnutí. Přibližně od 70. let 20. století se environmentální psychologie začíná také intenzivněji zabývat vztahem přírodního prostředí a chování člověka. Environmentální psychologie byla až do začátku 90. let dvacátého století pěstována převážně na amerických univerzitách. V Evropě se tato vědecká disciplína začala rozvíjet až později. (Bedrník, 2007, s. 11) Dnes je environmentální psychologie jistě odborně nejrozvinutější, nejrozšířenější, nejetablovanější a nejvlivnější zelenou psychologií. Tradičně se environmentální psychologie zabývá vlivem prostředí (nejen přírodního, ale i člověkem vytvořeného) na lidskou psychiku. Klasickými tématy tak jsou například vliv environmentálních faktorů (hluk, teplota, počasí) a stresorů (znečištění, přelidnění) na lidské duševní stavy (agresivita, stres, duševní pohoda) a kognici (soustředění, paměť), kognitivní mapy, vnímání architektury a environmentální preference. Zhruba od poloviny devadesátých let v environmentálně-psychologických učebnicích přibývá témat zabývajících se našimi postoji k prostředí, ochranou přírody. Častěji tak bývá environmentální psychologie vymezována jako studium interakce mezi člověkem a prostředím. (Bedrník, 2007, s. 12)

9

2.2 Osobní prostor a teritorialita O prostoru v němž žijeme, máme velmi jasné představy – od osobního prostoru, který si kolem sebe udržujeme, přes oblíbená místa v domě či bytě po prostor, který považujeme za své „teritorium.“ Naše citlivost na prostor, v němž se pohybujeme, má však hlubší podstatu. Naše vzpomínky jsou značně spojeny s místem, kde se události odehrály, jedna z nejstarších mnemotechnických pomůcek je založena na tom, že se člověk v mysli vydává na procházku a cestou si na různá místa rozmisťuje symboly. Tato metoda funguje tak, že když se po cestě vydáme znovu, máme k dispozici kontext ke znovuvybavení symbolů, na jejichž základě dospějeme k informacím, které si potřebujeme pamatovat. Osobní prostor je další způsob využití prostoru, pro konverzaci např. existuje jakási „příjemná zóna.“ Je-li od nás druhý člověk příliš daleko, jsme z toho nesví, ale pokud k nám přistoupí příliš blízko, je nám to často ještě nepříjemnější. Tzv. osobní prostor se z pravidla mění v závislosti na různých kulturách. Obecně lze říci, že v kulturách Středního východu je osobní prostor přijatelný pro konverzaci mnohem menší než u severoevropských národů. Na základě těchto mezikulturních rozdílů může mezi hovořícími jedinci z různých kultur snadno vzniknout napětí, které nemá s tématem rozhovoru nic společného. V oblasti environmentální psychologie je kromě teritoriality důležitým pojmem i soukromí, jehož definice není snadná, protože na ně pohlíží každý jinak. Pro někoho znamená pocit soukromí, když může být sám, jiní lidé v něm vidí trávení času s přáteli, ovšem nikoli s cizími lidmi. Další si pod tímto pojmem představí místo, kam se uchýlí a kam nikdo jiný bez vyzvání nevstupuje. Lidé si své soukromí brání mnoha způsoby a pro jeho vymezení používají různé indikátory, například kabát nebo taška odložená na židli u našeho stolku v knihovně nebo kavárně.

10

2.3 Stres pramenící za života ve městech Prostředí, v němž žijeme, na nás působí mnoha způsoby. Když si vyjedeme do přírody nebo na nějaké obzvlášť pěkné místo, obvykle se nám zlepší nálada a pročistíme si hlavu. Zato život v přelidněném městě v nás nejspíš vyvolá napětí a úzkost. Na náladu a emoce působí celá řada faktorů a prostředí je jedním z nich a velmi často se může stát i zdrojem stresu. Stres z městského prostředí nabývá mnoha podob a v životě většiny lidí hraje roli po celý život. Obyvatelé měst jsou s ním často sžití natolik, že si ho ani neuvědomují – do okamžiku, kdy se vydávají na dovolenou nebo se přestěhují na klidnější místo. V současné době začínáme chápat, že dlouhodobý stres může mít velmi škodlivé následky, od vředů, infarktu a cukrovky po astma a migrénu.

2.4 Vliv hluku na lidskou psychiku Svět se stává stále hlučnějším. Technologický pokrok s sebou přináší zvukové zplodiny, nepostradatelné zvukové kulisy, které vznikají všude tam, kde svou činností lidé zasahují do životního prostředí. Zvláště ulice větších měst jsou přesyceny hlukem, který vydávají nejen chodci, puls městského života, automobily, tramvaje a další zařízení. Současný styl života je nemyslitelný bez nejrůznějších zdrojů hluku – a to nejen ve sféře pracovní, ale také v domácnostech (vysavače, pračky, ledničky, televizory, atd.). Důkazů o škodlivém vlivu hluku na lidské zdraví máme dostatek. Sluchový aparát trpí a při nadměrném, dlouhotrvajícím hluku může být dočasně, někdy i chronicky poškozován. Ovšem hluk nepříznivě ovlivňuje nejen sluchový aparát, ale působí i na jiné fyziologické funkce a nejvíce se jeho vliv projevuje v pozvolné neurotizaci jedinců, kteří jsou dlouhou dobu vystaveni působení hluku. Hluk na pracovišti je dalším závažným problémem. Výzkumy potvrzují, že dlouhodobá práce v hlučném prostředí může zapříčinit poškození sluchu nebo hluchotu a také podstatné zhoršování pracovních výkonů. Stres vystupňovaný hlukem má vliv i na

11

náladu, stresovaní lidé bývají podráždění a obvykle nejsou schopni racionálně komunikovat.

2.4.1

Zvuk a hluk

V rámci psychologického porozumění účinkům hluku musíme rozlišovat zvuk a hluk. Zvuk, jak známe z fyziky, vzniká změnou tlaku vzduchu. Hluk je psychologický termín, poukazující na nepříjemný, nežádoucí, někdy těžko snesitelný zvuk. Aby se někteří autoři vyhnuli hodnotícím asociacím, když popisují účiny hluku na psychiku, zavádějí pojem rozmrzelost, kterým se pokoušejí popsat proměnlivý, v podstatě negativní soubor reakcí, jimiž se lidé projevují, jsou-li hluku často vystaveni. Hluk je především subjektivní prožitek a přitom velmi relativní. Zvolání „Gól!“ na zaplněném stadiónu fanoušek jako hluk nevnímá. Nahlas hrající hudba asi nevadí tanečníkům na večírku, zato vibrace otřásající domem jistě nenechávají v klidu sousedy. Je jasné, že zážitek nepříjemnosti a rozmrzelosti stoupá s nárůstem decibelů. Vedle decibelů ale také záleží na nositeli, původci, příčině hluku. Hluk sbíječky zpravidla neobtěžuje dělníka, který s ní pracuje. Lidem, kteří mohou kontrolovat akustickou hladinu prostředí, hluk tolik nevadí. Ovládají zdroj hluku a mohou hlučné přístroje kdykoliv vypnout. Hluk vždy vadí těm, kteří jsou mu vystavení a nemohou ho nijak ovlivnit, kontrolovat a ovládat. (Černoušek, 1986, s. 33)

2.5 Další stresory Dalším stresujícím faktorem může být i nepřiměřená teplota. Studie provedené v USA dokazují, že existuje korelace mezi vysokými teplotami a zvýšenou pravděpodobností výskytu občanských nepokojů a demonstrací. Vysoké teploty v tomto kontextu totiž působí jako stresor. Jiní odborníci se domnívají, že příčinou jsou sociální faktory, protože při vysokých teplotách lidé ve městech více vycházejí na ulici, takže si snáz všimnou, že se někde něco děje. Když pak vidí, že se něčí chování vymyká normálu,

12

např. když policie zasáhne příliš tvrdě, pak je reakce ostatních lidí více než srozumitelná. Další podstatnou příčinou stresu způsobeného faktory prostředí je znečištění ovzduší, na něž lidský organismus reaguje nejrůznějšími způsoby např. dochází ke vzniku onemocnění jako astma, alergie, onemocnění srdce atd. Jinou variantou je narušení celkového zdraví, kdy se tělo musí vyrovnávat se znečištěním, což na ně klade velké nároky a pak už jen chybí malý krůček ke snížení odolnosti vůči nemocem. Znečištění má vliv i na lidskou psychiku. Výzkumy ukazují, že mezi náladou a stupněm znečištění vzduchu je velmi úzký vztah. Když je znečištění mírné, lidé se cítí dobře, bývají vyrovnanější, klidnější a věci a lidi v okolí vidí v pozitivnějším světle. Vysoký stupeň znečištění ovzduší nepříznivě ovlivňuje náladu a je spojen s negativním pohledem na svět.

2.6 Dav Dalším zdrojem stresu způsobeného životním prostředím jsou davy lidí. Moderní způsob života nás totiž přímo vhání do náručí davu: při nákupech, při návštěvě sportovních utkání, při cestování atd. Dav však nemusí mít vždy pouze negativní konotace. I on se stává zdrojem hezkých zážitků a vzpomínek, např. fotbaloví fanoušci uvádějí, že kdyby při zápasu nebyli součástí davu, zápas by si tolik neužili. Někteří lidé zase rádi chodí po obchodech v rušném centru města. Dav v sobě tedy slučuje jak pozitivní, tak stresové faktory. Uveďme si příklad toho, jak reagujeme na cizí lidi. Lidé rozdělují svět na skupiny „my“ a „oni.“ Pochopitelně se cítíme lépe ve skupině, kterou označujeme jako „my.“ Fotbaloví fanoušci na zápase se sice vůbec neznají, ale spojuje je to, že fandí stejnému mužstvu. Ve většině případů však do skupiny „my“ řadíme spíše lidi, které známe. Náš nervový systém na cizí a známé lidi reaguje odlišně. Setkáme-li se s cizím člověkem, jsme obezřetnější, opatrnější a – v závislosti na kultuře a vlastních zkušenostech – více podezíraví. Tyto rozdíly v reagování lze zaznamenat dokonce i v kulturách pozitivně nakloněných cizím lidem. 13

Ve městě, kde žijeme, se s cizími lidmi setkáváme prakticky na každém kroku. V malých městečkách nebo na vesnicích se lidé většinou znají. Musí to být ale velká náhoda, potkat ve velkém městě známého člověka. Za jediný den míjíme stovky cizích lidí, což je pro náš nervový systém docela velká zátěž. Není proto divu, že si vysoce ceníme soukromí a máme rádi místa, kde se setkáváme s lidmi, které známe. Důležitými součástmi života ve městě jsou proto domov, pracoviště a místa, kam si pravidelně chodíme odpočinout, protože tam potkáváme víc známých lidí. Tato místa představují relativní jistotu a nejsou po sociální stránce tolik náročná. Vlastně fungují jako mechanismy vyrovnávání se stresem v přelidněných městech. (Hayes, 2003, s. 198)

2.7 Přelidnění Přelidnění může mít dalekosáhlé škodlivé účinky. Je známo, že i při projektování orbitální stanice Mir bylo třeba dbát na to, aby každý kosmonaut měl nějaký prostor jen pro sebe. Nikdo nedokáže být bez ustání ve společnosti dalších lidí, a pokud je k tomu přinucen, důsledkem mohou být vážné psychické potíže, mezi které patří zejména proměnlivost nálad, zvyšuje se tendence k agresi, jindy je naopak dominantní sklíčenost. Typickým příznakem je i podrážděnost a mnohem menší tolerance vůči projevům a zvyklostem druhých lidí a objevuje se tendence k negativistickému způsobu myšlení. Stres z pobytu v podmínkách přelidnění dokáže narušit jakýkoli vztah, ať už kamarádský, partnerský, nebo vztahy v rodině. Proces vyrovnávání se s přelidněním je tedy úzce spojen s přizpůsobováním prostředí tak, aby každý, kdo potřebuje, měl trochu soukromí. V kontextu přelidnění jsou typické obrovské kulturní a individuální rozdíly. Například model soukromí představovaný běžnou českou rodinou, která bydlí ve vlastním domku nebo bytě, ve většině kultur neplatí. Mnoho lidí sdílí domov s několika dalšími lidmi, ať už s rodinnými příslušníky nebo přáteli.

14

2.8 Stres v turismu Cestovní ruch je více či méně vybočením z běžných „kolejí“ života. To je na jednu stranu žádoucí (mnozí lidé se celý rok těší, jak si užijí volné dny dovolené). Na druhé straně to přináší nemalý stres. Ten začíná ve chvíli rozhodování (stres volby), jak trávit volné chvíle, s kým nebo naopak s kým ne, komu svěřit děti apod. Musíme se rozhodnout kde a jak trávit dovolenou, jakou formu zvolit. Poté následuje stres zařizování, stres přípravy dovolené a organizování vlastní cesty, rekreace, pobytu. S blížícím se termínem odjezdu se mohou vystupňovat obavy, jestli je vše zařízeno, jestli to bylo dobré rozhodnutí, jestli byla zvolená ta správná cestovní kancelář. Dovolená se uzavírá stresem z návratu a potřebou re-adaptace na původní způsob života. Cestování vždy představuje několikeré riziko jako je nemoc, nepřízeň počasí, různé katastrofy (přírodní, technické), teroristické útoky, místo rekreace nemusí odpovídat očekávání. Při plánování dovolené tato rizika zvažujeme. Někteří turisté přímo vychutnávají určitý stupeň rizika a jeho přítomnost není tedy překážkou, naopak je žádoucím elementem. Jiní účastníci cestovního ruchu se riziku snaží vyhýbat jak jen to jde (špatným počasím počínaje, až po nebezpečí násilí). Samostatným stresovým faktorem i ohroženou oblastí jsou mezilidské vztahy. Nemáme-li dostatečně kvalitní vztahy s těmi, se kterými se vydáváme na cesty, riskujeme, že právě cestovní zátěž odhalí všechna slabá místa daného vztahu. Platí zde obecné pravidlo – je-li náš vztah dobře vystaven, potom ho zátěž (cestování či jakákoli jiná) spíše utuží a posílí. Při cestování jsou si lidé fyzicky i psychicky blíže, jsou na sobě více závislí, snadněji si všimnou různých předností, silných stránek, ovšem i nedostatků a slabých stránek. Tak mohou vzniknout pevná přátelství a partnerství, na druhé straně vnitřně narušený nebo nepevný mezilidský vztah může být díky zátěži snadno poškozen či zničen.

15

3 Trvale udržitelný rozvoj

3.1 Definice a vymezení pojmu trvale udržitelný rozvoj Nejpoužívanější je definice Světové komise pro životní prostředí a rozvoj: „Trvale udržitelný rozvoj je takovým rozvojem, který naplňuje potřeby přítomných generací, aniž by ohrozil schopnost naplňovat jej i generacím budoucím.“ Tato definice je spojena s novým pohledem na ekonomický rozvoj, který by měl přihlížet k ekologickým principům a snažit se co nejméně znečišťovat životní prostředí a zároveň zachovat základní životní standard lidí. Nejedná se tedy pouze o ekologický pohled na hospodářský rozvoj, ale přihlíží se k vyváženému rozvoji území, který je nutno sladit nejen s ekologií, ale i se společenskou a kulturní funkcí daného území. Legislativa ČR vymezuje v zákoně o životním prostředí 17/1992 Sb. pojem trvale udržitelný rozvoj takto: „Rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů.“

3.2 Historický vývoj v oblasti trvale udržitelného rozvoje Abychom byli schopni porozumět principům trvale udržitelného rozvoje, je třeba se nejprve podívat, jak se tato koncepce vyvíjela. V sedmdesátých letech 20. století se náhle začaly projevovat globální změny životního prostředí, ale neexistovaly ani prostorové, ani časové prognózy průběhu těchto změn v budoucnosti. První koncepce trvale udržitelného rozvoje se objevuje v materiálech tzv. Římského klubu v roce 1972 a ještě v tomto roce byla na základě práce Římského klubu svolána konference o globálním životním prostředí ve Stockholmu. V závěrečné deklaraci konference se účastníci usnesli, že je nutno reagovat na zhoršování životního prostředí – vědci i politici pokládali za velmi naléhavé vytvořit obecný přístup ke změnám prostředí a formulovat zásady, které by byly uplatňovány při ochraně a zlepšování životního prostředí. I přes naléhavost tohoto problému došlo k dalšímu kroku až za 11 let, kdy

16

v prosinci 1983 požádal generální tajemník OSN Dr. Gro Harlem Brundtlandovou o ustavení a vedení Světové komise životního prostředí a rozvoje. Klíčovým momentem bylo v červnu 1992 celosvětové přijetí strategie trvale udržitelného rozvoje jako základního směru dalšího vývoje lidstva na konferenci OSN v Rio de Janeiro. Na této konferenci byl přijat program Agenda 21 (Agenda 21 je globální, národní a místní plán činnosti organizací v systému členských států OSN v každé oblasti, v které lidé působí na prostředí). V prosinci téhož roku OSN vytvořila Komisi pro trvale udržitelný rozvoj, jejímž úkolem je monitorovat zavádění a plnění Agendy 21 na místní, národní, regionální a mezinárodní úrovni. V září 2002 na konferenci v Johannesburgu více než 100 hlav států a několik desítek tisíc zástupců světových vlád ratifikovalo dohodu Zájem o aplikaci principů trvale udržitelného rozvoje při zachování přírodních zdrojů a planetární biodiverzity.

3.3 Tři základní principy trvale udržitelného rozvoje Pojem trvale udržitelný rozvoj zahrnuje tři vzájemně rovnocenné principy. Ekonomický princip:


dosáhnout trvale udržitelné hospodářství, které je schopno zajistit prosperitu a v němž environmentální a sociální náklady platí ti, kteří je vyvolávají a které podporuje efektivní využívání zdrojů.

Sociální princip:


má zajistit silnou, zdravou a spravedlivou společnost. Musí přihlížet k potřebám všech lidí v existujících a budoucích společnostech, podporovat společenskou soudržnost a společenské zařazení a vytvářet stejné příležitosti pro všechny, zapojovat tvořivost obyvatel, energii a diverzitu.

17

Environmentální princip


znamená žít v rámci environmentálních mezí a respektovat limity globálního prostředí a zajistit, že množství přírodních zdrojů nutných pro život bude stálé a zdroje tak zůstanou zachované i pro budoucí generace.

3.4 Trvale udržitelný rozvoj cestovního ruchu a jeho definice Cestovní ruch se stal jedním z celosvětově nejvýznamnějších průmyslových odvětví (vytváří přibližně 11 % světového HDP). Ovšem otázkám dopadů rozvoje cestovního ruchu, které jsou srovnatelné s dopady kteréhokoli jiného průmyslového odvětví, nebyla dlouhou dobu věnována dostatečná pozornost. Na nutnost řešení otázky trvalé udržitelnosti cestovního ruchu upozornil jeho mohutný rozvoj v posledních letech, spojený s růstem životní úrovně ve vyspělých zemích. Pokud vycházíme z charakteristiky trvale udržitelného rozvoje, můžeme trvale udržitelný rozvoj cestovního ruchu definovat jako zajišťování potřeb účastníků cestovního ruchu způsobem, který se podílí na rozvoji území a zároveň přihlíží k šetrnému využívání přírodního bohatství a kulturních hodnot a vede k dlouhodobé prosperitě oblasti, aniž by ohrožoval uspokojení potřeb budoucích generací.

3.5 Pohled Mezinárodní organizace cestovního ruchu na udržitelný cestovní ruch Mezinárodní organizace cestovního ruchu (UNWTO) již od svého založení podporuje úsilí států posílit své národní a regionální ekonomiky podporou rozvoje cestovního ruchu. Jedním z hlavních úkolů, které si UNWTO vytyčila, je zmírnění chudoby rozvojových zemí díky udržitelnému rozvoji cestovního ruchu. UNWTO věří, že cestovní ruch, který se rozvíjí v mezích udržitelnosti a přináší skutečný užitek obyvatelům rozvojových zemí, může celkově prospívat budoucnosti celého světa. Ve vyspělých zemích se stále více uplatňuje trend k pojetí trvale udržitelného cestovního ruchu, který se má rozvíjet podle kritérií kvality životního prostředí, z hlediska rozvoje ziskovosti odvětví cestovního ruchu a z hlediska trvalé tvorby pracovních míst. Zejména v centrech s kumulací atraktivit cestovního ruchu a kultury stojí proti sobě dva 18

základní požadavky: přilákat co nejvíce turistů s cílem zvýšení efektů z cestovního ruchu, zabránit ničení součástí kulturního a přírodního dědictví. (Vaníček, 2007, s. 39)

3.6 Trvale udržitelný cestovní ruch Dosavadní vývoj cestovního ruchu je velmi vzdálen zásadám trvale udržitelného rozvoje. Cestovní ruch má řadu pozitivních i negativních dopadů na krajinu a životní prostředí a v minulosti často narušoval životní a sociální prostředí, zejména byl často v rozporu se zájmy a potřebami místních obyvatel, vyvolával nevhodné investice z hlediska krajiny a životního prostředí a podílel se na procesech ohrožující životní prostředí. V posledním desetiletí byly formulovány principy trvale udržitelného cestovního ruchu a podle definice UNWTO přihlíží trvale udržitelný cestovní ruch k schopnosti destinace udržet si potenciál konkurence v soutěži s novými, historicky méně využívanými destinacemi; přitáhnout první i opakované návštěvy; podržet si kulturní jedinečnost; být v rovnováze s životním prostředím. Podle UNWTO mezi čtyři základní principy trvale udržitelného cestovního ruchu patří:


princip ekonomické udržitelnosti, který přináší okamžitý i dlouhodobý prospěch,




princip ekologické udržitelnosti, který je v souladu s ekologickými pochody,




princip kulturní udržitelnosti, který je kompatibilní s kulturou a tradicemi místních obyvatel,




princip regionální a lokální udržitelnosti, jenž udržuje nebo vytváří nové zdroje příjmu.

19

3.7 Pozitiva cestovního ruchu Pozitivní vlivy cestovního ruchu se projevují v následujících oblastech:


Ochrana a zachování přírodních zdrojů. Orgány a instituce cestovního ruchu iniciují opatření zaměřená na ochranu přírodních atraktivit v různých stupních ochrany přírody, jako jsou národní parky, biosférické a přírodní rezervace ap.




Ochrana kulturně-historických atraktivit s cílem využít jich jako významné předpoklady cestovního ruchu.




S rostoucí úrovní ekologického uvědomění účastníků cestovního ruchu stále více podnikatelů uplatňuje technologické postupy a techniky vedoucí k úspoře energie, snižování emisí, využívání alternativních zdrojů energie, snižování odpadů, což vede ke zlepšení kvality ovzduší, vody snížení hladiny hluku ap.




Další pozitivum cestovního ruchu je výstavba infrastruktury, která je jedním z nutných předpokladů jeho rozvoje. Jde o výstavbu kanalizace, čistíren odpadních vod, plynofikaci ap.

Pokud se v určitém regionu rozvíjí cestovní ruch a následky jeho rozvoje se projeví v řešení sociálně-ekonomických problémů obyvatel, zcela určitě se zvýší zájem obyvatel o kvalitu životního prostředí a bude posílena jejich snaha zachovat přírodní a kulturní dědictví pro budoucí generace. Především v rozvinutých zemích působí cestovní ruch jako multiplikační faktor rozvoje ekonomiky a přispívá k jejímu oživení. Na venkově pomáhá vytvářet pracovní příležitosti v souvislosti s rozvojem alternativních forem cestovního ruchu.

3.8 Negativa cestovního ruchu Negativní vlivy cestovního ruchu se projevují v následujících oblastech:


Znečišťování vody, ovzduší a zvyšování hladiny hluku, které je způsobeno především rozvojem dopravy, nedostatečným legislativním rámcem a neúčinnými sankčními opatřeními ve vztahu k znečišťování životního prostředí. K těmto 20

negativním důsledkům dochází i vlivem nedostatečného ekologického chování podnikatelů, ale i vlivem zvyklostí a chováním účastníků CR.


V případě nekoordinovaného rozvoje CR často dochází k vizuálnímu znehodnocení krajiny, což je důsledek architektonického ztvárnění zařízení CR, nerespektováním tradičního architektonického stylu daného regionu a používáním nevhodných stavebních materiálů.




Další negativum CR spočívá i v růstu množství odpadů, tvorba divokých skládek spolu s absencí kanalizace a čistíren odpadních vod značným způsobem znehodnocují přírodní prostředí.




Pokud výstavba infrastruktury CR a zpřístupnění jednotlivých atraktivit není plánováno na základě důsledné analýzy ekologické stability krajiny, nezadržitelně dochází k ničení ekosystémů, narušení ekologické stability krajiny. Dále dochází k poškozování a ničení archeologických a kulturně-historických památek, zejména v důsledku jejich neodborné rekonstrukce nebo vandalizmu účastníků cestovního ruchu.




Nekontrolovaný rozvoj CR může vyvolat vážné problémy ve využívání území, zejména v případech, kdy jsou zařízení CR stavěna na území, které by bylo možno využít efektivněji z hlediska využívání přírodních zdrojů a jejich udržitelného rozvoje.




Neomezený rozvoj CR může mít nepříznivý vliv na místní obyvatelstvo, především růstem cen komodit (pozemky, nemovitosti, zboží a služby), které jsou předmětem jejich spotřeby. Toto se pak často projevuje konfliktem mezi místními obyvateli a účastníky CR, což jednoznačně snižuje atraktivitu daného území.

Tabulka 1 uvádí rozdíly mezi neudržitelným růstem a udržitelným rozvojem cestovního ruchu.

21

Tabulka 1: Rozdíly mezi neudržitelným růstem a udržitelným rozvojem CR

Neudržitelný růst

Udržitelný cestovní ruch

Koncentrace poptávky v jednom období Pracovníci bez odborné způsobilosti v CR Stereotypní nabídka balíku služeb Komerční prodej Považování CR jako jediného východiska řešení problémů daného území

Rozložení dovolených Vzdělávání zodpovědných pracovníků v CR Příprava potenciálních návštěvníků Osobní angažovanost prodejce Hledání více řešení daného území, z nichž jedna alternativa je CR Diferenciace podpory rozvoje CR v závislosti na konkrétních podmínkách Koncepční přístup Plánování na úrovni regionu Koncentrace rozvoje ve vybraných územích Ochrana území, koncentrovaná výstavba, zachování otevřených prostorů

Všeobecné uplatnění podpůrných programů Rozvoj bez plánování Každé středisko, resp. obec má vlastní plán Neomezovaný rozvoj Roztroušená výstavba

Ochrana hodnotných krajinotvorných území (přírodní rezervace)

Intenzivní využívání krajinotvorných území Výstavba nových ubytovacích zařízení Výstavba pro neomezenou poptávku Rozvoj cestovního ruchu ve všech oblastech Rozvoj cestovního ruchu usměrňovaný zvenku

Zlepšení využívání existujících zařízení Stanovení limitu růstu poptávky Rozvoj CR jen na vhodných územích, kde je dostatek pracovních sil Rozhodnutí přijímaná za účasti místního obyvatelstva Plánování rozvoje CR na základě místního potenciálu pracovních sil Zvažování ekonomických, sociálních a ekologických výhod a nevýhod rozvoje

Využívání všech disponibilních pracovních sil včetně cizinců Zohledňování jen ekonomických cílů a výhod rozvoje CR Pohled na farmáře jen jako na majitele půdy a potenciální pracovníky v CR Rozvoj osobní dopravy Odstranění přírodních překážek Mezinárodní architektura, přizpůsobení designu vkusu návštěvníka

Podpora rozvoje zemědělství a jeho ochrana

Všeobecná automatizace středisek cestovního ruchu

Selektivní technický a technologický rozvoj, podpora forem CR nenáročných na technická a technologická zařízení

Podpora rozvoje veřejné dopravy Ochrana přírodních zvláštností Místní architektura (design zařízení, místní stavební materiál)

Zdroj: VANÍČEK, Jiří. Plánování a regionální rozvoj cestovního ruchu v podmínkách České republiky. Jihlava: Vysoká škola polytechnická Jihlava, 2007.

22

4 Praktická část Výzkum byl proveden v zimním semestru akademického roku 2008/2009. Jeho účelem bylo zjistit, jaké jsou názory, postoje a znalosti studentů oboru cestovní ruch na VŠPJ ohledně problematiky trvale udržitelného rozvoje, kdy se studenti s tímto pojmem poprvé setkali a zda by uvítali možnost výuky této problematiky na VŠPJ. Součástí výzkumu byla též komparace znalostí a názorů o trvale udržitelném cestovním ruchu mezi studenty jednotlivých semestrů. Do výzkumu bylo zahrnuto celkem 200 studentů, tzn. 50 studentů z každého semestru. Zimní semestr byl vybrán jako vhodný termín výzkumu, protože bylo možno oslovit celkem 4 semestry (1., 3., 5. a 7. semestr). Výstupem tedy bylo srovnání studentů, kteří studují na VŠPJ velmi krátce i studentů, kteří jsou v posledním semestru, což poskytlo možnost porovnávat znalosti studentů, které dělilo jen několik měsíců od státních zkoušek se znalostmi studentů, kteří ještě před několika měsíci studovali střední školy.

4.1 Použité metody Pro sběr dat byl použit autorkou práce sestavený dotazník, který obsahoval 15 k tématu zaměřených otázek. První tři otázky byly zaměřeny na zjištění pohlaví, věku a studovaného semestru daného respondenta, čtvrtá a šestá otázka zjišťovala znalosti o trvale udržitelném rozvoji a trvale udržitelném cestovním ruchu. Respondenti si mohli vybrat ze tří odpovědí: nikdy o tomto pojmu neslyšeli, tento pojem znají, ale nedokáží ho vysvětlit nebo tento pojem znají a dokáží ho vysvětlit. Na základě toho, že ne každý člověk ochotně přiznává, že něco neví, byla zařazena pátá a sedmá otázka, kde měli studenti vysvětlit pojmy trvale udržitelný rozvoj a trvale udržitelný cestovní ruch, pokud v předchozích otázkách uvedli, že tento pojem znají a dokáží ho vysvětlit. Při vyhodnocování dotazníků se potvrdilo, že toto rozhodnutí bylo správné, protože někteří studenti tento pojem vysvětlili zcela nedostatečně nebo chybně. Často ho s něčím zaměnili, i když uvedli, že tento pojem dokáží vysvětlit, ale když o to byli v následující otázce požádáni, tak přepsali svou předchozí odpověď na tu variantu, že tento pojem znají, ale nedokáží ho vysvětlit.

23

Otázky osm až jedenáct byly zaměřeny na zjištění názorů studentů ohledně smyslu trvale udržitelného CR, jeho užitku, negativních dopadů a možnosti opomíjet trvale udržitelný CR. V otázkách dvanáct až patnáct studenti odpovídali na to, kde se prvně setkali s pojmem trvale udržitelný rozvoj, zda by měla být tato problematika zahrnuta v učebních osnovách, jak hodnotí své znalosti o trvale udržitelném rozvoji a zda by uvítali výuku předmětu, který by se zabýval touto problematikou.

4.2 Vyhodnocení výsledků

Tabulka 2: Složení dotazovaných mužů a žen v jednotlivých semestrech

1. semestr

3. semestr

5. semestr

7. semestr

muž

10

4

5

6

žena

40

46

45

44

Z první otázky vyplývá, že podíl dotázaných mužů a žen přibližně odpovídá jejich zastoupení v jednotlivých semestrech. V prvním semestru bylo dotazovaných 20 % mužů a 80 % žen, ve třetím semestru bylo mužů 8 % a žen 92 %. V pátém semestru byli muži zastoupeni 10 % a ženy 90 % a v sedmém semestru bylo dotázaných mužů 12 % a žen 88 %. Graf 1: Věkové složení studentů 1. semestru

Graf 2: Věkové složení studentů 2. semestru 2%

4% do 20 let

30%

do 20 let 21 - 25 let

21 - 25 let 66%

22%

26 a více let

26 a více let

76%

24

Graf 3: Věkové složení studentů 5. semestru

Graf 4: Věkové složení studentů 7. semestru 10% 21 - 25 let

21 - 25 let

26 a více let 90%

Ve druhé otázce se měli studenti zařadit do příslušné věkové kategorie. Kategorie byly celkem tři, první kategorie zahrnovala studenty do dvaceti let, druhá kategorie zahrnovala studenty v rozmezí 21 až 25 let a ve třetí skupině byli studenti nad 26 let. V prvním semestru bylo ve skupině do dvaceti let 66 % studentů, 30 % studentů patřilo do skupiny 21 až 25 let a jen 4 % studentů se zařadila do skupiny 26 a více let. Ve třetím semestru bylo 22 % studentů ve skupině do dvaceti let, více než tři čtvrtiny dotázaných byly ve skupině 20 až 25 let a do poslední skupiny patřila pouze 2 % dotazovaných studentů. V pátém semestru patřili všichni studenti do druhé kategorie, tedy do kategorie 21 až 25 let. V sedmém semestru bylo 90 % studentů ve druhé věkové kategorii, tedy ve věku 21 až 25 let a zbývajících 10 % studentů bylo v kategorii nad 26 let.

Graf 5: Znalosti studentů 1.semestru o TUR 6% 32%

nikdy jsem o něm neslyšel/a tento pojem znám, ale nedokážu ho vysvětlit tento pojem znám a dokážu ho vysvětlit

62%

25

Graf 6: Znalosti studentů 3. semestru o TUR 34%

tento pojem znám, ale nedokážu ho vysvětlit tento pojem znám a dokážu ho vysvětlit

66%

Graf 7: Znalosti studentů 5. semestru o TUR 34%

tento pojem znám, ale nedokážu ho vysvětlit tento pojem znám a dokážu ho vysvětlit

66%

Graf 8: Znalosti studentů 7. semestru o TUR

tento pojem znám, ale nedokážu ho vysvětlit

40%

tento pojem znám a dokážu ho vysvětlit

60%

Čtvrtá otázka se týkala znalostí studentů o trvale udržitelném rozvoji. Otázka byla koncipována tak, aby studenti měli na výběr ze tří odpovědí. Studenti se měli rozhodnout, zda pojem trvale udržitelný rozvoj vůbec znají a jestli o něm již někdy slyšeli. Pokud pojem trvale udržitelný rozvoj znají, tak měli odpovědět, zda ho dokáží vysvětlit či nikoliv. Z důvodu kontroly byla zařazena pátá otázka, kde měli studenti pojem trvale udržitelný rozvoj vysvětlit. Tato otázka byla kontrolní a jejím prostřednictvím se prokázalo, zda dotázaný student skutečně dokáže pojem trvale udržitelný rozvoj vysvětlit, jestli ho s něčím nezaměňuje a pod. Při vyhodnocování 26

dotazníků se potvrdilo, že její zařazení mělo smysl, protože někteří respondenti nedokázali trvale udržitelný rozvoj uspokojivě vysvětlit nebo ho zaměňovali s jinými pojmy. Studenti prvního semestru byli s pojmem trvale udržitelný rozvoj obeznámeni nejméně. Z Grafu 5 vyplývá, že téměř třetina dotázaných o trvale udržitelném rozvoji nikdy neslyšela a nic o něm neví. Téměř dvě třetiny (62 %) dotázaných uvedly, že tento pojem znají, ale nedokázaly ho vysvětlit. Pouhých 6 % respondentů uvedlo, že tento pojem zná a dokázalo ho vysvětlit. Ve třetím semestru byla situace poměrně odlišná. Žádný respondent neuvedl, že pojem trvale udržitelný rozvoj nezná. Dvě třetiny dotázaných studentů (66 %) uvedly, že tento pojem znají, ale vysvětlit ho nedokázaly. Zbývající jedna třetina (34 %) studentů tento pojem znala a dokázala ho vysvětlit. Studenti pátého semestru dosáhli v této otázce nejlepších výsledků. Graf 7 znázorňuje, že pouhá jedna třetina (34 %) studentů tento pojem zná, ale nejsou schopni ho vysvětlit a zbývající dvě třetiny (66 %) dotázaných uměly pojem trvale udržitelný rozvoj uspokojivě vysvětlit. Studenti sedmého semestru dosáhli v této otázce druhého nejlepšího výsledku. Pojem trvale udržitelný rozvoj znali všichni, ale 40 % z nich ho nedokázalo vysvětlit, zbývajících 60 % dotázaných vysvětlilo tento pojem bez problémů.

Graf 9: Znalosti studentů 1. semestru o trvale udržitelném CR

44% 56%

nikdy jsem o něm neslyšel/a tento pojem znám, ale nedokážu ho vysvětlit

27

Graf 10: Znalosti studentů 3. semestru o tvale udržitelném CR 8%

18%

nikdy jsem o něm neslyšel/a tento pojem znám, ale nedokážu ho vysvětlit tento pojem znám a dokážu ho vysvětlit

74%

Graf 11: Znalosti studentů 5. semestru o tvale udržitelném CR 2%

nikdy jsem o něm neslyšel/a

28%

tento pojem znám, ale nedokážu ho vysvětlit

70%

tento pojem znám a dokážu ho vysvětlit

Graf 12: Znalosti studentů 7. semestru o tvale udržitelném CR tento pojem znám, ale nedokážu ho vysvětlit

36%

tento pojem znám a dokážu ho vysvětlit

64%

V šesté otázce měli studenti zhodnotit své znalosti trvale udržitelného cestovního ruchu. Studenti měli, stejně jako v otázce čtyři, na výběr ze tří odpovědí, měli se rozhodnout, zda pojem trvale udržitelný cestovní ruch vůbec znají a jestli o něm již někdy slyšeli. Pokud pojem trvale udržitelný rozvoj znali, tak měli odpovědět, zda ho dokáží vysvětlit či nikoliv. I zde byla zařazena sedmá otázka, která měla kontrolní charakter. Opět se ukázal její smysl, protože někteří studenti nedokázali pojem trvale udržitelný cestovní 28

ruch dostatečně vysvětlit nebo ho zaměnili za jiné pojmy (např. rychlý rozvoj cestovního ruchu, nebo využití všech dostupných zdrojů pro účely cestovního ruchu). Studenti prvního semestru znali pojem trvale udržitelný cestovní ruch nejméně, 44 % respondentů uvedlo, že tento pojem nikdy neslyšelo a nezná ho. Zbývajících 56 % dotázaných tento pojem znalo, ale nedokázalo ho vysvětlit. Žádný student prvního semestru nedokázal trvale udržitelný cestovní ruch vysvětlit. Lepší znalost této problematiky prokázali studenti třetího semestru. Graf 10 ukazuje, že o trvale udržitelném cestovním ruchu neslyšelo 18 % studentů. Téměř tři čtvrtiny (74 %) dotázaných uvedly, že tento pojem znají, ale nebyly schopny ho vysvětlit. Zbývajících 8 % studentů dokázalo trvale udržitelný CR vysvětlit. Druhou nejlepší znalost pojmu trvale udržitelný cestovní ruch prokázali studenti pátého semestru. Pouhá 2 % studentů tento termín nikdy neslyšela, 70 % respondentů tento pojem znalo a zbývajících 28 % respondentů tento pojem dokázalo uspokojivě vysvětlit. Z Grafu 12 nesporně vyplývá, že studenti 7. semestru měli o této problematice nejlepší znalosti. Nikdo z dotázaných neuvedl, že tento termín nezná, 64 % studentů tento pojem znalo a zbývajících 36 % respondentů dokázalo tento termín vysvětlit.

Graf 13: Názory studentů na smysl aplikace poznatků TUR v oblasti CR 4%

ano ne

96%

29

V osmé otázce měli studenti odpovědět na otázku: „Má podle Vás smysl aplikovat poznatky trvale udržitelného rozvoje v oblasti CR?“ Graf 13 znázorňuje, že kladně na tuto otázku odpovědělo 96 % studentů, jen 4 % studentů odpověděla záporně. Z celkového počtu 200 studentů odpovědělo záporně celkem 8 studentů, přičemž v prvním semestru to bylo 5 studentů, ve třetím semestru 1 student a v sedmém semestru 2 studenti. Všichni studenti pátého semestru odpověděli kladně.

Graf 14: Názory studentů na užitek trvale udžitelného CR 60

54

50

43

40

40

36

34

30

29

28 18

20

18

10

3

1

1

1

N

W

TO

ra U

ku ltu

li d é ek on om ik a

m ěs to

vš em

př íro da m ís tn ío by v.

ge ne ra ce st át + re gi on

tu r is té

bu do uc í

C

K

+

C A

ne ví

0

Tabulka 3: Odpovědi studentů na otázku přínosů trvale udržitelného CR počet studentů odpověď

1. semestr

3. semestr

5. semestr

7. semestr

celkem

neví

15

14

5

6

40

CK + CA

16

1

7

12

36

turisté

9

6

17

22

54

budoucí generace

3

8

8

15

34

stát + region

6

3

9

10

28

příroda

1

2

10

5

18

místní obyvatelé

3

8

0

18

29

všem

5

20

13

5

43

město

-

-

3

-

3

lidé

-

-

18

-

18

ekonomika

-

-

1

-

1

kultura

-

-

1

-

1

WTO

-

-

1

-

1

30

V deváté otázce měli studenti vyjádřit svůj názor na to, komu přináší užitek aplikace trvale udržitelného cestovního ruchu. Odpovědi na tuto otázku se velmi lišily a studenti se většinou snažili uvést více odpovědí. V Grafu 14 jsou uvedeny jednotlivé odpovědi a jsou jim přiřazeny počty studentů, kteří takto odpověděly (počty studentů jsou souhrnné za všechny semestry). Dále pak v Tabulce 3 jsou odpovědi rozděleny podle jednotlivých semestrů. Z celkového počtu 200 respondentů celá pětina (40 studentů) nevěděla, komu přináší užitek aplikace trvale udržitelného CR, studenti prvního a třetího semestru se na celkovém počtu 40 odpovědí podíleli počtem 29. Dále 36 studentů uvedlo, že aplikace trvale udržitelného CR přináší užitek cestovním kancelářím a cestovním agenturám, tuto odpověď nejčastěji zvolili studenti prvního semestru (16 studentů) a studenti sedmého semestru (12 studentů). Turistům přináší trvale udržitelný CR užitek podle 54 respondentů a tuto odpověď nejčastěji uváděli studenti pátého (17 studentů) a sedmého semestru (22 studentů). Podle 34 respondentů přináší trvale udržitelný CR užitek budoucím generacím, nejčastěji takto odpověděli studenti sedmého semestru (15 studentů). Dvacet osm respondentů uvedlo, že trvale udržitelný CR přináší užitek státu a regionu a nejčastěji tak odpověděli studenti pátého a sedmého semestru (9 a 10 studentů). Podle 18 studentů přináší trvale udržitelný CR užitek přírodě, takto nejčastěji odpověděli studenti pátého semestru (10 studentů). Místním obyvatelům přináší užitek trvale udržitelný CR dle názorů 29 studentů, nejčastěji takto odpovídali studenti sedmého semestru (18 studentů). Poměrně velká část respondentů odpověděla dosti obecně, že trvale udržitelný CR přináší užitek „všem.“ Odpovědělo takto celkem 43 studentů, nejčastěji studenti třetího a pátého semestru (20 a 13 studentů).

31

Zajímavé je, že 18 studentů pátého semestru odpovědělo, že trvale udržitelný CR přináší užitek lidem. Studenti jiných semestrů tuto odpověď neuvedli. Další odpovědi byly zastoupeny poměrně malým počtem studentů. Byly to tyto odpovědi: „město“ (3 studenti), „ekonomika“ (1 student), „kultura“ (1 student) a „UNWTO“ (1 student). Zajímavé je, že všechny tyto odpovědi zvolili studenti pátého semestru. Graf 14: Názory studentů 1. semestru na negativní dopady trvale udržitelného CR 14%

ano ne 86%

Graf 15: Názory studentů 3. semestru na negativní dopady trvale udržitelného CR 12% ano ne 88%

Graf 16: Názory studentů 5. semestru na negativní dopady trvale udržitelného CR 34% ano ne 66%

32

Graf 17: Názory studentů 7. semestru na negativní dopady trvale udržitelného CR 30% ano ne 70%

V desáté otázce měli studenti odpovědět, zda má podle jejich názoru trvale udržitelný cestovní ruch nějaké negativní dopady a v případě kladné odpovědi měli uvést, na koho tyto negativní dopady působí. Na tuto otázku odpověděli podobně studenti prvního a třetího semestru a rovněž odpovědi studentů pátého a sedmého semestru byly podobné (viz Grafy 14 až 17). Celkem sedm studentů prvního semestru uvedlo, že trvale udržitelný CR má negativní dopady, ale pouze pět studentů uvedlo jaké negativní dopady mají na mysli, tři studenti viděli jako negativní dopad snížení tržeb a dva studenti uvedli, že trvale udržitelný CR má negativní dopad na přírodu. Ve třetím semestru uvedlo šest studentů, že trvale udržitelný CR má tyto negativní dopady: znečištění životního prostředí (4 studenti) a omezení CR (1 student), jeden student svou odpověď nezdůvodnil. Sedmnáct studentů pátého semestru uvedlo tyto negativní dopady trvale udržitelného CR: zvýšení nákladů (4 studenti), tání ledovců (2 studenti), omezení CR (2 studenti) a znečištění životního prostředí (1 student). Osm studentů svou odpověď blíže nezdůvodnilo. V sedmém semestru spatřovalo patnáct studentů negativní dopady trvale udržitelného CR ve dvou oblastech: zvyšování nákladů (4 studenti) a znečištění životního prostředí (4 studenti), zbývajících sedm studentů svou odpověď nezdůvodnilo.

33

Graf 18: Názory studentů na možnost neuplatňovat zásady TUR v oblasti CR 12% ano ne 88%

V otázce jedenáct měli studenti odpovědět, zda je podle jejich názoru možné v současné době opomíjet zásady trvale udržitelného rozvoje v oblasti cestovního ruchu. Z celkového počtu 200 respondentů 12 % dotázaných (23 studentů) odpovědělo kladně a 88 % dotázaných (177 studentů) odpovědělo, že to dle jejich názoru není možné. Studenti, kteří odpověděli, že je možné opomíjet trvale udržitelný CR, jsou zastoupeni v jednotlivých semestrech takto:




1. semestr – 7 studentů,




3. semestr – 4 studenti,




5. semestr – 5 studentů,




7. semestr – 7 studentů.

Graf 19: Kde se studenti poprvé setkali s pojmem trvale udržitelný rozvoj

5% 30%

SŠ VŠ TV

65%

34

Ve dvanácté otázce měli studenti odpovědět, kde se poprvé setkali s pojmem trvale udržitelný rozvoj. Z Grafu 19 vidíme, že dvě třetiny studentů se prvně s trvale udržitelným rozvojem setkaly na vysoké škole. Téměř třetina studentů se s tímto pojmem poprvé setkala na střední škole a pouhých 5 % studentů v televizi.

Graf 20: Názory studentů na zařazení problematiky TUR do učebních plánů a osnov 120 100

106

80 60 40

49

20 13

4

9

17

2

ZŠ + SŠ

ZŠ + SŠ + VŠ

SŠ + VŠ

vůbec

0 ZŠ

SŠ

VŠ

Třináctá otázka byla zaměřena na zjištění postoje studentů na zařazení problematiky trvale udržitelného rozvoje do učebních plánů a osnov. Studenti měli na výběr z pěti variant a mohli zvolit tyto odpovědi: základní škola, střední škola, vysoká škola, neměla by být zahrnuta vůbec a mohli také zvolit jinou odpověď, kde měli příležitost vyjádřit jiný názor, který často zahrnoval různé kombinace škol. Graf 20 nám ukazuje, že více než polovina studentů by zahrnula tuto problematiku do učebních osnov pro střední školy. Téměř čtvrtina studentů vyjádřila názor, že by výuka problematiky trvale udržitelného rozvoje měla být součástí výuky na vysokých školách. Sedmnáct dotázaných studentů uvedlo, že tato problematika by měla být zahrnuta ve výuce středních a vysokých škol. Třináct studentů by tuto problematiku zařadilo již na základní školu, dále devět studentů uvedlo, že problematika trvale udržitelného rozvoje by se měla vyučovat na základních, středních i vysokých školách a čtyři studenti by tuto

35

problematiku vyučovali na základní a střední škole. Pouze dva studenti uvedli, že tato problematika by neměla být vyučována vůbec. Pokud bychom chtěli porovnat názory studentů na výuku této problematiky podle jednotlivých semestrů, tak Tabulka 4 nám názorně ukazuje, že tyto názory si jsou poměrně podobné. Studenti všech semestrů nejčastěji odpovídali, že trvale udržitelný rozvoj by měl být zahrnut v osnovách středních škol. Druhou nejčastější odpovědí byla vysoká škola a pak následovala kombinace střední a vysoké školy, kde výjimku tvoří pouze studenti pátého semestru, kteří tuto kombinaci neuvedli ani jednou. Studenti prvního a třetího semestru uváděli jako svou odpověď základní školu v méně případech než studenti pátého a sedmého semestru. Další výraznější odlišností je kombinace základní, střední a vysoké školy, celkem takto odpovědělo devět studentů a pět z nich bylo ze třetího semestru. Tabulka 4: Názory studentů na zařazení problematiky TUR do učebních plánů a osnov počet studentů odpověď

1. semestr

3. semestr

5. semestr

7. semestr

celkem

ZŠ

1

2

4

6

13

SŠ

31

25

23

27

106

VŠ

9

9

11

20

49

ZŠ + SŠ

0

3

0

1

4

ZŠ + SŠ + VŠ

1

5

1

2

9

SŠ + VŠ

6

5

0

6

17

vůbec

1

0

1

0

2

Graf 21: Jak hodnotí své znalosti o TUR studenti 1. semestru 4% 18% nedostatečné dostatečné dobré 78%

36

Graf 22: Jak hodnotí své znalosti o TUR studenti 3. semestru 10% nedostatečné 48%

dostatečné dobré

42%

Graf 23: Jak hodnotí své znalosti o TUR studenti 5. semestru 20% nedostatečné

42%

dostatečné dobré 38%

Graf 24: Jak hodnotí své znalosti o TUR studenti 7. semestru 20%

nedostatečné

34%

dostatečné dobré

46%

V otázce čtrnáct měli studenti jednotlivých semestrů ohodnotit své znalosti o trvale udržitelném rozvoji. Měli na výběr ze čtyř odpovědí – nedostatečné, dostatečné, dobré a velmi dobré. Grafické znázornění odpovědí studentů jednotlivých semestrů nalezneme v Grafech 21 až 24. Obecně lze říci, že studenti vyšších semestrů hodnotili své znalosti lépe než studenti nižších semestrů. Jako velmi dobré své znalosti nehodnotil žádný student. 37

Jak nám ukazuje Graf 21, tak více než tři čtvrtiny (78 %) studentů prvního semestru hodnotily své znalosti jako nedostatečné, téměř jedna pětina (18 %) studentů hodnotila své znalosti jako dostatečné a pouze ve 4 % ohodnotili studenti prvního semestru své znalosti o trvale udržitelném rozvoji jako dobré. Ve třetím semestru téměř polovina (48 %) studentů své znalosti hodnotila jako nedostatečné, 42 % studentů považovalo své znalosti za dostatečné a jen 10 % dotázaných je považovalo za dobré. V pátém semestru 42 % dotázaných své znalosti považovalo za nedostatečné, 38 % dotázaných za dostatečné a 20 % dotázaných za dobré, což je dvojnásobný nárůst oproti studentům třetího semestru. Graf 24 znázorňuje, že studenti sedmého semestru nejčastěji hodnotili své znalosti o trvale udržitelném rozvoji jako dostatečné (46 %), dále více než třetina studentů (34 %) považovala své znalosti za nedostatečné. Pouze 20 % studentů své znalosti hodnotilo jako dobré.

Tabulka 5: Zájem studentů o předmět zabývající se hlouběji problematikou TUR počet studentů odpověď

1. semestr

3. semestr

5. semestr

7. semestr

celkem

ano

23

41

35

35

134

ne

27

9

15

15

66

V poslední otázce měli studenti odpovědět, zda by uvítali na VŠPJ výuku předmětu zabývajícího se problematikou trvale udržitelného rozvoje. Dvě třetiny dotázaných studentů by uvítaly výuku tohoto předmětu. Tabulka 5 nám ukazuje, že největší podíl kladných odpovědí patřil studentům třetího semestru. Studenti prvního semestru měli přibližně stejný podíl kladných a záporných odpovědí. Studenti pátého a sedmého semestru shodně odpověděli na tuto otázku kladně ve 35 případech a záporně v 15 případech. 38

5 Závěr Výsledky výzkumu mezi studenty oboru cestovní ruch na VŠPJ poukazují na to, že se znalosti studentů o problematice trvale udržitelného rozvoje a trvale udržitelného cestovního ruchu odvíjí od doby studia na VŠPJ. Znalosti studentů o trvale udržitelném rozvoji byly téměř ve všech případech závislé na délce jejich studia na VŠPJ. Zatímco třetina studentů prvního semestru o tomto pojmu nikdy neslyšela a vysvětlit ho dokázalo jen 6 % studentů, tak všichni studenti sedmého semestru pojem trvale udržitelný rozvoj znali a uspokojivě ho vysvětlilo 60 % studentů. Studenti pátého semestru pojem trvale udržitelný rozvoj dokázali vysvětlit v 66 % případů. Znalost pojmu trvale udržitelný cestovní ruch závisela na délce studia na VŠPJ. Žádný student prvního semestru nedokázal tento termín vysvětlit, naproti tomu studenti sedmého semestru uspokojivě vysvětlili trvale udržitelný CR v 36 % případů. Názory na užitek aplikace trvale udržitelného cestovního ruchu byly velmi zajímavé. Celá pětina dotázaných studentů nebyla schopna vysvětlit, komu přináší trvale udržitelný cestovní ruch užitek. Ostatní studenti nejčastěji volili tyto odpovědi: „turisté,“ „cestovní kanceláře a cestovní agentury,“ „budoucí generace,“ „stát a region,“ „místní obyvatelé“ a značná část respondentů odpovídala, že trvale udržitelný cestovní ruch přináší užitek „všem.“ Největší počet studentů se setkal s pojmem trvale udržitelný rozvoj na vysoké škole (66 %) a na střední škole (29 %), menší část studentů se s tímto pojmem setkala v televizi (5 %). Je patrné, že většina studentů by ráda získala znalosti o této problematice již dříve, protože více než polovina dotázaných by uvítala výuku této problematiky již na střední škole. Na vysokou školu by tuto látku zařadila přibližně čtvrtina dotázaných.

Své vlastní znalosti o trvale udržitelném rozvoji hodnotili nejhůře studenti prvního semestru a nejlépe studenti sedmého semestru. Sami studenti tedy potvrdili, že si jsou

39

vědomi svých nedostatků v této oblasti a zároveň se shodovali se skutečností, že čím déle jsou studenty VŠPJ, tím jsou jejich znalosti o této problematice lepší. Dvě třetiny studentů by na VŠPJ uvítaly výuku předmětu zabývajícího se hlouběji problematikou trvale udržitelného rozvoje. Závěrem lze říci, že znalosti o trvale udržitelném rozvoji a trvale udržitelném cestovním ruchu jsou závislé době studia na VŠPJ. Absolventi této školy, jako budoucí odborníci v oblasti cestovního ruchu, již budou vybaveni znalostmi v této, dnes zcela jistě nepomíjitelné, problematice. Otázkou však zůstává, zda by nebylo přínosné, aby na VŠPJ byla této problematice věnována větší pozornost a aby studenti získali větší přehled a hlouběji pochopili závažnost oblasti trvale udržitelného rozvoje.

40

Literatura 1. FRANĚK, Marek. Co je a kde se vzala environmentální psychologie. Bedrník:

časopis pro ekogramotnost. 2007, roč. 5, č. 2, s. 11-12. 2. KRAJHANZL, Jan. Zelené psychologie. Bedrník: časopis pro ekogramotnost. 2007, roč. 5, č. 2, s. 12-14. 3. ČERNOUŠEK, Michal. Psychologie životního prostředí. Praha: Horizont, 1986. 4. HAYES, Nicky. Aplikovaná psychologie. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178807-4. 5. VANÍČEK, Jiří. Plánování a regionální rozvoj cestovního ruchu v podmínkách

České republiky. Jihlava: Vysoká škola polytechnická Jihlava, 2007. 6. VÝROST, Jozef, SLAMĚNÍK, Ivan. Aplikovaná sociální psychologie I: Člověk

a sociální instituce. Praha: Portál, 1998. ISBN 80-7178-269-6. 7. DEMEK, Jaromír. Trvale udržitelný rozvoj, cíle, principy, současný stav. In Sborník z 3. mezinárodní konference. Jihlava: Vysoká škola polytechnická Jihlava, 2008.

41

Přílohy A) Dotazník použitý pro výzkum studentů

42

Příloha A Dotazník Dotazník je anonymní a jeho výsledky použiji ve své bakalářské práci. Prosím abyste odpověděli na všechny otázky.

1) Jste

a) muž b) žena

2) Do jaké věkové skupiny patříte?

a) do 20 let b) 21 – 25 let c) 26 a více let

3) Jaký semestr na VŠPJ nyní studujete?

………………..

4) Pojem „trvale udržitelný rozvoj“ (TUR): a) nikdy jsem o něm neslyšel/a b) tento pojem znám, ale nedokážu ho vysvětlit c) tento pojem znám a dokážu ho vysvětlit 5) Pokud jste v otázce 4. uvedli jako svou odpověď variantu c), pokuste se, prosím, svými slovy vysvětlit pojem TUR:

6) Pojem TUR cestovního ruchu (CR) a) nikdy jsem o něm neslyšel/a b) tento pojem znám, ale nedokážu ho vysvětlit c) tento pojem znám a dokážu ho vysvětlit

7) Pokud jste v otázce 6. uvedli jako svou odpověď variantu c), pokuste se, prosím, svými slovy vysvětlit pojem TUR cestovního ruchu:

43

8) Má podle Vás smysl aplikovat poznatky trvale udržitelného rozvoje v oblasti CR? a) ano b) ne 9) Komu podle Vás přináší užitek aplikace trvale udržitelného rozvoje v CR?

10) Myslíte si, že má trvale udržitelný rozvoj CR nějaké negativní dopady? a) ano (vypište prosím tyto dopady a uveďte na koho působí) ……………………………………………………………………………… b) ne 11) Myslíte si, že je v dnešní době možné opomíjet trvale udržitelný rozvoj v cestovním ruchu? (Neuplatňovat zásady TUR v cestovním ruchu?) a) ano b) ne 12) Kdy a kde jste se poprvé setkal/a s pojmem trvale udržitelný rozvoj?

13) Myslíte si, že by problematika trvale udržitelného rozvoje měla být zahrnuta v učebních plánech a osnovách pro: a) ZŠ

c) VŠ

b) SŠ

d) neměla by být zahrnuta vůbec

e) jiná odpověď ………………………………………………………………… 14) Vy sami hodnotíte své znalosti o TUR jako: a) nedostatečné

c) dobré

b) dostatečné

d) velmi dobré

15) Uvítali byste zde na VŠPJ výuku předmětu zabývajícího se hlouběji touto problematikou? a) ano

b) ne

Děkuji za vyplnění dotazníku.

44