Osobnosti Mirovicka
Antonín Klášterský - český básník, překladatel, libretista a organizátor literárního života * 25. 9. 1866 - Mirovice + 3. 10. 1938 – pohřben: Praha – Vyšehradský hřbitov – Slavín Narodil se v Mirovicích u Písku, ale dětství prožil v Praze, kde také roku 1835 maturoval a vystudoval práva. Poté krátce působil u zemské školní rady a roku 1894 se stal úředníkem Zemského výboru. Mnoho sil věnoval organizačním záležitostem literárního života. Patřil k zakladatelům literárního spolku Máj, jež si jako jeden z hlavních úkolů uložil penzijní zajištění českých spisovatelů. Jako právník se zabýval otázkami zlepšení autorského práva, pracoval v podpůrném spolku spisovatelů Svatobor, byl dlouholetým tajemníkem IV. literární - třídy České akademie, spoluzaložil Společnost Jaroslava Vrchlického a stal se redaktorem jeho Sborníku. Po smrti J. Vrchlického a J. V. Sládka roku 1912 byl pověřen řízením Sborníku světové poezie, jediné reprezentativní knižnice sledující v Čechách evropskou a zámořskou poezii. Zemřel 3. října 1938 v Praze.
Osobní věnování z knihy „Nové jihočeské melodie“ s autorovým vlastnoručním podpisem: Panu starostovi města Mirovice Ed. Hrdinovi se srd. díky a pozdravy na památku Antonín Klášterský V Praze 1. 12. 1936
Z knihy „Nové jihočeské melodie“ – básně Kniha druhá druhé řady edice „SAD“ – 1930 Knihtiskárna Frant. Rebec v Praze II
Sbírku básní věnoval Antonín Klášterský městu Mirovice - obsahuje celkem 30 básní - má 71 stran ---------------------------------------------------------MÉ MILÉ RODNÉ MĚSTO
MIROVICE na Písecku NECHŤ LASKAVĚ PŘIJME VĚNOVÁNÍ TÉTO KNIHY VERŠŮ A. K.
Sbírka obsahuje i báseň věnovanou přímo Mirovicím:
Pamětní deska Antonína Klášterského, která je umístěna na jeho rodném domě na jižní straně uprostřed mirovického náměstí.
Básnické sbírky:
Ptačí svět (1888), Spadalé listí (1891), Písně práce (1891), Poli a lesy (1892), Drobty života (1892), Epické básně (1893), Pražské motivy (1894), Srdce a duše (1895), Noční violy (1895), Živé stíny (1897), Vzpomínky z jihu (1897), Z českých žalmů (1911), České balady, legendy aj. básně (1912), Ironické siciliány (1913), Zaváto (1917), Ze zápisníku mrtvého (1918), Na českém jihu (1919), Dojmy a nálady (1920), V záři svobody (1923), Sonety babího léta (1926), Chodský písně (1926), Zimní pohádka (1928), Probuzení (1930), Nové jihočeské melodie (1930), Z cest velkých i menších (1933) aj.
Jeho básně (převážně milostná či přírodní lyrika) jsou prosté, tiché a uhlazené. Jsou velmi blízké dílu Vrchlického, někdy bývá označován za jeho epigona, jindy za „žáka“. Ve své době byl velmi ceněn, dnes není příliš známý. Jeho pozdější básně přepadají k vlastenecké a politické lyrice, stále silná zůstává přírodní lyrika. Některé básně psal dokonce v chodském nářečí. Vedle vlivu Vrchlického také k stáru narůstá vliv Sládka, nicméně vliv Vrchlického stále převažuje. Kromě stylu se také jeho návaznost projevuje ve formě - nejčastěji používá sonet a siciliánu, stejně jako jeho učitel.
Byl také ve své době úspěšným překladatelem převážně z angličtiny, jeho nejvýznamnějším dílem je překlad Sonetů Williama Shakespeara, publikovaný v roce 1923. Přeložil také další Shakespearova díla (v návaznosti na překlady Sládkovy). Překládal také dobové anglické a americké básníky, způsob překladu se drží zavedené tradice Sládka a Vrchlického.
Básnické dílo A.Klášterského spolu s nejranější tvorbou J. S. Machara, J. Sovy a F. X. Svobody tvoří přechod mezi lumírovskou poetikou a tvorbou generace 90. let 20. století. Ve svých začátcích také dosáhlo největšího ohlasu. Publikoval tehdy pod pseudonymem Petr Jasmín. Klášterský pak vydával jednu sbírku za druhou především díky tomu, že byl u nás jeden z prvních, kdo po vzoru francouzského básníka, opěvovatele pařížských zákoutí F.Coppéa začal pěstovat takzvaný realistický žánr, krátký básnický útvar na rozhraní mezi lyrikou a epikou, jenž zachycoval drobné děje ze všedního života obyčejných lidí. Smysl těchto anekdoticky laděných příběhů však spočíval ve vytváření lyrické nálady v sociálních motivech zpravidla sentimentálně zabarvené, v přírodních obrázcích pak hledající paralely k životu člověku nebo obestírající přírodní jevy náznakem tajemství. Vedle žánru psal Klášterský přírodní lyriku, lyriku reflexivní a vlasteneckou, v pozdějších sbírkách i lyriku intimní, zvláště zklidnělou lyriku rodinnou, a pokusil se i o drobnou epiku. Básnické úvahy, přírodní nálady a žánry tvoří také zpravidla jednotlivé díly autorových raných knih (Živým a mrtvým - 1899, Spadalé listí - 1890). Jen sbírka Písně z práce - 1891 (pod pseudonymem A.K.Lešan) je celá věnována žánru a sociálním motivů z dělnického prostředí, avšak poměrně nejlépe se básníkovi dařilo v civilních náladových obrázcích ze staré i přítomné Prahy (Pražské motivy - 1893). Žánr nezřídka přerostl i v menší epické skladby a i v nich trvá trvá sklon vytvořit v prvé řadě náladovou atmosféru (Epické básně - 1893). Klášterského balady, legendy a romance jsou ovlivněny lidovou epikou (Živé stíny - 1895, České balady a romance a jiné básně - 1913), lidovou lyrikou pak Chodské písně - 1926. Souvislost s lumírovskou tvorbou pak nejvýrazněji prokazují básníkovy pokusy o umělé strofické a veršové útvary. Klášterský psal také prózu, knihy pro mládež a děti, referáty o básnických sbírkách ve Světozoru, Zvonu, Máji a Lumíru. Významnější je jeho překladatelská činnost, zejména v oblasti angloamerické poezie. Z americké poezie uspořádal první český dvoudílný výbor Moderní poezie americká - 1906 a 1909. Jako Žák Sládkův ve studiu angličtiny byl po jeho smrti pověřen dokončením překladů dramatického díla W.Shakespeara. Vedle zbylých dramat přeložil i jeho Sonety. Dále překládal G.G.Byrona, H.W.Longfellowa, T.B.Aldriche, E.Barret-Browingovou (Portugalské sonety), O.Wilda a z němčiny též N.Lenaua.