ANDRAGOGICKÁ DIDAKTIKA

ANDRAGOGICKÁ DIDAKTIKA

1 Ph.D. © PhDr.Tereza Vacínová, © PhDr.Tereza Vacínová

POŽADAVKY KE ZKOUŠCE

Zpracování přípravy vzdělávacího kurzu: 1. Pojmová mapa kurzu   

      

Název vzdělávací akce/kurzu Cíl vzdělávací akce/kurzu Místo konání Datum realizace Čas uskutečnění Cílová skupina Obsah a didaktická analýza Organizační forma/y Vzdělávací metody Didaktické prostředky

2. Test vědomostí/dovedností 3. Dotazník hodnocení akce/kurzu pro účastníky

4. Vytvoření profilu andragoga/lektora, trenéra…

© PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D.2


Základní doporučená literatura

© PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D.

4

Obecná didaktika 

KALHOUS, O., OBST, O. Školní didaktika



KOTRBA,T., LACINA, L. Praktické využití aktivizačních metod ve výuce



MAŇÁK, J. Nárys didaktiky



PETTY, G. Moderní vyučování



SKALKOVÁ, J. Obecná didaktika



JANÍK, T. Znalost jako klíčová kategorie učitelského vzdělávání



ŠVEC, V., FILOVÁ, H.,ŠIMONÍK, O. Praktikum didaktických dovedností


5

Podniková didaktika 70. - 80. léta 

LIVEČKA, E. Podniková výchova a vzdělávání - 1969, 1974, 1984, 1987



HRBEK, M., ORLÍK, J., PROCHÁZKA, V. Využití exkurse ve výuce dospělých - 1973



KUBÁLEK, J. Nástin didaktiky pomůcek - 1973



KUCHYŇKA, Z. Inscenační metody v podnikové výuce - 1973



ŠUBRTOVÁ, Z. Diskusní metody ve výuce dospělých, Přednáška - cvičení - seminář, Hodnocení efektivity vzdělávání dospělých -1973



LIVEČKA, E., KUBÁLEK, J. Podniková výchova - 1976, 1979



MALACH, A. Modernizace výchovně vzdělávacího procesu se zaměřením na moderní vyučovací prostředky - 1977



ŘEHÁK, M. Úvod do didaktiky dospělých - 1981, 1983, 1987



KLEGA, V. Výchova a vzdělávání dospělých - 1986, 1988 © PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D.

6

Andragogická didaktika 90.léta 

BOČKOVÁ, V. Nárys didaktiky dospělých - 1991



FIALA, B. Vybrané kapitoly z andragogiky, pedagogiky a didaktiky - 1999



MUŽÍK, J. Didaktika profesního vzdělávání dospělých, Androdidaktika, Profesní vzdělávání dospělých, Řízení vzdělávacího procesu - 1998, 1999, 2004, 2005, 2008, 2010, 2012



ZLÁMAL, J. Didaktika profesního vzdělávání v širším pedagogickém kontextu 2009



MALACH, J. Klíčové kompetence lektora - 2003



HLADÍLEK, M. Kapitoly z obecné didaktiky a didaktiky vzdělávání dospělých 2009



PODLAHOVÁ, L. a kol. Didaktika pro vysokoškolské učitele - 2012



SLAVÍK, M. a kol. Vysokoškolská pedagogika - 2012© PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D.

7

Metody vzdělávání dospělých  



 

 

    

BARTOŇKOVÁ, H. Firemní vzdělávání HRONÍK, F. Rozvoj a vzdělávání pracovníků, Hodnocení pracovníků VODÁK, J., KUCHARČÍKOVÁ, A. Efektivní vzdělávání zaměstnanců DAŇKOVÁ, M. Koučování. Kdy, jak a proč FISCHER-EPE, M. Koučování PELÁNEK, R. Příručka instruktora zážitkových akcí SVATOŠ, V., LEBEDA, P. Outdoor trénink BĚLOHLÁVEK, F. Jak vést svůj tým HERMOCHOVÁ, S. Teambuilding TURECKIOVÁ, M. Klíč k účinnému vedení lidí, Organizační chování VAJNER, L. Výběr pracovníků do týmu ZAHRÁDKOVÁ, E. Teambuilding © PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D.

8

Pedagogická psychologie 

ČÁP, J., MAREŠ, J. Psychologie pro učitele



DITTRICH, P. Pedagogicko-psychologická diagnostika



FONTANA, D. Psychologie ve školní praxi



HARTL, P. Kompendium pedagogické psychologie dospělých



HARTL, P. Pedagogická psychologie pro personalisty



KOUKOLÍK, F. Mozek a jeho duše



MAREŠ, J. Styly učení žáků a studentů



PETŘKOVÁ, A. Psychologické základy vzdělávání dospělých



SVOBODA, M. Psychologická diagnostika dospělých



VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II. © PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D.

9

Lektorské dovednosti 

HÁJKOVÁ, E. Rétorika pro pedagogy



HIERHOLD, E. Rétorika a prezentace



HOSPODÁŘOVÁ, I. Prezentační dovednosti



MENDÍLOVÁ, O. Přesvědčivá prezentace, Lektorské dovednosti



KABÁTEK, A., LOŠŤÁKOVÁ, O. Obchodní a manažerská prezentace



VYMĚTAL, J. Průvodce úspěšnou komunikací



KAZÍK, P. Rukověť dobrého lektora



ŠOFEROVÁ, J. Lektorské finty



BAKALÁŘ, E. I dospělí si mohou stále hrát BEERMANN, S. SCHUBACH, M. Hry na semináře a workshopy KOMÁRKOVÁ, R., SLAMĚNÍK, L. Aplikovaná sociální psychologie III.

 


10

I. ÚVOD DO PROBLEMATIKY andragogická didaktika a její základní kategorie

11 © PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D.


12

Andragogická didaktika v systému věd

© PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D. 13

ANDRAGOGICKÁ DIDAKTIKA V SYSTÉMU VĚD


14

Didaktika 

Didaskein = učit, vyučovat, poučovat, jasně vykládat, dokazovat

Teorie



Didaktika = teorie vzdělávání a vyučování teorie vzdělávacích obsahů vzniklých v historickospolečenském vývoji

a praxe výuky dospělých © PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D.

15



v souvislosti s vývojem společnosti se PODMÍNKY, CÍL, OBSAH a PROSTŘEDKY

mění



„Je třeba dát pojmu vzdělání obsah, který by byl v souladu s moderní situací, aniž tím opomíjíme přínos minulosti.“(Gaston Mialaret 1970)



„….vzdělaný člověk je ten, který usiluje se stále vzdělávat.“ učení efektivní

interiorizace vědění


Zamyslete se nad souvislostmi výchovy a vzdělávání ve vývoji společnosti PODMÍNKY

CÍL

OBSAH

PROSTŘEDKY

ŘECKO ŘÍM STŘEDOVĚK RENESANCE NOVOVĚK

19. století 20. století 21. století © PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D. 17

Andragogická didaktika v systému andragogických disciplín


18

Předmět andragogické didaktiky Didaktický proces 1. vzdělávání proces 2. vzdělání obsah, výsledek a cíl procesu 3. interakce mezi vzdělavatelem a studentem (dospělým)

Cíl 

popis zákonitostí výuky



objasnění práce s cílem a stanovení adekvátních cílů



zvolení vhodných forem a metod vzdělávání



využití moderních didaktických prostředků

19 © PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D

Předmět andragogické didaktiky 

všechny podoby edukačního působení na dospělé



cílem je motivovat k celoživotnímu vzdělávání, k přijímání nových informací a poznatků, k zlepšování a zdokonalování sám sebe po stránce profesní, zájmové i společenské.


20

Základní terminologie ANDROdidaktiky 

Vzdělávání (výuka, učení se),vzdělání a interakce složky vzdělávacího procesu UČIVO obsah

VYUČOVÁNÍ

vzdělavatel / lektor

UČENÍ

komunikace, interakce


student / dospělý 21

STRUČNÝ EXKURZ DO DĚJIN DIDAKTIKY dospělých


22


všeobecné umění, jak naučit všechny všemu

zájem postupnost

názornost slovo

cesta učení

kontrola aplikace

věda vyučovatelská a umění vyučovat 24 © PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D.

20.století



26

Česká didaktika


K.S.Amerling (1807-1884)



29

Přehled hlavních teorií učení ve vzdělávání dospělých TEORIE KOGNITIVNÍHO CHÁPÁNÍ

BEHAVOIRISMUS

NEOBEHAVOIRISMUS a technologie výuky

KONSTRUKTIVISMUS

PRAGMATISMUS

HUMANISTICKÉ TEORIE J.F.HERBART J.A.KOMENSKÝ M.F.QUINTILIANUS

CELOŽIVOTNÍ UČENÍ © PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D. 30


Rozdíly mezi vzděláváním dětí a dospělých Rozdíly učení od kolébky

Děti a mládež •členění

dle věku

Dospělí •vertikální

i horizontální propojení

po hrob •učitel

určuje pravidla •podřízené postavení žáka •rozhoduje kde, proč, kdy a jak

•dospělý

obsah

obsah podle předmětů

•velké

zaměření

vědomosti a informace CO SI MYSLET

dovednosti a hodnoty JAK UVAŽOVAT

•potřeby

•založeno

přístup učitele

potřeby

společnosti

jako klient •dospělý je rovnocenný partner •zkušenostmi může obohatit ostatní látky množství v krátkém čase

na přání jednotlivce

•jasné

očekávání: znalostí, úspěchu na trhu práce, oddálení momentu rozhodnutí, nových přátel, úniku od stereotypu….

– krátkodobé potřeby •začlenění do pracovního procesu

•praktické

osobnost studenta

formování osobnosti

práce s hotovou individualitou

nepopsaný list

osobnost s řadou zkušeností a názorů

motivace

vnější

vnitřní

dopolední hodiny

ranní až večerní hodiny, víkendy

východisko

udržení pozornosti

•obecné

•život

jedince


Rozdíly

demotivační faktory

kompetence učitele/lektora

Děti a mládež

Dospělí

•učitel

•složení

skupiny

•únava

•únava

•fyzický

a zdravotní stav •kárání rodičů •selhání před spolužáky •šikana

•fyzický

1. pedagogicko-psychologické 2. diagnostické 3. didaktické 4. oborové

1. oborové 2. didaktické 3. pedagogicko-psychologické 4. diagnostické

a zdravotní stav •starosti v rodině, v práci…. •šikana •obava z neúspěchu

vlastnosti neoblíbeného vzdělavatele dospělých


Vlastnosti neoblíbeného vzdělavatele dospělých

1. nadřazenost 2. nespravedlnost

3. netaktnost 4. nepochopení vůči studentům 5. neznalost oboru 6. nečestné jednání 7. nedůslednost 8. osobní nevyrovnanost © PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D.

Úspěšný vzdělavatel dospělých sociabilita empatie (lektor na místě účících se, hodnocení pokroku, pochvala…) umění

účinně komunikovat

verbálně

= slovník, logická struktura výkladu… neverbálně = gesta, mimika, pohyb po učebně, osobní zóny… svědomitost rozvážnost kritičnost smysl

a sebekritičnost (zpětná vazba)

pro humor (humor, ironie)

emocionální vysoká

vyrovnanost

inteligence © PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D. 35


DIDAKTICKÉ ZÁSADY


37

Didaktické zásady  

normy podmiňující úspěch pedagogické práce určují charakter výuky



závisí na filozofické koncepci teorii vzdělávání



ovlivňovány objektivními faktory subjektivními faktory


38

DIDAKTICKÉ ZÁSADY Komenský Analytická didaktika 1.

Učitel nechť neučí kolik sám nemůže učiti, nýbrž kolik ŽÁK MŮŽE POCHOPITI

2.

Vždy POSTUPNĚ, nikoliv skokem

3.

Všemu čemu se musíme učiti, nechť se učíme VLASTNÍ PRACÍ

4.

Vše VLASTNÍMI SMYSLY a vždy ROZMANITĚ

5.

Všemu se vyučuje a učí PŘÍKLADY, UKÁZKAMI a CVIČENÍMI

6.

Od JEDNODUCHÉHO ke SLOŽITĚJŠÍMU, od OBECNÉHO ke KONKRÉTNÍMU


DIDAKTICKÉ ZÁSADY - srovnání KUBÁLEK (1973)

MALACH (2001)

KURELOVÁ (2002)

MUŽÍK (2004)

Názornosti

Vědeckosti

Komplexního rozvoje

Uvědomělosti

Spojení výuky+života

Orientace na praxi

Vědeckosti

Názornosti

Uvědomělosti a aktivity

Orientace na volný čas

Individuálního přístupu

Přiměřenosti

Vědeckosti

Aktuálnosti

Spojení teorie a praxe Trvalosti

Přiměřenosti

Didaktické redukce

Uvědomělosti a aktivity

Spojení teorie a praxe Motivace

Názornosti

Vedoucí úloha učitele

Soustavnosti

Názornosti

Soustavnosti

Členění výukového Přiměřenosti procesu Individuálního přístupu Zpětné vazby a transferu © PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D.

40

Praktická didaktická šesterka 1.

Futurismu

2.

Separace průtokových poznatků

3.

Trestání učitele učitelem

4.

Názorné a úlekové fixace

5.

Mimoverbální komunikace

6.

Oživlé dřevo

Přátelé ze studií. W.H.Taft v klobouku sedící uprostřed, osoba X v typické placaté čepici se štítkem stojící úplně vlevo (mimo záběr)


Postupné sbližování vzdělávání dětí a dospělých 

didaktické cíle



dokumentace vzdělávání



pevně definované výstupy



formy vzdělávání



metody vzdělávání



role učitele x lektora ve vzdělávání 42 © PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D.

Andragogická didaktika Respektuje specifika dospělého věku: 

fyziologická



psychologická



sociální


43

CHARAKTERISTIKA ÚČASTNÍKŮ VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH


7 charakteristik dospělých ve vzdělávání Rogers (1986) Ustálené modely vzdělávání Odlišné zájmy

Očekávání

Vytčené cíle © PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D.

Dospělost

Osobnostní růst

Předchozí zkušenosti a hodnoty 45


Vzdělávací potřeby dospělých Knowles (1984)  

spojuje učení se zráním osobnosti stupňuje potřeby

rozvíjet se

získávat osobní zkušenosti překonávat vlastní nedostatky

ocenění bezpečí © PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D.

Maslow (1943)

47

Sebeobraz dospělých a krize identity


48

SPECIFIKA UČENÍ DOSPĚLÝCH


Vztah učení a věku bez poklesu nebo s  paměť pro jednoduché materiály možností dalšího růstu s  profesní paměť postupujícím věkem  paměť pro tóny  slovní zásoba  všeobecná informovanost

s určitým poklesem

s nejvýraznějším poklesem

   

motorická rychlost senzomotorická koordinace tradiční školní učivo analogické usuzování

 výbavnost nových materiálů  učení se symbolům  vštípivost čísel a bezesmyslových slabik


Výkonnostní křivka v průběhu dne


Křivka pozornosti a produktivita práce Koncentrace pozornosti v %

100%

90% 80% 70%

60% 50%

40% 30% 20%

10% 0% Čas v minutách


obrazové

pomůcky

otázky,

dialog, diskuse

aktivní

zapojení studentů

……….

Jak zvýšit pozornost studentů ?


53

Křivka zapomínání


Člověk si zapamatuje 10%

z toho, co čte

20%

z toho, co slyší

30%

z toho, co vidí

50%

z toho, co vidí a slyší

70%

z toho, co sám říká

90%

z toho, co sám říká a dělá

© PhDr.Tereza Vacínová, 55 Ph.D.

II. VÝZNAM JEDNOTLIVÝCH FAKTORŮ VE VÝUCE Didaktický proces a jeho komponenty Didaktické zásady Výukové cíle ve vzdělávacím procesu Učivo a jeho struktura

Fáze výuky 56 © PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D.

DIDAKTICKÝ PROCES a jeho komponenty


57



59

CÍL DIDAKTICKÉHO PROCESU


60

CÍL didaktického procesu   

očekávaný a zamýšlený výsledek, kterého mají účastníci dosáhnout funkce – motivační, regulační, kontrolní vlastnosti vzdělávacího cíle SPECIFIC = specifický, konkrétní, konzistentní MEASURABLE = měřitelný, kontrolovatelný ACHIEVABLE = akceptovatelný, přiměřený RELEVANT = reálný TIMED = termínovaný © PhDr.Tereza Vacínová, 61 Ph.D.

Požadavky na cíl (Kalhous 2002) Komplexnost • • •

cíle kognitivní (poznávací – vědomosti) cíle afektivní (postojové – hodnoty) cíle psychomotorické (dovednostní – činnosti)

Konzistentnost (soudržnost) • •

cíle obecné cíle specifické

Kontrolovatelnost • • •

požadovaný výkon podmínky výkonu norma (standard) výkonu

cíle programu

cíle disciplín cíle tématických celků

cíle jednotlivých témat cíle vyučovacích jednotek

Přiměřenost • •

náročnost splnitelnost 62 © PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D.

Postup při formulování výukových cílů

1

• Analýza obsahu

2

• Vymezení výkonu

3

• Stanovení rozsahu vědomostí a dovedností

4

• Vymezení podmínek výkonu

5

• Stanovení normy výkonu


Postup při formulování výukových cílů (Turek 1987) 1. analýza obsahu rozložení na základní prvky - vymezení základního a rozšiřujícího učiva obecný cíl  specifický cíl základní učivo  rozšiřující učivo obsah  fakta, pojmy, definice

2. vymezení výkonu Jaké kompetence musí student mít? Student vyjmenuje, dokáže….. 3. stanovení rozsahu vědomostí a dovedností Co, v jakém rozsahu a jak má student umět? Co od něj budu u zkoušky požadovat? 4. vymezení podmínek výkonu 5. stanovení normy výkonu (určit hranici vědomostí a nevědomostí) Jaký rozsah vědomostí si má student osvojit na úspěšné absolvování? © PhDr.Tereza Vacínová, 64 Ph.D.

Bloomova taxonomie kognitivních cílů výuky CÍLOVÁ KATEGORIE

AKTIVNÍ SLOVESO

ZNALOST

definovat, doplnit, napsat, popsat, seřadit

POROZUMĚNÍ

dokázat, interpretovat, jinak formulovat…

APLIKACE

aplikovat, demonstrovat, navrhnout…

ANALÝZA

provést rozbor, rozčlenit, specifikovat…

SYNTÉZA

klasifikovat, modifikovat, shrnout…

HODNOTÍCÍ POSOUZENÍ

argumentovat, obhájit, zdůvodnit….

Dle poznávacích procesů (Maňák 2003)



66

OBSAH - UČIVO


67

OBSAH didaktického procesu 

konkretizuje cíl



soustava poznatků, činností, hodnot a způsobů chování, které jsou lektorem zpracovány do podoby učiva a předloženy posluchačům, aby si je osvojili jako vědomosti, dovednosti, kompetence a přetvořili je ve své vlastní postoje, hodnoty a činy (MALACH 2002)



vzniká didaktickou transformací lidského poznání do vzdělání (studijních plánů, zaměření jednotlivých výukových/výcvikových jednotek, učebních textů…)


FÁZE DIDAKTICKÉHO PROCESU


69


I. PŘÍPRAVNÁ FÁZE 

Stanovení CÍLE a výstupů



Definování CÍLOVÉ SKUPINY



Promýšlení OBSAHU a ROZSAHU



Strategie MOTIVACE



ČAS a MÍSTO realizace



Volba FOREM a METOD výuky



Příprava ÚKOLŮ



Konzultace s kolegy, vedením….



FINANČNÍ ROZVAHA


II. REALIZAČNÍ FÁZE 1. PŘÍPRAVA TĚSNĚ PŘED 

Kontrola techniky



Hygiena učebny



Úprava zevnějšku



Procvičení hlasu


II. REALIZAČNÍ FÁZE 2. ÚVOD 

Zahájení



Programu kurzu - seznámení s cílem, tématy, časový plán, výstupy, způsob ověření



Motivace E = Q . m


II. REALIZAČNÍ FÁZE Rozhodující faktory pro získání a udržení motivace 

vědomí potřebnosti a užitečnosti informací



soulad s dosavadními zkušenostmi účastníků



respekt k osobnosti účastníků



rozvíjet, nikoliv konfrontovat



volba vhodné formy a metody



zajištění odpovídajících podmínek



osobní důvěryhodnost lektora © PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D.

74

II. REALIZAČNÍ FÁZE 3. EXPOZICE     

VÝUKA - expozice vytváření vědomostí formování návyků a dovedností FIXACE upevnění vědomostí a dovedností


II. REALIZAČNÍ FÁZE 4. KONTROLA



Aplikace (návody k aplikaci v praxi )



Dotazy posluchačů



Shrnutí poznatků



Diagnostika - ověření znalostí, dovedností


III. HODNOTÍCÍ FÁZE  

 

vyhodnocení reakcí posluchačů posouzení dosažení projektovaných cílů reakce kolegů, nadřízených… náměty pro zlepšení / optimalizaci


III. VYUČOVACÍ PROSTŘEDKY  



ORGANIZAČNÍ FORMY VÝUKY klasické formy výuky inovace v oblasti forem výuky



VÝUKOVÉ METODY klasifikace metod výuky aktivizující metody výuky komplexní výukové metody



MATERIÁLNÍ DIDAKTICKÉ PROSTŘEDKY



 


FORMY VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH


79

Organizační formy výuky  

 1. 2.

3. 4.

celkové uspořádání vyučovacího procesu a všech jeho komponent způsob organizace práce lektora a studentů

volba organizační formy závisí na: cíli charakteru látky připravenosti a individualitě studentů možnostech, které má učitel k dispozici (časové, prostorové, finanční…) © PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D.

80

mimoškolní terénní doma vzdělávání reálné školní v organizaci laboratoř prostředí

PODÍL SUBJEKTŮ

učebna

autodidaktické

heterodidaktické

MÍSTO REALIZACE CŽV

přímá výuka sebevzdělávání kombinované

komplexní

distanční

OBSAH

ZAMĚŘENÍ specializační FORMY PEDAGOGICKÉ rekvalifikační AKCE inovační vzdělávání dospělých

SLOŽENÍ ÚČASTNÍKŮ trvalé

nestálé

monotematické

DÉLKA POČET ÚČASTNÍKŮ

hromadné skupinové

jednorázové

cyklické

1h

více individuální hodinové © PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D. párové

blokové

více denní

pravidelné 81

I. Klasifikace forem vzdělávání (Skalková 1999) 1. 2. 3.

4. 5.

6. 7.

8. 9.

Individuální Hromadná a frontální Individualizovaná Diferencovaná výuka Skupinová Kooperativní Projektová Problémová Týmová


1. Individuální výuka  

   

charakteristika nejstarší didaktická forma vzdělavatel „pracuje“ s jedním studentem individuální tempo intenzivní práce nemá pevný systém umělecká výchova, jazykové vzdělávání, taneční kurzy, trénink, distanční vzdělávání


83

2. Hromadná výuka   

    



charakteristika jednotný postup vymezené skupiny stejným způsobem vedení lektora orientace na průměr pevné uspořádání učebny systém učebních předmětů pevný čas (rozvrh hodin) vyučovací jednotky s dílčími cíli etapy vyučovací hodiny © PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D.

84

Postup vzdělavatele při kombinovaném typu hodiny 1.

Vytvoření podmínek pro učení



vnější - příprava didaktických pomůcek, hygiena učebny



vnitřní - motivace studentů

2.

Expozice učiva - vytváření vědomostí a formování návyků a dovedností

3.

Aplikace učiva vedoucí k pochopení a upevnění

2.

Diagnostika vědomostí a dovedností © PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D.

85

3. Individualizovaná výuka Daltonský plán  Winnetská soustava  Pueblonský systém 


86

4. Diferencovaná výuka charakteristika 

seskupení studentů do homogenních skupin dle určených kritérií

třídění dle  IQ  nadání  zájmu © PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D.

87

5. Skupinová výuka charakteristika 

řešení společného úkolu v malých skupinách

fáze 1. 

 

 2. 3.

přípravná stanovení velikosti skupiny rozdělení do skupin rozdělení rolí výběr skupinových úloh realizační hodnotící - prezentace výsledků © PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D.

88

6. Kooperativní výuka charakteristika 

 

 

učení v malých skupinách pozitivní vzájemná závislost rozvoj sociálních dovedností individuální zodpovědnost sledování skupinových procesů


89

7. Projektová výuka



projekt = úkol komplexního charakteru spojení s praxí program učení stanovují sami studenti vnitřní motivace ke splnění úkolu vede ke konkrétním výsledkům - použitelným v praxi



typy projektů individuální, skupinové…….

   

1. 2. 3. 4.

čtyři kroky realizace (Valenta 1993) záměr plán provedení © PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D. vyhodnocení

90

8. Týmová výuka charakteristika  spolupráce více lektorů, trenérů, učitelů  týmy – oborové, všeoborové, příležitostné


91

II. Formy vzdělávání dospělých z hlediska celoživotního vzdělávání (Bednaříková 2006)

ŠKOLSKÉ VZDĚLÁVÁNÍ OBČANSKÉ a ZÁJMOVÉ VZDĚLÁVÁNÍ

PROFESNÍ VZDĚLÁVÁNÍ VZDĚLÁVÁNÍ SENIORŮ © PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D.

92

ŠKOLSKÉ VZDĚLÁVÁNÍ 

večerní forma studia – prezenční



dálkové studium – studium při zaměstnání



externí studium – individuální studijní plán



kombinované studium – blended learning Vstupní seminář

Individuální studium

Výcvikové semináře

Závěrečný seminář

kombinace přímé výuky a individuálně řízeného studia



distanční vzdělávání – řízené sebevzdělávání © PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D.

93

Distanční vzdělávání      



otevřenost „druhá šance“ – studium při zaměstnání vzdálenost učitele a studenta samostudium – individuální tempo podpora studujících spojení teorie a praxe multimediálnost studijní materiály/opory písemné materiály, multimédia, rozhlas, televize, on-line konference



varianty studia korespondenční a prezenční (soustředění, konzultace, semináře, tutoriály)



písemné práce Tutor Marked Assigment



vznik 1939 ve Francii ČR 1993 Česká asociace distančního univerzitního vzdělávání největší poskytovatelé ©Open University UK, Španělsko 94 PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D.

 

Rozdíly mezi studujícími PREZENČNÍ STUDENT

DISTANČNÍ STUDENT

dospívá, učí se být samostatný

je dospělý a samostatný

nemá zaměstnání a rodinu

má zaměstnání a rodinu

studuje s určitým cílem

studuje s určitým cílem

je zvyklý se pravidelně učit

není zvyklý pravidelně se učit

nemá závazky bránící mu ve studiu

má závazky

má dostatek volného času

má nedostatek volného času

informačně gramotný

nemusí být informačně gramotný © PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D.

95

Role tutora 

Tutor = poradce, facilitátor, moderátor, hodnotitel korespondenčních úkolů, administrátor, manažer

motivuje ke studiu  stanovuje náplň tutoriálů  organizuje a řídí diskuse  poskytuje odborné a osobní konzultace  podporuje studující (vede x vyučuje)  hodnotí samostatné práce 


96

Studijní texty pro individuální studium speciální formální úprava  jasný a srozumitelný jazyk  důraz na praktickou aplikaci  orientace na průměrného studenta  kontrolní otázky s klíčem řešení  doporučená literatura ke studiu 


97

OBČANSKÉ a ZÁJMOVÉ VZDĚLÁVÁNÍ      

 

přednáškový večer diskusní večery a besedy večery otázek a odpovědí debatní fórum filmové fórum tématický večer kvizový (soutěžní) večer zájmový kroužek naučný, technický, hospodářský, sběratelský, umělecký, kroužky přátel umění, sportovní © PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D.

98

PROFESNÍ VZDĚLÁVÁNÍ     

    



konference workshop sympozium školení doškolování přeškolování zaškolování kaskádové vzdělávání koučink stáž výměna zkušeností © PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D.

99

VZDĚLÁVÁNÍ SENIORŮ U3V  Akademie třetího věku  Kluby aktivního stáří 


100

METODY VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH


101

Vyučovací metoda 

uspořádaný systém vyučovací činnosti učitele a učebních aktivit studentů směřujících k dosažení daných vzdělávacích cílů


102

Kontinuum výukových metod učení řízené učitelem výklad učiva kladení otázek cvičení a příklady ukázky diskuse kooperativní skupiny řízené objevování smlouvy učitele se studenty hraní rolí projekty výzkumné aktivity sebehodnocení učení řízené studentem

© PhDr.Tereza103 Vacínová, Ph.D.

Pyramida učení

čtení 20% audiovizuální metoda 30%

demonstrace diskuse ve skupinách

praktické cvičení 80%

vyučování ostatních 90% 104 © PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D.

Požadavky na vyučovací metodu (Mojžíšek) 1. 2. 3. 4. 5.

6. 7.

výchovná přirozená přiměřená informačně nosná informačně účinná didakticky ekonomická finančně ekonomická


105

Kritéria volby metod dle 1. 2. 3. 4. 5.

fáze výukového procesu cíle a úkolů výuky obsahu daného oboru osobnosti studentů studijní skupiny – pohlaví, věk, různá etnika, profesní zaměření, formální a neformální vztahy v kolektivu

6.

osobnosti učitele – odborná a metodická vybavenost, zkušenosti, pedagogické mistrovství….

7.

vnějších podmínek – geografické, společenské prostředí, prostorové podmínky, hlučnost, technická vybavenost


106

VZTAHU K PRAXI

fixační aplikační expoziční diagnostické

praktické

motivační

teoretické přednáška

seminář

teoreticko-praktické

programovaná výuka diskusní problémové diagnostické projektové

cvičení

PODPORA UČENÍ transferu

METODY vzdělávání dospělých

facilitace

ZDROJE INFORMACÍ ASPEKT PRAMENE

slovní

FÁZÍ OSVOJOVÁNÍ LÁTKY

názorné

analytická syntetická

induktivní praktické © PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D. deduktivní

POČET STUDENTŮ

STUPEŇ AKTIVITY

receptivní

reproduktivní

problémového výkladu

heuristické

LOGICKÉHO ZŘETELE srovnávací synkristická

genetická 107

Kombinovaný pohled na výukové metody

1. KLASICKÉ VÝUKOVÉ METODY Metody slovní

Metody názorně demonstrační Předvádění a pozorování Práce s obrazem Instruktáž

Metody dovednostně praktické Napodobování Laboratorní práce a experimentování Vytváření dovedností Metody systematické praxe

2. AKTIVIZUJÍCÍ METODY 3. KOMPLEXNÍ VÝUKOVÉ METODY © PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D.

108

1. KLASICKÉ VÝUKOVÉ METODY Metody slovní - Vyprávění poutavost obsahu  dynamičnost podání  dramatičnost děje  obsahuje emocionální náboj = prohlubuje vnitřní aktivitu  umožňuje získat vlastní prožitek

CHARAKTER



FUNKCE



PODMÍNKY



zprostředkovává věcné informace  motivace  působí na představivost a fantazii  podporuje sociální učení  udržuje soustředění  kultivuje jazyk  slouží k uvolnění, zvolňuje pracovní tempo soustředěná spolupráce posluchačů  osobnost vypravěče – hlas, gestikulace, mimika…  vhodné pomůcky  místo realizace © PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D.  čas realizace

109

1. KLASICKÉ VÝUKOVÉ METODY Metody slovní - Vysvětlování logický a systematický postup při předávání učiva  vedení k pochopení a osvojení jádra sdělení  reprodukuje poznávací proces (usměrňuje a facilituje)  obsahuje emocionální náboj = prohlubuje vnitřní aktivitu  umožňuje získat vlastní prožitek

CHARAKTER



POŽADAVKY

srozumitelnost postupnost

vyvozování návaznost na předchozí příklady pomůcky jasný, přesný jazyk

PODMÍNKY

logická

stavba hlavní fakta od konkrétního k abstraktnímu zobecňování systém a struktura návaznost na jiné obory

výběr učiva  přiměřenost – místa, času realizace 


110

1. KLASICKÉ VÝUKOVÉ METODY Metody slovní - Přednáška delší ucelený projev závažného tématu  využívá síly slova k získání, informování a přesvědčení

CHARAKTER



NEDOSTATKY



PŘEDNOSTI



FÁZE

1. expositio, 2.causa, 3. contra, 4. comparatio, 5. exempla, 6. testimonia

POŽADAVKY



malá nebo žádná aktivita posluchačů  jednotný postup skupiny rychlý přenos informací  systematický a utříděný přenos  motivace

obsah, přehledné členění, rozsah a aktivace publika  zvládnutí techniky řečového projevu  pohyb po místnosti  využívání řeči těla  oživení © PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D.

111

1. KLASICKÉ VÝUKOVÉ METODY Metody slovní – Práce s textem, učení z textu zpracování textových informací  účel – naučení, opakování, procvičení dominuje učení studenta (uplatňuje kognitivní operace a emoce)

CHARAKTER



FACILITACE PROCESU UČENÍ

 1. 2. 3. 4.

5.

metakognitivní dovednosti (Gavora 1992) stanovit cíle vlastního učení odhadnout obtížnosti anticipace následujícího monitorovat úspěšnost vlastního postupu učení zhodnotit celkovou úspěšnost učení



strategie práce s textem SQR4 (Helus, Pavelková 1992) SURVEY QUESTIONS 4R Read – Reflect – Recite – Review



© PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D. excerpování, konspektování

 



112

1. KLASICKÉ VÝUKOVÉ METODY Metody slovní - Rozhovor verbální komunikace 2 nebo více osob  předem stanovený cíl a obsah  dvoustranná komunikace  vedoucí role učitele  vytváří vzájemné porozumění  aktivizuje publikum

CHARAKTER



TYPY



PODMÍNKY

vhodné

sokratický – vyvozování závěru na základě úsudku, zkušeností, pozorování  heuristický – objevný charakter, zkoumání reálného  dialog – výměna názorů mezi zúčastněnými  řízený – vedoucí role učitele, sled otázek ( heuristický rozhovor)  disputace – rozprava o učeném odborném tématu  debata – výměna názorů (polemika, spor)  beseda – schůzka několika lidí s rozhovorem téma pružná reakce technika kladení otázek aktivní naslouchání © PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D. dostatek času

113

TECHNIKA KLADENÍ OTÁZEK 1.

Vyslovit otázku, pak oslovit

2.

Odpověď přijmout kladně, získat pro spolupráci, nezesměšňovat

3.

Rovnoměrná distribuce otázek

4.

Střídání a obměňování druhů otázek © PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D.

114

Typy otázek

5.

Zjišťovací – Kdo se zabýval teorií motivace ? Zavřená – Mezi jaké procesy patří paměť ? Pozorovací – Jak učitel podněcuje k aktivitě ? Problémová – Proč je počet vysokoškoláků v ČR stále nízký ? Posuzovací – Co by se stalo, kdyby Komenský ještě žil ?

6.

Rozhodovací – Učitel se učitelem rodí nebo stává ?

1.

2. 3. 4.

Nevhodné otázky sugestivní, nejasné, řetězové


115

Aktivní naslouchání 1. 2.

3. 4.

5.

Povzbuzování Nápomoc Ocenění snahy Dovednost mlčet Neprosazovat vlastní odpověď


116

1. KLASICKÉ VÝUKOVÉ METODY Metody názorně demonstrační - Předvádění a pozorování CHARAKTER

zprostředkovává slovní

TYPY PŘEDVÁDĚNÍ

POŽADAVKY

pomocí smyslových receptorů vjemy a prožitky

doprovod

REÁLNÉ

PŘEDMĚTY

MODELY ZOBRAZENÍ

(obrazy, statická projekce, dynamická projekce) ZVUKOVÉ POMŮCKY DOTYKOVÉ POMŮCKY LITERÁRNÍ … 1. 2. 3. 4. 5. 6.

7. 8.

naplánování, připravení podmínek zajištění viditelnosti využívání co nejvíce smyslů rozložení do částí zapojení studentů podněcování k aktivitě otázkami prověřování pochopení shrnutí hlavních poznatků © PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D.

117

velikost písma barevnost přehlednost bezchybné texty


118

1. KLASICKÉ VÝUKOVÉ METODY Metody názorně demonstrační - Instruktáž CHARAKTER

zprostředkovává

vizuální, auditivní, audiovizuální, hmatové a pohybové podněty k praktické činnosti

TYPY



slovní instruktáž  písemná instruktáž  kognitivní, mentální trénink

POŽADAVKY


119

1. KLASICKÉ VÝUKOVÉ METODY Metody dovednostně-praktické Vytváření dovedností aplikace vědomostí na řešení praktických úloh a procvičování činností

CHARAKTER



FUNKCE



příprava pro praxi (k činnosti)  vytvoření modelů praktického působení

MODEL UTVÁŘENÍ DOVEDNOSTÍ ÚKOL, PROBLÉM ČINNOST, AKTIVITA


DOVEDNOST

120

1. KLASICKÉ VÝUKOVÉ METODY Metody dovednostně-praktické - Napodobování CHARAKTER

přebírání způsobů chování a jednání od druhých  imitace, observační učení, autentické učení 

Manipulování, laborování, experimentování CHARAKTER



TYPY



pomáhá poznávat prostředí, zařízení …..

montážní, demontážní práce  laboratorní práce  experiment


121

2. AKTIVIZUJÍCÍ METODY • • • •

•

Diskusní metody Heuristické metody, řešení problémů Simulační a situační metody Inscenační metody (dramatizace) Didaktické hry


122

2. AKTIVIZUJÍCÍ METODY Diskusní metody vzájemná výměna názorů na dané téma  na základě znalostí pro svá tvrzení uvádějí účastníci argumenty a tím společně nacházejí řešení daného problému

CHARAKTER



NÁROKY

1.

2. 3. 4. 5.

6. 7. 8.

PŘEDNOSTI



vhodné téma zachovat jednací řád a pevné řízení diskuse cvičit v dovednostech diskuse včasné oznámení tématu organizační a prostorové zajištění zapojení všech účastníků příznivé klima aktivní naslouchání rozvíjí schopnost jasně se vyjadřovat, argumentovat, pohotově reagovat

učí chápat podstatu problému  vede k sociálnímu učení 

FÁZE

1. Vymezení tématu, 2. Prezentace a výměna názorů, 3. Argumentace a zdůvodňování tvrzení, 4. Shrnutí výsledků diskuse123 © PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D.

2. AKTIVIZUJÍCÍ METODY Diskusní metody VARIANTY

Diskuse během přednášky Diskuse na základě tezí Diskuse na základě referátu Řetězová diskuse Diskuse u stolu Symposium – prezentace odlišných názorů Diskuse v malých skupinách Debata Panelová diskuse – role předsednictva a odborníků


124

2. AKTIVIZUJÍCÍ METODY Heuristické metody, řešení problémů učení cestou samostatného objevování  subjekt se učí ze svých úspěchů, ale také nezdarů

CHARAKTER



PŘEDNOSTI



FÁZE

1.

DOPORUČENÝ POSTUP



rozvíjí tvůrčí myšlení  rozvíjí samostatnost  schopnost vyhledávat informace Identifikace problému 2. Analýza problémové situace 3. Vytváření hypotéz, návrhy řešení 4. Verifikace hypotéz, vlastní řešení problému 5. (Návrat při neúspěchu řešení)

sled operací DITOR  D efinuj problém  I nformuj se  T voř řešení  O ohodnoť řešení  R ealizuj řešení © PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D.

125

obtížná situace

nová situace

situace nejasná

ALGORITMICKÉ ŘEŠENÍ

PROBLÉM

HYPOTÉZ Y NÁVRH


SPRÁVNĚ

ŘEŠENÍ

126

2. AKTIVIZUJÍCÍ METODY Situační metody CHARAKTER



PŘEDNOSTI



NEDOSTATKY



FÁZE

1.

TYPY



řešení problémového případu z reálného života

zaměřenost na praxi  aktivní sociální učení  emocionální působení

časová a materiálová náročnost  zjednodušení problému Prezentace případu (slovní, obrazová, písemná) 2. Získávání dalších informací 3. Rozbor variant řešení a diskuse 4. Zhodnocení výsledků

Metoda rozboru situace  Řešení konfliktní situace – návrhy řešení se vyžadují ihned  Metoda incidentu – rozhodování na základě dotazů  Dynamická situační metoda – hraní rolí © PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D.

127

2. AKTIVIZUJÍCÍ METODY Inscenační metody (dramatizace) sociální učení v modelových situacích  účastníci jsou sami aktéry předváděných situací

CHARAKTER



FÁZE

1.

TYPY



Příprava inscenace – cíl, obsah, časový plán, rozdělení rolí 2. Realizace inscenace – improvizované hraní 3. Hodnocení

Strukturovaná inscenace – předem připravený scénář  Nestrukturovaná inscenace  Dramatizace


128

3. KOMPLEXNÍ VÝUKOVÉ METODY •

• • • •

• •

• • •

Frontální výuka Skupinová a kooperativní výuka Individuální, individualizovaná výuka, samostatná práce Kritické myšlení Brainstorming Učení v životních situacích Televizní výuka Výuka podporovaná počítačem Sugestopedie a superlearning Hypnopedie © PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D.

129

Inovační tendence v oblasti metod didaktické hry  kooperativní vyučování  problémové vyučování  brainstormingové metody 

e-learning  koučink  outdoorové aktivity 


130

E-learning E-LEARNING offline

online

synchronní

asynchronní


131

MATERIÁLNÍ DIDAKTICKÉ PROSTŘEDKY


132

I. 1.

2. 3. 4.

5.

II. 1. 2. 3. 4.

Učební pomůcky přírodniny výtvory a výrobky modely zobrazení textové pomůcky (učebnice, pracovní materiály…) Technické výukové prostředky audivivní technika vizuální technika audiovizuální technika technika řídící a hodnotící (PC, trenažéry, e-learnig)


133

VZDĚLAVATEL DOSPĚLÝCH A JEHO PEDAGOGICKÉ ZNALOSTI


134

Kdo je vzdělavatel dospělých ? 

        

Andragog Lektor Trenér Kouč Mentor Tutor Školitel Instruktor Konzultant Facilitátor 135 © PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D.

Technika rozvíjení kritického myšlení E-U-R 1.

Evokace

2.

Uvědomění si významu

3.

Reflexe


Požadavky na vzdělavatele dospělých 1.

Odborné znalosti

2.

Pedagogické mistrovství

3.

Charakterové vlastnosti

úroveň pedagogicko-psychologické připravenosti 137 © PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D.

PEDAGOGICKÉ ZNALOSTI  



osvojené pedagogické poznatky charakterizované schopností využití v praxi ŠVEC (2005) vnitřní potenciál osobnosti umožňující řešit pedagogické situace PEDAGOGICKÉ ZNALOSTI TEORETICKÉ

PEDAGOGICKÉ ZNALOSTI PRAKTICKÉ

studium literatury, přednášky

zkušeností, praxí ověřené © PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D.138

deklarativní

procedurální

teorie

explicitní

praxe

z hlediska FORMY

implicitní

z hlediska UVĚDOMĚNÍ SI SUBJEKTEM

PEDAGOGICKÉ ZNALOSTI

DRUHY PEDAGOGICKÝCH ZNALOSTÍ sociokulturní

z hlediska ZAMĚŘENÍ obsahové


metakognitivní

139

KLÍČOVÉ KOMPETENCE UČITELE 

Předmětová



Psychodidaktická



Obecně pedagogická



Diagnostická a intervenční



Psychosociální a komunikativní - EQ



Manažerská a normativní



Profesní a osobnostně určující


(Vašutová 2001)

140

KLÍČOVÉ KOMPETENCE UČITELE

(Švec 2005)

sociálně komunikativní kompetence

osobnostní kompetence

psychodidaktická kompetence © PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D.

141




Jak lze obsahové zaměření profesních kompetencí učitele promítnout do kurikula vzdělavatelů dospělých ?



Navrhněte konkrétní vzdělávací obsah Vašeho oboru


2 směry výzkumu osobnosti učitele Normativní přístup

Analytický přístup

JAKÝ by učitel měl být ?

Jaký JE učitel ?

Ideální učitel

Typologie učitele 1. 2. 3.

4. 5.

Vyučovací styl Rysy osobnosti Role učitele Etapy učitelské profese Kdo je dobrý = efektivní učitel ? © PhDr.Tereza Vacínová, 144 Ph.D.

1. Vyučovací styl  

osobitý způsob pojetí obecných zásad, prostředků a metod je dynamický, mění se dle situace

ovlivňován  objektivními faktory  subjektivními faktory základní dělení  Autokratický  Liberální  Demokratický © PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D.

145

2. Rysy osobnosti Rozhodující rysy osobnosti  IQ  stabilita  kapacita pro vytváření dobrých lidských vztahů

GAGE (1972) na efektivitu výuky mají vliv 4 dimenze osobnosti 

  

Vřelost Indirektivita Kognitivní orientace Entuziasmus © PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D.

146

ANDRAGOGICKÁ DIDAKTIKA

Recommend Documents