Masarykova univerzita Fakulta sportovních studií Katedra atletiky, plavání a sportů v přírodě
Analýza běžecké složky vybrané disciplíny požárního sportu Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracoval:
Mgr. Tomáš Kalina
Jakub Procházka ASAK
Brno, 2014
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a na základě pramenů a literatury uvedených v seznamu použitých zdrojů.
V Brně dne 12. 4. 2014
Podpis ………………..
Poděkování Tímto bych chtěl poděkovat Mgr. Tomáši Kalinovi, mému vedoucímu bakalářské práce, za metodické vedení, podnětné rady a cenné připomínky k této práci.
OBSAH
ÚVOD ..................................................................................................................... 6 1. STAV DOSAVADNÍCH POZNATKŮ ........................................................... 7 1.1 Historie požárního sportu .............................................................................. 7 1.1.1 Kolébka požárního sportu - SSSR .......................................................... 7 1.1.2 Požární sport v České republice ............................................................. 9 1.2 Pravidla požárního sportu v disciplíně běh na 100 m překážek .................. 10 1.2.1 Překážka ................................................................................................ 10 1.2.2 Kladina .................................................................................................. 10 1.2.3 Hadice ................................................................................................... 11 1.2.4 Rozdělovač ........................................................................................... 11 1.2.5 Proudnice .............................................................................................. 11 1.2.6 Oděv, obuv a osobní výstroj ................................................................. 12 1.2.7 Provedení disciplíny běh na 100 m s překážkami ................................ 12 1.3 Metodika plnění disciplíny 100 m překážek ............................................... 13 1.3.1 Start ....................................................................................................... 13 1.3.2 Technika startu...................................................................................... 14 1.3.3 Startovní zrychlení ................................................................................ 15 1.3.4 Běh ........................................................................................................ 15 1.3.5 Překonání bariéry .................................................................................. 15 1.3.6 Uchopení hadic ..................................................................................... 16 1.3.7 Běh po kladině a odběh od ní................................................................ 17 1.3.8 Práce u rozdělovače .............................................................................. 18 1.3.9 Závěr ..................................................................................................... 19 1.4 Sportovní výkon a výkonnost ...................................................................... 19 1.5 Struktura sportovního výkonu ..................................................................... 19
1.5.1 Somatické faktory ................................................................................. 20 1.5.2 Kondiční faktory ................................................................................... 21 1.6 Kondiční pohybové schopnosti ................................................................... 22 1.6.1 Silové schopnosti .................................................................................. 22 1.6.2 Rychlostní schopností ........................................................................... 23 1.6.3 Vytrvalostní schopnosti ........................................................................ 23 1.7 Koordinační pohybové schopnosti .............................................................. 24 1.7.1 Pohyblivost ........................................................................................... 24 1.8 Faktory techniky .......................................................................................... 25 1.9 Faktory taktiky............................................................................................. 25 1.10 Psychické faktory ...................................................................................... 26 2. CÍL, HYPOTÉZY A ÚKOLY PRÁCE ......................................................... 28 2.1 Cíle práce ..................................................................................................... 28 2.2 Hypotézy práce ............................................................................................ 28 2.3 Úkoly práce ................................................................................................. 28 3. METODIKA PRÁCE ..................................................................................... 29 3.1 Charakteristika zkoumaného souboru ......................................................... 29 3.2 Použité metody ............................................................................................ 29 3.3 Organizace práce ......................................................................................... 29 4. VÝSLEDKY A DISKUZE.............................................................................. 31 4.1 Výsledky okresní kategorie ......................................................................... 31 4.2 Výsledky mistrovské kategorie ................................................................... 32 4.3 Výsledky obou skupin ................................................................................. 34 Závěr ................................................................................................................. 47 Seznam použitých zdrojů ................................................................................ 48 Resumé ............................................................................................................. 49
ÚVOD Požární sport jako takový není ve společnosti příliš známý a lidé ho považují spíše za netradiční, i když v posledních letech se toto odvětví stává prostřednictvím internetových přenosů a vlastnímu pořadu ve veřejnoprávní televizi stále více medializované. Jednotlivé disciplíny se podobají práci při zásahu profesionálních hasičů. Tomuto odvětví sportu se mohou věnovat jak děti, tak i dospělí, a to bez ohledu na pohlaví a věk. Největší zastoupení má požární sport v malých obcích a menších městech, kde nejsou ve velké míře rozšířeny známější sporty (fotbal nebo lední hokej) nebo činnost ostatních spolků a sdružení (např.: myslivci, rybáři, Sokol). K provedení jednotlivých disciplín je potřeba specifické náčiní a nářadí, které v dnešní době vlastní každá požární stanice profesionálních hasičů a téměř všechny sbory dobrovolných hasičů, jež se věnují sportovní činnosti. Požární sport se velmi podobá atletickým disciplínám, ve kterých se snažíme uběhnout trať v co nejkratším čase podle daných pravidel. V loňském roce jsem analyzoval běžecké složky v disciplíně běh na 100 m překážek. V této práci se snažím na základě daného výzkumu objasnit, zda je dána závislost mezi jednotným během na 100 m a technickou složkou, kterou provádí závodník při vykonávání disciplíny požárního sportu. V teoretické části se budu věnovat pravidlům a metodice plnění disciplíny běhu na 100 m překážek. Na závěr teoretické části zmíním pojmy sportovní výkon a výkonnost, kondiční a koordinační schopnosti a faktory techniky, taktiky a psychiky. Toto téma bakalářské práce jsem si vybral, protože požární sport je mi velmi blízký a věnují se mu aktivně více než dvanáct let. Jelikož v mém okolí se tomuto sportu věnuje rok od roku větší počet jak dětí, tak i dospělých, mohlo by toto téma objasnit, zda je důležitá pouze běžecká složka nebo i technická nebo naopak, popřípadě, která složka má na výsledek větší vliv.
6
1. STAV DOSAVADNÍCH POZNATKŮ 1.1 Historie požárního sportu V první kapitole zmapujeme historický vývoj požárního sportu nejen v bývalém SSSR, ale také v České republice. 1.1.1 Kolébka požárního sportu - SSSR První soutěž požární ochrany, do níž byly zařazeny požární disciplíny, se uskutečnila v bývalém Sovětském svazu v roce 1937. V letech 1939 a 1940 byly popsány jednotlivé disciplíny a podmínky jejich provedení, které proběhly podle pravidel všesvazové soutěže. Během 2. světové války ale rozvoj požárního sportu utichl. V tomto období se vše podřizovalo potřebám válečného stavu a na sport nezbýval prostor. Po válce se zájem o požární sport zvýšil, což potvrzovaly dosažené výsledky sportovců, kteří svými výkony často překonávali předválečné výsledky z daných disciplín. V roce 1945 byla vypracována pravidla soutěží v požárním sportu a program Všesvazových soutěží jednotlivců a družstev MV SSSR. Obsahem těchto soutěží bylo: 1. výstup po hákovém žebříku do 4. podlaží cvičné věže, 2. běh na 100 m s překážkami, 3. umístění třídílného vysunovacího žebříku a výstup po něm do okna 3. podlaží cvičné věže, 4. požární štafeta 6 x 100 m, 5. požární útok, 6. dvojboj (výstup do 4. podlaží cvičné věže a běh na 100 m s překážkami).
(Veličko, Timošenko, & Pankov, 1989, str. 10) V letech 1945 – 1954 probíhal rozvoj požárního sportu. V těchto letech se změnilo rozmístění výzbroje, v disciplínách požární štafeta a běh na 100 m s překážkami byly vyřazeny některé elementy. V roce 1948 v disciplíně běh na 100 m překážek byly změněny vzdálenosti mezi překážkami. Téhož roku byl zrušen 1. úsek v požární štafetě 6 x 100 m – běh na 100 m, z toho 25 m v ochranném oděvu. V roce 1951 byl poprvé udělen titul mistra požární ochrany Ministerstva vnitra v běhu na 100 m s překážkami a ve výstupu do 4. podlaží cvičné věže. Další změna v požární štafetě 5 x 100 m a běhu na 100 m s překážkami proběhla v roce 1954. Zrušeny byly dvě části, a to překonání bariéry vysoké 3,5 m a překážky zvané past na myši. Zrušením těchto překážek se snížilo množství úrazů, které se stávaly při seskoku sportovce z vysoké bariéry. Tyto změny byly dobrým krokem 7
ke zlepšení atraktivnosti, a to jak z pohledu diváků, tak z pohledu samotných sportovců. V tuto dobu se stabilizují pravidla soutěží, zdokonaluje se materiálně technická základna, a díky tomu se zlepšují výkony sportovců. V roce 1957, tedy 20 let od první soutěže se závodů účastní všechny svazové republiky kromě Moldavské SSR. V roce 1963 tvořily program soutěže následující disciplíny: 1. výstup do 4. podlaží cvičné věže pomocí hákového žebříku 2. běh na 100 m s překážkami 3. umístění třídílného vysunovacího žebříku a výstup po něm do okna 3. podlaží cvičné věže 4. požární štafeta 4 x 100 m s hašením hořlavé kapaliny 5. dvojboj 6. požární útok
(Veličko, et al., 1989, str. 11) Federace požárního sportu SSSR přijala v roce 1966 rozhodnutí o rozmístění překážek a nářadí, které platí až do současnosti. Nově byly vytvořeny sekce požárního sportu v jednotkách požární ochrany, a to i ve sportovních klubech, kde se požárnímu sportu s profesionálními hasiči věnovali také dobrovolníci, tj. lidé pracující v nejrůznějších odvětvích. Jako etapa bouřlivého rozvoje požárního sportu v SSSR je charakterizováno období let 1963 – 1968. V těchto letech přešli sportovci na celoroční přípravu a byla také přepracovaná metodika tréninkového procesu. Byl proveden výzkum techniky provedení cviků a vypracována metodika výcviku. V roce 1964 byla vytvořena Všesvazová federace požárního sportu SSSR. Hlavním cílem této federace byl rozvoj tělovýchovy a sportu, rozvoje masovosti požárního sportu a růstu mistrovství sportovců. Na vytvoření a upevnění sportovní a materiálně technické základny byla realizována základní opatření. Stavěly se sportoviště, stadióny, specializované kryté haly a v neposlední řadě cvičné věže. V tuto dobu bylo více než 60 měst, která měla sportovní základnu, na niž bylo možné provádět soutěže na nejvyšší úrovni. Čím více bylo sportovních základen požárního sportu, tím byl větší prostor k trénování sportovců a zlepšování efektivní techniky, čímž prudce stoupla rychlost provedení jednotlivých disciplín. Další růst masovosti, sportovního mistrovství, zvyšování počtu soutěží, další výstavbou nových základen, otevřených i krytých tréninkových komplexů a zdokonalování nářadí proběhlo v letech 1968 – 1977. Všechna tato opatření pomáhají ke zkvalitnění přípravy sportovců a jsou dalším stimulem růstu sportovního mistrovství. V tomto období roste počet soutěží 8
mládežnických dobrovolných družstev. V roce 1968 byly v SSSR zavedeny přilby z vhodné plastické hmoty, povolen lehký bojový oblek a dále byl vypracován a schválen nový typ kovového hákového žebříku a schváleny tituly mistra SSSR spojené s udělením zlaté medaile v disciplínách výstup do 4. podlaží cvičné věže a v běhu na 100 m s překážkami. (Veličko, et al., 1989, stránky 8-16)
1.1.2 Požární sport v České republice Velkým propagátorem požárního sportu v tehdejším Československu byl od samého počátku Ing. Pavel Stoklásek. Koncem roku 1967 začali první čeští hasiči nacvičovat disciplíny požárního sportu, tito hasiči byli z Prahy. Do družstva, které se mělo připravit na I. Mezinárodní soutěž v požárním sportu v srpnu 1968 konané v Leningradě, se přihlásilo 23 zájemců. Po prvních úspěších našeho požárního sportu na mezinárodním poli se obě hlavní správy požární ochrany v Čechách i na Slovensku rozhodly tento sport zavést pro všechny profesionální hasiče. První celostátní soutěž v požárním sportu byla uspořádána v Ostravě v roce 1970. Tato soutěž však neměla dostatečnou úroveň. Chybělo hlavně materiální vybavení pro závodníky a byly nejasnosti ve výkladu pravidel. Všechny překážky neodpovídaly pravidlům a chyběli i požárního sportu znalí rozhodčí. Na dalších celostátních soutěžích v letech 1971 a 1972 byla již většina chyb a nedostatků odstraněna. Každému mistrovství předcházela okresní a krajská soutěž, ze které se na mistrovství nominovala nejlepší družstva a jednotlivci. Mezi dobrovolné hasiče byl požární sport zaveden v roce 1979, do tohoto roku měli dobrovolní hasiči odlišné soutěže. (Náš požární sport: 35 mistrovství České republiky hasičů z povolání : 1970-2006, 2007, str. 2) Nejúspěšnější závodník v pětatřicetileté historii mistrovství České republiky v požárním sportu hasičů z povolání je Josef Pěnča. Celkově dokázal zvítězit 17x v individuálních disciplínách, z toho 10x ve výstupu do 4. podlaží cvičné věže, 1x v běhu na 100 m s překážkami a 6x ve dvojboji. Ve výstupu do 4. podlaží cvičné věže je držitelem ojedinělé série, když byl vítězem nepřetržitě od roku 1989 do roku 1997. (Náš požární sport: 35 mistrovství České republiky hasičů z povolání : 1970-2006, 2007, str. 3)
9
1.2 Pravidla požárního sportu v disciplíně běh na 100 m překážek Soutěžící v disciplíně běh na 100 m s překážkami soutěží ve své samostatné dráze, která má šířku 2,4 – 2,5 m. Dráhy musí být stejně široké a závodník dráhu zdolává směrem zprava doleva. Startovní a cílová čára se označuje bílou barvou o tloušťce 5 cm, šířka startovní čáry se do délky dráhy započítává, naopak cílová čára nikoliv. Měření výkonů se provádí certifikovanou cílovou kamerou. Dále jsou uvedeny jednotlivé pravidla pouze pro mužskou kategorii. (Pravidla požárního sportu, 2010, str. 22)
1.2.1 Překážka Překážka se nachází ve vzdálenosti 23 m od startovní čáry. Její výška je 2 m a šířka taktéž 2 m. Konstrukce překážky je ocelová, výplň desky hladká o tloušťce 4 cm. Překážka musí být řádně ukotvena, aby nedošlo k jejímu pohybu během soutěže. Povrch překážky bývá často chráněn připevněným pryžovým materiálem typu remapur nebo analogickým materiálem zlepšujícím adhezi (dále jen „pryžový materiál“) o maximální tloušťce 12 mm. Při použití tohoto materiálu musí být zachovány rozměry překážky. (Pravidla požárního sportu, 2010, stránky 23-24)
1.2.2 Kladina Vzdálenost náběhového můstku kladiny od startu činí 38 m, tudíž je vzdálená 15 m od překážky. Délka kladiny je 8 m, šířka povrchu 18 cm, výška od země k povrchu kladiny je 1,2 m. Kladina je upevněna na třech podpěrách a k oběma koncům jsou připevněny náběhové můstky, které jsou dlouhé 2 m, 25 cm široké a 4 cm silné. Na můstcích jsou připevněny dřevěné laťky o šířce 5 cm a tloušťce 3 cm. Laťky se nachází po celé délce náběhového můstku ve vzdálenosti 35 cm od povrchu kladiny s tím, že poslední laťka je vzdálená 25 cm od začátku náběhového můstku. Povrch kladiny a náběhových můstku může být chráněn stejně jako u překážky pryžovým materiálem zlepšující adhezi o maximální tloušťce 12 mm. I pro tento případ použití musí být zachovány rozměry překážky. (Pravidla požárního sportu, 2010, str. 24)
10
1.2.3 Hadice Jeden pár hadic je umístěn 28 m od startu, tedy 5 m za překážkou. Minimální délka hadice je 19 m a nejmenší přístupná hmotnost je 2,5 kg včetně spojek o minimální ploché šířce 62 mm. Každá spojka (typu ROTT) musí být opatřena těsněním. (Pravidla požárního sportu, 2010, str. 25)
1.2.4 Rozdělovač Rozdělovač se nachází ve vzdálenosti 25 m od cíle. K použití disciplíny se používá 1 ks rozdělovače, který může být libovolně natočen kolem své osy (tedy horizontálně, nikoli vertikálně) a musí obsahovat všechny 3 ventily. Spodní hrany všech spojek (u ROTT spojky se nezapočítává zub) mohou být ve vzdálenosti max. 60 mm od spodní podložky. Na rozdělovači může být použit nástavec ROTT spojky v maximální délce 80 mm, vzdálenost se měří od čela spojky ke konci závitu na hrdle rozdělovače. Jako porušení pravidel se považují naváděcí pomůcky, zaslepené otvory půlspojek či dodatečným závažím ke zvýšení hmotnosti rozdělovače a kotvení do dráhy. Podpěry (nožičky) rozdělovače mohou být maximálně 4 o průměru max. 30 mm. (Pravidla požárního sportu, 2010, str. 25)
1.2.5 Proudnice Proudnice neboli štafetový kolík musí mít min. délku 25 cm a hmotnost min. 0,50 kg. Proudnice může být upravena tak, aby ji bylo možné nést v zubech nebo případně uchytit na řemínek max. délky 50 cm od těla a připevněna k opasku. Nářadí a náčiní používané ve všech disciplínách požárního sportu musí hmotností, rozměry a provedením odpovídat pravidlům požárního sportu. (Pravidla požárního sportu, 2010, str. 25)
11
1.2.6 Oděv, obuv a osobní výstroj Soutěžící nastupuju ke všem disciplínám ve sportovním oděvu nebo v pracovním stejnokroji, který sestává z dlouhých kalhot (musí být zcela zakryta stehna a lýtka) a blůzy nebo trička s dlouhým nebo krátkým rukávem. Oděv musí být čistý a nošen tak, aby nevzbuzoval pohoršení, a musí být vyroben z látky, která je neprůsvitná. Soutěžící musí při soutěži nosit oděv standartním způsobem, tričko vždy zastrčené do kalhot. Jako obuv může být použita sportovní obuv nebo zásahová obuv pro hasiče. Podrážka sportovní obuvi může mít drážky, plastické švy, vroubkování. Kopačky nejsou dovoleny, naopak tretry jsou povoleny s max. délkou hřebů 6 mm. Při všech soutěžích v požárním sportu musí být používány pro ochranu hlavy přilby splňující podmínky požárního sportu. Dále se při všech disciplínách používá kožený opasek o šíři min. 50 mm s přezkou. Pro disciplínu 100 m s překážkami se používá startovní číslo, které musí mít soutěžící připevněn buď na hrudi, nebo na zádech. (Pravidla požárního sportu, 2010, str. 28) Pro jednotlivé výkonnostní třídy se stanovují tyto výkonnostní limity: 100 m s překážkami: o III. výkonnostní třída 18,90 s o II. výkonnostní třída 18,20 s o I. výkonnostní třída 17,50 s (Pravidla požárního sportu, 2010, str. 11)
1.2.7 Provedení disciplíny běh na 100 m s překážkami Soutěžící má na přípravu a provedení pokusu 2 minuty. Poté co si soutěžící nachystá hadice na místo určení a položí rozdělovač na značku, si jde nachystat startovní bloky. Rozdělovač většinou pokládá někdo známý, aby soutěžící vše stihnul v limitu. Po nachystání startovních bloků zaujme postavení na startu, po výstřelu startéra se rozbíhá a překonává překážku. Od překážky se může či nemusí odrážet, uchopí hadice a běží s nimi přes kladinu. Nejvíce efektivní je rozvinout hadice vpřed na konci kladiny nebo po seskoku z kladiny a dávat pozor, aby neseskočil před čáru ohraničující seskok nebo do jiné dráhy. Dále běží směrem k rozdělovači a během této cesty zapojí dvě půlspojky do sebe, tyto půlspojky zahodí nebo nese k rozdělovači, kde je při zapojení další půlspojky 12
na rozdělovač odloží. Po zapojení hadice na rozdělovač musí závodník před protnutím cílového paprsku zapojit poslední půlspojku hadice na proudnici, kterou má na řemínku připevněném na opasku. Aby byl pokus platný, tak musí být všechny půlspojky zapojeny správně a nesmí přitom porušit některé z pravidel. Na pokyn rozhodčího může soutěžící odpojit hadice a sklidit své věci z dráhy, aby nepřekážely dalšímu závodníkovi. (Pravidla požárního sportu, 2010, str. 29)
1.3 Metodika plnění disciplíny 100 m překážek Každý závodník musí mít na startu proudnici, kterou má umístěnou za opaskem s možností uchycení za provázek, který má délku max. 50 cm. (Kulhavý, 2010, str. 20) Disciplína běh na 100 m lze přirovnat ke sprintu, protože doba trvaní se pohybuje v rozmezí 15 – 20 s. Disciplína se provádí velkou intenzitou a maximálním výkonem. Rozestavění nářadí na dráze lze vzdálenost 100 m rozdělit na řadu úseků, které vytváří zvláštní podmínky běhu. Pro kvalitní zvládnutí disciplíny jsou důležité následující prvky: rychlý start, rytmický běh, rychlý rozběh po překonání překážky, racionální přenášení těžiště nad bariérou, správné postavení nohou, optimální náklon při uchopení hadic, efektivní využití kladiny při zvýšení rychlosti běhu, rychlé připojení koncovky na rozdělovač a závěrečný sprint. Pokud roste rychlost, tak je důležité zdokonalovat techniku překonávání překážek. Teoreticky je možné rozdělit disciplínu na tyto části: start, startovní zrychlení, běh k bariéře, překonání bariéry, uchopení hadic, běh po kladině, práce u rozdělovače a závěrečný sprint. (Veličko, et al., 1989, stránky 79-81)
1.3.1 Start Základním úkolem nízkého startu je dosáhnout maximální rychlosti v co nejkratším čase. Technika u nejlepších sprinterů světa se vyznačuje schopností co nejvíce zkrátit startovní rozběh na minimum a co nejrychlejší přechod k plnému švihovému běhu. K nejvhodnějším technickým provedením řadíme volnost a rytmičnost běhu s velkým rozsahem pohybu v prvních krocích.
13
Maximální frekvence při provádění nízkého startu nevede k aktivnímu rozběhu, ale pouze k vysokému čerpání energie. (Kulhavý, 2010, stránky 20-21) Účinnost nízkého startu je vyjádřena startovní potencí, která zahrnuje následující faktory: schopnost relaxace, schopnost koncentrace ke startovním úkolům – organizace startovního myšlení, o kvalita startovní reakce, o rychlost pohybu paží a nohou, o úroveň startovní síly, o schopnost uvolnění ve startovním rozběhu. o o
(Kulhavý, 2010, str. 21)
1.3.2 Technika startu Přední startovní blok je vzdálen přibližně jednu a půl až dvě stopy za startovní čárou s přibližným úhlem náklonu 45°. Zadní blok je vzdálen o jednu až jednu a půl stopy za předním blokem s přibližným úhlem náklonu 60°. (Kulhavý, 2010, str. 21) Po pokynu startéra „Závodníci, na místa, připravte se,“ provede závodník tři hluboké vdechy a výdechy pro zvětšení kyslíkové kapacity v těle a jde si stoupnout před své bloky, nejprve se opře rukama o zem a poté nasadí pevně nohu do zadního bloku a potom druhou do předního bloku. V předním bloku by měla být odrazová noha. Zaklekne do bloků, upraví polohu rukou před startovní čáru, aby se čáry nedotýkal či nepřesahoval. Paže jsou volně napnuty položené v šíři ramen, prsty s palcem tvoří pružnou klenbu, dbáme na to, aby se prsty nedotýkaly startovní čáry, váha je rozložena na pažích a opřeném koleně, hlava zůstává v prodloužení trupu. (Kulhavý, 2010, str. 21) Po povelu „Pozor“ závodník zvedne pánev nad úroveň ramen. Úhel pokrčení v koleně přední odrazové nohy je přibližně 90° a zadní nohy přibližně 120°, hlava zůstává v prodloužení trupu. (Kulhavý, 2010, str. 21)
14
1.3.3 Startovní zrychlení Po povelu „Pozor“ je nutné se odpoutat od okolí a soustředit se na provedení výkonu a zahájení běhu současně s výstřelem. Po výstřelu startéra je nutné okamžitě zahájit běžecký pohyb rukama, odrazit se od bloků a poslat tělo vzhůru vpřed a vyběhnout z bloků. Po odrazu se zadní noha flexuje v kolenním kloubu, rychle se přemísťuje vpřed a noha stojící na předním bloku je v té době v extenzi. Rozmach paží by měl být rychlý, usilovný a krátký. Hlava zůstává stále v prodloužení trupu. Pro správné vyběhnutí po startu je důležité se naučit správně přemisťovat zadní švihovou nohu, aby se plynule a rychle spouštěla na dráhu. (Kulhavý, 2010, str. 22) Efektivní výběh z bloků spočívá v rychlém odrazu přední nohy od bloku a rychlému přenesení zadní nohy vpřed. Slabý odraz zhoršuje jak samotný start, tak i první kroky startovního zrychlení. Délka a způsob provedení prvních kroků má podstatný vliv na kvalitu startovního zrychlení. Příliš dlouhé kroky vedou ke snížení rychlosti a příliš krátké kroky zpomalují nárůst rychlosti. Náklon trupu by měl závodník udržet v prvních 6 – 7 krocích. V dalším průběhu postupně narůstá délka kroků a trup se napřimuje. Ideální zrychlení nastává přibližně po 15 – 18 m, což jsou vhodné podmínky pro tuto disciplínu pro optimální překonání bariéry v plné rychlosti. (Kulhavý, 2010, str. 22)
1.3.4 Běh Rychlost běhu závisí na pohybech a umění závodníka běžet bez zbytečného napětí. Aktivní odraz při běhu je důležitým faktorem běhu. Silným pohybem se odrazová noha dostává do extenze v kyčelním kloubu a kotníku. Stehno a bok švihové nohy se přesunují rychle vpřed a tím pádem napomáhají k lepšímu a efektivnějšímu odrazu (Kulhavý, 2010, str. 23).
1.3.5 Překonání bariéry Pro rychlé a bezpečné překonání bariéry je nutné přesné došlápnutí odrazové nohy v ideální vzdálenosti od bariéry. V opačném případě je závodník nucen zkracovat krok, aby měl odrazovou nohu v ideálním postavení, a tím ztrácí 15
rychlost. Bezprostředně před odrazem na bariéru se závodník mírně zaklání. Závodník při došlapu odrazové nohy před bariéru mírně prodlužuje poslední krok pravé (levé) nohy. „Při styku s dráhou tato noha zpomaluje pohyb vpřed, ale tělo se stále pohybuje vpřed setrvačností, tlačí na odrazovou nohu, ta se pružně ohýba v kolenním kloubu.“ (Kulhavý, 2010, str. 24) Poté závodník rychle dostává opěrnou nohu do extenze a přitom ostře vyšvihuje pravou (levou) nohu. Celý odraz bude efektivnější, čím rychleji proběhne napřímení opěrné nohy a pohyb odrazové nohy vzhůru na bariéru. (Kulhavý, 2010, stránky 23-24) Se zahájením odrazu závodník vyšvihne obě ruce vpřed a vzhůru současně. Na konci odrazu se tělo natahuje vzhůru. Noha, která se odráží od bariéry, je v mírné flexi v koleni a směřuje špičku vpřed na bariéru. Po zdvižení opěrné nohy z dráhy a v průběhu letu se ramena zdvihají za rukama vpřed k bariéře, odrazová noha našlapuje přibližně ve výšce 80 cm na bariéru, směr našlápnutí je vertikálně vzhůru, mírně doleva (doprava), pravá (levá) noha rychlým pohybem směřuje kolenem vzhůru. Druhá noha se umisťuje na horní hranu bariéry a lehce se od ní odráží. Následně závodník pouští ruce a podsune odrazovou nohu pod tělem. Nohou, která se podsunuje, se rychle odráží od zadní hrany bariéry za použití maximální síly odrazu. Na zem dopadá noha, která byla na hraně bariéry. Výhodou tohoto způsobu je rychlejší odraz od bariéry a následný odběh od ní, naopak nevýhodou je pomalejší překonání horní hrany bariéry. Tento způsob překonání bariéry je nazýván tzv. skrčkou. Každý závodník na základě svých individuálních schopností, úrovně koordinace a rozvoje pohybových schopností si musí najít nejvhodnější způsob překonání bariéry, který bude v jeho podání nejrychleji provedený. (Kulhavý, 2010, stránky 24-25)
1.3.6 Uchopení hadic Rychlost a technika tohoto pohybu v mnohém ovlivňují celkový výsledek disciplíny. Po překonání bariéry nohy dopadají na dráhu a jsou lehce pokrčeny v kolenou a zaujímají postavení jako na startu. Pohyb těla pokračuje setrvačností v důsledku odrazu od bariéry. Závodník dvěma kroky přibíhá k hadicím umístěným 5 m od bariéry a v mírném náklonu je uchopí oběma rukama za vrchní část kotoučů. V okamžiku uchopení hadic nohy závodníka zaujímají přibližně 16
stejnou polohu jako při staru, tělo dále pokračuje v pohybu vpřed. Závodník uchopí pevně hadice, aby mu nesklouzly z rukou, a co nejrychleji se rozbíhá. Paže se po chycení hadic v počátečním momentu přemístí mírně za tělo, ale nikoliv příliš, což by vedlo ke snížení rychlosti závodníka. Přibližně po 3 krocích se spouštějí zpět dolů. (Kulhavý, 2010, str. 26)
1.3.7 Běh po kladině a odběh od ní Na kladině, která je vzdálená 10 m od uchopení hadic, se závodník snaží vyvinout co největší rychlost, kterou využije při výběhu na kladinu. Přibíhat k náběhovému můstku kladiny je nutné vždy stejnou nohou a pokládat nohu přibližně 50 cm od náběhového můstku. Při dopadu pravé (levé) nohy na náběhový můstek se tělo závodníka naklání vpřed. Nejefektivnější je našlapovat na druhý příčel náběhového můstku. „Pro zkrácení fáze letu na horní část kladiny je nutno co nejrychleji postavit levou nohu pokrčenou v koleně na kladinu a pravou nohu po odrazu od náběhu rychle přitáhnout k levé noze.“ (Kulhavý, 2010, str. 27) Důležité je, aby těžiště bylo co nejníže nad kladinou. Za častou chybu se považuje, že se noha staví na patu a nohy jsou málo pokrčeny, tím dochází ke ztrátě rychlosti, rovnováhy a příčným výkyvům. Běh po kladině musí být rychlý, klidný a bez zbytečných pohybů. Závodník spouští hadice při posledním kroku na horní rovině kladiny, přičemž spojky přidržuje stále v rukou. Při posledním kroku seběhu z kladiny, závodník mírně protáhne krok a tělo má náklon kolmo k seběhu. Nejefektivnější je při sbíhání taktéž druhý příčel seběhu kladiny. Od seběhového můstku se mohutně odrážíme a druhá noha se rychle dotýká dráhy. Pro zvýšení rychlosti je důležité maximálně využít seběhu z kladiny. Seběh musí být proveden velmi rychle a s co největším úsilím. Po třech krocích od seběhu z kladiny závodník přibližuje ruce pro spojení vnitřních spojek hadic. Provádět spojování se doporučuje přirozeně před sebou, ne příliš vysoko ani příliš nízko, což by vedlo ke snížení rychlosti. Další chybou, která zpomaluje rychlost a plynulost běhu, je přitisknutí rukou k tělu. Závodník po spojení vnitřních spojek odhazuje spojky rychlým pohybem dolů pod nohy, aby je lehce přeskočil, nebo může spojený pár nést v levé ruce až k rozdělovači a odhodit ho až při připojování k rozdělovači. Výhodou nesení spojek k rozdělovači je menší
17
odpor hadi za rozdělovačem, naopak nevýhodou může být překážení hadic při připojování na rozdělovač. (Kulhavý, 2010, stránky 27-28)
1.3.8 Práce u rozdělovače Nejdůležitějším momentem, který často rozhoduje o výsledku disciplíny, je připojení hadice na rozdělovač. Připojování musí být provedeno velmi pozorně, protože spojku je nutné připojit na rozdělovač při prvním kontaktu s rozdělovačem a v pohybu. Při neúspěšném připojení na rozdělovač musí závodník zastavit a vrátit se zpět, přičemž ztrácí čas, který už nelze dohnat ani při ideálním splnění všech předchozích elementů disciplíny. Přibližně 5 – 6 kroků před rozdělovačem závodník začíná přípravu na připojení. Závodník drží spojku hadice v pravé ruce tak, aby ji palcem a ukazováčkem držel za ozuby a chystání této polohy provádí stále za běhu. Poloha ozubů musí souhlasit s položením ozubů na rozdělovači, přičemž každý závodník má úhel natočení rozdělovače odlišný. Asi tři kroky před rozdělovačem závodník udržuje v zorném poli vrchní ozub spojky rozdělovače, snižuje těžiště, pravou ruku natahuje vpřed a nezkracuje krok, ale pouze zvolňuje. Při postavení levé nohy na dráze jednu stopu před rozdělovačem dokončuje závodník snižování těžiště pokrčením v kolenním kloubu a současně natahuje ruce vpřed a připojuje pravou rukou zdárně spojku k rozdělovači. (Kulhavý, 2010, str. 29) Druhým způsobem, jak lze spojku připojovat k rozdělovači, je připojení spojky kolmo. Tento způsob vyžaduje delší přípravu, kdy se závodník musí dostat do tzv. zapojovací polohy, ale naopak umožňuje tento způsob, snadnější odběh od rozdělovače. Poloha závodníka v momentu připojení je přibližně stejná jako poloha při startu, což napomáhá k okamžitému nárůstu rychlosti na koncovém úseku do cíle. Dlouhodobým statickým pozorováním se zjistilo, že první způsob zapojování je přibližně o 10 % úspěšnější než druhý způsob, ale přibližně o 10 % pomalejší. Dále se používá také třetí způsob zapojení, kdy je k rozdělovači kolmo postavení nohou opačné, tj. pravou nohou dopředu. Při tomto způsobu se zjistilo, že je přibližně o 10 % méně úspěšný, ale o 10 % rychlejší než druhý způsob. (Kulhavý, 2010, str. 29)
18
1.3.9 Závěr Po připojení spojky k rozdělovači musí závodník v co nejkratším čase získat co největší rychlost, kterou dosáhne podobnou technikou jako je technika startu, tj. mohutnou prací stehen a dynamickou práci rukou. Připojení proudnice by mělo začínat v momentě, kdy závodník dosáhne maximální rychlosti běhu, což je asi 8 – 10 m za rozdělovačem. Výsledky na závěrečném úseku především závisejí na rychlostních a silových schopnostech závodníka, speciální vytrvalosti a techniky připojení proudnice. Dynamické pohyby paží, tah vpřed, extenze nohou v koleni při odrazu a vysoká frekvence běhu jsou velmi důležité na tomto závěrečném úseku. (Kulhavý, 2010, stránky 29-30)
1.4 Sportovní výkon a výkonnost Sportovní výkon a sportovní výkonnost je pro dosažení nejlepších výsledků velmi důležitá. „Sportovní výkonnost (jako dispozice opakovaně podávat výkon) se formuje postupně a dlouhodobě a je výsledkem přirozeného růstu a vývoje jedince, vlivu prostředí a vlastního sportovního tréninku“. (Dovalil, 2005, str. 14) Vývoj člověka určují vrozené dispozice, které členíme na morfologické, fyziologické a psychologické. Organizovaný sportovní trénink vede ke zvyšování úrovně trénovanosti sportovce. (Dovalil, 2005, stránky 12-14)
1.5 Struktura sportovního výkonu Sportovní výkon používá systémový přístup, který interpretuje sportovní výkon jako vymezený systém prvků, který má zákonité uspořádání a propojení sítí vzájemných vztahů. Tyto prvky se dělí na somatické, fyziologické, motorické, psychologické apod. Struktura sportovního výkonu se dělí na určité faktory, které chápeme jako relativně samostatné součásti sportovního výkonu, které vycházejí ze somatických, kondičních, technických, taktických a psychických základů výkonu. Jejich společným znakem je to, že jsou trénovatelné, tedy ovlivnitelné tréninkem. Každý sportovní výkon charakterizuje počet i uspořádání faktorů, kde v některých výkonech může dominovat převážně jeden faktor nebo v dalším více faktorů současně. (Dovalil, 2005, stránky 15-17)
19
1.5.1 Somatické faktory Jsou relativně stálé a geneticky podmíněné. Mezi hlavní somatické faktory patří výška a hmotnost těla, délkové rozměry a poměry, složení těla a tělesný typ. Nejběžněji se somatické charakteristiky vyjadřují pomocí tělesné výšky a hmotnosti těla. Výška těla souvisí s tělesnou hmotností a vyšší sportovci mají většinou i vyšší tělesnou hmotnost, a proto některé sporty zavádějí hmotnostní kategorie např.: vzpíraní a box. Složení těla můžeme rozlišit na aktivní tělesnou hmotu (svalstvo) a tuk. Každá specializace má jiné rozdíly v množství aktivní tělesné hmoty. Důležité je složení svalů z hlediska zastoupení svalových vláken, kde jednotlivé typy jsou určeny geneticky a různě ovlivňují funkce svalu. Rozlišujeme svalová vlákna červená, přechodná a bílá. (Dovalil, 2005, str. 19) Červené vlákno, nazýváno též jako „pomalé“, obsahuje více myoglobinu (váže ve svalu kyslík), je velmi odolné vůči únavě, stahuje se pomaleji a reaguje méně pohotově. Druhým typem je vlákno přechodné, které je méně odolné vůči únavě ve srovnání s předchozím vláknem, kontrahuje se však rychleji a je považováno za typ vláken spíše „rychlých“. Bílé vlákno, nazýváno „rychlé“, obsahuje méně myoglobinu, stahuje se rychle a je velice unavitelné. (Dovalil, 2005, str. 47) Podle stavby těla je možné dělit populaci do různých somatotypů, které se člení na 3 základní typy: ektomorf, mezomorf a endomorf. Ektomorf je štíhlý a hubený typ, dlouhé končetiny, dlouhé prsty a ruce, má slabě vyvinuté svalstvo a slabou kostru. Má relativně velký povrch těla, rychlý energetický výdej, málo tukových buněk. Velmi těžce nabírá svalovou hmotu, vyžaduje méně náročný trénink a delší pauzy mezi sériemi. Musí mít vysoký příjem bílkovin a dostatek odpočinku k regeneraci. Pro tento typ jsou vhodné vytrvalostní sporty, skok vysoký nebo basketbal. Mezomorf je svalnatý typ s širokými rameny, silnou kostrou a úzkými boky. Energetický výdej je středně rychlý. „Na silový trénink reaguje rychlým přírůstkem svalové hmoty“. (Grasgruber & Cacek, 2008, str. 169) Vhodné sporty pro tento typ jsou kulturistika, sprinty a gymnastika. Endomorf je tučný typ s velkým zastoupením tukových buněk. Má relativně velkou hlavu, širokou tvář, krátké končetiny a prsty, poměrně silné kosti, celkově rozložitý, podsaditý a oblý tvar těla. Tělesný povrch má malý a energetický výdej nízký. Tento typ má dobrý potenciál k nabírání svalové hmoty, ale obtížně se zbavuje 20
tuku. Malá aktivita u endomorfů může vézt k riziku obezity a srdečních onemocnění. Pro tento typ jsou vhodné aerobní aktivity, mezi vhodné sporty patří vzpírání, zápas a vodní sporty. (Grasgruber & Cacek, 2008, stránky 168-169) Špičkoví sportovci mají somatotyp pohybující se v rozmezí mezi nevýraznou mezo-ektomorfií až endo-mezomorfií. „Protože ve většině sportů rozhoduje lepší relativní síla (poměr mezi silou a vahou), resp. nižší tělesná hmotnost, většina sportovců patří mezi štíhlé, svalnaté ekto-mezomorfy“. (Grasgruber & Cacek, 2008, str. 170)
1.5.2 Kondiční faktory Za kondiční faktory považujeme pohybové schopnosti. V každé pohybové činnosti můžeme identifikovat projevy síly, vytrvalosti a rychlosti. „Teoreticky i prakticky uznávané pojetí pohybových schopností Obr. 1 je jistým zobecněním ze široké palety pohybových projevů člověka. V komplexech silových, rychlostních, vytrvalostních a koordinačních schopností můžeme dále pozorovat vnitřní strukturalizaci a odlišit jednotlivé dílčí schopnosti, které jsou již dosti přesně definovány a nepřímo měřitelné“. (Dovalil, 2005, str. 25) Všeobecně je akceptováno rozdělení schopností na kondiční, koordinační a hybridní. Kondiční pohybové schopnosti jsou podmiňovány metabolickými procesy, které využívají energii k vykonávání pohybu. Koordinační schopnosti jsou dány procesy řízení a regulace pohybu. (Dovalil, 2005, stránky 22-26)
21
Obr. 1: Hierarchické uspořádání motorických schopností, Zdroj: (Vespalec, 2013)
1.6 Kondiční pohybové schopnosti Podle fyzikálních charakteristik, které v pohybovém projevu převažují, se kondiční pohybové schopnosti rozlišují na silové, rychlostní a vytrvalostní. (Dovalil, 2005, str. 26)
1.6.1 Silové schopnosti Jsou pohybové schopnosti překonat, udržet nebo brzdit určitý odpor. Na činnosti svalu se podílí jen určitá část vláken. Počet vláken vzrůstá tréninkem. Silový projev závisí na celkovém množství vláken ve svalu, na počtu aktivovaných vláken a dále na souhře svalových skupin, které zajišťují pohyb. Rozlišujeme několik silových schopností: o síla absolutní (maximální) je schopnost spojená s nejvyšším možným odporem, 22
o síla rychlá a výbušná (explozivní) je schopnost prováděná s vysokou až maximální rychlostí s překonáváním nemaximálního odporu o síla vytrvalostní je schopnost dlouhodobě udržovat odpor, velikost odporu je nemaximální (Dovalil, 2005, stránky 26-27)
1.6.2 Rychlostní schopností Jsou sportovní výkony prováděny vysokou až maximální rychlostí pohybu. Tato činnost je prováděna maximálním volním úsilím, maximální intenzitou a zdrojem energie, je zde ATC-CP systém. Jsou to většinou pohyby bez odporu nebo s malým odporem a trvají bez přerušení do 10 – 15 sekund. Vyšší pohybovou rychlost vyvinou sportovci s vyšším podílem rychlých svalových vláken. Rychlosti rozlišujeme na: o rychlost reakční – na začátku pohybu o rychlost acyklickou – nejvyšší rychlost jednotlivých pohybů o rychlost cyklickou – opakující se stejné pohyby s vysokou frekvencí o rychlost komplexní – kombinace cyklických a acyklických pohybů a reakce (Dovalil, 2005, stránky 27-28)
1.6.3 Vytrvalostní schopnosti Řadíme zde sportovní výkony, které se uskutečňují po delší dobu (od několika minut až po hodiny). V závislosti na požadovaném čase se může měnit intenzita činnosti, velkou úlohu zde hraje únava, která může limitovat výkon. Rozlišujeme 4 druhy vytrvalosti: o dlouhodobá vytrvalost – schopnost vykonávat pohybovou činnost déle než 10 minut. Zdrojem energetického krytí je aerobní úhrada energie – za přístupu kyslíku se využívá glykogen, poté tuk. Při vyčerpání zdrojů energie vzniká únava. o střednědobá vytrvalost – schopnost vykonávat pohybovou činnost 8 – 10 minut při nejvyšší možné spotřebě kyslíku. Energetickým zdrojem je zde glykogen.
23
o krátkodobá vytrvalost – schopnost vykonávat pohybovou činnost co nejvyšší intenzitou po dobu 2 -3 minut. Jako zdroj energie se zde využívá anaerobní glykolýza. Za příčinu únavy se považuje rychlá kumulace kyseliny mléčné. o rychlostní vytrvalost – schopnost vykonávat pohybovou činnost absolutně nejvyšší intenzitou v co nejdelším časovém úseku – do 20 až 30 s. Zdroj energie je z ATP-CP systému, převažujícím zdrojem je kreatinfostfát štěpený bez využití kyslíku. Dále lze rozdělit vytrvalost podle zapojení svalových částí na celkovou (pracuje více než dvě třetiny svalstva) a lokální. Důležitá je zde dlouhodobá koncentrace a technika, kde se dokonalejší provedení pohybu projeví ve spotřebě energie. (Dovalil, 2005, stránky 29-31)
1.7 Koordinační pohybové schopnosti Podílí se na řízení a regulaci pohybu. V některých sportech je potřeba orientace v prostoru, odhad vzdálenosti, přesnost provedení atd. Hlavní roli zde hraje funkce centrálního nervového systému a nižších řídících center. (Dovalil, 2005, str. 31)
1.7.1 Pohyblivost Je schopnost člověka vykonávat pohyby v kloubech ve velkém rozsahu. Uplatňuje se v některých sportech, kde jsou velké požadavky pro správné provedení pohybu (gymnastika, plavání aj.). Snížená pohyblivost zvyšuje riziko zranění nebo bolesti. Kloubní rozsah určuje druh a tvar kloubu a pružnost tkání. Na pohyblivost nepříznivě působí únava a nízká vnější teplota. Naopak větší teplota umožňuje dosažení většího rozsahu pohybu. (Dovalil, 2005, stránky 3334)
24
1.8 Faktory techniky Technikou se rozumí účelný způsob řešení pohybového úkolu, který může provést
jedinec
v souladu
s biochemickými
zákonitostmi
pohybu
a
neurofyziologickými mechanismy řízení pohybu. Technika se významně podílí na vzestupné sportovní výkonnosti. „Učením získaná pohotovost (předpoklad) řešit správně, rychle a úsporně určitý úkol čili efektivně vykonávat určitou činnost se označuje jako dovednost“. (Dovalil, 2005, str. 34) Sportovní dovednosti se v trénincích formují, zpevňují a stabilizují. Cílem techniky je dosažení dokonalé a efektivní organizace sportovní činnosti. Rozlišujeme dva druhy techniky, a to vnější a vnitřní. Vnější technika se vyjadřuje kinematickými parametry pohybu těla a jeho částí v prostoru a čase. Projevuje se jako organizovaná posloupnost pohybů a operací spojených v pohybovou činnost, zaměřenou k určitému cíli. „Vnitřní techniku tvoří neurofyziologické základy sportovní činnosti. Mají podobu zpevněných a
stabilizovaných
pohybových
vzorců a
programů
a
jim
odpovídajících koordinovaných systémů kontrakcí a relaxací svalových skupin.“ (Dovalil, 2005, str. 35) Informace o nich obstarává biomechanika neurofyziologie. Technika staví a vyrůstá na pohybových schopnostech jedince. Jednotlivé pohybové schopnosti jsou využívány ve vzájemné součinnosti a vytvářejí pestré specificky zaměřené komplexy. Velkou roli zde hraje schopnost koordinace, která je považována za „organizátora“ ostatních pohybových schopností v rámci určitých sportovních dovedností. Vnější techniku můžeme analyzovat podle nejrůznějších metod kinematických analýz, kde se zaznamenávají parametry průběhu pohybu těla a jeho segmentů v podobě kilogramů, grafů apod. (Dovalil, 2005, stránky 34-38)
1.9 Faktory taktiky Taktiku chápeme jako způsob řešení širších a dílčích úkolů, realizovaných v souladu s pravidly daného sportu. Spočívá ve výběru nejvhodnějšího řešení strategických a taktických úkolů. Taktické úkoly bezprostředně souvisí s technickými aspekty, proto je realizace taktických změn možná jedině prostřednictvím techniky. V některých sportech jako, je sportovní gymnastika, 25
atletické a plavecké sprinty, se taktika podílí na výkonech minimálně. Největší důležitost má taktika v úpolových sportech a sportovních hrách. Základ taktických dovedností tvoří procesy myšlení, soubory vědomostí a intelektové schopnosti. Tyto předpoklady nám umožňují taktické myšlení, které se člení na vnímání a výběr optimálního řešení úkolů. Vnímání probíhá prostřednictvím smyslových orgánů. Zajišťuje sportovci interakci s vnějším prostředím. Výběr optimálního řešení vnímaných situací se uskutečňuje v procesech myšlení. Velkou roli v taktickém myšlení má paměť, která uchovává velké množství informací, a to zejména paměť motorická. (Dovalil, 2005, stránky 38-40)
1.10 Psychické faktory Mají zásadní význam u sportovního výkonu, kde je mimořádná náročnost soutěžních situací. Z psychologického hlediska se výkon považuje za závislý na schopnostech a motivaci. Schopnosti členíme na pohybové, senzorické a intelektuální. Pohybové schopnosti jsou zmíněny výše (viz kapitola 1.6 Kondiční pohybové schopnosti). Schopnosti senzorické jsou založeny na smyslech člověka a významným způsobem ovlivňují výkon sportovce. Předmětem tréninku by proto měla být kinesteze, pozornost, analýza, porozumění a pochopení. Intelektuální schopnosti jsou nezbytné pro úspěšnou kariéru vrcholového sportovce. Velmi ovlivňují výkon člověka ve všech odvětvích jeho činnosti. Ve sportovních činnostech nejčastěji uvažujeme o pohybové inteligenci, která představuje trs schopností s těžištěm v motorické docilitě. „Motivace se vysvětluje jako podněcující příčina chování. Rozhoduje o vzniku, směru a intenzitě jednání člověka, má tedy i význam energetizující, rozhoduje o dynamice chování člověka“. (Dovalil, 2005, str. 41) Motivace lze obtížně analyzovat, do výkonu vstupují další proměnné psychického stavu, např. potřeby, emoce a vůle. Motivace často slouží v potřebě sociálního porovnání, kde se ve sportu člověk porovnává s ostatními lidmi. Bylo zjištěno, že maximální výkon je spojen se střední úrovní motivace, motivace velmi nízká nebo velmi 26
vysoká vede obvykle k nižšímu výkonu. O aktuálním psychickém stavu nám vypovídá aktivační úroveň. Představujeme si ji jako úroveň bdělosti či nabuzení organismu. Ve spánku je nejnižší, za bdělosti může kolísat nahoru a dolů a v nejvyšší úrovni dosahuje emočního afektu, kdy se člověk neovládá a přitom je maximálně motivován. Stav velmi vysoké aktivace je doprovázen velmi zvýšeným svalovým napětím a pohyby se stávají tvrdé, křečovité a toporné. Dále existuje rozsáhlá množina dalších vlivů, které považujeme za potenciální faktory výkonu, které nazýváme osobnostní předpoklady. Do této skupiny patří faktory související se zaměřeností osobnosti, vlastnosti charakteru, temperament a sociální role osobnosti. (Dovalil, 2005, stránky 40-44)
27
2. CÍL, HYPOTÉZY A ÚKOLY PRÁCE 2.1 Cíle práce Cílem výzkumné práce je srovnání výkonnosti v běhu na 100 metrů překážek (disciplína požárního sportu) a běhu na 100 metrů (atletická disciplína) u sportovců se specializací na požární sport.
2.2 Hypotézy práce H0:
U sportovců vykonávající požární sport není vztah mezi výkonem
na 100 m překážek a 100 m.
2.3 Úkoly práce Ke splnění cílů své práce jsem si stanovil tyto úkoly: o stanovit cíl bakalářské práce o prostudovat odbornou literaturu týkající se problematiky požárního sportu o uskutečnit měření jednotlivých sportovců o vymezit si cíle, úkoly a hypotézy práce o vyhodnotit získané výsledky o ze získaných výsledků stanovit závěry
28
3. METODIKA PRÁCE 3.1 Charakteristika zkoumaného souboru Sledovaný soubor tvořili pouze muži, kterých bylo 24. Z toho polovinu tvořili závodníci, kteří se zúčastnili okresního kola. Zbylá polovina mužů se zúčastnila mistrovství České republiky. Výzkumu se zúčastnili závodníci ve věku 16 – 33 let. Jednalo se o náhodný výběr. Někteří závodníci se účastnili obou závodů. Okresní kolo probíhalo na povrchu, který se skládal z povrchu – škvára. Běh na 100 m byl měřen pomocí dvou stopek (typ KS 301), kde výsledný čas vznikl aritmetickým průměrem. Tyto údaje byly měřeny dva dny před závodem okresního kola. Disciplína 100 m překážek byla měřena elektronickou časomírou. Teplota a povětrnostní vlivy byly přibližně na stejné hodnotě. Republikové kolo probíhalo na tartanovém povrchu a hodnoty byly měřeny také elektronickou časomírou. Souboru se zúčastnili jak dobrovolní hasiči, tak i profesionální hasiči. Běh na 100 m byl měřen jeden den po konání soutěže. Teplota a povětrnostní vlivy byly na stejné hodnotě jako předchozí den.
3.2 Použité metody V této práci jsem použil empirickou metodu měření, kde jsem potřeboval znát čas, za který urazí závodník dráhu 100 m. Dále jsem použil empirickou metodu pozorování nepřímého, kde jsem získal výsledky z výsledkové listiny jednotlivé soutěže. Z kvantitativních metod jsem použil dedukční a korelační. Poté jsem použil matematické a statistické funkce programu STATISTICA 12. Jednalo se o tyto funkce: průměr, medián, minimum, maximum, směrodatná odchylka.
3.3 Organizace práce o červen 2013 – srpen 2013: měření výzkumu pro okresní a mistrovské kolo v běhu na 100 m překážek a běhu na 100 m
29
o září 2013 – prosinec 2013: studium literatury pro teoretickou část práce o leden 2014 – březen 2014: zpracování výzkumu a interpretace jeho výsledků
30
4. VÝSLEDKY A DISKUZE 4.1 Výsledky okresní kategorie V Tab. 1 jsou zaznamenány výsledky testu normality pro závodníky okresního kola. Okresního kola se zúčastnilo 9 závodníků. Pro testování normality se použil pouze Kolmogorovův – Smirnovův test normality, výsledné hodnoty jsou větší než hladina alpha, nezamítám nulovou hypotézu, data pochází z normálního rozložení. Tab. 1: Test normality okresní skupina Testy normality okresní skupina
Proměnná
N
max D
K-S p
100 m překážek (s)
9
0,218482
p > .20
100 m (s)
9
0,217752
p > .20
věk (roky)
9
0,193650
p > .20
doba činnosti (roky)
9
0,199158
p > .20
výška (cm)
9
0,243320
p > .20
hmotnost (kg)
9
0,169848
p > .20
N: počet zastoupení, max D: koeficient determinace, K-S p: Kolmogorovův-Smirnovův test
Na Obr. 2 jsou vyobrazeny korelační grafy pro okresní skupinu. Hodnota korelačního koeficientu nám udává přibližně hodnotu 0,81. Tato hodnota představuje velkou závislost mezi oběma proměnnými. Body se v grafu nalézají blízko přímky, která představuje silný kladný vztah. Největší zastoupení má interval 21,0 až 21,5 s pro hodnotu 100 m překážek a to počtem 3 závodníků. Intervaly 18,0 až 18,5 s a 20,5 až 21,0 s jsou zastoupeny po 2 závodnících. Zbylé intervaly mají zastoupení po jednom závodníkovi. Průměrná hodnota pro disciplínu 100 m překážek je 20,43 s se směrodatnou odchylkou 1,30 s. Pro hodnotu 100 m je nejvíce zastoupeno rozpětí mezi 13,6 až 13,8 s a to počtem 4 závodníků. Další jednotlivé intervaly mají zastoupeno po jednom závodníkovi. Průměrná hodnota pro disciplínu 100 m je 13,45 s se směrodatnou odchylkou 0,48 s.
31
X: 100 m překážek (s)
skupina=O N=9 = 20,430000 Bodový graf: 100 m prekážek (s) vs. 100 m (s) (Celé príp. vynech. u ChD)Průměr Sm.Odch. = 1,305182 Max. = 22,070000 100 m (s) = 7,2713 + ,30276 * 100 m překážek (s) Min. = 18,250000 Korelace : r = ,81324 Y: 100 m (s) N=9 Průměr = 13,456667 Sm.Odch. = 0,485901 Max. = 14,130000 Min. = 12,570000
6 3
100 m (s)
0 14,6 14,4 14,2 14,0 13,8 13,6 13,4 13,2 13,0 12,8 12,6 12,4 12,2 17
18
19
20
21
22
23 0
100 m překážek (s)
3
0,95 Int.spol.
Obr. 2: Korelace okresní skupiny
4.2 Výsledky mistrovské kategorie V Tab. 2 jsou zaznamenány výsledky testu normality pro závodníky, kteří se zúčastnili mistrovského kola. Tohoto kola se zúčastnilo 12 závodníků. Pro testování normality se použil pouze Kolmogorovův – Smirnovův test normality, výsledné hodnoty jsou větší než hladina alpha, nezamítám nulovou hypotézu, data pochází z normálního rozložení. Tab. 2: Test normality mistrovská skupina Testy normality mistrovská skupina Proměnná
N
max D
K-S p
100 m překážek (s)
12
0,142075
p > .20
100 m (s)
12
0,142201
p > .20
věk (roky)
12
0,121395
p > .20
doba činnosti (roky)
12
0,241646
p > .20
výška (cm)
12
0,177507
p > .20
hmotnost (kg)
12
0,146061
p > .20
32
6
Na Obr. 3 jsou vyobrazeny korelační grafy pro mistrovskou skupinu. Hodnota korelačního koeficientu nám udává přibližně hodnotu 0,74, Tato hodnota představuje velkou závislost mezi oběma proměnnými. Body se v grafu nalézají blízko přímky, která představuje silný kladný vztah. Největší zastoupení mají intervaly 16,6 až 16,8 a 17,0 až 17,2 s pro hodnotu 100 m překážek a to počtem 3 závodníků. Interval 16,0 až 16,2 s je zastoupen 2 závodníky. Zbylé intervaly mají zastoupení po jednom závodníkovi. Průměrná hodnota pro disciplínu 100 m překážek je 16,83 s se směrodatnou odchylkou 0,50 s. Pro hodnotu 100 m je nejvíce zastoupeno rozpětí mezi 12,0 až 12,2 s a to počtem 5 závodníků. Dvěma závodníky je zastoupen interval mezi 11,8 až 12,0 s. Další jednotlivé intervaly mají zastoupeno po jednom závodníkovi. Průměrná hodnota pro disciplínu 100 m je 11,96 s se směrodatnou odchylkou 0,37 s. X: 100 m překážek (s) N = 12 Průměr = 16,837500 Sm.Odch. = 0,507259 Max. = 17,870000 Min. = 16,090000
skupina=M Bodový graf: 100 m prekážek (s) vs. 100 m (s) (Celé príp. vynech. u ChD) 100 m (s) = 2,8244 + ,54287 * 100 m překážek (s) Korelace : r = ,74150 Y: 6 3
100 m (s) N = 12 Průměr = 11,965000 Sm.Odch. = 0,371373 Max. = 12,540000 Min. = 11,180000
100 m (s)
0 13,0 12,8 12,6 12,4 12,2 12,0 11,8 11,6 11,4 11,2 11,0 10,8 15,6
15,8
16,0
16,2
16,4
16,6
16,8
17,0
17,2
17,4
17,6
17,8
18,0
18,2
100 m překážek (s)
Obr. 3: Korelace mistrovské skupiny
33
18,4 0
3
6
0,95 Int.spol.
4.3 Výsledky obou skupin V Tab. 3 jsou zaznamenány výsledky testu normality pro závodníky, kteří se zúčastnili okresního i mistrovského kola. Tohoto kola se zúčastnilo celkem 21 závodníků. Pro testování normality se použil pouze Kolmogorovův – Smirnovův test normality, výsledné hodnoty jsou větší než hladina alpha, nezamítám nulovou hypotézu, data pochází z normálního rozložení. Nulovou hypotézu zamítám pouze pro proměnnou 100 m překážek, kde hodnota p je menší než testovaná hladina. Tab. 3: Test normality obou skupin Testy normality pro obě skupiny N
Proměnná
max D
K-S p
100 m překážek (s)
21
0,238993 p < ,15
100 m (s)
21
0,160861 p > .20
věk (roky)
21
0,119943 p > .20
doba činnosti (roky)
21
0,162476 p > .20
výška (cm)
21
0,114051 p > .20
hmotnost (kg)
21
0,082360 p > .20
V Tab. 4 jsou výsledky pro kategorii mistrovskou a okresní společně. Mezi proměnnými: věk, doba činnosti, výška a hmotnost nebyly zjištěny žádné rozdíly mezi okresní a mistrovskou kategorií. Rozdíl mezi proměnnými byl nalezen u 100 m překážek a 100 m pro tyto kategorie. Červená barva v tabulce nám znázorňuje, že výsledek je menší než testovaná hladina významnosti (p < 0,05) na dané proměnné. Nulovou hypotézu zamítám pro proměnné 100 m překážek a 100 m, pro ostatní proměnné nulovou hypotézu nezamítám. Podle věcné významnosti je malý efekt u proměnné věk, výška a hmotnost. Pro proměnnou doba činnosti platí efekt střední. Velký efekt byl zjištěn pro proměnné 100 m překážek a 100 m.
34
Tab. 4: t-test pro obě skupiny t-testy pro skupiny mistrovská (M) a okresní (O) Průměr M
Proměnná 100 m překážek (s) 100 m (s)
Průměr 0
t
sv
p
Poč. plat M
Poč. plat O
Sm. odch M
Sm. F-poměr p Cohen odch Rozptyly Rozptyly D O
16,84
20,43 -8,75
19
0,00
12
9
0,51
1,31
6,62
0,01
11,97
13,46 -7,99
19
0,00
12
9
0,37
0,49
1,71
0,40
-3,52
25,08
23,67
0,74
19
0,47
12
9
3,87
4,92
1,62
0,45
0,33
13,92
10,67
1,59
19
0,13
12
9
4,70
4,53
1,08
0,94
183,89 -0,02
19
0,98
12
9
4,90
7,94
2,63
0,14
-0,01
19
0,97
12
9
7,51
6,12
1,51
0,57
0,02
věk (roky) doba činnosti (roky) výška (cm)
183,83
hmotnost (kg)
80,33
80,22
0,04
Průměr M(O): průměr mistrovské (okresní) kategorie, t: hodnota testovacího kritéria, sv: počet stupňů volnosti, p: minimální hladina významnosti, Poč. plat M(O): rozsah souboru v mistrovské (okresní) kategorii, Sm. odch. M: směrodatná odchylka mistrovské (okresní) kategorie, F-poměr Rozptyly: hodnota testovacího kritéria F, p rozptyly: nejmenší hladina významnosti, pro niž lze H 0 zamítnout, Cohen D: hladina věcné významnosti (Cohen, 1994, stránky 1-6)
V Tab. 5 nalezneme popisnou statistiku pro obě skupiny. Do tohoto měření bylo zahrnuto 21 závodníku, protože někteří jsou zahrnuti jak v okresním, tak také v mistrovském závodě. Průměrná hodnota pro běh na 100 m překážek je 18,37 s. Medián, tedy hodnota, která dělí soubor na dvě stejné poloviny je na hodnotě 17,22 s. Nejmenší hodnota naměřena v této disciplíně je 16,09 s, naopak nejvyšší je 22,07 s. Směrodatná odchylka je 2,03 s. Průměrná hodnota běhu na 100 m je 12,64 s. Medián nám zde vychází na hodnotu 12,32 s. Nejnižší dosažený čas na 100 m je 11,18 s. Nejpomalejší závodník tuto vzdálenost urazil za 14,13 s. Směrodatná odchylka je zde 0,86 s. Průměrný věk celé skupiny je 24,47 let, medián je o něco málo větší a to přesně 25 let. Nejmladšímu z probandů bylo 16 let, nejstaršímu 33 let. Směrodatná odchylka činní 4,29 let. Průměrná doba činnosti u závodníka činní 12,52 let, medián je 12 let. Nejmenší doba činnosti u závodníka je pouze 5 let, naopak nejvyšší je 21 let. Směrodatná odchylka ke 4,8 let. Průměrná výška všech závodníků je 183,85 cm, střední hodnota rozdělující soubor je 185 cm. Nejnižší závodník měří 175 cm, nejvyšší 197 cm. Směrodatná odchylka pro výšku je 6,19 cm. Průměrná hmotnost závodníků činní 80,28 kg, střední hodnota 81 kg. Nejlehčí závodník má hmotnost 67 kg, nejtěžší 95 kg. Směrodatná odchylka hmotnosti činní 6,78 kg.
35
-3,86
0,70
Tab. 5: Popisná statistika pro obě skupiny Popisná statistika pro skupiny mistrovská a okresní Proměnná 100 m překážek (s)
N platných
Průměr
Medián
Minimum
Maximum
Sm.odch.
21
18,3771
17,2200
16,0900
22,0700
2,035097
100 m (s)
21
12,6043
12,3200
11,1800
14,1300
0,861659
věk (roky)
21
24,4762
25,0000
16,0000
33,0000
4,296732
doba činnosti (roky)
21
12,5238
12,0000
5,0000
21,0000
4,802281
výška (cm)
21
183,8571
185,0000
175,0000
197,0000
6,199078
hmotnost (kg)
21
80,2857
81,0000
67,0000
95,0000
6,783383
Na Obr. 4 jsou vyobrazeny korelační grafy pro mistrovskou a okresní skupinu. Hodnota korelačního koeficientu nám udává přibližně hodnotu 0,94, Tato hodnota představuje velkou závislost mezi oběma proměnnými. Body se v grafu nalézají blízko přímky, která představuje silný kladný vztah. Největší zastoupení mají intervaly 16,0 až 17,3 s pro hodnotu 100 m překážek a to počtem 11 závodníků. Interval mezi 20,8 až 21,3 s má zastoupení 3 závodníky. Zbylé intervaly mají zastoupení po jednom závodníkovi. Průměrná hodnota pro disciplínu 100 m překážek je 18,37 s se směrodatnou odchylkou 2,03 s. Pro hodnotu 100 m je nejvíce zastoupeno rozpětí mezi 12,0 až 12,5 s a to počtem 6 závodníků. Pěti závodníky je zastoupen interval mezi 13,5 až 14,0 s. Interval mezi 11,5 až 12,0 s je zastoupen 4 závodníky. Třemi závodníky je zastoupen interval mezi 12,5 až 13,0 s. Další jednotlivé intervaly mají zastoupeno po jednom závodníkovi. Průměrná hodnota pro disciplínu 100 m je 12,60 s se směrodatnou odchylkou 0,86 s.
36
X: 100 m překážek (s) N = 21 Průměr = 18,377143 Sm.Odch. = 2,035097 Max. = 22,070000 Min. = 16,090000
Vš. skupiny Bodový graf: 100 m prekážek (s) vs. 100 m (s) (Celé príp. vynech. u ChD) 100 m (s) = 5,2336 + ,40108 * 100 m překážek (s) Korelace : r = ,94728
Y: 100 m (s) N = 21 Průměr = 12,604286 Sm.Odch. = 0,861659 Max. = 14,130000 Min. = 11,180000
8 4 0 15,0 14,5 14,0
100 m (s)
13,5 13,0 12,5 12,0 11,5 11,0 10,5 10,0 15
16
17
18
19
20
21
100 m překážek (s)
22
23 0
4
0,95 Int.spol.
Obr. 4: Korelace obou skupin
Věk u obou zkoumaných skupin se výrazně neliší, vše je vykresleno na Obr. 5, větší rozložení věku je u okresní skupiny. U mistrovské skupiny je větší průměrný věk než ve skupině okresní. V Obr. 6 je rozdělení závodníků podle věku do sloupců. Největší zastoupení má věková hranice 25 až 30 let a to počtem 9 závodníků. Druhé nejpočetnější zastoupení a to počtem 7 závodníků má věková hranice mezi 20 až 25 lety. Do věkové hranice mezi 15 až 20 lety náleží 4 závodníci. Nejmenší zastoupení má věková hranice mezi 30 až 35 lety, kde má zastoupení pouze jeden závodník.
37
8
36 34 32 30
věk (roky)
28 26 24 22 20 18 16 14 12
M
Průměr Průměr±SmOdch Průměr±1,96*SmOdch Odlehlé Extrémy
O skupina
Obr. 5: Krabicový graf věku, M – mistrovská kategorie, O – okresní kategorie Histogram: vek (roky) 11 10 9 8
Počet pozor.
7 6 5 4 3 2 1 0
10
15
20
25
x <= hranice kategorie
Obr. 6: Histogram věku 38
30
35
Hmotnost v obou kategoriích je také velmi vyrovnaná, vše nám ukazuje Obr. 7. Velký rozptyl nastává u kategorie mistrovské, kde rozdíl mezi nejvyšší a nejnižší hmotností je necelých 30 kg. U okresní kategorie je to přibližně o 5 kg méně. Střední hodnota pro obě skupiny se pohybuje lehce nad hranicí 80 kg. Na Obr. 8 je vyobrazen sloupcový graf, pro zastoupení hmotností v jednotlivých intervalech. Největší zastoupení má interval hmotnosti mezi 80 až 85 kg a to počtem 7 závodníků. Druhé nejpočetnější zastoupení má interval mezi 70 až 75 kg, na něhož náleží 5 závodníků. Třetím nejpočetnějším zastoupením a to počtem 3 závodníků se řadí intervaly hmotnosti mezi 70 až 75 kg a 85 až 90 kg. Interval mezi 65 až 70 kg byl zastoupen 2 závodníky a nejméně početný byl interval mezi 90 až 95 kg, kde bylo zastoupení pouze jednoho závodníka. 100
95
90
hmotnost (kg)
85
80
75
70
65
60
M
O skupina
Průměr Průměr±SmOdch Průměr±1,96*SmOdch Odlehlé Extrémy
Obr. 7: Krabicový graf hmotnosti, M – mistrovská kategorie, O – okresní kategorie
39
Histogram: hmotnost (kg) 8
7
6
Počet pozor.
5
4
3
2
1
0
60
65
70
75
80
85
90
95
x <= hranice kategorie
Obr. 8: Histogram hmotnosti
Z Obr. 9 je velký rozptyl výšky velmi patrný u okresní kategorie, který činí necelých 30 cm. U mistrovské kategorie je rozptyl o 10 cm menší, teda přibližně 20 cm. U mistrovské kategorie je největší zastoupení mezi 180 až 190 cm, a střední hodnota připadá přibližně na výšku 184 cm. U okresní kategorie je střední hodnota přibližně stejná jako u mistrovské kategorie. Největší zastoupení je mezi 190 a 175 cm. Obr. 10 nám vykresluje jednotlivé zastoupení v jednotlivých výškových intervalech. Největší zastoupení mají intervaly mezi 175 až 180 cm a 185 až 190 cm a to počtem 6 závodníků. 4 závodníci jsou zastoupení v intervalu 180 až 185 cm. Druhé nejmenší zastoupení a to pouze 2 závodníky mají intervaly mezi 170 až 175 cm a 190 až 195 cm. Nejmenší zastoupení a to pouze 1 závodníka má interval mezi 195 až 200 cm.
40
205
200
195
výška (cm)
190
185
180
175
170
165
M
Průměr Průměr±SmOdch Průměr±1,96*SmOdch Odlehlé Extrémy
O skupina
Obr. 9: Krabicový graf výšky, M – mistrovská kategorie, O – okresní kategorie Histogram: výška (cm) 8 7 6
Počet pozor.
5 4 3 2 1 0 170
175
180
185
190
x <= hranice kategorie
Obr. 10: Histogram výšky
41
195
200
Doba činnosti závodníků, kteří se věnují požárnímu sportu, je větší u mistrovské kategorie. Je zde velký rozptyl u obou kategorií, kde u mistrovské kategorie je přibližně 18 let a u okresní kategorie 17 let. Střední hodnota u mistrovské kategorie je 14 let a u okresní kategorie přibližně 11 let. Vše je vykresleno na Obr. 11. Jednotlivé rozložení doby činnosti jednotlivých závodníků nám ukazuje Obr. 12. Největší zastoupení počtem 4 závodníků má doba činnosti mezi 8 až 10 lety a mezi 10 až 12 lety. Druhé největší zastoupení má doba činnosti mezi 6 až 8 lety a mezi 6 až 18 lety a to počtem 3 závodníků. Doba činnosti mezi 4 až 6 lety a 18 a 12 lety je zastoupená po 2 závodnících. Po 1 závodníkovi mají zastoupení intervaly 12 až 14 let, 14 až 16 let a 20 až 22 let. 24 22 20 18
doba činnosti (roky)
16 14 12 10 8 6 4 2 0
M
O skupina
Průměr Průměr±SmOdch Průměr±1,96*SmOdch Odlehlé Extrémy
Obr. 11: Krabicový graf doby činnosti, M – mistrovská kategorie, O – okresní kategorie
42
Histogram: doba cinnosti (roky)
4
Počet pozor.
3
2
1
0
2
4
6
8
10
12
14
16
18
20
22
x <= hranice kategorie
Obr. 12: Histogram doby činnosti
V běhu na 100 m byly pozorovány větší rozdíly mezi oběma skupinami, vše je vyobrazeno na Obr. 13. U mistrovské kategorie je rozptyl nejlepší a nejhorší hodnoty přibližně 1 s naopak u okresní kategorie jsou to téměř 2 s. Nejlepší hodnota u okresní kategorie je lepší než nejhorší hodnota u mistrovské kategorie. Střední hodnota u mistrovské kategorie je necelých 12 s, u okresní kategorie necelých 13,5 s. Obr. 14 nám vyobrazuje zastoupení závodníků v jednotlivých časových intervalech. Největší zastoupení počtem 6 závodníků má interval mezi 12,0 až 12,5 s. Druhé největší zastoupení má interval mezi 13,5 a 14,0 s a to počtem 5 závodníků. V intervale mezi 11,5 až 12,0 s se umístili 4 závodníci. 3 závodníci se vyskytli v intervale mezi 12,5 až 13,0 s. Po 1 závodníkovi se umístily intervaly mezi 11,0 až 11,5 s, dále pak 13,0 až 13,5 s a 14,0 až 14,5 s.
43
15,0
14,5
14,0
100 m (s)
13,5
13,0
12,5
12,0
11,5
11,0
M
Průměr Průměr±SmOdch Průměr±1,96*SmOdch Odlehlé Extrémy
O skupina
Obr. 13: Krabicový graf běhu na 100 m, M – mistrovská kategorie, O – okresní kategorie Histogram: 100 m (s) 7
6
Počet pozor.
5
4
3
2
1
0
10,5
11,0
11,5
12,0
12,5
13,0
x <= hranice kategorie
44
13,5
14,0
14,5
Obr. 14: Histogram běhu na 100 m Velké rozdíly byly pozorovány také v běhu na 100 m překážek, který nám vykresluje krabicový graf na Obr. 15. V mistrovské kategorii je rozptyl přibližně pouze ve 2 s, naopak v okresní kategorii je to okolo 5 s. U mistrovské kategorie je pohybuje střední hodnota pod 17 s hranicí. U kategorie okresní je střední hodnota mezi 20 až 21 s. Na Obr. 16 můžeme sledovat jednotlivé zastoupení závodníků, podle jejich výkonu v této disciplíně. Největší zastoupení má interval mezi 16 až 17 s a to počtem 7 závodníků. Druhým nejvíce zastoupeným intervalem je interval mezi 17 až 18 s a to s počtem závodníků 5. 3 závodníky je zastoupen interval mezi 21 až 22 s. Po 2 závodnících mají intervaly mezi 18 až 19 s a 20 až 21 s. Nejmenší zastoupení mají intervaly mezi 19 až 20 s a 22 až 23 s, kam náleží pouze 1 závodník. 24 23 22
100 m překážek (s)
21 20 19 18 17 16 15
M
O skupina
Průměr Průměr±SmOdch Průměr±1,96*SmOdch Odlehlé Extrémy
Obr. 15: Krabicový graf běhu na 100 m překážek, M – mistrovská kategorie, O – okresní kategorie
45
Histogram: 100 m prekážek (s) 8
7
6
Počet pozor.
5
4
3
2
1
0
15
16
17
18
19
20
21
x <= hranice kategorie
Obr. 16: Histogram běhu na 100 m překážek
46
22
23
Závěr Cílem bakalářské práce bylo zjistit zda-li existuje vztah mezi výkonem v běhu na 100 m překážek a v běhu na 100 m u sportovců se specializací na požární sport. Následně pomocí statistickým funkcí a grafů zamítnout nebo nezamítnou hypotézu. To vše na základě měření závodníků v disciplíně 100 m a metody pozorování výsledku soutěžících, kteří se zúčastnili okresní a mistrovské soutěže. V teoretické části své práce jsem se snažil charakterizovat historii požárního sportu ve světě a u nás. V další části jsem se zmínil o pravidlech požárního sportu a popisu nářadí a náčiní, které je pro potřeby plnění disciplíny 100 m překážek znát, pokud se tomuto méně tradičnímu sportu chceme věnovat. Následně jsem popsal metodiku plnění disciplíny 100 m překážek po jednotlivých krocích, které jsou pro zlepšení výkonů důležité, některé více a některé méně. V závěru teoretické části se snažím vysvětlit pojmy sportovní výkon a sportovní výkonnost. Dále kondiční a koordinační pohybové schopnosti, které jsou v tomto druhu sportu velmi důležité. A v poslední řadě faktory techniky, taktiky a psychiky, které jsou pro dosažení optimálního výkonu důležité. V praktické části jsem se věnoval samotnému výzkumu. Nejprve jsem zmínil charakteristiku sledovaného souboru, které jsem posléze zkoumal v jednotlivých disciplínách. Z výsledků vyplývá, že byla nalezena závislost mezi 100 m překážek a 100 m pro obě kategorie společně. Pro ostatní proměnné, které by zlepšily výkon, závislost nebyla nalezena. Disciplíny požárního sportu jsou velmi málo prozkoumány a touto prací se snažím o rozšíření tohoto méně známého sportu více veřejnosti. Věřím, že práce bude přínosná nejen pro čtenáře, kteří se zajímají o požární sport, ale také pro čtenáře, kteří se s tímto sportem setkávají poprvé.
47
Seznam použitých zdrojů
Cohen, J. (1994). The earth is round, p < .05. American Psychologist Dovalil, J. (2005). Výkon a trénink ve sportu. Praha: Nakladatelství Olympia. Grasgruber, P., & Cacek, J. (2008). Sportovní geny. Brno: Computer Press Kulhavý, M. (2010). Metodika plnění disciplín požárního sportu. Ostrava: Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství. Náš požární sport: 35 mistrovství České republiky hasičů z povolání : 1970-2006. (2007). Karlovy Vary: Český hasič. Pravidla
požárního
sportu.
(2010).
Dostupné
z:
http://www.hzscr.cz/clanek/pravidla-pozarniho-sportu.aspx Veličko, V. M., Timošenko, S. I., & Pankov, J. I. (1989). Současný požární sport. Praha: TEPS. Vespalec,
T.
(2013). Aplikovaná
antropomotorika
III.
http://www.fsps.muni.cz/~tvodicka/data/reader/book-26/06.html
48
Dostupné
z:
Resumé Bakalářská práce se zabývá vztahy mezi výkonem v disciplíně požárního sportu. Nejprve jsem charakterizoval historii a pravidla požárního sportu. Dále jsem popsal metodiku plnění disciplíny 100 m překážek a pojem sportovní výkon. V praktické části jsem provedl výzkum pro tuto disciplínu. Výsledky jsem poté interpretoval pomocí tabulek a grafů a zhodnotil slovním komentářem.
Summary The bachelor thesis deals with the relationship between the performance in the event of fire sport. Firstly I described the history and rules of fire sport. Then, I described the methodology of disciplines 100m hurdles and the concept of athletic performance. In the practical part, I carried out a research for this discipline. The results were then interpreted using tables and graphs and concluded by a verbal commentary
49
