Řád Pandanales – pandánotvaré Dřeviny i byliny s cévami jen schodovitě perforovanými. Listy mají pochvaté dvouřadě nebo trojřadě uspořádané. Jednopohlavné květy v palicích podpíraných listenci. Květy s neustálenými počty tyčinek a plodolistů. Celkem zahrnuje tento řád čtyři čeledi:
Cyclanthaceae (stromy, byliny nebo liány podobné palmám domácí v tropické Americe),
Carludovica palmata
Pandanaceae tropické stromy a keře s opěrnými vzdušnými kořeny, listy na kýlu a okrajích ostře pilovitými
a kulovitými květenstvími,
Stemonaceae (malá čeleď, zahrnující asi 30 tropických druhů; Stemona japonica domácí v Číně obsahuje v kořenech insekticidní látky, účinkující také proti kožním a střevním parazitům)
Stemona sp.
Velloziaceae (170 druhů význačných pro jihoamerické stepi, brazilské savany a campos).
Talbotia elegans
Řád Arecales – arekotvaré s jedinou čeledí Arecaceae – arekovité Atypicky tloustnoucí dřeviny – palmy. 210/2500,
Vyskytují se zejména v tropech, popř. subtropech celého světa; s výraznou diferenciací také v rámci ostrovů Indického a Tichého oceánu.
Kmen zpravidla nevětvený Listy velké (až 20 m dlouhé!), v chocholu na vrcholu kmene, řapíkaté, s jazýčkem,
Roystonea
čepel zpeřeně nebo dlanitě členěná
Listy mívají mohutné pochvy objímající kmen
Květy drobné, aktinomorfní, zpravidla jednopohlavné, často homochlamydní nebo achlamydní, v bohatých latovitých květenstvích
Okvětí zpravidla nenápadně zbarvené 3+3 Tyčinky 3+3 Pestík často (3) Semeník svrchní
Plod tobolka nebo peckovice.
Prastarou užitkovou palmou je palma datlová (Phoenix dactylifera), původem snad z jihu Přední Asie.
Jediným původním druhem Evropy je středomořská žumara nízká (Chamaerops humilis).
Největší semena (maledivské ořechy – až 40 cm dlouhé, až 18 kg těžké, vyvíjející se až 7 let) mezi rostlinami má pověstná seychellská palma (Lodoicea seychellarum) jméno mají podle Maledivských ostrovů kam je ze Seychellských ostrovů odnášely mořské proudy.
Kokosové ořechy rostou na palmě kokosové (Cocos nucifera) původem snad z Oceánie.
Embryo kokosu klíčí skrz otvor v pecce
„Betelové oříšky“ rostou betelové palmě (Areca catechu) v indomalajské oblasti.
Palmové víno a arak se vyrábí z druhů rodů Borassus
a Caryota.
Škrobnatou kmenovou dřeň zvanou ságo poskytuje druh Metroxylon rumphii, rovněž z indomalajské oblasti.
Liánovitou palmou s až 200 m dlouhým stonkem, významnou pro nábytkářství, je Calamus rotang z Cejlonu a Indie, z něhož se vyrábí ratanový (= rotanový) pletený nábytek, rákosky nebo klepadla na koberce.
Dalším rekordmanem mezi rostlinami, tentokrát v délce květenství je Corypha umbraculifera z indomalajské oblasti jejíž lata je až 14 m dlouhá a až 12 m široká.
Řád Commelinales S jedinou významnější čeledí Commelinaceae, vyznačující se mírnou sukulencí, bylinnými stonky s kolénky. 600-700 převážně tropických druhů.
Listy střídavé, dužnaté, eliptické, s pochvou
Tradescantia sillamontana
Tradescantia navicularis
Květy heterochlamydní, 3četné a 5cyklické
Tradescantia virginiana
i zygomorfní
Okvětní 3 vnější lístky zelené,
3 vnitřní korunovitě zbarvené – fialové, modré nebo bílé
Tyčinky 3+3, nitky často oděné zbarvenými trichomy, jeden kruh bývá často staminoidní
Pestík (3). Semeník svrchní.
Plody tobolky nebo bobule.
Dichorisandra thyrsiflora
U nás zplaňuje jeden na zahrádkách občas pěstovaný druh – Tradescantia virginiana původem ze Sev. Ameriky, jejíž listy bývají užívány také do salátů.
Oblíbenými pokojovými druhy s pestrými listy jsou např. poděnka = blázen (Tradescantia pendula) nebo také Zebrina pendula
a Rhoeo discolor.
Další tři čeledi patřící do řádu Commelinales jsou: Pontederiaceae Tropické a subtropické byliny na povrchu stojatých vod.
Do této čeledi patří plevelný druh vodních cest v USA, Austrálii a v Africe „vodní hyacint“ (Eichhornia crassipes), plovoucí v hustých porostech na hladinách řek, díky břichatě ztlustlým, aerenchymem vyplněným řapíků.
Haemodoraceae Byliny s pouze třemi tyčinkami, vnitřního kruhu, rozšířené hlavně na jižní polokouli.
Philydraceae Byliny s cévami omezenými jen na kořeny, zygomorfními oboupohlavnými květy, okvětím 3+2, jednou tyčinkou, G (3), vázané na Austrálii a Indomalajskou oblast.
Řád Zingiberales – zázvorníkotvaré Zahrnují 8 blízce příbuzných čeledí, především oddenkatých, mohutných bylin s dvouřadými řapíkatými listy se zpeřenou žilnatinou. Květenství dvouřadé s listeny, často nápadně zbarvené. Květy bývají zygomorfní, heterochlamydeické a mají spodní semeník.
Mezi nejvýznamnější patří zřejmě: čel. Musaceae – banánovníkovité Mohutné (až 15 m vysoké) byliny s velkými listy; 2/50 v tropech.
hustě sevřené pochvy tvoří často nepravý kmen.
Listy velké, oválné, řapíkaté, se silnou střední žilkou a souběžnými bočními žilkami.
Musa acuminata
Květy zygomorfní, v převislém (až 3 m dlouhém) klasovitém květenství.
Tyčinek pět (+ 1 staminodium)
Gyneceum synkarpní, ze 3 plodolistů Semeník spodní
Plod tobolka nebo bobule Více různých druhů z jv. Asie se podílelo na vzniku kulturních odrůd banánovníků (Musa), které mají bezsemenné protáhlé žluté bobule. Musa acuminata
Příbuznými jsou čeledi: Zingiberaceae, zahrnující vytrvalé tropické byliny s hlízovitými kořeny, v pletivech s éterickými oleji. 50/700 pantropického rozšíření.
Listy střídavé, přisedlé nebo krátce řapíkaté.
Květenství šišticovitá
s masitými listeny podpírajícími květy
nebo květenství hroznovitá. Květy synsepalní a sympetalní.
Alpinia
Jedna fertilní tyčinka vnitřního kruhu se přimyká k čnělce, která je uložena ve žlábku mezi pranými váčky, další dvě staminodia tvoří široký, nápadně zbarvený pysk,
dvě staminodia vnějšího kruhu jsou petaloidní, zbývající tyčinka vnějšího kruhu zcela redukovaná. Semeník spodní.
Gyneceum (3), plodem dužnatá tobolka
Zingiber sp.
Patří sem zázvorník lékařský (Zingiber officinale) z jv. Asie, z jehož oddenků se získává koření.
Do této čeledi patří i kurkumovník dlouhý (Curcuma longa), jehož oddenky, obsahující žluté barvivo jsou podstatnou součástí směsi koření kari,
dále pak také kardamomovník obecný (Elettaria cardamomum), poskytující kardamon užívaný v cukrářství, při výrobě likérů a whisky.
Sterlitziaceae podobně jako Musaceae mají 5 tyčinek; zahrnují okrasné rostliny – např. Sterlitzia reginae.
Do této čeledi patří také mohutná tzv. palma poutníků (Ravenala madagascariensis) až 30 m vysoká, s vějířem dlouhých listů.
Heliconiaceae
Heliconia sp.
Cannaceae – dosnovité, tropické a subtropické byliny 1/60 s asymetrickými heterochlamydeickými (K3, C3)
květy s jedinou tyčinkou vnitřního kruhu (zbývající dvě přeměněné v petaloidní staminodia),
spodním semeníkem a plodem tobolkou.
u nás se vzácně pěstuje na zahradách pro okrasu dosna indická (Canna indica) s velkými červenými nebo žlutými květy, původem z Mexika.
Z Peru pochází dosna jedlá (Canna edulis) pěstovaná pro hlízovitě ztlustlý škrobnatý oddenek.
Marantaceae – marantovité, tropické byliny lišící se od dosnovitých na bázi kloubovitě ztlustlým řapíkem. 26/370 v tropech. Patří sem středoamerická maranta třtinová (Maranta arundinacea) užívaná v potravinářství a v lékařství. Druhy rodu Calathea jsou pěstovány pro jejich ornamentální listy
Costaceae byliny bez aromatických látek, s listy ve šroubovici, jednou tyčinkou (ostatní staminoidní); 4 rody pantropického rozšíření.
Lowiaceae jediný rod Orchidantha se třemi druhy v Indomalajské oblasti.
Orchidantha maxillarioides
Bromeliaceae – broméliovité Často epifytické byliny s redukovaným stonkem a redukovanými kořeny. 60/1500 v tropech a subtropech Střední a Jižní Ameriky, vzácně také v západní Africe (rod Pitcairnia jako relikt dřívějšího gondwanského rozšíření). Tvoří sesterskou linii řádu Poales.
Listy xeromorfní, pochvaté, často v růžici, vytvářejí žlábky k jímání vody
Květy oboupohlavné, v klasovitém květenství, heterochlamydní, velmi často s nápadně barevnými listeny (entomogamie), 3četné
Okvětí volné, 3 vnější lístky zelené, 3 vnitřní korunovitě zbarvené Tyčinky 3+3 Pestík (3) Semeník svrchní i spodní Dickia ferrox
Plod tobolka nebo bobule, nebo plodenství tvořené celým květenstvím, jeho osou a masitými listeny.
Známým užitkovým druhem je ananasovník chocholatý (Ananas comosa), víceletá bylina s růžicí mečovitých listů, původem z Brazílie jejíž plodenství – ananas – je tvořeno srůstem dužnaté osy květenství,
masitých listenů a bobulí.
K oblíbeným pěstovaným epifytům patří zejména zástupci rodů Bromelia,
Aechmea nidularioides
Aechmea,
Aechmea miniata Aechmea fasciata
Billbergia Billbergia sp.
nebo Vriesea.
Tillandsia,
Extrémní xeromorfní adaptace na epifytismus umožňuje masový výskyt „španělského mechu“ (Tillandsia usnoides) na větvích stromů i na kabelech telefonního vedení.
Pravděpodobně blízce příbuzné broméliovitým jsou čeledi Abolbodaceae, Dasypogonaceae, Hanguanaceae, Mayacaceae a Rapateaeceae.
Řád Poales – lipnicotvaré Byliny, většinou trávovitého (graminoidního) vzhledu. Listy často čárkovité, bez řapíku, rozčleněné v pochvu a čepel, často s jazýčkem. Tracheje ve všech částech těla. Květy často drobné, s tendencemi k četným redukcím (hlavně v okvětí) a tvorbě bohatých, často složených květenství, anemogamní. Gyneceum cénokarpní, u odvozenějších typů až pseudomonomerní. Vajíčka zpravidla se 2 integumenty.
Řád zahrnuje zhruba 16 (podle šíře pojetí) čeledí, některých druhově velmi rozsáhlých (Poaceae, Cyperaceae), ale také velmi drobných. Příbuzenské vztahy a návaznost naznačuje následující schéma:
Juncaceae – sítinovité Trávovité byliny. 9/400 s těžištěm v mírných a studených pásmech severní polokoule, na jižní polokouli zejména v Austrálii
Stonek zpravidla oblý Listy trojřadě uspořádané, čárkovité, ploché, nebo trubkovité
Luzula variegata
Květy drobné, v kruželových květenstvích, často stažených, podepřených listeny
Květy oboupohlavné, aktinomorfní. Okvětí 3+3 volné, drobné, nenápadných barev – hnědé až černavé, bělavé, zelenavé. Tyčinky 3+3 nebo 3;
Pyl se vyvíjí v tetrádách – má proto tvar čtyřstěnu
Pestík (3) s mnoha vajíčky; Semeník svrchní Juncus balticus
Plod tobolka. Semena mívají masíčko.
Luzula campestris
Luzula sp. Juncus sp.
Juncus compressus
Chromozómy bez vyznačené centromery (holocentrické) holocentrické chromosomy (Eleocharis, Cyperaceae)
monocentrické chromosomy
u nás 2/30 – rody sítina (Juncus) s pochvami nesrostlými, mnohosemennými tobolkami a bika (Luzula) s pochvami srostlými a tobolkami trojsemennými.
K hojnějším patří na vlhkých místech zejména sítina rozkladitá (Juncus effusus)
a sítina článkovaná (Juncus articulatus)
spolu s druhem bika mnohokvětá (Luzula multiflora),
na sušších stráních je častá bika ladní (Luzula campestris),
v lesích pak bika hajní (Luzula nemorosa)
nebo bika chlupatá (Luzula pilosa),
na lesních cestách u nás zdomácněla severoamerická sítina tenká (Juncus tenuis).
Cyperaceae – šáchorovité Trávovité byliny. 90/4000 převážně v mírných a studených pásmech, hlavně na severní polokouli; u nás domácích 20/130. Preferují vlhčí stanoviště, často na březích vod.
Stonek zpravidla trojhranný. Cyperus esculentus
Scirpus californicus
Cyperus esculentus
Listy čárkovité, ploché, střídavé, často trojřadě uspořádané, zpravidla se srostlou pochvou
Květy drobné v klasovitých květenstvích jednopohlavné,
Eleocharis
nebo oboupohlavné,
každý květ podepřen jednotlivým listenem
Eleocharis mamillata
Trichophorum
Okvětí redukované na štětinky nebo zcela chybějící
Tyčinky většinou 3, pylová zrna v tetrádách, které obsahují pouze jediné fertilní pylové zrno
Pestík (2-3), lyzikarpní, s jediným vajíčkem Semeník svrchní
Plod nažka
Chromozómy bez vyznačené centromery (holocentrické)
Eleocharis – holocentrické chromosomy
chromosomy s vyznačenou centromerou - monocentrické
Jednopohlavnými květy se vyznačuje zejména rozsáhlý rod ostřice (Carex), která má celosvětově rozšířených téměř 3000 druhů; její nažky jsou zcela obalené a chráněné mošničkou listenového původu.
Také klásky ostřic mohou být pohlavně diferencované
Carex acutiformis
Carex pulicaris
Carex dioica
Na vlhkých loukách je častá skřípina lesní (Scirpus sylvaticus);
v listnatých lesích pak roste ostřice prstnatá (Carex digitata),
ostřice lesní (Carex sylvatica);
na březích vod se vytvářejí souvislé porosty: mohutný skřípinec jezerní (Schoenoplectus lacustris),
bahnička bahenní (Eleocharis palustris)
a ostřice měchýřkatá (Carex vesicaria)
ostřice štíhlá (Carex gracilis),
na rašelinných loukách jsou časté: ostřice černá (Carex nigra)
a suchopýr úzkoliský (Eriophorum angustifolium), jehož okvětí se přeměňuje v dlouhý bílý chmýr.
Na vrchovištích najdeme často suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum)
Ve starověkém Egyptě bylo dřeňové aerenchymatické pletivo stonků šáchoru papírodárného (Cyperus papyrus) základní surovinou pro výrobu papyru.
K oblíbeným druhům pěstovaným v květináčích patří zejména šáchor střídavolistý (Cyperus alternifolius), původem z Austrálie.
Poaceae – lipnicovité Trávovité byliny. 600/10000 kosmopolitně; u nás původních 80/200.
Tvoří časté dominanty v savanách, pampách, prériích stepích, v tundře, v subalpínském stupni pohoří na loukách i pobřežích vod
Stonek zpravidla duté, oblé stéblo s kolénky (interkalární meristémy)
Listy čárkové, dvouřadě uspořádané
listy s výraznou, zpravidla nesrostlou, pochvou a často také s jazýčkem
někdy také s oušky (auriculae) jazýček v ústí pochvy ouška
Listy často drsné díky inkrustaci křemičitými tělísky, které při neopatrné manipulaci mohou pořezat prsty
Květy drobné, nejčastěji oboupohlavné, s výrazně redukovaným okvětím v kláscích, skládajících složitá lichoklasovitá nebo latnatá květenství.
Klásky jedno- až vícekvěté, charakteristické stavby: klásek je podepřen listenem, nazývaným pleva; každý jeden květ klásku je pak chráněn dvěma šupinovitými k sobě sevřenými útvary, z nichž vnější je podpůrným listenem květu a nazývá se plucha (často je opatřená osinou), druhá – vnitřní – vznikla srůstem 2 lístků vnějšího kruhu okvětí a nazývá se pluška (nemívá osinu ale zoubky, třetí lístek vnějšího okvětního kruhu zanikl);
v době květu se plucha a pluška oddálí (květ se otevře) stane se tak tím, že v této době zduří 2 plenky, vzniklé přeměnou 2 lístků vnitřního kruhu okvětí (třetí lístek vnitřního okvětního kruhu abortoval).
Tyčinky 3, s dlouhými nitkami a vrtivými prašníky; nitka je vetknuta uprostřed, nikoli jako obvykle na konci konektivu a je navíc připojena kloubovým mechanismem umožňujícím pohyb – vrtění – prašníku.
Pestík (3-2), pseudomonomerní s jediným vajíčkem, s 3-2 stylodii a pérovitě větvenými bliznami; Semeník svrchní
Plod zpravidla obilka (caryopsis)
Chromozómy s vyznačenou centromerou (monocentrické) Čeleď zahrnuje nejvýznamnější užitkové rostliny – obiloviny – v Evropě byly nejdříve pěstovány ty, které pocházely z Přední Asie: ječmen setý (Hordeum vulgare),
žito seté (Secale cereale),
pšenice obecná (Triticum aestivum),
oves setý (Avena sativa);
z jv. Asie pochází rýže (Oryza sativa)
a proso seté (Panicum miliaceum);
z Afriky pochází čirok sudánský (Sorghum sudanense),
z Ameriky pak kukuřice setá (Zea mays).
Potravinářsky významným druhem je také cukrová třtina (Saccharum officinarum) původem z Indie, dnes pěstovaná v subtropech celého světa.
Také bambus (Bambusa arundinacea) patří ve své domovině – jv. Asii mezi významné užitkové druhy.
Častými dominantami lučních porostů jsou ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius),
lipnice luční (Poa pratensis),
trojštět žlutavý (Trisetum flavescens),
kostřava luční (Festuca pratensis),
srha říznačka (Dactylis glomerata),
tomka vonná (Anthoxanthum odoratum),
psárka luční (Alopecurus pratensis),
bojínek luční (Phleum pratense),
třeslice prostřední (Briza media);
na sešlapávaných místech je častý jílek vytrvalý (Lolium perenne)
a lipnice roční (Poa annua);
na pastvinách dominuje často smilka tuhá (Nardus stricta),
nebo kostřava červená (Festuca rubra)
nebo kostřava ovčí (Festuca ovina);
na vlhčích místech je častá metlice trsnatá (Deschampsia cespitosa);
na ruderálních místech jsou v teplejších oblastech hojné sveřep střešní (Bromus tectorum),
a také sveřep jalový (Bromus sterilis);
v listnatých lesích je běžná lipnice hajní (Poa nemoralis);
v jehličnatých lesích pak vytváří jemné koberce metlička křivolaká (Avenella flexuosa),
na pasekách roste hojně třtina křovištní (Calamagrostis arundinacea);
na březích vod nalezneme často mohutné porosty chrastice rákosovité (Phalaris arundinacea);
rozsáhlé až 3 m vysoké rákosiny vytváří na vlhkých místech rákos obecný (Phragmites australis).
Sparganiaceae – zevarovité Bahenní nebo vodní byliny s oddenky a olistěnými stonky.
Listy čárkovité, střídavé, s pochvami.
Květy jednopohlavné, drobné, v kulovitých květenstvích, z nichž horní obsahují samčí, dolní samičí květy.
Okvětí šupinovité; Tyčinky zpravidla 3; Gyneceum pseudomonomerní
Plody nažky v kulovitém souplodí
Jediný rod s 20 druhy v mírném pásmu severní polokoule a v Austrálii, u nás zastoupený 4 druhy. Sparganium emersum
Sparganium erectum
Typhaceae – orobincovité Bahenní rostliny s oddenky, z něhož dvouřadě vyrůstají listy a bezlistý stonek.
Listy čárkovité, zpravidla velmi dlouhé.
Květy nepatrné, jednopohlavné, bezobalné (pouze se štětinkami, snad vzniklými přeměnou okvětí), Tyčinky 3 Gyneceum monomerní Plody nažky.
jsou nahloučené v jednopohlavné husté, válcovité palice (nahoře samčí, dole samičí).
Pyl v tetrádách – produkován ve velkém množství – sbírán také včelami
Typha latifolia
Oddenek orobinců a jeho bohatý pyl byly v dobách hladomorů přidávány do mouky.
Jediný kosmopolitně rozšířený rod s 15 druhy, u nás snad 4 druhy domácí.
Nažky opatřené chmýrem jsou rozšiřovány anemochorně.
Zbývající tři čeledi řádu Poales jsou tropické, na druhy bohaté čeledi jsou: Eriocaulaceae ca 600 druhů většinou bělokvětých rostoucích v močálech a vodách hlavně v Brazílii, výjimečně i v mírném pásmu (Skotsko, Irsko); Květenství tvořené mázdřitými listeny
Trávovitého vzhledu jsou žlutokvěté Xyridaceae, jejichž zástupci tvoří důležitou složku vegetace v Kapské oblasti jižní Afriky.
Také stepní Restionaceae tvoří důležitou složku vegetace v Kapské oblasti jižní Afriky.
Mezi jednoděložné patří také čeledi bez jednoznačného fylogenetického zařazení jako jsou: Corsiaceae,
Japonoliriaceae,
Japonolirion osense
Nartheciaceae,
Narthecium ossifragum
Petrosaviaceae,
Triuridaceae – saprofytické žlutavé nebo růžové byliny s šupinovitými listy P3-9, A3-9, G mnoho; 7/80 v Brazílii, na Madagaskaru a v Indomalajské oblasti.