Čachtický hrad 9.5. – 10.5.2008 Čachtický hrad… o něm a o hraběnce Alžbětě Bathoryové už musel slyšet snad každý! Ale až Waltr měl ten skvělý nápad, zajet se na toto „kouzelné“ místo podívat a nocovat ve stanech přímo na nádvoří – svědku krvavých scén minulosti. Tak to byl trošku ponurý úvod pro navození atmosféry a teď – jak to vlastně bylo? Ano, je pravda, že to byl Waltrův nápad se zajet podívat do Čachtic. Na fóru jsme se domlouvali snad dva měsíce a nakonec se i domluvili. Krom pár jedinců se sjeli skoro všici jižani a jako bonus dojela i pražská návštěva :-) Poněvadž jsem jel sám a hlavně proto, že Tarabysovi nedošly brýle (holt má špatného optika), tak mi Tarabys dělal cestou i necestou batůžek. Motorku jsme nabalili již o den dříve, abychom zjistili, jestli tam ty všechny prkotiny vejdou a po vyřazení zbytečností, jako jsou hygienické potřeby, čtvrtý pár náhradních ponožek a třetí trenky (přece jenom jsme jeli jen na jednu noc) jsme se (kupodivu) na motorku nabalili oba. Třešinka na dortu byly fajné skleněné skleničky s hrubého skla, které jsme připevnili k báglům jako poslední a taktak vešly. Skleničky však nesměly chybět – bylo to moc originální nádobí pro červené víno, které jsme vezli sebou. No červené… modrý portugal, samozřejmě :-)
Kdesi za Zubřím, směrem na Valmez…
To není detail na můj zadek, ale na připoutané skleničky :-)
Kdesi za Luhačovicemi
Taky někde tam :-)
Kousek dál, než „taky někde tam“
Krásná cestička, příroda…
A černý pasažér...
Záchytný bod – motorest Rasová, před Starým Hrozenkovem, cca 14h :-)
Tady už dojíždí zbytek Jižanů + část prahy 6
První díl Jižanů v celé své kráse a ošklivosti
Tady je ten zbytek…
Jojo, houpačka…
3X
Jedu 120 a stejně jim nestíhám…
Takhle nás hrad vítal z dálky…
Menší polovina Jižanů před hradem
Tady jsme už všichni (tedy až na ty, co dorazili v noci)
Ještě jednou z bokorysu :-) Vyráželi jsme z Ostravy okolo 11. hodiny ranní. Jen já a Tarabys a svým choppráckým tempem jsme si to ploužili přes Hukvaldy, Rožnov p/R., Valmez, Luhačovice, až k prvnímu záchytnému bodu – motorestu Rasová poblíž Starého Hrozenkova. Kousek za Zubřím jsme potkali Refi se Zuzanou, která měla problém s motorkou… nějak to nejelo… asi karburátor. Asi určitě. Obě dojely do Valmezu, kde po tří hodinovém opravování v servise zanechali Zuzančinu motorku a pokračovaly na Refině alpíku. Hlavně, že taky dorazily! V záchytném bodě jsme byli s Tarabem jako první, asi s dvou hodinovým předstihem :-) Čekání jsme si krátili přemlouváním obsluhy, abychom mohli jíst a pít na zahrádce (moc se jim nechtělo, ale když jsme si zaplatili u baru a vše sami odnesli ke stolu, tak to šlo) a taky hraním si s bezva točícím se popelníkem. Ač jsem nekuřák, tak takovou hračku jsem kuřákům doslova záviděl. Tarab asi taky, páč si párkrát „zatočil“ se mnou a jednou proti mně. Bohužel to nemáme zdokumentované, takže mi musíte věřit. Po 15. hodině (kdy byl původně sraz), se začali trousit i ostatní členové výpravy. Nahrnuli jsme se ke stolům a začalo nové přemlouvání obsluhy o jídle na terase (jsme celý víkend na to měli pech). Po napapání se už čekalo jen na Tobiga, který měl dorazit za půl hodinky, což samozřejmě stihl a do hodinky a půl dorazil :-). A hurá do Čachtic! Tedy nejprve na benzínku, někteří ještě nakoupit „nápoje“ na večer a pak až to „hurá“ Hranice se projely bez zastavení a pak se frčelo a frčelo… Na mě až moc rychle a tak jsem těsně před Čachticemi jednu zatáčku nevybral a prostě ji projel rovně. Naštěstí bylo kam. Kdo by pak poslouchal ty Tarabovy kecy, že není v bezpečí ani jako batoh a že štěrk je svinstvo a tak… :-)
Takhle nás Waltr fotil… spojil to i se sportovním výkonem a pobavením ostatních. (musel běžet 2X). Škoda, že to není na videu…
Siluety Jižanů…
Já (ten vlevo) a Jiřina
Už jen rozbít tábor a je to!
Někteří „enduráci“ vyjeli až na nádvoří…
Naše spací a řádící stanoviště…
To samé z jiného úhlu pohledu
Do třetice…
A ještě jednou :-) V Čachticích na náměstí u pizzerie je opravdu malá a nenápadná odbočka k ještě menší a nenápadnější cestičce až k hradu… tedy ke zřícenině :)) Cestička se postupně mění na šotolinu, šotolina na štěrk, a štěrk se místy měnil na trávu, tráva na balvany… ale dalo se vyjet až k hradu. Dokonce se dá dojet až nahoru na nádvoří. Já, jako správný „endurák“, jsem to zvládl :)), někteří na sportovních mašinách taky. Ostatní zůstali parkovat před hradem, protože mohli, ale „nechtěli“ jet až nahoru :)) Ono se to vážně dá. Kousek se projede a místy se musí vzít mašina na záda a přes menší výkopy přenést. Dá to sice zabrat, ale jak jsem viděl ty skupinky „oceňovačů“ barevných kovů před hradem, tak jsem se moc dlouho nerozmýšlel, kde nechám mého miláčka přes noc. Ještě jsme stihli udělat pár fotek před hradem a šlo se rozbíjet tábor. Tarabys byl chytrý a objevil se, až když už jsem měl postavený stan, což děkuji tomugpx a jeho ženušce za pomoc. Pak se vzal foťák a fotilo se a fotilo se… každý fotil, a aby ne, když bylo co. Čachtický hrad je opravdu nádherný a k tomu ten západ slunce s červánky… prostě lahoda! Však koukněte na fotky. Pak se už setmělo… ještě dorazil Cornellius (prý se ten den ještě vrátil z Albánie), Refi se Zuzkou, Martyzostravska a strýček Fester. Snad jsem nikoho nevynechal. Fester celkem překvapil – nato, že všem oznamoval, že přijede autobusem, tak dorazil na hezké VFR… ale je fakt, že je to praktičtější si koupit novou motorku, než pracně montovat již opravený motor na Hondu… :-) A pak… a pak začala ta „fajna ostravska zabava“, já otvíral víno, ostatní měli jakýsi „revitalizační čaj“, což prý byl jen rumík s kolou, pitý z láhve od čaje… holt ne všichni sebou tahali takové bezva skleničky, jako já s Tarabem :)) prostě originalita a účelnost se cení! (a taky samochvála, že?) K tomu se rozdělal oheň a opékaly párky… parádní relax výlet. Nejlepší bylo, že na celém hradě jsme byli sami. Sice ještě pár jedinců – turistů – mělo obdobný nápad, ale jak vidělo naši „bandu drsných motorkářů“, tak si to rozmysleli. Přitom jsme takoví hodní a mírumilovní…
Socha Tarabyse
Jiřinka – ve vší své ošklivosti :))
Tuším, že Refi se Zuzkou… tak snad tuším správně
Já
Tady už jen chybí knížka a víno… nádherné místečko…
A měl jsem i vše pod kontrolou :-)
Skoro jako na pláži, že?
Tarabys – vypadá jak součást hradu, což?
Někdo si staví stan a někdo si během toho fotí…
To už byl stan samozřejmě postavený, tak jsem mohl taky fotit :))
A taky „se“ nechat fotit
„Revitalizační čaj“
Jojo, pohodička…
Tarabys vypadal v té kukle jako E.T.
Buřtíky…
Hlad je hlad, že…
E.T.
Bavili jsme se prostě nádherně. Snad se nepletu, když to budu tvrdit i za ostatní… Waltr skvěle povyprávěl historku z Jedovnic, jak mají dědulové rádi DaliSSe, probíral se i šicí stroj od Perchtičky… (tak nějak mi přijde, že na videích zní všechny motorky stejně, takže to ani moc nevynikne…). Nakonec se ale i Pet ráno přiznala, že ji tam asi někdo přes noc hodil kamínky, že to tak rachotí… holt někteří mají laděný výfuk, jiní „laděnou“ spojku :-) Pak se ze stanu ozvala hláška „pojď sviňo“ a hlasité „plum“ – to jak Tarabys otevřel víno :-)) Jojo, byl to krásný pohodový večer. Ani nikoho nerozhodila „hádka“ na téma „semyšovy“ vs. „sametový“ polštář… Potom se už postupně začali všichni vytrácet do stanů a následně kuklit do spacáků, protože v noci byla opravdu zima! Já se kuklil asi okolo jedné hodiny ranní a Jiřinka šla hned pět minut za mnou… si teď uvědomuji, že jsem ji chtěl ještě ten večer upálit a nějak jsem na to zapomněl… tak snad příště :-) ono já toho zapomněl více – třeba si vzít svůj oblíbený polštář (ani semyšovy ani sametový – takový obyčejný)… tak taky až příště! Až na tu zimu se tedy spalo opravdu parádně. Ráno nás čekala mini snídaně ve formě „syrových“ párků, pak balení a pro některé strmá jízda směr dolů… můžu za sebe říct, že nahoru se jelo přece jenom trochu lépe… ale sjeli to všichni, kteří vyjeli nahoru (logické, že?). Nejhorší bylo tahat motorku na zádech přes trávník, byl celý od rosy a já se bál, že by mi to uklouzlo a spadl bych… Pak jsme nabrali směr Becov a hledali jsme restauraci na doplnění snídaně… samozřejmě, že jsme i objevili jednu nádhernou, ale otevírali až od 12h. Avšak Waltr se nedal a domluvil obsluhu, která nás pak nechtěla obsloužit, páč měli zavřeno… prostě Slováci, no… takže se jelo jinam, kde už všechno klaplo :-) Tam jsme se i rozdělili na tři skupinky. Pražáci odjeli směr Praha (směr domů, do Podolí, do lékárny…), druhá skupinka to brala domů do Ostravy přes Zubří a my to valili ještě jinudy. Teda Cornellius fakt valil. A i když mě můj batůžek zradil a nechal se vézt na alpíkovi od Mártyho, tak jsem opět nevybral jednu zatáčku. Naštěstí zase byla možnost c) a to směr rovně… ale klepal jsem se z toho ještě skoro celou cestu. Takže jsem to raději nehnal a zbytek musel na mě čekat… příště si asi vážně pojedu jen svým tempem a na ostatní se vykašlu. Stavili jsme se i do Valmezu pro „opravenou“, nebo spíše „pojízdnou“ Zuzančinu motorku a kousek za Valmezem, směrem na Nový Jičín jsme se ještě byli napapat Na Hájovně, kde měli spoustu nádherných, nejen vonících, ale i chutných, uzených mňamek :))
Výjezd z hradu
Takhle se s námi loučily Čachtice
Tohle je už Becov
Když se chce, tak se umím i smát!
Taky bylo komu/čemu…
Mazat se prostě musí… nejlépe zevnitř
A to je konec našeho výletu… Na Hájence jsem se od ostatních odpojil a frčel přímo domů, svým klidným tempem a zbytek skupiny… Márty se vracel na slovensko za „kamarádkou“, Tarabys zase přesedlal za Strýčka Festera na jeho VFR a jeli se ještě s Refi a Zuzkou kouknout do Zubří… Už se jinak začínám těšit na dobytí dalšího hradu. A nemusí to být ani hrad, stačí třeba zřícenina… nebo ani to nemusí být… hlavně, když se zase sejdeme v hojném počtu a nezapomeneme sebou vzít i dobrou náladu :)) Ještě chci pochválit Tomagpx, jak nádherně vyfotil večerní hrad (i v noci osvětlený ohněm), moc krásné fotky. A ostatním, děkuji za to, že dorazili ve skoro plném počtu, páč bez nich by to určitě nebylo ono! Někdy to musíme zopáknout… Na závěr výpis klíčových slov večera, tedy ty nejčastěji použité:
Semyšovy, sametový, ježíš, šicí stroj, manamana, to tam v Praze nemáte, baf, pojď sviňo, ducati, revitalizační čaj, něco ti tam rachotí Pet, máš to zkažené, bo jsme v útlumu…
Jojo, Tarabys, jako správný batoh, zahřál záda více lidem :-)) A na úplný závěr ještě trocha poezie od Mártyhozostravska (převzato bez svolení z fóra)
Noc má divoká křídla a má osamělá pouť jižní krajinou se končí na místě, které je známo svou zápornou energií. Však v kruhu přátel na větrném vrchu ona záporná moc nemá šanci, tím spíš, že přátelství je posilněno spojením bláznivých. Noc je skoro magická, plátno stanu střílí do větru a oheň se zlobí v poryvech. Nic však nepřekoná pohodu v srdcích a smích ve tvářích, když se projásá do tichého útlumu, kdy každý zabalen jako nemluvně si nechává zdát to co má rád....
A na úplně úplný závěr – seznam účastníků zájezdu: Petra - Perchtička, Zdeněk - Waltr. Marek - Tarabys, Jiřinka - Jiřinka, Jirka - Thymallus, Tomáš - Tobig, Lenka, Tomáš - Tomgspx, Pavla, Milan, Kačka - Kacsika, Zdeněk – Zdeňa-Valmez, Jirka - 3X, Renáta – Refi, Zuzka, Tomáš – Cornellius, Martin – Mártyzostravaska, Libor – Strýček Fester Tak snad jsem na nikoho nezapomněl :))
Thymallus
