2. Rodina
17. Vytvářet rodinu Drazí mladí, mějte především velkou úctu ke svátosti manželství. Skutečné štěstí nemůže rodina nalézt, pokud si zároveň manželé nejsou věrní. Manželství je institucí přirozeného práva, kterou Kristus povýšil k důstojnosti svátosti. Bůh dal tak lidstvu velký dar. Respektujte jej, ctěte jej. Bůh vás zároveň volá, abyste k sobě měli navzájem úctu i v období, kdy s někým chodíte nebo jste zasnoubeni. Manželský život, vyhrazený Božím ustanovením pouze manželským párům, se totiž stane pramenem štěstí a pokoje, pouze nakolik dokážete zachovávat čistotu, 41
a to uvnitř manželství i mimo něj, neboť právě manželství je opevněnou tvrzí vašich budoucích nadějí. Znovu vám všem zde opakuji, že „erós nás chce pozvednout […] vůči božskému, vyvést nás za hranice nás samotných, ale právě proto vyžaduje putování směrem vzhůru, putování charakterizované odříkáním, očišťováním a uzdravováním“ (Deus caritas est, 5). Erós tak, stručně řečeno, vyžaduje ducha oběti a odříkání kvůli jistému většímu dobru, totiž právě Boží lásce ke všem věcem. Snažte se rozhodně odporovat nástrahám zla, přítomného v mnoha situacích, které vás přivádí k nevázanému, a přitom paradoxně prázdnému způsobu života a připravuje vás o vzácný dar svobody a pravého štěstí. Pravá láska „bude stále více usilovat o štěstí toho druhého, bude se stále více zabývat jím, daruje se a bude toužit »existo42
vat pro« druhého“ (tamtéž, 7), a díky tomu se bude stávat stále věrnější, nerozlučitelnější a plodnější. Promluva, 10. 5. 2007
18. Zásnuby Láska muže a ženy je počátkem lidské rodiny a pár tvořený mužem a ženou má svůj základ v původním Božím plánu (srov. Gn 2,18-25). Naučit se milovat jako pár představuje úžasný proces, který vyžaduje značné nasazení. Období zásnub, které je pro utváření páru zásadní, je časem očekávání a přípravy, které snoubenci mají prožívat v čistotě jak v jednání, tak ve slovech. Díky tomu může láska dozrávat ve starostlivé pozornosti vůči druhému. Zásnuby člověku napomáhají, aby se naučil sebeovládat a rozvinout respekt vůči druhému, který je charakteristický pro každou pravou lásku, jež nehledá v první 43
řadě vlastní uspokojení ani vlastní blaho. Ve společné modlitbě proste Pána, aby vaši lásku chránil a dával jí vzrůst, aby ji očišťoval od každého egoismu. Neváhejte odpovědět na Pánovo povolání velkoryse, neboť křesťanské manželství je v církvi jedním z pravých a vlastních povolání. Poselství, 27. 1. 2007
19. Snoubenecké „ano“ Lidská plnost obsahuje také časový rozměr a lidské „ano“ překračuje hranice přítomného okamžiku. „Ano“ znamená ve svém plném vyjádření „vždy“, vytváří prostor věrnosti. Pouze uvnitř tohoto prostoru může růst víra, která přináší budoucnost a která umožňuje, aby děti, plod lásky, věřily v člověka. Svoboda onoho „ano“ se tedy zjevuje ve svobodě, která je schopna přijmout to, co je definitivní. Největším vyjádřením svobody není 44
proto vyhledávat potěšení, a nikdy tak nedospět k opravdovému rozhodnutí, ale naopak schopnost rozhodnout se pro definitivní dar, v němž darující se svoboda znovu nachází plně sebe samu. Konkrétněji řečeno, osobní a vzájemné „ano“ muže a ženy rozevírá prostor pro budoucnost, pro autentické lidství každého, a současně je určeno k darování nového života. Toto osobní „ano“ nemůže proto nebýt „ano“, které přebírá zodpovědnost veřejně, když manželé přejímají za svou věrnost veřejnou zodpovědnost. Nikdo z nás vskutku nenáleží pouze sám sobě. Proto je každý povolán, aby přijal ve svém nitru vlastní zodpovědnost vůči veřejnosti. Manželství jako institut nepředstavuje proto žádné nemístné vměšování do věcí společnosti a jejích představitelů vnějším vnucením nějaké formy. Jde 45
ve skutečnosti o vnitřní nezbytnost úmluvy o manželské lásce. Promluva, 6. 6. 2005
20. Místo k přijetí života Rád bych vyzdvihl základní povolání rodiny stávat se prvním a hlavním místem k přijetí života. Moderní pojetí rodiny přisuzuje, částečně v reakci na minulost, manželské lásce velkou důležitost a klade důraz na subjektivní aspekty svobody v rozhodování a názoru. Pro lidi je však na druhé straně těžší uvědomit si a pochopit hodnotu povolání spolupracovat s Bohem na plození lidského života. Ačkoli jsou kromě toho současné společnosti nadané tolika prostředky, nedokážou vždy napomáhat poslání rodičů, ať na úrovni duchovní a mravní motivace, či na úrovni praktických životních podmínek. Jak z kulturních, tak z politických a legis46
lativních důvodů je velmi zapotřebí podporovat rodinu. Promluva (1), 30. 12. 2005
21. Generační výměna Rodiny jsou základními buňkami každé zdravé společnosti. Pouze v rodině se může vytvořit společenství různých generací, v němž paměť minulosti žije v přítomnosti a zůstává otevřena budoucnosti. Tak doopravdy život pokračuje, vyvíjí se a jde dále kupředu. Skutečný rozvoj není bez této kontinuity možný a nemůže k němu dojít ani bez náboženského prvku. Bez důvěry v Boha, bez důvěry v Krista, který nám daruje také schopnost věřit a žít, rodina přežít nemůže. Promluva, 2. 3. 2006
47
