5. Festival španělských filmů ———————————— 5o Festival de cine español
La película
hlavní partner Všechny filmy jsou uváděny v původním znění s českými titulky. Více info o jazykových verzích na www.lapelicula.cz Todas las películas se presentan en versión original con subtítulos en inglés. Para más información sobre idiomas, visiten www.lapelicula.cz
Camino Casual Day Dva životy Andrése Rabadána / Les dues vides d’Andrés Rabadán Oviedo Express Ich bin Enric Marco Kosmos / Cosmos Letní déšť / El camino de los ingleses Mléko strachu / La teta asustada Návrat do Hansaly / Retorno a Hansala Rybí dítě / El niño pez Slepé slunečnice / Los girasoles ciegos Stud / La vergüenza Tasio Ženich pro Jasmínu / Un novio para Yasmina Život a film – Labyrintové životopisy Vojtěcha Jasného Vida y cine – Las laberínticas biografías de Vojtěch Jasný
6 8 10 12 14 16 18 20 22 24 26 28 30 32 34
* Con la presencia del director. / Za účasti režiséra.
Kino Světozor Vodičkova 41, Praha 1, tel. 224 946 824 www.kinosvetozor.cz
velký sál
velký sál malý sál velký sál malý sál
velký sál malý sál velký sál malý sál
velký sál malý sál velký sál malý sál
Úterý 16. 2. 19.00 Návrat do Hansaly Středa 17. 2. 18.00 Casual Day 18.30 Ich bin Enric Marco 20.30 Mléko strachu 21.00 Camino Čtvrtek 18. 2. 18.00 Ženich pro Jasmínu 18.30 Oviedo Express 20.30 Stud 21.00 Život a film Pátek 19. 2. 18.00 Kosmos* 18.30 Casual Day 20.30 Slepé slunečnice 21.00 Ich bin Enric Marco
velký sál velký sál malý sál velký sál malý sál
velký sál velký sál malý sál velký sál malý sál
Sobota 20. 2. 16.00 Tasio 18.00 Letní déšť 18.30 Ženich pro Jasmínu 20.30 Dva životy Andrése Rabadána 21.00 Mléko strachu Neděle 21. 2. 16.00 Návrat do Hansaly 18.00 Rybí dítě 18.30 Život a film 20.30 Camino 21.00 Stud
Vstupné 90,Rezervace vstupenek: www.kinosvetozor.cz Telefonické rezervace každý všední den od 10 do 17 hodiny na telefonu 608 33 00 88. Entrada: 90 kč Reservación de entradas: www.kinosvetozor.cz Reservación telefónica: días laborables de 10 a 17 en el teléfono 608 33 00 88.
Kino Art Cihlářská 19, Brno, tel. 541 213 542 www.artascala.cz Pondělí 22. 2. 19.30 Návrat do Hansaly 21.30 Oviedo Express
Sobota 27. 2. 18.45 Slepé slunečnice 21.00 Mléko strachu
Úterý 23. 2. 19.30 Ženich pro Jasmínu 21.30 Návrat do Hansaly
Neděle 28. 2. 18.45 Rybí dítě 21.00 Camino
Středa 24. 2. 19.30 Mléko strachu 21.30 Tasio Čtvrtek 25. 2. 19.30 Kosmos 21.30 Život a film Pátek 26. 2. 18.45 Letní déšť 21.00 Dva životy Andrése Rabadána
Předprodej vstupenek (90,-Kč, 80,-Kč pro členy FK) je možný od 1. 2. 2010 v pokladně kina Art. Místa v hledišti si je možno zarezervovat na www.artascala.cz nebo telefonicky (denně po 18.00) na čísle 541 213 542. Venta de entradas (90 Kc, 80 Kc para socios de FK) a partir del 1. 2. 2010 en la taquilla del cine Art. La reserva de butacas es posible a través de la web www.artascala.cz o por teléfono al 541 213 542 (todos los días a partir de las 18:00 h.).
Camino Javier Fesser, ES 2008, 143 min. Camino je obyčejná holčička, která v Madridu se svou kamarádkou Begoñou sdílela dětské hry a sny, než ji zaskočila první láska. Dosud nepoznaný cit ji zastihl takřka ve stejném okamžiku, kdy se ohlásily první známky zákeřné nemoci. Její vyvolený Jesús se jí tak neustále vzdaluje. Zatímco otec nese situaci těžce, její matka, náboženská fanatička ve vleku organizace Opus Dei, pokládá bolest a utrpení Camino za potvrzení toho, že její dcera je vyvolenou bytostí. Film je inspirován skutečnými událostmi a poukazuje na dosti kontroverzní praktiky vlivného církevního uskupení Opus Dei. Celý příběh je vyprávěn velmi ambivalentním způsobem a režisér Javier Fesser se jednoznačně nestaví ani za jednu ze stran, což v době uvedení vyvolalo značnou polemiku. Film Camino obdržel kromě mnoha dalších ocenění i šest výročních cen Goya.
Světozor ◉ 17. 2. 21:00 ◉ 21. 2. 20:30 Art ◉ 28. 2. 21:00
Camino es una niña corriente de Madrid, que comparte juegos y sueños infantiles con su amiga Begoña, hasta que es sorprendida por su primer amor. Este inesperado sentimiento la invade al mismo tiempo que aparecen los síntomas de una amenazante enfermedad que la alejan de su novio Jesús. Mientras el padre soporta la situación difícilmente, su madre, miembro del Opus Dei, considera el dolor y sufrimiento de Camino como una confirmación de que su hija es el ser elegido. La película se inspira en hechos reales, advirtiendo de las polémicas prácticas de la poderosa agrupación religiosa Opus Dei. La historia está narrada de una manera ambivalente, y el director Javier Fesser no toma partido, lo cual causó mucha polémica. Camino fue galardonada de numerosos premios, entre otros con seis Goya.
6
Casual Day Max Lemcke, ES 2008, 95 min. Casual Day je výraz používaný původně ve Spojených státech v rámci velkých společností, které takto označují skupinové pobyty svých zaměstnanců. Cílem je prohlubovat dobré vztahy mezi kolegy, uvolnit se, odpočinout si a v důsledku také zvýšit produktivitu práce. Takovýto pobyt organizuje i jedna španělská firma. Nicméně Španělé nejsou Američané, takže společné chvíle nakonec každý využije po svém. Režisér rozehrává zajímavé psychologické drama, které svým divadelním sevřením na jedno místo a do omezeného času nabývá zajímavých souvislostí. Celovečerní debut Fantastický svět režiséra Maxe Lemckeho byl uveden na MFF Karlovy Vary a pojednával o světě peep show. V jeho druhém filmu Casual Day uvidíme kromě jiných i slavného španělského herce Luise Tosara, který se začíná objevovat i v amerických produkcích (např. Hranice ovládání nebo Miami Vice). Světozor ◉ 17. 2. 18:00 ◉ 19. 2. 18:30
El casual day es un término procedente de Estados Unidos que se refiere a viajes de grupos de empleados de grandes empresas, cuyo objetivo es fomentar las relaciones personales, reducir el estrés y mejorar la actividad empresarial. Asimismo hay una agencia española que organiza este tipo de viajes, pero los españoles no terminan de insertarse en el sistema americano, y resulta que, al final, cada uno aprovecha los momentos compartidos a su manera. El director inicia un interesante drama psicológico, que se desarrolla en un tiempo y espacio limitados, como si de una obra de teatro se tratase, creando así interesantes nexos. El primer largometraje del director Max Lemcke, Mundo Fantástico, se presentó en el Festival Internacional de Cine Karlovy Vary, tratando el tema del mundo del peep show. Uno de los protagonistas de su segunda película Casual Day es el famoso actor español Luis Tosar, cada vez más asiduo en producciones estadounidenses (p. ej. Los límites del control o Miami Vice). 8
Dva životy Andrése Rabadána Les dues vides d’Andrés Rabadán Ventura Durall, ES 2008, 84 min. V roce 1994 se Andrés Rabadán vzdal policii. Byl obviněn z úmyslného vykolejení tří vlaků a vraždy svého otce. Během soudního přelíčení u něj byla diagnostikována schizofrenie a následně byl umístěn do psychiatrické léčebny, kde měl strávit dvacet let. O jedenáct let později se navzdory tvrzení lékařů cítí být uzdravený. Protože pro sebe nevidí naději, rozhodne se utéct. Příchod nové lékařky a prohlubující se vztah s jednou ze sestřiček ho nakonec přinutí hledat ve své minulosti důvody, které ho dovedly až ke spáchání hrozivých činů. Ve Španělsku velmi oblíbený žánr kriminálních filmů inspirovaných skutečnými událostmi zde rozvíjí příběh reálné postavy člověka, který si v současnosti odpykává trest ve vězení v Barceloně.
Světozor ◉ 20. 2. 20:30 Art ◉ 26. 2. 21:00
En 1994 Andrés Rabadán se entregó a la Policía. Fue acusado de haber provocado el descarrilamiento de tres trenes y haber matado a su padre. Durante el proceso se le diagnosticó esquizofrenia y fue internado en un pabellón psiquiátrico durante los siguientes 20 años. Once años más tarde, Andrés, contra la opinión médica, se cree ya curado, pero las pocas expectativas de salir lo empujan a intentar fugarse. Sin embargo, la incorporación de una nueva psiquiatra, y su cada vez más íntima relación con una enfermera, le llevan a enfrentarse con su propio pasado para intentar entender qué le pudo llevar a cometer sus horribles crímenes. Este género de películas criminales inspiradas en hechos reales son muy populares en España; en este caso desarrolla la historia de una persona real ingresada todavía hoy en la prisión de Barcelona. 10
Oviedo Express Gonzalo Suárez, ES 2007, 109 min. Fantastický vlak z minulosti přiváží do Ovieda skupinu potulných herců. Na prvním místě jejich repertoáru je slavná divadelní adaptace románu La Regenta odehrávající se právě v tomto městě a tato Paní Bovaryová španělské literatury zamíchá životy umělců. Mladá choť místního starosty se zamiluje do hlavního představitele (nebo do jeho divadelní role?) a v Oviedu propuká drama vášní, lásky a nenávisti a pomalu se ztrácejí křehké hranice mezi divadlem a reálným životem. Zoufalá herečka přísahá pomstu, nešťastný režisér bojuje s vlastní inscenací, matka spřádá intriky a mnoho dalších postav vstupuje do této moderní verze klasického díla světové literatury. Film byl velmi volně inspirován povídkou Stefana Zweiga. Režisérovým záměrem bylo rozehrát skutečný herecký koncert, a tak v hlavních rolích nalezneme výkvět španělské kinematografie jako Carmela Gómeze, Maribelu Verdú, Najwu Nimri, Jorgeho Sanze a řadu dalších. Světozor ◉ 18. 2. 18:30 Art ◉ 22. 2. 21:30
Un fantasmagórico tren del pasado trae a Oviedo a un grupo de actores ambulantes. El primer lugar de su repertorio ocupa la famosa adaptación teatral de la novela La Regenta. La trama de esta obra se desarrolla precisamente en esta ciudad y esta Señora Bovary de la literatura española vuelve al revés las vidas de los artistas. La joven esposa del alcalde local se enamora del protagonista (o de su papel teatral?) y en Oviedo estalla el drama de pasiones, de amor y de odio y poco a poco se están perdiendo los límites delicados entre el teatro y la vida real. La película fue libremente inspirada en el cuento de Stefan Zweig. El director se toma la licencia para tratarlos libremente. La intención del director fue hacer aparecer un auténtico concierto de actores, y así en los papeles principales podemos ver la flor y nata de la cinematografía española, como Carmelo Gómez, Maribel Verdú, Najwu Nimri, Jorge Sanz y muchos más.
12
Ich bin Enric Marko Santiago Fillol, Lucas Vermal, ES 2009, 90 min. Bývalý předseda Sdružení válečných zajatců Enric Marco je protagonistou dva roky starého skandálu, který zahýbal celým Španělskem. Marco se po léta vydával za vězně z koncentračního tábora. Všechna utrpení, o nichž dosud vyprávěl v televizi, byla smyšlená. Nyní v doprovodu filmařů podniká demystifikační cestu do Německa. Dokument nás zavede do světa člověka, který je dosud přesvědčen, že jeho lež neublížila a naopak pomáhala. Oba režiséři nám velmi šikovně zprostředkovali vlastní fascinaci tímto lhářem a jeho až tragikomickým osudem. Až do posledního záběru, ale nepřestal bojovat o vlastní rehabilitaci. Jde o neobvyklý osud neobvyklého člověka a především o postoj společnosti, která zjišťuje, že vlastně neví, zda má Enrica Marca považovat za zločince, za duševně nemocného jedince nebo se vlastně nic nestalo…?
Světozor ◉ 17. 2. 18:30 ◉ 19. 2. 21:00
El ex presidente de la Asociación de Deportados, Enric Marco, protagoniza un escándalo que sacudió a toda España hace dos años. Durante varios años, Marco se hizo pasar por prisionero en campos de concentración, sin embargo, se descubre que se había inventado todas las historias que estuvo contando en televisión sobre su sufrimiento. Ahora, acompañado por un equipo de cineastas, emprende un viaje desmitificador a Alemania. El documental nos traslada al mundo interior de una persona que sigue estando convencida de que su mentira no hizo daño, sino que sirvió de ayuda. Con gran habilidad, los dos directores nos transmiten su propia fascinación por este embustero con destino tragicómico que, hasta el último fotograma, no deja de luchar por su propia rehabilitación. Se trata de la vida singular de una persona desconcertante y, sobre todo, de la opinión de una sociedad que no sabe si considerar a Enric Marco un delincuente, un trastornado o fingir que no sucedió nada. 14
Kosmos / Cosmos Diego Fandos, ES 2007, 99 min. Příběh uneseného podnikatele, který je po devíti měsících propuštěn, je mozaikou životů řady dalších lidí. S mnoha se předtím neznal, s některými byl naopak v úzkém kontaktu. V každém případě nyní se mezi všemi vytváří pevné a často neviditelné vazby. Samotný únos je pouhou záminkou k rozehrání dramatu o rukojmím a kosmonautovi, kde hlavními tématy jsou samota, láska, porozumění a potřeba mít někoho vedle sebe. Jednu z rolí v Kosmosu ztvárnil také známý český herec Kryštof Hádek. Snímek je celovečerním režijním debutem španělského absolventa FAMU Diega Fandose. Z jeho předchozích krátkých filmů jmenujme například dokument Dos tonalidades diferentes de rojo pojednávající o španělských emigrantech v socialistickém Československu.
Světozor ◉ 19. 2. 18:00 Art ◉ 25. 2. 19:30
Historia de un empresario secuestrado, que después de nueve meses es liberado, presentándose un mosaico de vidas de una serie de personajes. Con muchos de ellos no se conocía antes, con algunos estaba en contacto estrecho. En todo caso, ahora entre todos ellos surgen unos lazos fuertes de amistad, con frecuencia invisibles. El secuestro como tal es sólo un pretexto para el desarrollo de un drama sobre un rehén y un cosmonauta, en el que los temas principales son la soledad, el amor, la comprensión y la necesidad de tener a alguien a su lado. Uno de los papeles de esta película lo desempeñó el famoso actor checo Kryštof Hádek. Esta película es el debut del director Diego Fandos en el mundo del largometraje, licenciado en la academia FAMU de Praga. De sus cortometrajes anteriores mencionamos por ejemplo el documental Dos tonalidades diferentes de rojo que trata el tema de los emigrantes españoles residentes en la Checoslovaquia socialista. 16
Letní déšť / El camino de los ingleses Antonio Banderas, ES/GB 2006, 118 min. Krásné ženy dychtivé sexu - svalnatí mladí muži také toužící po sexu. A to vše v režii okouzlujícího Antonia Banderase. Jeho druhý film Letní déšť se v originále jmenuje Anglická promenáda, což odkazuje k bezstarostnosti a lechtivosti celého příběhu. Zápletka sama o sobě není tak důležitá: Miguelitovi je osmnáct a chce se stát básníkem. Se svými ještě zkaženějšími přáteli se vrhá do sexuálních dobrodružství, ale ve srovnání s nimi mnohem zdrženlivěji. Režisér sice tvrdí, že film pojednává „o přechodu z dospívání k dospělosti“, ale v jeho podání jde jen o vyšší společenskou vrstvu. V duchu reklamní estetiky ubíhá děj této španělské varianty teenagerovské komedie, která přesto neupadá do vulgarity a nese se v duchu jižanské vášnivosti. Přestože občas vystoupí na povrch dramatická linie, je okamžitě nemilosrdně potlačena dalšími postelovými radovánkami.
Světozor ◉ 20. 2. 18:00 Art ◉ 26. 2. 18:45
Mujeres bellas ansiosas de sexo, hombres musculosos igualmente ansiosos de sexo, y todo ello bajo la dirección del aclamado Antonio Banderas. El título de su segunda película se refiere al espíritu desahogado y escabroso de la historia. El argumento no es demasiado importante: Miguelito tiene dieciocho años y quiere ser poeta. Junto con sus amigos, más experimentados que él, se involucra en aventuras sexuales, mucho más moderadas que las de los demás. El director asegura que la película trata de la “transición de la adolescencia a la madurez“, sin embargo, esta variante española de teen comedy no va más allá de la estética publicitaria, aunque sin llegar a ser vulgar, se envuelve de un estilo que intenta capturar la pasión característica del sur. A veces deja entrever una cierta línea dramática, que sin embargo es oprimida sin piedad por escenas de contenido erótico.
18
Mléko strachu / La teta asustada Claudia Llosa, ES 2009, 93 min. Fausta trpí syndromem mnoha peruánských „válečných“ dětí, které se narodily matkám znásilněným v průběhu války v 70. letech minulého století, psychickým onemocněním, které nasála s mateřským mlékem. Náhlá matčina smrt ji však přinutí, aby se začala vyrovnávat nejen se strachem, jímž byla odkojena a kterým ji spolu se vzpomínkami a smutnými písněmi za života živila její matka, ale i se svým vlastním tajemstvím. Neustálý a hluboce zakořeněný strach ze znásilnění ji přiměl chránit si svou nedotknutelnost poněkud zvláštním způsobem. „Prosím Boha, aby mi dovolil na všechno zapomenout,“ věta, kterou od žen, postižených stejným osudem jako ve filmu Faustina matka, často slýchala také představitelka hlavní role Magaly Solierová. Možná právě zoufalství a vztek, které se jí zmocňovaly při výpovědích obětí, se podílely na jejím skvělém výkonu. Mléko strachu zvítězilo loni na MFF v Berlíně.
Fausta padece el mismo síndrome que otros tantos “hijos de la guerra” peruanos que nacieron de mujeres maltratadas durante la época de la guerra en los años setenta del siglo pasado. Se trata de una enfermedad psíquica que se transmite por la leche materna. Sin embargo, la súbita muerte de su madre la obliga a aceptar no sólo el miedo con el que, en sus canciones tristes y recuerdos la alimentaba su madre, sino también su propio secreto. Su permanente y profundo miedo de una posible violación la hace protegerse de una manera algo extraña. Las mujeres que sufrieron lo mismo como la ficticia madre de Fausta solían decirle a la protagonista de la película, Magaly Solier: “Sólo le pido a dios que me ayude a olvidar todo.” Puede que la desesperación y rabia que la invadían a la hora de escuchar a las víctimas contribuyeran a su excelente rendimiento. El año pasado La teta asustada fue ganadora del Festival Internacional de Cine de Berlín.
(Čerpáno z katalogu MFF Karlovy Vary.)
(Fuente: Catálogo del Festival Internacional de Cine de Karlovy Vary.)
Světozor ◉ 17. 2. 20:30 ◉ 20. 2. 21:00 Art ◉ 24. 2. 19:30 ◉ 27. 2. 21:00
20
Návrat do Hansaly / Retorno a Hansala Chus Gutiérrez, ES 2009, 94 min. Film je částečně inspirován skutečnými událostmi. Martín vlastní pohřební službu, ale potýká se s finančními problémy. Náhodou se dostane k zakázce převozu těla ilegálního imigranta do Maroka. Musí spolupracovat také s jeho sestrou Leilou, která chce mrtvého bratra za každou cenu dopravit domů. Martín cítí výhodný obchod a navíc doufá, že se mu v Maroku podaří dohledat pozůstalé dalších zesnulých imigrantů a on na tom vydělá. Ale netuší, že ne v každé kultuře lze kšeftovat se smrtí. Marocké pohoří Atlas a vesnička Hansala jsou světem s poněkud jinými životními hodnotami, než jak je chápeme v Evropské unii. Režisérka Chus Gutiérrezová patří mezi výrazné postavy současné španělské kinematografie a za Návrat do Hansaly již získala řadu ocenění včetně pěti nominací na výroční ceny Goya.
Película inspirada en parte en hechos reales. Martín, un empresario funerario, se enfrenta a problemas financieros. De una forma casual, se le plantea un encargo que consiste en trasladar el cuerpo de un inmigrante ilegal a Marruecos. Martín tiene que colaborar con Leila, la hermana del fallecido, que a cualquier precio quiere trasladar el cuerpo de su hermano a su hogar. Martín, que espera haer un buen negocio con ello, concibe esperanzas de encontrar a los familiares de los demás fallecidos para ganar más dinero, pero no se da cuenta de que en todas las culturas no es posible negociar con la muerte. La sierra marroquí Atlas y el pueblecito Hansala representan un mundo con valores muy distintos a los Europa. La directora Chus Gutiérrez es uno de los personajes más destacados de la actual creación cinematográfica española y su Retorno a Hansala ha sido galardonada con numerosos premios, incluyendo cinco nominaciones para los Goya.
Světozor ◉ 16. 2. 19:00 ◉ 21. 2. 16:00 Art ◉ 22. 2. 19:30 ◉ 23. 2. 21:30
22
Rybí dítě / El niño pez Lucia Puenzo, ES/F/AR 2008, 96 min. Lucía Puenzová patří mezi režisérskou špičku současného argentinského filmu. Ve svém zatím druhém snímku, který doposud nebyl v Čechách uveden, vypráví příběh prodchnutý legendou o rybím dítěti. Dívka Lala pochází z vyšší společnosti, ale již v dětství se zamilovala do služky Guayji pocházející z indiánského národa Guaraní. Obě sní o tom, že si jednoho dne koupí dům a odstěhují se do Paraguaje. K tomu ovšem potřebují peníze a svobodu. První podmínku se snaží splnit nejrůznějšími způsoby, dosažení té druhé je už mnohem komplikovanější. Navíc je Guayja zamilovaná do Lalina otce, což v jeho dceři probudí smrtící žárlivost. Filmový styl Lucíe Puenzové je charakteristický snovými scénami, lyrickou kamerou a vypjatými hereckými výkony. Její talent se již naplno projevil v debutu XXY zabývajícím se kontroverzním tématem pohlavní obojetnosti.
Světozor ◉ 21. 2. 18:00 Art ◉ 28. 2. 18:45
Lucía Penzo se sitúa entre los mejores directores del actual cine argentino. Su segunda película, que todavía no se ha presentado en la República Checa, narra una historia muy vinculada con la leyenda del niño pez. La joven Lala procede de la alta sociedad, pero, ya de niña, se enamora de la criada guaraní Guayi. Las dos sueñan con comprarse una casa e irse a vivir juntas a Paraguay, pero para eso necesitan dinero y libertad. Intentan solucionar la primera cuestión, pero es mucho más difícil la segunda. Además Guayi está enamorada del padre de Lala, lo cual le está causando celos enfermizos. El estilo de la cineasta Lucía Puenzo se caracteriza por las escenas oníricas, uso lírico de la cámara y actuación extrema de los actores. Su talento fue patente ya en su primera película XXY, que se dedica al contradictorio tema de la ambigüedad de género.
24
Slepé slunečnice / Los girasoles ciegos José Luis Cuerda, ES 2009, 95 min. Orense roku 1940. Elena skrývá svého manžela, kterému hrozí smrt pro jeho politické názory. V temné atmosféře války se snaží nenápadně žít a vychovávat syna Lorenza a dceru Elenitu. Ta je zamilovaná do mladého komunisty, s nímž čeká dítě. Lorenzo chodí do církevní školy, a aby toho nebylo málo, jeho třídní učitel Salvador je zmítán mezi vírou a svou láskou k Eleně. V takovém propletenci vztahů se odehrává drama několika lidských osudů. Láska, sex, politické pronásledování a válka ovlivňují jejich osudy více, než si dokážou představit. Režisér José Luis Cuerda se často věnuje tématu II. světové války ve španělských dějinách (Motýlí jazyk) a tento svůj zatím poslední film věnoval významnému scenáristovi Rafaelu Azconovi. Cuerda byl mimo jiné producentem filmů Alejandra Amenábara (Diplomová práce, Otevři oči nebo Ti druzí).
Světozor ◉ 19. 2. 20:30 Art ◉ 27. 2. 18:45
Orense, año 1940. Elena está escondiendo a su esposo, que corre peligro de muerte por causa de sus opiniones políticas, e intenta hacer una vida normal en el triste ambiente de la guerra, educando a sus hijos Lorenzo y Elenita, la cual está embarazada de un joven comunista. Ricardo va a un colegio religioso y, por si no fuera poco, su maestro, Salvador, vive atormentado entre su creencia y el amor hacia Elena. En este complicado mundo de relaciones se desarrolla el drama de varias vidas. Amor, sexo, persecución política y guerra influyen sobre las vidas de los protagonistas más de lo que pueden imaginarse. El director José Luis Cuerda se dedica al tema del impacto de la II Guerra Mundial sobre la historia de España con mucha frecuencia (p. ej. La lengua de las mariposas); esta película, su última hasta este momento, está dedicada al destacado guionista Rafael Azcona. Cuerda asimismo fue productor de varias de las películas de Alejandro Amenábar (Tesis, Abre los ojos o Los otros). 26
Stud / La vergüenza David Planell, ES 2009, 107 min. Stud, emociální břemeno provázené výčitkami, které nelze umlčet. Jak se jednotlivci vyrovnávají se svou vlastní hanbou a kam to může vést? Mladý španělský pár už nemůže dál a rozhodne se vrátit svého osmiletého adoptivního syna Manua, který pochází z Peru. Mají pocit, že společně prožité měsíce pro ně byly peklem na zemi. Záhy si ovšem uvědomují, že nejde o běžné rozhodnutí… Zásadní vliv na jejich postoj má nejen sociální pracovnice Jimena ale také jejich peruánská pomocnice v domácnosti. Nakonec vše nabývá nečekaných rozměrů i pro chlapce samotného. Tento zdánlivě „malý“ film je překvapením minulého roku vzhledem k tomu, jak originálním způsobem rozvíjí zásadní téma španělské společnosti – vztah Španělska a Latinské Ameriky. Na druhou stranu je možné vnímat příběh jen jako reflexi problematiky adopce dětí pocházejících z velmi rozdílných kulturních prostředí. Světozor ◉ 18. 2. 20:30 ◉ 21. 2. 21:00
La vergüenza representa un peso emocional que suele ir acompañado por remordimientos y que no es fácil controlar. ¿Cómo enfrentan los individuos su propia vergüenza y hasta dónde pueden llegar? Una joven pareja ya está agotada y decide devolver a Manu, su hijo adoptivo de ocho años, procedente de Perú. Les resulta que los meses con él se acabaron convirtiendo en un infierno. Pronto se dan cuenta de que no va a ser una decisión corriente… Su postura está muy influida por la trabajadora social, Jimena, y asimismo, por su asistenta peruana. Al final, todo va más lejos de lo que se habían esperado, incluso para el niño. El año pasado esta película, aparentemente “un film menor”, causó mucha sorpresa por su original manera de tratar un tema que es esencial para la sociedad española: la relación entre España y América del Sur. Por otra parte, la historia puede interpretarse como una reflexión de la adopción de niños procedentes de culturas muy distintas. 28
Tasio Montxo Armendáriz, ES 1984, 95 min. Minulý rok uplynulo čtvrtstoletí od premiéry výjimečného filmu v dějinách španělské kinematografie. Jde o film Tasio, který vnesl do národní kinematografie zvláštní estetiku přecházející od dokumentárního realismu k naprosté ahistoričnosti. Tak jako snímky Krávy (r. Julio Medem), Pytláci (r. José Luis Borau), Duch úlu (r. Víctor Erice), Tetička Tula (r. Miguel Picazo) nebo Padre padrone (r. bratři Tavianiové) či Strom na dřeváky (r. Ermanno Olmi) pojednávají o venkovanech v kontextu kolektivních dějin, činí i Montxo Armendáriz ve filmu Tasio. Pro genezi příběhu mu posloužil jeho vlastní krátký dokument Uhlíři z Navarry (1981). Strohý příběh o chlapci Tasiovi (jde o skutečnou postavu Anastasia Otxoay), který v osmi letech začíná stavět milíře, ve čtrnácti letech se žení a zakládá rodinu, se nakonec stává vizuální básní a navazuje na tradici započatou Luisem Buñuelem ve filmu Země bez chleba. Světozor ◉ 20. 2. 18:30 Art ◉ 24. 2. 21:30
El año pasado esta película, que ocupa un lugar extraordinario en la historia de la creación cinematográfica española, cumplió veinticinco años de su estreno. Tasio introdujo una estética especial en el cine español, que pasa del realismo documental a la historicidad absoluta. El director Montxo Armendáriz trata el tema de campesinos situados en el contexto de una historia colectiva, al igual que en otras películas españolas como Vacas (Dirección: Julio Medem), Furtivos (Dirección: José Luis Borau), El espíritu de la colmena (Dirección: Víctor Erice), La tía Tula (Dirección: Miguel Picazo), Padre Padrone (Dirección : Los hermanos Taviani) o El árbol de los zuecos (Dirección: Ermanno Olmi). Para desarrollar la historia, se sirvió de su propio cortometraje documental Carboneros de Navarra (1981). Se narra la austera historia del joven Tasio (supuestamente se trata del personaje real Anastasio Otxoa), que a los ocho años empieza a trabajar en el monte para después casarse y fundar una familia a los catorce. 30
Ženich pro Jasmínu / Un novio para Yasmina Irene Cardona, ES/MAR 2008, 97 min. Tato španělsko-marocká koprodukce je na jedné straně polodokumentárním příběhem o situaci arabských uprchlíků ve Španělsku, zároveň můžeme ale snímek vnímat jako portrét různých druhů manželství. Dobrovolná sociální pracovnice Lola zbožňuje svatby, i když její vlastní manželství je v krizi a ona podezírá manžela, že se zamiloval do Jasmíny. Ta by si ráda co nejrychleji vzala městského strážníka Javiho, který ale potřebuje čas. Alfredo je v podstatě proti manželství, nicméně z přátelství a pro peníze dokáže sňatek přetrpět… Režisérka Irene Cardona vystudovala v roce 1994 slavnou kubánskou filmovou školu v San Antonio de los Baños a studia filmové režie a herectví dokončila v Madridu. Dosud pracovala především jako scenáristika pro španělskou televizi TVE. Romantická komedie Ženich pro Jasmínu je jejím celovečerním debutem.
Světozor ◉ 18. 2. 18:00 ◉ 20. 2. 18:30 Art ◉ 23. 2. 19:30
Esta coproducción española - marroquí, es por un lado una historia semi – documental sobre la situación de los inmigrantes árabes en España, por otro lado podemos percibir la película como un retrato de varios tipos de matrimonios. La asistente personal voluntaria Lola es amante de las bodas, aunque su matrimonio pasa por una crisis. Ella sospecha de que su marido se ha enamorado de Yasmina. A ésta le gustaría casarse lo más pronto posible con el guardia municipal Javi, el que, sin embargo, necesita más tiempo para decidirse. Alfredo se opone al matrimonio, pero por amistad y por dinero es capaz de soportar una boda. La directora de la película, Irene Cardona, en 1994 se licenció en la famosa escuela de cine en San Antonio de los Baños, Cuba. Los estudios de dirección cinematográfica y de interpretación los terminó en Madrid. Hasta el momento trabajaba sobre todo como guionista para la televisión española TVE. La comedia romántica Un novio para Yasmina es su debut en el largometraje. 32
Život a film – Labyrintové životopisy Vojtěcha Jasného Vida y cine – Las laberínticas biografías de Vojtěch Jasný Arkaitz Basterra, ES/ČR 2009, 79 min. Neoddělitelnost života a filmu charakterizuje osobnost jednoho z nejúspěšnějších českých filmařů šedesátých let Vojtěcha Jasného, režiséra takových snímků, jako jsou Všichni dobří rodáci či Až přijde kocour. Ten dnes ve svém malém bytě v New Yorku přijímá své přátele a vypráví o své cestě půlstoletím, poznamenané nacismem, komunismem, slávou i exilem. Film vznikal v Česku, Německu i USA. Zajímavý dokument, natočil mladý španělský režisér a někdejší Jasného student, Arkaitz Basterra Zalbide. Debutoval celovečerním dokumentem AGIAN o pěti baskických umělcích. V současnosti připravuje scénář celovečerního hraného filmu. Snímek byl také uveden na loňské MFF v Montrealu a San Sebastiánu. (Čerpáno z katalogu 13. MFDF Jihlava).
Světozor ◉ 18. 2. 21:00 ◉ 21. 2. 18:30 Art ◉ 25. 2. 21:30
Lo inesperado en los conceptos de vida y cine es característica en la personalidad de uno de los cineastas checos de mayor éxito en los años 60, Vojtěch Jasný, quien dirigió películas como Todos mis buenos compatriotas o Un día, un gato. Actualmente Jasný vive en un pequeño apartamento de Nueva York, donde le visitan sus amigos para escuchar la narración sobre su recorrido por medio siglo marcado por el nazismo, el comunismo, la fama y el exilo. La película se rodó en la República Checa, Alemania y EE.UU. Es un interesante documental creado por Arkaitz Basterra Zalbide, un joven director de cine español y antiguo estudiante de Jasný, cuya primera película fue AGIAN, un largometraje documental que habla sobre las cinco artes vascas. Actualmente Arkaitz Basterra prepara un guión para su próximo largometraje. La película se presentó en el Festival Internacional de Cine de Montreal y de San Sebastián. (Fuente: El catálogo de la XIII edición del FID de Jihlava.) 34
Esta exposición comprende un siglo de imágenes, sonidos y emociones que constituyen un paseo por la historia y evaluación del cine español. Se trata de una selección de fotografías -algunas de ellas inéditas o escasamente difundidas-, una selección de veinte carteles y un montaje audiovisual con algunas de las escenas cinematográficas más inolvidables de nuestro cine. La exposición tiene un recorrido cronológico, desde sus orígenes hasta la actualidad, mostrando las imágenes más destacadas de cada década del cine español.
Tato výstava shrnuje celé jedno století obrazů, zvuků a emocí. Představuje procházku španělskou kinematografickou tvorbou i odezvami, které vzbudila. Výstava představí výběr fotografií – některé z nich dosud nebyly publikovány, případně byly jen málo známé. Nabídne také ukázku dvou desítek plakátů a konečně audiovizuální montáž z několika nezapomenutelných scén španělského filmu. Výstava je uspořádána chronologicky od počátků až do současnosti a zachycuje nejvýznamnější okamžiky jednotlivých desetiletí španělské kinematografie. www.embajada-esp-praga.cz
CINE ESPAÑOL UNA CRÓNICA VISUAL ŠPANĚLSKÁ KINEMATOGRAFIE KRONIKA OBRAZŮ La exposición se celebrará en el Cine Světozor. / Výstava se uskuteční v prostoru kina Světozor.
Zima v
KONTAKT
Metropolis Live s. r. o.
TEL 542 422 300 MOB 739 201 309 / 605 208 471 FAX 542 422 309 ADRESA Radnická 14/16, Brno 602 00 EMAIL
[email protected]
Kdo si čte, zlobí. Každou druhou středu na stáncích a ve všech dobrých knihkupectvích.
www.advojka.cz
La película 5 Španělské velvyslanectví / Embajada de España en Praga Eufrasio Lucena-Muñoz, Věra Poloučková, Ramón Machón Pascual Institut Cervantes / Instituto Cervantes de Praga Daniela Šašková Dramaturgie / Programador David Čeněk Kino Světozor / Cine Světozor Ivo Andrle, Petr Jirásek, Jiří Šebesta Kino Art / Cine Art Daniel Zásměta PR SMART Communication s.r.o. Design / Diseño Belavenir & Vladimir 518, Praha 2010 Festival španělských filmů pořádá Velvyslanectví Španělska společně s Institutem Cervantes. Festival La Película je součástí kulturního programu v rámci španělského předsednictví EU. / Festival organizado por la Embajada de España y el Instituto Cervantes. La Película forma parte del programa cultural con motivo de la Presidencia española en la Unión Europea. Více informací k filmům i kompletní program / Más información y programa completo en: www.lapelicula.cz
hlavní partner / patrocinador principal
pořadatelé / organizadores EMBAJADA DE ESPAÑA
mediální partneři / medios colaboradores
www.lapelicula.cz
Praha Světozor 16–21 2 2010 Brno Art 22–28 2 2010