SOKRATES Teorie práva - letní semestr 2012
4. cvičení: Interpretace práva Interpretace práva, interpretační metody. a. Interpretace práva obecně b. Interpretační metody Interpretace: výklad nějakého textu, výroku či úkonu za účelem objasnění jeho obsahu a smyslu někomu, jemuž by byl jinak nepřístupný a nejasný. Interpretace práva je duševní činnost, která směřuje ke zjištění obsahu právních norem, vyjádřených v pramenech práva. Interpretace může směřovat k výkladu psaného práva, tj. ústavy, zákonů, podzákonných aktů autonomního práva (spočívajícího v projevu vůle subjektu odlišného od zákonodárného sboru, popř. jiného subjektu nadaného mocí přijímat obecně závazné předpisy), tj. statutů, smluv, … pramenů bez ohledu na jejich formu, př. právních obyčejů verbálních i neverbálních projevů, př. ústních výpovědí, mimiky, … Základní metoda interpretace závisí na právním systému interpretujícího orgánu
angloamerický systém hojně využívá tzv. analogie, tzn., aplikuje obdobně řešené právní případy, precedenty na vlastní řešenou situaci – argumentační závaznost. Dnes nepřípustná v neprospěch pachatele.
kontinentální systém postupuje podle tzv. subsumpce, tzn., řešenou situaci se snaží vždy podřadit pod konkrétní právní normu
Druhy interpretace kognitivní: poznávací, objasňující funkce; teorie vychází z toho, že zákon je jednoznačný, bezesporný, mezer prostý. explikativní (vyjasňující): vychází z toho, že interpretace se mění podle osobnosti interpretujícího, každý interpret vyloží stejný zákon trochu jinak. Ani jednu z těchto teorií nelze považovat za konečnou, nutno postupovat v jejich kombinaci. Vzhledem k tomu činí aplikující a interpretující orgán úkony poznávací, hodnotící nebo rozhodovací. Podle vykládajícího orgánu A. orgány veřejné moci (autoritativní) a. autentický: pravý, hodnověrný. Výklad toho, kdo právní normu vydal, př. důvodová zpráva. b. legální: podává orgán zmocněný k tomu zákonem, př. dříve Ústavní soud ČSFR. Vykládající orgán se liší od toho, kdo normu vydal. c. oficiální, služební: podávají nadřízené orgány státní správy pro orgány, resp. zaměstnance služebně a instančně nižší, podřízené, a to formou normativních nebo individuálních instrukcí. Tento výklad lze uplatnit pouze v oblasti státní správy nikoli samosprávy.
d. výklad orgánu aplikujícího právo: individuálně právně závazný – mezi stranami (inter partes) pro konkrétní jedinečný příklad v případě, že je myšlenka součástí aktu (př. odůvodnění). Vzhledem k obecné formulaci zásadních myšlenek nebo výchozích tezí může mít obecný interpretační význam (ustálená interpretační praxe). e. výklad při uplatnění kasačního principu: v případě, že orgán instančně nadřízený rozhodujícímu orgánu shledá nesprávnost v rozhodnutí orgánu nižšího a jeho rozhodnutí zruší, může vyslovit určitý právní názor v řešené problematice. Poté je vyslovený právní názor závazný pro níže postavený orgán. f. tzv. judikatura: zejména stanoviska Nejvyššího soudu a stanoviska Nejvyššího správního soudu publikovaná v oficiálních sbírkách těchto soudů, jejichž cílem je sjednocování soudní praxe. Oficiálně nemají přiznánu právní závaznost, přestože jejich soudní autorita je vysoká. Mj. Ústavní soud dříve konstatoval, že porušením práva na spravedlivý proces je i odklon od ustálené rozhodovací praxe určené sjednocovacími stanovisky a rozhodnutími Nejvyššího soudu. Judikaturou se rozumí akceptovaný, běžně používaný výklad práva soudy. Obecně vzato vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro veškeré orgány i další osoby. Výklad vyšších soudů v ČR obecně je zejména nástrojem pro sjednocování judikatury, zejména pak rozhodnutí Nejvyššího a Nejvyššího správního soudu. Obdobnou funkci plní rozhodovací činnost vyšších správních orgánů. B. výklad komunitárního práva v evropském kontextu je nutno vyzdvihnout rozhodovací činnost Evropského soudu pro lidská práva (pro lidsko-právní oblast) a činnost Evropského soudního dvora (určující pro výklad komunitárních předpisů). C. výklad ostatních subjektů a. doktrinální: tzv. vědecký, publikovaný v článcích, komentářích k zákonům, v důvodových zprávách, apod. Není právně závazný a může pomoci při aplikaci předpisu orgánem veřejné moci v konkrétním případě. b. právní praxe: výklad těch, kteří právo aplikují ve své běžné praxi výjma orgánů veřejné moci, př. advokáti, notáři, policisté, úředníci, soudní exekutoři … c. laický: výklad běžného adresáta právních norem, tento výklad může podávat tzv. každý. Podle metody výkladu jazykový: při jazykovém výkladu se pomocí gramatických, morfologických a syntaktických pravidel snaží „interpret“ o vystižení úmyslu zákonodárce, př. mluvnická stavba vět, postavení podmětu a přísudku, skloňování, časování, souvislosti mezi větami, … Dále se používá výklad sémantický a lexikální k určení obsahové stránky jednotlivých termínů a vazeb mezi nimi. Nutno pamatovat na to, že definici termínu v jednom normativním právním aktu nelze považovat za absolutní, př. stavba podle občanského zákoníku nebo stavebního zákona. logický
argumentum per eliminationem: důkaz z opaku, obsahem právní normy nemůže být významový protiklad, př. věci jsou movité a nemovité. Nemovitými věcmi jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základe. Věci movité nejsou věcí nemovitou.
argumentum a maior ad minus: úsudek od vyššího k nižšímu, argument není v praxi plně spolehlivý. Postaven na základě subsumpce a konzumpce.
argumentum a minori ad maius: od menšího k většímu, spolehlivost je ještě nižší; př. pokud je zakázána málo nebezpečná činnost, měl zákonodárce nepochybně na mysli zákaz i činnosti nebezpečnější
argumentum a simili (per analogiam): důkaz podobnosti, analogie, v případě mezery v právu hledáme na základě určitých znaků nejpodobnější úpravu, kterou následně použijeme na vyřešení problému, př. trestný čin obecného ohrožení bude způsoben požárem, povodní, škodlivým účinkem plynu, elektřiny a jiných podobně nebezpečných látek …
reductio ad absurdum (ad impossibile): důkaz vykreslením absurdních důsledků, dovést něco až do nemožnosti; podle Ústavy z r.1960 byli občané výslovně povinni zachovávat Ústavu a ostatní zákony. Povinnost dodržovat podzákonné předpisy nebyla v Ústavě přímo zakotvena, a přesto nelze říci, že by se občané nemuseli chovat v souladu s nimi.
systematický
zjišťuje obsah právní normy ve vztahu k celému komplexu právních norem, je nutno pochopit celý systém a vnímat místo, na které byla vykládaná norma umístěna.
lex superior derogat legi inferiori: povinnost respektovat předpisy podle jejich právní síly
lex posterior derogat legi priori: povinnost chovat se v souladu s později stanovenou právní normou
lex specialis derogat legi generali: povinnost zachovat speciální normu, nikoli normu obecnou.
historický
occasio legis: okolnosti vydání předpisu
ratio legis: účel předpisu
interpret si při historickém výkladu pokládá otázky, proč byl akt vydán, co bylo jeho vydáním sledováno a jaké byly společenské podmínky pro jeho vydání. Zdroj historických informací nemusí být jen právního charakteru, ale lze použít i dobový tisk. Faktem je, že historický význam normy časem zaniká, jelikož poměry ve společnosti se zvolna mění. Může být vhodnou pomůckou.
teleologický
ratio legis: účelový výklad předpisu, který se snaží vypátrat, k čemu právní úprava dnes slouží. Jde s dobou, ve které je realizován. Zohledňuje veškeré okolnosti, které mohou mít na funkci normy ve společnosti vliv a význam.
komparativní
srovnávací metoda výkladu vedle sebe staví různé zahraniční zdroje práva obdobného nebo stejného právního institutu rozšířeného příkladně ve všech zemích Evropské unie.
Výklad doslovný: nedovoluje odchýlit se ani písmenkem od psaného vyjádření normy, od jejího textu. Normu je nutno interpretovat a aplikovat v jejím doslovném znění. zužující (restriktivní): interpret zužuje počet situací, na které podle jeho mínění norma dopadá, ačkoli v ní takové omezení není výslovně vyjádřeno.
rozšiřující (extenzivní): interpret rozšiřuje počet situací, na které podle jeho mínění norma dopadá, ačkoli možnost takového rozšíření není ve vykládané normě jednoznačně dovolena. rozšiřující ani doslovný výklad nesmí jít na újmu základním lidským právům a svobodám. Výklad obecný: výklad má obecnou platnost, lze jej použít jako obecně závazné a platné pravidlo. kasuistický: případový; vztahuje se na případy stejného druhu. individuální: je možno jej použít pouze na jednu jedinou, konkrétní řešenou situaci.
PŘÍKLADY 4. cvičení 1. Seřaďte následující pojmy z hlediska jejich časové posloupnosti Interpretace práva Aplikace práva Tvorba práva
2. Určete, které interpretační metody upravuje Vídeňská úmluva o smluvním právu. Rozdělte interpretační metody na standardní a nadstandardní. Odpověď doložte citacemi příslušných ustanovení. Vídeňská úmluva o smluvním právu (č. 15/1988 Sb.): Čl. 31 1. Smlouva musí být vykládána v dobré víře, v souladu s obvyklým významem, který je dáván výrazům ve smlouvě v jejich celkové souvislosti, a rovněž s přihlédnutím k předmětu a účelu smlouvy. 2. Pro účely výkladu smlouvy se kromě textu, včetně preambule a příloh, celkovou souvislostí rozumí: a) každá dohoda vztahující se ke smlouvě, k níž došlo mezi všemi stranami v souvislosti s uzavřením smlouvy; b) každá listina vyhotovená jednou nebo více stranami v souvislosti s uzavřením smlouvy a přijatá ostatními stranami jakožto listina vztahující se ke smlouvě. 3. Spolu s celkovou souvislostí bude brán zřetel: a) na každou pozdější dohodu, týkající se výkladu smlouvy nebo provádění jejích ustanovení, k níž došlo mezi stranami; b) na jakoukoliv pozdější praxi při provádění smlouvy, která založila dohodu stran, týkající se jejího výkladu; c) na každé příslušné pravidlo mezinárodního práva použitelné ve vztazích mezi stranami. 4. Výraz bude chápán ve zvláštním smyslu, potvrdí-li se, že to bylo úmyslem stran. Čl. 32 Doplňkových prostředků výkladu, včetně přípravných materiálů na smlouvě a okolností, za nichž byla smlouva uzavřena, lze použít buď pro potvrzení významu, který vyplývá z použití článku 31, nebo pro určení významu, když výklad provedený podle článku 31: a) buď ponechává význam nejednoznačným, nebo nejasným; nebo b) vede k výsledku, který je zřejmě protismyslný nebo nerozumný.
3. Charakterizujte výklad právní normy obsažené v čl. 62 písm. f) Ústavy provedený Ústavním soudem. a. Do jaké míry je tento výklad závazný, respektive významný? Vysvětlete. b. Charakterizujte tento výklad z hlediska rozsahu jako adekvátní, restriktivní, či extenzivní. Odůvodněte. c. Pokuste se sami vyložit normu obsaženou v čl. 62 písm. 1) Ústavy (zejména slova "ze soudců") pomocí interpretačních metod.
Podle čl. 62 písm. f) Ústavy prezident republiky "jmenuje ze soudců předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu". Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. US 87/06 vyslovil ve výroku I.: "Prezident republiky je státním orgánem příslušným k vydání rozhodnutí o jmenování místopředsedy Nejvyššího soudu z řad soudců přidělených k Nejvyššímu soudu platným rozhodnutím ministra spravedlnosti, po předchozím souhlasu předsedy Nejvyššího soudu."
4. Rozhodněte, ve kterých případech je použití argumentu a contrario korektní. a) Čl. 4 Ústavy zní: Základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci. Závěr: Orgány výkonné moci tedy nejsou povinny ochraňovat základní práva a svobody. b) Čl. 11 Ústavy zní: Území České republiky tvoří nedílný celek, jehož státní hranice mohou být měněny jen ústavním zákonem. Závěr: Státní hranice České republiky tedy nelze měnit mezinárodní smlouvou. c) Čl. 17 odst. 1 Ústavy zní: Volby do obou komor se konají ve lhůtě počínající třicátým dnem před uplynutím volebního období a končící dnem jeho uplynutí. Závěr: Volby do Poslanecké sněmovny tedy nelze konat 45. a 44. dne před uplynutím jejího volebního období. d) Čl. 19 odst. 1 Ústavy zní: Do Poslanecké sněmovny může být zvolen každý občan České republiky, který má právo volit a dosáhl věku 21 let. Závěr: Padesátiletý cizinec nemůže být zvolen poslancem.
5. V bodě 6 nálezu Ústavního soudu Pl. ÚS 66/04, č. 434/2006 Sb., je rekapitulován argument navrhovatelů, podle kterého čl. 14 odst. 4 Listiny (Občan nemůže být nucen k opuštění své vlasti. ) zakazuje též vydání občana k trestnímu stíhání do zahraničí. Rozhodněte, jaký argument logického výkladu navrhovatelé použili, a tento argument vysvětlete. "Pokud Listina zakazuje nutit občana k opuštění vlasti, čímž lze rozumět minimálně nepřímé nucení (nepřímý nátlak), tím spíše zakazuje jeho předání, které je nucením přímými prostředky, tj. prostřednictvím nuceného omezení svobody v předávací vazbě a následným předáním orgánům členského státu EU."
6. Podle Zákona dvanácti desek ve starém Římě odpovídal vlastník čtvernožce za škodu, kterou zvíře způsobilo. Po dobytí Kartága si bohatí Římané dováželi do Říma pštrosy, kteří ovšem rovněž působili jiným škodu. Je možné vztáhnout pravidlo o čtvernožcích i na pštrosy? Pokud ano, o jaký argument svůj závěr opřete? Pokud ne, jaký použijete k tomuto závěru argument? Co je rozhodujícím kritériem pro výběr řešení?
7. Vysvětlete na následujících ustanoveních občanského zákoníku interpretační význam slov "obdobně" a "přiměřeně". Upozorněte na jejich funkci a rozdíly mezi nimi. § 492 Ustanovení o závazcích, které vznikají ze smluv, se použijí přiměřeně i na závazky, vznikající na základě jiných skutečností upravených v zákoně, není-li zvláštní úpravy.
§ 515 (1) Zda spoluvěřitel, který dostal plnění nedělitelné nebo celé plnění, které mohl žádat kterýkoli ze spoluvěřitelů, je ostatním spoluvěřitelům něčím povinen, závisí na poměru mezi spoluvěřiteli. (2) Obdobně platí, dostal-li spoluvěřitel více, než kolik na něj připadá.
8. Ustanovení čl. 95 Ústavy zní takto: Čl. 95 (1) Soudce je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou. (2) Dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu. a) V konkrétním případě dospěl soud k závěru, že vyhláška, která by se měla na daný případ aplikovat, je v rozporu nikoliv se zákonem, ale přímo s Listinou základních práv a svobod. Může odmítnout podle čl. 95. aplikaci této vyhlášky? b) Jaké argumenty by měl soud použít pro zdůvodnění neaplikovatelnosti vyhlášky z důvodu rozporu s Listinou?
9. Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 1/08 z 28. 5. 2008 k poplatkům u lékaře a interpretaci čl. 31 věty druhé Listiny („Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.") uvedl toto: "Ústavní soud se zabýval i argumentem navrhovatelů předneseným při ústním jednání dne 1.' dubna 2008, že ústavodárce před přijetím Listiny zvažoval, zda do čl. 31 Listiny zavést výslovně bezplatnost či nikoliv. Tím, že zvolil variantu bezplatnou, nelze dle navrhovatelů interpretovat ustanovení čl. 31 proti jeho smyslu právě v duchu varianty, která nebyla nakonec ústavodárcem přijata. Ústavní soud k tomu podotýká, že zejména v oblasti sociálních práv by mohl za určitých podmínek nastat i rozpor mezi vůli ústavodárce a dobovou politickou realitou. "Jestliže v některých zemích Ústava neodpovídá politické realitě, není to proto, že ta či ona instituce nebo ta či ona forma nejsou života schopné, ale proto, že duch takové Ústavy je (dočasně) cizí politickým podmínkám dané země." (B. Mirkine - Guetzevitch, Les Constitutions de l'Europe nouvelle, II édition, Paris, 1930, p. 53)." Odpovězte na následující otázky: a) Jakou interpretační metodu použili navrhovatelé? b) Vysvětlete podstatu této interpretační metody. c) V čem je podle Ústavního soudu možná slabina této interpretační metody? d) Pod jakou interpretační metodu lze podřadit citované úvahy Ústavního soudu? e) Pokuste se sami interpretovat ustanovení čl. 31 věty druhé Listiny pomocí výkladových metod.
10. Ustanovení § 22 odst. 1 písm. h) ve spojení s § 22 odst. 4 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném od 1. 7. 2006 (zákon č. 411/2005 Sb.) do 21. 8. 2007 (zákon č. 215/2007 Sb.).,
nařizovalo uložit pokutu od 25 000 do 50 000 Kč a zákaz činnosti od jednoho do dvou let tomu, kdo "porušením zvláštního právního předpisu způsobí dopravní nehodu, při které dojde k usmrcení nebo zranění osoby". S použitím interpretačních metod a zvážení vztahu přednosti mezi jednotlivými výkladovými metodami rozhodněte, zda měl být podle tohoto ustanovení potrestán i cyklista, který zavadil při jízdě z kopce o obrubník, přeletěl přes řidítka a způsobil si tržná zranění.
