www.adiktologie.cz / www.addictology.org
September
2010 / 10 / 3
PROFESSIONAL JOURNAL FOR THE PREVENTION, TREATMENT OF, AND RESEARCH INTO ADDICTION
No 3
PŮVODNÍ PRÁCE / ORIGINAL ARTICLE
Vybrané aspekty organizační a odborné podpory pedagogů při realizaci metodiky Unplugged ve školách: Výsledky evaluace implementace projektu EUDAP Selected Aspects of Organisational and Expert Support for Teachers and Other Education Professionals in Delivering the Unplugged Programme in Schools: Findings of the Evaluation of the Implementation of the EUDAP Project Jurystová, L., Miovský, M.
PŘEHLEDOVÝ ČLÁNEK / REVIEW ARTICLE
Vzorce užívání alkoholu ve vybraných kulturách Patterns of Alcohol Use in Selected Cultures
Vydává / Published by Sdružení SCAN
Holcnerová, P.
Člen / Member of the International Society of Addiction Journal Editors (ISAJE) Indexováno v / Covered by Scopus & EMCare Bibliographia Medica Čechoslovaca
ISSN 1213-3841
MKČR E 12656
Z KONFERENCE INTERNATIONAL ASSOCIATION OF ADDICTION JOURNAL EDITORS: PRAHA 30. ZÁØÍ – 3. ØÍJNA 2010
Krátká pøestávka v programu a diskuse o pøipravovaném workshopu. Zleva prof. Peter M. Miller, prof. Thomas McGovern a Dr. Isidor Obot
Každé zasedání ISAJE nabízí také seznámení s místní historií. Fotografie ze zasedání v Bar Harbor (2009) v USA se zajímavou historií z dob alkoholové prohibice 20. let minulého století. Zleva autor editorialu (str. 141), prof. Robert Balster, prof. Peter M. Miller a prof. Robert West
Když kulaté jubileum, tak s dortem. ISAJE v Praze dostalo k 10. narozeninám svùj vlastní dort
Porcovat narozeninový dort není jednoduché, proto se u nìj nakonec sešlo kompletní pøedchozí i nastupující vedení ISAJE: prof. Gerhard Buehringer a prof. Thomas Babor (první a tøetí zleva) v roli pøedchozích prezidentù ISAJE, spolu s prof. Peterem M. Millerem a prof. Stenius Kerstin (druhý Prof. Thomas Babor zahajuje svùj blok vìnovaný etice publikování
a ètvrtá zleva) jako nastupujícím tandemem ve vedení asociace
Foto: Archiv ISAJE
2010 / 10 / 3
PROFESSIONAL JOURNAL FOR THE PREVENTION, TREATMENT OF, AND RESEARCH INTO ADDICTION
VEDOUCÍ REDAKTOR / EDITOR-IN-CHIEF
Prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA Ústav klinické biochemie a laboratorní diagnostiky, 1. lékaøská fakulta, Univerzita Karlova v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze / Institute of Clinical Biochemistry and Laboratory Diagnostics, 1st Faculty of Medicine, Charles University in Prague and General University Hospital in Prague, Czech Republic
ZÁSTUPCE VEDOUCÍHO REDAKTORA / DEPUTY EDITOR-IN-CHIEF
Doc. PhDr. Michal Miovský, Ph.D. Centrum adiktologie, Psychiatrická klinika, 1. lékaøská fakulta, Univerzita Karlova v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze / Centre for Addictology, Department of Psychiatry, 1st Faculty of Medicine, Charles University in Prague and General University Hospital in Prague, Czech Republic
ADRESA REDAKCE / EDITORIAL OFFICE
Èasopis Adiktologie / Adiktologie Journal Centrum adiktologie, PK 1. LF UK v Praze Ke Karlovu 11, 120 00 Praha 2 Centre for Addictology, Department of Psychiatry, 1st Faculty of Medicine, Charles University in Prague and General University Hospital in Prague, Czech Republic
[email protected]
Citace / Citation Pøíspìvky do èasopisu Adiktologie podléhají
Adiktologie (10)3, 137–200.
zdvojenému recenznímu øízení / The articles published in Adiktologie are subject to
Èlen / Member of the
a double-review procedure
International Society
Èasopis je zaøazen do Seznamu recenzovaných neimpaktovaných periodik vydávaných v ÈR (Rada pro výzkum a vývoj Úøadu vlády ÈR) /
of Addiction Journal Editors (ISAJE) Indexováno v / Covered by
Adiktologie is on the List of Peer-Reviewed Non-impact
Scopus & EMCare
Factor Periodicals Published in the Czech Republic
Bibliographia Medica Èechoslovaca
ISSN 1213-3841
MKÈR E 12656
VEDOUCÍ REDAKTOR / EDITOR-IN-CHIEF
ZÁSTUPCE VEDOUCÍHO REDAKTORA / DEPUTY EDITOR-IN-CHIEF
Prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA
Doc. PhDr. Michal Miovský, Ph.D.
Ústav klinické biochemie a laboratorní diagnostiky,
Centrum adiktologie, Psychiatrická klinika,
1. lékaøská fakulta, Univerzita Karlova v Praze
1. lékaøská fakulta, Univerzita Karlova v Praze
a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze /
a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze /
Institute of Clinical Biochemistry and Laboratory
Centre for Addictology, Department of Psychiatry,
Diagnostics, 1st Faculty of Medicine, Charles
1st Faculty of Medicine, Charles University in Prague
University in Prague and General University Hospital
and General University Hospital in Prague,
in Prague, Czech Republic
Czech Republic
Mgr. Roman Gabrhelík, Ph.D.
Mgr. Aleš Kuda
Doc. PhDr. Vladimír Øehan
Centrum adiktologie, Psychiatrická klinika,
Pražské centrum primární prevence, o. p. s. /
Univerzita Palackého Olomouc, Filozofická fakulta,
1. lékaøská fakulta, Univerzita Karlova v Praze
Prague Primary Prevention Centre, Prague,
Katedra psychologie /
a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze /
Czech Republic
Department of Psychology, Philosophical Faculty,
Redakèní rada / Editorial Board
VÝKONNÝ REDAKTOR / EXECUTIVE EDITOR
Centre for Addictology, Department of Psychiatry,
Palacky University, Olomouc, Czech Republic
1st Faculty of Medicine, Charles University in Prague and
MUDr. Stanislav Kudrle
General University Hospital in Prague, Czech Republic
Soukromá psychiatrická ambulance, Plzeò /
PhDr. Iva Šolcová, Ph.D.
Private Outpatient Psychiatric Clinic, Pilsen,
Psychologický ústav AV ÈR, v. v. i., Praha /
Czech Republic
Institute of Psychology, Academy of Sciences
ÈLENOVÉ REDAKCE / MEMBERS
of the Czech Republic, Prague, Czech Republic
MUDr. Viktor Mravèík Národní monitorovací støedisko pro drogy
Mgr. Lenka Šťastná
PhDr. Ladislav Csémy
a drogové závislosti, Praha /
Centrum adiktologie, Psychiatrická klinika,
Psychiatrické centrum Praha /
National Monitoring Centre for Drugs and Drug
1. lékaøská fakulta, Univerzita Karlova v Praze
Prague Psychiatric Centre, Prague, Czech Republic
Addiction, Prague, Czech Republic
a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze /
Mgr. Hana Gajdošíková
Russell Newcombe, BA, Ph.D.
1st Faculty of Medicine, Charles University in Prague and
Centrum adiktologie, Psychiatrická klinika,
Lifeline
General University Hospital in Prague, Czech Republic
1. lékaøská fakulta, Univerzita Karlova v Praze
Manchester, Velká Británie /
a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze /
Lifeline
Prof. MUDr. Alexandra Šulcová, CSc.
Centre for Addictology, Department of Psychiatry,
Manchester, UK
Masarykova univerzita, Lékaøská fakulta,
Centre for Addictology, Department of Psychiatry,
1st Faculty of Medicine, Charles University in Prague and General University Hospital in Prague, Czech Republic
Prof. RNDr. Lumír Ondøej Hanuš, DrSc., Dr. h. c.
Farmakologický ústav, Brno /
MUDr. Jana Novotná
Department of Pharmacology, Faculty of Medicine,
Psychiatrická ambulance, Brno /
Masaryk University, Brno, Czech Republic
Outpatient Psychiatric Clinic, Brno, Czech Republic
PharmDr. Magdaléna Šustková-Fišerová, Ph.D.
Ústav lékaøské chemie a pøírodních látek, Farmaceutická fakulta, Lékaøská fakulta Hebrejské
Prof. MUDr. Vladimír Novotný, CSc.
Ústav farmakologie, 3. lékaøská fakulta, Univerzita
univerzity, Jeruzalém, Izrael /
Psychiatrická klinika LF UK a FNsP, Bratislava /
Karlova v Praze /
Department of Medicinal Chemistry and Natural
Psychiatric Clinic, Comenius University and Teaching
Department of Pharmacology, 3rd Faculty of Medicine,
Products, School of Pharmacy, Faculty of Medicine,
Hospital, Bratislava, Slovakia
Charles University in Prague, Czech Republic
Hebrew University, Jerusalem, Israel
MUDr. ¼ubomír Okruhlica, CSc.
PaedDr. Martina Tìmínová-Richterová
Mgr. Miroslav Charvát, Ph.D.
Centrum pre lieèbu drogových závislostí, Bratislava /
O. s. SANANIM, Praha /
Katedra psychologie, Filozofická fakulta Univerzity
Centre for Treatment of Drug Dependencies,
SANANIM, Prague, Czech Republic
Palackého v Olomouci /
Bratislava, Slovakia
Mgr. Jindøich Voboøil, PgDip.
Department of Psychology, Philosophical Faculty,
MUDr. Petr Popov
Sdružení Podané ruce, o. s., Brno /
Oddìlení léèby závislostí VFN v Praze /
Podané ruce (“Outstretched Hands”) Association,
Doc. MUDr. et PhDr. Kamil Kalina, CSc.
Department of Substance Abuse Treatment of the
Brno, Czech Republic
Centrum adiktologie, Psychiatrická klinika,
General University Hospital in Prague,
1. lékaøská fakulta, Univerzita Karlova v Praze
Czech Republic
Palacky University, Olomouc, Czech Republic
MUDr. Tomáš Zábranský, Ph.D. Centrum adiktologie, Psychiatrická klinika,
a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze / Centre for Addictology, Department of Psychiatry,
PhDr. Josef Radimecký, Ph.D., MSc.
1. lékaøská fakulta, Univerzita Karlova v Praze
1st Faculty of Medicine, Charles University in Prague and
Centrum adiktologie, Psychiatrická klinika,
a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze /
General University Hospital in Prague, Czech Republic
1. lékaøská fakulta, Univerzita Karlova v Praze
Centre for Addictology, Department of Psychiatry,
MUDr. Pavel Kubù
a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze /
1st Faculty of Medicine, Charles University in Prague and
Centre for Addictology, Department of Psychiatry,
General University Hospital in Prague, Czech Republic
Ústav lékaøské informatiky, Univerzita Karlova
1st Faculty of Medicine, Charles University in Prague and
v Praze, 2. lékaøská fakulta /
General University Hospital in Prague, Czech Republic
Department of Medical Informatics, 2nd Faculty of Medicine, Charles University in Prague, Czech Republic
2010 / 10 / 3
PORADNÍ A KONZULTAÈNÍ SKUPINA / CONSULTANTS
VYDÁNO VE SPOLUPRÁCI S / PUBLISHED IN COOPERATION WITH
MUDr. Pavel Bém Magistrát Hlavního mìsta Prahy /
Centrem adiktologie PK 1. lékaøské fakulty, Univerzita Karlova v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze
Prague Municipal Authority, Prague, Czech Republic
Centre for Addictology, Department of Psychiatry, 1st Faculty of Medicine, Charles University in Prague and General University Hospital in Prague
Prof. PhDr. Ivo Èermák, CSc. Psychologický ústav AV ÈR, v. v. i., Brno /
Èeskou asociací adiktologù
Institute of Psychology, Academy of Sciences of the Czech
Czech Society for Addictology
Republic, Brno, Czech Republic
MUDr. Stanislav Grof Kalifornský institut integrálních studií,
VYCHÁZÍ POD ZÁŠTITOU / PUBLISHED UNDER THE AUSPICES OF
San Francisco, USA / California Institute of Integral Studies,
1. lékaøské fakulty, Univerzita Karlova v Praze
San Francisco, USA
1st Faculty of Medicine, Charles University in Prague
Mgr. Danica Klempová
Národního monitorovacího centra pro drogy a drogové závislosti
Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou
National Monitoring Centre for Drugs and Drug Addiction
závislost, Lisabon, Portugalsko / European Monitoring Centre for Drugs and Drug
Spoleènosti pro návykové nemoci ÈLS JEP
Addiction, Lisbon, Portugal
Society for Addictive Diseases CzMA
PhDr. Ludìk Kubièka, CSc.
Èeské neuropsychofarmakologické spoleènosti
Psychiatrické centrum Praha /
Czech Neuropsychopharmacological Society
Prague Psychiatric Centre, Prague, Czech Republic
Katedry psychologie FF UP v Olomouci Mgr. Sylva Majtnerová-Koláøová
Department of Psychology, Philosophical Faculty, Palacky University, Olomouc
A.N.O. - Asociace nestátních organizací zabývajících se prevencí a léèbou drogových závislostí, Praha /
Psychologického ústavu AV ÈR
A.N.O. – Association of NGOs Concerned with the
Institute of Psychology, Academy of Sciences of the Czech Republic, Prague
Prevention and Treatment of Drug Addiction, Prague, Czech Republic
VYDÁNO ZA PODPORY / PUBLISHED WITH SUPPORT OF Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky Úøadu vlády ÈR Government Council for Drug Policy Coordination
Ministerstva zdravotnictví ÈR Ministry of Health of the Czech Republic
Ministerstva školství, mládeže a tìlovýchovy ÈR Ministry of Education, Youth, and Sports of the Czech Republic
Krajského úøadu Jihomoravského kraje South Moravia Regional Authority
Krajského úøadu Støedoèeského kraje Central Bohemia Regional Authority
Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci Philosophical Faculty, Palacky University, Olomouc
2010 / 10 / 3 EDITORIAL / MICHAL MIOVSKÝ
VÁŽENÉ KOLEGYNÌ A KOLEGOVÉ,
pro Prahu a náš obor ubìhlo hektické záøí. Dvì významné konference, které se zde odehrály soubìžnì ve stejném èase, vtiskly do procesu diskusí o mnoha citlivých souèasných tématech nesmazatelnou stopu. Nechci se ale nyní v editorialu vìnovat konferenci o drogové politice evropských mìst (o které si mùžete pøeèíst množství informací na jejích vlastních internetových stránkách www.urbandrugpolicy.com a v supplementu Adiktologie 2010), rád bych se naopak vìnoval druhé z akcí. Ta byla pomìrnì nenápadná a málokdo vlastnì vìdìl, že vùbec nìjaká „druhá akce“ v Praze bìží. Ona je tak trochu již tradiènì takto nenápadná, a je to tak možná dobøe. Tato konference, která vlastnì není konferencí v pravém smyslu slova, ale spíše uzavøeným sympoziem a zasedáním Mezinárodní asociace editorù adiktologických èasopisù (ISAJE), je pøitom nìèím velmi výjimeèným. Snažil jsem se trochu ve svém èlánku v minulém èísle Adiktologie /Miovský, M. (2010). Nové výzvy, nebo stejná témata v novém kontextu? Výroèní konference International Society of Addiction Journal Editors (ISAJE). Adiktologie, (10)2, 130–132/ naznaèit, o èem letošní setkání bude. Dovolte mi proto nyní, abych krátce reflektoval prùbìh a obsah celé akce a pokusil se zdùraznit nìkteré rozmìry, které se mi jeví být pro náš èasopis a tuzemský kontext dùležité. Reflexi mohu zaèít úsmìvnou historkou. Hned první den, ještì pøed zahájením akce, kdy teprve zasedal øídicí výbor ISAJE, jsme zjistili, že letošní roèník je jubilejním 10. roèníkem. Tohoto faktu si nikdo nebyl do té doby vìdom a zjistili jsme to náhodou pøi dohledávání materiálù z pøedchozích roèníkù. Asi je to symbolické – nikdo to prostì nepoèítal a nezdálo se to být až tak dùležité. Pøitom právì existence ISAJE (plným originálním názvem International Society of Addiction Journal Editors) dala do pohybu mnoho dùležitých vìcí, facilitovala diskusi o interdisciplinární povaze našeho oboru a jeho specifikách na poli vìdy v kontextu publikování výsledkù vìdecké a klinické práce. Velmi se mi líbí pøirovnání Asociace k tepnám v lidském tìle. Výsledky vìdecké a klinické práce, to jsou tisíce a miliony krvinek, které jsou nositeli dùležitých poselství, našeho vìdìní a vlastnì života oboru, a ty musí nìkudy být dopraveny na to správné místo, kde jsou potøeba. Tepny, které je tam dopravují, to jsou desítky èasopisù v oboru. Nìkteré jsou velké a dravé a dopravují obrovské množství poznatkù zásadního
významu. Jiné jsou menší, krev v nich teèe pomaleji, ale doputuje na své místo, do urèeného regionu. Editoøi tak vlastnì doslova drží prst na tepu oboru. Jsou jakýmisi správci systému. ISAJE tak vytváøí pùdu pro výmìnu zkušeností mezi editory a menší a mladší èasopisy se uèí od tìch starších a renomovaných. Je to obrovská pokladnice zkušeností a je fascinující sedìt uprostøed diskusí pøedních osobností vìdy v našem oboru a souèasnì lidí, jejichž rukama roènì procházejí stovky a tisíce èlánkù, kteøí je hodnotí, tøídí a pomáhají autorùm dotahovat až k publikaci. ISAJE je vlastnì taková trochu zvláštní komunita, mající svá vlastní pravidla komunikace, mající vlastní život a ovlivòující to, co bychom mohli oznaèit za kritéria kvality práce dobré redakce nebo standard toho, jak má být publikována „dobrá vìda“. Ve zmínìném èlánku v minulém èísle jsem si kladl otázku, zda letošní zasedání bude nìèím opravdu nové, nebo pùjde spíše jen o starší nápady a myšlenky, kterým dáme nový kabát. Ono to nakonec bylo tak trochu obojí. Reprezentanty nového a opravdu zásadního jsou zøejmì tøi oblasti. První tvoøí naprosto jasný a vyhranìný postoj vùèi publikování témat ve vztahu k alkoholu a obecnì témat týkajících se aplikace výsledkù v praxi. Prof. Thomas McGovern (kterého mohli vidìt návštìvníci jeho veøejné pøednášky den pøed konferencí v Praze ve støedu 29. záøí) vystoupil se zásadním pøíspìvkem týkajícím se souèasné strategie a dokumentù WHO. Vìtšina èasopisù jednoznaènì potvrdila zájem, že bychom jako síť mìli pomoci rychleji a pøesnìji pøenášet informace do národního kontextu a že bychom mìli být možná též razantnìjší v podpoøe a komentáøích. Jinými slovy, pokud se nìkteré ze zodpovìdných institucí staví k problematice ponìkud vlažnì a podpora není odpovídající, mìly by to být právì èasopisy, které proces diseminace podpoøí a facilitují. Právì pro oblast alkoholu jde zøejmì o velmi zásadní posun. Mimochodem, tento posun diskurzu byl právì druhým tématem, které chci zmínit. Jakoby konference konaná ve stejném èase o tøi ulice dál v Obecním domì vìnovaná drogové politice byla vlastnì takovým paralelním procesem. Èasopisy, které vìtšinou jsou velmi rezervované a jejichž editoøi jsou spíše pozorovateli diskusí èi jejich moderátory, vnášely na zasedání do diskuse èasto vyostøená stanoviska. Bylo zøejmé, že došlo k posunu, a bylo zøejmé, že pùjde o dlouhodobìjší proces a že dochází k promìnì kon-
ADIKTOLOGIE
141
textu – otevírají se komplikované a citlivé otázky angažovanosti vìdy a vìdcù v drogové politice a nutnosti opustit èi minimálnì zpochybnit nemožnost vzdát se postoje (zdánlivé) nezávislosti a odstupu. Tøetí novinkou, která mì pøekvapila, bylo znovuposunutí hranice diskuse o etice publikování a výzkumu. Domníval jsem se, že jde o téma, které dostalo na pøedchozích zasedáních jasné rozmìry a je nastaveno. Opak byl pravdou. Prof. Thomas Babor (který byl k vidìní a slyšení 29. záøí na již výše zmínìné veøejné pøednášce také) je neúnavný motor a èlovìk, který tématu etiky zasvìtil podstatnou èást své práce. Na zasedání pøedstavil další smìr v práci na etických normách a znovu byl diskutován vysoce problematický rozmìr publikování výsledkù studií, u kterých není zøejmý pùvod finanèních prostøedkù nebo je jasné, že tyto prostøedky pocházejí od producentù napø. tabákových výrobkù nebo alkoholu. Ujasòovaly se podmínky publikace takových prací, nutnost mnohem tvrdšího pøístupu a nezbytnost deklarace zdrojù podpory. Není problém, aby pro vìdu i praxi byly využívány tyto prostøedky. Problém je, pokud se tento fakt zamlèuje nebo není informace úplná (napø. že prostøedkù bylo více, než je deklarováno, nebyly standardnì použity nebo donor mohl zasahovat do odborné práce a zkreslit jakýmkoli zpùsobem výsledek). I takto ožehavá témata jsou na pùdì ISAJE diskutována, a to s otevøeností, s jakou se v našem oboru lze setkat opravdu výjimeènì. Èím letošnímu zasedání pøispìla naše zemì kromì organizace setkání? Dostali jsme možnost organizovat bìhem zasedání dva workshopy v hlavním programu. Na oba pøijali pozvání editoøi nìkolika vìtších èasopisù, které jsem oslovil. S profesory Balsterem (USA) a Baborem (USA) jsme pøipravili workshop na téma možností a limitù spolupráce mezi ISAJE a univerzitami, který vzbudil opatrný zájem. Doposud toto téma pøíliš diskutováno nebylo. Nicménì z následné kuloární diskuse bylo zøejmé, že téma je vlastnì starým tématem v novém kabátu, jen to tak nikdo nepojmenoval. Já sám jsem netušil, že se vlastnì trefím do nìèeho, o èem nemalá skupina èlenù ISAJE již déle uvažuje, jen to nikdy nebylo jasnì pojmenováno a ohranièeno a nebyla tak naléhavá potøeba toto téma øešit. Podobnì dopadl druhý workshop vìnovaný podpoøe (zejména mladých a zaèínajících) autorù z neaglicky hovoøících zemí. Zde se jedná o mnoho let rozvíjené téma. Ukazuje se ale, že nìkteré z rozmìrù vyžadují pøesnìjší specifikaci. Napø. frekventovaný pocit diskriminace mùže skuteènì být v mnoha pøípadech oprávnìný. Bohužel ale také v mnoha pøípadech pouze zakrývá nekvalitní práci a chybnì/nedostateènì pøipravený rukopis. Pokud mohu hodnotit probìhlý roèník setkání èlenù ISAJE, pak musím s uspokojením øíci, že jsme jako hostitelská zemì podali dobrý výkon. Po organizaèní stránce nic zásadního nezaskøípalo a kolegové odjíždìli spokojení s prùbìhem a zajištìním akce. Z hlediska obsahu jsme pak mys-
142
ADIKTOLOGIE
MIOVSKÝ, M.
lím zdárnì zvládli pøipravit a prezentovat nové pohledy na nároèná témata a souèasnì jsme samozøejmì nezapomnìli ani na prezentaci naší zemì, drogové situace zde a stavu vývoje služeb. Naše fakulta díky podpoøe souèasného dìkana a vedoucího redaktora Adiktologie prof. Tomáše Zimy pomohla spolu se Sdružením SCAN vytvoøit skvìlé zázemí nejen pro samotné zasedání, ale také pro sérii ètyø samostatných veøejných pøednášek doprovázejících hlavní program a specializovaného workshopu pro mladé vìdecké pracovníky zamìøeného na publikování v mezinárodních èasopisech. Velmi bych si pøál, aby nám podobné akce více a více pomáhaly zaøadit se do skupiny zemí, které vìdí, proè a kam v našem oboru smìøují, a které jsou schopny realizovat kvalitní projekty a jsou dobrým a atraktivním partnerem pro nejrùznìjší mezinárodní akvitivity. Myslím, že si to již nemusíme opakovanì dokazovat. Domnívám se, že zcela staèí, když budeme dál dìlat svoji práci dobøe a komunikovat se svými sousedy a mezinárodními partnery. Naše pozice a jméno ve svìtì jsou v našem oboru dnes dùležitou dosaženou hodnotou a je stále více zøejmé, že díky úžasnému nasazení a neutuchající motivaci vìtší èásti kolegù v oboru jsme vnímáni jako zemì, kde se i pøes nepøíznivou ekonomickou situaci a problematickou politizaci a medializaci daøí zlepšovat praxi, výuku a výzkum. V Praze 3. øíjna 2010 Doc. PhDr. Michal Miovský, Ph.D. zástupce vedoucího redaktora (Fotografie z konference otiskujeme na 2. stranì obálky.)
Obsah 141
EDITORIAL Vážené kolegynì a kolegové, ... Miovský, M.
146
PÙVODNÍ PRÁCE Vybrané aspekty organizaèní a odborné podpory pedagogù pøi realizaci metodiky Unplugged ve školách: Výsledky evaluace implementace projektu EUDAP Jurystová, L., Miovský, M.
154
PØEHLEDOVÉ ÈLÁNKY Vzorce užívání alkoholu ve vybraných kulturách Holcnerová, P.
164
Chronická bolest a opioidní analgetika na lékaøský pøedpis v adiktologii Lávièková, J., Kozák, J.
174
Èasopis Dekontaminace: Informaèní a vzdìlávací médium pro uživatele drog Herzog, A., Termer, A.
180
STUDENTSKÁ PRÁCE Srovnání systému prevence užívání návykových látek v Belgii a v Èeské republice Šrahùlková, K., Vanderplasschen, W.
188
DISKUSE Co je „harm reduction“? IHRA
192
Kdo je bez viny, hoï kamenem aneb krátká polemika Richterová Tìmínová, M.
194
Kudy vede cesta ke konopí Honzák, R.
196
RECENZE Když nìkdo blízký pije: rady pro rodiny osob závislých na alkoholu (Dr. Claude Ühlinger, Marlyse Tschui) Nevoralová, M.
198
ZPRÁVY
Contents 146
ORIGINAL ARTICLE Selected Aspects of Organisational and Expert Support for Teachers and Other Education Professionals in Delivering the Unplugged Programme in Schools: Findings of the Evaluation of the Implementation of the EUDAP Project Jurystová, L., Miovský, M.
154
REVIEW ARTICLES Patterns of Alcohol Use in Selected Cultures Holcnerová, P.
164
Chronic Pain, Prescribed Opioid Analgesics, and Addictology Lávièková, J., Kozák, J.
174
Dekontaminace Magazine: An Informational and Educational Medium for Active Drug Users Herzog, A., Termer, A.
180
STUDENT PAPER A Comparison of Drug Use Prevention Systems in Belgium and the Czech Republic Šrahùlková, K., Vanderplasschen, W.
ODBORNÉ ZAMÌØENÍ ÈASOPISU / SCOPE AND LIMITATIONS
ANOTACE
Èasopis Adiktologie vychází od roku 2001 a stojí na mezioborovém
The Adiktologie journal has been published since 2001. It is based on an
pøístupu k návykovým látkám, jejich užívání a uživatelùm. Navazuje na
interdisciplinary approach to addictive substances and their use (and/or
linii tradièních èasopisù v tomto oboru, jako je napø. Addiction a další
users). It follows the line of traditional journals in this field, such as
významné profesionální èasopisy sdružené v ISAJE (International
Addiction and other significant professional periodicals associated in the
Society of Addiction Journal Editors). Èasopis uveøejòuje èlánky jak
International Society of Addiction Journal Editors (ISAJE). The journal
z oblasti klinického, tak preklinického výzkumu a integruje souèasnì
publishes articles concerning both clinical and pre-clinical research,
rùzné pøístupy rozvíjené na poli závislostí (jako napø. public health nebo
integrating various approaches developed in the field of addiction
mental health). Jeho ambicí je mj. facilitovat vývoj vzdìlávání v oblasti
(including public health and mental health). Its key ambition is to facilitate
závislostí, propojovat výzkum s praxí a v jejich kontextu pak kultivovat
the development of training and education in addiction and provide
aplikaci právì mezioborového pøístupu. Èasopis též pøináší pøehledy,
a linkage between research and practice involving the cultivation of the
kazuistiky, inovace, komentáøe, zprávy z cest a kongresù, knižní
application of an interdisciplinary approach. In the journal, you will also
recenze a rùzná oznámení.
find reviews, case histories, innovations, comments, reports from study
Pokyny pro autory: www.adiktologie.cz
trips and congresses, reviews of books, and various announcements. Guidelines for authors: www.adiktologie.cz
TIRÁŽ / IMPRINT © Sdružení SCAN, Tišnov 2010 Adiktologie – ODBORNÝ ÈASOPIS PRO PREVENCI, LÉÈBU A VÝZKUM ZÁVISLOSTÍ Sdružení SCAN, Hanákova 710, 666 03 Tišnov Prof. MUDr. T. Zima, DrSc., MBA ZÁSTUPCE VEDOUCÍHO REDAKTORA / Doc. PhDr. M. Miovský, Ph.D. VÝKONNÝ REDAKTOR / Mgr. R. Gabrhelík, Ph.D. VEDOUCÍ VÝKONNÉ REDAKCE / PhDr. M. Malinová JAZYKOVÁ REDAKCE / PhDr. V. Hanus ANGLICKÁ REDAKCE / Mgr. J. Bareš a S. Gill, MA ADRESA REDAKCE / Centrum adiktologie, Psychiatrická klinika, 1. LF UK v Praze, Ke Karlovu 11, 120 00 Praha 2, tel. 22496 5134 LAYOUT, DESIGN / MISSING ELEMENT, www.missing-element.com,
[email protected] SAZBA / Hana Valihorová TISK / POINT CZ, s.r.o., Milady Horákové 20, 602 00 Brno VYDÁVÁ /
VEDOUCÍ REDAKTOR /
Rukopisy zasílejte výhradnì na elektronickou adresu redakce
[email protected]. Distribuce, informace a objednávky pøedplatného na adrese vydavatele, e-mail
[email protected], www.casopis.adiktologie.cz. Inzerce na adrese redakce, e-mail
[email protected], www.adiktologie.cz. Zpracování pro internet na adrese redakce, e-mail
[email protected]. Elektronický fulltextový archiv na adrese www.medvik.cz/kramerius VYCHÁZÍ ÈTYØIKRÁT ROÈNÌ. CENA V ROCE 2010 / jednotlivé èíslo 89 Kè + 20 Kè poštovné (pro Slovensko 3,80 EUR + 2 EUR poštovné) ROÈNÍ PØEDPLATNÉ / 280 Kè (pro Slovensko 13,20 EUR) STUDENTSKÉ ROÈNÍ PØEDPLATNÉ / 200 Kè Pøedplatitelùm neúètujeme poštovné. Supplementa pro pøedplatitele zdarma. MK ÈR E 12656, ISSN 1213-3841. Toto èíslo vyšlo v listopadu 2010. Pøíští èíslo vyjde 30. 12. 2010. Zaslané pøíspìvky se nevracejí, jsou archivovány vydavatelem. Otištìné pøíspìvky nejsou honorovány, autor obdrží bezplatný výtisk. Za obsah a jazykovou úpravu inzerátù odpovídá inzerent. Kopírování a rozmnožování za úèelem dalšího rozšiøování není možné bez pøedchozího písemného souhlasu vydavatele.
Redakèní uzávìrka zpráv a oznámení je 13. 12. 2010. Redakce si vyhrazuje právo zaslané zprávy krátit a redakènì upravovat. Nepodepsané pøíspìvky pocházejí z redakce.
2010 / 10 / 3 ORIGINAL ARTICLE
Selected Aspects of Organisational and Expert Support for Teachers and Other Education Professionals in Delivering the Unplugged Programme in Schools: Findings of the Evaluation of the Implementation of the EUDAP Project
JURYSTOVÁ, L., MIOVSKÝ, M. Centre for Addictology, Department of Psychiatry, 1st Faculty of Medicine, Charles University in Prague and General University Hospital in Prague, Czech Republic Citation: Jurystová, L., Miovský, M. (2010). Vybrané aspekty organizaèní a odborné podpory pedagogù pøi realizaci metodiky Unplugged ve školách: výsledky evaluace implementace projektu EUDAP. Adiktologie, (10)3, 146–153.
BACKGROUND: The Unplugged primary prevention
gional coordinators of the Unplugged project, 16 education
programme was piloted and tested in Czech schools in the
professionals, project documentation (meeting reports,
2007–2008 academic year and was adapted according to
feedback questionnaires completed by programme deliver-
the findings of its evaluation. The providers of the program-
ers after each lesson). RESULTS: The results summarise
me (teachers and other education professionals in the
the course of the meetings between education profession-
schools involved in the project) received expert support
als and regional project coordinators, perceived positives
(from regional coordinators) during the pilot implementa-
and negatives, and their feelings and opinions about these
tion stage. AIMS: The aim of our study is to propose a sys-
meetings. The findings also suggest the ways in which
tem of expert organisational support for teachers and other
the expert support could be carried out in the future.
education professionals during their continuous implemen-
CONCLUSIONS: The results of our study show that the
tation and dissemination of the Unplugged programme in
expert and organisational support during the provision of
the Czech Republic. METHODOLOGY: Two semistructur-
the Unplugged programme should remain an integral part
ed interviews with regional coordinators of the Unplugged
of its implementation in order to maintain the high standard
programme, 16 semistructured interviews with education
of the programme. Regional primary prevention centres
professionals delivering the programme in schools, analy-
could contribute to such support considerably.
sis of project documentation. SAMPLE/DATA: Two reKEY WORDS: PREVENTIVE PROGRAMME – UNPLUGGED – EDUCATION – SUPERVISION – REGIONAL PREVENTION CENTRES – COORDINATION OF PREVENTIVE ACTIVITIES
Submitted: 20 / JULY / 2010
Accepted: 20 / AUGUST / 2010
Grant support: GACR No. 406/09/0119 Address for correspondence: Lucie Jurystová /
[email protected] / Centre for Addictology, Department st
of Psychiatry, 1 Faculty of Medicine, Charles University in Prague and General University Hospital in Prague, Ke Karlovu 11, 128 08 Prague 2, Czech Republic
146
ADIKTOLOGIE
2010 / 10 / 3 PÙVODNÍ PRÁCE
Vybrané aspekty organizaèní a odborné podpory pedagogù pøi realizaci metodiky Unplugged ve školách: Výsledky evaluace implementace projektu EUDAP
JURYSTOVÁ, L., MIOVSKÝ, M.
Centrum adiktologie Psychiatrické kliniky, 1. lékaøská fakulta, Univerzita Karlova v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze Citace: Jurystová, L., Miovský, M. (2010). Vybrané aspekty organizaèní a odborné podpory pedagogù pøi realizaci metodiky Unplugged ve školách: výsledky evaluace implementace projektu EUDAP. Adiktologie, (10)3, 146–153.
VÝCHODISKA: Mezinárodní preventivní program Un-
16 pedagogù, dokumentace projektu (zprávy ze setkání
plugged byl pilotnì realizován a ovìøován na èeských ško-
s regionálními koordinátory projektu, zpìtnovazební do-
lách ve školním roce 2007/2008. Na základì výsledkù eva-
tazníky odevzdávané po každé ukonèené lekci realizátory
luace jeho procesu implementace byl program inovován
programu). VÝSLEDKY: Výsledky shrnují prùbìh setká-
a adaptován na prostøedí èeských škol a žákù. V prùbìhu
vání realizátorù programu s regionálními koordinátory
pilotní implementace byla zajišťována odborná podpora
projektu, spatøovaná pozitiva a negativa, taktéž jejich po-
realizátorùm programu (pedagogùm ZŠ) prostøednictvím
city a názory na tato setkání. Stejnì tak ukazují, jakým
regionálních koordinátorù projektu. CÍLE: Cílem naší stu-
zpùsobem by mohla být podpora organizována v budouc-
die je pokusit se navrhnout systém odborné a organizaèní
nu. ZÁVÌRY: Výsledky naší studie ukazují, že odborná
podpory pedagogù pro realizaci preventivního programu
a organizaèní podpora bìhem realizace programu Unplug-
Unplugged pøi jeho další diseminaci v ÈR. METODY: Dvì
ged by mìla i nadále zùstat nedílnou souèástí pro udržení
semistrukturovaná interview s regionálními koordinátory
kvalitní úrovnì programu. K tomu by mohla pøispìt rovnìž
projektu, 16 semistrukturovaných interview s realizátory
krajská/regionální centra primární prevence.
programu ve školách, analýza dokumentace projektu. SOUBOR/DATA: Dva regionální koordinátoøi projektu,
KLÍÈOVÁ SLOVA: PREVENTIVNÍ PROGRAM – UNPLUGGED – VZDÌLÁVÁNÍ – SUPERVIZE – REGIONÁLNÍ CENTRUM PREVENCE – KOORDINACE PREVENTIVNÍCH AKTIVIT
Došlo do redakce: 20 / ÈERVENEC / 2010
Pøijato k tisku: 20 / SRPEN / 2010
Grantová podpora: GAÈR è. 406/09/0119 Korespondenèní adresa: Bc. Lucie Jurystová /
[email protected] / Centrum adiktologie, Psychiatrická klinika, 1. LF UK v Praze a VFN v Praze, Ke Karlovu 11, 128 08 Praha 2
ADIKTOLOGIE
147
l
1 ÚVOD – PROGRAM UNPLUGGED
Preventivní program Unplugged je koncipován jako ucelený preventivní program primární prevence realizovaný bìhem jednoho školního roku s žáky šestých tøíd, tj. ve vìku 12–14 let. Osnovy programu byly adaptovány a následnì testovány v mnoha státech EU (Bohrn et al., 2008), vèetnì Èeské republiky.1 Jádro programu Unplugged vychází teoreticky z metod využívajících tzv. model komplexního vlivu sociálního prostøedí (Comprehensive social influence model, dále jen CSI). CSI programy v podstatì kombinují edukaci v oblasti životních dovedností s korekcí normativních pøesvìdèení (normativní vzdìlávání) a pøedáváním znalostí o návykových látkách.2 V hodinách programu Unplugged je kladen dùraz pøedevším na získávání dovedností interpersonálních (napø. témata komunikace, emocí) a intrapersonálních (napø. kritické vyhodnocování informací) (Miovský et al., 2007). Nejsou nicménì opomenuta ani další témata obsahující informace o návykových látkách, jak legálních, tak nelegálních, která by mìla smìøovat k preventivnímu pùsobení na žáky (EUDAP, 2007). Program má prokázaný vliv na snížení užívání tabáku a konopných drog a frekvenci pití alkoholu o 25–30 %.3 Zároveò program úèinnì ovlivòuje chování mladých lidí s výjimkou tìch, kteøí již alkohol, tabák èi jiné návykové látky zaèali užívat. Rovnìž úèinky programu zaènou èasem oslabovat, nicménì každý rok, o který se podaøí oddálit zaèátek užívání návykových látek, pøedstavuje menší míru rizika pozdìjšího problematického užívání drog (Jurystová et al., 2009). Program obsahuje 12 lekcí, které jsou realizovány pøibližnì v tøítýdenních intervalech. Každá hodina v délce 45 minut4 je vìnována jednomu tématu. Realizátorem-instruktorem programu, je vždy uèitel dané školy, obvykle se jedná o školního metodika prevence, školního psychologa, výchovného poradce apod. (Jurystová, 2008). V pùvodním 1/
Dále Itálie, Švédsko, Belgie, Øecko, Rakousko, Nìmecko, Španìlsko.
2/
Mezi podstatné znaky kvalitního CSI programu patøí zejména jeho proká-
zaná úèinnost (napø. snížení poètu tìch, kteøí zaèali návykové látky užívat, opoždìní zaèátku užívání, pomalejší nárùst nebo snížení frekvence užívání drog), pøièemž jeho evaluace by mìla prokázat trvající úèinek po dobu alespoò jednoho roku od ukonèení programu. Další znak pøedstavuje obsah programu,který je relevantní pro cílovou skupinu (žáci konkrétních roèníkù). Dále má program CSI jasnì definovaný logický základ – obsah programu i procesy v nìm probíhající odpovídají jeho cílùm. Program vychází z principu komplexního vlivu spoleènosti (zamìøuje se na existující normy, závazky/zámìry žákù neužívat drogy, na životní dovednosti i znalosti o drogách). Výuka a uèení v programu jsou interaktivní a stimulují aktivní úèast studentù. V neposlední øadì je souèástí programu školení pro vedoucí programu (tj. uèitele), kterým jsou poskytnuty instrukce a materiály pro trénink a implementaci programu (Jurystová et al., 2009). 3/
Miovský et al. (2007) uvádí, že ve srovnání se studenty, kteøí absolvovali
konceptu metodiky Unplugged byl zahrnut také systém lekcí a programù pro rodièe, který byl v rámci druhé revize metodiky vypuštìn, neboť u rodièovské komponenty programu nebyla prokázána její efektivita. Nicménì v souèasné dobì se inovují strategie na „rekonstrukci“ této èásti programu (Pellaux, 2010; The Eu-dap study group, 2007). l
1 / 1 Vzdìlávání v programu Unplugged
Program Unplugged byl v ÈR5 pilotnì realizován na základních školách školními metodiky prevence èi pedagogy „humanitních pøedmìtù“ typu „obèanská nauka“ apod., ale také školními psychology èi pedagogy zcela jiné aprobace. Pro pilotní realizaci programu byli budoucí realizátoøi programu vyškoleni ve dvoudenním vstupním kurzu, ten obsahoval jak základní informace o programu a jeho vzniku, tak o úèinných preventivních strategiích, ale pøedevším o samotných lekcích, zpùsobu jejich realizace, tématech a technikách využívaných ve tøídì. Nedílnou souèástí školení byl praktický nácvik aktivit. Pro výbìr do kurzu nebyla vyžadována detailnìjší kritéria vstupu v souvislosti s pøedešlým absolvovaným vzdìláním. Dle novì akreditovaného školení v metodice Unplugged jsou v souèasné dobì stanoveny minimální doporuèené podmínky, které by mìly být splnìny úèastníky, pokud chtìjí absolvovat školení a poté program realizovat ve tøídách. Jedná se pøedevším o 1) absolvované specializaèní studium pro školní metodiky prevence v rozsahu 250 hodin dle vyhlášky6, nebo 2) pìtiletá praxe v roli metodika èi lektora preventivních programù a souhrnnì alespoò 60 hodin kurzù s tématikou z oblasti primární prevence rizikového chování èi práce se skupinou, anebo 3) praxe v délce alespoò jednoho roku na pozici výchovného poradce se specializací, školního psychologa, etopeda, oblastního metodika prevence v rámci pedagogicko-psychologické poradny (Akreditaèní spis, 2010). V rámci diseminace programu je v souèasné dobì zakotveno specifické školení v metodice Unplugged jako nezbytný pøedpoklad pro jeho realizaci ve tøídì. Školení je nastaveno jako dvoudenní trénink (celkem 16 hodin) a jeho cílem je pøipravit úèastníky na samostatnou práci s metodikou, která byla vytvoøena, realizována, vyhodnocena a adaptována v rámci multicentrické studie v mnoha evropských státech, vèetnì Èeské republiky. Školení je vysoce interaktivní, jedná se o praktický nácvik jednotlivých lekcí. Pedagogové se bìhem nìj mnohokrát ocitají v pozici žákù a na „vlastní kùži“ procházejí aktivitami pozdìji využívanými pøi realizaci programu ve tøídì. Školení samozøejmì zahrnuje i informaèní èást, zejména základní informace o návykových látkách a ujasnìní postojù uèitelù k nim i k prevenci jejich užívání, vèetnì odbourá-
pouze bìžné kurikulum, je o 30 % nižší pravdìpodobnost (každodenního) kouøeni cigaret a intoxikace alkoholem a o 23 % nižší pravdìpodobnost užití konopí
5/
Støedoèeský kraj, Jihomoravský kraj, Zlínský kraj, Plzeò, Rokycany.
v pøedešlém mìsíci.
6/
Vyhláška 317/2005 Sb. § 9c, o dalším vzdìlávání pedagogických pracov-
4/
níkù, akreditaèní komisi a kariérním systému pedagogických pracovníkù, ze
Orientaèní èas dle metodiky v dobì pilotního ovìøování programu, v sou-
èasné dobì je možno lekce prodloužit, rozdìlit apod.
148
ADIKTOLOGIE
dne 8. srpna 2005.
JURYSTOVÁ, L., MIOVSKÝ, M.
2010 / 10 / 3 PÙVODNÍ PRÁCE
vání mýtù, a prezentaci aktuálního vìdeckého poznání v oblasti preventivních aktivit (Akreditaèní spis, 2010). V tomto specifickém školení je tedy kladen vysoký dùraz na aktivní zapojení všech úèastníkù. Pøed zapoèetím školení jsou úèastníci vyzváni, aby si jednotlivé materiály pøedem proèetli (viz dále „metodika programu Unplugged“ nebo „metodika“), a pøi školení se již zabývají dùležitými body èi obtížnými aktivitami, k èemuž lektor podává zpìtnou vazbu. Jedná se o nový styl práce, který nemusí být všem pedagogùm od poèátku vlastní, jelikož do samotného programu ve tøídì pøinášejí „sebe sama“ v podobì nápadù, zkušeností, postojù, pocitù, øešení problémù, èlenství ve skupinì (Pellaux, 2010; Akreditaèní spis, 2010). l
2 METODIKA PROGRAMU UNPLUGGED
Metodiku Unplugged tvoøí Manuál pro uèitele s detailním popisem lekcí, kvízové karty a barevné pracovní sešity pro žáky. Metodika obsahuje zejména stanovení cílù, potøebných pomùcek, zpùsoby zahájení, popisy hlavních aktivit a ukonèení lekcí. Dále zde realizátoøi programu naleznou rozšiøující informace k nìkterým tématùm (napø. o návykových látkách, instrukce pro hraní rolí atp.) V rámci nìkolika lekcí se využívají kvízové kartièky – z jedné strany otázka s možnými odpovìïmi, na druhé správná odpovìï s doplòujícím komentáøem (EUDAP, 2007). Každý žák obdrží svùj pracovní sešit, se kterým bìhem lekcí pracuje. Jedná se o osobní sešit, který si uèitel mùže bìhem programu nìkolikrát vybrat, aby mìl zpìtnou vazbu k probíhajícím lekcím i programu celkovì (Miovský et al., 2007), ale po skonèení programu žákovi zùstává. Metodika byla na základì pilotního ovìøování programu v ÈR upravena a více pøiblížena potøebám èeských uèitelù a pracovní sešity potøebám èeských žákù, zejména po stránce terminologické (EUDAP, 2009). l
2 / 1 Odborná podpora pedagogù v prùbìhu pilotní implementace programu Úèastníci pilotního projektu, pedagogové, kteøí realizovali jednotlivé lekce, po každé hodinì sepsali zásadní momenty uskuteènìné lekce (online dotazník) a rovnìž se úèastnili skupinových setkání organizovaných regionálními koordinátory projektu.7 Pøi nich diskutovali o úskalích i pozitivech probìhlé lekce a zároveò se pøipravovali na lekce další. Setkání byla pomìrnì neformálního rázu (Jurystová et al., 2009) a v prùbìhu pilotní realizace se uskuteènila celkem 6–7krát. Koordinátoøi projektu8 tak pravidelnì dostávali zpìtnou vazbu o procesu implementace projektu. Odbornou podporou v prùbìhu programu jsou v našem pøípadì mínìny všechny aktivity, které byly bìhem implementace programu s realizátory programu uskuteènìny. 7/
Okresní metodik prevence, zamìstnanci pedagogicko-psychologických
Tj. skupinová setkání s regionálními koordinátory programu, která se skládala ze dvou èástí – supervizní èásti9 a metodické èásti (ta byla zamìøena zejména na obsahové zvládnutí jednotlivých lekcí). Stejnì tak do „odborné podpory“ zahrnujeme všechny další èinnosti v prùbìhu celého roku pilotní realizace projektu, zejména informaèního charakteru, což opìt z nejvìtší èásti pøíslušelo do odpovìdností regionálních koordinátorù.10 l
3 CÍLE STUDIE A VÝZKUMNÉ OTÁZKY
Cílem studie je na základì dostupných materiálù, probìhlé studie evaluace implementace projektu a analýzy dokumentace projektu a na základì semistrukturovaných interview pokusit se navrhnout systém odborné a organizaèní podpory pedagogù pro další realizaci preventivního programu Unplugged v ÈR. • Jakým zpùsobem probíhala setkání bìhem pilotní implementace programu Unplugged? Jaká pozitiva èi negativa byla bìhem pilotního ovìøování zjištìna? • Jak by mìla/mohla vypadat odborná podpora realizátorù programu pøi další diseminaci programu? l
3 / 1 Soubor, metody získávání a analýzy dat
Pro úèely studie jsme zvolili typ formativní evaluace procesu implementace programu. Cílem formativního typu evaluace je zjistit silné a slabé stránky preventivní aktivity, které poté umožní zkvalitnìní intervence/služby realizátorù programu (Miovský et al., 2004). Jako první metodu pro získání dat jsme zvolili polostrukturované interview v úpravì Seidmanna (1997). Rozhovory s regionálními koordinátory byly uskuteènìny bìhem èervna a èervence 2010, byly zaznamenávány na diktafon, pøípadné pomocné poznámky na záznamový arch. Délka rozhovoru nepøesáhla v prùmìru 30 minut. Vzhledem k odstupu pilotní evaluace programu a nynìjšího sbìru dat jsme uskuteènili rozhovor „pouze“ se dvìma z pìti regionálních koordinátorù. Další polostrukturovaná interview byla uskuteènìna s 16 pedagogy pilotnì realizujícími program Unplugged. Rozhovory probìhly v lednu 2008 a délka nepøesáhla 60 minut. Obsah rozhovorù byl opìt zaznamenáván na diktafon a poznámkový arch. Pro semistrukturované rozhovory bylo vytvoøeno urèité schéma – okruhy otázek, na které se tazatelka v rozhovoru zamìøovala. Pomocí upøesòování a vysvìtlení odpovìdí úèastníkù se dále téma rozpracovávalo do hloubky. Hlav9/
Supervize je nezbytnou souèástí realizace preventivních programù. Po-
skytuje pravidelný prostor k reflexi vlastní èinnosti, jejímu obsahu a procesu. Podstatnou souèástí je rovnìž sdílení a získání zpìtné vazby, jistoty, ocenìní a také podpory pro další práci. (Standardy odborné zpùsobilosti poskytovatelù programù primární prevence užívání návykových látek, MŠMT, 2005).
poraden, zamìstnanci neziskových organizací.
10/
8/
dle statistik atp.
Centrum Adiktologie PK 1. LF UK v Praze a VFN v Praze.
VYBRANÉ ASPEKTY ORGANIZAÈNÍ A ODBORNÉ PODPORY PEDAGOGÙ …
Napø. specifické informace o návykových látkách, aktualizace informací
ADIKTOLOGIE
149
ním úèelem rozhovoru bylo získat relevantní informace, ne dodržet danou strukturu, a proto si tazatelka otázky flexibilnì pøizpùsobovala a pokud možno spontánnì reagovala na novì vynoøená témata. Z rozhovorù byl vytvoøen doslovný pøepis, pro další práci uložený jako text v elektronické podobì. Pøi transkripci docházelo k prvotní redukci dat a zavedení systému zkratek pro jasnì urèené výrazy následnì napomáhalo rychlejší orientaci v textu. Zároveò byla využita metoda redukce prvního øádu, pøi níž byly vynechávány všechny èásti vìt, které nesdìlovaly identifikovatelnou vyjádøenou informaci, tzv. slovní vata (Miovský, 2006). Poté se pøistoupilo ke kódování dat, pøi nìmž byly oznaèovány rùznì rozsáhlé úseky v textu (vìty èi odstavce), jež byly pojmenovávány – kódovány. Tyto zakódované èásti byly následnì tøídìny do vìtších celkù, tzv. clusterù, trsù, podle vzájemných podobností (Miles & Huberman, 1994). Clustery jsme seskupili do vìtších celkù, kategorií, jimž byla pøiøazena oznaèení obecnìjšího charakteru, aèkoli v rámci každé kategorie byly stále brány v potaz nuance jejich jednotlivých èástí (clusterù). Pro získání bohatších dat jsme rovnìž provedli analýzu dokumentace projektu (zprávy z pravidelných setkání realizátorù programu s regionálními koordinátory programu, dotazníky vyplòované po každé uskuteènìné lekci). Pøi analýze dokumentace jsme hledali spoleèné prùseèíky, témata, která se v materiálech opakovala, a dále informace/data, která tato témata rozšiøují èi upøesòují. V prùbìhu výzkumu byla maximálnì dodržována ochrana soukromí úèastníkù. Nejsou uvedena jejich jména, škola, ani další údaje, které by mohly jednotlivé osoby blíže identifikovat (napø. jména jiných osob zmínìných pøi rozhovoru). Participantùm byly na poèátku rozhovoru objasnìny nejnutnìjší informace o smyslu a cíli rozhovorù stejnì jako o zpùsobu, jakým bude zajištìna jejich anonymita. Rozhovory byly nahrávány na elektronický diktafon na základì informovaného souhlasu úèastníkù s tím, že data mohou být využita k uvedenému výzkumnému úèelu. K záznamùm interview má pøístup pouze výzkumný tým. Všichni úèastníci spolupracovali bez nároku na finanèní odmìnu èi jinou materiální kompenzaci. l
4 VÝSLEDKY
l
4 / 1 Prùbìh setkání realizátorù s koordinátory Setkání realizátorù prevence s regionálními koordinátory bylo v prùbìhu ovìøování metodiky nedílnou souèástí implementace a obvykle se uskuteèòovalo zhruba 1× za 6 týdnù, respektive pravidelnì po dvou lekcích uskuteènìných ve tøídì. V nìkterých regionálních skupinách se úèastníci scházeli pravidelnì, jinde nìkteøí pravidelnì absentovali. Obecnì by se dala setkání rozdìlit na dva kompaktnìjší úseky – èást supervizní a èást metodickou. Polovina se-
150
ADIKTOLOGIE
tkání se tedy zamìøovala na podání zpìtné vazby o uplynulých dvou lekcích, polovina byla zacílena na pøípravu na další lekce. Jak vyplývá z dokumentace jedné skupiny, „ŠMP (školní metodici prevence – pozn. autorù) si vždy pøipravili písemné zhodnocení probìhlých lekcí, odprezentovali jej ve skupinì a diskutovali o situacích v programu. Druhá èást programu byla zamìøena na následující dvì lekce programu, kde byla po metodické stránce ošetøena úskalí a pøíprava k jejich zvládnutí.“ V èásti supervizní se skupina podrobnìji zabývala tématy týkajícími se reakcí žákù na program, problematickými situacemi nastalými pøi programu, rozebíráním jednotlivých kazuistik a doporuèeními, co by mohlo být funkèní, pøípadnì které aktivity lze využít jiným zpùsobem pøi práci se tøídou.11 V èásti metodické se jednalo pøedevším o osvìžení obsahu lekce (èas na úvodním školení byl na podrobné procházení lekcí limitovaný) a vytyèení základních a podstatných cílù lekce, výmìna zkušeností a upozoròování na slabá místa lekcí.12 Ve všech skupinách se objevil fenomén „vzájemného školení“ mezi realizátory programu, kdy jeden (èi více) pedagogù uskuteènili lekci „napøed“, èi naopak „pozadu“. V takových pøípadech „uèitelé, kteøí mìli náskok, mohli pøedat dopøedu informace, upozornit, co vyvstalo za problémy apod., což ostatním usnadòovalo pøípravu a následnou realizaci programu s žáky“. l 4 / 2 Názory realizátorù programu na setkání
Z rozhovorù s pedagogy, kteøí absolvovali setkání s regionálními koordinátory, vyplývá, že setkání jsou velmi dùležitou souèástí samotné realizace programu ve tøídách. Realizátorùm programu se dostane porady jak s lekcí naložit, co zkusit a na co si dát pozor. Jeden z nich udává: „Kdybych nemìla ty hodiny v Benešovì (pozn. autorù – setkání), tak bych asi nevìdìla a nìkterý vìci bych možná dìlala úplnì jinak, než byly myšlený...“ Z rozhovorù i zpráv regionálních koordinátorù vyplývá, že pravidelná setkávání mìla také rozmìr jiný, a to ve smyslu „propojení“ jednotlivých školních metodikù, držení spoleèného cíle. Spolupráce s regionálním koordinátorem byla všemi realizátory programu hodnocena velmi pozitivnì, jelikož mimo faktu, že mohli kdykoli zavolat a ovìøit si, zda se ubírají správným smìrem, oceòovali pøedevším proaktivitu a ochotu koordinátorù.
11/
Napø. jak zapojit do diskuzí/aktivit i ménì prùbojné žáky, jak zacházet
s omezenou èasovou dotací lekcí atd. 12/
V jedné skupinì, kde se program Unplugged uskuteèòuje již tøetím ro-
kem, se koordinátor vždy obrací ke zkušeným realizátorùm programu, aby pøispìli svými poznatky z praxe.
JURYSTOVÁ, L., MIOVSKÝ, M.
2010 / 10 / 3 PÙVODNÍ PRÁCE
„Spolupráce s naší koordinátorkou je perfektní, všechno vysvìtlí a co potøebujeme, to pošle mailem.“ „Vím, že se na koordinátorku mùžu vždycky s èímkoli obrátit.“ „Všichni dìlají všechno pro to, aby ten program byl dostateèný… aby mohl fungovat.“ Realizátoøi lekcí sami spatøovali nejvìtší význam setkávání zejména v pøedání zkušeností a naèerpání nových impulzù pro další práci. „Osobní zkušenost ostatních kolegù v programu byla vítána, neboť i další pak mohli mít lepší pocit, že nìkdo mìl stejné problémy, že je stejnì øešil, že mìli na vìc stejný pohled.“ Pedagogové se na setkání obvykle tìšili. I pøes ojedinìlý názor, že dojíždìní na setkání bylo relativnì èasovì nároèné, práci považovali za velmi inspirativní a pøíjemnou. l
4 / 3 Budoucnost programu vs. odborná a organizaèní podpora realizátorù programu Z rozhovorù s koordinátory i s realizátory programu vyplývalo, že setkávat se pravidelnì je jednoznaènì efektivní a pøínosné. Z pohledu koordinátorù „pøimìje“ pedagogy pøipravovat se na lekci dvakrát, poprvé na setkání, podruhé tìsnì pøed realizací ve tøídì, èímž se eliminují potenciální problémy a bude ve vìtší míøe zaruèena kvalita realizovaného programu. Nìkteøí dotazovaní setkání považují dokonce za nutnost – aby „nìkdo“ mìl regionálnì pøíslušné realizátory programu „na starost“, protože „úvodní školení v délce 16 hodin nemùže poskytnout vyèerpávající základnu pro zdárnou realizaci programu i zkušenému pedagogovi“. Zároveò pravidelná setkávání (a regionální koordinátor) poskytují platformu pro ty pedagogy, kteøí se potøebují ujistit v informacích èi postupech. „Program by mohl utrpìt i tím, že by se metodik musel doptávat jinde, napø. svých kolegù, èímž by sám pedagog ztrácel jistotu a mohl by v aktivitì v programu skonèit…“ Supervize pøedevším napomáhaly realizátorùm programu dle jejich vlastních slov ujasnit si, co je v následujících lekcích èeká, øešit obtíže spojené s nároky nìkterých témat a sdìlit èi sdílet zkušenosti tìch, kteøí mìli konkrétní lekce již za sebou (Jurystová, 2008). Z rozhovorù a zkušeností koordinátorù vyplývá, že setkání by mìla být organizována v místì pùsobení realizátora programu a jejich data naplánována ještì pøed zapoèetím nového školního roku, dokud je možné termíny vyblokovat v rozvrhu. Zároveò poukazují na vhodnost snížení administrativní zátìže, která byla nutná v dobì pilotní implementace programu. S pøibývajícími zkušenostmi realizátorù lekcí by na setkáních bylo možné probírat pouze „ožehavá“ èi problematická témata vyvstanuvší v hodinách. Nìkteøí realizátoøi programu rovnìž navrhují, aby školením prošli všichni kolegové z pedagogického sboru, „aby se jim mohlo osvìtlit, co se za tìmi zavøenými dveømi zázraèného dìje“. Dle nich by to snad podpoøilo dùvìru žákù v pedagogy, kteøí do programu nejsou pøímo zapojeni. Stejnì tak je podle nìkterých velmi dùležitá spolupráce s vede-
VYBRANÉ ASPEKTY ORGANIZAÈNÍ A ODBORNÉ PODPORY PEDAGOGÙ …
ním školy a vykomunikování èasového prostoru pro vèlenìní programu do bìžné výuky.13 Jeden z koordinátorù má tyto „podmínky realizace programu“ ošetøeny formálnì smlouvou se školou. V jednom regionu je dokonce „zakotvení“ programu v plánu preventivních aktivit kraje, kdy regionální koordinátor komunikuje, koordinuje a slaïuje aktivity s aktivitami krajského úøadu – krajským školským koordinátorem, s okresním metodikem prevence a s krajským protidrogovým koordinátorem. l
5 DISKUZE A ZÁVÌR
Z výsledkù naší studie vyplývá, že pravidelná setkání v prùbìhu pilotní realizace programu pøinesla pozitivní konsekvence pro prùbìh implementace programu v èeských školách. Pøínosnì setkání hodnotili jak regionální koordinátoøi projektu, tak samotní realizátoøi lekcí programu Unplugged. Z jejich pohledu setkání zejména plnila úèel v souvislosti s ujištìním o postupech používaných pøi realizaci programu, s pøedáváním zkušeností a pøi èerpání nových podnìtù pro práci se tøídou, což je v souladu s principy supervizního a metodického setkání. Rovnìž velmi kladnì hodnotili možnost flexibilní komunikace a spolupráce s regionálním koordinátorem projektu. Z hlediska regionálních koordinátorù mìla setkání navíc ještì „tmelicí charakter“, a to ve smyslu naplòování spoleèného cíle celou skupinou úèastníkù. Dále vyzdvihovali fakt, že setkáváním a opakovaným „osvìžováním“ lekce (poprvé na školení, podruhé na setkání, potøetí pøi vlastní pøípravì pøed lekcí) lze dosáhnout kvalitnìjšího zvládnutí lekce pøi souèasné eliminaci problematických èi pøekvapujících momentù, které ve tøídì mohou nastat. Otázka budoucího zakotvení pravidelných setkávání pøi realizaci programu Unplugged pøinesla nìkolik podnìtù a také výzev. Z výstupù studie vyplývá, že by bylo vhodné v setkáních (po dvou lekcích) pokraèovat, nicménì by bylo zapotøebí tato setkání organizovat v místì pùsobení realizátorù programu a termíny stanovit se znaèným pøedstihem, nejlépe pøed zapoèetím školního roku, kdy je možné „vyjednávat“ o skladbì rozvrhu s vedením školy. Rovnìž by bylo nutné snížit administrativní zátìž realizátorù – autoøi èlánku navrhují pravidelné souhrnné zprávy napø. 1x za pùl roku realizace programu ve tøídì14 nebo po urèitém poètu absolvovaných lekcí. Na základì zkušeností z pilotní implementace by bylo žádoucí zajistit pro každý urèitý region koordinátora, který by zodpovídal za prùbìh programu ve své lokalitì a byl by jeho metodickým garantem. Tuto funkci by mohla personálnì zajistit tzv. krajská centra primární prevence (Miovský, 2010).
13/
Což se obvykle daøí v pøípadì pøedmìtù, jako je „obèanská nauka“ èi „ro-
dinná výchova“. 14/
Oproti informování po každé uskuteènìné lekci.
ADIKTOLOGIE
151
Takováto centra prevence15 by pøedevším mìla plnit metodickou a koordinaèní funkci na základì dobrovolného zapojení ostatních subjektù, žádná z organizací by nebyla centru podøízena. Zásadním smyslem vzniku centra by byla zejména metodická podpora, vývoj nových programù, pomoc pøi harmonizaci programù, evaluace a evidence, vzdìlávání a celokrajské projekty. Zároveò by hrála dùležitou roli ve spolupráci a vyjednávání s krajskými úøady a pøi zajišťování financí plynoucích do systému prevence. Roli krajského centra prevence mohou snadno vykonávat pedagogicko-psychologické poradny èi neziskové organizace, nìkteré v souèasné dobì již takovou funkci neoficiálnì plní. Rovnìž by bylo žádoucí „vtáhnout“ do programu celou školu, v níž se bude realizovat, respektive pedagogický sbor a zejména vedení školy, neboť je prokázáno, že pøíznivé klima a angažované zapojení zainteresovaných osob velmi ovlivòuje úspìšnost preventivního programu. Tyto faktory mají vliv na zmìnu v chování žákù, protože podporují otevøenou komunikaci a vzájemný respekt v bezpeèném prostøedí (Gallá et al., 2005). Pøi evaluaci procesu implementace programu vyplynulo, že ne ve všech školách mají realizátoøi programu optimální podmínky pro jeho uskuteèòování, což posléze ovlivòuje celkový efekt programu (Jurystová et al., 2009). Dle autorù by celá škola a rovnìž rodièe mìli obdržet jasnou informaci o programu a jeho cílech a zpùsobech jejich naplòování, což by se dalo zajistit krátkou úvodní informaèní schùzkou pøed zapoèetím programu (pøípadnì doprovázeno ukázkou aktivit z programu) vedenou napø. právì
regionálním koordinátorem programu. Zejména pro rodièe tato informace mùže být užiteèná v souvislosti s pøípadnou pozitivní zmìnou chování jejich dítìte.16 Zároveò takovýmto zpùsobem lze podpoøit dùvìru v kvalitu preventivní aktivity, která se na škole bude odehrávat (Pellaux, 2010). V reflexi k metodám výbìru souboru je nutné uvést, že existují možné limity v poètu oslovených regionálních koordinátorù. Nicménì tito dva oslovení koordinátoøi byli spoleènì „zodpovìdní“ (a tudíž v kontaktu) za více než tøetinu všech škol zapojených v programu. Stejnì tak 16 realizátorù programu nepøedstavuje v žádném pøípadì reprezentativní vzorek. Jednalo se pøevážnì o pedagogy, kteøí byli motivovanìjší ke spolupráci s koordinátory projektu. Limitovaná jsou i data získaná ze setkání s regionálními koordinátory programu, neboť v nìkolika pøípadech se stávalo, že na setkání se dostavovaly stejné osoby a stejné osoby pravidelnì absentovaly a rovnìž nìkteré zápisy ze schùzek byly více orientované na deskripci prùbìhu než na témata související napø. s hodnocením setkání úèastníky atp. Nicménì, i pøestože nelze výsledky považovat za generalizovatelné, nabízejí nám zcela jistì užiteèná témata, která bude potøebné øešit, a to pomìrnì rychle. V souèasné dobì dochází k diseminaci programu Unplugged na nìkteré èeské základní školy, a bylo by tedy velmi žádoucí otevøít a doøešit otázku toho, jakým zpùsobem bude zajištìna stálá kvalita programu, jež je neoddìlitelnì spojená s odbornou podporou jeho realizátorù17. Zejména proto, aby si program Unplugged svou „na dùkazech ovìøenou úroveò“ udržel i do budoucna a nesesypal se jako „domeèek z karet“.
15/
16/
Dle navrhované koncepce (Miovský, 2010).
V pøípadech, kdy se dítì bude napø. „snažit trénovat“ komunikaèní do-
vednosti nebo bude upozoròovat rodièe-kuøáky na škodlivost cigaret apod. 17/
Ve vìtšinì pøípadù se jedná o školní metodiky prevence (Adámková,
2009, Jurystová, 2008).
LITERATURA / REFERENCES l Adámková, T., Jurystová, L., Gabrhelík, R., Miovská, L., Miovský, M.
l Jurystová, L. (2008). Evaluace procesu implementace preventivního pro-
(2009). Primární prevence na školách zapojených do projektu EUDAP 2. Adik-
gramu Unplugged školními metodiky prevence. (Bakaláøská práce, Univerzita
tologie (9), 86–94.
Karlova v Praze 2010).
l Akreditaèní spis „Metodika prevence užívání návykových látek Unplug-
l Jurystová, L., Gabrhelík, R., Miovský, M. (2009). Formativní evaluace pro-
ged“. (2010). Akreditováno MŠMT, è. 4143/2010-25-135.
cesu implementace preventivního programu Unplugged školními metodiky
l Bohrn, K., Fabiani, L., Florek, E., Gabrhelík, R., Galanti, R. et al. (2008). Pre-
prevence. Adiktologie, (9)1, 10–19.
vence užívání návykových látek mezi studenty. Prùvodce úspìšnou imple-
l Miles, M. & Huberman, A. (1994). Qualitative data analysis: An expanded
mentací osnov programù vycházejících z komplexního vlivu sociálního pro-
source book. Sage, Thousand Oakes. In Èermák, T. & Štìpáníková, I. (1998).
støedí. EU: EU-Dap.
Kontrola validity dat v kvalitativním psychologickém výzkumu. Èeskosloven-
l EUDAP. (2007). Unplugged. Metodika pro uèitele – prevence užívání návy-
ská psychologie, XLII, 50–62.
kových látek. 1. vydání. Praha: Centrum adiktologie.
l Miovský et al. (2010). Krajská centra primární prevence. Nepublikováno.
l EUDAP. (2009). Unplugged. Metodika pro uèitele – prevence užívání návy-
Praha: Centrum adiktologie.
kových látek. 2. vydání. Praha: Centrum adiktologie.
l Miovský, M. (2006). Kvalitativní pøístup a metody v psychologickém výzku-
l Gallà, M., Aertsen, P., Daatland, Ch., DeSwert, J., Fenk, R., Fischer, U.
mu. Praha: Grada Publishing.
(2005). Jak ve škole vytvoøit zdravìjší prostøedí. Pøíruèka o efektivní školní dro-
l Miovský, M., Gabrhelík, R. Danìèková, T., Miovská, L. (2007). Projekt EUDAP:
gové prevenci. Praha: Úøad vlády ÈR.
Nová alternativa školní prevence v Èeské republice. Retrieved June 24, 2008, from http://www.adiktologie.cz/download/1388/EUDAP-CR-2007.pdf.
152
ADIKTOLOGIE
JURYSTOVÁ, L., MIOVSKÝ, M.
2010 / 10 / 3 PÙVODNÍ PRÁCE
l Miovský, M., Kubù, P., Miovská, L. (2004). Evaluace programù primární
l Seidmann, I. (1997). Interviewing as qualitative research. London:
prevence užívání návykových látek v ÈR: základní východiska a aplikaèní mož-
Teachers.
nosti. Adiktologie, 2004/3, p. 289–301.
l The EU-Dap Study Group. (2007). Unplugged: An effective school-based
l MŠMT. (2005). Standardy odborné zpùsobilosti poskytovatelù programù
program for the prevention of substance use among adolescents. Eudap Final
primární prevence užívání návykových látek. Závìreèná verze è. 1. Praha:
Technical Report n.1. Italy: Author.
MŠMT.
l Vyhláška 317/2005 Sb., o dalším vzdìlávání pedagogických pracovníkù,
l Pellaux, D. (2010). Eudap-faculty cluster training 25 – 27/6/2010, Praha.
akreditaèní komisi a kariérním systému pedagogických pracovníkù ze dne 8. srpna 2005.
SPEKTRUM PORUCH PØÍJMU POTRAVY – INTERDISCIPLINÁRNÍ PØÍSTUP
KNIHY
Papežová Hana Kniha je výsledkem dlouhodobé klinické a výzkumné práce editorky, vynikající èeské odbornice na poruchy pøíjmu potravy, a spolupracujících odborníkù, pøedevším lékaøù a psychologù. Cílem je seznámit odborníky s komplexní problematikou poruch pøíjmu potravy, s klinicky ovìøenými postupy, se standardy léèby a s dalšími možnostmi a úskalími v každodenní praxi. Zamìøuje se na novì zavádìné terapeutické pøístupy a technologie v léèbì i prevenci, klade dùraz na využití nových technologií ke zmírnìní spoleèenského tlaku na štíhlost a na vytvoøení podpùrných programù pro pacienty i pro jejich rodinné pøíslušníky. Jednotlivé kapitoly mapují vztah poruch pøíjmu potravy k pøíslušnému oboru (gynekologii, stomatologii, neurologii...). Publikace je urèena odborné veøejnosti, psychiatrùm, psychologùm, obezitologùm, pediatrùm, gynekologùm, praktickým lékaøùm, stomatologùm, ale také pedagogùm, sociologùm, studentùm tìchto oborù a v neposlední øadì i informovaným laikùm z øad veøejnosti. Grada Publishing, a.s., 167×240, pevná vazba, barevná pøíloha, 432 stran, cena 539 Kè, 23,18 , ISBN: 978-80-247-2425-6, kat. èíslo 2138
Publikaci si mùžete objednat na stránkách www.adiktologie.cz (èasopis Adiktologie, online objednávka). Redakce èasopisu Adiktologie, Centrum adiktologie PK 1. LF UK v Praze, Ke Karlovu 11, 120 00 Praha 2 / e-mail:
[email protected] / www.adiktologie.cz
KNIHY
ÈLOVÌK, JEHO SMYSLY A SVÌT
Orel Miroslav, Facová Vìra a kolektiv Publikace se vìnuje široké oblasti smyslového vnímání èlovìka. Klade si za cíl zpøístupnit lékaøské a psychologické poznatky o lidských smyslech, a to jak známých (zrak èi sluch), tak na první pohled skrytých (napø. èidla rovnováhy èi senzory hlubokého èití). Autoøi se zabývají otázkami stavby a funkce, ale také vývoje, poruch a chorob, zpùsobù vyšetøení a léèby lidských smyslù – od úrovnì bunìk až po úroveò orgánù. Okrajovì se vìnují také historii poznání a léèby smyslových orgánù èi vnímání bolesti a slasti. Pro oživení jsou zaøazeny drobné „srovnávací exkurze“ do oblasti smyslù zvíøecích. Autoøi vycházejí z ovìøených poznatkù a pro zpøístupnìní témat volí kompromis mezi uèebnicovou, populární a vìdeckou formou. Kapitoly jsou doplnìny názornými ilustracemi a ukázkami konkrétních vyšetøovacích metod. Z knihy mohou èerpat jak studenti øady oborù, tak absolventi èi veøejnost se zájmem o danou tematiku. Grada Publishing, a.s., 167×240, brožovaná vazba, 256 stran, cena 399 Kè, 17,16 , ISBN: 978-80-247-2946-6, kat. èíslo 2167
Publikaci si mùžete objednat na stránkách www.adiktologie.cz (èasopis Adiktologie, online objednávka). Redakce èasopisu Adiktologie, Centrum adiktologie PK 1. LF UK v Praze, Ke Karlovu 11, 120 00 Praha 2 / e-mail:
[email protected] / www.adiktologie.cz
VYBRANÉ ASPEKTY ORGANIZAÈNÍ A ODBORNÉ PODPORY PEDAGOGÙ …
ADIKTOLOGIE
153
2010 / 10 / 3 REVIEW ARTICLE
Patterns of Alcohol Use in Selected Cultures
HOLCNEROVÁ, P. Centre for Addictology, Department of Psychiatry, 1st Faculty of Medicine, Charles University in Prague and General University Hospital in Prague, Czech Republic Citation: Holcnerová, P. (2010). Vzorce užívání alkoholu ve vybraných kulturách. Adiktologie, (10)3, 154–162.
SUMMARY: The paper provides an overview of the patterns of alcohol use in the countries of the former Soviet Union, the Muslim countries, the countries of East Asia, Sub-Saharan Africa, Latin America, the USA, and Europe. Room & Mäkelä (2000) divide countries into four basic categories according to patterns of use: (a) abstinent societies; (b) cultures with constrained ritual drinking; (c) cultures where drinking is "banalised", and (d) cultures featuring the use of excessive amounts of alcohol at the weekends, on holidays, and on special social occasions ("fiesta drunkenness"). The overview indicates that the most alcohol is drunk in Europe, while the Muslim countries report the lowest levels of alcohol consumption. Certain changes can be observed in countries whose cultural traditions were not associated with frequent alcohol use and drinking was generally limited to holidays and other special social occasions. As a result of globalisation and the corresponding increased availability of alcoholic beverages, the consumption of alcohol is growing beyond the control of society and problematic patterns of alcohol use, such as binge drinking, are emerging. Given the relatively recent proliferation of risk patterns of drinking in these countries, the health and social consequences related to this phenomenon have not received adequate attention. It may be argued, however, that it is a transitional phase which some countries have already tried to address by policy interventions. KEY WORDS: ALCOHOL – PATTERNS OF USE – CULTURE – ASIA – EUROPE – AFRICA – AMERICA
Submitted: 29 / APRIL / 2010
Accepted: 26 / JULY / 2010
Grant support: EUDAP GACR, No. 406/09/0119, OPPA CZ.2.17/3.1.00/31430 Address for correspondence: Petra Holcnerová (Vondráèková) /
[email protected] / Centre for st
Addictology, Department of Psychiatry, 1 Faculty of Medicine, Charles University in Prague and General University Hospital in Prague, Ke Karlovu 11, 120 00 Prague 2, Czech Republic
154
ADIKTOLOGIE
2010 / 10 / 3 PØEHLEDOVÝ ÈLÁNEK
Vzorce užívání alkoholu ve vybraných kulturách
HOLCNEROVÁ, P.
Centrum adiktologie, Psychiatrická klinika, 1. lékaøská fakulta, Univerzita Karlova v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze Citace: Holcnerová, P. (2010). Vzorce užívání alkoholu ve vybraných kulturách. Adiktologie, (10)3, 154–162.
SOUHRN: Text poskytuje pøehled vzorcù užívání alkoholu v zemích bývalého Sovìtského svazu, v muslimských zemích, zemích východní Asie, subsaharské Afriky, Latinské Ameriky, USA a Evropy. Podle vzorcù užívání alkoholu rozdìlují Room & Mäkelä (2000) zemì do 4 základních kategorií: (a) abstinující kultury, (b) kultury s ritualizovaným užíváním alkoholu, (c) kultury se všedním užíváním alkoholu a (d) kultury užívající nadmìrné dávky alkoholu o víkendech, svátcích a slavnostech. Z pøehledu vyplývá, že se nejvíce alkoholu vypije v Evropì a nejménì naopak v muslimských státech. V zemích, kde užívání alkoholu nebylo v kultuøe tak èasté a byl mu vymezen jasnì definovaný prostor pøedevším bìhem svátkù a jiných významných spoleèenských pøíležitostí, lze vysledovat skuteènost, že kvùli globalizaci a s ní ruku v ruce jdoucí vyšší dostupnosti alkoholických nápojù pøestává být konzumace alkoholu pod kontrolou spoleènosti a zaèínají se objevovat problematické vzorce užívání alkoholu v podobì nadmìrné konzumace v rámci jedné epizody. Díky pomìrnì nedávnému rozšíøení rizikových vzorcù konzumace alkoholu není v tìchto zemích vìnován dostatek pozornosti zdravotním a sociálním následkùm s tímto fenoménem spojeným. Lze však spekulovat o tom, že jde o pøechodný stav, který se již snaží nìkteré zemì øešit politickými opatøeními. KLÍÈOVÁ SLOVA: ALKOHOL – VZORCE UŽÍVÁNÍ – KULTURA – ASIE – EVROPA – AFRIKA – AMERIKA
Došlo do redakce: 29 / DUBEN / 2010
Pøijato k tisku: 26 / ÈERVENEC / 2010
Grantová podpora: EUDAP GACR, No. 406/09/0119, OPPA CZ.2.17/3.1.00/31430 Korespondenèní adresa: Petra Holcnerová (Vondráèková) /
[email protected] / Centrum adiktologie Psychiatrické kliniky, 1. LF UK v Praze a VFN v Praze, Ke Karlovu 11, 120 00 Praha
ADIKTOLOGIE
155
l
1 ÚVOD
Vzorce užívání psychoaktivní látky lze definovat jako zpùsoby užití psychoaktivní látky zahrnující technickou, sociální, rituální a psychologickou stránku aplikace látky (Gabrhelík et al., 2008). Vzorce užívání alkoholu bývají ovlivnìny mnoha bio-psycho-sociálními faktory, jakými jsou napøíklad vìk, pohlaví, genetická výbava, vzdìlání a zamìstnání, sociální role, rodinná historie èi kultura (Collins & McNair, 2002). V odborné literatuøe se nejèastìji rozlišují vzorce užívání alkoholu v souvislosti s frekvencí a množstvím užitého alkoholu na (a) abstinenci, (b) mírné užívání alkoholu (užívání alkoholu, které obecnì nezpùsobuje prob-
lémy jak uživateli, tak spoleènosti), (c) epizodické užívání alkoholu (užití pìti a více alkoholických nápojù najednou/za jeden veèer u mužù a ètyø a více nápojù u žen a mladistvých jednou nebo vícekrát bìhem dvou týdnù) a (d) nadmìrné užívání alkoholu (užívání alkoholu, které zpùsobuje nebo zvyšuje riziko vzniku zdravotních problémù v dùsledku užívání alkoholu nebo komplikuje management jiných zdravotních problémù) (Masten et al., 2009; WHO, 2004). Vzorce užívání a postoje k užívání alkoholu se liší mezi jednotlivými státy a dokonce i mezi jednotlivými etnickými skupinami v rámci jednoho státu. Tyto rozdíly jsou dány jednak typem konzumovaných alkoholických nápojù, jed-
Tabulka 1 / Table 1 Prevalence abstinentù v posledním roce ve vybraných zemích v % (Gang et al., 2008; WHO, 2004) Past-year prevalence of abstainers in selected countries (%) (Gang et al., 2008; WHO, 2004) Zemì
Rok
Celkem
Ženy
Muži
2003
16,2
23,2
7,5
2001–2002
51,5
60,5
40,0
Mexiko
1998
41,6
55,0
22,4
Kolumbie
2000–2001
15,1
20,7
4,9
USA
2002
33,9
38,2
29,3
Bìlorusko
1995
3,0
4,0
2,0
Ruská federace
1996
23,1
35
9,0
Litva
1999
20,0
28.0
10.0
Gruzie
2000–2001
22,9
33,5
8,7
2000–2001
48,6
73,1
27,5
2001
13,5
19,7
7,4
2004
N.A.
89,8
12,7
2001
18,9
25,8
11,5
2002
14,6
20,0
9,1
Argentina Brazílie
Èína
a
a
a
Japonsko Vietnam
a
Belgie Èeská republika b
1997–1998
3,0
4,0
2,0
Finsko
2000
7,4
7,7
7,1
Francie
1999
6,7
8,9
4,3
Nìmecko
2000
5,1
5,9
4,3
Øecko
1995
8,0
15
1,0
Itálie
2000
25,0
12,8
36,4
Velká Británie
2000
12
14
9
Namibie
1998
N.A.
53,0
39
Dánsko
a
2000–2001
75,6
89,6
51,3
1995
69,0
83
55,0
2003
54,3
60,3
48,2
Irák
1995
89,0
98,0
80,0
Egypt
2000–2001
99,5
100,0
99,0
Turecko
2000–2001
80,4
82,5
77,5
Libanon
2000–2001
77,4
86,7
67,4
Nigérie
Jižní Afrika Uganda
a a
156
a
b
regionální výzkum, nebyla stanovena definice abstinenta b
Regional research, No definition of an abstainer provided
ADIKTOLOGIE
HOLCNEROVÁ, P.
2010 / 10 / 3 PØEHLEDOVÝ ÈLÁNEK
nak kontextem konzumace a množstvím alkoholu, které je považováno za pøijatelné v dané kultuøe (Collins & McNair, 2002). Obecnì lze øíci, že obyvatelé rozvojových zemí mnohem více abstinují než obyvatelé rozvinutých zemí a že tradièní vzorce užívání alkoholu v rozvojových zemích mají pøedevším podobu sporadických epizod intoxikace, které se objevují pøedevším v kontextu významných spoleèenských událostí. V dùsledku industrializace alkoholové produkce a její distribuce, které jsou svìdky obyvatelé nìkterých rozvojových zemí, zaèínají být v posledních desetiletích sporadické epizody intoxikace èastìjší a užívání alkoholu se zaèíná vyskytovat v podobì víkendové epizodické konzumace alkoholu, která se pak pojí mnohem èastìji s agresivním chováním (WHO, 2002). Room & Mäkelä (2000) rozlišují ve vztahu k užívání alkoholu a postojùm k nìmu 4 základní typy kultur (a) abstinující kultury, kde je užívání alkoholu zakázáno zákonem nebo nábožen-
stvím, což je napøíklad pøípad islámských spoleèností, (b) kultury s ritualizovaným užíváním alkoholu, které autoøi popisují jako spoleènosti s pøísnì ritualizovaným užíváním v malých dávkách, a jako pøíklad uvádìjí ortodoxní židy, (c) kultury s všedním užíváním alkoholu, kde je alkohol souèástí každodenního života, je užíván jako potravina nebo prostøedek k uhašení žíznì a nikoliv jako prostøedek intoxikace, což je typický pøípad zemí z oblasti Støedozemního moøe, a (d) kultury užívající nadmìrné dávky alkoholu o víkendech, svátcích a slavnostech (fiesta drunkennes), kam napøíklad zaøazují nìkteré latinskoamerické kultury. V následující èásti textu budou uvedeny specifické vzorce a okolnosti užívání alkoholu ve vybraných geografických oblastech èi kulturách. Údaje o prevalenci abstinentù a prevalenci nadmìrného užívání alkoholu v posledním roce podle údajù WHO uvádíme v tabulce 1 a tabulce 2.
Tabulka 2 / Table 2 Prevalence nadmìrného užívání alkoholu v posledním roce ve vybraných zemích v % (WHO, 2004) Past-year prevalence of excessive alcohol use in selected countries (%) (WHO, 2004) Zemì Argentina
a,b,c
b,c
Brazílie Mexiko
c,f
Kolumbie USA
b,c
Ruská federace
b
Gruzie Japonsko
b,c
Vietnam Norsko
b,c
Èeská republika Finsko
b,c
Francie
b,c
Nìmecko Itálie
b,c
g
Velká Británie Namibie Nigérie
c,f
b
b,c
Jižní Afrika Uganda
c,f
b,c
Turecko a
b,c
c,f
Rok
Celkem
Ženy
Muži
2003
N.A.
2,0
11,5
2001–2002
N.A.
18,2
17,8
1998
14,2
11,6
18,1
2000–2001
31,8
21,0
52,4
2002
N.A.
5,0
6,4
1996
2,4
1,6
3,7
2000–2001
N.A.
7,8
16.6
2001
N.A.
4,9
22,7
2003
2.9
0,6
5,7
1999
N.A.
5,2
3,0
2002
N.A.
12,5
25,7
2000
N.A.
3,4
5,8
1999
N.A.
7,8
16,6
2000
N.A.
11,3
11,2
2000
5,8
2,0
9,8
2000
N.A.
42,0
39,0
1998
4,1
3,9
4,9
2000–2001
N.A.
27,8
36,1
1995
7,6
8,8
7,0
2003
N.A
20,3
40,1
2000–2001
1,7
2,5
1,3
b
c
regionální výzkum, konzumace 40 g nebo více èistého alkoholu dennì u mužù a 20 g nebo více èistého alkoholu u žen, pouze mezi užid
e
vateli alkoholu, konzumace více než 40 g èistého alkoholu dennì u mužù a více než 20 g èistého alkoholu u žen, konzumace 560 g etaf
nolu týdnì nebo více (80 g dennì nebo více), konzumace 5 nebo více standardních nápojù u mužù a 3 nebo více standardních nápojù g
u žen v jednom dni, konzumace více než 0,5 l vína dennì a
b
c
Regional research, Daily consumption of at least 40 g of pure alcohol for males and at least 20 g of pure alcohol for females, Among ald
e
cohol users only, Daily consumption of over 40 g of pure alcohol for males and over 20 g of pure alcohol for females, Weekly consumptif
on of at least 560 g of ethanol (at least 80 g per day), Consumption of 5 or more standard drinks for males and 3 or more standard drinks for g
females on any one day, Consumption of over 0.5 l of wine per day
VZORCE UŽÍVÁNÍ ALKOHOLU VE VYBRANÝCH KULTURÁCH
ADIKTOLOGIE
157
l 2 UŽÍVÁNÍ ALKOHOLU V ZEMÍCH BÝVALÉHO SOVÌTSKÉHO SVAZU
Užívání alkoholu v bývalém Sovìtském svazu je úzce spjato s jeho historií. Od pradávna se traduje, že vodka je krví ruské kultury a pití je prokletí Ruska. Za carského Ruska bylo bezpeènìjší pít alkohol než vodu a vìøilo se, že rum, gin a brandy jsou výživné a zdravé (Kagan & Shafer, 2003). V historii Ruska a Sovìtského svazu lze jako reakci na nadmìrné užívání alkoholu najít nìkolik období „antialkoholických kampaní“. Poslední z nich byla zahájena v roce 1985 za vlády Michaila Gorbaèova (Nemtsov, 2005). Bìhem komunistického režimu se objevil vzorec užívání alkoholu nazývaný jako „kultura kuchynì“, který spoèíval v noèní konzumaci alkoholu v kuchyni, která byla v té dobì vnímána jako jediné místo, kde je možné bezpeènì diskutovat o politických záležitostech a sdílet osobní problémy. Bìhem komunismu bylo škodlivé užívání alkoholu výraznì sankcionováno a osoby s rizikovým užíváním byly vnímány jako antisociální elementy. Pokud mìl nìkdo v zamìstnání problémy s užíváním alkoholu, byl odvezen na záchytku a léèen v pracovních táborech (Kagan & Shafer, 2003). V souèasné dobì patøí obyvatelé Moldávie, Litvy a Ruské federace mezi nejvìtší konzumenty alkoholu na svìtì (Pomerleau et al., 2008; Pridemore, 2006; WHO, 2004). Alkohol je zde považován za jeden z hlavních problémù veøejného zdraví a jeho nadmìrná konzumace se podílí na dramatickém nárùstu pøedèasného úmrtí u mužù v produktivním vìku od rozpadu Sovìtského svazu, a to jednak v dùsledku zdravotních problémù, jednak následkem sebevraždy (Primedore, 2006; Tomkins et al., 2007). Odhaduje se, že kolem 30 % úmrtí v Ruské federaci se stalo v pøímé nebo nepøímé spojitosti s konzumací alkoholu (Nemtsov, 2005). V souvislosti s užíváním alkoholu je také zmiòován vysoký poèet vražd (Pridemore, 2007). V zemích bývalého Sovìtského svazu jsou nejvíce oblíbené destilované alkoholické nápoje, z nichž nejvìtší popularity dosahuje vodka (Pridemore, 2006), dalším èasto užívaným nápojem je podomácku vyrobená pálenka, tzv. samohonka. Typickým vzorcem užívání alkoholu je epizodické užívání („pití do mrtva“), jež bylo døíve také oznaèováno jako „ruský styl pití“, který sloužil a slouží mimo jiné jako mechanismus zvládání tìžkých životních podmínek (Kagan & Shafer, 2003). Mezi souèasné vzorce hazardního užívání alkoholu patøí jednak periody opilosti trvající nìkolik dní a užívání podomácku vyrobeného alkoholu nebo tekutin obsahujících alkohol, a to nejèastìji medicínské roztoky a vody po holení, které obsahují nìkdy až 95 % etanolu a jiné látky, jež jsou toxické pro tìlesné orgány, zejména játra. Tyto dva vzorce rizikového užívání alkoholu se objevují pøedevším u mužù s nízkým socioekonomickým statusem (McKee et al., 2005; Tomkins et al., 2007). V posledních letech se také zmiòuje zmìna vzorce konzumace alkoholu v podobì pøesunu z døívìjšího nadmìrného užívání alkoholu pøedevším muži bìhem svátkù k sou-
158
ADIKTOLOGIE
HOLCNEROVÁ, P.
èasnému nadmìrnému užívání alkoholu ve všedních dnech bìhem pracovní doby a stále více se zaèíná objevovat tento vzorec konzumace alkoholu u žen a mladých lidí (Nemtsov, 2005). Mezi dùvody nadmìrné konzumace alkoholu v poslední dobì v tomto regionu bývají uvádìny jednak velmi špatné ekonomické podmínky (nezamìstnanost, bezdomovectví, sociální a ekonomická nestabilita), jednak nízká kvalita zdravotní péèe a malá informovanost profesionálù o zdravotních dùsledcích konzumace alkoholu (Nemtsov, 2005; Tapilina, 2007). l
3 UŽÍVÁNÍ ALKOHOLU V MUSLIMSKÝCH STÁTECH
Ve vìtšinì islámských spoleèností je užívání alkoholu považováno za høích. Oproti jiným náboženstvím, kde je užívání alkoholu sankcionováno, islám ho pøímo zakazuje. Konzumace alkoholu je vnímána jako odchod od rodiny a náboženství, jako morální slabost, která by mìla být potrestána (Abbudabeh & Hamid, 2003). Užívání alkoholu zaèalo být omezováno za života proroka Mohameda, což nìkteøí autoøi vysvìtlují jako reakci na nezøízené užívání alkoholu v pøedislámských spoleènostech (Michalak & Trocki, 2006). V souèasné dobì je napøíklad v Saúdské Arábii užívání alkoholu trestáno uvìznìním nebo bièováním, v jiných státech je omezováno spíše sociálním tlakem než zákony. Odsuzování užívání alkoholu vede k zažívání pocitù viny a hanby u uživatelù, což podle nìkterých odborníkù podporuje další užívání alkoholu, které vede k další izolaci od komunity a rodiny (Abbudabeh & Hamid, 2003). Skuteènost stigmatizace užívání alkoholu se projevuje v tom, že muslimské zemì obsazují v porovnání s jinými státy nejnižší pøíèky prevalence užívání alkoholu (WHO, 2004). Tento fakt ale bývá èásteènì vysvìtlován tím, že aèkoliv nìkteøí muslimové užívají alkohol, radìji to nesdìlí, protože je to spoleèností odsuzováno, navíc jsou z prevalenèních výzkumù mnohdy vyèlenìny ženy, protože se pøedpokládá, že v tìchto státech všechny ženy abstinují (Michalak & Trocki, 2006). Vysoký pomìr abstinence kombinovaný nízkými poèty uživatelù alkoholu se podle nìkterých odborníkù odráží ve vysoké prevalenci nadmìrného užívání alkoholu u muslimských konzumentù. Napøíklad v Egyptì lze pak dojít k výsledkùm, že 40 % uživatelù alkoholu vykazuje syndrom závislosti (WHO, 2004), tento fakt ale mùže být také vysvìtlen skuteèností, že odlišné normy užívání alkoholu se mohou projevit i v percepci vážnosti užívání alkoholu a v tom, že odborníci z islámských zemí mají tendenci považovat i mírné užívání alkoholu za problémové (Michalak & Trocki, 2006). l
4 UŽÍVÁNÍ ALKOHOLU V ZEMÍCH VÝCHODNÍ ASIE
Užívání alkoholu není v zemích východní Asie tak èastým fenoménem, jako je tomu v euroamerických kulturách. Výjimkou je Japonsko a Korea, kde je konzumace alkoholu vý-
2010 / 10 / 3 PØEHLEDOVÝ ÈLÁNEK
znamným prvkem sociálního systému a opilost na veøejnosti je v obou zemích daleko více tolerovaná (Kim & Kim, 2008). V posledních tøiceti letech však lze napøíklad v Èínì sledovat nárùst konzumace alkoholu i prevalence problémù spojených s jeho konzumací, a to pøedevším v souvislosti s tamním ekonomickým boomem a postupnou westernizací (Cochrane et al., 2003; Wei et al., 2001). Jedním z vysvìtlujících faktorù nízké konzumace alkoholu v zemích východní Asie je skuteènost, že zhruba polovina Asiatù má zhoršenou schopnost metabolismu alkoholu díky absenci enzymù na odbourávání alkoholu, která se projevuje pocením, bolestmi hlavy, tachykardií, nauzeou a zrudnutím oblièeje (Collins & McNair, 2002; Lai, 2003). Na nízké frekvenci užívání alkoholu mají také vliv sociální normy, které jsou napøíklad v Èínì a Vietnamu založeny na konfucianistické a taoistické filosofii, jež oceòují a podporují støídmé, disciplinované chování a jemné vyjadøování emocí, které je v pøímém rozporu s aktivním a nìkdy až agresivním charakterem intoxikace alkoholem. Nìkteøí autoøi se zmiòují, že tyto normy se odráží v samotném charakteru alkoholové intoxikace, která se projevuje u Èíòanù spíše ospalostí (Lai, 2003). V èínské kultuøe je tolerováno sociální užívání alkoholu, zejména pak užívání alkoholu v prùbìhu jídla. Døíve byla konzumace alkoholu souèástí obøadù a slavností, zatímco v posledních letech zaèíná být alkohol konzumován na pracovních jednáních za úèelem udržení dobrého vztahu se zamìstnanci a obchodními partnery (Cochrane et al., 2003). Jak již bylo uvedeno v úvodu této kapitoly, v Japonsku a Koreji je užívání alkoholu tolerováno a nikdy nebylo považováno za vìtší sociální ani zdravotní problém (Kwon-Ahn, 2001; Partanen, 2006). Japonská i korejská spoleènost jsou tolerantní k užívání alkoholu u mužù, zároveò však neschvalují užívání alkoholu u mladistvých a žen (Higuchi et al., 2006; Kim & Kim, 2008). Alkohol je v povìdomí Japoncù i Korejcù tradiènì vnímán jako nepostradatelný prostøedek k navazování a udržování sociálních vztahù a v posledních letech je mimo jiné kvùli jeho finanèní dostupnosti mnohem více konzumován. Užívání alkoholu u mužù také bývá dáváno do souvislosti s uvolòováním vysokého tlaku, který je kladen na japonské zamìstnance. Typickým vzorcem užívání alkoholu v Japonsku je tzv. mužský picí veèírek, který se koná po pracovní dobì a èasto je jejím prodloužením pomáhajícím vylepšit sociální vztahy s kolegy a nadøízenými, charakterizovaný opakovaným pøipíjením si se sklenkami saké. Zajímavostí také je, že existují sociálnì definovaná pravidla chování v opilosti, jako je hlasitá mluva, køik, zpívání nebo tleskání rukama, a jakmile veèírek skonèí, chování tìch úèastníkù, kteøí to s alkoholem skuteènì nepøehnali, se náhle zmìní do stavu støízlivosti (Partanen, 2006).
VZORCE UŽÍVÁNÍ ALKOHOLU VE VYBRANÝCH KULTURÁCH
l
5 UŽÍVÁNÍ ALKOHOLU V ZEMÍCH SUBSAHARSKÉ AFRIKY
Obecnì lze konstatovat, že prùmìrnì se v zemích afrického kontinentu kromì dvou zemí (Nigérie a Ugandy) zkonzumuje v pøepoètu na obyvatele ménì alkoholu, než je tomu v zemích západní Evropy. Typicky popisovaný vzorec konzumace alkoholu pro obyvatele souèasných afrických zemí je buï abstinence, nebo èasté a nadmìrné užívání alkoholu (Mustonen et al., 2001; Obot, 2001; 2007). Nejvíce konzumované jsou podomácku vyrobené alkoholické nápoje, zejména pivo, jehož vaøení se tradiènì vìnovala velká èást obyvatel afrického kontinentu. Pøed kolonizací sloužilo pivo jako incentiva pro práci a konzumovalo se v rámci rùzných pøíležitostí spojených se zemìdìlskými ceremoniemi èi zábavou. Tradièní užívání alkoholu bylo akceptováno u starších mužù a míra jeho konzumace byla kontrolována králi nebo nadøízenými. Opilost byla nepøijatelná. Tyto vzorce užívání alkoholu se v afrických kulturách zmìnily v dùsledku kolonizace, která pøedstavila africkému kontinentu destiláty. Koloniální systém regulace alkoholu a práce podporoval pøíležitostné nadmìrné užívání alkoholu, které je v africké kultuøe známé jako „napít se co nejrychleji a nejvíce, než je láhev odebrána pryè“. Koloniální systém regulace užívání alkoholu také vedl k rozšíøení domácího vaøení alkoholických nápojù, zejména piva (Rataemane & Rataemane, 2006). V souèasné dobì domácí produkce alkoholických nápojù v Africe pokraèuje a v chudých státech je jedním ze základních zdrojù obživy žen a dìtí. V souvislosti s touto skuteèností je napøíklad v Ugandì popisováno, že se dìti již v 8 letech stávají konzumenty alkoholických nápojù. V Namibii nedávné výzkumy naznaèují, že rozdíl mezi užíváním alkoholu u žen a u mužù je dokonce menší než v euroamerické kultuøe, což odborníci právì dávají do souvislosti s tím, že ženy jako producenti musí také alkohol více pít, aby ho prodaly (Mustonen et al., 2001). Mezi nejvìtší konzumenty alkoholu v zemích afrického kontinentu patøí Uganda, která spolu s evropskými státy obsazuje první místa tohoto pomyslného žebøíèku. Navíc se odhaduje, že v Ugandì je také jedno z nevyšších množství konzumace nezaznamenaného alkoholu (WHO, 2005). Tato skuteènost bývá vysvìtlována èásteènì tím, že alkohol je nedílnou souèástí sociálního života obyvatel Ugandy, napøíklad konzumace alkoholu je spojována s mužností, což má za následek, že abstinující muži jsou mnohem ménì respektovaní v porovnání s muži, kteøí alkohol konzumují. Dále k vysokému množství konzumovaného alkoholu pøispívá i nejistá politická situace a chudoba. V Ugandì je konzumace alkoholu spojena s vyšší pravdìpodobností infekce virem HIV, navíc statistiky uvádìjí, že syndrom závislosti na alkoholu je v tomto státì hlavní pøíèinou rozpadu rodin (Tumwesigye & Kasirye, 2005).
ADIKTOLOGIE
159
l 6 UŽÍVÁNÍ ALKOHOLU V ZEMÍCH LATINSKÉ AMERIKY
Pøed španìlskou kolonizací se v latinskoamerických kulturách užívaly alkoholické fermentované nápoje, které byly konzumovány za jasnì stanovených norem. Typické vzorce jejich konzumace byly spojeny s rituály v zemìdìlství, náboženství a s významnými životními událostmi, jako bylo narození, svatba nebo smrt (Medina-Mora et al., 2001). Tyto vzorce užívání alkoholu pøetrvaly v latinskoamerických kulturách èásteènì dodnes. V dùsledku kolonizace a masové produkce alkoholu však normy konzumace alkoholu ztratily svoji moc a v souèasné dobì je užívání alkoholu spojeno se sociálními a zdravotními problémy. Nedávné epidemiologické údaje ukazují, že oblast Latinské Ameriky je jediná na svìtì, kde alkohol obsadil první místo v žebøíèku rizikových faktorù vedoucích ke zdravotnímu postižení (Monteiro, 2007). Alkohol je v zemích Latinské Ameriky konzumován velmi zøídka na každodenní bázi. Typickým vzorcem užíváním alkoholu je pro Hispánce, pøedevším pro mladé, epizodické užívání alkoholu pøedevším o víkendech, festivalech a jiných svátcích. V Chile a Argentinì, kde se pìstuje víno, se také popisuje konzumace vína bìhem jídla (Munné, 2005; Randolph et al., 1998). Oblíbenými nápoji v latinskoamerických kulturách jsou pøedevším pivo a destilovaný alkohol (zejména tequilla a rum). Užívání alkoholu je v tìchto zemích spojeno s nadmìrným užíváním a s úmrtím èastìji než v jiných kulturách. Za jedno z vysvìtlení bývá udáván koncept machismu, který pøedpokládá, že hispánští muži se snaží vypadat více maskulinnì a pití velkého množství alkoholu je jedním ze zpùsobù demonstrování jejich mužství (Caetano et al., 1998). V Latinské Americe je konzumace alkoholu pøijatelná u mužù a mnohem ménì u žen, jejichž role je spíše vnímána jako kontrola mužù pijících alkohol (Munné, 2005). Zemí s nejvìtší spotøebou alkoholu v Latinské Americe je Argentina. V posledních 20 letech lze sledovat výrazný pokles konzumace vína, které je v souèasné dobì konzumováno bìhem jídla zejména populací nad 30 let, a výrazný vzestup obliby piva, jež je oblíbené zejména u mladé populace, která ho konzumuje v nadmìrných dávkách bìhem veèírkù. V souvislosti s ekonomickou krizí v letech 1995 a 2005 lze sledovat zvýšení konzumace alkoholu v podobì vyrovnávací strategie s ekonomickými problémy, která se projevuje v nárùstu konzumace levných alkoholických nápojù zejména v domácnostech (Munné, 2005; WHO, 2005). l
7 UŽÍVÁNÍ ALKOHOLU V EVROPSKÝCH ZEMÍCH Pøestože konzumace alkoholu v Evropské unii postupnì klesá, je to stále oblast s nejvìtším poètem uživatelù alkoholu a s nejvyšší úrovní konzumace alkoholu na osobu ve svìtì (WHO, 2005). Nejèastìji konzumovaným nápojem je pivo (44 %), víno (34 %) a tvrdý alkohol (23 %) (Anderson
160
ADIKTOLOGIE
HOLCNEROVÁ, P.
& Baumberg, 2006). Evropské státy se z hlediska vzorcù užívání alkoholu dají rozdìlit do tøí základních kategorií: (a) kultury pijící víno, jako je Francie nebo Itálie, (b) kultury pijící pivo, kam lze zaøadit Nìmecko, Velkou Británii, ale i Èeskou republiku, a (c) kultury pijící tvrdý alkohol, jako jsou severské státy, kam patøí napøíklad Finsko èi Švédsko, které v poslední dobì zaèínají preferovat pivo (Leifmann, 2002). Bìhem posledních 40 let lze konstatovat skuteènost, že rozdílné vzorce konzumace alkoholu mezi jednotlivými státy mají tendenci se sjednocovat (Anderson & Baumberg, 2006). Leifmann (2002) si pro komparativní analýzu vzorcù užívání alkoholu v 6 evropských zemích (Itálii, Francii, Velké Británii, Nìmecku, Švédsku a Finsku) vybral typické zástupce výše uvedených kategorií. V rámci své studie dochází ke zjištìní, že vzorce užívání se liší podle geografického umístìní jednotlivých státù s tím, že poèet denních konzumentù alkoholu je nejvyšší v jižní Evropì a nejnižší v severní Evropì, zatímco množství alkoholu konzumovaného pøi jedné epizodì je nejvyšší v severní Evropì a nejnižší v jižní Evropì. V souvislosti s kontextem užívání dospívá k tomu, že konzumace alkoholu na každodenní bázi, zejména u obìda nebo veèeøe, je typická pro støedomoøské zemì, zatímco konzumace alkoholu o víkendu je typická pro severoevropské státy. Pro státy ze støední Evropy je typická èastá konzumace nikoliv na každodenní bázi, ale spíše nìkolikrát za týden (Anderson & Baumberg, 2006). Podobný vzorec konzumace alkoholu v severní a jižní Evropì lze také najít u mladistvých (Hibell et al., 2009; Leifmann, 2002). Užívání alkoholu má také typický vztah k socioekonomické úrovni v Evropì, kdy lidé s nižším socioekonomickým statusem pijí ménì než ti s vyšším statusem. Na druhou stranu je v první skupinì mnohem více osob se syndromem závislosti na alkoholu (Anderson & Baumberg, 2006). l
8 UŽÍVÁNÍ ALKOHOLU V USA
Užívání alkoholu a postoj k jeho konzumaci je v USA ovlivnìn silnou støídmostí související pøedevším s historií prohibice v letech 1902 až 1933. Osmdesát let po zrušení prohibice lze stále v USA najít stovky okrskù a mìst, kde je zakázán prodej alkoholu. Výzkumy udávají, že dodneška milióny Amerièanù podporují koncept prohibice, což se odráží ve skuteènosti, že v porovnání s dalšími rozvinutými státy je v této zemi mnohem více abstinentù (Hanson, 1995; WHO, 2004). Vìtšina dospìlých Amerièanù alkohol nepije nebo ho pije velmi málo, nejèastìji v rámci vìtšiny spoleèenských akcí, a velmi malý zlomek jeho konzumentù ho užívá nadmìrnì. U mladistvých je obraz o nìco odlišnìjší, zatímco je mezi nimi více abstinentù než v dospìlé populaci, procento uživatelù alkoholu, kteøí pijí nadmìrnì, je naopak vyšší v porovnání s dospìlou populací. Nejoblíbenìjším alkoholickým nápojem je pivo. Protože zhruba tøetina populace USA je tvoøena rùznými etnickými skupinami, výzkumníci v USA se stali prùkopníky studia vzorcù užívání alkoholu
2010 / 10 / 3 PØEHLEDOVÝ ÈLÁNEK
u pøíslušníkù etnických minorit (Galvan & Caetano, 2003). Obecnì lze konstatovat, že vyšší prevalenci užívání alkoholu mají bílí Amerièané a afriètí Amerièané mají zase nejvyšší objem konzumovaného alkoholu i nejvyšší frekvenci nadmìrného užívání alkoholu. V porovnání s emigranty z Evropy pijí hispánští emigranti ménì èasto, ale když pijí, vypijí více alkoholu (Dawson, 1998). Z etnických minorit je nejvíce alkoholu konzumováno americkými indiány nebo obyvateli Aljašky a nejménì americkými Asiaty (SAMHSA, 2009). Odborníci zjistili, že užívání alkoholu je u pøíslušníkù etnických minorit vyšší než u osob, které žijí v zemi svého pùvodu (napø. Caetano & Clark, 1998; Galvan & Caetano, 2003). Tento fakt vysvìtlují vlivem nìkolika stresorù, ke kterým patøí akulturaèní stres (stres spojený s opuštìním pùvodní kultury a s adaptací v nové kultuøe), socioekonomický stres v dùsledku èasté negativní zmìny socioekonomického statusu a stresu z minoritního postavení nejèastìji spojeného s rasismem. Dalším vysvìtlením je i fakt postupné akulturace, v jejímž rámci pøíslušníci etnických minorit také pøijímají vzorce užívání alkoholu majoritní spoleènosti (Caetano et al., 1998). l
9 ZÁVÌR
Fakta uvedená v tomto textu potvrzují skuteènosti, že vzorce konzumace alkoholu se v rámci jednotlivých kultur liší.
Nejvíce alkoholu se vypije v Evropì a v zemích bývalého Sovìtského svazu, nejménì naopak v arabských státech. V Latinské Americe je typickým vzorcem konzumace alkoholu nadmìrné užití alkoholu v rámci jedné epizody, což se projevuje ve skuteènosti, že alkohol zde obsadil první místo v žebøíèku rizikových faktorù vedoucích ke zdravotnímu postižení. V zemích, kde užívání alkoholu nebylo v kultuøe tak èasté a byl mu vymezen jasnì definovaný prostor pøedevším o svátcích a pøi jiných významných spoleèenských pøíležitostech, jako tomu je v nìkterých zemích východní Asie, subsaharské Afriky èi Latinské Ameriky, lze vysledovat skuteènost, že kvùli globalizaci a s ní ruku v ruce jdoucí vyšší dostupnosti alkoholických nápojù pøestává být konzumace alkoholu pod kontrolou spoleènosti a zaèínají se objevovat problematické vzorce užívání alkoholu, a to pøedevším v podobì nadmìrné konzumace alkoholu v rámci jedné epizody. V nìkterých rozvojových zemích mùže mít zvýšené množství konzumace alkoholu charakter zvládací strategie sociálních problémù, jakými jsou napøíklad chudoba èi politická nestabilita. Díky pomìrnì nedávnému rozšíøení rizikových vzorcù konzumace alkoholu není v tìchto zemích vìnován dostatek pozornosti zdravotním a sociálním následkùm s tímto fenoménem spojených. Lze však spekulovat o tom, že jde o pøechodný stav, který se již nìkteré zemì snaží øešit politickými opatøeními.
LITERATURA / REFERENCES l Abudabbeh, N. & Hamid, A. (2003). Substance use among Arabs and Arab
students in 35 European countries. The Swedish Council for Information on Al-
Americans. In: S. L. A. Straussner (Ed.) Ethnocultural Factors in Substance
cohol and Other Drugs (CAN). Stockholm: Sweden
Abuse Treatment (pp. 275–290). NY: Guilford Press.
l Higuchi, S., Matsushita, S. & Osaki, Y. (2006). Drinking practices, alcohol
l Anderson, P. & Baumberg, B. (2006) A public health perspective. Alcohol in
policy and prevention programmes in Japan. International Journal of Drug Po-
Europe. London: Institute of Alcohol Studies for the European Commission.
licy, 17, 358–366.
l Caetano, R. & Clark, C. L. (1998). Trends in drinking patterns among whites,
l Kagan, H. & Shafer, K. (2003). Russian substance abusers in transition:
blacks and Hispanics: 1984–1995. Journal of Studies on Alcohol, 59, 659–668.
New Country, old problems. In: S. L. A. Straussner (Ed.). Ethnocultural factors
l Caetano, R., Clark, C. L. & Tam, T. (1998). Alcohol consumption among raci-
in substance abuse treatment (pp. 250–272). NY: Guilford Press.
al/ethnic minorities. Alcohol Health & Research World, 22, 233–241.
l Kim, W. & Kim, S. (2008). Women’s alcohol use and alcoholism in Korea.
l Cochrane, J., H. Chen, K. M. Conigrave, & W. Hao (2003). Alcohol use in
Substance Use & Misuse, 43(8), 1078–1087.
China. Alcohol & Alcoholism 38(6), 537-542.
l Kwon-Ahn, Y. H. (2003). Substance abuse among Korean Americans In:
l Collins, R. L. & McNair, L. D. (2002). Minority women and alcohol use. Alco-
S. L. A. Straussner (Ed.). Ethnocultural factors in substance abuse treatment
hol Research & Health, 26(4), 251–256.
(pp. 418–435). NY: Guilford Press.
l Dawson, D. A. (1998). Beyond Black, White and Hispanic: Race, ethnic ori-
l Lai, T. F. M. (2003). Ethnocultural background and substance abuse treat-
gin and drinking patterns in the United States. Journal of Substance Abuse,
ment of Chinese Americans In: S. L. A. Straussner (Ed.). Ethnocultural factors
10(4), 321–339.
in substance abuse treatment (pp. 345–367). NY: Guilford Press.
l Gabrhelík, R., Kubù, P., Miovský, M. & Zábranský, T. (2008). Vzorce užívání
l Leifman, H. (2002). A comparative analysis of drinking patterns in six EU
konopných drog a parafernálie In: M. Miovský (Ed.). Konopí a konopné drogy
countries in the year 2000. Contemporary Drug Problems, 29, 501–548.
(pp. 123–144). Praha: Grada.
l Masten, A. S., Vivian, B. F., Zucker, R. A., & Spear, L. P. (2009). A Develop-
l Galvan, F. H. & Caetano, R. (2003). Alcohol use and related problems
mental Perspective on Underage Alcohol Use. Alcohol Research and Health,
among ethnic minorities in the United States. Alcohol Research & Health,
31(1), 3-15.
27(1), 87–94.
l McKee, M., Suzcs, S., Sarvary, A., Adany, R., Kiryanov, N., Saburova, L. et
l Giang, K. B., Allebeck, P., Spak, F., Minh, H. V. & Dzung, T. V. (2008). Alco-
al. (2005). The composition of surrogate alcohols consumed in Russia. Alco-
hol use and alcohol consumption-related problems in rural Vietnam: an epide-
holism: Clinical and Experimental Research, 29, 1884–1888.
miological survey using AUDIT. Subst. Use Misuse. 43:481–495.
l Medina-Mora, E., Villatoro, J., Caraveo, J. & Colmenares, E. (2001). Mexi-
l Hanson, D. J. (1995). Preventing alcohol abuse: Alcohol, culture, and con-
co. In: A. Demers, R. Room, C. Bourgault, (Eds). Surveys of drinking patterns
trol. Westport, CT: Praeger.
and problems in developing countries (pp. 13–32), Geneva: World Health
l Hibell, B., Guttormsson, U., Ahlström, S., Balakireva, O., Bjarnason, T.,
Organization.
Kokkevi, A. & Kraus, L. (2009). The 2007 ESPAD Report – Substance use among
VZORCE UŽÍVÁNÍ ALKOHOLU VE VYBRANÝCH KULTURÁCH
ADIKTOLOGIE
161
162
l Michalak, L. & Trocki, K. (2006). Alcohol and Islam: An overview. Contem-
l Pridemore, W. A. (2007). Vodka and violence: Alcohol consumption and
porary Drug Problems, 33, 523–562.
homicide rates in Russia. American Journal of Public Health, 92, 1921–1930.
l Michalak, L, Trocki, K. & Bond, J. (2007). Religion and alcohol in the U.S.
l Randolph, W. M., Stroup-Benham, C., Black, S. A. & Markides, K. S. (1998).
National Alcohol Survey: how important is religion for abstention and drin-
Alcohol use among Cuban-Americans, Mexican-Americans, and Puerto Ri-
king? Drug and Alcohol Dependence, 87(2–3), 268–280.
cans. Alcohol Health & Research World,22, 265–269.
l Monteiro, M. G. (2007). Alcohol y salud pública en las Américas: un caso
l Rataemane, S & Rataemane, L. (2006). Alcohol in South Africa. Letter to
para la acción. Washington, D.C.: OPS.
the editors. International Journal of Drug Policy,17, 373–375.
l Munné, M. (2005). Social consequences of alcohol consumption in Argen-
l Room, R. & Mäkelä, K. (2000). Typologies of the cultural position of drin-
tina. In: S. Obot & R. Room. (Eds.). Alcohol, gender and drinking probléme.
king. Journal of Studies on Alcohol, 61(3), 475–483.
Perspectives from low and middle income countries (pp. 25–48). Geneva:
l SAMSHA. (2009). Results from the 2008 National Survey on Drug Use and
WHO.
Health: National Findings. Rockville, MD: SAMSHA.
l Mustonen, H., Beukes, L. & Du Preez, V. (2001). Namibia. In: A. Demers,
l Tapilina, V. S. (2007). How much does Russia drink? Volume, dynamics,
R. Room, C. Bourgault, (Eds). Surveys of drinking patterns and problems in de-
and differentiation of alcohol consumption. Russian Social Science Review,
veloping countries (pp. 115–130), Geneva: WHO.
48, 48–70.
l Nemtsov, A. (2005) Russia: alcohol yesterday and today. Addiction, 100,
l Tomkins, S., Saburova, L., Kiryanov, N., Andreev, E., McKee, M., Shkolni-
146–149.
kov, V. & Leon, D. A. (2007). Prevalence and socio-economic distribution of ha-
l Obot, I. S. (2001). Nigeria. In: A. Demers, R. Room, C. Bourgault, (Eds). Sur-
zardous patterns of alcohol drinking: Study of alcohol consumption in men
veys of drinking patterns and problems in developing countries (pp. 115–130),
aged 25–54 years in Izhevsk, Russia. Addiction, 102(4), 544–553.
Geneva: WHO.
l Tumwesigye, N. M. & Kasirye, R. (2005). Gender and the major consequen-
l Obot, I. S. (2007). Nigeria: alcohol and society today. Addiction. 102,
ces of alcohol consumption in Uganda. In: I. S. Obot & R. Room (Eds.), Alco-
519–522.
hol, gender and drinking problems: Perspectives from low and middle inco-
l Partanen, J. (2006). Spectacles of sociability and drunkenness: on alcohol
me countries (pp. 189–208). Geneva: WHO.
and drinking in Japan. Contemporary Drug Problems, 33, 177–204.
l Wei, H., Derson, Y., Shuiyuan, X. & Lingjiang, L. (2001). China. In: A. De-
l Pomerleau, J., McKee, M., Rose, R., Haerpfer, C. W., Rotman, D. & Tuma-
mers, R. Room, C. Bourgault, (Eds). Surveys of drinking patterns and proble-
nov, S. (2008). Hazardous alcohol drinking in the former Soviet Union:
ms in developing countries (pp. 115–130), Geneva: WHO.
A cross-sectional study of eight countries. Alcohol & Alcoholism, 43(3),
l WHO. (2002). Alcohol in developing societies summary. Geneva: WHO.
351–359.
l WHO. (2004). Global status report on alcohol. Geneva: WHO.
l Pridemore, W. A. (2006). Heavy drinking and suicide in Russia. Social For-
l WHO. (2005). Alcohol policy in the WHO European region: current status
ces, 85, 413–430.
and the way forward. Copenhagen: WHO.
ADIKTOLOGIE
HOLCNEROVÁ, P.
2010 / 10 / 3
KNIHY
ANGLICKÉ OBRAZNÉ FRÁZE A IDIOMY – ENGLISH AS EASY AS ABC
Gulland Daphne M. Každý rodilý mluvèí je dennì používá a ve všech anglicky psaných novinách i knihách se vyskytují zcela bìžnì: obrazné fráze neboli „similes“. Díky nim je komunikace názornìjší a živìjší. Slouží jako oblíbený prostøedek názorného srovnávání dvou odlišných pøedmìtù èi pojmù, které nám pak plastiètìji vyvstanou pøed oèima. Podle èeho obrazné fráze a úsloví v angliètinì poznáme? Tvoøí se spojením buï s výrazem as (as slippery as an eel), nebo se slovem like (napø. to look like the back end of a tram apod.) Pokud se však z nich již stala idiomatická spojení, je pochopení jejich smyslu podstatnì nároènìjší. Jako pøíklad uveïme: as right as ninepence, as sure as eggs is eggs a as mad as a March Hare. Vzájemné odkazy upozoròují na obrazné fráze a úsloví s identickým nebo podobným, ale i opaèným významem. Vtipné ilustrace zprostøedkovávají názornost a zároveò pøinášejí volnìjší atmosféru. Pøíruèka je ideálním doplòkem pro rozvoj vaší angliètiny. Nauète se mluvit jako „pravý Anglièan“, používejte obraty jako rodilý mluvèí. Všechny obrazné fráze jsou tematicky øazeny, knihu doplòuje abecední rejstøík. Grada Publishing, a.s., 125×190, brožovaná vazba, 160 stran, cena 189 Kè, 8,13 , ISBN: 978-80-247-3094-3, kat. èíslo K218
Publikaci si mùžete objednat na stránkách www.adiktologie.cz (èasopis Adiktologie, online objednávka). Redakce èasopisu Adiktologie, Centrum adiktologie PK 1. LF UK v Praze, Ke Karlovu 11, 120 00 Praha 2 / e-mail:
[email protected] / www.adiktologie.cz
KNIHY
PSYCHOLOGIE OSOBNOSTI – HLAVNÍ TÉMATA, SOUÈASNÉ PØÍSTUPY
Blatný Marek a kolektiv Monografie shrnuje nejnovìjší poznatky o hlavních tématech psychologie osobnosti – temperamentu, rysech, inteligenci, sebepojetí, motivaci a vývoji osobnosti. Dùraz je kladen na vývoj v oboru za posledních pìtadvacet let. Každá kapitola je uvedena krátkým historickým exkurzem a výètem poznatkù, které jsou v dané oblasti považovány za základní, následuje rozbor a kritické zhodnocení vývoje v dané tematické oblasti. Velká pozornost je vìnována i otázkám osobní pohody a duchovnímu rozmìru života èlovìka, spiritualitì. Do knihy je zaøazeno i téma zcela nové: lidské ctnosti a silné stránky charakteru. Autorský kolektiv tvoøí pøední odborníci a odbornice èeské a slovenské psychologie, kteøí se sami výzkumu osobnosti vìnují. Kniha je proto napsána s hlubokou znalostí problému a jednotlivé kapitoly reflektují osobní témata jejich autorù a autorek. Pøes svou vysokou odbornost je kniha napsána srozumitelným a ètivým jazykem, a osloví proto i zájemce o osobnost z øad širší veøejnosti. Grada Publishing, a.s., 167×240, brožovaná vazba, 320 stran, cena 399 Kè, 17,16 , ISBN: 978-80-247-3434-7, kat. èíslo 2184
Publikaci si mùžete objednat na stránkách www.adiktologie.cz (èasopis Adiktologie, online objednávka). Redakce èasopisu Adiktologie, Centrum adiktologie PK 1. LF UK v Praze, Ke Karlovu 11, 120 00 Praha 2 / e-mail:
[email protected] / www.adiktologie.cz
ADIKTOLOGIE
163
2010 / 10 / 3 REVIEW ARTICLE
Chronic Pain, Prescribed Opioid Analgesics, and Addictology
LÁVIÈKOVÁ, J.1, KOZÁK, J.2 1
(Student) Centre for Addictology, Department of Psychiatry, 1st Faculty of Medicine, Charles University in Prague and
General University Hospital in Prague, Czech Republic 2
Centre for Treatment and Research of Painful Conditions, Department of Rehabilitation, Motol University Hospital, Charles
University in Prague, Czech Republic Citation: Lávièková, J., Kozák, J. (2010). Chronická bolest a opioidní analgetika na lékaøský pøedpis v adiktologii. Adiktologie, (10)3, 164–173.
SUMMARY: The bigger part of annually prescribed medication is prescribed for chronic pain. While recent research shows that these medicines are commonly used in combination with alcohol or other illegal drugs, in terms of addictology, this topic is often marginalised and neglected. The review article focuses on the analysis of chronic pain and its treatment in the Czech Republic. In the section pointing out the trends that already exist in the abuse of prescribed opioid analgesics, it also touches on the categorisation of the analgesics by the WHO and the use of such a categorisation. The abuse of prescribed opioid analgesics is also addressed in terms of their combination with alcohol and/or other illegal drugs. KEY WORDS: PRESCRIBED OPIOID ANALGESICS – ABUSE – CHRONIC PAIN – ALCOHOL – ILLEGAL DRUGS
Submitted: 27 / MAY / 2010
Accepted: 20 / AUGUST / 2010
Address for correspondence: Jana Lávièková /
[email protected] / Šafaøíkova 20, 120 00 Prague 2, Czech Republic
164
ADIKTOLOGIE
2010 / 10 / 3 PØEHLEDOVÝ ÈLÁNEK
Chronická bolest a opioidní analgetika na lékaøský pøedpis v adiktologii
LÁVIÈKOVÁ, J.1, KOZÁK, J.2 1
(Studentka) Centrum adiktologie Psychiatrické kliniky 1. lékaøské fakulty, Univerzita Karlova v Praze a Všeobecná fakultní
nemocnice v Praze 2
Centrum pro léèení a výzkum bolestivých stavù pøi Klinice rehabilitace 2. lékaøské fakulty, Univerzita Karlova v Praze
a Fakultní nemocnice Motol Citace: Lávièková, J., Kozák, J. (2010). Chronická bolest a opioidní analgetika na lékaøský pøedpis v adiktologii. Adiktologie, (10)3, 164–173.
SOUHRN: Chronická bolest je oblast, v níž dochází každoroènì k pøedepisování vysokého poètu lékù. Zároveò jde v souèasné dobì o téma, které je v rámci adiktologie opomíjené a zanedbávané, pøestože se na základì výzkumù z posledních let došlo ke zjištìní, že tyto medikamenty jsou velice èasto užívány v kombinaci s alkoholem nebo jinou návykovou látkou. Tento pøehledový èlánek se zamìøuje na rozbor fenoménu chronické bolesti a jeho léèby na území Èeské republiky. Zároveò neopomíjí zmínku týkající se rozdìlení analgetik dle WHO a použití tohoto rozdìlení v rámci kapitoly poukazující na již existující trendy abúzu opioidních analgetik. Ve spojitosti s abúzem opioidních analgetik je také poukázáno na jejich abúzus v kombinaci s alkoholovými i nealkoholovými návykovými látkami.
KLÍÈOVÁ SLOVA: OPIOIDNÍ ANALGETIKA NA LÉKAØSKÝ PØEDPIS – ABÚZUS – CHRONICKÁ BOLEST – ALKOHOL – NEALKOHOLOVÉ NÁVYKOVÉ LÁTKY
l
1 ÚVOD
Chronická bolest je problematikou, jež se podle posledního evropského prùzkumu, který probìhl v 15 vybraných evropských státech a Izraeli v roce 2005, týká pøibližnì 19 % populace starší 18 let (Lejèko, 2009; Breivik et al., 2006). S problematikou chronické bolesti se velice úzce pojí téma užívání opioidních analgetik na lékaøský pøedpis. Otázkou, které se v souèasné dobì vìnuje odborná veøejnost, je, zda dochází k abúzu tohoto typu medikace ve formì
Došlo do redakce: 27 / KVÌTEN / 2010
samotné, nebo je zneužívána spolu s alkoholem nebo jinou návykovou látkou nealkoholového charakteru pacienty užívajícími opioidní analgetika na lékaøský pøedpis. l
2 CHRONICKÁ BOLEST
Mezinárodní zdravotnická organizace (WHO) v roce 1949 zcela jasnì definovala pojem zdraví: „Zdraví je stav úplné tìlesné, duševní a sociální pohody, ne pouze nepøítomnost nemoci nebo vady.“ Tato definice se pozdìji stala základním
Pøijato k tisku: 20 / SRPEN / 2010
Korespondenèní adresa: Jana Lávièková /
[email protected] / Šafaøíkova 20, 120 00 Praha 2
ADIKTOLOGIE
165
kamenem pro definování jednotlivých nemocí a zdravotních problémù. V rámci pøístupu odborné lékaøské obce došlo v roce 1979 Mezinárodní spoleèností pro výzkum bolesti (IASP – International Association for the Study of Pain) k pøijetí obecné definice bolesti: „Bolest je nepøíjemná smyslová nebo emoèní zkušenost, zážitek spojený s aktuálním nebo potenciálním poškozením tkánì, nebo popisovaný výrazy pro takovéto poškození“ (Mareš, 1997). Definice popisující z obecného hlediska bolest není pro naše úèely bohužel postaèující, a proto je nutné, abychom výše uvedenou definice úzce specifikovali pro následnou definici chronické bolesti. Abychom mohli mluvit o chronické bolesti, musí pacient tímto stavem trpìt déle než 3–6 mìsícù. Chronická bolest na rozdíl od bolesti akutní, která je popisována náhlým zaèátkem s dobou trvání v délce hodin až dnù, zøetelným projevem poškození tkání a vegetativních symptomatologií, se liší v tom, že pøíèina vzniku nebo projevu bolesti není vždy známá. Specifickým znakem, který chronickou bolest velice èasto provází, je zmìna psychiky pacienta trpícího tímto zdraví mìnícím stavem ve smyslu vzniku dlouhodobých depresivních stavù, zatímco pacienti trpící akutní bolestí prožívají období krátké anxiety a strachu. Pøístup k léèbì chronické bolesti musí být komplexní a multidisciplinární (Dlouhá et al., 2002). l
3 LÉÈBA CHRONICKÉ BOLESTI
l
3 / 1 Pracovištì léèby bolesti na území Èeské republiky V souèasnosti je na území Èeské republiky síť státních i nestátních pracovišť, která èítá 81 pracovišť zamìøených na léèbu chronické bolesti. Dlouhá et al. (2002) poukazují na to, že se jedná o pracovištì multidisciplinárního charakteru, což pracovníkùm zaøízení umožòuje možnost spolupráce s pøíslušnými profesemi – psychologie, psychiatrie, rehabilitace, neurologie, onkologie, chirurgické obory, atd. Pracovištì pro léèbu chronické bolesti se dìlí do ètyø kategorií (Dlouhá et al., 2002): 1) I. a II. typ pracovišť: • Mají multidisciplinární charakter. • První typ pracovištì je zakládán pøi FN, jeho složení i charakter je totožný s druhým typem pracovištì, navíc má za úkol pedagogickou èinnost pregraduální i postgraduální urèenou pro zdravotnické pracovníky všech stupòù. • Úèastní se na výzkumu v rámci problematiky oboru. • Oznaèují se jako oddìlení nebo centrum pro léèbu bolesti, zaøízení je zaèlenìno pod klinické pracovištì, nebo je zcela samostatné.
2) III. typ pracovištì: • Charakterizuje se jako poradna pro léèbu bolesti, èasto
pøièlenìná k odbornému oddìlení (ARO, neurologie), napø. poradna pro bolesti hlavy, bolesti zad, atd. • Pracovištì tohoto typu pravidelnì spolupracuje s lékaøi nejménì dvou dalších oborù, psychologem a psychiatrem. 3) IV. typ pracovištì: • Zahrnuje ambulance a samostatné ordinace. • Zabývá se urèitou léèebnou metodou, také akupunkturou, nìkterými fyzikálními metodami, homeopatií, atp. l 3 / 2 Nejèastìji se objevující diagnózy u pacientù s chronickou bolestí
Lejèko (2009) uvádí, že nejèastìjší diagnózy spojené s chronickou bolestí jsou z obecného hlediska tyto: • chronické bolesti dolních a horních zad /Failed Back Surgery Syndrom (FBSS)/, • osteoartróza, • revmatická onemocnìní, • bolesti hlavy, • neuropatické bolesti: • diabetická polyneuropatie, • postherpetická neuralgie, • bolest u neurologických onemocnìní (roztroušená skleróza, amyotrofická laterální skleróza, syringomyelie, aj.), • posttraumatické a pooperaèní bolesti, • nádorové bolesti, • chronická viscerální bolest (chronická pankreatitida, chronická intersticiální cystitida, aj.), • fybromyalgie, myofasciální syndrom, • komplexní regionální bolestivý syndrom (algodystrofie, reflexní sympatická dystrofie). Na základì získaných poznatkù o pacientovi a typu chronické bolesti, kterou pacient trpí, dochází za pomoci MKN-10 k pøesnému urèení diagnózy na základì jejího pøesného vymezení v oblasti pùvodního pøedpokladu diagnózy, jenž se zakládal na pouze orientaèních vyšetøeních nebo subjektivních pocitech pacienta. Podle MKN-10 lze následnì stanovit soubor nejèastìji se vyskytujících diagnóz u pacientù s chronickou bolestí. Nejèastìji, odhadem asi tak v 65 % až 80 % (Atluri et al., 2003) u všech pacientù s chronickou bolestí, se vyskytují bolesti u onemocnìní svalové a kosterní soustavy, dále bolesti spojené s onemocnìními nádorového charakteru, bolest neuropatická a bolestivé stavy spojené s poranìními zpùsobenými otravou nebo jinými vnìjšími pøíèinami. l
4 OPIOIDNÍ ANALGETIKA
Opioidní analgetika pøedstavují jednu ze skupin medikamentù, jež jsou používány odborníky v léèbì bolesti u pa-
166
ADIKTOLOGIE
LÁVIÈKOVÁ, J., KOZÁK, J.
2010 / 10 / 3 PØEHLEDOVÝ ÈLÁNEK
cientù, kteøí trpí chronickým typem bolesti. Definice, která zcela nejvýstižnìji popisuje, co si lze pod termínem opioidy pøedstavit, byla uvedena v reportech o stavu pøedepisovaných lékù na území Spojených státù amerických uveøejnìných v rámci národních institucí National Institute of Health a National Institute on Drug Abuse: „Opioidy jsou analgetika nebo léky ulevující od bolesti, pøedepisované za normálních okolností pro léèbu bolesti“ (NIDA, 2009). Analgetika používaná k léèbì jak chronické, tak akutní bolesti jsou podle WHO dìlena do tøech kategorií: analgetika I. stupnì léèby bolesti dle WHO (neopioidní analgetika), analgetika 2. stupnì léèby bolesti dle WHO (slabé opioidy) a analgetika 3. stupnì léèby bolesti (silné opioidy) (Dlouhá et al., 2009). l
4 / 1 DÌLENÍ ANALGETIK PODLE WHO
Dlouhá et al. (2002), Vondráèková (2004) a Lejèko (2009) popisují ve svých èláncích rozdìlení analgetik podle WHO stejnì. 4 / 1 /1 Analgetika I. stupnì podle WHO: Jedná se o neopioidní analgetika – analgetika antipyretika a nesteroidní antiflogistika. Tato analgetika jsou vhodná pro bolest zánìtlivou, bolest kostní, bolest degenerativních onemocnìní a u nìkterých typù migrény. U tìchto analgetik je stropní efekt (zvýšení nad terapeutickou dávku nezvýší analgetický efekt, ale zvyšuje riziko jejich nežádoucích úèinkù) (Dlouhá et al., 2009). a) Nesteroidní antirevmatika (NSA): Nemocní s chronickou bolestí je užívají èasto øadu let, léèba bývá vedena nesystematicky, èasto je neúèinná, vedlejší úèinky ze strany trávicího traktu (gastropatie, GIT hemoragie) nìkdy brání jejich dalšímu použití. Pøi polymorbiditì pacientù mohou být významné i lékové interakce (napø. antikoagulancia, antidiabetika). Pøichází-li nemocný s nedostateènou kontrolou bolesti, který NSA užívá chronicky, vyplatí se tyto léky vysadit a sledovat, jakou skuteènou roli v analgezii hrají. Nezøídka zjistíme, že nechybí. Jejich místo v léèbì chronické bolesti náleží v epizodickém užití, napø. pøi aktivaci osteoporózy nebo u èerstvé kompresivní fraktury pøi osteoporóze. NSA mají opodstatnìní i u okruhu revmatických onemocnìní. Toxicita NSA stoupá s vìkem (Lejèko, 2009). U NSA lze v poslední dobì sledovat vzestup užívání tìchto léèiv pacienty. Obzvláštì u léèiv, která jsou dostupná ve volném prodeji, jako jsou léky obsahující napø. tyto úèinné látky – diclofenac, ibuprofen. U tìchto úèinných látek a léèiv, která je obsahují, lze pozorovat až jejich abúzus ze strany pacientù trpících chronickou bolestí v pøípadech nedostateèné medikace (NIDA, 2009). b) Analgetika – antipyretika: Paracetamol je analgetikem první volby, má dobrou tolerabilitu, nízkou toxicitu, je ho možné podávat v prùbìhu celé gravidity. Paraceta-
mol je vhodný u seniorù a u pacientù na antikoagulaèní léèbì. Analgeticky efektivní je i metamizol. 4 / 1 / 2 Analgetika II. stupnì podle WHO Tuto skupinu tvoøí slabé opioidy. Jsou vhodná pro slabou až støednì silnou bolest (pøi maligním onemocnìní, u chronických vertebrogenních onemocnìní, postdiskotomických bolestí, chronických revmatických bolestí, osteoartritid). Úèinnou dávku upravujeme titrováním, podáváme je v pravidelném intervalu, sledujeme nežádoucí úèinky a pøedcházíme jim. Mezi slabé opioidy vhodné pro léèbu chronické bolesti øadíme kodein, tramadol a dihydrocodein. K jejich nežádoucím úèinkùm patøí útlum dechu, obstipace, v poèátku léèby nauzea, zvracení, sedace, ospalost, svìdìní (Dlouhá et al., 2009). 4 / 1 / 3 Analgetika III. stupnì podle WHO Tuto kategorii analgetik tvoøí silné opioidy. Silné opioidy jsou indikovány u silné bolesti jak nádorového, tak nenádorového charakteru. Øadíme k nim morfin, oxykodon, fentanyl – èistí antagonisté opioidních receptorù; butorfanol, pentazoicin – agonisté – antagonisté (v léèbì bolesti se již v souèasné dobì nepoužívají); hydromorfon, metadon; buprenorfin – èásteèný agonista. Nežádoucí úèinky jsou stejné jako u slabého opioidu codeinu, hlavnì myslíme na možnost útlumu dechu. Zcela mimo dìlení analgetik dle WHO je øazena kategorie tzv. adjuvantních analgetik. Adjuvantní analgetika – jsou to léèiva, kde primární indikací je jiný patologický stav než bolest. Patøí sem nìkterá antidepresiva, jež mají své místo v léèbì chronické neuropatické bolesti charakteru kontinuální dysestezie, jako napø. bolestivá forma diabetické polyneuropatie. Antikonvulziva (gabapentin, pregabalin, karbamazepin, clonazepam, valproáty) jsou indikovány hlavnì tam, kde má bolest paroxysmální charakter (napø. bolest dolních zad s projevy radikulární iritace, postherpetická neuralgie) (Lejèko, 2009). Dále do této kategorie léèiv øadíme i antiarytmika, antimigrenika, kortikoidy, atd. Po mnoho let byl základním lékem této skupiny morfin, který byl dlouhou dobu k dispozici pouze v injekèní formì nebo jako magistraliter pøipravený roztok nebo èípky. V souèasnosti je morfin pokládán odbornou veøejností za referenèní bod v léèbì bolesti a zlatý standard, ale již nepøedstavuje základní kámen léèby bolestivých stavù. V souèasné dobì jsou k dispozici morfinové preparáty ve formì tablet èi náplastí s øízeným dlouhodobým uvolòováním, které kontinuálnì udržují vyrovnanou úèinnou hladinu analgetika (napø. MST continus, Oxycontin, Durogesic atd.) (Dlouhá, Havlíková, Marek, 2002).
CHRONICKÁ BOLEST A OPIOIDNÍ ANALGETIKA NA LÉKAØSKÝ PØEDPIS V ADIKTOLOGII
ADIKTOLOGIE
167
l
4 / 2 Úèinné látky opioidních analgetik
Dle Kozáka (2009) se opioidní analgetika dìlí následujícím zpùsobem do dvou kategorií na slabé a silné opioidy. Kozák (2009) ve své práci uvádí, že v Èeské republice jsou v souèasné dobì k dispozici tyto slabé opioidy: Tramadol – jeho hlavní výhodou je relativnì nízké riziko zácpy, dobrá biologická dostupnost po perorální aplikaci a velký poèet lékových forem. Analgetický úèinek tramadolu se však dá podstatnì zvýšit souèasným podáváním paracetamolu. Kombinace paracetamolu s tramadolem se výbornì umístila v lize analgetik. Kodein – je analgeticky pomìrnì slabý, a proto se používá prakticky jen v kombinacích, nejlépe s paracetamolem. Dihydrokodein – jedná se o analgetikum s vyšší úèinností, než je kodein. Jeho analgetická úèinnost je však po perorální aplikaci obdobná jako u samotného kodeinu. Pentazocin, butorfanol a nalbufin – jsou urèeny pro akutní nebo krátkodobou bolest, nejsou vhodné pro chronickou bolest. Patøí mezi tzv. smíšené agonisty-antagonisty a mají malou biologickou dostupnost per os, takže se musí podávat parenterálnì s výjimkou pentazocinu. U této skupiny se uplatòuje stropový efekt (další zvyšování dávek nezvýší analogický efekt, pouze nežádoucí úèinky). Kozák (2009) ve své práci dále poukazuje na skupinu silných opioidù, která je tvoøena níže uvedenou skupinou zástupcù opioidù, a zdùrazòuje, že tyto opioidy jsou urèeny pro silné, neztišitelné bolesti, které nelze dostateènì mírnit neopioidními analgetiky nebo slabými opioidy. Maximální denní dávky nejsou urèeny a nejsou limitovány stropovým efektem. Morfin – je klasickým standardem v léèbì silné bolesti. Injekèní forma je vhodná pro léèbu silné akutní bolesti, per os formy s postupným uvolòováním jsou urèeny pro chronickou bolest. Pro léèbu prùlomové bolesti je vhodný s bezprostøedním uvolòováním. Fentanyl – vhodný pro léèbu silné chronické bolesti. Pro léèebné úèely u silné chronické bolesti se používá v náplastech a pøichází na trh i forma intranazální pro léèení prùlomové bolesti. Hydromorfon – vyskytuje se v perorální formì a lze jej uplatnit obecnì v rámci rotace opioidù. Oxykodon – další ze skupiny silných opioidù pro léèbu silné chronické nenádorové bolesti a v nìkterých pøípadech i akutní. Buprenorfin – jedná se jak o parciálního agonistu, tak antagonistu. Navzdory této charakteristice je øazen do skupiny silných opioidù vzhledem k tomu, že jeho vyšší dávky jsou ekvivalentní vùèi jiným silným opioidùm. Pethidin/merepidin – má ve srovnání s morfinem nižší spazmogenní efekt, je tudíž vhodnìjší u akutní kolikové bolesti. Pethidin má však kratší trvání úèinku a navíc není vhodný pro chronickou léèbu z dùvodu nebezpeèí hromadìní toxického metabolitu norpethidinu.
168
ADIKTOLOGIE
Piritramid – v injekèní formì je vhodný pro silnou bolest. Jeho úèinek je delší než u pethidinu, snášenlivost je statisticky podobná jako u jiných opioidù. Opioidy sufentanil, alfentanil a remifentanil je možno podávat pouze v anesteziologickém prostøedí. Metadon, opioid se specifickými vlastnostmi, je v ÈR zatím urèen jen pro detoxifikaèní léèbu psychické závislosti na opioidech ve specializovaných centrech. Výše uvedené úèinné látky jsou podle informací Státního ústavu pro kontrolu léèiv (SÚKL) a jeho Databáze registrovaných léèivých pøípravkù a PZLÚ øazeny do ATC skupiny N02 Analgetika. Látky øazeny do této ATC skupiny jsou obsaženy v medikamentech, které jsou podle statistik SÚKL nejèastìji pøedepisovány pacientùm s chronickou bolestí, což lze následnì doložit podle hlášení lékáren SÚKL (3. ètvrtletí 2009), která evidují všechna vydaná léèiva s ATC skupinou N02. Jedná se napøíklad o tato léèiva: Tramal, Codein, DHC Continus (slabé opioidy) a MST Continus, Vendal retard, Sevredol, Fentanyl, Durogesic, Transtec, aj. (silné opioidy). l
4 / 3 OPIOFOBIE
Opiofobie je fenomén, jehož zdrojem jsou mylné pøedstavy o vedlejších úèincích opioidù a jejich indikacích, neboť pøetrvává názor, že opioidy jsou lékem konce života. Opiofobie pøedstavuje významnou bariéru v užití opioidù v léèbì tìžko ovlivnitelné chronické bolesti (Lejèko, 2009). Opiofobii lze definovat jako nadmìrný strach z úèinku opioidù, napø. ze vzniku závislosti a pøehnané obavy ze vzniku nezvládnutelných vedlejších úèinkù. Je možno zachytit i názory, že užívání opioidù je cosi neslušného, nemorálního a hodného zavržení. Tyto názory mají zdroj v generacemi pøedávaném pohledu na podstatu bolesti a její smysl. Ruku v ruce s tím vznikaly i mýty o škodlivém úèinku morfinu a opioidù, jako napø.: užívá morfin, tzn. že je v terminálním stadiu onemocnìní; bere morfin, je to závislý èlovìk; morfin tlumí dýchání; morfin tlumí všechny aktivity jedince atd. (Lejèko & Ševèík, 2004). l
5 ABÚZUS OPIOIDNÍCH ANALGETIK NA LÉKAØSKÝ PØEDPIS
Léky, které jsou dostupné pouze na lékaøský pøedpis a mezi nìž lze øadit také opioidní analgetika, jsou velice úèinnými v léèbì rùzných zdravotních problémù, které mají souvislost s léèbou akutní nebo chronické bolesti. Pøevážnì jsou opioidní analgetika pøedepisována skupinì pacientù trpících chronickou bolestí s cílem zlepšení produktivity života u tìchto pacientù. „Vìtšina lidí, kteøí užívají léky na lékaøský pøedpis, užívá tento typ lékù zodpovìdnì. Ale pokud dochází k jejich zneužívání, tak to znamená, že jsou buï užívány jinou osobou, než pro kterou je daný lék urèen, nebo jsou tyto léky užívány jiným zpùsobem nebo v jiné dávce, než bylo léka-
LÁVIÈKOVÁ, J., KOZÁK, J.
2010 / 10 / 3 PØEHLEDOVÝ ÈLÁNEK
øem pøedepsáno. Léky na lékaøský pøedpis mohou vyvolávat velice závažné komplikace zdravotního stavu vèetnì vzniku závislosti“ (NIDA, 2009). Vzhledem k faktu, že vznik závislosti na opioidech závisí na typu jejich administrace, musíme uvést, že „opioidy mohou být užívání perorální formou, nebo mohou být tablety rozdrceny a ve formì prášku šòupány nebo užívány injekèní formou. Šòupání nebo užívání opioidních analgetik injekèní formou vede k rychlému uvolnìní drogy do krevního obìhu, vystavuje jedince vyšším dávkám dané látky a mùže zpùsobit mnoho již hlášených a známých reakcí z pøedávkování“ (NIDA, 2009). Na základì výše uvedených informací mùžeme jednoznaènì øíci, že „opakované zneužívání opioidních analgetik a opioidù samotných mùže vést ke vzniku závislosti – chronickému, recidivujícímu onemocnìní charakterizovanému nutkavým užíváním návykových látek a jejich zneužívání navzdory jejich škodlivým dùsledkùm“ (NIDA, 2009). Ve velké vìtšinì pøípadù tohoto abúzu opioidních analgetik na lékaøský pøedpis se jedná o užití preparátu, které mùžeme klasifikovat jako užití pøedepsaného léku bez pøedešlé léèebné indikace, a jen malé procento pøípadù mùžeme bezpeènì urèit jako zneužití opioidních analgetik ze strany pacientù trpících chronickou bolestí. Užití pøedepsaného léku bez pøedešlé léèebné indikace je definováno jako zpùsob užívání pøedepisovaného typu lékù osobami, pro které tyto preparáty nebyly urèeny, a nebo byly tyto preparáty užity za úèelem získání prvotní zkušenosti s tímto typem legální návykové látky nebo pro pocity, jež tyto látky vyvolávají (NSDUH, 2007). Velice èasto dochází ke vzniku mnoha nedorozumìní nesprávným pochopením pojmu závislost. Je tøeba rozlišovat pojmy fyzická a psychická závislost a tolerance. U každého pacienta dlouhodobì léèeného opioidy vzniká fyzická závislost jako projev fyziologické adaptace nervového systému. Pøi náhlém vysazení opioidu (nejèastìji z iatrogenní pøíèiny) se projeví jako abstinenèní syndrom. Proto musí byt dávka opioidu vysazována zvolna obrácenou titrací. Fyzická závislost se však nesmí zamìòovat za psychickou závislost, kterou charakterizuje porucha chování s toužením po dané látce. Takový jedinec nevyhledává opioid jako lék na bolest, ale jako drogu, kterou chce øešit svízelnou životní situaci. Tolerance – nutnost zvýšení dávky, aby se udržel pùvodní analgeticky efekt – bývá rovnìž zamìòovaná za psychickou závislost. Na analgetický efekt vzniká tolerance kupodivu pomìrnì pomalu, vìtšinou znamená progresi onemocnìní (Lejèko, 2009). Podle posledních dostupných statistik NSDUH (2008) (Celonárodní prùzkum zamìøený na užívání návykových látek a zdraví), døíve známého pod názvem National Household Survey on Drug Abuse, z roku 2007 mùžeme urèit prevalenci užívání opioidních analgetik za poslední rok. Prevalence užití opioidních analgetik za poslední rok byla u osob starších 12 let žijících na území Spojených státù americ-
kých v tomto období 5,2 milionu obyvatel (vývoj popisuje graf 1). Základní podmínkou pro zjištìní prevalence bylo užívání opioidních analgetik u osob starších 12 let bez jakékoli pøedešlé zdravotní indikace. Výsledky provádìného výzkum NSDUH (2006; 2008) 6 5,2 4,7
5 4,2 4
3,5
3 2 1 0 2007 2001 1997 2005 poèet obyvatel užívajících opioidní analgetika
Graf 1/ Graph 1 Vývoj v užívání opioidních analgetik pro jiné než lékaøské úèely v populaci USA v letech 1997–2007 (v milionech obyvatel)/ Developments in the non-medical use of prescribed opioid analgesics among the U.S. population from 1997 to 2007 (in millions of people)
poukazují také na to, jakým zpùsobem si vìková kohorta osob starších 12 let v populaci obyvatelstva Spojených státù amerických obstarává opioidní analgetika na lékaøský pøedpis pro svou potøebu za úèelem užívání této skupiny léèiv bez jakéhokoli zdravotního dùvodu. Tato skupina uvedla, že se k opioidním analgetikùm v 56,5 % dostali pøes nìkoho známého a za uvedené léky nic neplatili. Naèež 81 % respondentù z tìch, kteøí odpovìdìli, že opioidní analgetika získali od známého nebo pøíbuzného, uvedlo v navazující otázce, že daná osoba, která jim opioidní analgetika dala, získala výše zmínìné léky od lékaøe. 18,1 % respondentù odpovìdìlo, že opioidní analgetika získali pøímo od lékaøe, a to buï jejich praktického lékaøe, nebo lékaøe sloužícího na pohotovosti. Pouhá 4,1 % respondentù uvedla, že opioidní analgetika získali koupí na ulici pøímo od dealera nebo zcela neznámé osoby. Zcela zanedbatelná skupina respondentù v poètu pouhého 0,5 % uvedla, že dané léky si obstarala nákupem na internetu. Souèasné trendy týkající se zneužívání opioidních analgetik na lékaøský pøedpis se dotýkají pøevážnì nìkolika skupin celosvìtové populace. Mezi ohrožené skupiny øadíme adolescenty vìkové kohorty 12–17 let a vìkovou kohortu mladých dospìlých 18–24 let, vìkovou kohortu dospìlých zastoupenou dvìma kategoriemi – 1. skupina ve vìku 50–64 let a 2. skupina ve vìku nad 65 let, poslední skupinu pøedstavují ženy (NIDA, 2009). Kohorta adolescentù a mladých dospìlých byla zkoumána za pomoci následujících prùzkumù, které probìhly v letech 2007–2008. Kohorta adolescenti ve vìkovém rozmezí 12 až 17 let byla podrobena prùzkumu Monitoring the
CHRONICKÁ BOLEST A OPIOIDNÍ ANALGETIKA NA LÉKAØSKÝ PØEDPIS V ADIKTOLOGII
ADIKTOLOGIE
169
Future v roce 2008, který se zamìøuje na žáky navštìvující poslední roèník 2. stupnì základní školy a na studenty 2. roèníku a 4. roèníku støední školy na území Spojených státù amerických. V prùzkumu, který se zabývá monitorováním situace užívání alkoholu, nelegálních návykových látek a lékù dostupných pouze na lékaøský pøedpis mezi žáky 2. stupnì základní školy a mezi studenty støedních škol, bylo zjištìno, že okolo 15,4 % respondentù užilo v posledním roce opioidní analgetika na lékaøský pøedpis z dùvodù jiných, než jsou zdravotní obtíže (NIDA, 2009). Naproti tomu prùzkum National Survey on Drug Use and Health (NSDUH) probíhající ve vìkové kohortì 18–25 let na území Spojených státù amerických poukázal na to, že v posledním roce zneužilo opioidní analgetika na lékaøský pøedpis 6 % respondentù. Velice èastým jevem je u této skupiny užívání více návykových látek najednou. Nejèastìji se jednalo o kombinaci opioidních analgetik a alkoholu nebo opioidních analgetik a marihuany. Kombinace alkoholu ve formì tzv. binge drinking s opioidními analgetiky na lékaøský pøedpis se objevuje 4krát více u této vìkové kategorie (pøedstavována univerzitními studenty) než u stejnì vìkovì ohranièené populace, u které nedocházelo k zneužívání opioidních analgetik na lékaøský pøedpis pro nelékaøské úèely (McCabe et al., 2005a). Mezi vysoce ohrožené skupiny patøí také staøí lidé ve vìkové kohortì nad 65 let. Napø. v USA pøedstavuje tato vìková kohorta pouze 13 % z celkové populace, pøesto lze jednoznaènì øíci, že se v prùmìru jedná o tøetinu uživatelù všech pøedepsaných lékù na území Spojených státù amerických. Podobná situace je u populace v pøípadì Evropy, kde celková populace trpící chronickou bolestí pøedstavuje 19 % z celkové populace. V pøípadì Evropy se jedná o stejnì velkou skupinu, ale v pøípadì pøedepisování opioidních analgetik dochází k menší pøedepisovanosti než v pøípadì Spojených státù amerických podle dat Mezinárodního úøadu pro kontrolu narkotik za roky 1998–2003 (ICNB, 2004). Podle výše uvedených údajù, které se týkají prùmìrné spotøeby opioidù za den na jeden milión obyvatel, obsadila Èeská republika až 44. místo ve svìtì, pøed námi se umístily takové státy jako Bulharsko (22.), Slovensko (18.). První místa obsadily zemì západní Evropy a USA. Situace v pøedepisování opioidních analgetik se podle dat uveøejnìných ICNB za rok 2006–2008 v rámci Èeské republiky zlepšila a ÈR se v souèasnosti pohybuje na 33. místì. U starších pacientù dochází s vìtší pravdìpodobností k pøedepisování více druhù lékù, což mùže následnì vést k nezámìrnému zneužívání. Jedinci starší 65 let jsou v riziku zneužívání lékù na lékaøský pøedpis, které úèelnì užívají, ale ne vždy v rámci správné lékaøské indikace. Navíc velké procento populace této vìkové kohorty užívá s pøedepsanou medikací léky dostupné ve volném prodeji a doplòky výživy (NIDA, 2005).
170
ADIKTOLOGIE
Poslední skupinu pøedstavují ženy, u kterých dle studií vìnujících se trendùm v užívání lékù na lékaøský pøedpis existuje vìtší predispozice abúzu tohoto typu látek než u mužù, hlavnì v pøípadech, které se týkají narkotik a lékù urèených k léèbì úzkostných stavù (NIDA, 2005). Všeobecnì mùžeme øíci, že na základì studie, která byla v roce 2005 provedena ve Spojených státech amerických u pacientù s chronickou bolestí, Manchikanti et al. (2006) prokázali, že zhruba u 9 % všech pacientù, kteøí se léèí opioidními analgetiky na lékaøský pøedpis, dochází k abúzu tìchto lékù. l
6 OPIOIDNÍ ANALGETIKA A NÁVYKOVÉ LÁTKY
Na základì již probìhlých výzkumù lze stanovit, jaké návykové látky jak alkoholového, tak nealkoholového charakteru lze nejèastìji kombinovat s opioidními analgetiky na lékaøský pøedpis. l
6 / 1 Nelegální návykové látky
Manchikanti et al. (2006) uvádìjí ve spojitosti s užíváním opioidních analgetik na lékaøský pøedpis u pacientù trpících chronickou bolestí užívání nealkoholových návykových látek, které jsou nejèastìji tohoto typu: marihuana, kokain a amfetaminy (tabulka 1). Dané návykové látky jsou pacienty s chronickou bolestí užívány asi u 16 % této skupiny. Studie uvádí, že nejvíce užívanou nelegální látkou v kombinaci s opioidními analgetiky na lékaøský pøedpis je marihuana, která podle dat získaných v roce 2005 pøevažovala v užívání hlavnì mezi ženami. Tabulka 1/ Table 1 Prevalence užívání návykových látek u pacientù s chronickou bolestí v roce 2005 2005 lifetime prevalence of illegal drug use among a cohort of patients with chronic pain (Manchikanti et al., 2006) Zneužívané
Muži
Ženy
Celkem
Marihuana
7%
13 %
11 %
Kokain
5%
5%
4,8 %
návykové látky
Na problematiku užívání nealkoholových návykových látek, pøesnìji marihuany, kokainu a amfetaminù, bylo ve studii Manchikanti et al. (2006) pohlíženo taky z pohledu zastoupení problému ve vymezených vìkových kohortách, jež jsou tyto: (1) 18–45 let, (2) 45–64 let a (3) 65 let a více. Nejvìtší procentuální zastoupení z øad pacientù trpících chronickou bolestí se objevilo ve vìkové kohortì 18–45 let (tabulka 2). Manchikanti et al. (2006) se zabývají problémem užívání nealkoholových nelegálních návykových látek v kombinaci s opioidními analgetiky na lékaøský pøedpis také
LÁVIÈKOVÁ, J., KOZÁK, J.
2010 / 10 / 3 PØEHLEDOVÝ ÈLÁNEK
Tabulka 2/Table 2 Prevalence užívání návykových látek u pacientù s chronickou bolestí v roce 2005 v rùzných vìkových kohortách 2005 lifetime prevalence of illegal drug use in pre-defined age groups comprising a cohort of patients with chronic pain (Manchikanti et al., 2006) < 45 let
Zneužívané NL
45–64 let
> 65 let
Muži
Ženy
Celkem
Muži
Ženy
Celkem
Muži
Ženy
Celkem
15 %
31 %
25 %
12 %
13 %
13 %
0%
0%
0%
Tabulka 3/Table 3 Prevalence užívání návykových látek u pacientù s chronickou bolestí v závislosti na délce trvání bolesti v roce 2005 2005 lifetime prevalence of illegal drug use among a cohort of patients with chronic pain according to the duration of the chronic pain condition (Manchikanti et al., 2006) < 5 let
Zneužívané NL
5–9 let
> 10 let
Muži
Ženy
Celkem
Muži
Ženy
Celkem
Muži
Ženy
Celkem
16 %
22 %
20 %
12 %
16 %
14 %
11 %
18 %
15 %
z pohledu délky trvání bolesti u pacientù trpících chronickou bolestí, a zda tento faktor hraje roli v užívání tìchto návykových látek. Nejvyšší prevalence užívání nealkoholových návykových látek byla na základì získaných výsledkù zjištìna ve skupinì respondentù, kteøí trpìli chronickou bolestí po dobu kratší 5 let. Celková prevalence byla u zkoumané populace v tomto segmentu 20 %, u žen prevalence dosahovala 22 % a u mužù 16 %. S prodlužující se dobou trvání chronické bolesti se celková prevalence užívání nealkoholových návykových látek snižovala. Navzdory tomuto trendu pøetrvávala vyšší prevalence v užívání nelegálních látek u žen oproti prevalenci vyskytující se u mužù (tabulka 3). Užívání nelegálních návykových látek ve spojitosti s lékaøi pøedepisovanými opioidními analgetiky bylo na základì studie zjištìno u pøibližnì 34 % pacientù trpících chronickou bolestí. V pøevážné vìtšinì se jednalo o pacienty, kteøí byli mladší 45 let a ženského pohlaví. Pokud se jednalo o užívání nelegálních návykových látek v kombinaci s opioidními analgetiky na lékaøský pøedpis mezi pacienty s chronickou bolestí, kteøí byli ve vìku 65 let a více, studie došla k závìru, že trend, který by odpovídal užívání opioidních analgetik na lékaøský pøedpis spolu s nelegálními návykovými látkami, se v této vìkové kohortì nevyskytuje. Získaná data korelují s urèitými atributy, které ilustrují jak trendy v užívání nelegálních návykových látek, tak trendy abúzu opioidních analgetik na lékaøský pøedpis. Ze získaných dat byl sestaven profil typického pacienta s chronickou bolestí užívajícího nelegální návykové látky: pacienti ženského pohlaví mladší 45 let, kteøí trpìli chronickou bolestí vznikající jako následek automobilové nehody, s výskytem chronické bolesti ve více místech tìla a pøedešlou historií v užívání nelegálních návykových látek. Drogou první volby byla pro ženy marihuana (Manchikanti et al., 2006).
l
6 / 2 Alkohol
Alkohol pøedstavuje další typ návykové látky, v tomto pøípadì legálního charakteru, která je velice èasto zneužívána v kombinaci s opioidními analgetiky na lékaøský pøedpis. Zneužívání tohoto typu návykové látky není vázáno na jednu vìkovou nebo sociálnì-ekonomickou skupinu, jako tomu mùže být v pøípadì nelegálních návykových látek. Vzhledem k legalitì, vìtší dostupnosti a toleranci k této návykové látce se zneužívání alkoholu objevuje napøíè celou populací. Kombinování pøepsaných opioidních analgetik s alkoholem pøedstavuje výrazné riziko pro pravidelné konzumenty alkoholických nápojù (Dart, 2001). Na základì rozsáhlé celonárodní epidemiologické studie, která probìhla v roce 2005 na území Dánska v populaci starší 16 let zamìøené na spojitost užívání opioidních analgetik na lékaøský pøedpis u pacientù s chronickou bolestí dohromady spolu s alkoholem, lze získat pøesnìjší informace v rámci této problematiky (Ekholm et al., 2009). Otázky týkající se množství užitého alkoholu ve spojitosti s opioidními analgetiky se respondentù dotazovaly na frekvenci užívaného množství alkoholu a zpùsobu užívání alkoholu. Za vysoké dávky alkoholu bylo v této studii považováno množství alkoholu konzumované za týden u muže v množství, které pøekroèilo 21 standardních alkoholických nápojù, u žen se jednalo o množství, kdy bylo konzumováno více než 14 standardních alkoholických nápojù. /Pozn.: Standardní alkoholický nápoj obsahuje vždy stejné množství alkoholu bez ohledu na velikost nebo typ alkoholického nápoje. V rámci Dánska se jedná o množství 15,2 ml (12g) èistého alkoholu./ Tzv. binge drinking pøedstavovalo množství konzumovaného alkoholu v podobì pìti a více alkoholických nápojù v rámci jedné pøíležitosti.
CHRONICKÁ BOLEST A OPIOIDNÍ ANALGETIKA NA LÉKAØSKÝ PØEDPIS V ADIKTOLOGII
ADIKTOLOGIE
171
Tabulka 4/ Table 4 Výsledky multivariantní regresivní analýzy poukazující na spojitost mezi chronickou bolestí a konzumací alkoholu/ Results of multivariable regression analysis indicating a correlation between chronic pain and alcohol consumption (Ekholm et al., 2009) %
OR
95% Cl
n
Vysoké dávky alkoholu Celkem
14,2
5159
Chronická bolest a užívání opioidních analgetik
10,8
0,71
0,39–1,31
119
Chronická bolest a neužívání opioidních analgetik
13,5
0,91
0,74–1,13
943
Bez chronické bolesti
14,4
1
4097
Binge drinking alespoò jednou za mìsíc Celkem
48,8
Chronická bolest a užívání opioidních analgetik
22,3
0,36
0,22–0,57
5186 120
Chronická bolest a neužívání opioidních analgetik
42,5
0,87
0,74–1,02
953
Bez chronické bolesti
50,9
1
4113
Konzumace alkoholu ménì než jednou mìsíènì Celkem
17,1
Chronická bolest a užívání opioidních analgetik
33,1
2,41
1,58–3,67
120
Chronická bolest a neužívání opioidních analgetik
21,9
1,44
1,19–1,73
951
Bez chronické bolesti
15,6
1
Osoby trpící chronickou bolestí, které užívají opioidní analgetika na lékaøský pøedpis, konzumovaly v menší míøe vyšší dávky alkoholu, než tomu bylo u osob, které chronickou bolestí netrpìly. Pacienti s pøedepsanou medikací ve formì opioidních analgetik také s menší pravdìpodobností provozují tzv. binge drinking v intervalu alespoò jednou za mìsíc v porovnání s osobami, které chronickou bolestí netrpí a jejichž prevalence binge drinking je alespoò 2krát vyšší. A co navíc, výše uvedené výsledky multivariantní regresní analýzy v tabulce 4 poukazující na skuteènost, že vìtší èást pacientù užívajících opioidní analgetika na lékaøský pøedpis užívali alkohol ve frekvenci, která je nižší než jednou mìsíènì. Na základì tìchto skuteèností lze stanovit, že pacienti trpící chronickou bolestí s menší pravdìpodobností užívají alkohol v kombinaci s opioidními analgetiky na lékaøský pøedpis, než je tomu u osob, které chronickou bolestí netrpí, nebo u pacientù s chronickou bolestí, kteøí dostávají léky z kategorie analgetika I. stupnì dle WHO. Faktory týkající se prevalence užívání opioidních analgetik na lékaøský pøedpis v kombinaci s alkoholem lze podložit výsledky celonárodního prùzkumu probíhajícího na území Spojených státù amerických v roce 2006, kdy bylo explicitnì stanoveno, že mezi respondenty prùzkumu nedošlo k žádnému statisticky významnému navýšení poètu pacientù trpících chronickou bolestí s historií v užívání alkoholu spolu s pøedepsanými opioidními analgetiky (Edlund et al., 2007). Jedinou výjimku týkající se užívání opioidních analgetik na lékaøský pøedpis v kombinaci s alkoholem tvoøí pa-
172
ADIKTOLOGIE
5178
4107
cienti s chronickou bolestí ve vìkové kohortì 64 let a více, kdy je tato spoleèenská kategorie spojována s vysokou prevalencí bolestivosti a s tím související vìtší pravdìpodobností kombinace pøedepisovaných medikamentù s alkoholem za úèelem lepšího zvládnutí projevù bolesti (Brennen et al., 2005). l
7 ZÁVÌR
Chronická bolest a opioidní analgetika na lékaøský pøedpis jsou v souèasné dobì v rámci adiktologie zatím opomíjeným tématem, ale vzhledem ke zvyšujícímu se nárùstu pacientù trpících tímto zdravotním stavem je nutné se do budoucna zaèít více zaobírat touto problematikou. Velice dùležité je zamìøit pozornost na možnost kombinace opioidních analgetik s alkoholem nebo jinými nealkoholovými návykovými látkami vzhledem k panující situaci nedostateèného pøedepisování lékù pacientùm. Pøevládání fenoménu opiofobie mùže v pøípadì rizikových skupin, jako jsou napø. vìkové kohorty mladých dospìlých (18–24 let), vìkových kohort 50–64 let a 64 let a více, vést k výše zmínìným kombinacím návykových látek s opioidními analgetiky na lékaøský pøedpis. Na základì informací, které nám do souèasné doby poskytly již provedené zahranièní studie týkající se opioidních analgetik na lékaøský pøedpis ve spojitosti s jejich kombinací s alkoholem nebo jinou návykovou látkou nealkoholového charakteru, by bylo dobré se zamìøit na provedení pilotního šetøení, které by bralo v potaz závìry a výsledky tìchto zahranièních výzkumù pro jejich aplikaci v rámci Èeské republiky.
LÁVIÈKOVÁ, J., KOZÁK, J.
2010 / 10 / 3 PØEHLEDOVÝ ÈLÁNEK
LITERATURA / REFERENCES l Breikvik, H., Collett, B., Ventafridda, V., Cohen, R., Gallacher, D. (2006).
l Lejèko, J., Ševèík, P. (2004). Opioidy v léèbì neuropatické bolesti. Neurolo-
Survey of chronic pain in Europe: Prevalence, impact on daily life and treat-
gie pro praxi, 5(5), 264–267.
ment. European Journal of Pain, 10(2006), 287–333. Doi:10.1016/j.ejpa-
Retrieved from http://www.solen.cz/savepdfs/neu/2004/05/04.pdf.
in.2005.06.009.
l Manchikanti, L., Cash, K. A., Damron, K. S., Manchukonda, R., Pampati, V.
l Brennan, P., Schutte, K. & Moos, R. (2005). Pain and use of alcohol to ma-
& McManus, C. D. (2006). Controlled substance abuse and illicit drug use in
nage pain: prevalence and 3-year outcomes among older problem and
chronic patients: An evaluation of multiple variables. Pain Physician, 9(3),
non-problem drinkers. Addiction, 2005, 100(6), 777–786.
215–226.
Retrieved from SPORTDiscus with Full Text database.
l Mareš, J. et al. (1997). Snahy o definování bolesti. Dítì a bolest (pp. 29–30).
l Dart, R. C. (2001). The use and effect of analgesics in patients who regular-
Praha: Grada Publishing, a. s.
ly drink alcohol. The American Journal of Managed Care, 7(19, SUP.),
l McCabe, S. E., Teter, C. J. & Boyd, C. J. (2005). Illicit use of pain medication
597–601.
among college students. Drug and Alcohol Dependence, 77(1), 37–47. ISSN:
l Dlouhá, J., Havlíková, J. & Marek, O. (2002). Léèba chronické bolesti. Inter-
0376 – 8716.
ní medicína pro praxi, 4(12), 578–581. Retrieved from http://www.internime-
l Substance abuse and mental health service administration, Office of Ap-
dicina.cz/pdfs/int/2002/12/02.pdf.
plied Studies (Issue 39). (2006). The NSDUH Report: How young adults obtain
l E d l u n d , M . J . , S u l l i v a n , M . , S t e f f i c k , D . , H a r r i s , K . M . & Wells, K.
prescription pain relievers for nonmedical use. Rockville: MD.
B. (2007). Do users of regularly prescribed opioids have higher rates of subs-
l Substance abuse and mental health services administration, Office of Ap-
tance use than nonusers? Pain Med., 8(2007), 647–656.
plied Studies. (April 6). (2007). The NSDUH Report: patterns and trends in non-
l Ekholm, S., Grønbaek, M., Peuckmann, V., Sjøgren, P. (2009). Alcohol and
medical prescription pain reliever use: 2002 to 2005. Rockville: MD.
smoking behavior in chronic pain patients: The role of opioids. European
l United Nations, United Nations Publications. Narcotic Drugs: Estimated
Journal of Pain, 13(2009), 606–612. doi: 10.1016/j.ejpain.2008.07.006.
World Requirements for 2010 – Statistics for 2008. (2010). New York.
l Kozák, J. (2009). Nové názory na dlouhodobou léèbu opioidy. Medicína pro
l Vondráèková, D. (2004). Chronická bolest: Patofyziologie a léèba. Neurolo-
praxi, 6 (Supplementum A), A15–A24. Retrieved from http://www.medicinap-
gie pro praxi, 5(6), 337–344. Retrieved from http://www.neurologiepropra-
ropraxi.cz/pdfs/med/2009/01/15.pdf.
xi.cz/pdfs/neu/2004/06/10.pdf.
l Lejèko, J. (2009). Možnosti léèby chronické bolesti. Medicína pro praxi, 6(3),
l Zacny, J., Bigelow, G., Compton, P., Foley, K., Iguchi, M. & Sannerud, C.
150–154. Retrieved from http://medicinapropraxi.cz/pdfs/med/2009/03/08.pdf.
(2003). College on problems of drug dependence taskforce on prescription
l Lejèko, J. (2009). Pøehled opioidních analgetik. Praktické lékárenství, 5(4),
opioid non-medical use and abuse: Position statement. Drug and Alcohol De-
172–175. Retrieved from http://www.solen.cz/pdfs/lek/2009/04/05.pdf .
pendence, 69(3), 215–232. doi: 10.1016/S0376-8716(03)00003-6.
KNIHY
UMÌNÍ VE VÌDÌ A VÌDA V UMÌNÍ – METODOLOGICKÁ IMAGINACE
Miovský Michal, Èermák Ivo, Chrz Vladimír a kolektiv Umìní je kreativní aktivitou, k níž je jedinec puzen, èinem, kterým je èlovìk obohacován. Monografie vám alespoò èásteènì zprostøedkovává nìco, co obvykle bývá pøi vnímání umìleckého díla skryto. Tematické spektrum knihy je však velice široké: na jednom konci zaèíná výtvarným dílem a psychologií a následnì pokraèuje pøes oblasti tvùrèího procesu, interpretaci díla, práci s filmovým materiálem až po básnì. Celé dílo je výsledkem systematické práce nìkolika výzkumných týmù v naší zemi a na Slovensku. Mezi nìkolika pracovišti tak vznikla unikátní vazba prohlubovaná dnes již každoroèním setkáváním na platformì èesko-slovenské konference. Grada Publishing, a.s., 167×240, brožovaná vazba, 368 stran, cena 499 Kè, 21,46 , ISBN: 978-80-247-1707-4, kat. èíslo 2655
Publikaci si mùžete objednat na stránkách www.adiktologie.cz (èasopis Adiktologie, online objednávka). Redakce èasopisu Adiktologie, Centrum adiktologie PK 1. LF UK v Praze, Ke Karlovu 11, 120 00 Praha 2 / e-mail:
[email protected] / www.adiktologie.cz
CHRONICKÁ BOLEST A OPIOIDNÍ ANALGETIKA NA LÉKAØSKÝ PØEDPIS V ADIKTOLOGII
ADIKTOLOGIE
173
2010 / 10 / 3 REVIEW ARTICLE
Dekontaminace Magazine: An Informational and Educational Medium for Active Drug Users
HERZOG, A., TERMER, A.
Sananim – Outreach Programmes, Prague, Czech Republic Citation: Herzog, A., Termer, A. (2010). Èasopis Dekontaminace: Informaèní a vzdìlávací médium pro uživatele drog. Adiktologie, 10(3), 174–179.
SUMMARY: The article is based on the experience with the publishing of the Dekontaminace magazine, which is focused on active problem drug users. This magazine has been issued since 1996 by the Sananim Outreach Programmes. The article presents our experience of working with this magazine and is intended to provoke discussion about suitable forms of printed information materials for active drug users. Dekontaminace is a full-colour magazine using rather non-scientific language and comic, funny, or even brutal editing features. It has been found that this form of the magazine can address a wider range of drug users. At present we are preparing a web portal, www.edekontaminace.cz, which will allow information and educational materials to be shared among services for drug users in the Czech Republic and Slovakia. KEY WORDS: PROBLEM DRUG USE – HARM REDUCTION – MAGAZINE – EDUCATION OF DRUG USERS
Submitted: 6 / APRIL / 2010
Accepted: 1 / SEPTEMBER / 2010
Address for correspondence: Aleš Herzog /
[email protected] / SANANIM, Ovèí Hájek 2549/64A, 158 00 Prague 13, Czech Republic
174
ADIKTOLOGIE
2010 / 10 / 3 PØEHLEDOVÝ ÈLÁNEK
Èasopis Dekontaminace: Informaèní a vzdìlávací médium pro uživatele drog
HERZOG, A., TERMER, A.
Terénní programy Sananim, Praha Citace: Herzog, A., Termer, A. (2010). Èasopis Dekontaminace: Informaèní a vzdìlávací médium pro uživatele drog. Adiktologie, 10(3), 174–179.
SOUHRN: Èlánek vychází z 14leté zkušenosti Terénních programù Sananim s vydáváním èasopisu Dekontaminace. Ten je urèen problémovým uživatelùm drog. Èlánek pøedstavuje praxi èasopisu Dekontaminace a usiluje o vyvolání diskuse o vhodné podobì tištìných materiálù pro uživatele drog. Pøi tvorbì Dekontaminace docházelo k hledání optimální formy sdìlení pro ètenáøe, kteøí jsou dlouhodobì ve stavu akutní intoxikace. K tomu èasopis využívá atraktivitu barevného tisku, více neodborného jazyka, stylizace v podobì komiksu, pøípadnì humorné èi brutální stylizace. Zjistili jsme, že touto formou máme šanci oslovit vìtší množství ètenáøù. Aktuálnì dochází k rozšíøení èasopisu o webový portál www.edekontaminace.cz, který umožní sdílení informaèních a vzdìlávacích materiálù pro uživatele drog mezi nízkoprahovými službami v celé Èeské republice i na Slovensku. KLÍÈOVÁ SLOVA: PROBLÉMOVÉ UŽÍVÁNÍ DROG – PØÍSTUP HARM REDUCTION – ÈASOPIS – VZDÌLÁVÁNÍ UŽIVATELÙ DROG
l
1 TIŠTÌNÉ VZDÌLÁVACÍ MATERIÁLY PRO UŽIVATELE DROG Rhodes, T. (1996) definuje poskytování vzdìlávacích materiálù pøímo v komunitì jako jeden ze základních zpùsobù jak pøimìt „skrytou populaci“ uživatelù drog, aby se chovali bezpeènìji. Pro èeské podmínky popisuje podobu vzdìlávacích materiálù Staníèek (2009), který mezi standardní pra-
Došlo do redakce: 6 / DUBEN / 2010
xi terénních programù a kontaktních center zamìøených na injekèní uživatele drog zaøazuje distribuci: • informaèních lístkù o terénním programu a dalších službách harm reduction, • letákù a informaèních brožur s tematikou pøenosných nemocí, • informací z oblasti zdravotní, sociální a právní.
Pøijato k tisku: 1 / ZÁØÍ / 2010
Korespondenèní adresa: Ing. Aleš Herzog /
[email protected] / SANANIM, Ovèí Hájek 2549/64A, 158 00 Praha 13
ADIKTOLOGIE
175
Informaèní letáky a brožury o bezpeèném braní se tak staly souèástí všech tašek a batohù terénních pracovníkù a nezbytnou výbavou místností kontaktních center z celé Èeské republiky. Jelikož v ÈR není dosud internetový portál, který by poskytoval informace o ménì rizikovém užívání drog (v praxi je užíván termín „bezpeèné braní“), jsou tyto tištìné informace v praxi èasto jediným písemným a obrázkovým materiálem, který mùže mít problémový uživatel k dispozici. Na zahranièních internetových serverech je však možné tyto informace bez problémù získat (napø.: erowid.org, anypositivechange.org, mainline.nl). Typickými okruhy informací, které jsou v ÈR problémovým uživatelùm drog distribuovány v písemné formì, jsou: • informace o ménì rizikové injekèní aplikaci drog (vybavení pro ménì rizikovou aplikaci, hygienická pravidla, postup pøípravy drogy a postup aplikace, ošetøení místa vpichu), • informace o alternativních zpùsobech aplikace drog (napø. kouøení heroinu z alobalu, polknutí drogy, sniffing), • informace o zdravotních komplikacích spojených s užíváním drog (infekèní choroby, abscesy, flegmóny a další) a o vhodném postupu pøi jejich léèbì, • informace o samotných nízkoprahových programech (jejich poslání a cíle, principy, nabídka služeb, forma evidence, kdo to platí), • seznamy návazné sítì služeb vèetnì návodù, jak je využít (seznamy detoxifikaèních pracovišť), • informace o sociálních dávkách, vyøizování dokladù, hledání práce. l
2 ÈASOPIS DEKONTAMINACE
l
2 / 1 Historie Dekontaminace
Vznik èasopisu Dekontaminace (èasopis) se datuje do roku 1996, kdy se transformoval z bulletinu sananimského kontaktního centra s názvem Šit, jehož dvì vydání se uskuteènila v roce 1995. Dekontaminace vznikla jako první èasopis svého druhu v Èeské republice – obèasník urèený pøímo uživatelùm drog. V té dobì byl èasopis dostupný témìø výhradnì v Praze, zejména klientùm Kontaktního centra Sananim. Èasopis vznikl na základì potøeby pøedávání informací jinou formou než verbální, pøièemž se využilo kladných ohlasù mezi klienty a pracovníky na podobné tiskoviny vydávané v zahranièí (Nizozemsko, Británie, USA). l
l
2 / 3 Zamìøení èasopisu
Zamìøení èasopisu je v souèasné dobì veskrze informativní a edukativní. Obsažené informace se týkají zejména aktivit vyvíjených na pomoc závislým, prevence s ohledem na bezpeèné užívání a chování, léèebných zaøízení, výmìny a likvidace infekèního materiálu, kontaktních a krizových center. Dále pak èasopis informuje o problémech spojených s užíváním drog, typech drog a jejich bezpeèné aplikaci, infekèních chorobách šíøených sdílením parafernálií k aplikaci, prevenci a léèbì tìchto chorob. Dekontaminace též informuje o trendech a novinkách v oblasti užívání drog a v neposlední øadì i o tématech nerozluènì spjatých s životem na drogách (sociálnì a trestnìprávní témata, vztahy sexuální i rodinné, èlánky o psech a jejich výchovì) (viz níže). Od samého poèátku byla snaha zapojit do tvorby èasopisu i klienty samotné. Obvykle se na nì redaktoøi obraceli s návrhy na tematické zamìøení èasopisu a obsah publikovaných èlánkù. Klienti byli a jsou vyzýváni, aby pøispìli do èasopisu vlastní literární tvorbou. Klienti píší básnì èi povídky z drogového života i mimo nìj. Zhruba do roku 2003 se v èasopise objevovala stálá rubrika „Stalo se“, která zprostøedkovávala bìžné „civilní“ dìní klientùm, a objevovaly se i upoutávky na zajímavé filmy èi knihy. Tato spoleèensko-kulturní èást èasopisu se však s množstvím témat, která pøímo souvisí se životním stylem uživatelù drog, postupnì vytratila. Renesanci zažívá od letošního roku døíve stálá poradní rubrika Judra a Mudra, odpovídající na právní a zdravotní otázky uživatelù drog. Také se pøed dvìma lety vrátil do Dekontaminace komiks. Tato forma sdìlení je u klientù velmi kladnì pøijímána. Již nìkolik roèníkù jsou jednotlivá vydání èasopisu zamìøená na urèité téma, které je v pøímé souvislosti se životem našich ètenáøù. Obsah èasopisu je pøizpùsoben tak, že cca 50 % obsahu je vìnováno pøímo tìmto nosným tématùm. Èasopis Dekontaminace byl v roce 2005 ocenìn tøetím místem udìlovaným v cenì Jaroslava Skály. V roce 2009 obdržel v téže cenì èestné uznání. Cenu Jaroslava Skály udìluje Spoleènost pro návykové nemoci ÈLS JEP a o. s. Sananim.
2 / 2 Periodicita a náklad
Zpoèátku bylo v plánu vydávat Dekontaminaci mìsíènì. Vzhledem k tomu, že redakci de facto vždy tvoøili samotní pracovníci Sananimu, kteøí její tvorbu pøijali jako souèást pracovního úvazku, bylo nutno z tohoto cíle ustoupit a dále Dekontaminaci vydávat už jako obèasník, s tøemi až ètyømi
176
vydáními do roka. Tuto periodicitu se snaží souèasná redakce zachovat, pøièemž èasopis nevychází k urèitým datùm, ale zhruba kopíruje roèní období. Náklad se v prùbìhu èasu mìnil z nìkolika stovek výtiskù až k souèasným 5000 kusù. Èasopis je distribuován dalším 60 nízkoprahovým službám v ÈR.
ADIKTOLOGIE
l 2 / 4 Výbìr tematických zamìøení z posledních let
• 2008 – èíslo vìnované substituci s informacemi o pøíchodu
preparátu Suboxone na èeský trh. Èlánky napø.: Suboxone: Nová šance? (èlánek – informace o pøípravku), Kudy
HERZOG, A., TERMER, A.
2010 / 10 / 3 PØEHLEDOVÝ ÈLÁNEK
•
•
•
•
•
•
•
do substituce? (schéma), Není to jen o cucání (èlánek – informace o prùbìhu substituce). 2008 – èíslo s podtitulem Bytová kultura vìnované pervitinu a uzavøené drogové scénì na bytech. Pervitin, perník, piko, péèko (èlánek o pervitinu), Máma a její dítì na drogovém bytì (èlánek), Domácí násilí na bytech (èlánek), Byty, piko, lampovky a trestní právo (èlánek o tom, co hrozí za výrobu a držení OPL). 2009 – èíslo s podtitulem Dej sem játra! vìnované žloutenkám a dalším infekèním chorobám MUDr. Øehák: „Je dobré to øešit“ (èlánek o léèbì HCV), Žloutenka C (pøehledová tabulka – zpùsoby nákazy, pøíznaky, dùsledky, léèba), Kdo sbírá céèka? (pøehled promoøenosti HCV v rùzných cílových skupinách), Syfilis is coming (èlánek o syfilisu, jeho šíøení a prevenci nákazy), Možnosti testování HCV, HIV, syfilisu v KC (sloupek). 2009 – èíslo vìnované ženám – uživatelkám, a problematice tìhotenství a mateøství u drogovì závislých žen. Prostor svobodnì se rozhodnout (èlánek o práci se závislými matkami v DST Sananim), Kterak neotìhotnìt (možnosti antikoncepce), Rozkoš bez rizika (informace o organizaci), Zuby dìlají èlovìka (èlánek o dentální hygienì), Chytáš draèí ocas? (èlánek o inhalování drogových výparù z aluminiové folie). 2009 – èíslo s podtitulem „Do lochu, v lochu a z lochu“ vìnované cestì uživatelù drog do vìzení, pobytu v nápravných zaøízeních a pokusùm o „jiný život“ pøi výstupu z trestu. Ve vìzení myslí èastìji (rozhovor s pracovnicemi drogových služeb ve vìzení), Slovníèek (vysvìtlení nìkterých pojmù z trestnìprávní oblasti), Jak se v base nenakazit (èlánek o ménì rizikovém chování ve výkonu trestu), Zážitky z vìzení (anketa mezi klienty TP, kteøí byli ve výkonu trestu), 8 otázek (rozhovor s Janem Šípem z Centra pro osoby v konfliktu se zákonem). 2009 – èíslo s podtitulem „Streetwork“ vìnované terénní práci a terénním pracovníkùm. Streeti, Teréòáci, Káèkaøi… (èlánek o pracovnících terénních programù), Strychnin (èlánek o pøímìsi v hnìdém heroinu), Mapa žil (schéma žilního systému a vhodných míst k i.v. aplikaci), Cesta ven (rozhovor s klientem, který zažil celý systém služeb), Jak získat obèanský prùkaz (schéma), Epileptické záchvaty (popis, rizika, projevy, první pomoc). 2010 – èíslo s podtitulem „Pornoèíslo“ vìnované sexuálnímu životu uživatelù drog a HIV. 30 let nemoci AIDS, Anketa ohlednì sexuálního života závislých, Chlamidie a genitální opar, Testy na HIV, Schéma „Která voda je vhodná k nitrožilní aplikaci“. 2010 – èíslo s podtitulem „Psycho“ vìnované toxickým psychózám, kombinaci užívání drog, ochranné léèbì, impetígu, lysohlávkám. Schéma „V nouzi poznáš pøátele?“
l
2 / 5 Zpìtné vazby a evaluace
Redakce èasopisu získává pravidelnì tyto zpìtné vazby: a) Od klientù v podobì: • pøímé – klienti sami reagují na obsah èasopisu, své dojmy sdìlují pøímo pracovníkùm Sananimu. • nepøímé – klienti sdìlují své dojmy pracovníkùm v jiných programech. Tito je následnì zprostøedkují redakci. b) Od pracovníkù, kolegù z dalších služeb. Redakce je v kontaktu se všemi odbìrateli (nízkoprahovými zaøízeními), kteøí obvykle emailem èi telefonicky sdìlují své reakce na publikované èlánky. Zároveò pøedkládají svá doporuèení, výtky èi námìty. Evaluace probíhá internì pøi redakèní radì a na poradách týmu TP Sananim z podkladù získaných ze zpìtných vazeb. Letos byla mezi odbìrateli provedena anketa, na jejímž základì lze øíci, že Dekontaminace je mezi klienty i pracovníky vnímána kladnì. Hlavními dùvody jsou: • zpracování èasopisu na profesionální redakèní i technické úrovni, • grafika od profesionálních grafikù, • dostupnost ve velkém spektru zaøízení po celé republice, • obsah ve formì blízké klientùm – hovorový jazyk, slang, • vhodnost a použitelnost témat pøi výkonu práce s klienty. Jako problémové se ukazují obèasné tiskové èi jazykové chyby, nejasnosti v systému distribuce. Tyto nedostatky redakce øeší. l
2 / 6 Redakce
Souèasnou redakci èasopisu tvoøí pracovníci Terénních programù Sananim: Aleš Termer, DiS. (šéfredaktor), Ing. Aleš Herzog, Bc. Kateøina Èernohorská, Hana Laurentová, Filip Škuta, dlouhodobou kontinuitu zajišťuje bývalá vedoucí TP Sananim Mgr. Blanka Petrošová. Do èasopisu jsou pravidelnì zaøazovány pøíspìvky z dalších nízkoprahových služeb. Pøíspìvky a èlánky od samotných uživatelù drog jsou do èasopisu pravidelnì zaøazovány. Jako efektivní pro zapojení uživatelù drog se jeví forma anket na témata ze života drogové scény. Grafickou podobu Dekontaminace vytváøejí externí grafici Daniel Tlamka, Klára Zápotocká a Ondøej Haase. l
2 / 7 Financování
Financování tisku èasopisu a jeho pøípravy je souèástí projektu Terénních programù Sananim, který je pøekládán k financování Radì vlády pro koordinaci protidrogové politiky (RVKPP), Magistrátu hlavního mìsta Prahy (MHMP), Ministerstvu práce a sociálních vìcí (MPSV) a Ministerstvu zdravotnictví (MZ). V rámci rozpoètu projektu je žádáno na financování nákladù èasopisu na tisk èasopisu u RVKPP.
ÈASOPIS DEKONTAMINACE: INFORMAÈNÍ A VZDÌLÁVACÍ MÉDIUM PRO UŽIVATELE DROG
ADIKTOLOGIE
177
Na základì dlouhodobé praxe èasopisu Dekontaminace a stovek zpìtných vazeb od uživatelù drog se zdá, že texty, které mají potenciál oslovit širší okruh problémových uživatelù drog: • musí mít atraktivní grafickou podobu (design), tedy jak rozlišení textu, tak obrázky, fotografie, • mìly by využívat struènìjší formu sdìlení, sumarizaci základních sdìlení, • pomáhá stylizace formou napø. komiksu, plakátu, • pøi informování o nejrùznìjších typech onemocnìní vyvolají zájem fotografie konkrétních projevù (tzv. otøesné zábìry), • vìtší pozornosti se tìší texty s oznaèením, že pocházejí od samotných uživatelù drog, • pomáhá buï humorná, nebo brutální stylizace, která probouzí „nìkdy ponìkud apatické ètenáøe“ z letargie.
ském Hradišti text o užívání drog formou polknutí lékové kapsle, po umístìní na portál mohou mít z jejich vzniku prospìch jak oni, tak i další programy. Portál zajistí vìtší dìlbu práce, širší využití již vzniklých textù (nebudou k dispozici jen v Horní Dolní) a jejich pravidelnou aktualizaci. Napøíklad, pokud pøi stahování materiálu z webu a jeho následném uplatnìní zjistíte, že v kontaktech na detoxifikaèní oddìlení jsou nìjaké chyby, mùžete zjištìní uplatnit jak do komentáøù pod èlánek, nebo pøímo aktualizovat soubor a znovu jej nahrát. Zároveò komentáøe umožòují odbornou diskusi k vytvoøeným textùm. Portál by mìl obsahovat: • kompletní elektronický archiv èasopisu Dekontaminace, • kompletní elektronický archiv èasopisu Intoxi, který vydává slovenský Odysseus a který je urèen jak uživatelùm drog, tak osobám pracujícím v sexbyznysu, • plakáty, mapky a schémata vzniklá jak v rámci èasopisu Dekontaminace, tak u dalších zahranièních partnerù (Lifeline, Mainline), • podklady pro tvorbu letákù pro klienty, tedy konkrétní texty o drogách, nemocech, bezpeèné aplikaci apod., • ilustraèní fotografie pro tvorbu letákù, • seznamy sítì služeb s konkrétními kontakty. Organizace, které se do tvorby portálu zapojí a poskytnou své materiály, budou na portálu uvedeny jako partneøi a budou zde moci umístit také svùj banner. Kvalitní a zajímavé podklady z portálu se zase zpìtnì promítnou do papírové podoby èasopisu.
l
l
Pøímé tiskové náklady jednoho èísla èiní pøibližnì 10 Kè, spolu s náklady na grafiku a práci redakce se cena pohybuje pøibližnì kolem 25 Kè. V roce 2010 získalo obèanské sdružení Sananim grant od firmy Johnson and Johnson, který umožòuje zvýšit náklad i atraktivitu èasopisu (napø. více zadávat grafikùm tvorbu grafických schémat) a zároveò financuje tvorbu portálu www.edekontaminace.cz. l
3 ZÁVÌR
l
3 / 1 Jak má èasopis pro uživatele drog vypadat?
3 / 2 Další forma rozvoje èasopisu – webový portál www.edekontaminace.cz V Èeské republice dosud není zvykem publikovat informace o ménì nebezpeèných zpùsobech užívání drog na webových portálech. Portál www.edekontaminace.cz je prvním krokem tímto smìrem. Ústøední myšlenkou pøi jeho vzniku bylo umožnit sdílet pracovníkùm nízkoprahových drogových služeb, tedy terénních programù a kontaktních center tištìné materiály pro uživatele drog a vzájemnì si je vymìòovat. Pokud napø. pracovník v kontaktním centru v Praze pøipraví kvalitní text o péèi o bércové vøedy a pracovník v Uher-
3 / 3 Shrnutí
Èasopis Dekontaminace funguje již 14 let jako informaèní a vzdìlávací médium pro uživatele drog. Postupnì docházelo pøi jeho tvorbì k hledání optimální formy sdìlení pro ètenáøe, kteøí jsou dlouhodobì ve stavu akutní intoxikace. Aktuálnì dochází k rozšíøení èasopisu o webový portál www.edekontaminace.cz, který umožní sdílení informaèních a vzdìlávacích materiálù pro uživatele drog mezi nízkoprahovými službami v celé Èeské republice i na Slovensku. Ukázky z èasopisu otiskujeme na str. 179.
LITERATURA / REFERENCES l Rhodes, T. (1999). Terénní práce s uživateli drog – zásady a praxe. Boskovi-
l Staníèek, J. (2009). Metodika terénní práce. Kontaktní práce – antologie
ce. P. 243. ISBN 92-871-3110-4.
textù Èeské asociace streetwork. Pp. 231–234. Praha: Èeská asociace streetwork.
178
ADIKTOLOGIE
HERZOG, A., TERMER, A.
2010 / 10 / 3 PØEHLEDOVÝ ÈLÁNEK
ÈASOPIS DEKONTAMINACE: INFORMAÈNÍ A VZDÌLÁVACÍ MÉDIUM PRO UŽIVATELE DROG
ADIKTOLOGIE
179
2010 / 10 / 3 STUDENT PAPER
A Comparison of Drug Use Prevention Systems in Belgium and the Czech Republic
ŠRAHÙLKOVÁ, K.1, VANDERPLASCHEN, W.2 1
Faculty of Humanities, Tomas Bata University in Zlín, Department of Applied Social Sciences, Institute of Health Care
Studies, Zlín, Czech Republic 2
Ghent University, Faculty of Psychology and Educational Science, Department of Othopedagogics, Ghent, Belgium
Citation: Šrahùlková, K., Vanderplasschen, W. (2010). Srovnání systému prevence užívání návykových látek v Belgii a v Èeské republice. Adiktologie, (10)3, 180–187.
SUMMARY: The article focuses on the prevention of drug
lation of the country under the Communist regime. The re-
abuse in the Czech Republic and Belgium. It is a result of co-
spective systems of the prevention of drug abuse in
operation established between the author and her Belgian
Belgium and in the Czech Republic are presented and com-
supervisor during her PhD fellowship at Ghent University as
pared and the individual types of prevention, including spe-
part of the Erasmus programme. The paper seeks to com-
cific examples of prevention activities pursued in these
pare Belgium (especially the Flemish part of Belgium), as
countries, are described. Drug abuse has been a topical so-
a West European country with a long tradition of drug pre-
cial issue across Europe. We believe, therefore, that it is
vention, and the Czech Republic, a country from the former
useful to exchange experience which could be made use of
Eastern European bloc with a shorter tradition of modern
in both countries.
drug policy whose development was hampered by the isoKEY WORDS: DRUG POLICY – PREVENTION PROGRAMMES – BELGIUM – CZECH REPUBLIC – COMPARISON
Submitted: 30 / JANUARY / 2010
Accepted: 1 / JULY / 2010
Address for correspondence: Kateøina Šrahùlková, MA, PhD /
[email protected] / Faculty of Humanities, Tomas Bata University in Zlín, Department of Applied Social Sciences, Institute of Health Care Studies, Mostní 5139, 760 01 Zlín, Czech Republic
180
ADIKTOLOGIE
2010 / 10 / 3 STUDENTSKÁ PRÁCE
Srovnání systému prevence užívání návykových látek v Belgii a v Èeské republice
ŠRAHÙLKOVÁ, K.1, VANDERPLASCHEN, W.2 1
FHS UTB ve Zlínì, Ústav aplikovaných spoleèenských vìd, Institut zdravotnických studií, Zlín
2
Ghent University, Faculty of Psychology and Educational Science, Department of Othopedagogics, Ghent, Belgie
Citace: Šrahùlková, K., Vanderplasschen, W. (2010). Srovnání systému prevence užívání návykových látek v Belgii a v Èeské republice. Adiktologie, (10)3, 180–187.
SOUHRN: Následující èlánek je zamìøen na prevenci uží-
pozdìji než v západní Evropì a s tím souvisí i krátkodo-
vání návykových látek v Èeské republice a v Belgii a je vý-
bìjší tradice moderní drogové politiky. V tomto èlánku
sledkem spolupráce autorky a jejího belgického školitele
jsme pøedstavili systém prevence užívání návykových lá-
pøi doktorské stáži programu Erasmus na Univerzitì
tek v Belgii a v Èeské republice, provedli jejich srovnání
v Gentu. V èlánku jsme se pokusili o srovnání Belgie (pøe-
a popsali rùzné druhy prevence spolu s nìkterými konkrét-
devším Vlámského spoleèenství), jako západoevropské
ními preventivními aktivitami v obou zemích. Protože je
zemì s dlouhou tradicí v prevenci užívání návykových lá-
užívání návykových látek v celoevropském kontextu spo-
tek, a Èeské republiky, která je zemí z pùvodního východo-
leèensky závažným tématem, vìøíme, že je dobré vymìòo-
evropského bloku. Zde kvùli izolaci vlivem komunistických
vat si zkušenosti, které by se daly využít v obou zemích.
vlád bylo užívání nelegálních drog ve vìtší míøe rozšíøeno KLÍÈOVÁ SLOVA: DROGOVÁ POLITIKA – PROGRAMY PREVENCE – BELGIE – ÈESKÁ REPUBLIKA – SROVNÁNÍ
Došlo do redakce: 30 / LEDEN / 2010
Pøijato k tisku: 1 / ÈERVENEC / 2010
Korespondenèní adresa: Mgr. Kateøina Šrahùlková, Ph.D. /
[email protected] / FHS UTB ve Zlínì, Ústav aplikovaných spoleèenských vìd, Institut zdravotnických studií, Mostní 5139, 760 01 Zlín
ADIKTOLOGIE
181
l
1 ÚVOD
Podle Výroèní zprávy o stavu drog v Evropì (2008) se zde nyní rozvíjí snaha o sjednocení politiky jednotlivých zemí v oblasti drog. Vìtšina zemí Evropské unie má již zpracovány své dokumenty o národní protidrogové politice a asi polovina z nich strukturuje své národní dokumenty podobnì, jako je strukturován plán Evropské unie. Snahu po sjednocování metod prevence užívaných v Evropì lze vyèíst napøíklad z èeské Strategie prevence sociálnì patologických jevù u dìtí a mládeže v pùsobnosti rezortu školství, mládeže a tìlovýchovy na období 2009–2012, která pøímo zdùrazòuje, že strategie je v souladu s Akèním plánem Evropské unie boje proti drogám (MŠMT, 2009). Tendence spoleèného smìøování drogových politik v Evropì jsou zøejmé již od konce minulého století také ze snahy po spoleèných publikacích evropských autorù, které by se distribuovaly a využívaly v evropských zemích. Jde napøíklad o publikaci Handbook prevention vydanou v roce 1998 v Holandsku (Pompidou Group, 1998). V samotné Protidrogové strategii EU na období 2005–2012 vydané Radou Evropské unie (2005) se uvádí, že se Evropská unie snaží zaujmout ucelený postoj k drogové problematice a snaží se doplòovat èinnost èlenských státù. Jelikož je však v jednotlivých zemích rùzná drogová problematika a rùzná politická, sociální a hospodáøská situace, je k tomu nutné pøi tvorbì a realizaci strategie protidrogové politiky v jednotlivých zemích pøihlížet. To tedy znamená, že nelze automaticky implementovat jednu integrovanou strategii ve všech evropských zemích a pøehlížet specifické potøeby jednotlivých zemí. Srovnání situace na poli protidrogové politiky a její realizace v Belgii a v Èeské republice se pokusíme provést v tomto èlánku. l
2 PREVENCE UŽÍVÁNÍ DROG V BELGII A V ÈESKÉ REPUBLICE l
2 / 1 Prevalence užívání drog
Podle Výroèní zprávy o stavu drog v Evropì z roku 2008 je v populaci 16–64letých Evropanù odhad celoživotní prevalence užívání marihuany 71 milionù obyvatel (22 %), odhad celoživotní prevalence užívání kokainu asi 12 milionù (3,6 %), extáze 9,5 milionù (2,8 %) a amfetaminù 11 milionù (3,3 %) (EMCDDA – Stav drogové problematiky v Evropì, 2008). Relevantní data umožòující srovnání prevalence užívání drog v Belgii a v Èeské republice lze najít ve výsledcích ESPAD studie (European School Survey Project on Alcohol and Other Drugs), jíž se obì zemì v roce 2007 zúèastnily. Cílem studie bylo sesbírat srovnatelná data o užívání drog mezi 15–16letými studenty k monitorování trendù a srovnávání mezi evropskými zemìmi (Hibell et al., 2009). V Belgii pocházejí data z Vlámského spoleèenství a vlámští teenageøi v této studii uvedli v rámci celoživotní prevalence
182
ADIKTOLOGIE
nejèastìji zkušenosti s marihuanou – 19,9 % z nich. Na dalších místech se objevují zkušenosti s užíváním hypnotik a sedativ (celoživotní prevalence – 7 %), inhalantù (6 %), amfetaminù (5,4 %), extáze (4,4 %) a LSD (2,5 %) (Hibell et al., 2009). Celoživotní prevalence užívání marihuany se mezi mládeží oproti pøedchozím letem snížila (32 % v roce 2003 versus 19,9 % v roce 2007), stejnì jako celoživotní prevalence užívání dalších nelegálních drog. Naopak se zvýšila celoživotní prevalence užívání kokainu (3 % v roce 2003 versus 4 % v roce 2007) a také GHB a ketaminu (0 % v roce 2003 versus 1 % v roce 2007) na taneèních party. Zde jsou však stále nejužívanìjšími nelegálními návykovými látkami marihuana a extáze (EMCDDA – Belgium, 2008; Hibell et al., 2007; Hibell et al., 2004). V Èeské republice uvádìli respondenti u nelegálních drog nejèastìji zkušenosti s užíváním konopných látek (celoživotní prevalence – 45,1 %). Další uvádìnou skupinou nelegálních drog byly léky se sedativním úèinkem (celoživotní prevalence – 9,1 % dìtí), dále se objevuje u užívání halucinogenních hub celoživotní prevalence 7,4 %, u èichání rozpouštìdel 7 %, u LSD 5 %, u extáze 4,6 % a u amfetaminù 3,5 %. U amfetaminù šlo zpravidla o pervitin, což je podomácku vyrábìný metamfetamin, který je v Èeské republice nejèastìji užívanou látkou ze skupiny amfetaminù (Hibell et al., 2009; Csémy et al., 2008). Nárùst zkušeností s užíváním drog pozorovatelný v Èeské republice od poloviny 90. let se zastavil, situace se stabilizovala jak u konopných drog (celoživotní prevalence 44 % dìtí v roce 2003 a 45,1 % v roce 2007), tak i u ostatních nelegálních drog, napø. u extáze (celoživotní prevalence 8 % v roce 2003 versus 4,6 % v roce 2007) a halucinogenních hub (8 % v roce 2003 versus 7,4 % v roce 2007). Mírný nárùst prevalence užívání drog je u návštìvníkù taneèních akcí. Vzrùstá obliba kokainu (celoživotní prevalence 1 % v roce 2003 versus 1,2 % v roce 2007) (Hibell et al., 2009; EMCDDA, 2008; Csémy et al., 2008; Hibell et al., 2004). Celoživotní prevalence užívání nelegálních drog je dle studie ESPAD vyšší mezi mladými lidmi v Èeské republice než mezi mládeží v Belgii (tabulka 1). Nejvìtší rozdíl je v užívání marihuany, její užití uvedlo více než dvojnásobné množství žákù a studentù v Èeské republice (45,1 %) než v Belgii (19,9 %). Takøka shodná je celoživotní prevalence užívání extáze (4,4 % v Belgii versus 4,6 % v Èeské republice). U ostatních nelegálních látek (hypnotika a sedativa, inhalanty, LSD) byla celoživotní prevalence jejich užívání v Èeské republice mírnì vyšší než v Belgii (o 1–2,5 %). Jedinou skupinou drog, jejíž celoživotní prevalence užívání byla zjištìna vyšší v Belgii než v Èeské republice, byly amfetaminy (5,4 % v Belgii versus 3,5 % v Èeské republice). V Èeské republice se pøihlásilo k užití halucinogenních hub v prùbìhu života 7,4 % mladých lidí, belgické zdroje výraznìjší procento jejich užívání nezmiòují.
ŠRAHÙLKOVÁ, K., VANDERPLASCHEN, W.
2010 / 10 / 3 STUDENTSKÁ PRÁCE
Tabulka 1 / Table 1 Srovnání celoživotní prevalence užívání drog v Belgii a v Èeské republice (výsledky studie ESPAD z roku 2007) Comparison of lifetime prevalence of the use of addictive substances in Belgium and in the Czech Republic (results of the ESPAD study from the year 2007)
l
Èeská republika
Belgie
Marihuana
45,1%
19,9%
Hypnotika, sedativa
9,1%
7%
Halucinogenní houby
7,4%
0
Inhalanty
7%
6%
Amfetaminy
3,5%
5,4%
LSD
5%
205%
Extáze
4,6%
4,4%
2 / 2 Drogová politika
Belgie je federativní konstituèní monarchie. Skládá se ze 3 spoleèenství, rozdìlených podle jazykového principu na Vlámské spoleèenství (s nizozemštinou), Francouzské spoleèenství (s francouzštinou) a Nìmeckojazyèné spoleèenství (s nìmèinou). Hlavní mìsto Brusel je oficiálnì bilingvní, ale vìtšinou se tam hovoøí francouzsky. Smìøování drogové politiky je v Belgii støední cestou mezi represí a tolerantním pøístupem (Vanderplasschen et al., 2002). Hlavním cílem strategie prevence je pøedcházet a snižovat rizika u osob užívajících návykové látky, chránit jejich okolí a celou spoleènost. Za drogovou politiku v Belgii je zodpovìdná tzv. Gemeenschaps regering, tedy vláda jednotlivých spoleèenství (konkrétnì Departement van Welzijn, Volksgezondheid en Gezin – Ministerstvo zdravotnictví a sociální péèe), nikoliv tzv. Federale regering, což je federální vláda. Nejdùležitìjší organizací koordinující preventivní politiku ve Vlámské oblasti je VAD (Vereniging voor Alkohol-en andere Drugproblemen – Asociace pro alkoholové a jiné drogové problémy), která spolupracuje velice úzce s vládou v rámci spoleèenství i s federální vládou a dalšími organizacemi ve Francouzském a Nìmeckojazyèném spoleèenství (EMCDDA – Belgium, 2008). V Èeské republice, která byla do roku 1989 souèástí Èeskoslovenské socialistické republiky a kde byl u moci komunistický režim nepøipouštìjící užívání nelegálních drog, se drogová politika posunula od represe prosazované na konci minulého století k více tolerantnímu pøístupu a k podpoøe prevence problémù spjatých s užíváním drog (Mravèík et al., 2008; Úøad vlády ÈR, 2005). Prevence užívání drog je ve školách realizována v rámci prevence rizikového chování a je øízena Ministerstvem školství, mládeže a tìlovýchovy (dále jen MŠMT) skrze Metodický pokyn k primární prevenci sociálnì patologických jevù u dìtí, žákù a studentù ve školách a školských zaøízeních. Dle pokynu jsou školy povinny zpracovat školní preventivní strategii, která je souèástí školního vzdìlávacího programu. Jde o dlouhodobý preventivní program pro školy a školská zaøízení, jehož cí-
SROVNÁNÍ SYSTÉMU PREVENCE UŽÍVÁNÍ NÁVYKOVÝCH LÁTEK V BELGII …
lem je oddálení, bránìní nebo snižování výskytu rizikového chování. Na základì školní preventivní strategie se zpracovává minimální preventivní program pro jednotlivý školní rok. Primární prevence sociálnì patologických jevù u žákù je dále zaøazena do školního vzdìlávacího programu škol tak, aby se stala pøirozenou souèástí školních osnov a výuky jednotlivých pøedmìtù. K realizaci konkrétních preventivních programù ve školách jsou èasto zvány rùzné vnìjší organizace, obèanská sdružení, pedagogicko-psychologické poradny, Policie ÈR atd. (Metodický pokyn, 2007; Mravèík et al., 2008). V roce 2006 byla v Èeské republice zavedena možnost certifikovat programy prevence u agentury zøízené u Institutu pedagogicko-psychologického poradenství v Praze, která by mìla zajišťovat a dohlížet na to, aby odpovídaly stanoveným normám kvality a komplexnosti. Tyto normy se odvíjejí pøedevším od Standardù odborné zpùsobilosti poskytovatelù programù primární prevence užívání návykových látek (Mravèík, 2008; Martanová, 2006). K 16. 7. 2009 byla Ministerstvem školství, mládeže a tìlovýchovy certifikace programù pozastavena (http://www. msmt.cz/socialni-programy/docasne-pozastaveni-certifikac i, staženo dne 6. 6. 2010). l
2 / 3 Prevence užívání návykových látek
2 / 3 / 1 Klasifikace a pojmy v oblasti prevence užívání návykových látek V Belgii se již nepoužívá tradièní dìlení prevence na prevenci primární, sekundární a terciární (Kreeft, 2005). Nyní se používá terminologie, která pochází od autorù Mrázka a Haggertyho (in Kreeft, 2005). Ta rozlišuje univerzální prevenci (zamìøenou na celkovou populaci), selektivní prevenci (zamìøenou na populaci ve vìtším riziku ohrožení) a indikovanou prevenci (urèenou pro ty, kteøí již vykazují známky pøíslušnosti k vysoce rizikovým skupinám). V Èeské republice jsou základní pojmy prevence specifikovány v Metodickém pokynu k primární prevenci sociál-
ADIKTOLOGIE
183
nì patologických jevù u dìtí, žákù a studentù ve školách a školských zaøízeních vydaném MŠMT. Pokyn vymezuje primární prevenci sociálnì patologických jevù, nespecifickou primární prevenci, specifickou primární prevenci (s uvedením terminologie dìlící prevenci na všeobecnou, selektivní a indikovanou), efektivní primární prevenci a neúèinnou primární prevenci (Metodický pokyn, 2007; Mravèík et al., 2008). 2 / 3 / 2 Univerzální prevence s pøíklady používaných preventivních programù a aktivit Škola Preventivní aktivity ve škole jsou v Belgii øízeny dokumentem Federale beleidsnota Drugs (Vládní protidrogový program). Jsou integrovány do zdravotní osvìty a jejich realizace probíhá od mateøské po støední školu. V poèátcích se preventivní aktivity zamìøují na rozvoj životních dovedností, na druhém stupni a na støední škole jsou už více soustøedìny na drogovou problematiku. Dùraz je kladen na relevanci programù daným vìkovým skupinám dìtí (EMCDDA – Belgium, 2008; Kreeft, 2005). Jednou z konkrétních preventivních aktivit ve Vlámském spoleèenství je projekt Maat in de shit. Cílovou skupinou jsou dìti ve 14–16 let a program se týká hlavnì užívání marihuany. Cílem je dát dìtem informace a nástroje, s nimiž by mìly být schopny pomoci kamarádovi, který má problém s užíváním marihuany (EMCDDA – Belgium, 2008). Dalším z probíhajících projektù ve Flandrech je napø. Unplugged. Jde o program využívající tzv. model komplexního vlivu sociálního prostøedí a je urèen pro dìti ve vìku 12–14 let. Kurikulum se skládá z 12 hodinových sezení vedených interaktivní formou tøídním uèitelem (Faggiano et al., 2008; Kreeft, 2005). Preventivní aktivity škol v Èeské republice jsou realizovány dle školní preventivní strategie školy a v jednotlivém školním roce dle minimálního preventivního programu školy. Za jejich implementaci je zodpovìdný tzv. školní metodik prevence, který spolupracuje s ostatními pedagogy školy (Mravèík et al., 2008). Nováková (Kalina et al., 2003) zdùrazòuje nutnost, aby protidrogová strategie uplatòovaná ve školách a školských zaøízeních respektovala vìk a osobnostní zvláštnosti žákù. V roce 2007 se Èeská republika pøipojila k evropskému preventivnímu programu Unplugged popsanému výše (Jurystová, Gabrhelík, Miovský, 2009; Mravèík et al., 2008). Rodina Na belgické rodièe se vìtšinou zamìøují rùzné informaèní brožury, které mají pomoci rodièùm orientovat se v drogové problematice a informují je o rizicích spojených s jejich užíváním. Poskytují jim úèinné rady, jak mohou snížit pravdì-
184
ADIKTOLOGIE
podobnost užívání drog u svých dìtí a co pøípadnì dìlat, když tuto skuteènost zjistí. Dále jsou pro nì poøádány rùzné pøednášky a workshopy, mohou využívat i internet – jednou z nejznámìjších webových stránek o drogách je www.DrugLijn.be, na stránce je i internetová poradna (EMCDDA – Belgium, 2008). V Èeské republice bývají rodièe koncepènì zahrnováni do preventivních programù realizovaných ve škole (informaèní letáky, besedy), ale skuteèné zapojení rodièù je spíše ojedinìlé (Mravèík et al., 2008). Také v Èeské republice existují informaènì a poradensky orientované webové stránky o drogách. Jde napøíklad o webovou stránku www.odrogach.cz, která poskytuje kvalifikované informace o drogách (Mravèík et al., 2008), nebo stránku www.drogovaporadna.cz, která funguje jako internetová poradna a nabízí poskytování informací, kontaktù a možnost interaktivní diskuse. 2 / 3 / 3 Selektivní a indikovaná prevence – pøíklady preventivních opatøení V Belgii je jedním z programù v této oblasti program Partywise. Je zamìøen na mladé lidi, kteøí se chodí bavit na taneèní party, a snaží se je vést k tomu, aby se na taneèní party bavili zdravì a bezpeènì. Srdcem projektu je webová stránka (www.partywise.be), která poskytuje øadu informací týkajících se noèního života a užívání drog. Základní informace zde lze nalézt také francouzsky a anglicky. Pracovníci projektu také vyrážejí na nìkteré taneèní párty a pøímo v terénu poskytují poradenskou pomoc, distribuují letáky, atd. (EMCDDA – Belgium, 2008). Také v Èeské republice se realizuje program zamìøený na mládež navštìvující taneèní party. Jmenuje se „Safer party aneb jak prožít akci s minimálním rizikem“. Terénní pracovník programu se úèastní vybraných party a zde poskytuje pøímé poradenství, distribuuje letáky, které obsahují mj. informace o jednotlivých drogách (z èeho jsou vyrábìny, jaká je jejich èistota, možné pøímìsi), o jejich akutních a dlouhodobých úèincích, o rizicích kombinace s jinou drogou, bezpeènìjším užití, o trestnìprávních dùsledcích užívání nelegálních drog aj. (Mravèík et al., 2008). Souèástí projektu je také webová stránka, kde lze najít informace o projektu, o jednotlivých drogách a o první pomoci. Na imigranty a uprchlíky je zamìøen projekt SEARCH, který byl realizován v nìkolika evropských zemích vèetnì Belgie. Projekt vychází ze souèasné celoevropské potøeby cílené pomoci pro imigranty a uprchlíky. Cílem projektu bylo pomoci tìmto lidem lépe zacházet s nebezpeèími a riziky, která se v nové zemi vyskytují. V Belgii byly v rámci projektu SEARCH vytvoøeny dvì publikace. Jednou je brožurka vydaná v 6 jazycích (také v èeském a slovenském) s informacemi o drogách a nabídkou pomoci v pøípadì problémù s nimi. Druhou je publikace s pìti pøíbìhy
ŠRAHÙLKOVÁ, K., VANDERPLASCHEN, W.
2010 / 10 / 3 STUDENTSKÁ PRÁCE
o uprchlících užívajících drogy (SEARCH, 2002; SEARCH II, 2004). Preventivní aktivity urèené pro minoritní skupiny obyvatel jsou v Belgii organizovány napøíklad organizací De Eenmaking v Gentu nebo organizací Centra voor Alkohol en andere Drugproblemen (Centrum pro alkoholové a jiné drogové problémy) v Limburgu èi Antverpách. Jedním z jejich projektù je program Tuppercare orientovaný na ženy dvou nejvìtších minoritních skupin obyvatel v Belgii, a to ženy z Maroka a z Turecka, které je èasto obtížné oslovit jinými preventivními aktivitami vzhledem k jejich jazykovým a jiným bariérám. Projekt probíhá formou tzv. „domácí party“ v domácnosti nìkteré z žen a za úèasti vyškolené dobrovolnice ze sociální sítì oslovené komunity. Ta pøedává ženám informace o drogové problematice a diskutuje s nimi. Výhodou metody je pøedávání informací ve vlastním jazyce žen a s citlivostí k normám a hodnotám jejich kutury (EMCDDA – Belgium; Boukbir, 2005; Noens, 2008a; Noens, 2008b). V Èeské republice byl natoèen hraný film doplnìný tištìnou metodikou popisující pøíbìh chlapce z romské komunity bojujícího s drogovou závislostí na heroinu. Film i metodika se jmenují Grofo a jsou urèeny pro práci pøedevším s dìtmi z romského etnika ve vìku od 13 let (Hejkrlíková et al., 2003). 2 / 3 / 4 Evaluace Pøi prevenci je kladen dùraz na její evaluaci, i když ta je zatím stále ještì v poèátcích. Ve Vlámském spoleèenství byl v roce 2006 vytvoøen registraèní program nazvaný „Ginger“, který monitoruje vìtšinu preventivních aktivit Vlámského spoleèenství (EMCDDA – Belgium, 2008). Také v Èeské republice je evaluace považována za zásadní èást preventivních programù. V roce 2007 vyvinulo obèanské sdružení Sananim online formuláø pro evaluaci školních programù prevence, který lze nalézt a vyplnit na stránkách www.odrogach.cz (Mravèík et al., 2008). Ke zjištìní kvality programù byly dále vytvoøeny Standardy odborné zpùsobilosti poskytovatelù programù primární prevence užívání návykových látek a institut certifikace programù prevence (Mravèík, 2008; Martanová, 2006). V obou zemích byl implementován program Unplugged, který je tzv. evidence- based, má tedy dùkazovou základnu a v nìkolika zemích vèetnì Èeské republiky u nìj byla zkoumána efektivita (Jurystová, Gabrhelík, Miovský, 2009; Mravèík et al., 2008; Faggiano et al. 2008; Kreeft, 2005). V Èeské republice pak byl evaluován primárnìpreventivní komunitní program obèanského sdružení Prev-Centrum (Miovský, Miovská, Trapková, 2004).
SROVNÁNÍ SYSTÉMU PREVENCE UŽÍVÁNÍ NÁVYKOVÝCH LÁTEK V BELGII …
l
3 PODOBNOSTI A ODLIŠNOSTI V ØEŠENÍ DROGOVÉ PROBLEMATIKY V BELGII A V ÈESKÉ REPUBLICE
V drogové politice Belgie a Èeské republiky lze poukázat na øadu rozdílù, ale také spojujících prvkù. Jeden z rozdílù je dán jiným uspoøádáním státu. Belgie je konstituèní monarchie složená ze 3 spoleèenství, jež mají svoji vládu a svùj jazyk. Èeská republika je stát øízený jedinou vládou. Z tohoto faktu vyplývají odlišnosti v drogové politice a v jejím øízení v obou zemích. V Belgii øídí drogovou politiku vlády jednotlivých spoleèenství, což pøináší rozdíly v systému prevence mezi jednotlivými èástmi zemì. Ty jsou umocnìny vazbou na sousedící státy, s nimiž mají spoleèný jazyk: Flandry jsou, když jde o sociokulturní aspekty, více spjaty s Holandskem, Valonie s Francií. (Van der Kreeft, 2005; Van der Stel, 2004). V Èeské republice je systém centralizován. Další z rozdílù vyplývá z jiného historického zázemí obou státù. Drogová prevence a její politika se na území Belgie rozvíjela mnohem døíve než v Èeské republice, mohla také èerpat z rùzných zahranièních zdrojù. Èeská republika patøí mezi postkomunistické státy a pøedevším pøístup k zahranièním zdrojùm byl za dobu vlády komunismu znaènì omezen. Pøed rokem 1989 se primární prevence drogových závislostí na èeských školách realizovala v minimální míøe. Metodicky spadala pod Ministerstvo zdravotnictví a jeho Ústav zdravotní výchovy, který byl garantem vzdìlávání a výchovy v oblastech týkajících se ochrany zdraví a prevence. Prevence závislostí se dlouho týkala pouze alkoholu a tabáku a byla realizována zpravidla lékaøi, pøièemž se zpravidla jednalo o monotónní ètení pøednášky, osvícenìjší lékaøi nabídli alespoò možnost zodpovìzení dotazù. Tyto aktivity ve školách se týkaly vyšších roèníkù základních škol a byly jednorázové. Až po roce 1989 pøibylo odborníkù i institucí, které se zaèaly zabývat primární prevencí teoreticky i prakticky (Kolektiv autorù, 2007). Prevalence užívání drog je dle studie ESPAD obecnì vyšší mezi mladými lidmi v Èeské republice než mezi mladými lidmi v Belgii. To se ukázalo pøedevším u užívání marihuany, halucinogenních hub, hypnotik a sedativ, LSD a organických rozpouštìdel. Užívání halucinogenních hub nebylo dle této studie v Belgii procentuálnì zaznamenáno. V Belgii byla ve srovnání s Èeskou republikou zaznamenána vyšší prevalence užívání amfetaminù. Vysvìtlení této situace by mohlo souviset s jinou historií obou zemí. Jak jsme uvedli výše, Èeská republika je zemì, která byla díky komunismu øadu let uzavøena. V západní Evropì byl pøíliv drog zaznamenán v 60. a 70. letech minulého století a prevence se zaèala rozvíjet již od 80. let. V Èeské republice a ostatních zemích pùvodního komunistického bloku byl tento vývoj oproti západní Evropì posunut o nìkolik let. Západní Evropa byla tedy nucena èelit problémùm s drogami døíve a zaèala se také døíve uèit s ni-
ADIKTOLOGIE
185
mi nìjak zacházet, což v sobì obsahuje také pokusy pøedcházet jejich užívání. Rozvíjely se zde snahy o porozumìní zdravotním, sociálním a bezpeènostním rizikùm spojeným s užíváním drog a pokusy o alespoò èásteènou kontrolu užívání drog. Èeská republika byla do roku 1989 zemí s vysokou sociální kontrolou, jež brzdila markantní rozšiøování drog a zároveò komplikovala tvorbu efektivních obranných opatøení, která byla spíše individuálními pokusy než komplexní strategií. V obou zemích je dle studie ESPAD i jiných prùzkumù patrná obecná tendence snižování prevalence užívání drog. Konkrétnì na taneèních party klesá užívání marihuany a extáze, ale zvyšuje se zde výskyt užívání kokainu, a to v obou zemích, v Belgii ještì vzrùstá užívání GHB a ketaminu, v Èeské republice zase pervitinu. Pervitin (neboli metamfetamin; podomácku vyrábìná droga) také patøí mezi nejèastìji zneužívanou drogu ze skupiny amfetaminových drog v Èeské republice. Až 80 % uživatelù ho užívá injekènì. V Belgii se v této podobì vùbec nevyskytuje. Úmrtí v souvislosti s amfetaminy je v Belgii spíše výjimeèné, kdežto v Èeské republice je znaèný poèet úmrtí ve skupinì stimulaèních drog pøipsán právì pervitinu, tedy metamfetaminu (Hibell et al., 2009; EMCDDA, 2008; Csémy et al., 2008). Obì zemì užívají v problematice drogové prevence stejnou terminologii, dle níž je prevence dìlena na univerzální, selektivní a indikovanou, stejným zpùsobem orientují svou drogovou politiku mezi represi a tolerantní pøístup a zdùrazòují snahu pøedcházet rizikùm plynoucím z užívání drog u samotných uživatelù i u celé spoleènosti. V obou zemích probíhá ve školách, které o program mají zájem, preventivní program univerzální prevence Unplugged. Stejným zpùsobem zde zdùrazòují aspekt vìku u preventivních opatøení, kterému by se mìl program pøizpùsobit. V rámci univerzální prevence se v Belgii klade dùraz na co nejvìtší zapojení tøídních uèitelù do preventivních aktivit, øada programù je uèiteli pøímo realizována. Také v Èeské republice se v posledních letech výraznì prosazuje tendence zapojení tøídního uèitele do preventivních aktivit, a to samotnou realizací v rámci uskuteèòování školního vzdìlávacího programu èi jeho pøítomností pøí realizaci programù prevence externími organizacemi. V rámci selektivní prevence jsou podobnými projekty belgický projekt Partywise a èeský projekt Safer party. Partywise v Belgii má delší historii, projekt v Èeské republice bìží teprve druhým rokem. Belgické webové stránky související s tímto programem jsou velmi dobøe a pro mladé lidi pøitažlivì zpracovány, mají dobrou animaci, jednotlivé odkazy jsou doprovázeny taneèní hudbou typickou pro mladé. Stránky poskytují tipy na party, informace o drogách a alkoholu, rady co dìlat v rùzných situacích souvisejících s užitím drog, lze si ale napøíklad stáhnout i spoøiè obrazovky
186
ADIKTOLOGIE
s Partywise tematikou apod. Lze je také propojit se servery Myspace.com a Facebook.com, které jsou mezi mládeží populární. Èeské webové stránky obsahují informace o projektu, o jednotlivých drogách a o první pomoci a jsou pouze v èeštinì. Webové stránky jsou chudé na jakékoliv animace, informace jsou psány svìtlým písmem na bílém podkladì, tedy hùøe èitelné, celkovì nepùsobí pøíliš poutavì. Strategie a programy v obou zemích jsou zpracovány podle vìdeckých znalostí, možností a zkušeností tìchto zemí. Na jejich zlepšování a rozvoji je tøeba neustále pracovat, provádìt výzkumy a šetøení, dùslednì sledovat dùkazovou základnu a vyhodnocovat výsledky preventivních opatøení. Autoøi považují dále za dùležité vymìòování a sdílení zkušeností jak na státní, tak také na mezinárodní úrovni, èemuž chtìl pøispìt také tento èlánek. Velký prostor pro další práci a rozvoj je dle autorù na poli prevence pro imigranty a minoritní skupiny obyvatel, a to jak v Èeské republice, tak také v Belgii. l
4 SHRNUTÍ
V èlánku jsme se pokusili o struèné nastínìní strategií prevence užívání drog v Belgii a v Èeské republice a o pøedstavení nìkterých konkrétních realizovaných programù v obou zemích. Z jejich srovnání vyplývají koncepèní odlišnosti obou politik, ale také tendence k jejich sbližování, což je patrné v celé Evropì. Tato tendence se projevuje již v nìkterých konkrétních, v Evropì rozšíøených programech, ale také v respektování a urèité „podøízenosti“ národní politiky politice evropské. Jednotlivé programy reagují na aktuální problémy obou zemí, napøíklad v Belgii je zatím kladen vyšší akcent na preventivní aktivity pro pøistìhovalce a minoritní skupiny obyvatel, v Èeské republice zvýraznìní této potøeby oèekáváme v budoucích letech. Politika protidrogové prevence obou zemí vychází z rùzných zkušeností, je ovlivnìna rozdílným historickým vývojem obou zemí. V souèasné dobì, kdy dochází ke vzájemnému ovlivòování evropských politik a strategií, se v obou zemích používají nìkteré shodné metody práce, rozvíjejí se shodné projekty, obì zemì si však také zachovávají øadu svých jedineèných projektù a aktivit, které èasto kopírují právì potøeby dané zemì. Preventivní aktivity v obou zemích však smìøují ke stejnému cíli. Tím je v širším mìøítku podpora a usnadnìní osobnostního rozvoje a sebedùvìry mladých lidí, které jim umožní zodpovìdnì volit v situaci, kdy se setkají s drogami. V užším úhlu pohledu je cílem snížit užívání drog a/nebo potencionální rizika a škody, které mohou jednotlivcùm a spoleènosti v dùsledku užívání drog nastat (Zaostøeno na drogy 2, 2009; Mravèík et al., 2008; EMCDDA – Belgium, 2008).
ŠRAHÙLKOVÁ, K., VANDERPLASCHEN, W.
2010 / 10 / 3 STUDENTSKÁ PRÁCE
LITERATURA / REFERENCES l Boukbir, M. (2005). Tuppercare: voorlichting aan huis bij alochtone vrou-
l MŠMT – Ministerstvo školství, mládeže a tìlovýchovy. (2007). Metodický
wen. Hasselt: CAD.
pokyn k primární prevenci sociálnì patologických jevù u dìtí, žákù a studentù
l EMCDDA – European Monitoring Centre for Drugs and Drug Addiction,
ve školách a školských zaøízeních. Praha: MŠMT.
edited by Lamkaddem, B. (2008). 2008 National report (2007 data) to the
l MŠMT – Ministerstvo školství, mládeže a tìlovýchovy. (2005). Standardy
EMCDDA by the Reitox National Focal Point – „Belgium“ – New develop-
odborné zpùsobilosti poskytovatelù programù primární prevence užívání ná-
ments, Trends and In-depth information on Selected Issues. Brussels:
vykových látek. Praha: MŠMT.
EMCDDA.
l Noens, L. (2008a). „De Kiem“ informeert Turkse en Maghrebijnse ouders.
l EMCDDA – Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogové závislos-
Drugvrij Therapeutisch Programma, Jaargang 16, Nr. 3.
ti. (2008). Výroèní zpráva za rok 2008 – Stav drogové problematiky v Evropì.
l Noens, L. (2008b). Preventie-en hulpverleninghsaanbod aan allochtonen
Lucemburk:
met druikgebruikende kinderen. Gent: Vzw De Kiem.
Úøad
na
úøední
tisky
Evropských
spoleèenství.
ISBN
l Pompidou Group – editor van der Stel, J. (1998). Handbook prevention. Al-
978-92-9168-320-8. l EMCDDA – Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogové závislos-
cohol, drugs and tobacco. Groede: Council of Europe and Jellinek Consultancy.
ti. (2008). Country overview: Belgium. Quoted 10. 1. 2010 from
l Rigter, H. (2006). What drug policies cost. Drug policy spending in the Ne-
http://www.emcdda.europa.eu/publications/country-overviews/be.
therlands in 2003. Addiction, 101, 323–329.
l Faggiano F., Bohrn, K., Galanti, M. R., Burkhart, G., Vigna-Taglianti, F., Cuo-
l SEARCH. (2002). Suchtpravention fur Fluchtlinge, Asylnewerber und
mo, L., Fabiani, L., Panella, M., Perez, T., Siliquini, R., Kreeft, P., Vassara,
Illegale Einwanderer – Ein Handbuch. Münster: Landschaftsverband
M.,Wiborg, G. (2008). The effectiveness of a school-based substance abuse
Westfalen-Lippe.
prevention program: EU-Dap cluster randomised controlled trial. Preventive
l SEARCH II. (2004). Materialen zur Suchtpravention fur Fluchtlinge,
Medicine, 47, 537–543.
Asylnewerber und Illegale Einwanderer. Münster: Landschaftsverband
l Hejkrlíková, J., Fous, J., Lakatošová, M. (2003). GROFO – Metodika k filmu.
Westfalen-Lippe.
Praha: UNHCR – The UN Refugee Agency.
l Úøad vlády ÈR (2005). Národní strategie protidrogové politiky na období
l Hibell, B., Guttormsson, U., Ahlstrom, S. S., Balakireva, O., Bjarnasson, T.,
2005–2009. Praha: Úøad vlády ÈR.
Kokkevi, A., Kraus, L. (2009). The 2007 ESPAD report. Sweden: The Swedish
l Van der Kreeft, P. (2005). Evidence based preventie van druggebruik en
Council for Information on Alcohol and Other Drugs, Council of Europe, Po-
verslaving in de werking van De Sleutel. Gent: De Sleutel.
mpidou group. ISBN 978-91–7278–219-8.
l Van der Stel, J. (2004). Handboek preventie. Voorkomen van psychische
l Hibell, B., Andersson, B., Bjarnasson, Ahlstrom, S., Balakireva, O., Kokke-
problematiek en bevorderen van geestelijke gezondheid. Assen: Koninklijke
vi, A., Morgan, M. (2004). The 2003 ESPAD report. Sweden: The Swedish
Van Gorcum.
Council for Information on Alcohol and Other Drugs. ISBN 91-7278-103-3.
l Vanderplasschen, W., De Bourdeaudhuij, I. & Van Oost, P. (2002).
l Jurystová, L., Gabrhelík, R., Miovský, M. (2009). Formativní evaluace pro-
Co-ordination and continuity of care in substance abuse treatment: an
cesu implementace preventivního programu Unplugged školními metodiky
evaluation-study in Belgium. European Addiction Research, 8, 10–21.
prevence. Adiktologie, (9) 1, 10–19.
l Zaostøeno na drogy 2. (2009). Èeská protidrogová politika a její koordinace.
l Kalina, K. et al. (2003). Drogy a drogové závislosti 2 – Mezioborový pøístup.
Historie a souèasnost. Praha: Úøad vlády ÈR. ISBN 1214-1089.
Praha: Úøad vlády Èeské republiky. l Kolektiv autorù. (2007). Vybrané termíny primární prevence. Praha: MŠMT.
Internetové zdroje:
l Miovský, M., Miovská, L., Trapková, B. (2004). Projekt evaluace primárnì-
l
preventivního komunitního programu. Adiktologie, (4) 1.
> [cit. 6.6.2010].
l Mravèík, V., Chomynová, P., Orlíková, B., Pešek, R., Škaøupová, K., Škrdlan-
tová, E., Miovská, L., Gajdošíková, H., Vopravil, J. (2008). Annual Report: The Czech Republic – 2007 Drug Situation. Praha: Úøad vlády Èeské republiky.
LÉKAØ A PRÁVO – PRAKTICKÁ PØÍRUÈKA PRO LÉKAØE A ZDRAVOTNÍKY
KNIHY
Mach Jan Kniha „Lékaø a právo“ není teoretickým právnickým dílem, ale pøíruèkou obsahující vìcné, praktické údaje, které by mìl znát každý lékaø i jiný samostatnì pracující zdravotník. Obsahuje informace o právních aspektech lékaøského a zdravotnického povolání, se kterými se lékaøi a zdravotníci setkávají. Kromì informací obsahuje kniha cenné a praktické rady jak se vyvarovat právních problémù, ale i jak si poèínat, pokud se lékaø nebo zdravotník ocitne v situaci, kterou je nutno øešit právními prostøedky. Grada Publishing, a.s., 144×207, pevná vazba, 320 stran, cena 349 Kè, 14,99 , ISBN: 978-80-247-3683-9, kat. èíslo 3058
Publikaci si mùžete objednat na stránkách www.adiktologie.cz (èasopis Adiktologie, online objednávka). Redakce èasopisu Adiktologie, Centrum adiktologie PK 1. LF UK v Praze, Ke Karlovu 11, 120 00 Praha 2 / e-mail:
[email protected] / www.adiktologie.cz
SROVNÁNÍ SYSTÉMU PREVENCE UŽÍVÁNÍ NÁVYKOVÝCH LÁTEK V BELGII …
ADIKTOLOGIE
187
2010 / 10 / 3 DISKUSE
Co je „harm reduction“? Stanovisko Mezinárodní asociace pro harm reduction (IHRA)
A POSITION STATEMENT FROM THE IHRA
International Harm Reduction Association, London, England
Termínem „harm reduction“ se oznaèují koncepce, programy a èinnosti smìøující k minimalizaci škod souvisejících s užíváním psychoaktivních látek u osob, které nejsou schopny nebo ochotny s užíváním pøestat. Urèujícím rysem je spíše dùraz na prevenci rizik èi škod a zamìøení na osoby, které v užívání drog pokraèují, než na prevenci užívání drog jako takového. O harm reduction se zaèalo hojnì diskutovat poté, kdy byla poprvé pojmenována hrozba šíøení viru HIV mezi injekèními uživateli drog a od nich pak následnì mezi všeobecnou populaci. Podobné pøístupy se však již dlouhou dobu uplatòují v mnoha dalších kontextech v souvislosti s nejrùznìjšími návykovými látkami. Harm reduction doplòuje pøístupy, jejichž cílem je eliminovat èi minimalizovat celkovou míru spotøeby návykových látek. Vychází z pøedpokladu, že mnoho lidí na celém svìtì nadále užívá psychoaktivní látky navzdory všem intenzivním snahám zabránit tomu, aby lidé s užíváním drog zaèínali nebo v nìm pokraèovali. Pøístup harm reduction poèítá s tím, že mnozí lidé, kteøí drogy užívají, nejsou schopni nebo ochotni se drog ze dne na den vzdát. Je dùležité, aby osoby, které mají problémy s drogami, mìly pøístup ke kva-
Došlo do redakce: 10 / ØÍJEN / 2010
litní léèbì. Mnohé z tìchto osob však nejsou schopny nebo ochotny léèbu podstoupit. Vìtšina lidí, kteøí drogy užívají, navíc žádnou léèbu nepotøebuje. Uživatelùm drog je zapotøebí poskytnout možnost snížit rizika vyplývající z pokraèujícího užívání drog a eliminovat újmu, kterou by tito lidé mohli pøivodit sobì i druhým. Je proto nezbytnì nutné, aby byly bìžnì dostupné informace, služby a další intervence vycházející z pøístupu harm reduction, které tìmto lidem pomohou chránit vlastní zdraví a bezpeènost. Není pøípustné nechat lidi trpìt nebo umírat, když tomu lze pøedcházet. Mnozí uživatelé drog dávají pøednost laickým a neklinickým metodám, aby omezili svou spotøebu drog nebo aby minimalizovali rizika spojená s jejich užíváním. V tomto stanovisku jsou pøedstaveny hlavní charakteristiky pøístupu harm reduction. Dokument je zpracován tak, aby se vztahoval na všechny psychoaktivní látky, vèetnì nezákonných drog, alkoholu, tabákových výrobkù a léèiv. Konkrétní intervence v rámci minimalizace rizik se mohou u jednotlivých látek lišit. Podrobnìjší instrukce o intervencích odpovídajících pøístupu harm reduction je možné nalézt na internetových stránkách IHRA (www.ihra.net).
Pøijato k tisku: 11 / LISTOPAD / 2010
Pøeklad: Jiøí Bareš Korespondenèní adresa: IHRA /
[email protected] / Unit 701, The Chandlery, 50 Westminster Bridge Road, London SE1 7QY, UK
188
ADIKTOLOGIE
2010 / 10 / 3 DISKUSE
l
DEFINICE
Jako harm reduction se oznaèují koncepce, programy a èinnosti smìøující primárnì k minimalizaci nepøíznivých zdravotních, sociálních a ekonomických dopadù užívání legálních a nelegálních psychoaktivních látek, aniž by nutnì docházelo k snižování jejich spotøeby. Harm reduction je prospìšná pro uživatele drog, pro jejich rodiny a pro celou spoleènost. l
HLAVNÍ ZÁSADY
Tìžištì harm reduction jako zpùsobu nazírání na drogovou problematiku spoèívá v ochranì veøejného zdraví a lidských práv. l
CÍLENÉ ZAMÌØENÍ NA RIZIKA A NEGATIVNÍ NÁSLEDKY Harm reduction pøedstavuje adresný pøístup zamìøující se na konkrétní rizika a škody. Politici, nositelé rozhodovacích pravomocí, veøejnost, výzkumníci, pracovníci z praxe i uživatelé drog by mìli znát: • konkrétní rizika a škody spojené s užíváním jednotlivých psychoaktivních látek, • pøíèiny tìchto rizik a škod, • možné kroky k snížení tìchto rizik a škod. Harm reduction se soustøeïuje na pøíèiny rizik a negativních dùsledkù. Pojmenování konkrétních negativních dùsledkù a jejich pøíèin ani pøijetí rozhodnutí o odpovídajících intervencích není možné bez správného vyhodnocení problému a potøebných opatøení. Pøi nastavování intervencí realizovaných v rámci harm reduction tak, aby minimalizovaly konkrétní rizika a škody, je nutné rovnìž zohledòovat faktory, které mohou u jednotlivých uživatelù drog mimoøádnì zvyšovat jejich zranitelnost – napø. specifický vìk, pohlaví anebo uvìznìní. l OPORA VE VÌDECKÝCH DÙKAZECH A EKONOMICKÉ EFEKTIVITÌ
Opatøení podle principù harm reduction jsou praktická, realistická, úèinná, bezpeèná a efektivní z hlediska návratnosti vynaložených nákladù. Jedním ze základních principù harm reduction je vyvíjet koncepce a provádìt je v praxi na podkladì nejspolehlivìjších vìdeckých poznatkù, jež jsou aktuálnì k dispozici. Vìtšina opatøení realizovaných v rámci pøístupu minimalizace rizik je finanènì nenároèná, snadno realizovatelná a má silný dopad na zdraví jednotlivcù i celé spoleènosti. Ve svìtì, kde nebude nikdy dostatek finanèních prostøedkù, lze pozitivní pøínos maximalizovat tak, že nenákladné a zároveò vysoce úèinné intervence budou preferovány pøed intervencemi, které jsou vysoce nákladné a jejichž úèinnost je nízká.
l
POSTUPNÝMI KROKY K LEPŠÍMU
Pracovníci z oblasti harm reduction pøikládají význam jakékoli pozitivní zmìnì, které daná osoba ve svém životì dosáhne. Intervence zamìøené na minimalizaci rizik vycházejí z potøeb daných jedincù a uplatòuje se v nich spíše prvek nenásilné pomoci než nátlaku. Služby v oblasti harm reduction jsou proto koncipovány tak, aby reagovaly na konkrétní potøeby lidí v jejich momentální životní situaci. Malé zmìny k lepšímu u velkého množství lidí mají pro spoleènost vìtší pøínos než heroické poèiny týkající se jen vybrané hrstky osob. Je mnohem pravdìpodobnìjší, že se lidé posunou vpøed spíše pomocí nìkolika drobných krùèkù než jedním nebo dvìma mílovými skoky. Ve specifickém kontextu je možné cíle harm reduction èasto hierarchizovat tak, že realistiètìjší varianty budou na jedné stranì (napø. opatøení s cílem, aby lidé neonemocnìli), zatímco na druhé stranì ponecháme hùøe dosažitelné – byť žádoucí – alternativy. V rámci takové hierarchie lze za obtížnì splnitelný a pøitom žádoucí cíl harm reduction považovat abstinenci. Jednoznaènì prvoøadou prioritou je udržet uživatele drog naživu a zabránit nenapravitelným škodám. Zároveò si uvìdomujeme, že zde existuje i celá øada dalších významných priorit. l
DÙSTOJNOST A EMPATIE
Pracovníci z oblasti harm reduction berou lidi takové, jací jsou, a vyhýbají se tomu, aby je za to jakkoliv soudili. Každý uživatel drog je nìèí dítì, sourozenec nebo rodiè. Tento vstøícný a empatický pøístup pak pøechází na rodiny uživatelù drog a další osoby z jejich okolí. Pracovníci z oblasti harm reduction se staví proti zámìrné stigmatizaci lidí, kteøí užívají drogy. Hovoøí-li se o tìchto lidech jako o „narkomanech“, „závislácích“, „feťácích“, „smažkách“ èi jako o „spoleèenském zlu“, jen se tím dále zakoøeòují vžité stereotypy, dochází k marginalizaci uživatelù drog a vytváøení pøekážek, které brání v tom, aby jim mohla být poskytnuta pomoc. Terminologie a užívaný jazyk by mìly vždy odrážet respekt a toleranci. l
UNIVERZÁLNOST A VZÁJEMNÁ PROVÁZANOST PRÁV Lidská práva se vztahují na každého. Lidé, kteøí užívají drogy, nepozbývají svá lidská práva, a to vèetnì práva na nejvyšší dosažitelnou úroveò fyzického a duševního zdraví, na sociální služby, na práci èi na využití výdobytkù vìdeckého pokroku. Nesmìjí být ani svévolnì zatèeni nebo zadržováni a nesmìjí být vystaveni krutému, nelidskému a ponižujícímu zacházení. Filozofie harm reduction se staví proti zámìrnému pronásledování a násilí, kterému jsou uživatelé drog vystavováni ve jménu protidrogových opatøení a prevence užívání drog, a prosazuje takové øešení problematiky užívání drog, které respektuje a chrání základní lidská práva.
ADIKTOLOGIE
189
l VYSTUPOVÁNÍ PROTI POLITIKÁM A PRAKTIKÁM, KTERÉ MAXIMALIZUJÍ ŠKODY
Rizika a škody související s užíváním drog urèuje mnoho faktorù, mezi nìž patøí chování a rozhodnutí jednotlivcù, prostøedí, v nìmž drogy užívají, i právní úpravy a politiky zamìøené na kontrolu užívání drog. Mnohé politiky a praktiky vìdomì, èi nevìdomì vytváøejí a zvyšují rizika a negativní dùsledky, jimž jsou uživatelé drog vystaveni. Patøí sem kriminalizace užívání drog, diskriminace, policejní zvùle a korupce, restriktivní a represivní zákonné úpravy a politiky, odepírání životnì dùležité lékaøské péèe i služeb harm reduction a sociální nerovnost. Politika a praxe v oblasti harm reduction musí jedince podporovat v tom, aby zmìnili své chování. Zároveò je však nutné usilovat o pøehodnocení tìch mezinárodních a národních zákonných úprav a politik, které vytváøejí pro užívání drog rizikové podmínky, a tak zvyšují jejich škodlivost.
gu, vzájemných konzultací a diskuse. Nutná je smysluplná aktivní úèast širokého spektra zainteresovaných subjektù na vypracovávání pøíslušných koncepcí a zavádìní, realizaci a evaluaci programù. Zejména je pak zapotøebí, aby se na rozhodnutích, která mají vliv na jejich život, podíleli také uživatelé drog a další dotèené skupiny obyvatel. l
IHRA: PROSAZOVÁNÍ PØÍSTUPU HARM REDUCTION V CELOSVÌTOVÉM MÌØÍTKU Pøeloženo a pøetištìno s laskavým svolením IHRA.
Tvorba publikace je podpoøena v rámci projektu „Pøíprava a rozvoj denního magisterského studia oboru adiktologie“ Evropským sociálním fondem, státním rozpoètem Èeské republiky a rozpoètem hlavního mìsta Prahy. Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti
l
TRANSPARENTNOST, ODPOVÌDNÝ PØÍSTUP A AKTIVNÍ ÚÈAST Odborní pracovníci a nositelé rozhodovacích pravomocí nesou odpovìdnost za své intervence a rozhodnutí, jakož i za úspìšnost a neúspìšnost takových krokù. Zásady harm reduction spoèívají mimo jiné v prosazování otevøeného dialo-
KNIHY
BIPOLÁRNÍ AFEKTIVNÍ PORUCHA
Látalová Klára Publikace poslouží pøedevším tìm, kterým na našem trhu chybí èesky psaná, odborná, moderní a komplexní publikace o bipolární afektivní poruše, která je laické veøejnosti známa i pod starším názvem maniodepresivní porucha. Ètenáø získá dùkladný pøehled o jednom z nejnevyzpytatelnìjších psychických onemocnìní. Publikace je urèena pøedevším lékaøùm, psychiatrùm, klinickým psychologùm, studentùm medicíny i odborníkùm z oblasti humanitních oborù. Zevrubnì se zabývá variantami klinických obrazù, diagnostickými metodami a jejich úskalími, akutní i dlouhodobou léèbou, nežádoucími úèinky lékù i možnostmi psychoterapie. Dále se zamìøuje na doprovodné jevy onemocnìní, jako je zneužívání návykových látek, vysoká sebevražednost èi potíže v partnerských vztazích a v profesním životì. Samostatné kapitoly jsou vìnovány dospívajícím, tìhotným a kojícím ženám, tìlesnì nemocným a pacientùm vyššího vìku. Do knihy jsou zaèlenìny výsledky výzkumu a zkušenosti autorky z klinické praxe. Grada Publishing, a.s., 167×240, brožovaná vazba, 256 stran, cena 389 Kè, 16,73 , ISBN: 978-80-247-3125-4, kat. èíslo 2175
Publikaci si mùžete objednat na stránkách www.adiktologie.cz (èasopis Adiktologie, online objednávka). Redakce èasopisu Adiktologie, Centrum adiktologie PK 1. LF UK v Praze, Ke Karlovu 11, 120 00 Praha 2 / e-mail:
[email protected] / www.adiktologie.cz
190
ADIKTOLOGIE
IHRA
2010 / 10 / 3
PEÈOVATELSTVÍ 2. DÍL – UÈEBNICE PRO OBOR SOCIÁLNÍ PÉÈE-PEÈOVATELSKÁ ÈINNOST
KNIHY
Mlýnková Jana Moderní pøehledná uèebnice peèovatelství pro žáky støedních sociálních škol oboru sociální péèe-peèovatelská èinnost zpracovává témata probíraná v pøedmìtu peèovatelství, poskytuje vìdomosti a dovednosti potøebné pro zajišťování pøímé péèe a osobní asistence klientùm, pro podporu jejich sobìstaènosti a sociální aktivizaci. Druhý díl je již specificky zamìøen, pøedkládá informace jak peèovat o klienty s urèitým handicapem. Grada Publishing, a.s., 144×207, brožovaná vazba, 324 stran, cena 339 Kè, 14,58 , ISBN: 978-80-247-3185-8, kat. èíslo 2419
Publikaci si mùžete objednat na stránkách www.adiktologie.cz (èasopis Adiktologie, online objednávka). Redakce èasopisu Adiktologie, Centrum adiktologie PK 1. LF UK v Praze, Ke Karlovu 11, 120 00 Praha 2 / e-mail:
[email protected] / www.adiktologie.cz
KNIHY
KOLÉBKA ÈESKÉ MEDICÍNY VE VZPOMÍNKÁCH A FOTOGRAFIÍCH
John Ctirad, Svaèina Štìpán, Meister Karel Kouzelná publikace dvou významných postav 1. LF UK, které vzpomínají na nemocnici, areál fakulty a na osobnosti, které zde pùsobily. Názory a vzpomínky prof. MUDr. Ctirada Johna, DrSc., rozvíjí a komentuje prof. MUDr. Štìpán Svaèina, DrSc., a vše do krásného celku doplòují fotografie Mgr. Karla Meistera. Knihu si s potìšením pøeètou nejen absolventi 1. LF UK a døívìjší Fakulty všeobecného lékaøství v Praze, ale i další lékaøi, kteøí s fakultou byli v kontaktu. Èeská medicínská historie se totiž psala právì na tìchto místech. Grada Publishing, a.s., 210×210, pevná vazba, 176 stran, cena 299 Kè, 12,86 , ISBN: 978-80-247-3627-3, kat. èíslo 3055
Publikaci si mùžete objednat na stránkách www.adiktologie.cz (èasopis Adiktologie, online objednávka). Redakce èasopisu Adiktologie, Centrum adiktologie PK 1. LF UK v Praze, Ke Karlovu 11, 120 00 Praha 2 / e-mail:
[email protected] / www.adiktologie.cz
ADIKTOLOGIE
191
2010 / 10 / 3 DISKUSE
Kdo je bez viny, hoï kamenem aneb krátká polemika
RICHTEROVÁ TÌMÍNOVÁ, M.
SANANIM a 1. LF UK, Praha Citace: Richterová Tìmínová, M. (2010). Kdo je bez viny, hoï kamenem aneb krátká polemika. Adiktologie, 10(3), 192.
Vážení, dovoluji si reagovat struènì na èlánek kolegy Radimeckého s názvem: Tøi roky, ètyøi mìsíce a jedenáct dnù Kamila Kaliny (Adiktologie, 10(2), 132–133). Ve své stati kritizuje autor velmi ostøe pùsobení kolegy Kaliny na RVKPP v minulém období. Zajisté má autor pravdu, že se snížil rozpoèet na drogovou problematiku, stejnì tak stále ještì nepøišly dotace a v rámci dotaèního øízení se koordinátoøi nemohli aktivnì podílet na dotaèním øízení. Pravdou také je, že dotaèní øízení bylo oproti minulým letùm významnì protahováno a v nìkterých fázích nebylo pøíliš transparentní a systémové. Nejsem si jista, že by vše šlo tak jednoduše pøipíchnout na klopu Kamila Kaliny, a to i pøes skuteènost, že za všechny uvedené vìci byl kolega Kalina v obecné rovinì z titulu své funkce odpovìdný. Stejnì tak bychom totiž asi našli podobný poèet omylù a neúspìchù kolegy Radimeckého za jeho pùsobení na RVKPP: dramatické snížení rozpoètu o 40 mil., zahájení procesu pøevedení penìz z kapitoly Veøejná správa do kapitoly Úøadu vlády, tedy rozpoètu spadajícího pod všechny možné balíèky, zrušení sítì okresních protidrogových koordinátorù, roèní nepøítomnost atd. Nechci zde v žádném pøípadì èíst z knihy høíchù, všichni jich máme dost. Také je zapotøebí uznat, že oba dva výše jmenovaní pánové oboru i protidrogové politice mnohé
Došlo do redakce: 26 / ÈERVENEC / 2010
pøinesli a úzce spolupracovali (napø. v dobì pøedsednictví, kdy si kolega Kalina vybral kolegu Radimeckého za svého nejbližšího spolupracovníka) a jako nepochybný fakt je zapotøebí uznat, že výkon funkce øeditele sekretariátu RVKPP a národního koordinátora je úkol opravdu nelehký. Nerozumím však tomu, co tedy má èlánek pøinést nového, pøínosného, má ukázat na negativní stránky renesanèní postavy kolegy Kaliny? Nebo snad na to, že dokud vedl sekretariát kolega Radimecký, bylo vše skvìlé a v pohodì a ze vedení kolegy Kaliny šlo vše vniveè? Tak to dle mého mínìní asi není. Já pøece jenom zaznamenala nìkolik zásadních pozitivních èinù (napø. formalizaci kritérií hodnocení projektù, komunikaci s poskytovateli) a jeden výrazný poèin kolegy Kaliny, což jeho pøedchùdci neuèinili. Na závìr svého pùsobení otevøenì a s velkou mírou sebereflexe a bezesporu pro nìj velmi bolestnì zhodnotil své pùsobení, položil je na misky vah a pøedložil k rozcupování všem kolegùm na konferenci AT v letošním roce. A nebylo to hodnocení oslavné. Kamil Kalina šel pøíkladem v politické sebereflexi, nesvaloval nic na své pøedchùdce ani kolegy (a že k tomu mìl bezpochyby mnoho dùvodù) a byl si plnì vìdom své odpovìdnosti. Za to si ho vážím a vìøím, že tím vnesl do celé politické kultury pravdivost.
Pøijato k tisku: 30 / ÈERVENEC / 2010
Korespondenèní adresa: PaedDr. Martina Richterová Tìmínová, CSc. /
[email protected] / SANANIM, Ovèí Hájek 2549/64A, 158 00 Praha 13
192
ADIKTOLOGIE
2010 / 10 / 3
DIFERENCIÁLNÍ DIAGNOSTIKA VE VNITØNÍM LÉKAØSTVÍ – PØEKLAD 5. VYDÁNÍ
KNIHY
Steffen Hans-Michael a kol. Pøeklad již 5. vydání úspìšné publikace Nakladatelství Schattauer. Uèebnice obsahuje seznam všech obrazù nemocí, které pøipadají pro daný symptom v úvahu a je doplnìna 93 vyobrazeními a 115 tabulkami. Je urèena pro každodenní používání a vede ètenáøe plynule od pøíznakù k diagnóze za pomoci názorných schémat. Ocení ji nejen internisté a lékaøi interních oborù, ale i praktiètí lékaøi, lékaøi na oddìleních akutní medicíny, pøíjmových oddìleních nemocnic a v neposlední øadì studenti medicíny. Grada Publishing, a.s., 167×240, pevná vazba, 416 stran, cena 990 Kè, 42,57 , ISBN: 978-80-247-2780-6, kat. èíslo 4003
Publikaci si mùžete objednat na stránkách www.adiktologie.cz (èasopis Adiktologie, online objednávka). Redakce èasopisu Adiktologie, Centrum adiktologie PK 1. LF UK v Praze, Ke Karlovu 11, 120 00 Praha 2 / e-mail:
[email protected] / www.adiktologie.cz
KNIHY
SCHIZOFRENIE V KAZUISTIKÁCH
Kuèerová Helena Schizofrenie je choroba mnoha podob s èasto barvitými pøíznaky, jindy naopak s pøíznaky tìžko postižitelnými, svádìjícími k chybné diagnóze, a tím i k chybné léèbì. Tento neviditelný chorobný proces mìní v koneèném dùsledku èlovìka k nepoznání a zpùsobuje výrazné ochuzení jeho života. Autorka, která vychází ze své dlouholeté praxe, podává obraz schizofrenie v celé jeho pestrosti a variabilitì. Publikace je ojedinìlou, praktickou a názornou pøíruèkou urèenou pro psychiatry v praxi, lékaøe dalších specializací, psychology, studenty, sestry èi další pracovníky, kteøí se s nemocnými schizofrenií mohou dostat do kontaktu. Poradí ètenáøùm jak rozpoznat diagnózu, jak s pacientem hovoøit, jak postupovat pøi jeho léèbì. Veškerá doporuèení a rady doplòuje kazuistikami. Text je obohacen kresbami pacientù, které názornì dokumentují vývoj léèby. Grada Publishing, a.s., 144×207, brožovaná vazba, 112 stran, cena 149 Kè, 6,41 , ISBN: 978-80-247-2045-6, kat. èíslo 2125
Publikaci si mùžete objednat na stránkách www.adiktologie.cz (èasopis Adiktologie, online objednávka). Redakce èasopisu Adiktologie, Centrum adiktologie PK 1. LF UK v Praze, Ke Karlovu 11, 120 00 Praha 2 / e-mail:
[email protected] / www.adiktologie.cz
ADIKTOLOGIE
193
2010 / 10 / 3 DISKUSE
Kudy vede cesta ke konopí
HONZÁK, R.
Ústav všeobecného lékaøství 1. LF UK, Albertov 7, 128 00 Praha 2 Citace: Honzák, R. (2010). Kudy vede cesta ke konopí. Adiktologie, 10(3), 194–195.
Nikdo nepopøe, že chování jedince ovlivòuje lidi v jeho bezprostøedním okolí. Notoricky známým pøíkladem jednoduchého aktu se silnou nápodobou je zívání, jsou však i složitìjší vzorce, napøíklad špatná nálada a jiné komplikované typy chování. Mluví se dokonce o neinfekèní nákaze. Ovlivnìní jedinci totiž odcházejí do jiného prostøedí, kde pùsobí v jistém smyslu nakažlivì. Zde však tento øetìzec nekonèí, ale pokraèuje do dalšího a nakonec do ètvrtého „sledu“. Náš vliv se tedy šíøí dále, než bìžnì tušíme; nejsme sice jako mravenci propojeni hustou informaèní sítí, ale dùsledky svého jednání mùžeme najít i tam, kde lidi ovlivnìné naším chováním vùbec osobnì neznáme. To je jeden ze zajímavých výstupù epidemiologické studie, kterou provedla Sara Mednick (1) se spolupracovníky. Další výstupy jsou neménì zajímavé a v nìkterých aspektech i pøekvapivé. V období adolescence jsou mladí lidé pohotoví a ochotní pøebírat vzory a zpùsoby chování mnohem významnìji od svých vrstevníkù než od jiných osob vyskytujících se v jejich sociálním poli. Ať už je to móda, hudba, slovník, nebo další složitìjší – užiteèné i škodlivé – styly jednání, jakými jsou pøizpùsobování mìnícímu se dennímu rytmu, stravovací zvyklosti, vèetnì pøejídání, nebo naopak nefyziologických
Došlo do redakce: 6 / ÈERVENEC / 2010
redukèních postupù, správné pracovní návyky èi záškoláctví, ale také napøíklad zneužívání psychoaktivních látek. Konopí patøí mezi nejoblíbenìjší drogy teenagerù. Podle oficiálních pramenù se v USA nejménì jednou setkalo s marihuanou 15,7 % žákù osmých tøíd a 42,3 % studentù tøíd dvanáctých. Z tìch se poèítá k pravidelným uživatelùm nìco kolem 18 %. Protože v tomto ohledu jsme nespornì USA dohnali a pøedehnali, mùžeme smìle pøedpokládat, že naše èísla jsou vyšší. Mezi první varovné pøíznaky zneužívání kanabisu patøí poruchy spánku v noci a nadmìrná spavost ve dne. Mnoho prací dokládá souvislost mezi narušeným spánkem a tímto abúzem, pøièemž se vìtšinou pøedpokládá, že abúzus je pøíèinou spánkových problémù. Existují ale také ojedinìlé práce poukazující na kauzalitu zadanou opaèným smìrem. Jedna longitudinální studie prokázala, že špatný spánek v pøedškolním vìku je spojen s dvojnásob èastým zneužíváním kanabisu, tabáku a alkoholu o deset let pozdìji, a další, že arteficiální nastavení na spánek kratší než fyziologický vedlo v pokusu u adolescentù k mnohem vìtšímu poètu behaviorálních, kognitivních a emoèních problémù než u kontrolní skupiny s dostateèným spánkem.
Pøijato k tisku: 20 / ÈERVENEC / 2010
Paralelnì otištìno v èasopisu Vesmír: Vesmír (2010), 89(11), 660–662. Korespondenèní adresa: MUDr. Radkin Honzák, CSc. /
[email protected] / Ústav všeobecného lékaøství 1. LF UK, Albertov 7, 128 00 Praha 2
194
ADIKTOLOGIE
2010 / 10 / 3 DISKUSE
Autoøi citované práce mìli k dispozici reprezentativní údaje prokazující šíøení jak spánkových zvyklostí, tak zneužívání kanabisu celkem od 90 118 adolescentù ze 142 škol, 51 % dívek a 49 % chlapcù v prùmìrném vìku 15,8 (±1,6) rokù a sledovali je ve dvou vlnách s odstupem jednoho až dvou rokù. Nejprve respondenti vyplnili dotazník obsahující jména pìti pøátel mužského a pìti ženského pohlaví a na základì tìchto údajù byla vypracována v každé škole sociální síť vèetnì „centrálních osob“. Do této studie bylo vybráno 8 349 jedincù. Tìm byl administrován podrobnìjší dotazník zamìøující se na spánkový režim (více nebo ménì než 7 hodin dennì) a na poèet užití marihuany v posledním mìsíci. Percentuálnì bylo špatných spáèù v první vlnì 38 %, ve druhé 44 % a uživatelù konopí 13 % resp. 15 %. Pøi analýze byly sledovány následující faktory: možný vliv, tedy zda chování jedné osoby ovlivòuje chování druhé, homofilie – zda jsou jednotlivci s podobným chováním pøednostnì pøáteli, a nakonec možné spolupùsobící faktory, napøíklad špatné podmínky v místì bydlištì nebo blízkost dealera drog tamtéž. Pøi analýze byly vždy sledované osoby oznaèeny jako „ego“ a jejich blízcí pøátelé, na nìž mìli vliv, jako „alter“. Výsledky ukázaly, že shluk (cluster) osob s nedostateèným spánkem byl vìtší, než by odpovídalo poètu pravdìpodobnosti. Souèasnì se ukázalo, že když pøi sledování první vlny mìly osoby „ego“ nedostateèný spánek ve 29 %; jejich nejbližší „alter“ pak v 17 %, další sled v 8 % a ètvrtý sled v 5 %. Podobné, ale výraznìjší vztahy platily i pro užívání kanabisu. Jestliže u osob ego byla pravdìpodobnost užití o 190 % vyšší než byl prùmìr celého souboru, bylo užívání kanabisu u jejich osob alter v dalších sledech také vyšší s pravdìpodobností vìtší o 88 %, 38 % a 11 % než prùmìr.
Mezi významné charakteristiky „centrálních osob“ (což jsou ti a ty, jimž jsme byli zvyklí øíkat „sociometrické hvìzdy“) patøí významnì nižší èas strávený ve spánku a èastìjší užívání kanabisu. Tyto prvky se objevují i ve druhé vlnì šetøení, a to tak, že osob se nedostateèným spánkem pøibývá o 13 %, zatímco ve vztahu k marihuanì již nejsou výsledky signifikantní. Pøi posuzování obou charakteristik bez vztahu k centrálním osobnostem však našli autoøi u obou negativních faktorù ve druhé vlnì sledování nárùst: u nedostateèného spánku o 5 % a pøi hodnocení užívání kanabisu stoupla pravdìpodobnost užívání u pøátel silných uživatelù dokonce o 42 %. Také dobré vlastnosti, tedy dostateèný spánek a abstinence od kanabisu, mají tendenci se v èase rozšiøovat, ale mnohem ménì a nevýznamnì. Komplikovaná analýza pak prokázala, že zprostøedkování úèinkù obou nepøíznivých typù chování zaèíná u ovlivnìní spánku ve smyslu jeho nedostatku a teprve na tuto zmìnu navazuje sdílení abúzu, na nìmž se první charakteristika podílí plnými 20 %. Autoøi dospìli k závìru, že je to primárnì spánková porucha, která druhotnì spouští abúzus, že tedy kauzální vztahy smìøují od nespavosti ke zneužívání, nikoli naopak, jak by napovídal „selský rozum“, a že tyto vlastnosti se pak šíøí po sociální síti. Konkrétnì: jedinec se dostává do rizika užívání kanabisu tehdy, jestliže jeho pøátelé nedostateènì spí a on sám zaène také nežádoucím zpùsobem redukovat svùj spánek. Pak stoupá jeho riziko užití kanabisu o 110 %. Dùsledky pro prevenci vyplývající z tìchto zjištìní jsou pøekvapivé, ale jasné: u adolescentù vìnovat pozornost pøedevším dobrým spánkovým zvyklostem, èímž se dá pøedejít mnoha dalším kognitivním, emoèním a behaviorálním problémùm, vèetnì užívání kanabisu.
LITERATURA / REFERENCES l Mednick, S. C., Christalis, N. A., Fowler, J. H. (2010). The spread of sleep
loss influences drug use in adolescent social networks. PloS ONE,5(3):e9775. doi:10.1371/journal.pone.0009775.
ADIKTOLOGIE
195
2010 / 10 / 3 RECENZE
Když nìkdo blízký pije: rady pro rodiny osob závislých na alkoholu DR. CLAUDE ÜHLINGER, MARLYSE TSCHUI Ühlinger C., Tschui, M. (2009). Když nìkdo blízký pije: rady pro rodiny osob závislých na alkoholu, (z francouzského originálu Quand l´autre boit nakladatelství Anne Carrière pøeložila Šárka Belisová). Vyd. 1. Praha: Portál. 144 s. ISBN 978-80-7367-610-0. Cena knihy není uvedena. Autory této populárnì-nauèné publikace jsou Dr. Claude Ühlinger a Marlyse Tschui. Dr. Claude Ühlinger je psychiatr a terapeut pùsobící na jednotce pro léèení závislostí ve švýcarském Fribourgu. Zabývá se rodinnou terapií a skupinovou terapií závislých pacientù. Marlyse Tschui je švýcarská žurnalistka, která se specializuje na psychologii a je autorkou nìkolika knih z oblasti problematiky psychických onemocnìní. V pøedmluvì a úvodu autoøi sdìlují, že kniha je urèena rodinným pøíslušníkùm èlovìka, který má problémy s alkoholem, neboť nemoc zvaná alkoholismus zasáhne vždy nìjakým zpùsobem celou rodinu. Má jim poskytnout odpovìdi na otázky, které si v této situaci kladou, a pomoci jim porozumìt fenoménu závislosti na alkoholu. Seznámit je s tím, jak pøistupovat k osobì potýkající se s problémy s alkoholem, a s tím, jaké jsou možnosti léèby alkoholismu. Dr. Claude Ühlinger vychází pøi psaní knihy ze svých zkušeností, neboť pøi léèbì závislosti pacienta zapojuje do terapie i rodinné pøíslušníky. Knihu tvoøí 9 tematicky na sebe navazujících kapitol: 1) Pøíležitostná opilost, 2) Iluze pohody, 3) Rozèarování, 4) Alkoholismus, 5) Nutnost uvìdomit si problém, 6) Terapie, 7) Po vysazení alkoholu, 8) Recidiva, 9) Svépomoc. Každá z kapitol obsahuje nìkolik podtémat, kterým je vìnována pozornost. V celé knize se prolínají pøíbìhy, výpovìdi rodinných pøíslušníkù (partnerù, dìtí, rodièù a dalších) nebo alkoholikù èi jejich rozhovory s pohledem odborníka, psychiatra a terapeuta. Skrze tyto výpovìdi chtìjí autoøi povzbudit i další, ať už osoby potýkající se s problémy s alkoholem, nebo jejich blízké, aby uèinili první krok k øešení své situace. Teorie a pøíbìhy jsou graficky odlišené. Teorie je uvádìna v rámeèku. Pøíbìhy jsou zvýraznìny èarou po levé
Došlo do redakce: 12 / ÈERVENEC / 2010
stranì textu. Text je psán jasnì a srozumitelnì, pokud jsou použity odborné pojmy, je vysvìtlen jejich význam. V první kapitole – Pøíležitostná opilost – je uveden rozdíl mezi pitím pro potìšení a pitím proto, aby se èlovìk cítil lépe. Skrze výpovìdi pacientù jsou zmiòovány nìkteré z dùvodù, které lidi vedou k pití alkoholu. Ve druhé kapitole – Iluze pohody – je zmínìno, jak se rodí a rozvijí závislost, jaké jsou pøíèiny alkoholismu, faktory, jež mohou pøispìt k jeho vzniku. Je zde pøedložen výèet varovných pøíznakù, podle kterých lze usoudit, že èlovìk má potíže s alkoholem. Ve tøetí kapitole – Rozèarování – je obsáhleji líèena etapa, kdy pøeváží nevýhody nadmìrného požívání alkoholu nad výhodami, kdy okolí zaèíná více vnímat, že se nìco dìje, že se jejich blízký mìní. Je zde prezentován orientaèní dotazník závislosti, jeho vyhodnocení a zdroje, ze kterých byl sestaven. Dotazník mùže pomoci odpovìdìt na otázku, zda je èlovìk závislý na alkoholu. Autoøi kladou dùraz na to, aby okolí bylo odbornì seznámeno s fenoménem závislosti. Seznamují rodinné pøíslušníky s tím, co mohou konkrétnì udìlat pro zlepšení situace, co mohou udìlat jak pro závislého, tak pøedevším pro sebe. Krátce je zde vìnována pozornost zvláštnostem alkoholismu žen, vèetnì možnosti vzniku fetálního alkoholového syndromu dítìte v dùsledku nadmìrného pití ženy v tìhotenství, a výskytu alkoholismu u dìtí a dospívajících. V závìru kapitoly jsou zmínìna rizika, která pøedstavuje pití alkoholu jak pro dospìlé, tak pro dìti a dospívající. Ve ètvrté kapitole – Alkoholismus – jsou uvedeny pøedevším pøíbìhy, kdy se u jednoho z partnerù rozvinula závislost na alkoholu. Z pøíbìhù vyplývá, jak se mìní rodinný, partnerský a milostný život v dùsledku alkoholismu, jaké pocity má partnerka/partner závislého i sám závislý, jak se závislý mùže zmìnit v oblasti úsudku a chování. Krátce je zde zmínìno násilí na ženách ze strany alkoholika a dilema žen, se kterým se potýkají, zda s partnerem zùstat, èi ne. Nejsou opomenuty ani dìti a jejich prožívání v tìchto situacích. Dále je zde vysvìtlen fenomén spoluzávislosti, kdy spoluzávislým se èlovìk stane tehdy, když svùj život k vlast-
Pøijato k tisku: 26 / ÈERVENEC / 2010
Korespondenèní adresa: PhDr. Monika Nevoralová /
[email protected] / Centrum adiktologie, Psychiatrická klinika 1. LF UK v Praze a VFN v Praze, Ke Karlovu 11, 120 00 Praha 2
196
ADIKTOLOGIE
2010 / 10 / 3 RECENZE
ní škodì pøizpùsobuje po všech stránkách potøebám závislého èlovìka. Zatímco alkoholik má závislost na alkoholu, jeho blízcí jsou závislí na problémech vyvolaných jeho alkoholismem (p. 55). Jsou zde uvedeny efektivní a neefektivní reakce, chování, postoj blízkých vùèi závislému. Samotní alkoholici ve svých pøíbìzích uvádìjí, èím jim jejich partneøi pomohli. V této souvislosti jsou zde zmínìny i chyby, kterým by se mìli rodinní pøíslušníci vyhnout, co by nemìli dìlat. V páté kapitole – Nutnost uvìdomit si problém – je krátce vìnována pozornost alkoholikovu pøiznání si, pøipuštìní si, že je závislý na alkoholu. Skrze pøíbìhy je uvádìno, co vše se muselo stát, aby si tuto skuteènost závislý uvìdomil. V šesté kapitole – Terapie – jsou shrnuty jednotlivé etapy (stadia zmìny), kterými osoby závislé na alkoholu procházejí, a je zmínìno, v èem spoèívá role terapeuta. Autoøi se vìnují tématu motivovanosti k léèbì a otázce, zda se lze z alkoholismu vyléèit a jak. Dr. Claude Ühlinger pojednává pøedevším o terapeutickém pøístupu k léèbì alkoholismu, do nìhož jsou zapojeni rodinní pøíslušníci, tzv. rodinný pøístup k alkoholismu (p. 91). Vysvìtluje význam a dùležitost tohoto pøístupu. Seznamuje ètenáøe s programem, který probíhá v zaøízení, v nìmž pùsobí. Program má nìkolik etap a v každé jsou definovány cíle, kterých má jak pacient, tak jeho blízcí dosáhnout. V této souvislosti zmiòuje rozdíl mezi ambulantní léèbou a léèbou ústavní. Uvádí výhody i nevýhody obou dvou typù. V sedmé kapitole – Po vysazení alkoholu – je vìnována pozornost pøedevším vztahu mezi partnery v dobì abstinence. Dr. Claude Ühlinger opakuje, že zapojení partnerky/partnera do terapie má pozitivní vliv na vývoj pacienta a na budoucnost manželského páru. Uvádí, èím mùže partnerka/partner pomoci druhému v dobì abstinence. Upozoròuje pøedevším na nutnost skoncování se spoluzávislostí. Skrze pøíbìhy abstinujících se ètenáø mùže dozvìdìt, co partner musel udìlat proto, aby pøestal být spoluzávislý, jak se zmìnil jeho pøístup k druhému. Dále poukazuje na to, s èím se abstinující potýkají v dobì abstinence, jak na nìj reaguje okolí a jaký postoj by abstinující mìl zaujmout k urèitým situacím (napø. když jim nìkdo nabídne sklenku alkoholu). Je zde pøedložena ukázka èásti dotazníku, se kterým Dr. Claude Ühlinger pracuje v rámci terapeutického procesu s partnery, z nichž jeden již abstinuje. Partneøi si tak mohou objasnit svá oèekávání a mùže se mezi nimi obnovit dialog. V osmé kapitole – Recidiva – autoøi konstatují, že pohled odborníkù na recidivu se v posledních desetiletích zmìnil. Skrze recidivu mùže pacient urèit pøíèiny svého selhání a mùže si s pomocí terapeutù vymyslet techniky, které mu pøíštì, až se ocitne ve stejné situaci, zabrání podlehnout chuti se napít. Je zmínìna kognitivnì-behaviorální terapie, na které je prevence recidivy založena, a uveden pøehled pøíznakù ohlašujících recidivu vèetnì rad, co by mìl pacient v tìchto situacích udìlat. Dále je zde pøedložen seznam nìkolika bìžných situacích, ve kterých se abstinující po léèbì
mùže vyskytnout (napø. syndrom aperitivu, alkohol v domì, nuda, samota, zvláštní pøíležitosti atd.), a uvedeny návrhy jak tìmto situacím èelit a rady blízkým, jak v tìchto situacích mohou abstinujícího podpoøit. V deváté kapitole – Svépomoc – je zdùraznìn význam úèasti pacientù ve svépomocných skupinách. Jsou zmínìna i konkrétní sdružení, jako jsou Modrý køíž, Zlatý køíž a jako nejslavnìjší sdružení Anonymních alkoholikù, které je rozšíøeno po celém svìtì. Vìnuje se zde pozornost tomu, kdy je vhodné zvolit svépomocné sdružení a kdy terapeutickou skupinu, jaký je mezi obìma formami setkání rozdíl. V neposlední øadì je zde zmínìna dùležitost skupin pro rodiny a blízké osoby alkoholikù. Uvedeny jsou konkrétnì skupiny Al-Anon, jejichž model je velmi podobný modelu skupin Anonymních alkoholikù. Na konci knihy lze nalézt užiteèné kontakty (pøedevším internetové odkazy) na nìkterá ze zaøízení poskytujících služby lidem závislým na alkoholu a jejich rodinám v Èeské republice. Musím však konstatovat, že pøehled není zcela úplný. Na adresy a telefony zaøízení zabývajících se léèbou návykových nemocí v celé Èeské republice je uveden internetový odkaz. Doporuèovala bych uvést více organizací, jak z øad státních, nestátních i církevních, a odkazy na nì, a to ne pouze v podobì internetových odkazù. Kniha není ukonèena závìrem, který by obsahoval shrnutí autorù. Souèasnì jsem postrádala odkazy na literaturu související s daným tématem, ať už populárnì-nauènou, èi odbornou, èeských èi zahranièních autorù. Pøi ètení knihy není zcela jasné, v èem spoèívala role Marlyse Tschui pøi jejím psaní, jakým zpùsobem se na ni podílela. Pøínos knihy vidím v tom, že obsahuje lidské pøíbìhy, jak blízkých osob závislých na alkoholu, tak i závislých, a praktické rady a návody jak v daných situacích jednat. Pøíbìhy a texty vhodnì doplòuje krátký teoretický výklad. Jistì by mohlo být téma alkoholismu a rodinných vztahù rozsáhleji a podrobnìji teoreticky zpracováno. Avšak publikace, jak již z názvu vyplývá, má poskytnout pøedevším rady rodinám osob závislých na alkoholu. Oceòuji zámìr autorù, aby kniha poukázala pøíklady na danou problematiku a zároveò z pøíbìhù vyplynuly i konkrétní rady a doporuèení pro rodinné pøíslušníky osob závislých na alkoholu. Zpùsobem a rozsahem zpracování je publikace vhodná pøedevším pro širokou veøejnost. Kniha by mìla posloužit jako pomùcka pro pochopení fenoménu závislosti na alkoholu jak rodinným pøíslušníkùm, kteøí jsou již v situaci, kdy nìkdo z jejich blízkých má potíže s alkoholem, tak i tìm, kteøí o tom pouze uvažují. Zároveò mùže zaujmout i nìkteré pracovníky v pomáhajících profesích, kteøí pracují s rodinami osob závislých na alkoholu. Nevoralová, M. Centrum adiktologie PK
ADIKTOLOGIE
197
ZPRÁVY AT KONFERENCE 2011
Pøíští rok v dubnu (10.–14. 4. 2011) se bude již
a veøejného zdraví, napøíklad: „Co to je veøejné
po sedmnácté konat celostátní konference
zdraví“; „Veøejné zdraví a legislativa“;
Spoleènosti pro návykové nemoci ÈLS JEP
„Financování veøejného zdravotnictví v oboru
a 50. roèník celostátní konference AT sekce
adiktologie“; „Vztah veøejnozdravotnických
Psychiatrické spoleènosti ÈLS JEP, tentokráte
zaøízení a drogových služeb“ a mnoho dalších.
s hlavním tématem „Závislosti a veøejné
Bližší informace o konferenci a možnost
zdraví“. V malebném prostøedí okolo Seèské
pøihlášení najdete na
pøehrady se svými pøíspìvky vystoupí celá øada
http://www.at-konference.cz/.
odborníkù. Cílem konference je odpovìdìt na stìžejní otázky týkající se vztahu závislostí
KVALIFIKAÈNÍ KURS ADIKTOLOG
Máte vzdìlání v oboru spoleèenských vìd
adiktologických služeb. Studium je tøíleté
zaøízeních a organizacích, všech typech
a chcete pracovat ve zdravotnictví?
(celkem 926 hodin, z toho 626 hodin teorie
ambulantních drogových služeb (ordinace,
Zajímá vás problematika návykových látek?
a 300 hodin praxe) a je realizováno
stacionáøe atd.), v lùžkových zaøízeních
Hledáte uplatnìní v novém dynamickém
v kombinované formì. Pokud však budete
(psychiatrické kliniky a léèebny, terapeutické
oboru?
splòovat podmínky absolvování jednotlivých
komunity atd.) a dále v zaøízeních poskytujících
pøedmìtù, doba vašeho studia bude náležitì
nízkoprahové služby (streetwork, K-centrum).
Nabízíme Vám:
upravena. Teoretická èást výuky je realizována
Úèastník kurzu se dále uplatní ve školách
l kvalifikaèní kurs pro samostatnou práci ve
v uèebnách 1. LF UK v Praze, odborná praxe
a školských zaøízeních, státní správì
zdravotnictví s možností uznání již
je zajištìna ve zdravotnickém zaøízení a/nebo
a specializovaných oblastech, jako jsou
absolvovaných kursù a praxe
v jiném zaøízení zabývajícím se poskytováním
vìzeòství, armáda a policie.
l zajímavé mezioborové vzdìlání v novém
služeb uživatelùm drog v oblasti prevence,
dynamickém oboru
léèby, poradenství a následné péèe; materiální
Podmínky pøijetí do kurzu: Absolvování
l pestré studium vyuèované pøedními
vybavení kurzu odpovídá potøebám pro výkon
nejménì tøíletého studia v oborech sociálního,
odborníky v oboru adiktologie
pøíslušného povolání.
psychologického nebo speciálnì pedagogického
l první bìh plánujeme na jaøe 2011
zamìøení na vyšších odborných školách nebo Uplatnìní absolventa: Po ukonèení kurzu
vysokých školách, pøípadnì získání odborné
O programu: Vzdìlávací program
závìreènou zkouškou je úèastník kurzu
zpùsobilosti všeobecné sestry.
akreditovaného kvalifikaèního kurzu „adiktolog“
pøipraven k výkonu zdravotnického povolání bez
pøipravuje úèastníky kurzu pro práci
odborného dohledu. Za výkon povolání
Více informací na:
zdravotnických pracovníkù, kteøí budou poskyto-
adiktologa se považuje èinnost v rámci
http://www.adiktologie.cz/articles/cz/172/1933/V
vat preventivní, léèebnou a rehabilitaèní péèi
preventivní, léèebné a rehabilitaèní péèe v oboru
zdelavaci-program-akreditovaneho-kvali-kacniho
v oboru adiktologie, a to bez odborného
adiktologie, to je prevence a léèba závislostí na
-kurzu-Adiktolog.html?acc=enb
dohledu. Vzdìlávání se zamìøuje zejména na
návykových látkách a dalších závislostí. Úèastník
zvládnutí teoretických znalostí a praktických
kurzu se uplatní ve všech typech drogových
Kontakt: Ing. Daniela Kmetonyová,
dovedností v oblasti poskytování
služeb, zejména v preventivnì výchovných
[email protected]
KONFERENCE MIND ALTERING SCIENCE V AMSTERDAMU
(www.mindalteringscience.com)
198
a akademiky, ale stejnì tak pro studenty všech
problematika vztahující se k výzkumu a užívání
stupòù zainteresovaných oborù. Na programu
drog. Prezentovány byly rovnìž pohledy
Ve dnech 23.–24. øíjna 2010 se v Amsterdamu
konference se podílelo svými programovými
antropologie, filozofie a transpersonální
uskuteènila první akademická konference
bloky 13 hlavních lektorù (kromì Evropy také
psychologie.
o výzkumu psychedelik v Nizozemí. Akce
z USA a Jižní Afriky) a témìø desítka studentù
Myšlenka uspoøádat takovou akci vznikla již
probìhla pod záštitou nadace OPEN (NL) ve
prezentující své práce bakaláøské, magisterské èi
v roce 2006 v Basileji na konferenci
spolupráci s MAPS (USA) a nadací Beckley
doktorské projekty. Hlavní prostor mìly
o psychoterapeutickém využití LSD. Jak uvádí
(USA). Urèena byla pro všechny se seriózním
pøíspìvky o aktuálních výzkumech psychedelik
zakladatelé nadace OPEN Ruud Kortekaas
zájmem o psychedelický výzkum: pøedevším
z oblasti farmakologie, psychologie
a Joost Breeksema: „…jestliže je nìjaká zemì na
terapeuty, výzkumníky, odborníky na adiktologii
a psychoterapie, zastoupena byla také právní
svìtì, kde bychom oèekávali rozkvìt
ADIKTOLOGIE
2010 / 10 / 3 ZPRÁVY
psychedelického výzkumu, bylo by to
jednalo o nelegální aktivitu. Diskuze v Nizozemí
receptorù NMDA umožnilo navrhnout další
pravdìpodobnì v Nizozemí; v zemi proslavené
ohlednì liberálního vztahu k drogám je pomìrnì
možné postupy pøi léèbì schizofrenie. Ve svém
svým dlouhodobì liberárním postojem
vyostøená a do budoucna lze dle postojù
pøíspìvku zdùraznil souèasné trendy
k drogám. Ve skuteènosti je tomu ale naopak.“
souèasné vlády oèekávat spíše zpøísòování
ospravedlòující možný výzkum psychedelik:
Právì absence vìdeckých pøíspìvkù
souèasných podmínek.
studie musí být užiteèná, není jiného zpùsobu
z Holandska na konferenci v Basileji podnítila
Jeden ze zpùsobù vyhnutí se legislativním
zodpovìzení výzkumných otázek, studie musí
zakladatele nadace OPEN k intenzivnìjšímu
omezením v Evropì umožòuje provedení
zodpovìdìt pokládané otázky a risk pro subjekty
vyvíjení aktivit na domácí akademické pùdì. Po
psychedelického výzkumu v jiných zemích.
výzkumu musí být minimalizovaný. Vysvìtlil také
tøi roky poøádali pøednášky na nizozemských
Stephen Whitmarsh provádìl studii mozkových
všechny další nezbytné bezpeènostní postupy,
univerzitách, aby pøiblížili studentùm
vln lidí reagujících na zážitky pod vlivem
jako napø. komplexní informování zkoumaného
a výzkumníkùm téma psychedelik jako objektu
ayahuascy v bezprostøední blízkosti brazilských
subjektu o prùbìhu èi rizicích pokusu èi
hodného akademického zájmu. Konference
pralesù, resp. v tamìjších centrech, která se
následnou preventivní kontrolu po 1, 3, 6 a 9
v Amsterdamu byla nyní vrcholem jejich
zamìøují na „šamanskou turistiku“ Zápaïanù.
mìsících. Další oblastí výzkumu je sledování
dlouhodobého úsilí. Podívejme se nyní
Prezentaci dokumentující jeho neurologický
pùsobení THC a vývoje lékù proti schizofrenii,
podrobnìji na obsah nìkterých pøíspìvkù.
výzkum, vèetnì ukázek z dokumentárního filmu
pøípadnì prevenci proti pravidelným migrénám.
Úvodní pøednáška Dr. Stephena Snelderse
Science of soul, si lze volnì prohlédnout na
V následujícím dni konference byly
zmiòovala využití halucinogenù pøi psychoterapii
prezi.com (najdete ji pod klíèovým heslem
prezentovány další zajímavé pøíspìvky, vèetnì
v Nizozemí z hlediska historického kontextu.
„ayahuasca“ nebo pod plným názvem pøíspìvku
zpráv o probíhajících výzkumech: první výsledky
Pokusy o využití psychedelických látek v terapii
„A fully embedded ayahuasca neuroscience
ze švýcarské studie využití LSD pøi terapii osob
sahají až do 60. let minulého století. Jednu
expedition“). Pøímým terénním výzkumem na
trpících úzkostmi z pokroèilých fází život
z klíèových postav tohoto výzkumu v Nizozemí
pùsobení, pøípadnì sociální význam užívání
ohrožujících nemocí (Katharina Kirchner, MSc).
pøedstavuje Jan Bastiaans (1917–1997),
ayahuascy se zabývali i další prezentující
Asistovaná psychoterapie MDMA u PSTD –
respektovaný psychoanalytik a psychiatr. Pøi
studenti vèetnì psychologického nebo
metody a souèasný výzkum (Peter Oehen, MD).
svých psychoanalytických terapiích klientù
antropologického hlediska (už na úrovni
Klinický výzkum pùsobení ayahuascy na
s traumatickými zkušenostmi z koncentraèních
magisterského studia). Pro zájemce o podobné
fyziologické èi neurální rovinì (Jordi Riba, MD.),
táborù využíval pùsobení LSD, pøíležitostnì také
typy výzkumù v ÈR je samozøejmì otázkou, zda
nebo zkoumání zážitkù telepatie pod vlivem
i ketaminu a psylocibinu. Vìtšina klientù byla
bude nìjaká vzdìlávací instituce ochotna
psychedelik z pohledu parapsychologie (David
nadšena, zároveò se však dostával pod kritiku
podpoøit takové aktivity i finanènì.
Luke, Ph.D.). V obou dnech byla také na konci
øady svých kolegù. Dodejme, že za nìkteré
Praktickou ukázkou využití halucinogenù
programù panelová diskuze s volnými dotazy
etické aspekty jeho pøístupu by byl kritizovaný
v psychoterapii byla prezentace Dr. Anwara
z publika. Souèástí konference byla i sekce
zcela právem i dnes. Pøesto nìkteré jeho
Jeewa z Jižní Afriky. V jeho centru Minds alive
posterù (napø. studie modelující obecný prùbìh
postupy slouží jako inspirace i pro souèasné
(www.mindsalive.co.za) se zabývá využitím
zkušeností pod vlivem ayahuascy od Anette
výzkumy MAPS. Ve svých terapeutických
ibogainu pøi terapii drogovì závislých. Terapie
Kjellgren, Ph.D., nebo vliv psychedelik na bdìlé
sezeních pokraèoval i pøes legislativní zákaz
zahrnuje hluboké vnitøní katarzní prožitky,
snìní od Alexandra Quaranta, Ph.D.). Z mého
využití tìchto látek v Nizozemí. Svou kariéru
vynoøování vzpomínek a percepèní zmìny èasu
osobního pohledu bylo dùležité, že pøes
zakonèil neslavnì, smrtí jedné své klientky
a prostoru, dosažení vhledu na souèasnou
všeobecné nadšení a podporování výzkumu
z pøedávkování (nerespektovala omezení užití
životní situaci. Dle Dr. Jeewa pak na základì
psychedelik na konferenci byla po celou dobu
dalších látek bìhem terapie). Jeho pøíklad na
takovýchto vnitøních prožitkù dosahuje jeho
zmiòována i možná rizika výzkumu, pøípadnì
mnoho let negativnì ovlivnil postoj akademické
klient objektivnìjšího nahlížení na svùj život,
volného užívání daných látek.
i vìdecké obce k možnostem využití
s pozitivním efektem trvajícím nejménì mìsíc
V pøestávkách byla možnost nakoupit odborné
halucinogenù v psychoterapii. Navíc se
od terapeutického sezení. Od roku 2006 do 2009
i popularizující knihy blízké tématùm konference.
farmaceutický prùmysl zaèal ubírat spíše
vyhledalo služby jeho centra pøes tøi sta klientù,
Organizátoøi zajistili i velmi kvalitní kateringové
k vývoji lékù s pøesnými, specifickými úèinky
pøevážnì mužù závislých na nejrùznìjších
služby, takže bylo možné pøestávky mezi progra-
oproti obtížnì kontrolovatelným úèinkùm látek,
látkách: heroinu, cracku, kokainu, ale také i na
my využít na obèerstvení i navázání kontaktu
jako je LSD.
marihuanì a léèivech. Úspìšnost terapie je po-
s novými známými. K podpoøení osobních
Dr. Adèle G. van der Plas shrnula dosavadní
dle Dr. Jeewa velmi vysoká. Efektivita spoèívá
kontaktù a volnou diskuzí mezi úèastníky sloužila
legislativní vývoj k drogám v Nizozemí za po-
v dosažení intelektuálního vhledu do svého
také poloformální sobotní party. Dle informací
sledních 20 let a vìnovala se vybraným
života (8 z 10 klientù), ale také v utlumení èi
organizátorù navštívilo konferenci celkem 450
pøípadùm z její praxe. Velké právní téma bylo
vymizení abstinenèních pøíznakù (v 85–100 %
úèastníkù. Zájemcùm o podrobný pøehled
napøíklad legalizování užívání ayahuascy
pøípadù). Navíc je podle nìj ibogain bylina
lektorù i prezentovaných témat lze doporuèit
v Nizozemí pøi bohoslužbách køesťanského
bezpeèná z hlediska užití a nenávyková. Další
webové stránky konference
spoleèenství Santo Daime. Jeho pøíznivci se
informace o využití ibogainu pøi terapii závislostí
www.mindalteringscience.com. Dle
odvolali (podobnì jako v USA) na základní
na chemických látkách lze dohledat napø. na
organizátorù by zkrácené videozáznamy
ústavní právo Evropské unie svobody
www.myeboga.com.
jednotlivých pøednášek mìly být èasem volnì
náboženského vyznání, ke kterému patøí také
O aktuálních výzkumech v oblasti
dostupné na stránkách nadace OPEN
rituální užívání ayahuascy. A uspìli.
psychofarmakologie na Yale v USA informoval
www.stichtingopen.nl, pøípadnì by mìlo být
V souèasnosti je její využití pøi rituálech legální,
R. Andrew Sewell, MD. V krátkosti pøedstavil
možné objednat záznam konference na DVD.
ale stále zde existují restrikce pøi volném užití
také dosavadní vývoj dlouhodobého výzkumu
Celkovì lze konferenci Mind altering science
mimo religiózní kontext. Velkou diskuzi
pùsobení ketaminu spjatého pøedevším
v Amsterdamu hodnotit jako velmi zdaøilou po
a problémy s právní postižitelností pøedstavoval
s výzkumníkem Johnem Crystalem. Zamìøovali
organizaèní i odborné stránce.
v minulosti zákon, který oznaèoval za legální
se zde jak na jeho vlastnosti coby modelu
držení èi prodávání èerstvých hub obsahujících
psychotického stavu, tak na jeho antidepresivní
psylocibin, ale v pøípadì jejich sušení se již
úèinky. Studium pùsobení ketaminu na úrovni
ADIKTOLOGIE
199
Nìkolik slov o konferenci s hlavním
Jak jste kontaktovali pøednášející? Šli jste na
Dobrá otázka, ale tìžko øíct. Doposud jsme mìli
organizátorem Joostem Breeksemou
jistotu, dle doporuèení MAPS, nebo jste
èas pouze evaluovat samotnou konferenci.
oslovovali širší skupinu výzkumníkù?
Zatím ne, co by to mohlo znamenat pro budoucí
Je možné øíci nìco o financování konference?
výzkum psychedelik v Nizozemí. Každý z nás má
Využili jste na konferenci nìjaký grant?
Obeslali jsme lektory mailem, zda by mìli zájem
nìjaké své pøedstavy, ale doposud nic, co by se
Podpoøila vás nìjak domovská Amsterdamská
pøednášet na konferenci o výzkumu psychedelik
už podaøilo zrealizovat. Napøíklad jsme získali
univerzita? Vím, že se lektoøi vzdali svého
v Amsterdamu. Nic složitého. Vybrali jsme si
zajímavé kontakty na psychiatry a terapeuty, ale
honoráøe, stejnì jako èlenové organizaèního
nìkteré výzkumníky, které jsme už znali,
musíme ještì chvíli vydržet, zda z toho nìco
týmu. Ale urèitì šlo i tak o nákladnou akci.
nìkteré, co jsme zde chtìli mít, a nìkteré, kteøí
vzejde. A samozøejmì, motivace studentù je
nám byli doporuèeni. Chtìli jsme sem dostat
také velmi dùležitý výstup celé akce. Aèkoliv
Pomohli nám nìkteøí sponzoøi, ale pøes 90 %
také co nejvíce rùzných oblastí výzkumu,
souhlasím, že nejde o efekt, který by byl vidìt na
všech pøíjmù bylo ze vstupného na konferenci.
abychom ukázali široké spektrum akademického
první pohled.
Nemìli jsme vùbec žádnou podporu od
výzkumu psychedelik. A bylo pro nás velmi
univerzity… Museli jsme zaplatit za pronájem
dùležité mít zde pøednášející, kteøí provádìjí
Mgr. Martin Krajèa
konferenèní haly a také dalších prostor (a mùžu
nìjaký výzkum právì nyní, v souèasnosti.
FSS MUNI Brno
øíct, že to není levná záležitost). Nemìli jsme ani
E-mail:
[email protected]
žádný grant. Nikdo ze èlenù našeho organizaèního
Myslíte si, že vaše konference mìla nìjaký
týmu není zrovna specialista na tuto oblast. Ale
praktický význam pro podpoøení výzkumu
ano, byla to pro nás velká otázka, kolik lidí nakonec
psychedelik v Nizozemí? Tedy nejen
pøijde a zda dokážeme ufinancovat konferenci
v podpoøení motivace a zájmu studentù, aèkoliv
pouze z prodeje vstupenek.
i to je dùležitý výstup akce.
17. 11. 2010
KONFERENCE „KVALITATIVNÍ PØÍSTUP A METODY VE VÌDÁCH O ÈLOVÌKU“
Ve dnech 24.– 25. ledna 2011 se v Olomouci
V programu konference zazní pøíspìvky
mùžete smìrovat na email
uskuteèní jubilejní X. roèník èesko-slovenské
z širokého spektra sociálnìvìdních disciplín,
[email protected].
konference Kvalitativní pøístup a metody ve
pøipravuje se rovnìž diskusní panel na téma
Na setkání s pøíznivci kvalitativního pøístupu se
vìdách o èlovìku, která bude zamìøena na téma
vzdìlávání odborníkù v provádìní kvalitativního
v Olomouci tìší Programový a Organizaèní
„Kvalitativní výzkum a vzdìlávání“. Místem
výzkumu. Bližší informace vèetnì pøihlášek
výbor konference.
konání bude Umìlecké centrum – „Konvikt“,
naleznete na webových stránkách
Univerzita Palackého v Olomouci, Univerzitní 3,
www.qakonference.cz. Dotazy a pøipomínky
Olomouc.
200
ADIKTOLOGIE
Z KONFERENCE „MÌSTSKÁ A REGIONÁLNÍ PROTIDROGOVÁ POLITIKA V ÉØE GLOBALIZACE“: OBECNÍ DÙM V PRAZE, 30. ZÁØÍ – 2. ØÍJNA 2010
Tisková konference k zahájení akce a slavnostnímu podpisu Pražské deklarace hlavním mìstem Praha a mìstem Berlín (zprava: Dr. Ambros Uchtenhagen, Dr. Christine Koehler, MUDr. Pavel Bém, Dr. Carel Edwards, plk. Mgr. Jakub Frydrych, paní Lenka Køivancová)
Primátor hlavního mìsta Prahy, MUDr. Pavel Bém, podepisuje tzv. Pražskou deklaraci o principech efektivní lokální drogové politiky, která má být založena na místních potøebách a výzkumu
Konference „Mìstská drogová politika v éøe globalizace“ probìhla v reprezentativních prostorách Obecního domu, aby dostateènì upozornila domácí i zahranièní veøejnost na problémy, se kterými se drogová politika na místní úrovni, vèetnì Prahy, setkává
Na konferenci se setkali odborníci na drogovou politiku z celého svìta a vymìnili si zkušenosti s domácími pracovníky a koordinátory drogových služeb
Foto: archiv UDGW Konferenci bylo vìnováno supplementum èasopisu Adiktologie (vyšlo v záøí 2010)
inzerat do adiktologie_2011_03_Layout 1 12/2/10 11:27 PM Stránka 1
AT KONFERENCE 2011 Kongres hotel Jezerka u Sečské přehrady 10/ 4 – 14/ 4/ 2011
XVII. celostátní konference Společnosti pro návykové nemoci ČLS JEP a 50. celostátní konference AT sekce Psychiatrické společnosti ČLS JEP
ZÁVISLOSTI A VEŘEJNÉ ZDRAVÍ zaměření konference Konference navazuje na předchozí úspěšné ročníky. Letos bylo jako hlavní téma zvoleno „Závislosti a veřejné zdraví“. Klíčovými podtématy jsou například: Co to je veřejné zdraví, Veřejné zdraví a legislativa, Financování veřejného zdravotnictví v oboru adiktologie, Vztah veřejnozdravotnických zařízení a drogových služeb a mnoho dalších. Kromě příspěvků korespondujících s hlavním tématem je možno přihlásit i příspěvky s jinou tématikou z oblasti návykových nemocí, resp. drogové problematiky. Upozorňujeme, že pro letošní rok je uzávěrka pro přihlašování abstrakt stanovena na 10. 1. 2011.
konference bude akreditována Českou lékařskou společností J. E. Purkyně / Českou lékařskou komorou / Asociací klinických psychologů ČR / Českou asociací sester / Českou asociací adiktologů
organizují Společnost pro návykové nemoci ČLS J. E. Purkyně a AT sekce Psychiatrické společnosti ČLS J. E. Purkyně ve spolupráci s partnery.
www.at-konference.cz – registrace, doprava, ubytování