JAN PFEIFFER
The works by Jan Pfeiffer are based on his effort to generalize everyday situations and the way they are experienced; it is his notion of the experience and the way it is documented that become the confronted object. Pfeiffer employs photography, video, drawing and animation as a tool of documentation further elaborated in the concept of his exhibitions and forms of presentation. The point of departure is the topos in the sense of a place or a mental scheme. Most of Pfeiffer’s works are related to a certain locality or even a trajectory of movement. His sometimes schematically strict treatment ofthe themes leads to surprisingly sensitive principles of generalization; even to a certain automatism of the message carried by the works in gallery realizations. What is crucial in Pfeiffer’s works is the resonance produced by the clash between the record and the presentation of the “examined object”. Drawings of places he has never been to and the photographs of which he has not studied beforehand can serve as an example. With respect to the solitary nature of the projects, it is the very artist who becomes an object.
By Martin Mazanec
Mastaby a skládky / Mastabas and Dumps / 2015
Opěrné body/ Support Points / 2014
Skrytá síla / Hidden Power / 2014
Instalace Jana Pfeiffera by mohla byt zároveň hrobkou i svatyní. Prostorem kde vládne ticho a tma, kde absence světla a vyřčeného dává prostor spiritualitě a mystériu. Pfeiffer využívá archetypalitu tvarů oblouku a stupňované linie. Arkáda, schody ani brána však nikam nevedou, jako fragmenty odkazují k neviděnému jeho absencí. Harmonii čistých bílých tvarů a forem narušuje přítomnost spícího. Ten se k nám jako postavy navždy právě probuzených z Pompejí vztahuje s určitou naléhavostí. I on je vsak fragmentem - archetypem těla obracejícího k nám svou tvář. Formy, které užívá Jan Pfeiffer jsou symbolicky pregnantní, jsou zároveň obrazem a prezentovanou zkušeností. Je nepochybné, že formy určitým způsobem naši zkušenost strukturují, otázkou však zůstavá jestli tato zkušenost pochází přímo z těchto forem či zda-li formy a následné scénáře s námi tvoří jakousi symbiotickou jednotu.
The installation of Jan Pfeiffer could be simultaneously a grave and a sanctuary. The space belonging to silence and darkness where the absence of light and spoken allows the spiritual and the mystery to appear. Pfeiffer builds on the archetypal bow and escalated line but the arcade, the steps and the gate all do not lead anywhere. As fragments they only relate to the unseen by its absence. The harmony of the pure white forms and shapes is however disturbed by the presence of the sleeping one. He, who relates to us, in a similar manner as the forever just awaken bodies from the Pompey with a peculiar insistence is also only a fragment, archetype of a human body turning to us its face. Forms used here are symbolically pregnant, are image and its presented experience in the same time. It is unquestionable that forms do structure our experience. The question however remains whether this experience comes directly out of those forms or whether are forms and consequent scenarios in some sort of symbiotic unity with us.
Okázalá abstrakce / Ostentatious Abstraction / 2014
Choreografie vychází z principu tzv. Chladniho obrazců – fyzikálního jevu, který byl objeven v době pozdního baroka. Uprostřed tanečního sálu Colloredo-Mansfeldského paláce se postupně formuje objekt složený ze stojanů pro tvorbu těchto obrazců. Skupina hráčů, muzikantů, skládá jednotlivé vrstvy objektu od vnějšího obvodu směrem ke středu místnosti od nejnižších základových stojanů po nejvyšší, přičemž v jakémsi orchestrálním duchu rozvibrováním desky smyčcem vytváří pravidelné tvary v jemném posypu desek. Obrazce vznikají a mění se na základě velikosti a tvaru desky, a frekvence vibrací. Poslední obrazec je vytvořen na vysokém stojanu umístěném pod monumentálním lustrem. Hráč ke stojanu musí vystoupat po schodech a „zahrát“ poslední obrazec, který je viditelný jen pohledem shora. Celou událost z balkónu sleduje postava, již se díváme přes rameno. Není definováno, zda se jedná o postavu zúčastněnou, dohlížející, určující, či jen přítomnou.
The choreography is based on the so-called Chladni figures – a physical phenomenon discovered in late baroque. In the middle of the Colloredo-Mansfeld Palace ballroom, an ob- ject made of special stands upon which these figures are to be manifested is being gradually formed. A group of players, mu- sicians, build individual layers of the object from the outer circumference toward the room’s center, from the lowest stands forming a kind of base up to the highest ones, and put the plates placed on top of the stands into vibration by drawing violin bows along the plates’ edges in a kind of orchestral mode, whereby fine flower dust spread on the plates forms regular figures that emerge and change depending on the plate’s size and shape, and the vibrations’ frequency. The last figure is created on the high stand placed under the monumental chandelier. The player must ascend a few steps to reach the plate and “play” the figure, visible only from above. A person on the balcony over whose shoulder we watch the scene is observing the whole event, while it is not defined whether he or she is involved, supervising, determining, or just present.
Osvícený / Enlightened / 2014
Práce se ohlíží za energií spojenou s postavami minulosti, jejich osvícením nebo naopak zaslepením vytyčenými cíli a vyhlídkami. Za obeliskem v lidském rozměru, na němž je naznačen portrét s tváří překrytou narýsovanou hvězdicí, se nachází abstrahovaný průnik siločar - vzpomínka na vítězné oblouky kreslené poslepu. . The work recalls the energy connected to figures from the past. They may be enlightened or, on the contrary, blinded by the set goals and prospects. On an obelisk executed in human scale, there is a portrait covered with an outlined star. A large-scale print positioned behind the obelisk represents an intersection of lines, a memory of triumphal arches drawn by the artist when blindfolded. Poděkování / Acknowledgements: Radek Brousil, Viktor Čech
Tlak v zádech / 2014
Stojící postavy, mužské karyatidy s popruhem na hrudi a objímkou na zádech. Jsou uvěznění na vzdálenosti umožňující buď přímku, či co největší blízkost druhého - Vítězný oblouk, to je však doprovázeno tlakem v zádech.
Velké události jinde / Big Events Elsewhere / 2013
Velké události jinde / Big Events Elsewhere - fotografie / photo
Velké události jinde / Big Events Elsewhere - instalace / installation Historicky první procházku po Měsíci absolvovali američtí astronauti Neil Armstrong a Buzz Aldrin 21. května 1969. Zhruba dvě půl hodiny strávili vztyčováním vlajky, fotografováním, instalovaním vědeckých zařízení, zbíráním kamenů a dalších vzorků. Centrální prvek instalace tvoří velký, černý monolit se schématem celé expedice okolo lunárního modulu Eagle přenesený na povrch Země. Fotografie naproti zachycuje autora, který celou cestu podrobně změřil a absolvoval na parkovišti před svým bytem. Je fascinující, že tak přelomová událost pro lidstvo měla tak malý rozměr – plocha, na které se expedice odehrála, měla totiž rozlohu pouze 63 x 40 metrů. Pozadí instalace tvoří fotografie ženy, která sa klene na dřevěné konstrukci. Vizuálně evokuje bohyňi Nut ze staroegyptské mytologie, která byla zobrazovaná jako žena napnutá na špičkách prstů nohou i rukou s tělem pokrytým hvězdami. Zosobňovala nebesa, ochraňovala mrtvé a byla považovaná za obranou bariéru
Velké události jinde / Big Events Elsewhere - fotografie / photo
Velké události jinde / Big Events Elsewhere - kresba / drawing
V polích / In The Fields / 2013
Práce „V polích“ je obrazovým komentářem k pohraničním krajům, dělícím čárám a historickým, politickým událostem, které se v těchto místech odehrávaly. Je rozdělena na dva přístupy: geometricko - analytický a obrazově filmový. Železné objekty, které připomínají tácy, byly zhotoveny palestinským kovářem. Každy tác představuje jiný typ vymezení území, od zcela otevřeného prostoru až po kontrolovaný a uzavřený. Objekty jsou součástí jak instalace, tak se objevují i jako rekvizity ve videu prezentovaném na dřevěném objektu umístěném na podlaze, jehož podoba vychází z tvarosloví táců. Ve videu se uprostřed luk setkávají zástupci tří stran, tři generálové a mají spolu podivný oběd, při kterém je jídlo podáváno na zmíněných železných objektech. Během konzumace se o jídlo dělí, uzurpují jej, tácy se posouvají, střetávají, vznikají nejrůznější spojení a kombinace, jako by probíhala uzemní plánování, dohody a kompromisy. Každá z postav zároveň zastává jiný povahový charakter. Nad objektem s projekcí je umístěno video s ženou v sokol-
I. Chůze bez hranic / Walking without Limits - II. Přes kopec / Over the Hill - III. Kolem pole / Around the Field IV. Iluze nekonečna / Illusion of Infinity - V. Setrvávám na daném místě / Stuck in a given place
V polích / In the Fields - snímky z videa - 21:00 minut / frames from video - 21:00 minute
Oheň začíná stále znovu / The Fire Begins All Over Again - Inslalace / installation
Oheň začíná stále znovu / The Fire Begins All Over Again - objekt / object 45x30cm
Oheň začíná stále znovu / The Fire Begins All Over Again - Inslalace / installation