Metodický dopis 1/2015: HERNÍ SYSTÉMY ŽÁKOVSKÝCH DRUŽSTEV - 1. DÍL Stále se více nemohu ubránit dojmu (dojem podložený fakty), že v žákovských kategoriích není vše řešeno optimálně. Právě čas žákovského věku je jedním z nejdůležitějších období technického rozvoje hráče! V následujících několika dílech metodických dopisů bych se chtěl zaměřit na kategorii mladších žáků a žákyň. Udělejme si malé resumé. Doba nás nutí pracovat s dětmi již na prvním stupni základních škol (6 – 12 let). Toto období by mělo být vyplněno především snahou o položení správných pohybových základů, pohybových schopností a rozvoje míčové gramotnosti (hodně zjednodušeně). A hrou minivolejbalu! Na samém „vrcholu“ minivolejbalu je hra 3 – 3. Jinými slovy řečeno, hrou tří hráčů proti třem. Tuto hru je vhodné praktikovat (podobně jako hru 4 – 4) i v období, kdy se hráči minivolejbalu dostávají do věkové kategorie mladších žáků (žákyň). V roce 2015 je kategorie mladších žáků - kyň určena ročníkem 2001 a mladšími. Důvodů, proč by měl hráč ve věku 12 - 13 let nadále pokračovat v tréninku ve hře 3 - 3 je několik, ale za všechny jeden zásadní – maximální kontakt hráče s míčem, který hra na redukovaném herním prostoru zaručuje! Z výše popsaného je zřejmé, že v určitém období dochází k transformaci nebo - li začlenění mladého hráče minivolejbalu do volejbalu 6 – 6 (hry v „šestkách“). Osobní názor je ten, že by se přechod k 6 – 6 neměl uspěchat, protože tato hra „nabízí“ ve většině případů ještě nedostatečně technicky vybaveným hráčům množství herně sterilních situací, kdy nejsou dostatečně v kontaktu s míčem! Právě přechod z minivolejbalu k volejbalu v šestkách bude předmětem několika metodických dopisů. Zaměřím se především na TECHNICKO – TAKTICKOU STRÁNKU HRY. Sleduji tím, že si ujasníme, jak na straně jedné začlenit mladé hráče do volejbalu 6 – 6 a
na straně druhé nabídnout adaptované herní systémy, které mají pomoci hráče rozvíjet po stránce technické!
FÁZE HRY PO PODÁNÍ SOUPEŘE (SIDE OUT) KATEGORIE MLADŠÍCH ŽÁKŮ Konkrétně, mám hráče (hráčku) ve věku přibližně 13 let, který má za sebou základy z minivolejbalu a kvalitní pohybově - míčovou průpravu. Zvažuji, jestli hráče již zařadím do hry 6 – 6… Nikdy nic nezkazím, pokud si hráče otestuji zařazením do hry. Jsou ovšem obecné principy na úrovni osvojení individuálních herních činností, které trenér musí vyhodnotit: Schopnost hráče reagovat na relativně rychle letící míč s vazbou na dovednost zpracovat míč na větším herním prostoru: přihrávka - vybírání (odbitím spodem i vrchem) Zvládnutí techniky zahájení hry – servis (spodem nebo vrchem jednoruč) Odbití obouruč vrchem (prsty) pod různými úhly: nahrávka Základy útočného úderu ve výskoku i bez něj: útok Jde o nutné základní technické elementy, aby mohla být hra realizována (byla uskutečněna výměna mezi dvěma družstvy). Vždy je potřeba hráči poskytnout určitý čas adaptace. Činnost spojená s blokováním, není na tomto stupni hry důležitá (neznamená, že nerozvíjíme herní pohyb a základy techniky). Pokud hráč zvládá základy popsaných IHČ, tak můžeme přistoupit k rozestavení hráčů na hrací plochu. To, jaké rozestavení hráčů zvolíme, je závislé na tom, jaké cíle jako trenér sleduji. Je potřeba zdůraznit, že veškeré konání trenéra mladších žáků je směřováno k rozvoji a formování hráče!
ZÁKLADNÍ PRINCIPY A HERNÍ SYSTÉMY Postupně si představíme základní herní systémy hry v „šestkách“: VARIANTY - NAHRÁVAČ U SÍTĚ
1. 6 – 0 (každý hráč v pozici 3 nahrává) 2. 3 – 3 (nahrávají 3 určení hráči) 2. 4 – 2 (nahrávají 2 určení hráči) VARIANTY – NAHRÁVAČ ZADNÍ
1. 3 – 3 (nahrávají 3 určení hráči) 2. 4 – 2 (nahrávají 2 určení hráči)
Na úvod je potřeba říci, že jakýkoliv systém má své výhody a nevýhody! To platí obecně. V kategorii mladších žáků, kdy nejsou ještě jednotlivé herní specializace vyhrazeny, je potřeba rozvíjet hráče na všech postech a v různých herních rolích! V nabídce uvedených systémů a herních formací zohledňuji tyto cíle: Rozvoj IHČ – servis, přihrávka, nahrávka, útok, blokování a vybírání. Umožnit rozvinout individuální kvality a předpoklady jedince (z pohledu trenéra mnohdy na úkor okamžitého výsledku). Příklad: všichni přihrávají, nahrávají i útočí. Herní systém by měl v tomto věku hráče především formovat a rozvíjet, ale ne omezovat ve zdokonalování. Nevylučuji „hru na vítězství“, ale stále s vědomím, že jsou hráči ve fázi učení a rozvoje! Příklad: „nezneužívat“ silnější a technicky rozvinutější hráče na úkor těch druhých.
Trojúhelník je základem v tréninku i hře Z níže popsaného postavení hráčů je vidět, že základní (elementární) formace ve hře v „šestkách“ je seskupení hráčů do trojúhelníků (obr. 1 a 2). Jde o důležitou informaci, která najde uplatnění v tréninkovém procesu, ale i organizaci a využití herních systému! V podstatě každý herní systém v „ šestkovém“ volejbalu je tvořen soustavou trojúhelníků, které mění v průběhu hry svůj tvar a velikost. Je vidět zřejmá vazba na hru 3 – 3 a 4 – 4 (minivolejbal). Obrázek 1 a 2 zachycuje základní rozestavení hráčů v systému 6 - 0 (fáze přihrávka). Obr. 1
Obr. 2
3
4
3
2
6 5
1
4
2
6
5
1
Dříve, než se dostanu k popisu jednotlivých herních systémům, chci vysvětlit, co mě k napsání těchto řádků dovedlo. Jde o osobní zkušenost, jakým způsobem je řešena přihrávka v soutěžích mladších i starších žáků! Ve většině případů tímto způsobem: 4 – 5 hráčů se postaví vedle sebe (viz obr. 3) na vzdálenost 4 - 6m od sítě, úmysl je ten, že tímto rozestavením si každý hráč „vezme pouze míč“, který
směřuje na hráče. Může jít o variantu především u začátečníků, u které nezůstaneme příliš dlouho!
? ?
Toto rozestavení neřeší zásadní otázky, na které je potřeba si odpovědět ve spojení s rozvojem techniky mladších žáků prostřednictvím hry v „šestkách“: Ovládnutí prostoru kolem hráče, řešení „konfliktních“ zón mezi hráči, plnění herních úkolů, rozvoj procesu vnímání a techniky hráče…
O tom příště. Ivan Pelikán 1. 1. 2015
