2007

2/2007

ARMÁDNÍ OLYMPIJŠTÍ VÍTĚZOVÉ

dukla sport

čtvrtletník ASC DUKLA, TJ Dukla Praha a UNIASK ČR

František Čapek

Jan Brzák

Emil Zátopek

František Ventura

Václav Kozák Družstvo fotbalistů

František Ventura Jan Brzák František Čapek Julius Torma Emil Zátopek Jiří Daler

Jan Kůrka

Ján Zachara Václav Kozák Jiří Daler Jan Kůrka Anton Tkáč Luděk Macela, Ladislav Vízek, Oldřich Rott, František Štambacher, Jaroslav Netolička, František Kunzo Miroslav Varga Jozef Pribilinec Jan Železný Robert Změlík Štěpánka Hilgertová Aleš Valenta Roman Šebrle Kateřina Neumannová

jezdectví– skok kanoistika – C2 1 km kanoistika – C1 10 km box-welterová váha atletika – 10 km 5 km, 10 km, maraton box – pérová váha veslování – dvojskif cyklistika – stíhací závod sport. střelba – LM 60 vleže cyklistika – sprint fotbal

1928 Amsterdam 1936 Berlín 1948 Londýn 1948 Londýn 1948 Londýn 1952 Helsinky 1952 Helsinky 1960 Řím 1964 Tokio 1968 Mexiko 1976 Montreal 1980 Moskva

sport. střelba – LM 60 vleže atletika – 20 km chůze atletika – oštěp atletika – desetiboj vodní slalom – K1 akrobatické lyžování – skoky atletika – desetiboj běh na lyžích – 30 km volně

1988 Soul 1988 Soul 1992 Barcelona 1992 Barcelona 2000 Sydney 2002 Salt Lake City 2004 Atény 2006 Turín

Miroslav Varga

Jan Železný

Kateřina Neumannová

Robert Změlík

Štěpánka Hilgertová

Aleš Valenta

Roman Šebrle

Cyklistické zlato a bronz Téměř pohádkový příběh Přijetí u ministryně Vlasty Parkanové

dukla sport

Martina Sáblíková

Miroslav Januš

fotoreportáže

Narozen: 9. srpna 1972 v Benešově ženatý, manželka Vendula, děti Marek (12 let) a Barbora (9) Klub: Dukla Plzeň/ASC DUKLA Disciplína: Střelba na běžící terč – vzduchová puška 10 m a malorážka 50 m Trenér: Ján Kermiet Starty na OH: 1992 Barcelona – 9. místo 1996 Atlanta – 3. místo 2000 Sydney – 8. místo 2004 Atény – 15. místo Medaile z MS a ME: 76 (36 zlatých – 19 stříbrných – 21 bronzových)

Kateřina Neumannová

Medaile ze Světového poháru: 19 (7 – 4 – 8) Mistr České republiky: 28 x Střelec roku: 2003

fotogalerie

Text: Karel Felt Foto: Pavel Bittner

K

dyž sečtete medaile, které získal Miroslav Januš na vrcholných světových akcích, tedy olympijských hrách, mistrovstvích světa, evropských šampionátech a závodech Světového poháru, dojdete k neuvěřitelnému číslu 96 a z nich je 43 zlatých. To je žeň, jakou se nemůže pochlubit žádný sportovní střelec na světě a možná ani nikdo v jiných sportovních odvětvích. A k tomu má 28 titulů mistra České republiky a další medaile z domácího mistrovství. Zlaté ještě z dob Československa se nepodařilo zatím dohledat. Výsledkové listiny už bohužel neexistují. „Těch tolik není. Většinou mě tehdy poráželi Luboš Račanský, Libor Tesař nebo můj současný trenér Ján Kermiet. Já jim to pak vracel na světových a evropských šampionátech, kde jsme společně dělali medaile v soutěži družstev a světové rekordy. Kolik mám přesně medailí? To tedy fakt nevím. Závodů už bylo možná tisíc nebo víc, včetně těch tak zvaně menších,“ vzpomíná s úsměvem Miroslav Januš. Zřejmě přišel čas, aby fenomén světové sportovní střelby dostal týden placeného volna a mohl svoji sbírku medailí spočítat. To volno by si zasloužil i za ten turistický výšlap na stupně vítězů. A to nepočítáme další závody, na nichž Januš také vystoupil na pódium. Kdyby se to sečetlo, možná by už stál na vrcholu Sněžky...

fotoreportáže

Na překonání hranice světového rekordu se podílel více než desetkrát v týmových a individuálních soutěžích, a to jak ve vzduchové pušce, tak i malorážce. Společně s Lubošem Račanským a Jánem Kermietem je držitelem týmového světového rekordu v mixu 20 + 20 ran malorážkou na 50 m, který má hodnotu 1 181 bodů. Střílet začal v devíti letech na základní škole v Postupicích. Střelecký kroužek tam vedla paní učitelka Jarmila Netušilová. K běžícímu terči přešel v šestnácti v Kostelíku u Kladrub a prvním trenérem byl Josef Šilha. Pod křídly slavné vlašimské líhně v běžícím terči se začal v této disciplíně brzy prosazovat nejen doma. V roce 1989 získal první zlatou medaili na juniorském ME a v témže roce přidal i první světové zlato. O dva roky později se přestěhoval do plzeňské Dukly, tehdy světového centra běžícího terče, kterému po legendárním Vladimíru Stiboříkovi trenérsky velel Bohumír Pokorný, a hned získal i první světové seniorské zlato. A pak už to šlo jako na běžícím pásu… „To bych zrovna neřekl. Měli jsme silný tým a tahounem byl tehdy Luboš Račanský, ale výborně stříleli také Ján Kermiet, Libor Tesař, Jindra Svoboda, později Mirek Lízal a Pelachové ze Slovenska, to byla obrovská konkurence už doma. Bylo těžké se probojovat do nominace, ale když už jsem v ní byl, tak na velkých

mezinárodních závodech se mi opravdu dařilo,“ vypráví Miroslav Januš. Však také s Lubošem Račanským se dlouho „tahali“ o titul nejúspěšnějšího střelce v počtu získaných medailí. Januš začal mít navrch až v novém tisíciletí, kdy Račanský nejprve pomalu a potom úplně skončil. Teď vedle Januše střílejí v Dukle i reprezentaci mladíci Tomáš Caknakis a Bedřich Jonáš. Januš dokázal za sezonu získat z velkých soutěží i víc než deset medailí. Letos už vybojoval tři na vzduchovkovém mistrovství Evropy ve Francii. Nechybí mezi nimi ani jedno zlato. Do stovky mu zbývají čtyři medaile, které může vystřílet na mistrovství Evropy v kulových disciplínách v červenci v Granadě. Bude na to mít čtyři možnosti… Vzduchovkový běžící terč byl až do Atén součástí olympijského programu. Bohužel z něj byl vyřazen, takže ke čtyřem olympijským startům už další Miroslav Januš asi nepřidá. „Je to škoda, i když prý naděje na návrat ještě žije. To by pro mne byla veliká motivace. Ale střelba mě pořád baví. Medaile určitě neomrzí,“ přizná Miroslav Januš, který je nejen vynikající střelec, ale také výborný bubeník a občas si zahraje spolu s šéftrenérem plzeňské Dukly a harmonikářem Bohumírem Pokorným.|

Jedna z největších osobností českého sportu olympijská vítězka a dvojnásobná mistryně světa Kateřina Neumannová se 2. března 2007 vrátila z posledních světových závodů své kariéry. Na letišti ji přivítali kyticí a poděkovali za vybojované zlato a stříbro na MS v Sapporu náměstek ministryně obrany pro vyzbrojování Jaroslav Kopřiva a ředitel ASC DUKLA Jaroslav Priščák.|

beseda se sportovci V studenty zaplněné tělocvičně gymnázia v Třebíči se 14. března 2007 uskutečnila beseda s úspěšnými atlety ASC DUKLA, oštěpařkou Barborou Špotákovou, tyčkařkou Kateřinou Baďurovou a výškařem Tomášem Janků.|

duklasport

Miroslav Januš

Nejúspěšnější světový sportovní střelec historie

dukla sport

V úterý 20. března 2007 se vrátila po měsíčním pobytu ve Spojených státech fenomenální rychlobruslařka, která v této zimě několikrát přepsala dějiny českého rychlobruslení, Martina Sáblíková se svým trenérem Petrem Novákem. V širáku, ověšenou medailemi ji v letištním salonku v Ruzyni přivítal i zmocněnec MO pro sportovní reprezentaci Viktor Podloucký. „Už se mi splnilo všechno, ještě tu olympijskou,“ řekl při hodnocení medailové sbírky z letošní zimní sezony trenér Novák.|

Foto: Cyril Schejbal, Ivana Roháčková a Petr Schejbal

fotogalerie

obsah

dukla sport

reportáže rozhovory z oddílů z historie osobnosti aktuality výsledky

uklasport

čtvrtletník Armádního sportovního centra DUKLA, Tělovýchovné jednoty Dukla Praha a Unie armádních sportovních klubů České republiky

ročník 2 / číslo 2 / 2007

Vydavatel Armádní sportovní centrum DUKLA Pod Juliskou 1, 160 44 Praha 6 IČ: 60162694 www.army.cz/sport www.duklasport.cz

nad výsledky 2 Hrdost armádního sportu

Adresa redakce Pod Juliskou 1, 160 44 Praha 6 Telefon: 224 319 139 Fax: 224 310 910 Šéfredaktor plk. Ing. Jaroslav Priščák, Ph.D. (telefon: 973 203 801) E-mail: [email protected]

u ministryně 4 Přijetí Vlasty Parkanové

Redakční rada Ing. František Macák Ing. Pavel Nekola Mgr. Ivana Roháčková Ing. Cyril Schejbal PaedDr. Arnošt Šulc

8 Téměř pohádkový příběh

Grafická úprava a zlom Jan Brádka (AVIS)

Korekce fotografií Ing. Bořivoj Beránek (AVIS) Jazyková úprava Eva Kašáková (AVIS)

Tisková příprava a tisk MO ČR-AVIS (Agentura vojenských informací a služeb) Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6

12 Cyklistické zlato a bronz

Uzávěrka čísla: 3. 5. 2007 Číslo 2 / 2007 vyšlo: 15. 6. 2007 V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje ASC DUKLA a AVIS Publikované materiály nelze rozšiřovat bez souhlasu vydavatele Redakcí nevyžádané materiály se nevracejí

17 KseJulisce blíží II. liga

NEPRODEJNÉ

Na titulní straně: Cyklisté Petr Lazar a Alois Kaňkovský Foto: Jan Kopač

3 5 6 9 10 10 11 11 13 14 16 18

Editorial Jubilanti armádního sportu Skvělé úspěchy Plzeňští střelci na evropském pódiu Skokanská nadvláda Jubilant Roman opět zlatý Moc se těším na Romana Brněnské jubileum Z historie armádního loga Oáza mezi hřebeny hor AQUAHIT je velký hit

20 22 23 24 25 26 26 26 27 27 26

Sedmačtyřicet let v Dukle Mazochova cesta zpět Ze života Unie Hosté Nové kariéry Jubilejní ročník ve Vyškově Kaleidoskop Přehled sportovních výsledků Smějeme se s DuklaSportem Sportovní akce ve III. čtvrtletí 2007 Tucet otázek pro Miloslava Carvana Láska s vůní benzinu

1

rozhovor

dukla sport

Rozhovor s náměstkem ministryně obrany pro vyzbrojování Jaroslavem Kopřivou Začněme trochu ze široka. Jaký je váš osobní vztah ke sportu, k tělovýchově? „Samozřejmě kladný i když v poslední době spíše v rovině teoretické než praktické. Sport je příjemnou součástí života každého jedince, přináší pozitivní pohled na svět. Osobně jsem začínal ještě na základní škole s basketbalem a od 14 let jsem se v TJ Lokomotiva Pramet Šumperk věnoval orientačnímu běhu. Tento sport se nedělá pro potlesk tribun, asi není atraktivní pro diváky, vždyť hned za startem zmizí závodník v lese a do cíle přiběhne z lesa tak za hodinu či dvě. Je to klasický severský sport ve kterém každý bojuje sám za sebe, proto jsem měl orientační běh opravdu rád.

Příběh každého ze sportovců, které v dubnu přijala paní ministryně Vlasta Parkanová, byl něčím neopakovatelný. Třeba Roman Šebrle, to je teprve rozepsaný příběh. Věřím v jeho další úspěšné pokračování. A byla tu i nečekaná a o to milejší vítězství, třeba od bobistů. Že se stanou mistry Evropy to jistě nikdo nečekal, nebo úspěchy cyklistů, které mě ve vzpomínkách vrátily ještě ke slavným chvílím československé cyklistiky.“ Tyto poslední výsledky nepochybně zvyšují prestiž naší armády. Ostatně už celý loňský rok byl pro český armádní sport veleúspěšný o čemž svědčí 7 světových rekordů či 72 medailí z olympiády či mi-

Hrdost nad výsledky arm

rozhovor

V nové struktuře Ministerstva obrany vedeného ministryní Vlastou Parkanovou spadá armádní sport do náplně práce jejího náměstka Jaroslava Kopřivy. Není proto náhodou, že další číslo DuklaSportu začíná rozhovorem právě s prvním mužem českého armádního sportu.

Dnes, když to čas dovolí, tak se věnuji rekreačnímu lyžování. Před nedávnem jsem však na běžkách pěkně promazal, a nyní raději dávám přednost sjezdovému lyžování. K lepší orientaci ve vrcholovém sportu mě nyní pomáhají i osobní setkání s našimi armádními sportovci.“ Obraťme pozornost k armádnímu sportu a tělovýchově. Jistě jste zaznamenal velké zimní úspěchy sportovců Dukly. U veřejnosti vzbudily nevšední ohlas nejen triumfy zástupců ryze zimních sportů, ale v dalších týdnech také cyklistů, střelců i atletů. Které z výkonů na vás osobně nejvíce zapůsobily? „Nebylo by asi na místě někoho vyvyšovat. Většinu úspěchů lze označit za součást příběhu a nejen za ojedinělé výsledky. Tak třeba rychlobruslařka Martina Sáblíková, to je vlastně začínající příběh ještě s mnoha nepopsanými stránkami. Na druhé straně letošní výkony a skvělé výsledky Kateřiny Neumannové uzavřely skutečně obdivuhodný příběh hodný následování, příběh povzbuzující další mladší sportovce k ještě tvrdšímu a systematičtějšímu tréninku.

2

strovství světa a Evropy právě v podání sportovců Dukly. S touto bilancí je snad spokojeno i nové armádní vedení? „Jsem o tom přesvědčen a věřím, že tomu tak bude i po sezoně 2007. Musím říci, že s výkony armádních sportovců je opravdu velká spokojenost. I když na druhé straně letošní zimní sezona byla extrémně úspěšná a tím také zároveň hodně zavazující. Nezapomínejme, že sportovní štěstí je velmi vrtkavé. Je dobré si také připomenout, že k předním armádním sportovcům, hlavně sportovkyním, si našla cestu i paní ministryně, čehož důkazem bylo jarní přijetí a ocenění těch nejúspěšnějších.“ V poslední době vzbudila neobyčejnou pozornost diskuse o olympijské kandidatuře Prahy a vlastně celé České republiky. Nepochybně i úspěchy armádních sportovců naklonily misku vah k odpovědi „ANO“. Je to podle vás správné rozhodnutí? „Myslím, že by to mohlo přinést mnoho dobrého Praze i celé České republice a to nejen po strance sportovní, ale i společenské. Ale jsou tu rizika, hlavně v oblasti nákladů. Při osobním setkání jsem se zájmem vyslechl s jakým nadšením a entuziazmem hovořil o kandida-

tuře Prahy naš předseda olympijského výboru Milan Jirásek. Ten mě přesvědčil víc než mnohá slova politiků. Ale na druhé straně jsem se také dozvěděl od naší velvyslankyně v Řecku o před i poolympijských problémech Řeků s jejich olympiádou před třemi roky. Myslím, že jedním z testů pro náš sport bude i organizace libereckého mistrovství světa v klasickém lyžování. I podle jeho úspěšnosti a především našich pořadatelských schopností bude sportovní svět posuzovat českou olympijskou kandidaturu a naši možnost uspořádat tak velkou sportovní soutěž.“ Olympijské úvahy představitelů české tělovýchovy již také předběžně počítají s využitím mnohých armádních sportovišť nejen v Praze, ale třeba i v Plzni a na dalších místech. S tím souvisí otázka zájmu a možností Ministerstva obrany při rekonstrukci či výstavbě dalších armádních sportovišť. „Je třeba říci, že nejsme v záviděníhodné situaci. Právě nyní se musíme vypořádat s otázkou vládních škrtů a jsme před dalším kolem snížování výdajů. Na ministerstvu nás čeká také tvorba střednědobého plánu. Jde nyní o to, najít vyvážený přístup ke všem otázkám našeho ministerstva. Buďme upřimní, nikdo nemá

Vážení čtenáři,

|Jaroslav Kopřiva v rozhovoru s Jaroslavem Priščákem, Jiřím Gečnukem a Barborou Špotákovou

mádního sportu nic jisté, jen investice s již podepsanými smlouvami budou realizovány. Na druhé straně otázka budoucích olympijských sportovišť by ani zdaleka nebyla jen otázkou našeho ministerstva.“ Řada armádních sportovišť slouží i široké veřejnosti a samozřejmě také služební tělovýchově při zvyšování fyzické přípravy vojáků a o tu bude nepochybně dbát i nové vedení České armády… „Fyzickou přípravu našich příslušníků i zaměstanců je třeba rozdělit na dvě části. Civilní zaměstnanci využívají svých možností, svého zájmu a podle potřeby i armádních zařízení. Na druhé straně u vojáků je fyzická zdatnost naprosto zásadní. Právě vhodný sport a kvalitní sportoviště jistě přispívají k jejímu zvyšování. Příležitostí je všude opravdu dost a naším zájmem je dát vojákům co nejširší paletu možností k jejich využití.“ Poslední otázky našeho rozhovoru připojil ředitel ASC DUKLA Jaroslav Priščák. Pane náměstku, jak vidíte budoucnost celého českého armádního sportu? „Musím přiznat hrdost nad výsledky našeho armádního sportu. Je to vlastně i úspěšná reprezentace České republiky a propagace naší země. Už minulá léta prokázala, že Ministerstvo obrany je schopno tuto oblast zabezpečit. Vždyť je tu nepochybně dlouhá a slavná tradice a především je tu vybudovaný systém nastavený pro úspěšné pokračování. Dnes je to však i otázka financí. Věřím, že i vláda, která přes tři ministerstva řídí tok financí do vrcholového sportu, bude tuto oblast podporovat i v budoucnosti. Je tu nepochybně celospolečenský zájem na jeho podpoře.

Hodně bude záležet na dalších výsledcích, především naší úspěšnosti na olympijských hrách v roce 2008 v Pekingu. Věřím v náš úspěch a věřím, že armádní sportovci naváží na slavnou tradici. Vždyť všichni ti, kteří prošli Duklou a přivezli velké medaile, jsou součástí kolektivní paměti národa. Když se hraje naše státní hymna je to emotivní zážitek pro celou naši zem, pro většinu z nás. A také my na Ministerstvu obrany se budeme snažit napomáhat vytvářet v rámci možností co nejlepší podmínky pro úspěšnou reprezentaci nejen armádního, ale i celého českého sportu.“ A na závěr, pane náměstku, ještě ryze osobní otázka, kterou jsme dali při rozhovoru i bývalému ministru obrany. Armádní sport nabízí velké možnosti vyžití v řadě zajímavých sportovních odvětvích. Vždyť Dukla má třeba skvělé parašutisty, či možnosti vodních sportů. Rádi vám splníme vaše přání… „To je zajímavá a sympatická nabídka. Chce to trochu se rozmyslet… Na skákání s padákem se zatím necítím, ale zajímal by mě vodní sport, třeba právě rafty. Tak se ještě domluvíme,“ zakončil náměstek Jaroslav Kopřiva příjemný rozhovor a ředitel ASC DUKLA Jaroslav Priščák slíbil zajímavou a bezpečnou cestu na raftu.|

první část sezony 2007 je ukončena a pozorný fanoušek Dukly zaznamenal, že čtyři tituly mistrů světa a čtyři tituly mistrů Evropy mají společného jmenovatele. Katka Neumannová, Martina Sáblíková, Alois Kaňkovský, Roman Šebrle, Ivo Danilevič a Roman Gomola, Miroslav Januš, Tomáš Caknakis a Bedřich Jonáš jsou instruktory sportu ASC DUKLA. Dvojka našeho „DuklaSportu“ se zmiňuje o úspěších jmenovaných sportovců a připomíná, že paní ministryně obrany Vlasta Parkanová všechny naše úspěšné armádní sportovce přijala a poděkovala jim za vynikající reprezentaci republiky a armády. Paní ministryně ocenila Záslužnými kříži MO ČR sportovce Katku Neumannovou, Martinu Sáblíkovou, Ivo Danileviče a Romana Gomolu. Ke svým sedmdesátinám obdrželi stejné ocenění bývalí reprezentanti Dukly – fotbalista Jan Brumovský a veslař Jaroslav Starosta. Jsem tomu rád, moc rád, že se nezapomíná na ty poněkud „starší“, kteří tolik udělali pro dobré jméno armádního sportu. Honza Mazoch se vrací. Jeho cesta zpět však bude velmi těžká. Pozvolna začne trénovat a když to půjde tak i později skákat. My všichni, kteří jsme mu od 20. ledna letošního roku drželi palce věříme, že se mu to povede a jeho návrat bude úspěšný.|

Jaroslav Priščák, šéfredaktor|

Děkujeme za rozhovor!

text: František Macák foto: Ivana Roháčková

3

editorial

editorial

dukla sport

přijetí u ministryně obrany Vlasty Parkanové

dukla sport

u ministryně

Čtyři zlaté z mistrovství světa, jedna juniorská a čtyři z mistrovství Evropy, a také jedno stříbro a čtyřikrát bronz

Medailisté

přijetí

zimní sezony

|Bývalí sportovci Dukly Praha

– fotbalista Jan Brumovský (vlevo) a veslař Jaroslav Starosta byli oceněni Záslužnými kříži MO ČR

|Medailisté ASC DUKLA, horní řada

zleva: Kateřina Neumannová, Roman Šebrle, Martina Sáblíková, Miroslav Januš, Andrea Jirků, dolní řada zleva: Ivo Danilevič a Roman Gomola, Petr Lazar a Alois Kaňkovský, Milan Šperl, Dušan Kožíšek, Tomáš Caknakis

4

jubilanti armádního sportu

dukla sport

ylo to opravdu unikátní setkání. Na společné fotografii se tak sešli tři mistři světa roku 2007 – běžkyně na lyžích Kateřina Neumannová (má rovněž stříbro z MS), rychlobruslařka Martina Sáblíková (ta je dokonce letošní dvojnásobná mistryně světa a ještě mistryně Evropy ve čtyřboji), cyklista Alois Kaňkovský (vyjel i stříbro) a juniorská mistryně světa rychlobruslařka Andrea Jirků. Dále se představilo šest mistrů Evropy 2007 – bobisté Ivo Danilevič a Roman Gomola, atlet Roman Šebrle, sportovní střelci Miroslav Januš (vystřílel ještě dvě třetí místa), Tomáš Caknakis (má i bronz) a již jmenovaná Sáblíková. Bronzové medaile na lyžařském MS získala dvojice běžců na lyžích Dušan Kožíšek a Milan Šperl a z cyklistického bodovacího závodu dvojic Petr Lazar s Aloisem Kaňkovským. Dohromady přivezli armádní sportovci 14 medailí. Nejvyšší ocenění, Záslužný kříž MO ČR I. stupně, dostala běžkyně na lyžích Kateřina Neumannová, která obhájila mistrovský titul a letos ukončila kariéru. Ke svým sedmdesátým narozeninám dostal Záslužný kříž MO ČR druhého stupně bývalý fotbalista Dukly Praha Jan Brumovský. Stejné vyznamenání třetího stupně obdrželi z rukou ministryně Vlasty Parkanové sedmdesátiletý bývalý veslař Dukly Jaroslav Starosta, bobisté, mistři Evropy Ivo Danilevič a Roman Gomola i dvojnásobná mistryně světa a světová rekordmanka v rychlobruslení Martina Sáblíková. Všichni přijatí sportovci, trenéři a servismani tymů převzali děkovné dopisy a juniorka Andrea Jirků navíc ještě věcný dar.|

text a foto: Ivana Roháčková

ARMÁDNÍHO SPORTU

Pokračujeme ve výčtu slavných osobností armádního sportu, jejichž významná životní výročí připadají na 2. čtvrtletí tohoto roku. Karel KNESL, nar. 8. 4. 1942, fotbal, stříbrný medailista XVIII. OH v roce 1964 v Tokiu. Stoper, který svá nejlepší fotbalová léta strávil v pražské Dukle a Slávii. Dalibor MOTEJLEK, nar. 17. 4. 1942, lyžování, účastník IX. ZOH 1964 v Innsbrucku a MS v letech 1962 a 1966 v Oberstdorfu. V roce 1964 vytvořil světový rekord v letech na lyžích. Úspěšný trenér liberecké Dukly a čs. reprezentace minulých let.

PaedDr. Pavel LANDA, nar. 23. 5. 1947, funkcionář armádního sportu. Pracovník vědeckého a výzkumného pracoviště armádního vrcholového sportu CASRI. Podílel se na příchodu Kateřiny Neumannové do armádního dresu. Ředitel festivalu sportovních filmů SPORTFEST LIBEREC. Miroslav HALM, nar. 30. 5. 1947, motorismus, stříbrný medailista z MS v motokrosu družstev v kubatuře 250 ccm v letech 1970, 1972 a 1975, bronzový medailista v kubatuře 500 ccm v roce 1970 a v kubatuře 250 ccm v letech 1969, 1972 a 1976. Jaroslav JIRÁSEK, nar. 6. 6. 1932, atletika, desetinásobný mistr republiky v běhu na 200 a 400 m a štafetách 4 x 100 a 4 x 400 m, 22násobný reprezentant, účastník XVI. OH v Melbourne a XVII. OH v Římě. Držitel 11 čs. rekordů, nejlepší osobní výkon v běhu na 400 m 47,4 s. z roku 1958.

Jaroslav STAROSTA, nar. 21. 4. 1937, veslování, účastník XVII. OH v roce 1960 v Římě a XVIII. OH v roce 1964 v Tokiu jako závodník; XXII. OH v roce 1980 v Moskvě a XXVI. OH v roce 1996 v Atlantě jako trenér. Jeho svěřenci získali na MS a ME 8 medailí. V roce 2007 oceněn Záslužným křížem MO ČR III. stupně.

Otakar TOMAN, nar. 13. 6. 1947, motorismus, čtyřnásobný účastník šestidenní motocyklové soutěže. Mistr světa družstev v roce 1977 a v témže roce i mistr Evropy v enduru v kubatuře 500 ccm, Na MS družstev v motokrosu získal v roce 1970 v kubatuře 250 ccm stříbrnou medaili, v letech 1970 a 1971 v kubatuře 500 ccm a v letech 1969, 1971 v kubatuře 250 ccm vždy bronzovou medaili.

Ing. Jaroslav FIKEJZ, nar. 24. 4. 1927, atletika, bronzový medailista z ME v roce 1950 ve skoku dalekém (720 cm). V dresu ATK, ÚDA a Dukly se stal 5x mistrem republiky, 3x překonal čs. rekord, 27x reprezentoval.

Miloslav CARVAN, nar. 15. 6. 1957, klasický případ věrnosti rudožlutému dresu. Olympijským vítězům, mistrům světa a Evropy a stovkám mistrů republiky vaří nepřetržitě od roku 1976.

Jaroslav RÁZEK, nar. 12. 5. 1942, házená, v dresu pražské Dukly se stal 8x mistrem republiky a v roce 1963 se podílel na zisku PMEZ. Mistr světa z roku 1967 a bronzový medailista MS z roku 1964.

Jan BRUMOVSKÝ, nar. 26. 6. 1937, fotbal, stříbrný medailista XVIII. OH v roce 1964 v Tokiu. Šestkrát získal s Duklou Praha titul mistra republiky a čtyřikrát Československý pohár. V roce 2007 oceněn Záslužným křížem MO ČR III. stupně.

Petr SODOMKA, nar. 19. 5. 1947, kanoista-vodní slalomář, jeden z nejúspěšnějších čs. reprezentantů. Pětinásobný mistr světa ve slalomu (C1 – 1975, 1977, 3x C1 1967, 1973 a 1975) a trojnásobný mistr světa ve sjezdu (C1 – 1967 a 1971, 3x C1 – 1967) na divoké vodě. Účastník XX. OH v roce 1972 v Mnichově.

jubilanti armádního sportu

B

JUBILANTI

Armádní sport je bohatý na osobnosti, které šířily slávu v uplynulých letech. Ne vždy se podaří o nich získat potřebné údaje a připomenout jejich zásluhy. Omlouváme se dvěma z nich, které jsme neuvedli v prvním letošním magazínu DuklaSport.

Jaroslav HALVA, nar. 20. 5. 1942, atletika, držitel čs. rekordu v hodu oštěpem z roku 1970 výkonem 80,06 m. V Dukle Banská Bystrica trenérem Jana Železného.

Dne 3. března oslavil šedesátiny boxer olomoucké Dukly Petr SOMMER několikanásobný mistr republiky v těžké váze a jeden z mála přemožitelů legendárního Teofila Stevensona.

PaedDr. Ivo VIKTOR, nar. 21. 5. 1942, fotbal, nejlepší hráč a vítěz ME v roce 1976, 63x reprezentoval a 5x byl vyhlášen nejlepším čs. fotbalistou (1968, 1972, 1973, 1975 a 1976). V Dukle Praha působil v letech 1963 až 1976. V současnosti trenér mladých brankářů.

Dne 2. března završil 60 let svého života Karel KODEJŠKA, mistr světa v letech na lyžích z roku 1975 a bronzový medailista z roku 1973. Účastník XI. ZOH v roce 1972 v Sapporu a XII. ZOH v roce 1976 v Innsbrucku. Nejlepší sportovec Československa v roce 1975.|

text: Arnošt Šulc

Ministryně obrany Vlasta Parkanová v pátek 13. dubna přijala a ocenila sportovce – medailisty světových a evropských šampionátů letošní zimní sezony a s nimi trenéry a členy realizačních týmů Armádního sportovního centra DUKLA. V salónku Praha na Ministerstvu obrany ČR se tak sešlo dvanáct nejlepších reprezentantů. Chyběl pouze sportovní střelec mistr Evropy a bronzový ze soutěží družstev Bedřich Jonáš, který maturoval.

5

zimní sporty

dukla sport

Skvělé úspěchy Od Neumannové k mladým talentům

Text: Rudolf Vojtěch Foto: Michael Georgiev, Jan Baier, Ivana Roháčková, Cyril Schejbal

byl v pohodě Sjezdař Bank

Za Jandou

rostou mladí S

|Jakub Janda

zimní sporty

|Antonín Hájek

kokan na lyžích Jakub Janda nenavázal na svou životní sezonu 2005/2006, ve které vyhrál Turné čtyř můstků i celkové hodnocení Světového poháru. Jeho problémy aspoň trochu vyvážil vzestup Antonína Hájka (Dukla Liberec). Vrátí se Jakub Janda znovu na cestu šampiona? Odpověď je zatím nejistá, ale ještě nedávno nejlepší skokan světa je v obtížné pozici. Jeho výkonnost poklesla na konec druhé desítky. Janda se zatím nesžil s novými tréninkovými metodami, které po něm vyžaduje rakouský kouč Richard Schallert, jenž převzal český tým loni v létě. „Richie má svůj systém a snažím se mu v tom vyjít vstříc. Říká: believe me. A já se mu snažím věřit,“ tvrdí Janda. „Dělám všechno proto aby viděl, že jeho systém neignoruju. Ale je to pro mě hrozně těžký. Je to moc velká změna, je mi osmadvacet.“ Janda v zimě nenavázal na poměrně nadějné výsledky z letní Grand Prix. Přesto ve Světovém poháru dvakrát skončil mezi prvními pěti. Vrcholy sezony, Turné čtyř můstků a světový šampionát v Sapporu, mu ale nevyšly. Naopak vydařenou sezonu ve Světovém poháru má za sebou Antonín Hájek, který pravidelně bodoval. V druhé polovině sezony se zlepšil a na velkém můstku v Lahti skončil šestý. K dobrým zprávám patří i úspěšné uzdravení Jana Mazocha, který se těžce zranil při lednovém pádu v Zakopaném. Koncem dubna vystoupil na veřejnosti a oznámil plán vrátit se ke skákání. Během jara se bude řešit složení trenérského týmu. Zatím je jasné, že A mužstvo opustí dosavadní asistent Jakub Jiroutek.|

Divná sezona Z

akrobatů

imu plnou trápení mají za sebou dvě hvězdy akrobatického lyžování. Nikola Sudová a Aleš Valenta ji ukončili bez umístění mezi třemi nejlepšími. Olympijský vítěz ze Salt Lake City začal navíc uvažovat o ukončení své závodní kariery. Jezdkyně v boulích Nikola Sudová zůstává v úzké světové špičce, což dokázala především kvalitními výsledky na mistrovství světa v Maddoně di Campiglio. Byla tam pátá v paralelním závodu a devátá v jednoduché jízdě. „Pořád platí, že tahle sezona je nějaká divná,“ konstatovala Sudová po závodě. Všechno začalo letním sporem s vedením úseku akrobatického lyžování o peníze za přípravu. 230 000 korun nakonec doplatil sponzor, závodnice však přišla o důležité dva týdny tréninku. V sezoně pak ani jednou nebyla ve Světovém poháru na stupních vítězů. Ještě horší zimu prožil skokan Aleš Valenta. V tréninku na první závod Světového poháru v Číně si obnovil zranění kolena, s nímž měl problémy už v olympijské sezoně. Pak se přidala bolest v zádech. Výsledkem byly jen dvě účasti ve finále během sezony. Na mistrovství světa si však Valenta v uvolněné náladě osmým místem spravil náladu. Rozloučil se tak se svým posledním šampionátem a ohlásil ukončení své sportovní činnosti.|

6

H

lavním úspěchem alpského lyžování byla letos zlatá medaile Šárky Záhrobské ve slalomu na mistrovství světa. Ale Ondřej Bank z liberecké Dukly mohl být také spokojen. Povedenou sezonu korunoval desátým místem v superkombinaci na mistrovství světa. Bank se v zimě znovu přiblížil světové špičce. Po šestém místě v superkombinaci na loňských olympijských hrách se i na letošním šampionátu v Aare dostal do elitní desítky. K medaili mu chybělo 98 setin sekundy. A mohl být ještě lepší, kdyby v závěru sjezdu neztratil balanc a cílem neprojel po zádech. Dobrou bilanci Bank podpořil sedmnáctým místem v obřím slalomu. V nejdůležitějším závodě sezony tak navázal na dobrý start do sezony, v němž byl šestý v superkombinaci v Beaver Creek nebo jedenáctý ve slalomu v Adelbodenu. Kromě toho si pochvaloval vylepšení svého zázemí. Do dalších sezon tak má všechny předpoklady k růstu.|

Zima Kateřiny Neumannové Mistrovství světa: 1. místo na 10 km volnou technikou, 2. místo ve skiatlonu, 5. místo ve štafetě Světový pohár: 3. místo celkově (1. na 10 km volnou technikou v Gällivare a v Čchang-čchunu, 2. na 15 km volnou technikou v Rybinsku a skiatlonu ve Falunu)

Medaile Kateřiny Neumannové Mistrovství světa Zlato: 10 km volnou technikou (Oberstdorf 2005 a Sapporo 2007) Stříbro: Skiatlon (Sapporo 2007) Bronz: 15 km volnou technikou (Trondheim 1997), 5 km klasicky (Ramsau 1999) Olympijské hry Zlato: 30 km volnou technikou (Turín 2006) Stříbro: 5 km klasicky (Nagano 1998), 15 km volnou technikou (Salt Lake City 2002), skiatlon (Salt Lake City 2002 a Turín 2006) Bronz: Stíhací závod volnou technikou(Nagano 1998)

zimní sporty

dukla sport

|Kateřina Neumannová na stříbrném stupni vítězů

zlato na závěr L

egendární běžkyně na lyžích obhájila titul mistryně světa a ukončila kariéru. Během necelého půlroku se český sport rozloučil s další ze svých slavných postav. Po zářijové rozlučce oštěpaře Jana Železného následovala poslední závodní zima Kateřiny Neumannové. Na nostalgii ale opět nebylo moc času. Na Železného bronzovou medaili z mistrovství Evropy navázala Neumannová zlatou medailí z bruslařské desítky na světovém šampionátu v Sapporu. Je symbolické, že o vítězství pak bojovala i do posledních metrů závěrečného závodu ve Falunu. Když ve Falunu 24. března projela Kateřina Neumannová cílem svého posledního závodu, skončila tím jedna éra. Dívka ze Šumavy si během ní získala úctu a lásku národa, který ohromila nevídanou pílí, vůlí, odolností vůči bolesti a různým překážkám. Kdysi to byla zlatá dívka v srdcích fanoušků. Ale v posledních třech sezonách kariéry zlaté medaile vozila už i z vrcholných akcí. V únoru na světovém šampionátu v Sapporu vyhrála závod na 10 kilo-

Nečekaný

bronz |Milan Šperl a Dušan Kožíšek

S

ilný mužský tým v běžeckém lyžování se z mistrovství světa v Sapporu vracel s bronzovou medailí. Nevybojovali ji ale předpokládaní lídři, nýbrž mladíci Dušan Kožíšek a Milan Šperl v týmovém sprintu. Byl to bronz z nebe. Když Martin Koukal kvůli přípravě na skiatlon opustil sestavu pro týmový sprint, od nově složené dvojice se moc nečekalo. Dušan Kožíšek, který s Koukalem získal bronz před dvěma lety v Oberstdorfu, a Milan Šperl předvedli ale parádní výkon. Zvládli takticky náročnou kvalifikaci, ve finále se udrželi na špici a Kožíšek v cílové rovince ostrým manévrem odolal nástupu Němce Teichmanna a vybojoval pro reprezentaci bronz! „Byl jsem v tranzu. Koukal jsem, jak se blíží lajna,“ líčil Šperl. „A když projel jako třetí? Ani nevím. Super pocit. Pamatuju si, že na mě Dušan skočil.“ Pro mužský tým to byl na šampionátu v Sapporu poslední úspěch. Zkázu mu přinesl skiatlon, při kterém se z libereckých závodníků zranili Martin Koukal i Jiří Magál a následky bolestivých pádů je v dalším průběhu výrazně omezily. Zejména pro Martina Koukala, který absolvoval první sezonu po přestupu do Dukly Liberec, to bylo završení smolné zimy. V jejím úvodu se přitom dvakrát dostal do elitní desítky, ve volné třicítce v La Clusaz doběhl šestý. Při Tour de Ski ho ale skolila nemoc. Leden proto obětoval tréninku na mistrovství světa a získal nadějnou formu. Karambol v prvním závodě ale všechno změnil. Kromě medaile ve sprintu dvojic tak mužskému týmu ze sezony chybí další výraznější výsledek. Vyhlídky na příští světový šampionát v Liberci jsou ale nadějné. Během zimy se hned pět českých závodníků dostalo mezi nejlepších deset v závodě Světového poháru (Koukal, Magál, Šperl a Kožíšek z Dukly Liberec a Bauer z SKP Jablonec).|

zimní sporty

Neumannová:

metrů bruslením s téměř půlminutovým náskokem na druhou Rusku Zavjalovovou. Na své nejsilnější trati tak obhájila titul z roku 2005. Spolu s olympijským triumfem v Turíně tak její kariéru zdobí tři velká zlata. V posledním závodu jí první místo jen těsně uniklo. Ve skiatlonu v prosluněném Falunu ji v cílové rovince přesprintovala Norka Marit Björgenová. „Věděla jsem, že to je její poslední závod. Je to velká událost pro běžecké lyžování. Neumannová byla velkou závodnicí,“ řekla Björgenová. „Přála jsem Kateřině vítězství, ale pro mne bylo taky hodně důležité. Přeju jí hodně štěstí ve zbytku života.“ Vyústění rozlučkového závodu korespondovalo s průběhem celé zimy. Neumannová v ní chtěla zaútočit na celkové vítězství ve Světovém poháru, které jí ještě chybělo. Namáhavé přesuny po Evropě za sněhem, vleklé problémy s virózami a suverénní výkony Finky Virpi Kuitunenové jí ale brzy naději vzaly. Dokázala se ale připravit na druhý vrchol. Na mistrovství světa v Sapporu vyhrála bruslařskou desítku a získala i stříbro ve skiatlonu, kde ve finiši prohrála se Zavjalovovou o pouhou půlku sekundy. Těsně po rozlučkovém běhu ve Falunu lyžařku obklopili fanoušci, pověsili jí na krk všechny její medaile a na hlavu jí daly královskou korunu z lepenky. Neumannová vzala na ruku svou dceru Lucii a slzela štěstím. „Cítím možná smutek, že to člověk už neprožije. Nicméně celkově převažuje uvolnění, vnitřní spokojenost a vyrovnanost. Končím jako spokojený člověk,“ řekla Neumannová. Seriál „Hledá se nová Kateřina Neumannová“ už má za sebou dva ročníky, ale najít skutečnou nástupkyni může trvat hodně dlouho. V letošní zimě potěšila aspoň výkonnost klasičky Kamily Rajdlové, která se v Sapporu blýskla jedenáctou příčkou v běhu na třicet kilometrů.|

|Na letišti v Ruzyni se podařila unikátní fotografie, když ve stejný čas

přiletěli atleti z HME a lyžaři z MS. Zleva Dušan Kožíšek, Roman Šebrle a Milan Šperl.

|Dvojnásobná mistryně světa Kateřina Neumannová překvapila při přijetí 7. března 2007 v kanceláři ministryně

obrany Vlastu Parkanovou nečekaným dárkem. Z mistrovství světa v Japonsku, které bylo jejím posledním závodem ve sportovní kariéře, jí přivezla startovní číslo z posledního závodu své kariéry a číslo 1 z projektu „Hledá se nová Kateřina Neumannová“.

7

rychlobruslení

dukla sport

rychlobruslení

Během letošní sezony si Martina Sáblíková plnila své sny

Téměř pohádkový příběh |„Přeji vám, abyste všechny nástrahy života lehce překonávala,“

řekla ministryně Vlasta Parkanová Martině Sáblíkové při přijetí na Ministerstvu obrany po příjezdu z MS ve Spojených státech

|V galerii Evropa ve Žďáru nad Sázavou proběhla

12. dubna vernisáž výstavy fotografií Jiřího Hokůva a Jana Zemana s názvem „Dobrá sezona“

8

|Martina Sáblíková s medailemi získanými za zimu 2007

Před dvěma lety patřilo rychlobruslení v naší zemi spíše k těm exotičtějším sportům. Pokud pak někdo znal jméno Martiny Sáblíkové, pak se mu většinou v mysli vybavil příběh o holce ze Ždáru nad Sázavou, která nemá kde trénovat a se svým trenérem Petrem Novákem sní společný sen o tom, jak jednou budou na ledových oválech porážet svět. Po letošní sezoně lze říci, že story o Popelce z Vysočiny spěje k pohádkovému konci.

P

říběh se začal psát už před bezmála deseti lety, když se Petr Novák poprvé setkal s Martinou Sáblíkovou, která chtěla začít závodit na bruslích. Zašel se tehdy podívat na jeden zápas basketbalového týmu, v němž hrála, aby si otypoval, jaká Martina vlastně je. Dodnes vzpomíná, jak pobíhala po hřišti, tu byla pod jedním košem, a hned zase pod druhým, a když její tým začal prohrávat mohutně povzbuzovala ostatní k vyššímu výkonu. „Měla obrovskou vůli vyhrávat a já jsem už tehdy věděl, že je to dobrý základ pro individuální sport,“ vypráví Petr Novák, který rychlobruslení obětoval svůj život.

text: Jan Zeman foto: Ivana Roháčková, Jiří Hokův

Po roce přípravy řekl trenér rodičům Martiny, že jejich dcera jednou bude vyhrávat a vozit medaile z mistrovství Evropy, světa i z olympiád. Jeho vize se nyní skutečně začínají naplňovat. Loni na olympiádě to ještě nevyšlo. Sedmé místo na třech kilometrech a čtvrté místo na pětikilometrové trati však přesně odpovídalo tomu, co trenér před olympiádou prokoval. Ostatně, jeho odhady výsledků vždy do puntíku vyšly. Na závěr loňské sezony ale v Calgary vylepšila seniorský světový rekord na desetikilometrové trati a v tabulkách se objevil nový čas 14:08,28. V letošní sezoně Martina Sáblíková dokázala, že její výkony jsou stabilně vynikající, rozhodně nejde o žádné „úlety“. Navíc, i ostatní členové rychlobruslařského týmu o sobě dávali stále častěji vědět. Dokonce i na takových závodech jako je evropský nebo světový šampionát, jsme mohli sledovat výkony patnáctiletého Milana Sáblíka nebo sedmnáctileté Andrey Jirků. O to více se jim pak dařilo v juniorských soutěžích a Andrea Jirků dokonce vybojovala na únorovém mistrovství světa ve víceboji v rakouském Innsbrucku první místo na tříkilometrové trati. Na lednovém mistrovství Evropy ve čtyřboji, které se konalo v italském Collalbu Martina zazářila hned několikrát. Triumfovala na třech a pěti kilometrech a patřilo jí i celkové vítězství. Vylepšila při tom několik rekordů pro otevřené dráhy. O měsíc později se jí dařilo i na mistrovství světa ve víceboji v holandském Heerenveenu. Trenér Novák tehdy předpovídal, že vhledem k velké světové konkurenci se Martina umístí kolem šestého místa. Vše poněkud zkomplikovalo nachlazení a vypadalo to, že naděje na dobré umístění vezmou za své. Jenže i tentokrát se proroctví trenéra naplnilo a Martina Sáblíková se umístila na celkovém pátém místě. Přispěla k tomu zejména famózní jízda na pětikilometrové trati, na jejímž konci bylo vylepšení místního traťového rekordu a zasloužená cesta na stupeň vítězů. Na stadionu, nacházejícím se v tradiční rychlobruslařské zemi, mohlo patnáct tisíc diváků oděných v tradičních oranžových barvách opět slyšet českou hymnu. Vítěznému tažením ještě nebyl konec. Čtvrtého března se v kanadském Calgary jel šestý a poslední závod Světového poháru na dlouhých tratích. V pěti předchozích závodech pouze jednou nestála Martina Sáblíková na „bedně“. Celou sérii nakonec vyhrála s přesvědčivým náskokem 114 bodů a právem se stala majitelkou vysněné trofeje. Andrea Jirků se v celkovém hodnocení umístila na skvělém 25. místě, což je vzhledem k jejímu věku úžasný výsledek. O týden později se v americkém Salt Lake City jelo ještě mistrovství světa jednotlivých drah. Na tříkilometrové trati Martina zvítězila s časem 3:58,09 a o dva dny později triumfovala i na pětikilometrové trati. Navíc potvrdila slova Petra Nováka, že zajede nový světový rekord, který má od 11. března díky Martině hodnotu 6:45,61. Andrea Jirků dojela na stejné trati díky famóznímu závěru jedenáctá. Tečkou za uplynulou sezonou Martiny Sáblíkové bylo úspěšné překonáním světového rekordu na neolympijské desetikilometrové trati. V Calgary 17. března pokořila svůj vlastní výkon o neuvěřitelných 19,95 vteřiny. Nový světový rekord má od té doby hodnotu 13:48,20 vteřiny.|

dukla sport

Plzeňští střelci

sportovní střelba text: Karel Felt foto: Pavel Bittner a David Maruška

Zlato a bronz na ME vystřílelo družstvo v běžícím terči, Januš byl třetí v mixu

I

ndividuální bronz, kov stejné hodnoty z týmové soutěže na 30 + 30 ran a především zlato družstva v mixu na 20 + 20 ran si do své sbírky cenných kovů zařadil nejlepší střelec v historii světové sportovní střelby čtyřiatřicetiletý Miroslav Januš. Sám několikrát přiznal, že medaile z olympiád, světových a evropských šampionátů i Světových pohárů a domácích mistrovství nemá spočítané, ale ty ze zmíněných vrcholných mezinárodních soutěží se blíží stovce a s domácími cennými kovy by přesáhly hranici sto padesáti medailí. Skvělý mix Vraťme se však do Francie, kde opětovně potvrdil, že stále patří k absolutní světové špičce. Mix se střílel hned první soutěžní den šampionátu a Januš si 382 body zajistil bronz, když na vítězného Poláka Czaplu ztratil osm bodů. Tomáš Caknakis, který sotva přešel z juniorů mezi muže, které ale dokázal porážet už v sedmnácti letech, potvrdil 379 body a sedmým místem, že v týmové soutěži Janušovi perfektně kryje záda. Do elitní desítky se vešel s 376 body i Bedřich Jonáš a v týmové soutěži z toho bylo zlato za 1 137 bodů s devítibodovým náskokem na stříbrné Ukrajince. V bývalé olympijské disciplíně 30 + 30 ran už se českým střelcům tolik nedařilo. Januš skončil s 574 body sedmý, když vítězný Rus Prijašnikov byl o osm bodů lepší. Caknakis byl s 566 body dvanáctý

a Jonáš s 563 body o dvě místa za ním. Družstvo však získalo bronz za 1 703 bodů, vítězní Ukrajinci byli o 19 bodů lepší. „Rozhodně to nebyl náš nejvydařenější závod. Všichni tři umíme víc, takže náplastí byl alespoň bronz týmu,“ přiznal Miroslav Januš, který byl opět nejlepším z českých reprezentantů v této disciplíně. Bez medaile Ostatním střelcům Dukly se už na šampionátu tolik nedařilo. Vzduchové zbraně nejsou, s výjimkou puškařek, nejsilnější zbraní české sportovní střelby, ale nadějné mládí slibuje i vzhledem k mistrovství Evropy 2009, které bude hostit Praha, lepší zítřky. Velmi žhavým želízkem měla být pistolářka Lenka Marušková-Hyková. „Ve vzduchovce se lepším, ale ještě to není podle mých představ,“ přiznala už na začátku zimní, tedy vzduchovkové sezony. V tvrdé konkurenci skončila s 376 body ve čtvrté desítce. Nutno dodat, že pět bodíků jí chybělo na finále a tudíž i k šanci na medaili a pro Maruškovou, která se po vleklých zdravotních problémech postupně dostává do formy, by to neměl být v krátkém horizontu velký problém. V tu chvíli netušila, že její chvíle přijde o nějakých čtrnáct dní později. Zlato Maruškové První dubnový týden startovala Lenka Marušková na úvodním závodě Světového poháru ve Fort Benningu v USA. Svá slova o tom, že vzduchová pistole jí jde stále lépe, potvrdila hned při úvodním velkém letošním startu. Poprvé v kariéře vyhrála závod Světového poháru, a to o jednu desetinu bodu před

|Lenka Marušková

|Mistři Evropy – Bedřich Jonáš, Miroslav Januš, Tomáš Caknakis Číňankou Žen Ťie výsledkem 483,1 b. (384 základní závod + 99,1 finále). „Vzduchové pistoli jsem se v zimě hodně věnovala a do Spojených států jsem odlétala s pocitem dobré formy. Už loni jsem si vystřílela účastnické místo na olympiádu v Pekingu ve vzduchovce. Věřila jsem, že letos udělám dobrý výsledek a ten přišel hned v prvním závodu Světového poháru. Před základním závodem jsem byla trochu nervózní, ale střílela jsem v pohodě a do finále postupovala jako čtvrtá. Ve finále byla samozřejmě nervozita větší. Konkurence je velká a výsledky byly vyrovnané. Koncentrovala jsem se na sebe a nesledovala výsledkovou tabuli a pohyby v osmičce nejlepších. V předposlední sérii jsem dala osmičku, jinak jsem měla pět desítek, bylo to dobré. Až po závodu jsem se podívala, jestli se nebudu s někým rozstřelovat o nějaké umístění. To už byl v hale šum, ukazovali na mne, že jsem první. Nemohla jsem tomu chvíli uvěřit,“ řekla Lenka Marušková. Za poháry do Karibiku Na první ze čtyř závodů Světového poháru vyrazili koncem března i brokoví střelci. Královéhradecká Dukla táhne jak trap, tak i skeet. David Kostelecký skončil v Santo Domingu v trapu desátý se 119 body, když mu jediný chyběl k finále. Jan Sychra nastřílel ve skeetu 121 bodů, skončil 16., a rovněž ho pouhý bod dělil od elitní šestky, která bojovalo o jedno účastnické místo na OH 2008. Leoš Hlaváček měl na 24. příčce o dva body méně. Oba však mají pořád šanci si cestu do olympijského Pekingu vystřílet.|

9

sportovní střelba

Mistrovství Evropy ve střelbě ze vzduchových zbraní, které od 12. do 18. března hostilo francouzské městečko Deauville, se stalo dalším historickým mezníkem české sportovní střelby. Zisk osmi medailí – čtyř zlatých, jedné stříbrné a tří bronzových – je nejen největším, jaký kdy čeští sportovní střelci na evropských vzduchovkových šampionátech získali, ale zároveň Česko katapultoval na třetí místo v hodnocení národů. To je vzhledem k poměrně malé členské základně až neskutečný úspěch. Tři ze zmíněných osmi cenných kovů vybojovali střelci na běžící terč z plzeňské Dukly.

z domácí atletiky

dukla sport text: František Macák foto: Radomil Skoumal, ASC DUKLA a František Macák

Rekordy tyčkařek Medailový úspěch mladých

|Adam Ptáček uprostřed vítězného tria z HMČR

atletiky

D

omácí část sezony vyvrcholila ve Stromovce. Přípravu na největší závod sezony však dost zkomlikovala řada zranění předních atletů i vichřice, která smetla strahovskou „nafukovačku“. Ta je už po řadu let významnou součástí zimní přípravy velké části reprezentace. A jaká byla letošní domácí halová sezona z pohledu atletů Dukly? Odpověď jsme hledali u šéftrenéra atletů z Julisky a předsedy atletického oddílu Dukly Praha Radka Skoumala. „V hale se vyznamenali především naše skokanky a skokani. Tyčkařky trenéra Bolka Patery překonaly tři české rekordy. Pavla Rybová výkony 461 a 464 a Kateřina Baďurová zdoláním 465 cm. K tyčkařským úspě-

Jubilant

| Václav Fišer (vpravo) s olympijským medailistou

|Kateřina Baďurová |Pavla Rybová

Vitoldem Krejerem a stále rekordmanem Dukly v trojskoku Jaroslavem Priščákem

Věřte, nevěřte, ale 9. července se chystá oslavit svoji „60“ Václav Fišer, jeden z nejúspěšnějších šéftrenérů Dukly Praha a trenérů skvělé skokanské skupiny, držitel tří čs. trojskokanských rekordů a osmi mistrovských titulů.

Skokanská nadvláda z domácí

Domácí halová sezona byla „rozcvičkou“ před vrcholem – halovým mistrovstvím Evropy v Birminghamu. Buďme však upřimní, letos zůstala celá hala ve stínu příprav na absolutní vrchol – letní světové mistrovství v japonské Ósace. chům se připojil i junior Jan Kudlička čtyřmi českými rekordy své kategorie, třemi tyčkařskými a jedním v sedmiboji. Navíc získal na domácím juniorském šampionátu tři zlaté a na seniorském jeden bronz. Výborně si vedli i výškaři v čele s Tomášem Janků. Ten si v hale polepšil osobní rekord už na světových 234 cm, a nebýt smůly s bolavým svalem, mohl být jeho halový účet ještě úspěšnější. Při republikovém mistrovství získal domácí titul Svatoslav Ton, další přidali Kateřina Baďurová, půlkař Jarda Růža, tyčkař Adam Ptáček a dálkař Štěpán Wagner. V mládežnických kategoriích jsme dokonce získali o tři tituly více, 7 mezi juniory a 1 v kategorii dorostu.“ Halovou bilanci atletů Dukly letos zkresluje široká marodka a také neúčast osobností v dlouhých vrhačských disciplínách, především Barbory Špotákové. Na cestě do Ósaky Halová sezona byla jen odrazovým můstkem na vrcholnou událost roku – MS v Ósace. Až dostanete do rukou toto číslo DuklaSportu budete již znát

10

první letní výsledky našich závodníků. Při uzávěrce již začátkem května máme pro čtenáře alespoň informace, kde nabírali naši přední závodníci formu ke splnění mistrovských limitů pro Japonsko. Trenér Dalibor Kupka: „Roman Šebrle a celá naše parta jsme byli v maďarské Tatě a potom ve španělském Benidormu. Jen Jarda Růža byl se skupinou běžeckého trenéra Josefa Vedry v horách na Kypru. Tam se po vynechání haly připravoval i náš nejlepší středotraťař Michal Šneberger. Závodní plán Romana je letos jasný: Götzis, Kladno, Ósaka, Talence.“ Trenér Boleslav Patera: „S tyčkaři jsme začínali v Harrachově i s tradičním skákáním z můstku. Mně naměřili 18 m a Štěpánovi Janáčkovi asi 16 m. Potom jsme byli na ostrově Lanzarote. Tam s námi jela i skupina trenéra Jana Janků v čele s Tomášem.“ Trenér Rudolf Černý byl s Barborou Špotákovou nejdřív na Kanárských ostrovech a potom v Makarské. Jan Železný i Jaroslav Brabec zamířili se svými svěřenci do Slovinska i na jih Španělska.|

„Do Dukly jsem narukoval v roce 1967, bylo to do B. Bystrice. Tam jsem se však jen jednou vyspal a už mě převeleli do Prahy, kam si mě vybral trenér Melichárek. Na Julisce jsem zůstal až do roku 1997, kdy jsem se stal šéftrenérem české reprezentace. Předsedou trenérské rady jsem však byl už od r. 1992. Se závodní činností jsem skončil v r. 1978 a o rok později, po absolvování FTVS, jsem převzal v Dukle trenování skokanské skupiny se kterou jsem prožil krásných 10 let. V roce 1989 jsem se, po odchodu Jana Lišky do důchodu, stal šéftrenérem atletů Dukly. Julisce jsem zůstal věrný i po ,přestupu‘ na Strahov. Dodnes jsem místopředsedou oddílu atletiky Dukly Praha.“ A tvůj největší „duklácký“ úspěch? „Že jsem v roce 1992 přemluvil Roberta Změlíka a Jana Železného k přestupu do Dukly a oba pak vyhráli olympiádu. Samozřejmě nikdy nezapomenu na své nejlepší svěřence. Další z mých svěřenců Honza Leitner vyhrál ,nulté‘ halové MS v Paříži, i HME v Göteborgu, třetí byl při ME v Aténách i HME v Madridu. Jarda Priščák vytvořil čs. rekord v trojskoku 17,23 a to je dodnes duklácký rekord, Zdeněk Mazur byl rekordmanem na 100 m časem 10,34 a do dálky skočil přes osm metrů, tak jako Milan Gombala i Zdeněk Hanáček. To se nedá zapomenout, tak jako na vítězství Dukly v PMEZ v roce 1981.“| Redakce DuklaSportu přeje úspěšné zdolání „60“.

atletika ve světě

dukla sport

Z Birminghamu do Ósaky

Roman opět zlatý

|Roman Šebrle na plakátu HME National Indoor Arena v Birminghamu, jedna z největších atletických hal v Evropě, hostila počátkem března již 29. halové mistrovství starého kontinentu. Mezi 600 startujícími bylo 11 reprezentantů ČR, z toho 6 závodníků Dukly: Roman Šebrle, Pavla Rybová, Kateřina Baďurová, Tomáš Janků, Svatoslav Ton a Adam Ptáček. „Čekali jsme ještě splnění limitu od Štěpána Janáčka, Jaroslava Růži a Stanislava Sajdoka,“ říkal po příjezdu ze šampionátu šéftrenér Dukly Radomil Skoumal.

Dukláci hráli prim Sexteto borců z Julisky hrálo v českém týmu opět „první housle“. Roman Šebrle znovu potvrdil, že je „1“ české atletiky. Po zimních zdravotních komplikacích si dělali soupeři naději na jeho zdolání, ale opět marně. Po trochu zklamání z úvodního sprintu se Roman vyznamenal již ve druhé disciplíně – dálce, „a všechno rozhodl v tyči. Skočil ke své i naší radosti rovných 5 metrů a už nebylo o čem hovořit. V závěrečném kilometru jen korunoval svůj evropský primát,“ chválil Šebrleho Radomil Skoumal. Velmi blízko k medailím měli i Tomáš Janků a Pavla Rybová, jejich 4. místa patřila k aktivům českého týmu. Tomáše, vítěze kvalifikace s výkonem 230 cm, ve finále na výšce 225 cm zradil stehenní sval. Pokus sice ještě úspěšně dokončil, ale na 229 cm už to dál nešlo. Přitom letošní forma a stabilní výkony nad 230 cm dávaly naději na boj o nejcennější me-

daile. Pavla, letos již pod příjmením Rybová, znovu dokázala, že na velké soutěži prostě umí. Bezpečně zdolala 458 cm. „Ale na výšce českého rekordu 466 cm se již nedokázala koncentrovat i díky necitlivému přístupu domácího rozhodčího,“ postěžoval si Skoumal. Od dalšího tria jsme čekali trochu víc. Svatoslav Ton měl formu, ale v kvalifikaci se nesrovnal s rozběhem. Jistě mu chyběly i rady trenéra Jaroslava Kováře, který se doma zotavoval z operace a dirigoval Svaťu jen pomocí mobilu. Kateřina Baďurová také doplatila na kvalifikační rozběhové problémy a se 440 cm se podělila jen o 10 příčku. Adam Ptáček se kvalifikačním pokusem 555 cm dělil o 9. místo. „Halový postupový klíč je krutý. Do finále jde jen osm nejlepších, ne jako na velkých soutěžích venku, kde postupuje 12 atletů,“ doplnil Skoumal informace z HME v Birminghamu.

|Bryan Clay se už těší na setkání se Šebrlem

M

enší bylo nejen zastoupení Dukly, ale i dalších oddílů. Větší výpravu očekaval i český šéftrenér Václav Fišer. Konečná bilance našeho týmu však byla velmi solidní: zlato Romana Šebrleho, nečekaný bronz mladičké Denisy Ščerbové a dvě „bramborové medaile“ Pavly Hamáčkové a Tomáše Janků. Český tým opět potvrdil svou příslušnost k atletické elitě starého kontinentu.

|Zlatý Roman

Exkluzivně z Kalifornie pro DuklaSport

„Moc se těším na Romana“, vzkázal z Azusy mistr světa v desetiboji i sedmiboji Bryan Clay prostřednictvím svého přítele Ladislava Kořána, bývalého člena československého týmu armádních mistrů světa v přespolním běhu.

S

ouboj Šebrle – Clay v desetiboji bude nepochybně jednou z ozdob letního atletického MS v Ósace. U nás proběhly tiskem zprávy, že se Clay letos chystá zdolat světový rekord v Ósace a vyhrát. Co je na této informaci pravda zjišťoval v kalifornském univerzitním centru v Azuse exkluzivně pro DuklaSport Čechoameričan Ladislav Kořán. „Nevím, jak tato informace vznikla, ale považoval bych ji spíše za novinářskou kachnu. Byl jsem za Brya-

nem hned po svém dubnovém návratu ze služební cesty na ostrov Saipan a o světovém rekordu mluvil jen okrajově. Je přesvědčen, že k vítězství v Ósace by mohl při tamních klimatických podmínkách stačit i výkon kolem 8 700 bodů a nebo ještě o něco víc.“ A jak se Bryan v zimě připravoval? „Prý vůbec nezávodil. Hlavně hodně běhal. Právě závěrečná patnáctistovka byla vždy jeho slabinou. Nyní věří, že by mohl zaběhnout i čas pod 4:30 minut, aby v závěru desetiboje Romanovi alespoň trochu stačil. Jistě už víte o jeho jarním výkonu v oštěpu 71,76 m. Musím znovu opakovat, že Bryan si Romana moc váží, upřímně mu gratuluje k titulu z Birminghamu a už se na něj těší při květnovém mítinku v Götzisu. Ósaku považuje za generálku na olympiádu v Pekingu. Právě v těchto závodech se rozhodne, kdo je králem světového víceboje.“

V Ósace bude Bryan tak trochu doma… „Máš pravdu. Jako rodák z Havaje je po matce napůl Japoncem a trochu se tímto jazykem i dorozumí, takže nepojede úplně do ciziny. Ví, že bude hodně záležet na počasí, a tak chystá včasný příjezd do Ósaky. Ale ještě bych se vrátil k Romanovu světovému rekordu. Bryan tvrdí, že je překonatelný, jako každý rekord, ale že tím se nyní nemíní hecovat. Spíše mu půjde o překonání svých jednotlivých desetibojařských rekordů i amerického národního rekordu a svěťák, to je prý ještě vzdálená budoucnost. Bryan přiznává, že při těchto úvahách vždy musí počítat s Romanem. Tak se těšme na jejich souboj v Ósace i za rok v Pekingu.“ A Ladislav Kořán přidal ještě poslední informaci o očekávaném přírůstku do rodiny Clayových. Bude to určitě holčička a měla by spatřit světlo světa koncem května. Bryan se raduje, že bude mít doma páreček, který v Praze Romanovi už zdárně roste.|

11

atletika ve světě

text: František Macák foto: Ladislav Kořán a Radomil Skoumal

cyklistika

dukla sport

|Adam Ptáčník a Tomáš Bábek (sprint družstev)

|Petr Lazar, trenér Josef Kratina a Alois Kaňkovský

zlato a bronz Cyklistické |Mistr světa Alois Kaňkovský

cyklistika

text: Cyril Schejbal foto: Jan Kopač

O

mnium se skládá z pěti různých disciplín – 200 m s letmým startem, scratche, stíhacího závodu, bodovacího závodu a kilometru s pevným startem a na letošním MS se jelo poprvé. Před poslední disciplínou se Kaňkovský dělil o první místo s Argentincem Perezem. V kilometru s pevným startem, který je silnou disciplínou Kaňkovského, získal 2. místo, Peréze porazil o tři a půl sekundy a titul putoval do České republiky. „Jsem strašně šťastný. Duhové proužky světového šampiona, které teď budou zdobit můj dres, jsem strašně chtěl. Myslel jsem na ně už před rokem, vyšlo to ale až nyní,“ řekl po závodě novopečený mistr světa Alois Kaňkovský. Kaňkovský se ale nespokojil pouze s jednou medailií a spolu s Petrem Lazarem vybojovali bronzovou medalii v bodovacím závodě dvojic na 50 km. Titul mistra světa získali v této divácky atraktivní disciplíně Švýcaři Risi s Marvullim. 200 kol na oválu Palma Arény ukázalo, že zisk bronzu v této disciplíně pro Českou republiku na loňském šampionátu nebyl náhodný. V průběhu závodu získávaly jednotlivé dvojice kola náskoku. Mezi nimi byla i česká dvojice, ale těsně před polovinou závodu získali dvojice Ukrajiny a Argentiny další okruh k dobru a česká dvojice byla na průběžném třetím místě. Naši bojovníci se s tímto umístěním nespokojili a bleskově nadělili soupeřům další okruh náskoku. Situace byla vyrov-

12

Příslušník Armádního sportovního centra DUKLA dráhový cyklista Alois Kaňkovský se stal v Palma de Mallorca mistrem světa v omniu. Je to čtvrtý titul mistra světa pro pražskou část armádní cyklistiky. Posledním titulem bylo vítězství stíhacího družstva v roce 1986 na mistrovství světa v Colorado Springs. naná, dopředu vyrazila španělská dvojice, diváci bouřili, na ovále se strhlo cyklistické peklo. Pořadí se opět zamíchalo a Češi potřebovali v posledním spurtu zvítězit. Zde se ukázala dvojice ve skvělé formě, kdy Kaňkovský hodil Lazara do vítězného spurtu, ve kterém porazil argentinského závodníka a získal plný počet bodů. Naše dvojice měla jisté bronzové místo na stupních vítězů za Švýcary a Nizozemskem. Krůček od medaile Obsadit na vrcholné světové soutěži čtvrté místo je vynikající, ale pro závodníka zároveň smutný výsledek. Neříká se zbytečně bramborová medaile. To se stalo v disciplíně scratch na 15 km Ladě Kozlíkové a Martinu Bláhovi. Tři čtvrtiny závodu absolvovaly závodnice v poklidu, až v posledních dvanácti kolech se rozpoutal na dráze tvrdý boj. Kozlíková, mistryně světa z roku 2002 v této mladé disciplíně, si hlídala čelo pelotonu, dvě kola před cílem nastoupila, v poslední zatáčce před cílem byla dokonce na druhém místě. Z této pozice se většinou vítězí, ale před naši závodnici se dostaly tři soupeřky a bylo z toho již zmiňované čvrté místo. Týden před startem se ještě Kozlíková rozhodovala, zda kvůli nemoci bude vůbec na MS startovat. Scratch mužů byl velmi vyrovnaný o čemž svědčí fakt, že na stupně vítězů se nedostal žádný z me-

dailistů předchozích čtyř šampionátů. Vítěz Wong z Hongkongu zvítězil po odvážném úniku devět kol před cílem. Bláha bojoval, vyhnul se pádu soupeřů a ve spurtu soupeřil o stupně vítězů s Polákem Ratajczykem. Polák byl lepší, ale pro našeho závodníka bylo čtvrté místo největším úspěchem na vrcholných soutěžích v jeho kariéře. V bodovacím závodě jednotlivců nás reprezentoval Milan Kadlec. K postupu do finálových bojů bylo nutno absolvovat rozjíždky. V první rozjíždce se ve velmi dobrém světle ukázal právě Kadlec. V prvním spurtu získal potřebný bod, v polovině závodu spolu se třemi soupeři, vybojoval kolo náskoku a celou rozjíždku vyhrál. Ve finálové jízdě skončil na pátém místě.|

Výsledky cyklistů ASC DUKLA na MS: MUŽI

sprint družstev

ŽENY

sprint družstev stíhací 3 km

12. ČR (I. Vrba, T. Bábek, A. Ptáčník) sprint 27. A. Ptáčník 35. D. Špička 37. I. Vrba omnium 1. A. Kaňkovský scratch 4. M. Bláha bodovací závod 5. M. Kadlec bodovací závod dvojic 3. P. Lazar, A. Kaňkovský

scratch bodovací závod

11. 10. 21. 4. 17.

L. Valová, L. Kozlíková L. Kozlíková M. Růžičková L. Kozlíková L. Kozlíková

výročí

dukla sport

Vzpomínky Františka Jursy, bývalého trenéra Dukly Brno

Brněnské jubileum

Havelka, Prevužňák, Purč, Fridrich, Lacko, Labus, Bugner, Bienhauer, K. Vávra, Moravec a Ticháček

Pátrat po vzniku silničářského cyklistického týmu Armádního sportovního družstva Dukly Brno znamená ponořit se do sportovních archivů zhruba o padesát let zpět, kdy jsem nastoupil základní vojenskou službu v Ústředním domě armády Praha. Psal se rok 1953.

V

ÚDA se pod vedením trenéra Jaroslava Cihláře vytvořilo cyklistické družstvo, kde byli dále Jiří Opavský, Jiří Nouza, Jan Chlístovský a další v přípravě na olympijské hry v roce 1956 v Melbourne, kde jsem se také připravoval pro soutěže v dráhové cyklistice. Rozchod s ÚDA Koncem května 1956 však svolalo velitelství ÚDA do kina na náměstí v Dejvicích sportovce ze všech oddílů ÚDA. Zde nám byl přečten rozkaz Ministerstva národní obrany, a bylo nám sděleno, že jsme rozpuštěni a kromě atletiky a fotbalu převeleni mimo Prahu. Protože jsme byli v přípravě na olympijské hry, zůstali jsme i přes rozhodnutí dále v Praze, ale s tím, že zde nemáme žádnou další perspektivu. Byli jsme všichni mladí a nařízením jsme se nijak vážně nezabývali ani ho nedoceňovali. Pro nás byla prostě vrcholem všeho snažení olympiáda a přípravě na ni jsme podřídili všechno. Nakonec jsme po různých kvalifikačních závodech splnili limity a dostali se do nominace na Hry v Mebourne. To byla vlastně poslední etapa před zánikem ÚDA, z něhož nás k 1. 7. 1956 rozpustili a někteří našli uplatnění, např. box a košíková v Olomouci, hokej v Jihlavě atd. Po skončení olympiády v Melbourne jsme se vrátili domů až po měsíci a půl. Cestovali jsme totiž lodí

do Vladivostoku, odtud dále vlakem do Moskvy a po týdenním pobytu nás čekala poslední etapa do Prahy. Po této cestě jsme si šli nejen pro výplatu, kterou jsme si nevybrali, ale i pro propouštěcí listy. Stěhování do Brna Už v době, kdy jsme se na olympijské hry v Melbourne připravovali, zřídila se v jednotlivých městech po celé republice sportovní družstva, kromě atletiky a kopané, které zůstaly v Praze. Když jsem přišel na Ministerstvo obrany, řekli mi, že cyklistika míří do Brna. Zde se pokoušel oživit dění Josef Křivka, ale nevěděl, kam by tým umístil a družstvo nebylo funkční. Nakonec jsme se dostali k protileteckému útvaru 9669 v kasárnách v Černých Polích. Měl jsem v rukou pověřovací dopis z Ministerstva národní obrany a s ním jsem šel k veliteli útvaru kpt. Macourkovi, v civilu předsedovi Jihomoravského mysliveckého svazu, a dále k náčelníku štábu npor. Sladkému. Bylo to velmi dobré přijetí, protože mi s rozvahou sdělili: „Když Vás tím pověřili, my Vám problémy dělat nebudeme“. Měli jsme zde i různé příznivce, například proviantního náčelníka kpt. Oldřicha Valu. Zrod nového oddílu Dnem 1. 4. 1957 spatřil cyklistický oddíl Dukla Brno oficiálně světlo světa. Vedl jsem tento oddíl jako občanský pracovník se smlouvou od 1. 3. 1957 do roku 1968 s platem 1 560 Kč měsíčně. Potom jsem již nastoupil jako voják z povolání s hodností kapitána. Ubytování nám vyhradili ve dvou místnostech v malém baráčku uprostřed kasáren. Družstvo mělo tvořit osm závodníků a jeden trenér. Sehnat cyklis-

text: František Jursa foto: Archiv ASC DUKLA

ty, bylo nejdůležitější. Někteří, např. Janda nebo Hartl v Brně sloužili a zařídil jsem jejich přeložení. Jiní, např. Lněnička, Fuchs, Pecina a Uhliarik na vojnu rukovali. Pro doplnění tohoto družstva jsem vyhlásil nominační závod na trati Brno – Moravská Třebová a zpět a vybral jsem zbývající cyklisty. První úspěchy Hned v prvním roce své činnosti vyhrál Rudolf Uhliarik mistrovství republiky v závodu na silnici a tím získal první historický titul mistra republiky, což byla naše velmi šťastná chvíle, byl to odrazový můstek jak pro velitele útvaru, tak pro trenéra i závodníky. Byl to signál, že všechno naše snažení v Brně k něčemu směřuje. Současně v této době vznikal v Brně další cyklistický oddíl Favorit Brno, který byl orientován na dráhu. V čele stál Ladislav Šmíd jako ředitel dráhy, což byl můj první trenér a Doc. MVDr. Rudolf Bém, který v té době vykonával funkci předsedy svazu cyklistiky. Chtěli v Brně vytvořit centrum cyklistiky, což se později podařilo. K zachycení vzpomínek na naše úspěchy jsme v Dukle Brno založili kroniku, která je stále vedena. Na první stranu první knihy kroniky jsme nalepili fotografie francouzů Jacquese Anquetila a Lousisona Bobeta, kteří byli tehdejšími superhvězdami světové cyklistiky. Napsali jsme tam k nim, že jsou našimi vzory a že budeme šířit slávu československé cyklistiky podobně, jako tito dva velikáni své doby. Byla to odvážná a smělá slova, která se nám postupně naplňovala. K naplnění tohoto předsevzetí přispěl Ján Svorada, který zvítězil v poslední etapě Tour de France 2001. Tehdy jsem si uvědomil, že se nám podařilo splnit naše předsevzetí.|

13

cyklistika

|Zleva: Jursa, Smolík, Hrazdíra, Brázda, Zukal, Kratina, Kohout, Zeman, P. Vávra, Koryčan, Zajac, Tichánek,

historie

dukla sport

Od ATK přes ÚDA k DUKLA

Z historie text: Ivana Roháčková foto: Ivana Roháčková a archiv Antonína Marečka

armádního loga

Logo je grafický symbol, znak. Graficky znázorňuje, vizuálně identifikuje společnost, firmu, jednotlivce nebo událost. Pokud je tento znak doplněn textem (názvem), jedná se o logotyp. Jestliže ho navíc zaregistrujeme, získáme kombinovanou obchodní známku. Logo se stává logem až svým používáním. Získává smysl a význam teprve tím, jak je používáno. Kvalitní logo firmy může vyjadřovat nejen její náplň či zaměření, ale také profesionalitu, solidnost nebo tradici firmy. S logem DUKLA se za více než padesát let existence seznámili příznivci sportu snad na celém světě. Stal se symbolem kvalitních sportovních zážitků, vítězstvím českých sportovců a vzorné reprezentace naší armády a republiky.

historie

| Relief loga na budově lázní na stadionu Juliska

Historie loga Dnešní sportovní logo DUKLA mělo také svůj dlouhodobý vývoj. Tak jak šla historie armádního sportu, tak se měnil i jeho název a příslušné klubové označení. Organizace špičkových sportovců v naší armádě vznikla 1. října 1948 v rámci nově ustanoveného Armádního sokolského výboru pod názvem Armádní tělocvičný klub známý pod zkratkou ATK. Hlavním úkolem tohoto útvaru bylo poskytnout našim nejlepším sportovcům po dobu jejich základní vojenské služby takové tréninkové podmínky, aby až se vrátí po dvou letech do svých mateřských jednot neztratili formu, naopak, aby si formu nejen udrželi, ale v zájmu státní reprezentace si jí případně ještě zlepšili. Prvním domovem ATK se stal malý zámeček ve stráni v Malé Chuchli, kde byl prvním velitelem krátce podplukovník Josef Novák a po něm major Josef Malík. Ze sportovců byly sestaveny tři sportovní roty sdružující 25 sportovních odvětví a po okolí byly rozmístěny podle podmínek k tréninku (Zbraslav, Strahov,…). Armádní tělocvičný klub při svém vzniku neměl ještě nějaký znak a proto se jednoduše na dresy přišila tři velká písmena ATK. Modrá písmena na žlutá trika nebo naopak. Konkrétní autor není znám. Teprve o rok později se pokoušel atlet Vojta Havlík vykoumat nějaký znak pro atletický oddíl. Pod písmena ATK namaloval olympijské kruhy a lipové ratolesti. Tento návrh neprošel, protože olympijské kruhy se nesmí zneužívat. Antonín Mareček (velitel sportovní čety pozemního hokeje) s Vojtou kamarádil už z důstojnické školy a protože oba rádi kreslili, a tak se společně nad znakem zamysleli. Nápady tehdy vznikaly bez grafického editoru jen pomocí hlavy a tužky. Poručík Mareček navrhl ponechat jen tři kruhy a lipové ratolesti odstranit úplně. Po různém malování tak vznikl návrh znaku ne pro atlety, ale pro celý klub. Oficiální znak byl přijat – písmena ATK ve třech kruzích (ty tři kruhy zavazovaly, vyja-

14

dřovaly sportovní krédo a touhu všech sportovců) a reprezentaci Československa vyjádřili barvami – červené kruhy lemované modrou a bílou barvou. Změna k ÚDA Na podzim roku 1952 však přišla nová úprava a organizace tělesné přípravy čs. branné moci. Do hry vstoupil Ústřední dům armády neboli ÚDA a znak se musel přemalovat z ATK na ÚDA, což bylo docela jednoduché. Návrh překreslila Olga Modrachová, tehdejší mistryně ve skoku do výšky, která pracovala jako technická kreslířka. Znaku dodala

|Družstvo ATK pozemního hokeje z roku 1950 kaligrafickou úpravu a další znak byl na světě. Horší to bylo s přebudováním sportovní organizace. Většina sportovců zůstávala dále na vojně jako důstojníci nebo praporčíci, takže to vyžadovalo další změny. 1. června 1953 dochází ke zrodu nového samostatného vojenského útvaru Oddílu reprezentantů (OR). Měl šest rot a stal se jediným zařízením v zemi, které vytvářelo podmínky k růstu sportovní výkonnosti téměř ve všech sportovních odvětvích. Znak ÚDA se mírně pozměnil, kruhy se jen trochu prohnuly a aby se více zdůraznila domovská příslušnost k hlavnímu městu Praze, dostal červenožluté barvy a dole modrý štítek s názvem Praha. Armádní reprezentanti v dobrých podmínkách dosahovali velmi výrazných výsledků a tak se Oddíl reprezentantů stal prakticky hlavním dodavatelem sportovců pro státní reprezentaci. Název ÚDA se stal v zahraničí velmi populární a znak velmi žádaným suvenýrem.

|Emil Zátopek v dresu ATK

Pojem pro budoucnost – DUKLA V létě roku 1956 byl Oddíl reprezentantů rozpuštěn, značná část odborů byla přemístěna do různých posádek mimo Prahu. Pro armádní vrcholový sport to znamenalo na nějakou dobu izolaci. Vznikl jediný speciální tělovýchovný útvar Vojenská tělovýchovná škola Miroslava Tyrše. Téhož roku k 1. říjnu 1956 bylo rozhodnuto založit ve všech složkách armády Vojenské tělovýchovné jednoty (VTJ) s jednotným označením a pro budoucnost vzniká nový pojem DUKLA s uvedením názvu posádky. Tehdejší výstrojní náčelník útvaru major Ladislav Műller dostal na starost našít na dresy nové označení. Byl to problém, Dukla není ÚDA, to je pět písmen pro tři kruhy. A tak se celý štáb armádní tělovýchovy dal do navrhování a malování. Objevovaly se nejrůznější nápady včetně motivu mohyly v Dukelském průsmyku. V časové tísni nakonec bylo přistoupeno na nejjednodušší řešení – ponechat jen obrysy kruhů, do nich stejným písmem doplnit DUKLA, a návrh byl hotov. Švadleny ho ještě ten den v dílně ušily a logo bylo na světě. Náčelník Dukly

|Antonín Mareček

na dobové fotografii

Josef Havlík jej druhý den běžel ukázat na ministerstvo. Všude souhlasili, slovo Dukla otevíralo dveře, a tak za pár dní už se znáček objevil na sportovních dresech, na žlutočervených vlajkách, později na odznacích, plyšových medvídcích a kávových soupravách. Zahraniční oddělení začalo rozesílat na všechny strany do zahraničí v několika jazycích informace, co to je Dukla a co znamená, a že bude pokračovat v tradicích ATK a ÚDA. V té chvíli ještě nikdo netušil že s názvem DUKLA PRAHA ve znaku na prsou vystoupí třeba fotbalisté třikrát na stupeň vítězů v New Yorku nebo házenkáři při přebírání Poháru Evropských mistrů v Paříži. Znak DUKLY získával ve světě svou cenu. Decentralizace armády probíhala postupně. Z Vojenské tělovýchovné školy M. Tyrše na Julisce se musely přemístit některé sporty do posádek s lepšími tréninkovými podmínkami (vodní sporty, zimní sporty, lední hokej, atd.) a tak nakonec byla VTŠMT

historie

dukla sport

trenýrky s míčem a kulatý odznak - černobílý fotbalový míč, v něm tradiční odznáček Dukly. Odvaha nezklamat jméno Dukla Jsme velmi rádi, že i nyní, po padesáti letech, vidíme armádní sportovce, olympijské vítěze jako je Štěpánka Hilgertová, Kateřina Neumannová, Jan Železný, Aleš Valenta, Roman Šebrle a další medailisty ve svém sportovním odvětví, kteří neváhají k logům svých sponzo-

|Odznaky ke klubovým a oddílovým výročím

|Od roku 1953

|Od roku 1952

|Od roku 1956

|Antonín Mareček (vlevo) dnes s manželkou a přáteli, bývalými házenkáři Dukly Praha, Ivanem Satrapou a Jiřím Víchou zrušena a místo ní byl zřízen nový vojenský útvar Armádní středisko Dukla Praha. To bylo 1. září 1963 a po tomto termínu vznikají další Armádní střediska Dukla v Banské Bystrici, Trenčíně, Liberci a Olomouci. K základnímu znaku DUKLA se přidávají do modrého políčka jména jednotlivých středisek nebo odloučených Armádních sportovních družstev. Tyto

1. ATK – Zlaté písmo a obrysy kruhů ve třech červených kruzích . 2. Zlatý běžec v karmínovém poli, zlaté ratolesti, červená hvězda, zlatá písmena, A v bílém, T v červeném a K v modrém kruhu. 3. Zlaté písmo a obrysy kolem tří červených kruhů, pod nimi modrý pruh se zlatým písmem Praha.

|Fotbalové družstvo ÚDA na prvním zahraničním turnaji v roce 1957 v belgických Bruggách znaky již připomínají současné logo DUKLY a používají se dodnes. Logo Dukly se nezměnilo ani v lednu 1994, kdy se stává jediným výkonným orgánem systému zabezpečení přípravy státní sportovní reprezentace Armádní sportovní centrum DUKLA i po osamostatnění Fotball club Dukla Praha, Handball club Dukla Praha, Hockey club Dukla Jihlava, Volejbalový klub Dukla Liberec. Od znaku k odznaku Už téměř 50 let provází armádní sportovce na národních a mezinárodních sportovištích znak Dukla. Odznaky Dukly se začaly vydávat později. Malý odznáček z hliníku či bronzu, smaltovaný nebo pod pryskyřicí, zapíchnutý v klopě saka nebo na kapse košile, vyjadřuje sounáležitost k tomu klubu. Armádní tělocvičný klub „ATK“ vznikl sice již v říjnu 1948, ale na první odznáček si příznivci počkali až do roku 1951. Celkem byly tři odznaky ATK:

|Od roku 1956

|současnost

rů na dres připojit i logo DUKLY a tím vyjádřit svojí příslušnost k armádnímu resortu a sportovnímu centru DUKLA. Těší nás, že jasně dávají za pravdu slovům spisovatele Oty Pavla, který napsal: „Dukla pro mne vždycky znamenala statečnost a začátek osvobození. A také snažení a množství vykonané práce. Nazvat sportovní klub jménem Dukla , to byla také odvaha. Odvaha nezklamat toto jméno.

|Družstvo házené Dukly Praha v roce 1972

V roce 1953, se vznikem Ústředního domu armády, se objevily odznaky ve tvaru znaku ÚDA Praha v různých barevných provedeních – zlatá písmena a obrysy červených kruhů, modrý podklad Prahy nebo celý ze žlutého či bílého kovu. Později se objevují odznaky jednotlivých VTJ s přidáním místa ve kterém oddíl působil. Největším sportovním vojenským oddílem vždy byla Dukla Praha a tak se začaly v roce 1957 vyrábět odznaky Dukly, Dukla Praha, Liberec, Brno, Plzeň… Řada z nich si je dále „vylepšuje“, třeba Dukla Jihlava dvojicí ježečků, Dukla Olomouc boxerskými rukavicemi, Dukla Plzeň střeleckým terčíkem, Dukla Prostějov malým padáčkem aj. A tak vzniká celá řada nových dukláckých odznaků. Fotbalový klub Dukla Praha vydal i odznáček ve tvaru „maskota“ oddílu – tmavěhnědého medvídka v dresu Dukly, nápis DUKLA v bílém, zlaté

Někam to jméno donést a vyvěsit ho na nejvyšší a nejpoctivější stožáry. Mnohým sportovcům Dukly se to také podařilo.“

historie

|Od roku 1950

Tolik z vyprávění autora znaku ATK, ÚDA a spoluautora loga DUKLA Antonína Marečka: „Pracoval jsem v armádním sportu celý život, od vstupu do ATK přes ÚDA a Dukla Praha až po práci na Správě vrcholového sportu a to převážně na mezinárodním úseku. Odešel jsem do důchodu v roce 1985 s hrdým vědomím, že jsem mohl být členem tak významného celku, jakým byl náš armádní sport a slavná Dukla. Když vidím ten populární znak Dukly na sportovních dresech současných armádních mistrů světa či olympioniků, mám hezký pocit u srdce. Cítím, že i já jsem měl to štěstí, být u toho, když se tenhle populární znak tvořil.“|

15

představujeme

dukla sport

Výcvikové zařízení Dukly v Harrachově

text: Jan Zeman foto: Jiří Hokův

Oáza

mezi hřebeny hor

představujeme

V roce 1993 bylo dokončeno Výcvikové zařízení v Harrachově, které je umístěno v bezprostřední blízkosti skokanských můstků a běžeckých tratí. Stalo se tak celoročně využívaným výcvikovým i relaxačním střediskem, které si oblíbila většina armádních sportovců, neboť jim poskytuje kvalitní podmínky pro jejich zimní i letní přípravu.

Č

tyřpatrová budova, sestávající z několika křídel, se nachází v samém centru Harrachova. Výhodná poloha zaručuje dobrou dostupnost areálu z hlavní komunikace a okolních sportovišť, ale zároveň poskytuje klidné prostředí. Přispívá k tomu i to, že vjezd na přilehlé parkoviště je od hlavní silnice oddělen dálkově ovládanou závorou. Harrachovské středisko dnes disponuje přibližně osmdesáti lůžky v různě velkých místnostech. Jsou zde dvoulůžkové a třílůžkové pokoje, přičemž některé z nich jsou seskupeny do jakýchsi bytových buněk, které tvoří dvoulůžkový a třílůžkový pokoj se společnou předsíní a sociálním zařízením. Ještě několik dalších pokojů je vybaveno vlastním WC a sprchou, ale ostatní uživatelé jsou odkázáni na společné sprchy a WC, které jsou na každém z obytných pater. „Tak to bylo tenkrát postaveno. Některé pokoje jsou bohužel umístěny tak, že u nich nelze koupelnu dodatečně vybudovat,“ říká Věra Tulková, která nás objektem provází. Alespoň v polovině pokojů je televize a lednice, jinak je jejich vybavení podobné. Vše je poměrně nové a dobře zachovalé. Na každém patře je sportovcům k dispozici také malá sušárna. V suterénu budovy je malá sauna s příslušenstvím a nová vířivka, sloužící sportovcům k regeneraci. Samozřejmostí je také poměrně dobře vybavená posilovna. O celou budovu se stará třináctičlenný kolektiv. Sportovní zázemí doplňuje ještě mazárna

16

lyží, která ale už kapacitně přestává stačit stále se zvyšujícím nárokům. Nedaleko budovy je také hřiště s umělým povrchem, které by se mělo v blízké době dočkat zastřešení. Nutné investice se daří získat i pro údržbu tohoto objektu a zatím stačí i na postupnou modernizaci. V minulých letech byla například vyměněna původní okna za plastová, byla zakoupena již zmíněná vířivá vana a kompletně rekonstruována kuchyně s jídelnou. „Kuchyně je zde v provozu v podstatě stále, respektive pokud je zde alespoň deset lidí. Připravují se zde snídaně, obědy i večeře. Na oběd je možné vybírat ze dvou jídel, z nichž jedno z nich bývá bezmasé,“ dodává Tulková s tím, že po dohodě je možné vařit sportovcům tak, aby to odpovídalo i jejich případné dietě. Prostor jídelny ještě doplňuje malý salonek, který slouží i jako společenská místnost. Je zde celkem třináct míst a dobře poslouží jak služebním jednáním tak společenským akcím. Součástí harrachovského výcvikového zařízení, které je podřízeno přímo ASC DUKLA, je také chata v Horním Polubném. Původně se v ní mohlo ubytovat až osmnáct lidí, ale posléze byla její kapacita o čtyři lůžka snížena. Vzhledem k velikosti objektu mají pokoje společnou koupelnu a WC. Nevaří se zde, ale ubytovaní mají k dispozici výborně vybavenou kuchyň s lednicí a myčkou, a tak mohou vařit ze svých zásob.|

fotbal

dukla sport

Hovoříme s předsedou fotbalové Dukly Markem Lukášem

K Julisce se blíží II. liga |Momentky ze zápasu FK Dukla-FC Tempo

fotbal

28. dubna 2007 na stadionu Juliska

Fotbalová Dukla Praha je v kronice českého fotbalu zapsána zlatým písmem. V letech 1953–1982 získala 11 mistrovských titulů, osmkrát vyhrála domácí pohár a byla trvalým velkododavatelem hráčů do reprezentace. Její nejslavnější období spadá do první poloviny šedesátých let, kdy triumfovala v lize, v evropských pohárech i na památných amerických zájezdech.

V

sezoně 1993–1994 skončila na posledním místě ligové tabulky a s nejvyšší soutěží se rozloučila. V červenci 1996 se rozešla s armádou, získal ji podnikatel Bohumír Ďuričko , ale když se mu nesplnily jeho záměry v okolí Julisky, přemístil ji v roce 1997 do Příbrami a spojil s místním klubem. V roce 2000 se však Dukla Příbram přejmenovala na Marilu Příbram a Dukla vyjma mládeže z fotbalové mapy de facto zmizela. Byla sice na Julisce oživena, ale zůstala pouze na výkonnostní bázi v městském přeboru. V poslední době se však začalo dost hlasitě mluvit o tom, že je na nejlepší cestě získat od společnosti Jakubčovice Fotbal druholigovou licenci. Více nám prozradil předseda Dukly Marek Lukáš. Jaká je současná situace v tomto kontraktu? „Naše akciová společnost čeká na nabytí právní moci a následně bychom měli uzavřít smlouvu s Ministerstvem obrany o nájmu příslušných prostor na Julisce. Půjde hlavně o vyjasnění podmínek, za jakých budeme na stadionu působit. Licenční záležitosti vyřešíme s fotbalovým svazem. Zcela jasná už je dohoda s Jakubčovicemi. Je před námi ještě spousta práce, nicméně jsem opatrný optimista a věřím, že od srpna začneme hrát na Julisce II. ligu.“ Máte už představu, jak zabezpečíte klub po finanční stránce? „Vycházím ze zkušeností odborníků a hodně mi pomohl finanční rozbor pana Bittengela. Počítáme s rozpočtem 15 milionů korun, což je desetkrát větší částka, než jakou v současnosti potřebujeme v měst-

text: Jaroslav Pešta, foto: Pavel Slavíček karikatura: Milan Kounovský

ském přeboru. Menší sponzory máme, ale stále ještě probíhají jednání o získání dlouhodobého a seriózního partnera, který je pro II. ligu nezbytný. Zajistit potřebnou finanční částku nebude snadné, ale i kdyby se nám to do léta nepodařilo, tak pro první rok máme připravenou ekonomickou záchrannou brzdu. Zatím si velice vážíme pomoci jak Ministerstva obrany, tak i ASC DUKLA.“

Nebojíte se menšího diváckého zájmu? „Na někdejší prvoligovou Duklu sice moc diváků v domácí soutěži nechodilo. Výjimkou byly mezinárodní pohárové zápasy, o které byl mimořádný zájem. Pokud však budeme produkovat kvalitní fotbal, tak věřím, že fanoušci přijdou. Třeba jen ze zvědavosti. Pro nás je však především důležité, že armáda zase bude mít k fotbalové Dukle potřebný vztah.“|

Splňuje stadion na Julisce všechny podmínky projektu Stadiony 2003 pro druhou ligu? „Budou potřeba některé menší úpravy, ale ty bychom měli do zahájení podzimní sezony bez větších problémů zvládnout. Neměly by přinést ani větší finanční nároky.“ S jakým hráčským kádrem pro II. ligu počítáte? „Základ mužstva vytvoří deset až dvanáct hráčů z Jakubčovic. Máme s nimi už předběžné dohody a vše podstatné kolem jejich přestěhování do Prahy řeší trenér Bittengel. Tým by mělo doplnit několik perspektivních fotbalistů ze současné Dukly a není vyloučen ani přestup některých hráčů z jiných klubů. Mužstvo chceme stabilizovat a za tři až čtyři roky se pokusit o postup do první ligy. Pokud jde o B tým tak v něm by měli být hlavně mladí hráči s ambicemi na přeřazení do A týmu.”

17

AQUAHIT

dukla sport

A

Patent trenéra Dukly Jana Pospíšila Nové trendy v posilování

AQUAHIT

je velký

HIT

AQUAHIT nové trendy

Mladí i dříve narození, muži i ženy, všichni, kteří dnes chtějí být „in“ zaplňují posilovny, a také své vily, byty, chalupy nákladnými stroji na „výrobu“ krásných postav. Kultura těla je hitem moderní společnosti. Při pohledu na desítky reklam v televizi, rozhlasu či tisku se zdá, že vše už bylo objeveno a získání postavy kulturisty či modelky je pro každého z nás na dosah. A přece i v této oblasti je stále široké pole možností pro nové vynálezy. Pro širší veřejnost je novinkou AQUAHIT (aqua – voda, hit – úder) nenáročné náčiní pro všechny pohybové aktivity, věkové skupiny i sportovce všech kategorií, od mládeže až po mistry světa a olympijské vítěze. Autorem nové metody, vynálezcem AQUAHITU, je trenér atletů Dukly Praha Jan Pospíšil, muž který patří k největším osobnostem své profese doma i ve světě. Od Jandy-Suka k Janu Železnému Jan Pospíšil působil jako trenér, manažer či konsultant největších osobností světové atletiky jako byli Jan Železný, Steve Backley, Jonathan Edwards, Anna Birjukovová a desítky dalších zahraničních es. V domácí atletice se podílel především na výrazných úspěších překážkářů Jiřího Hudce, Aleše Höffera i bývalého československého reprezentanta, dodnes slovenského rekordmana Igora Kováče. Jak se Jan Pospíšil dostal k vynálezu AQUAHITU? „Právě při spolupráci s předními světovými atlety jsem získal řadu poznatků v oblasti fyzické přípravy a stále jsem hledal něco nového. Ve starých materiálech jsem objevil posilovací náčiní vynálezce diskařské otočky legendárního Jandy-Suka i velké osobnosti počátků našeho olympijského hnutí Rösslera–Ořovského, což byly obyčejné pytle s pískem. Docela mi bylo divné, že od té doby nikdo nepřišel na nápad jak využít právě toto nenáročné náčiní. Jen jsem v náplni vaků nahradil písek vodou a po řadě experimentů dospěl k dnešní podobě náčiní. Ve složeném stavu má nyní rozměr pouhých 24 x 30 x 3 cm, je to vlastně jen větší kniha. A tu jsem si s využitím tekuté náplně nechal v roce 2003 patentovat. Právě nahrazením plnícího media vodou se zvýraznil efekt nestabilní zátěže. Její překonání vyžaduje nejen fyzickou sílu, ale zároveň rozvíjí i smysl pro rovnováhu, koordinaci, správné časování jednotlivých fází pohybů a má řadu dalších výhod.“

18

|Ani Jan Železný neodolal...

AQUAHIT

A jak vypadá vak připravený k akci? „Po roztažení vaku vznikne válec o délce 80 cm a průměru 20 cm. Ten lze libovolně naplnit vodou třeba od váhy jediného kilogramu až po 20 kg. Na ilustračních fotografiích je vidět, že s tímto náčiním může posilovat jak olympijský vítěz a světový rekordman v hodu oštěpem Jan Železný, tak třeba překážkářka Lucie Martincová, ale dokonce i malé děti.“ Velkou výhodou vaků je jejich mobilita a velmi nenáročná příprava ke cvičení. Tuto výhodu dnes oceňují především vrcholoví sportovci téměř ve všech odvětvích. Při cestách za zahraničními soustředěními býval a i dnes je mnohdy problém se zajištěním posilovacího náčiní či vhodné posilovny, nemluvě mnohdy v cizině o přemrštěných cenách za tyto služby.

Výhody AQUAHITU Začněme trochu ze široka. Jaké posilovací prostředky dnes používáme? 1. Cvičení s váhou vlastního těla 2. Cvičení s lehkou zátěží a odporová cvičení 3. Cvičení na trenažérech 4. Cvičení s přidanou zátěží – činkou AQUAHIT je dnes alternativní formou efektivně doplňující současné tréninkové prostředky. A jeho výhody? Vedle nenáročné mobility a finanční dostupnosti má cvičení s AQUAHITEM řadu výhod: Manipulace s náčiním vyžaduje nejenom silové nasazení hlavních výkonných svalových skupin a intenzivního zapojení posturálního svalstva, ale i značnou dávku koordinačních schopností. Tyto mimořádné nároky znamenají stejný stupeň fyzické aktivace jaký vyžaduje cvičení s váhou podstatně větší při použití klasického náčiní daleko více zatěžujícího pohybový aparát. Mobilní madla AQUAHITU umožňují měnit šíři a způsob úchopu, představují tak zmnohonásobení cvičebních variací a umožňují funkční zapojení svalů v rámci komplexního pohybu, svalové aktivace různých segmentů lidského těla. Posilovna v „tašce“ Velkou výhodou AQUAHITU je jeho snadná a rychlá příprava. Jen větší „knihu“ i s naplněním vodou a dofouknutím vzduchem připravíte ke cvičení během několika minut. Při cvičení lze pro jeho intenzitu a zaměření tréninkové jednotky využít jak vak plně naplněný vodou, tak i jen částečně naplněný. Ten tak lze využít k posilování koordinace a dalších svalových partií. Při částečném naplnění vodou lze zpevnit těleso vaku dofouknutím vzduchem. Tlak vzduchu ve válci je tak malý, že se provádí jen ústy. Tím tak vytvoříme zcela nové náčiní s mimořádným tréninkovým efektem. Důsledkem pohybu vody v uzavřeném prostoru je náraz na stěnu vaku při změnách směru cvičení. Ten potom vyvolává předpětí svalů a následnou aktivaci velkého množství svalových vláken. Jedná se o tak zvané reaktivní – rázové posilovací metody. Právě plyometrická, neboli reaktivní metoda, je nejefektivnější formou rozvoje výbušné síly. Fyzikální vlastnosti vody při nárazu v uzavřeném prostoru však eliminují nebezpečí plynoucí z předpětí svalů. Tato skutečnost otevírá prostor i v oblasti rehabilitace a regenerace. Pestrá funkční impulzace vycházející z jakékoliv manipulace s náčiním aktivuje přirozené tréninkové

mechanizmy, které byly potlačeny ať už jednostranným tréninkem, jednostrannou zátěží, či opomíjením v civilním životě, především sedavým způsobem naší každodenní existence. Posilování pro každého Regulovatelná zátěž plnícího media umožňuje operativní stanovení optimální intenzity cvičení se zřetelem k úrovni cvičícího, procvičované svalové skupině a přímému zaměření jednotlivých cviků. Pohyblivá zátěž v uzavřeném prostoru klade při cvičení daleko větší nároky na koordinaci a rovnováhu, než třeba vlastní herní činnosti ve sportovních hrách a to znamená využití i u fotbalistů, hokejistů, basketbalistů i u dalších kolektivních sportů a rekreačních sportovců. Cvičení s AQUAHITEM lze využít i při protahovacích cvičeních což přináší podstatně větší efekt než klasické formy protahovacích cviků. Přesto, že cvičení s AQUAHITEM může dosahovat limitních hodnot, tak nízká absolutní váha náčiní výrazně omezuje nebezpečí zdravotního poškození. V rámci tréninkové jednotky mají vaky univerzální použití při rozehřátí, následném rozcvičení, vlastním posilování, koordinačních a odhodových cvičeních i konečné regeneraci.

|Univerzálnost a využití

téměř pro všechny věkové kategorie – to jsou také přednosti AQUAHITU

AQUAHIT

AQUAHIT

text: František Macák s použitím informací Jana Pospíšila foto: Jan Pospíšil a František Macák

dukla sport

Kde se dnes AQUAHIT využívá? Na otázku odpovídá jeho vynálezce Jan Pospíšil: „Prakticky ve všech sportovních odvětvích. Začněme však Duklou a jeho atlety. Vedle Jana Železného a jeho skupiny využívají AQUAHIT také další přední atleti jako Barbora Špotáková, Tomáš Janků, Petr Stehlík, Stanislav Sajdok, kterého nyní trénuji a řada dalších. Toto posilování také využívají i speciální jednotky armády České republiky. Mimo Duklu si AQUAHIT pochvaluje rovněž vrhačský trenér Sparty Praha Remigius Machura a celá jeho široká tréninková skupina, tak jako v Olympu naše diskařská „1“ Věra Cechlová. Z dalších sportovních odvětví najdete AQUAHIT u fotbalistů SK Slavia Praha, Slovanu Liberec i FK Teplice, u volejbalistek Olympu, basketbalistů z Nymburka či u hokejistů Mölleru Pardubice.“ A dostaly se vaky s vodou i za hranice „Dostaly a hodně daleko. Využívají je mládežnické hokejové celky v kanadském Montrealu a Vancouveru a v Anglii dnes nejlepší fotbalový brankář světa Petr Čech. Samozřejmě široké využití je mezi atlety ve Švédsku, kde jsem byl na přednáškovém turné. S AQUAHITEM posiluje i dnes nejlepší oštěpař světa Nor Andreas Thorkildsen, se kterým jsem také spolupracoval, on i jeho trenér se zúčastnili v Nymburku mého výcvikového tábora. A tak bych ještě mohl pokračovat. Samozřejmě, že největší radost budu mít, když moje metoda pomůže především ke zlepšení výkonnosti dukláků a zvýšení fyzické připravenosti speciálních jednotek naší armády.“|

Závěrem ještě poslední informace. Více se o AQUAHITU dozvíte na internetové adrese www. totalbasicsport.com.

AQUAHIT

19

osobnost

dukla sport

Sedmačtyřicet let

v Dukle

osobnost

Jana Brumovského si příznivci fotbalu dobře pamatují jako pravé křídlo, které svou rychlostí a hbitostí nadělalo vrásky nejednomu říznému obránci soupeře. Poctivý a skromný fotbalista odehrál v dresu Dukly Praha čtrnáct sezon a mnoho let v ní pak dál působil jako asistent trenéra, takže byl u všech jejích úspěchů dosažených od poloviny padesátých do konce osmdesátých let. V letošním roce slaví sedmdesátiny, přesto se však pořád udržuje ve vynikající fyzické kondici – rád si s manželkou vyjede na kole a dvakrát týdně si chodí zahrát fotbal se svými bývalými spolupracovníky z ASC DUKLA. Poslechněme si jeho zajímavé vyprávění…

text: Pavel Nekola foto: z archivu Jana Brumovského

|V dresu Dukly (1959)

|Jan Brumovský v současnosti na Julisce

Fotbalové začátky „Narodil jsem se na Slovensku v Levicích, kde otec pracoval jako ,financ‘. Po roce 1938 jsme se museli vrátit do Čech, krátce jsme bydleli v Nelahozevsi a odtud jsme se přestěhovali do Slaného. Tady jsem strávil svá klukovská léta a co si pamatuji, tak celou tu dobu jsem měl vyplněnou fotbalem. Organizovaná mládežnická kopaná u nás tenkrát prakticky ještě neexistovala, takže jsme fotbal mydlili, kde se dalo – na chodnících, na ulicích, na pláccích… V roce 1949 jsme se přestěhovali do Teplic a teprve potom vlastně začala moje fotbalová kariéra. Nebylo to však přímo v Teplicích, ale v jejich okrajové čtvrti Trnovanech. Za tamní Hvězdu jsem nastupoval v žákovských a v dorosteneckých družstvech, a protože se mi docela dařilo, všimli si mě v tehdy druholigovém teplickém celku. V roce 1955 si mě ještě jako dorostence vytáhli a já pak za Teplice hrál rok a půl. Mimo kopanou jsem ale provozoval i jiné sporty. Ještě ve Slaném jsem hrával volejbal a v Teplicích jsem se zase věnoval atletice, konkrétně běhu na 60 metrů a skoku do dálky. Celou tu dobu jsem navíc chodil do Sokola. Ten, jak známo, kolektivním sportům moc nepřál, tam se spíš cvičila prostná nebo nářadí. To mě bavilo, miloval jsem třeba gymnastická obratnostní cvičení nebo cvičení na metacím stole s pérovým můstkem. Dostalo se mi tak skvělé pohybové průpravy, zcela odlišné od her, a naučil jsem se ovládat vlastní tělo. V roce 1956 jsem dokončil střední pedagogickou školu, složil jsem maturitní zkoušku a po prázdninách jsem začal

|Ve výskoku před vyprodanými tribunami v derby se Slavií Praha v roce 1966

20

dukla sport

osobnost

na vyrovnání, nepodařilo se nám to. Přesto si však myslím, že stříbrné medaile z olympiády byly naším velkým úspěchem.“

|Jan Brumovský (klečící druhý zleva) v dresu Dukly Praha před zápasem se Spartou učit na základní škole. Ke kantořině jsem však pouze přičichl, protože 1. listopadu jsem nastoupil základní vojenskou službu a k učení jsem se už nikdy nevrátil.“ Dukla Praha „Narukoval jsem do Dukly, tenkrát vlastně ještě do ÚDA Praha. Vyhlédl si mne tam trenér Karel Kolský a se mnou si vybral i mého pozdějšího nejlepšího kamaráda Pepíka Vacenovského z Ratíškovic. Spolu jsme si odkroutili vojnu a pak i aktivovali, tedy podepsali závazek do dalších let. Kádr Dukly byl v té době víceméně stabilizován, mužstvo bylo dlouho pohromadě a hledala se vlastně jen správná základní sestava. Já jsem nejčastěji hrával pravé křídlo. Všichni moji spoluhráči byli vynikající fotbalisté, ale to by samo o sobě k úspěchu nestačilo. Důležité však bylo, že mezi námi byly skvělé vztahy, takže do každého zápasu jsme šli jako jeden muž. Ani trenéři se v Dukle moc neměnili. Začal jsem pod Karlem Kolským, v roce 1959 jeho post převzal Bohumil Musil a po něm se v roce 1960 mužstva ujal Jaroslav Vejvoda, nejúspěšnější trenér Dukly, jehož jen na krátká období vystřídali opět Musil a také Václav Pavlis. Titul mistra republiky jsem s Duklou získal šestkrát (1958, 1961 až 1964 a 1966) a navíc jsme čtyřikrát vybojovali Československý pohár (1961, 1965, 1966 a 1969).“ Pohárová Evropa „Kolik jsem sehrál pohárových zápasů, spočítané nemám, ale bylo jich určitě hodně. Na některé člověk zapomene, jiné mu naopak dlouho zůstávají v paměti. Výborný útočný fotbal jsme hráli třeba ve čtvrtfinále PMEZ v sezoně 1962/63 v Lisabonu proti Benfice. Sice jsme prohráli 1:2, ale nezaslouženě, protože jeden gól jsme dostali z ofsajdu. Skvělý zápas jsme sehráli i ve čtvrtfinále PMEZ v sezoně 1966/67 doma s Ajaxem Amsterodam. Vyhráli jsme 2:1 a já se nachomýtl k jednomu z našich gólů, když jsem svým atakováním soupeřova obránce dotlačil k tomu, že balón špatně odkopl a dal si vlastní branku.“ Turnaj v Mexiku „V roce 1959 jsme absolvovali dvouměsíční zájezd do Střední Ameriky. V jeho rámci jsme sehráli turnaj v Mexiku, jehož se zúčastnily tři domácí kluby a jedno z tehdy nejlepších mužstev světa FC Santos s Pelém, Zitem, Pepem a dalšími hvězdami. Brazilci své zápasy suverénně vyhrávali, takže když jsme proti nim nastoupili my, většina z 80 000 diváků na olympijském stadiónu si přála naše vítězství. Před zápasem jsme si v kabině říkali, že si na ně musíme dát pozor, ale už v 9. minutě jsme prohrávali 0:2. Pak jsme se však zvedli, ještě do poločasu jsme skóre otočili a nakonec jsme vyhráli 4:3. To byla tenkrát veliká sláva. Pobyt v Mexiku byl však pro mne významný i jinak – poznal

jsem tam totiž svou budoucí manželku Marii, která tam pracovala na obchodním zastupitelství naší ambasády.“ Americký pohár „Turnaje v USA jsme se zúčastnili pětkrát a čtyřikrát, v letech 1961 až 1964, jsme jej vyhráli. Nejvíce vzpomínám na naši první finálovou účast, kdy jsme se střetli s FC Everton, a především na úvodní zápas. Fotbaloví odborníci a příznivci se tehdy rozdělili na dva vyrovnané tábory: Jedni tvrdili, že úspěch bude slavit strojová a razantní hra Angličanů, druzí naopak favorizovali náš technický fotbal. Trochu nám nahrálo, že Pavel Kouba Angličanům na začátku zápasu chytil penaltu, a naopak nám vyšlo snad úplně všechno, takže po prvním poločase jsme vedli už 5:0. Na začátku druhé půle jsme sice dostali dva góly, ale nakonec jsme dvě branky přidali i my a utkání skončilo 7:2. Porazit na takovémto turnaji tak silného soupeře, to byl opravdu nezapomenutelný zážitek.“ Reprezentace „Za reprezentační áčko jsem sehrál prakticky tři zápasy, a to v letech 1958 a 1959 postupně s Itálií, s Tureckem a s Irskem, a abych řekl pravdu, moc se mi nepovedly. Na mém postu byla tehdy v reprezentaci dost velká konkurence, nikdo tam však nevydržel delší dobu. Prosadil se až Tomáš Pospíchal, který pak odehrál i mistrovství světa v roce 1962. Můj čtvrtý reprezentační start proti Jugoslávii v roce 1964 byl původně brán jako utkání olympijských mužstev a teprve dodatečně byl do statistik započítán jako oficiální mezistátní utkání.“ Olympiáda „Mnohem víc se mi dařilo v olympijském mužstvu, za které jsem odehrál patnáct utkání a vstřelil pět branek. Nezapomenutelným zážitkem pro mne byla účast na olympijských hrách v Tokiu v roce 1964. Na můj post se původně víc počítalo s Ĺudovítem Cvetlerem, takže jsem se do Japonska probojoval jako jeden z posledních a odjel jsem tam s číslem dresu 16 vlastně jako náhradník. Jenže pak trenér Rudolf Vytlačil začal stavět na pravé křídlo mě, začalo se mi mimořádně dařit a nakonec jsem odehrál všechna naše utkání. V olympijském fotbalovém turnaji jsme skončili druzí, když jsme ve finále podlehli Maďarsku 1:2. V tom zápase jsem dal naši jedinou branku a vzpomínám si, že ještě než jsem vystřelil, tak jsem byl přesvědčený, že dám gól. Viděl jsem totiž, jak ke mně letí centrovaný míč, a tušil jsem, že ho obránce podskočí. Naběhl jsem si proto do prostoru mezi malým vápnem a penaltou, přijal balón na prsa a tak, jak mi padal dolů na nohu, jsem ho z voleje napálil a brankář byl bezmocný. Jenže to už jsme prohrávali 0:2, a i když jsme do konce zápasu měli ještě několik šancí

Asistentem v Dukle… „V roce 1972 jsem nastoupil jako asistent trenéra u mužstva dospělých. Postupně jsem spolupracoval s Jaroslavem Vejvodou (1972–73), s Josefem Masopustem (1973–75), opět s Vejvodou (1975–80), s Ladislavem Novákem (1980–85), s Jiřím Lopatou (1985–87) a s Jaroslavem Jarešem (1987–89). Když měl přijít Láďa Novák, dostal jsem nabídku, zda bych nechtěl vést mužstvo jako hlavní trenér sám. Tenkrát jsem to ale odmítl – jednak proto, že Láďa byl v tu dobu kvalitnější a zkušenější trenér, a jednak proto, že jsem si říkal: Vezmeš to, budeš tady dva tři roky a pak budeš muset někam odejít. A to jsem nechtěl, byl jsem v Dukle velmi spokojený. V roce 1989 jsem se po Rudolfu Kockovi, který odešel do důchodu, stal na jednu sezonu šéfem fotbalové Dukly. Mezitím ale proběhla listopadová revoluce a na tento post byl dosazen Jaroslav Kozačka. Vrátil jsem se tedy k mužstvu a v sezoně 1990/91 jsem dělal asistenta Ivo Viktorovi. A tím jsem s trénováním v Dukle definitivně skončil.“ … a u reprezentace „V Dukle bylo vždycky hodně reprezentantů, což byl asi hlavní důvod, že jsem byl v roce 1977 jako asistent povolán k olympijskému mužstvu, jež tehdy vedl Ján Hucko. V roce 1978 mě pak jako asistenta přeřadili k Jozefu Venglošovi k reprezentačnímu áčku, kde jsem strávil dva roky. Skončil jsem po úspěšném mistrovství Evropy v Itálii v roce 1980, kde jsme po penaltovém rozstřelu získali na úkor domácích třetí místo.“ Práce v ASC „Když jsem přestal trénovat, měl jsem štěstí, že mě vzali k našemu mateřskému útvaru. Nastoupil jsem do oddělení sportu ASC DUKLA, kde jsem zpočátku vyhodnocoval výsledky sportovců a později plánoval a řídil finance. To znamenalo, že jsem mj. na základě výsledků zařazoval sportovce do platových tříd, počítal jim kalorné, prostě jsem se staral o to, aby dostali to, na co mají nárok. V ASC jsem zůstal dvanáct let, než jsem ke konci roku 2003 s hodností podplukovníka odešel do penze. V Dukle mám tedy i se základní vojenskou službou odslouženo 47 roků.“ Konec a vzkříšení fotbalové Dukly „Úpadek vrcholového fotbalu v Dukle šel tak trochu mimo mě. Oddíl kopané se totiž postupně osamostatňoval, když nejdříve fungoval jako příspěvková organizace armády a pak se od armády oddělil úplně. Co potom následovalo, máme všichni ještě v dobré paměti, a vše vyvrcholilo opuštěním jména Dukly. Těm, kteří se v současné době snaží o návrat Dukly do vrcholového fotbalu, přeji úspěch, nebudou to ale mít jednoduché. Finanční zajištění klubu je jenom první a nezbytná podmínka. Další neméně podstatnou věcí je dobré fungování klubového vedení, kde všichni musí táhnout za jeden provaz, a sestavení kvalitního mužstva, které bude ve 2. lize schopno herně a výsledkově obstát.“|

21

Jan Brumovský

Vysokoškolská studia „V roce 1968 jsem složil přijímací zkoušky na FTVS Univerzity Karlovy v Praze, obor tělesná výchova, specializace fotbal, a byl jsem přijat. Protože jsem ale v té době ještě hrál, studium jsem přerušil a vrátil se k němu až po skončení své hráčské kariéry v roce 1970. Zároveň jsem se stal vedoucím trenérem mládeže Dukly, takže jsem šéfoval všem trenérům od žáků po dorostence. Přes den jsem byl v zaměstnání a po návratu domů jsem se musel učit, někdy až do noci. Studia jsem však v roce 1976 zdárně dokončil a v témže roce i promoval.“

návrat

Jak šel čas

dukla sport

Mazochova

cesta zpět

|Jan Mazoch pod Frenštátským můstkem

Honzův

text a foto: Jan Baier

Jan Mazoch

Zimní sezona byla v plném proudu a skokan na lyžích, člen TJ Dukla Frenštát Jan Mazoch, se těšil na návrat do Světového poháru. Na svém oblíbeném můstku „Welka Krokiew“ v polském Zakopaném, povzbuzen druhým místem ze závodů v kontinentálním poháru v Sapporu, ho čekal souboj s nejužší světovou špičkou. Závody měly začít páteční kvalifikací, ale tu jury vzhledem k nepříznivým podmínkám přeložila na sobotní dopoledne. To už nesněžilo a vítr byl „umírněný“.

H

onza si věřil a měl proč – cítil formu a možnost dobrého výsledku. Dopolední kvalifikací proběhl hladce a tak večerní představení za bouřlivé podpory více než 40 000 diváků mohlo začít. Již první soutěžní skok byl na dobré úrovni, podmínky ovšem nebyly ideální a zadní vítr ho poslal až na 15. místo. Přesto, to znamenalo rozjetý závod na dosavadní nejlepší výsledek ve Světovém poháru v kariéře a byl dokonce nejlepší z českého kvarteta, které celé postoupilo do druhého kola. Ve chvíli, kdy se Honza připravoval na druhý soutěžní skok, ostatní naši reprezentanti již měli odskákáno. Druhé kolo byla velká „větrná loterie“ a tak třeba po skoku finského fenoména Janeho Ahonenne se víc jak 10 minut neskákalo. Osudný pád A pak přišel Honzův finálový skok – s pádem, po kterém byl náš reprentant odvezen do nemocnice v Zakopaném a následně na kliniku v Krakově. Zde byl čtyři dny udržován v umělém spánku. Po jedenácti dnech od pádu byl transportován do Ústřední vojenské nemocnice v Praze. O pádu do té doby nevěděl, nic si nevzpomínal, a tak jeho první starost byla „jít co nejdříve na trénink“. Zajímal se o to, jestli již byla uzavřena nominace na MS a konstatoval „já musím trénovat, nemůžu tam odjet nepřipravený“. V té době již probíhala rehabilitace, jak pohybového ústrojí, tak paměťové a psychické testy. Moment, kdy pochopil, že letošní sezona se pro něho již uzavřená, přijal s pokorou a rozhodl se pokračovat v dalším boji o návrat na sportovní bojiště, s uvědoměním, že čas v této chvíli nehraje roli. Nejdříve se dostat do běžného života a pak postupně do toho sportovního. „Je pravda, že jsem najednou nemohl dělat můj sport, ale každý den jsem se probouzel s touhou dokázat se vrátit , tak aby si mě lidé pamatovali podle nějakého sportovního výsledku,

22

dotazník

Jméno: Jan Mazoch Stav: Svobodný, přítelkyně Barbora se kterou očekává narození prvního potomka Vzdělání: Student SPŠE ve Frenštátě p. R. Datum narození: ve čtvrtek 5. září 1985 Oddíl: Dukla Frenštát p. R.

|V Zakopaném a ne jenom proto, že jsem spadnul“. Na této cestě naštěstí není Honza sám. Přiznal, že podporu, kterou nachází jak v rodině, u fanoušků a též u ASC DUKLA je pro něj klíčová: „Bez tohoto zázemí bych měl velmi malou šanci to zvládnout.“ Nová naděje S velkou netrpělivostí očekával výsledek vyšetření na EEG a magnetické rezonanci, které bylo plánováno na konec dubna, tři měsíce po osudném pádu. Právě závěry této prohlídky měly ukázat další směr Honzova života a možnost vrátit se k jeho milovanému sportu. „Nevím co bych dělal, kdyby mi lékaři oznámili, že již nemám šanci se na můstky vrátil“, byla jeho první slova po oznámení výsledku. Ten ukázal, že český skokan se již může zapojit do běžného života. Vzhledem k vysoké psychické a fyzické zátěži vrcholových sportovců mu bude v následujících měsících připraven individuální tréninkový plán. Na konci dubna poprvé předstoupil před veřejnost a popsal svoje pocity: „Ten pád má pro mě kladné a záporné stránky. Mezi ty kladné určitě patří to, že jsem si uvědomil a srovnal některé životní postupy a priority, řekl bych, dostal jsem rozum“. A pak se novinářů zeptal „A kdo ho z vás měl již v jednadvaceti?“ Jako zápornou stránku uvedl to, že nyní nemůže skákat. Jeho nejbližší plány vedou jak do školy, kde si bude dodělávat poslední ročník Střední průmyslovky a následně maturitu, tak i do nejbližšího okolí. Začátkem července očekává narození prvního potomka a jako svůj osobní cíl si klade především být dobrým tátou. Kdy se poprvé postaví na lyže a v kombinéze k prvnímu skoku zatím nevíme. Honza však ví, že cesta je dlouhá, ale její část již má za sebou. Trpělivost, píle, to jsou nyní jeho slova.|

Účast na vrcholných událostech: OH Salt Lake City 2002, MS v letech Harrachov 2002, MS v Predazzu 2003, MS v letech Planica 2004, MS v Oberstdorfu 2005, OH v Turíně 2006, Největší sportovní úspěch: MSJ 2003 – 3. místo, bronzová medaile, MČR – 1. místo, a také vítězství v žákovských a dorosteneckých závodech Největší životní úspěch: Moje přítelkyně, miminko co čekáme a to že jsem v pořádku… Šťastné číslo: Mám šťastné 13 a teď i číslo 4 Dosavadní největší sportovní zážitek: Mám hodně zážitků, ale krásné jsou závody v Zakopaném a taky se mně moc líbila moje první olympiáda v Salt Lake City Oblíbené jídlo: Já jím úplně všechno, ale nejraději mám kuřecí maso a to může být upraveno všelijak Oblíbený nápoj: Určitě je to pramenitá voda bez bublinek Můj dětský sen, který se mi vyplnil: To, že bydlím s přítelkyní v bytě, který jsme si sami vybavili! Můj dětský sen, který se mi zatím nevyplnil: Ještě nemám dostudovanou střední školu Sport, který rád provozuji: Je to fotbal, který hraji v Kunčicích pod Ondřejníkem vždy po skokanské sezoně Sport, na který se rád dívám: Moto GP Sportovní vzor a proč: Adam Malysz, proto co dokázal a že je to strašně skromný člověk Oblíbený sportovec: Adam Malysz a Jakub Janda Oblíbený můstek a proč? Těch můstku je víc které mám rád, tak nebudu jmenovat abych na nějaké nezapomněl Předzávodní rituál: To se neříká… Sportovní talisman: Pavouček pro štěstí|

Jednání UNIASK ČR

V

Valné hromady a novinky z klubů

46. Valná hromada TJ Dukla Praha

D

elegáti největšího členského klubu UNIASK ČR Tělovýchovné jednoty DUKLA Praha s 2 047 členy se 19. dubna 2007 sešli již na 46. valné hromadě. V jejím průběhu byl členem výboru za odstoupivšího Jiřího Sequense (oslavil 25. dubna 2007 své pětaosmdesátiny) zvolen předseda odboru přátel Josef Dufek. Nižší příspěvek na činnost od Pražské tělovýchovné unie na rok 2007 se do práce 14 oddílů TJ DUKLA zásadně nepromítne. Ve zprávě o činnosti, kterou přednesl předseda Jiří Šimice byly zmíněny nadstandardní vzájemné vztahy s Armádním sportovním centrem DUKLA, Unií armádních sportovních klubů ČR a městskou částí Praha 6.|

|Renata Sychrová

UNIASK ČR

UNIASK ČR Ze života Unie

alná hromada Unie armádních sportovních klubů České republiky se 11. dubna 2007 konala počtrnácté. V jejím průběhu bylo vyhodnoceno uplynulé období a přijat zásadní dokument „Programové zaměření činnosti UNIASK ČR na léta 2007 až 2011“, který je ve své podstatě střednědobým plánem rozvoje UNIASK ČR ve všech směrech. V diskusi vystoupilo 5 delegátů a 2 hosté. Delegáti valné hromady podpořili výkonný výbor v úsilí a realizaci projektu „ARMÁDNÍ KLUB“, který zatím nenachází pochopení u středního managementu resortu obrany. Klíčovým problémem zde je bezplatný pronájem majetku státu v užívání útvarů a zařízení AČR, zejména pak tělovýchovných zařízení pro činnost členských klubů UNIASK ČR.|

UNIASK ČR

dukla sport

Z členských klubů Olomoučtí kadeti druzí v republice ezi úspěšné olomoucké boxery se zařadila poprvé v historii žena. Renata Sychrová získala na mistrovství České republiky ve dnech 2. až 4. března v Jablonci nad Nisou v hmotnostní kategorii do 66 kg stříbrnou medaili. Jejím trenérem je bývalý reprezentant Josef Němec. Ve stejném termínu se konalo mistrovství České republiky kadetů, kde olomoučtí boxeři v konkurenci 32 oddílů obsadili skvělé druhé místo, když její borci získali 1 zlatou, 2 stříbrné a 2 bronzové medaile. Svěřenci trenérů Alexandra Bögiho, Josefa Duraje a Josefa Němce podali vynikající technicko-taktický výkon. Medaile získali • ve váze do 40 kg René Baláž zlatou • ve váze do 43 kg Karel Kudláč stříbrnou • ve váze do 48 kg Mário Baláž stříbrnou • ve váze do 40 kg Mário Wiedermann bronzovou • ve váze do 81 kg Kamil Heřmánek bronzovou|

M

|René Baláž

|Mário Baláž

|Karel Kudláč

Fotbalový svátek na Julisce

N

a Julisku se v srpnu vrátí kvalitní fotbal. Druholigová utkání zde bude hrát FK Dukla Praha, která převezme práva k účasti v této soutěži od FC Jakubčovice. Předzvěstí návratu špičkového fotbalu na Julisku bude I. ročník turnaje „LEGENDY – FOTBALOVÝ POHÁR 2007“, ve kterém se utkají internacionálové Bohemians, DUKLY, Slavie a Sparty Praha. Nad turnajem, který se koná v neděli 1. července 2007 převzal záštitu předseda Senátu Parlamentu ČR Přemysl Sobotka. Diváci, kteří budou mít volný vstup jistě ocení umění hráčů slavných pražských klubů, z nichž většina oblékla dres národního družstva. Slavnostní zahájení turnaje proběhne v 10.00 hodin. Finálový zápas od 14.45 hodin bude přenášet Česká televize v přímém přenosu.|

SKI KLUB Dobruška je jako občanské sdružení od roku 2004 členem UNIASK ČR. Od této doby se i dále prohloubila spolupráce s Vojenským geografickým a hydrometeorologickým úřadem Dobruška. Ze 130 členů SKI KLUBU, kteří nejen v zimní sezoně pracují a podporují jeho činnost, je současně 59 členů členy Svazu lyžařů České republiky. SKI KLUB si udržuje dlouholetou tradici tím, že lyžařští instruktoři a technický personál pracují ve prospěch výcviku dětí a při přípravě lyžařských areálů dobrovolně, bez nároku na jakoukoliv odměnu. Novými členy SKI KLUBU se stávají mladí lidé, absolventi lyžařských kurzů, kteří pak pracují jako lyžařští instruktoři. V současné době má SKI KLUB k dispozici dva lyžařské areály v Orlických horách. Areál u Masarykovy

chaty na Šerlichu a areál Kutl u Olešnice v Orlických horách. V nich je k dispozici přenosný lyžařský vlek pro malé děti a začátečníky a střední lyžařský vlek POMA pro starší děti a pokročilé a dvě chatky, ve kterých je dětem, instruktorům, vedoucím a technickému personálu podáván teplý čaj a kde si mohou v teple a suchu odpočinout a sníst svačiny. Předpokládáme, že schopnost provádět lyžařský výcvik dětí a mládeže si udržíme i v dalších letech. S pomocí města Dobrušky, sponzorů, dotací a brigádnickou činností instruktorů lyžování, technického personálu a rodičů budeme rozšiřovat technické zázemí v areálu u Masarykovy chaty. Především chceme letos dokončit výstavbu nového lyžařského vleku s vyšší kapacitou i délkou a výhledově vybudovat novou chatku jako zázemí pro děti na horách.|

|Společná jízda instruktorky s dětmi

texty : Arnošt Šulc, Alexandr Bögi, Karel Vítek foto: archiv UNIASK, Karel Vítek

SKI KLUB Dobruška se představuje

|Výcvik v muldách

23

nová kariéra

dukla sport

Roman Šebrle by žádnou medaili neprodal

Šebrle

on-line diskuse

nová kariéra

texty na této straně: Radek Komoráš foto na této straně: Ivana Roháčková a archiv ASC DUKLA

R

Charismatický a sympatický držitel světového rekordu v desetiboji major Roman Šebrle (ASC DUKLA), osobnost armádního sportu, byl dalším zajímavým hostem pravidelné on-line diskuse na serveru www.novakariera.cz. Vyjádřil se v ní k celé řadě dotazů, kterých během hodiny přišlo okolo stovky.

rozhovor

s Liborem Jirouškem

Otázky pro instruktora Armádního sportovního oddílu DUKLA parašutismu Prostějov, reprezentanta ČR v klasických parašutistických disciplínách, para-ski a paraglidingu prap. Libora Jirouška

oman začínal jako dálkař a výškař. Dodnes skok do výšky považuje pro sebe samotného za nejpřirozenější disciplínu a při závodech se jí nikdy nebojí, ale hned dodává: „Horší je to se skokem o tyči, bojím se ho a ani sám nevím proč.“ Pro samotný desetiboj se už nadchl při svém prvním závodě. „Od mládí jsem dělal všechny možné sporty a disciplíny, a tak to ani jinak než desetibojem skončit nemohlo,“ přiblížil svou cestu k atletickému desetiboji rodák z východočeského Lanškrouna. Koho vidí jako svého možného nástupce? „Pravděpodobně to bude nějaký výškař nebo dálkař. V samotném desetiboji dnes ale bohužel svého nástupce nevidím…“ Jedním z rozhodujících faktorů v kterékoli sportovní disciplíně je zdraví. Toho si je rozhodně vědom i samotný olympijský vítěz v desetiboji. „Zdraví je jednoznačně to nejdůležitější. Bohužel se nijak nedá obejít. Trénink na nejvyšší úrovni je balancováním na hraně mezi zdravím a zraněním. Buď zdraví vydrží a je to pak dobrý, nebo se člověk zraní a už nikdy nedokáže, že na to měl. I zranění je však motivace, ale nesmí k němu docházet moc často.“ Prodal by Roman někdy nějaký cenný kov ze své bohaté sbírky? „Žádnou z medailí neprodám, ani

Parašutista z Prostějova Čím jste toužil být v dětství? Hrál jste si někdy na vojáky a přemýšlel o tom, že jednou budete generálem? „V dětství jsem toužil být parašutistou. Na vojáky jsem si samozřejmě hrál, ale že budu generál, o tom přemýšlím až teď v posledních letech. Myslím, že budu dobrý generál.“

Změnily se vaše podmínky pro trénink po tom, co jste oblékl uniformu? „Samozřejmě. Parašutismus není mediálně známý sport a na reprezentační úrovni ho můžete provozovat buď jako profesionální voják, nebo manžel Paris Hilton.“

Kdy a na základě čeho jste se rozhodl odstartovat kariéru vojenského profesionála? „V roce 1998 jsem nastoupil jako voják základní služby do Dukly Prostějov. Zde jsem se rozhodl zůstat co nejdéle.“

Myslíte si, že muž v uniformě imponuje ženám a naopak žena mužům? „Nevím, jak voják ženám, ale mně ženy v uniformě imponují. Víc už snad jen ženy v uniformě bez uniformy.“

Připravoval jste se nějak speciálně na fyzické testy, které musí absolvovat ve Středisku pro výběr personálu každý, kdo chce vstoupit do armády? „Na testy jsem se nikdy zvlášť nepřipravoval. Hodně mi pomohl rok vojenské základní služby, při které jsem měl pohybu dostatek.“

Jaký je Váš názor na současný stav profesionální armády? „Ostatní složky armády neznám tak dokonale, abych mohl hodnotit, ale ta naše funguje opravdu skvěle.“

Co si myslíte o normách, které je nutné při výběru splnit? Do jaké míry jsou podle Vás reálné a pro netrénovaného jedince splnitelné? „Normy jsou podle mne splnitelné i pro netrénovaného jedince. Vím, že fyzická kondice dnešní mládeže neustále klesá, ale každý, kdo chce vstoupit do armády, by určitou fyzickou kondici mít měl.“ Pamatujete si na něco co vás zmátlo u psychotestů ve Středisku pro výběr personálu? „Nastupoval jsem do Dukly jako profesionální parašutista a na psychotestech jsem měl otázky typu: Máte rád rizikové sporty, nebo napadá vás někdy myšlenka, že byste vyskočil z letadla? Opravdu jsem si nebyl jist, zda po mých odpovědích mám šanci projít.“

24

za velkou sumu. Na druhou stranu je ale taky nikomu nevěnuji. Například nadaci bych dal cokoliv jiného… Myslím si, že medaile jsou jen moje, je v nich moje dřina, odříkání, bolest, stesk a nervozita, o vše ostatní se s lidmi kolem sebe rád podělím, ale moje medaile jsou prostě moje medaile.“ Každá z těch, které Roman získal, má svůj vlastní příběh. Jeho nejcennější je ta zlatá olympijská z Atén 2004. „Protože byla nejvíce vysněná a hodně jsem po ní toužil.“ Jaký pocit prožívá ten, kdo získá zlatou olympijskou medaili? „Nezapomenutelný, nevysvětlitelný, až přímo euforický. Olympiáda je pro každého sportovce vrchol a vyhrát ji je opravdu ten nejlepší pocit, jaký jsem kdy ve sportu zažil, při vyslovení titulu OLYMPIJSKÝ VÍTĚZ stále trvá.“ Roman myslí i na zadní vrátka. Začíná podnikat. Pádu, jakého se dočkal například herec Roman Skamene, se nebojí. „Riziko k podnikání prostě patří. Budu se snažit možná rizika minimalizovat. Věřím, že to půjde.“ A dál pokračuje. S lehkou ironií odpovídá na další dotazy: „Křik děvčat z USK mě při tréninku nevyrušuje, holky samotné už možná ano…“ Při diskuzi si dokázal poradit i s jemně provokativní nabídkou k intimnějšímu kontaktu a také prozradil, jaké má číslo bot. Děkujeme nejen olympijskému vítězi Romanu Šebrlemu, ale i dalším osobnostem armádního sportu, které přijaly pozvání do redakce www.novakariera. cz. Děkujeme vedení Armádního sportovního centra DUKLA a deníku Sport za bezchybnou spolupráci, jež přilákala na stránky Ředitelství personální podpory celou řadu nových návštěvníků.|

Umíte pochodovat, skládat a rozebírat samopal? „Pochodovat umím a samopal rozeberu taky. Složím ho taky, ale střílet bych z něj pak asi nechtěl (smích).“ Co byste poradil mladým lidem, kteří se rozhodnou vstoupit do armády? „Aby věděli, co chtějí, a šli za tím.“ Děkuji za rozhovor.|

Úspěchy Libora Jirouška: 2. místo na mistrovství Evropy v para-ski juniorů 2002 3. místo na mistrovství světa v para-ski juniorů 2003 3. místo na mistrovství světa v individuální akrobacii 2006 několik 2. a 3. míst z vojenského i civilního mistrovství světa v týmech jak v přesnosti přistání, tak kombinaci

CISM dukla sport

pozvánka

Jubilejní ročník

ve Vyškově

Mezinárodní rada vojenského sportu (CISM – Conseil International du Sport Militaire) rozhodla, že Vyškov letos převezme pomyslnou štafetu po brazilské Pirassunange (2006), tureckém Istanbulu (2004), španělské Salamance (2003), francouzském Dijonu (2002), švédském Blekingewingu (2001) nebo finském Tikkakoski (2000) a letos se tam bude konat v pořadí již padesátý světový šampionát CISM v leteckém pětiboji. text: Jan Zeman ilustrační foto: ASC DUKLA

Program 50. mistrovství světa v leteckém pětiboji CISM Pondělí 9. července příjezd delegací porada sportovní komise leteckého pětiboje CISM Úterý 10. července trénink zahajovací ceremoniál technická porada

Od 9. do 16. července 2007 se uskuteční 50. mistrovství světa v leteckém pětiboji CISM Středa 11. července soutěž rezervistů (střelba) soutěž týmu „A“ (střelba) plavání technická porada

Pátek 13. července soutěž týmu „A“ (basketbal) soutěž rezervistů (šerm) Sobota 14. července překážková dráha orientační běh závěrečný ceremoniál Neděle 15. července kulturní den Pondělí 16. července odjezd delegací P. S.: Aktuální informace a později i výsledky z 50. mistrovství světa v leteckém pětiboji CISM naleznete na speciální internetových stránkách: www.paimcism2007.cz.

H

istorie leteckých pětibojů se začala psát před 2. světovou válkou, ale první mistrovství světa se mohlo uskutečnit až v roce 1948 ve Francii. Jednotlivé disciplíny byly v minulosti vybrány tak, aby co nejvíce přispívaly k rozvoji schopností pilotů a zároveň napomáhaly správnému řešení různých krizových situací, do kterých se letci mohou při plnění zadaných úkolů dostat. Letošní ročník mistrovství světa v leteckém pětiboji CISM poprvé v historii této významné soutěže pořádá Armáda České republiky a záštitu nad ním převzal náčelník Generálního štábu genpor. Vlastimil Picek. Česká armáda se leteckému pětiboji začala věnovat až v roce 1995, kdy se příslušníci Vzdušných sil AČR poprvé zúčastnili mistrovství světa ve španělském Florennes. Od té doby se každoročně koná přebor Armády České republiky v této disciplíně a ti nelepší účastníci jsou nominováni

na významné mezinárodní soutěže. V současnosti tvoří širší reprezentační kádr přibližně dvacet letců. Na loňském šampionátu v brazilské Pirasununge získalo naše družstvo 10 455 bodů, což stačilo na celkové 7. místo. Pětiboj se skládá z pěti hlavních disciplín – plavání na 100 metrů s překonáváním překážek, střelby na otočné terče, šermu, basketbalových technických cvičení a úniku. Ve skutečnosti je těch disciplín vlastně sedm, únik je tvořen orientačním během na šest kilometrů a překážkovou drahou. Zcela samostatnou disciplínou je pak letecká navigace, která je také hodnocena samostatně. Právě v ní patříme, díky čáslavskému pilotovi nadporučíku Pavlu Pavlíkovi, ke světové špičce, neboť v loňském roce se stal s poměrně velkým bodovým náskokem mistrem světa v letecké navigaci.|

25

CISM

Čtvrtek 12. července soutěž týmu „A“ (šerm) soutěž rezervistů (basketbalové dovednosti)

kaleidoskop Železný dostal cenu fair play

T

rojnásobný olympijský vítěz v hodu oštěpem Jan Železný, který na podzim loňského roku ukončil kariéru atleta-sportovce, převzal 3. dubna od Českého klubu Fair play a Českého olympijského výboru hlavní cenu fair play za sportovní kariéru.

Česká mincovna vydala zlaté medaile pro sportovní fanoušky

N

a trh se dostala série certifikovaných zlatých medailí, na kterých jsou zobrazeni nejúspěšnější armádní sportovci posledních let, kteří získali titul mistra světa a zároveň jsou i olympijskými vítězi. Zlaté pamětní medaile Jana Železného, Štěpánky Hilgertové a Kateřiny Neumannové jsou vyrobeny v nákladu 500 ks, průměr medaile 22 mm, hmotnost 7,78 g a ryzost 999/1000 Au. Cena jedné medaile je 6 500 Kč.

P

výsledky

přehled

Petra CIBULKOVÁ Narozena: 15. 4. 1961 v Karlových Varech

Bára neuletí

A

č zdánlivě připravená ke startu v bojovém letounu F-18, z vojenské základny Španělského království v Las Palmas naše oštěpařka Barbora Špotáková (Dukla Praha) nakonec neodstartovala. Nebylo natankováno, vrata garáže byla pevně zavřená, o povolení k letu nemluvě. Navíc si jednu ze svých horkých olympijských medailových nadějí v rámci své dovolené osobně hlídal sám šéf ASC DUKLA Jaroslav Priščák. To jsme jen v rámci tradičního soustředění atletů Dukly využili zajímavé nabídky velitele místní vojenské základny Jose Maria Salom Piqueres zprostředkované bývalým vynikajícím španělským oštěpařem Carlosem Auyanetem Pérezem a jeho manželkou, diskařkou Alicí Matějkovou (jednou startovala na olympijských hrách za Českou republiku, dvakrát za Španělsko). Oba nám na Gran Canarii pomáhají nejen se zajištěním tréninku, ale i různě zpestřovat pobyt.

sportovních výsledků za měsíce únor až květen 2007 – výběr

Cyklistika 23.–25. 2. / SP – Manchester – Velká Británie muži / dvojice – 5. P. Lazar, A. Kaňkovský Kanoistika 21.–22. 4. / MČR dlouhé tratě – Praha muži / 5 000 m / K2 – 1. K. Leština, M. Odvárko muži / 5 000 m / C1 – 1. M. Ostrčil muži / 5 000 m / C2 – 1. M. Ostrčil, J. Homolka ženy / 5 000 m / K2 – 1. K. Ballová, J. Šebestová Moderní pětiboj 24.–25. 3. / SP – Káhira – Egypt muži / jednotlivci – 2. M. Michalík muži / jednotlivci – 5. M. Sedlecký Parašutismus 23.–25. 2. / MS v para-ski – Predazzo – Itálie muži / jednotlivci – 7. P. Taršinský muži / družstva – 4. P. Taršinský, L. Jiroušek (podíl v družstvu ČR) Sportovní gymnastika 18. 3. / SP – Paříž – Francie ženy / přeskok – 2. J. Komrsková 24.–29. 4. / ME – Amsterdam – Holandsko ženy / přeskok – 5. J. Komrsková

26

MgA.

Sportovní lezení 17. 3–18. 3. / ME – Birmingham – Anglie muži / bouldering – 3. T. Mrázek 21.–22. 4. / SP – Sofie – Bulharsko muži / bouldering – 1. T. Mrázek Sportovní střelba 21.–22. 4. / SP – Changvon – Korea muži / skeet – 3. J. Sychra / 120 + 25 Veslování 14. 4. / MČR dlouhá trať – Hořín muži / skif – 1. V. Chalupa muži / skif lehkých vah – 1. O. Vetešník muži / dvojka bez kormidelníka – 1. J. Schindler, J. Makovička ženy / dvojka bez kormidelníka – 1. I. Neffeová, L. Bruncvíková Vodní slalom 17.–20. 5. / ME ve sjezdu – Bihač – Bosna muži / dlouhý sjezd / K1 – 3. Mrůzek muži / dlouhý sjezd / 3x K1 – 1. Mrůzek (podíl v hlídce ČR) muži / sprint / K1 – 5. Mrůzek muži / sprint / 3x K1 – 1. Mrůzek (podíl v hlídce ČR) Další výsledky najdete u článků z jednotlivých odvětví výsledky zpracoval: Petr Eliáš

N

a gymnáziu se rozhodovala jestli se věnovat kresbě, nebo divadlu, vystudovala DAMU, obor herectví a po sametové revoluci se znovu vrátila ke kresbě a malbě. V její tvorbě převažuje portrét a figurální kresba, karikaturu si přidala zprvu účelově a posléze našla zalíbení především v rychlé volné kresbě, kde několika tahy lze vystihnout podobu člověka. Dlouhodobě spolupracuje s několika uměleckými agenturami a vytvořila tak stovky karikatur pro desítky firem a osobností.

s DuklaSportem

Milana Kounovského

říslušníci ASO DUKLA parašutismu se zúčastnili ve dnech 15.–22. dubna 2007, na letecké základně Leon, „Otevřeného vojenského mistrovství Španělska CISM v přesnosti přistání a skupinové akrobacii“. Hynek Tábor předvedl tak vynikající výkon, že mu byl při závěrečném ceremoniálu svěřen úkol sejmutí vlajky CISM a ukončení závodů. Celkové výsledky: Přesnost přistání týmů: 1. místo: ČR – Dukla, 2. místo: Polsko, 3. místo: Alžír Přesnost přistání jednostlivců: 1. místo: Hynek Tábor / ČR – Dukla Skupinová akrobacie: 1. místo: Španělsko – PAPEA, 2. místo: Litva, 3. místo: ČR – Dukla

Karikatury

kaleidoskop

Parašutisté s dvojitým zlatem

sportovní akce

Tucet otázek

pro

přehled připravil: Petr Eliáš

Atletika Evropský pohár víceboje Mistrovsví světa 17 let Mistrovství Evropy 19 let MČR Mistrovsví světa MČR 22 MČR družstev Cyklistika ME a MEJ dráha MČRJ – dráha MČR dráha – dvojice MČR a MČRJ silnice – dvojice Kanoistika Mistrovství Evropy Mistrovsví světa MČR MČR – maraton ME 23 let a MEJ Mistrovsví světa – maraton Karate Mistrovsví světa juniorů Moderní pětiboj Světový pohár M MČR Mistrovsví světa juniorů Mistrovsví světa Světový pohár – finále Parašutismus Evropský pohár – přesnost přistání

sportovní akce

MČR MČR – skupinová akrobacie Mistrovství Evropy Evropský pohár – přesnost přistání Sportovní gymnastika Mistrovsví světa Světový pohár Sportovní lezení Mistrovsví světa Sportovní střelba / broky MZ – VC Hradce Králové Světový pohár ME a MEJ MČR MS a MSJ VC AČR Sportovní střelba / kule ME a MEJ Světová univerziáda MČR a MČRJ Travní lyžování Mistrovsví světa Veslování MČRJ a SEN B Světový pohár MČR Mistrovsví světa 23 let Mistrovsví světa juniorů Mistrovsví světa Vodní slalom Světový pohár – slalom

7.–8. 7. 11.–15. 7. 19.–22. 7. 30. 6.–1. 7. 25. 8.–2. 9. 1.–2. 9. 8. 9.

Slovinsko – Maribor Ostrava Holandsko – Hengelo Třinec Japonsko – Ósaka Jablonec nad Nisou Sušice

11.–15. 7. 19.–22. 7. 21. 9. 28. 9.

Německo – Cottbus Praha Brno Březnice

28. 6.–1. 7. 9.–12. 8. 17.–19. 8. 25.–26. 8. 30. 8.–2. 9. 22.–23. 9.

Španělsko – Pontevedra Německo – Duisburg Račice Týn nad Vltavou Srbsko – Bělehrad Maďarsko – Gyōr

19.–21. 10.

Turecko – Istanbul

30. 6.–5. 7. 14.–15. 7. 6.–12. 8. 14.–22. 8. 15.–16. 9.

Itálie Praha, Kladno Portugalsko – Torres Vedra Německo – Berlín Čína

28. 6.–1. 7. 19.–22. 7. 23.–26. 8. 2.–5. 8. 23.–26. 8. 1.–9. 9. 27.–30. 9.

Slovinsko – Bled Německo – Altenstadt Rakousko – Lochen Slovensko – Prievidza Most Chorvatsko – Osijek Švýcarsko – Locarno

1.–9. 9. 14.–16. 9.

Německo – Stuttgart Ostrava

18.–23. 9.

Španělsko – Marbella

29. 6.–1. 7. 28. 6.–2. 7. 10.–25. 7. 10.–13. 8. 1.–9. 9. 21.–23. 9.

Hradec Králové Slovinsko – Maribor Španělsko – Granada Plzeň Kypr – Nikosia Hradec Králové

10.–17. 7. 10.–18. 8. 14.–16. 9.

Španělsko – Granada Thajsko – Bangkog neurčeno

6.–9. 9.

Olešnice v Orlických horách

6.–8. 7. 13.–15. 7. 21.–22. 7. 26.–29. 7. 7.–11. 8. 26. 8.–2. 9.

Třeboň Švýcarsko – Luzern Třeboň Skotsko – Stracklyde Čína – Peking Německo – Mnichov

30. 6.–1. 7. 7.–8. 7. 14.–15. 7. 16.–19. 8. 24.–26. 8. 1.–2. 9. 20.–23. 9.

Praha – Troja Slovinsko – Tacen Německo – Augsburg Čína – Peking Řecko – Atény Lipno Brazílie – Iguassu

28. 6.–13. 7. 10.–25. 8.

Portugalsko – Cascais Čína – Qingdao

Miloslava

Carvana

| Za třicetileté vynikající plnění služebních a pracovních povinností a při příležitosti 50letého životního jubilea udělila ministryně obrany Vlasta Parkanová kuchaři ASC DUKLA Miloslavu Carvanovi Záslužný kříž MO ČR III. stupně.

1. Datum a místo narození: „15. 6. 1957, Kladno.“ 2. Dosažené vzdělání, povolání: „Absolvoval jsem tříletý učební obor kuchař na středním odborném učilišti v Hloubětíně a tomuto povolání se věnuji celý život.“ 3. Provozoval jste nějaký druh sportu? „Asi třináct let jsem hrál fotbal za Sokol Velké Přílepy a od svých zhruba dvaceti let až dosud hraji stolní tenis za TJ Úholičky, kde bydlím, vše na úrovni soutěží okresu Praha-západ.“ 4. Co vás přivedlo do Dukly? „Po vyučení jsem krátce pracoval v restauraci ,U Sojků‘ na Letné a pak jsem nastoupil vojenskou základní službu. Narukoval jsem do Písku, odkud mě nejprve odeslali do Bzence, abych tam vedl kuchařský kurz, a po návratu mě na vyžádání půjčili do Prahy, kde tamní Dukla zrovna potřebovala kuchaře.“ 5. Kde jste v Dukle působil? „V Praze jsem dělal kuchaře na středisku a zároveň jsem se shodou náhod dostal k prvoligovému fotbalovému týmu Dukly, tehdy vedenému trenéry Vejvodou a Brumovským. Jezdil jsem s nimi na soustředění, vařil jim, a protože se mnou byli spokojení, podrželi si mě v Praze. Po skončení základní vojenské služby jsem přijal nabídku setrvat ve středisku jako kuchař a v armádě jsem tedy pokračoval jako voják v další službě s propůjčenou hodností.“ 6. Jaký je váš momentální vztah k Dukle? „Po dvaceti letech služby jsem to dotáhl na nadpraporčíka a z armády jsem odešel, ne však úplně – nyní jsem v Dukle jako občanský zaměstnanec. Dělám vlastně to samé, co předtím, tedy pracuji jako šéfkuchař ASC DUKLA a zároveň se starám o provoz klubovny ve východní tribuně fotbalového stadionu na Julisce.“ 7. Jak dlouho už obšťastňujete duklácké žaludky? „V červnu vedle padesátin oslavím zároveň i třicet let svého působení v Dukle.“ 8. Kde čerpáte náměty pro vaše kulinářské výtvory? „Mám spoustu kuchařských knih, něco jsem pochytil ,U Sojků‘, což bývala vyhlášená restaurace, občas si něco vymýšlím, kombinuji, obměňuji. Sportovci jsou ze soustředění zvyklí na těstoviny, drůbež a ryby, tak jim vařím pro změnu spíš českou klasiku.“ 9. Jaké akce pro Duklu zabezpečujete? „V klubovně na Julisce zajišťujeme fotbalistům servis o víkendech, kdy se tu hrají mistrovské zápasy, a mimo to se tu konají i různé akce TJ Dukla Praha. Větší oslavy pořádáme v centru moderního pětiboje v tribuně fotbalového stadionu. Zabezpečujeme však i občerstvení na armádních sportovních akcích nejen v Praze, ale i v Plzni, v Hradci Králové a v Prostějově.“ 10. Máte v Dukle nějakého oblíbeného sportovce? „Samozřejmě s někým víc přijdete do styku a víc se skamarádíte. Fandím ale všem sportovcům Dukly, protože to mají těžké, sport je prostě dřina.“ 11. Zájmy, koníčky: „Mám zahradu, kde s otcem pěstujeme zeleninu, tam si vždycky odpočinu, protože je tam klid. Dříve jsem vášnivě chytával ryby, ale na to teď vůbec nemám čas, protože prakticky 90 % svého času trávím na Dukle.“ 12. Přání do budoucna: „Pro mne osobně je největším přáním zůstat zdravý. Pokud jde o Duklu, v minulosti jsem se pohyboval nejvíc kolem fotbalu, a tak mu teď přeji, aby se dostal zpět mezi českou elitu. Byl bych však rád, aby Dukla ve všech sportech, které sdružuje, i nadále získávala medaile na domácích a světových kolbištích.“|

27

vaří šéfkuchař

ve III. čtvrtletí 2007

ptal se: Pavel Nekola foto: Cyril Schejbal a Ivana Roháčková

očekávané

Předolympijský závod ME 23 let a MEJ slalom MČR slalom, sjezd Mistrovsví světa slalom Windsurfing Mistrovství světa Světový pohár

kaleidoskop

dukla sport

v armádním dresu

dukla sport

V loňském roce oslavil pětašedesáté narozeniny Zdeněk Češpiva, který v Dukle působil dlouhých třicet let. Patří ke skutečným legendám motorismu, neboť pětkrát získal titul mistra světa, třikrát se stal mistrem Evropy, desetkrát vyhrál dvoudenní soutěž mistrovství Evropy a celkem čtrnáctkrát se postavil na start legendární „Šestidenní“.

Láska

s vůní benzinu

|Úspěšný tým Dukly po jednom z vítězství v „Šestidenní“

Zdeněk Češpiva

(druhý zleva Zdeněk Češpiva)

I

když je dnes Zdeněk Češpiva v důchodu, k motorismu má stále velmi blízko. Ostatně i naše setkání se stylově odehrálo v kanceláři autodílny, u jeho rodinného domku v Praze 4. „Na motorce jezdím jenom občas po silnici, ale už ne do terénu, protože na to moje tělo už není zvyklé. Občas se projedu na své motorce – to už je veterán, je dokonce starší než já, takže na ni ještě bohatě stačím,“ říká. Vzpomínání na tři desetiletí strávená v armádě Zdeněk Češpiva začíná u vojenské základní služby, kterou celou absolvoval u bojového útvaru v Benešově. „Před vojnou jsem sice závodil, ale moje výsledky nebyly takové, abych se dostal do pražské Dukly,“ vypráví motocyklová legenda. V Benešově si musel nejprve plnit svoje vojenské povinnosti a sportu se mohl věnovat až ve volném čase, ve kterém ostatní vojáci chodili na vycházky. Pochopitelně jej několikrát neminulo ani vojenské cvičení třeba na Šumavě. Teprve po vojně mu navrhli, zda by nechtěl jít k motoristům do Dukly. V té době měl i další nabídky, třeba z továrny Jawa, ale on se rozhodl pro armádu. Psal se rok 1964. „Trochu jsem váhal, a navíc se mi nechtělo do uniformy, takže jsem byl dva roky

28

v Dukle jako občanský zaměstnanec, než mě nakonec zlomili do uniformy,“ podotýká Zdeněk Češpiva. V Dukle našel dobré podmínky, to se brzo začalo projevovat i na výsledcích. Kromě toho přijal nabídku Jawy stát se továrním jezdcem, což mu otevřelo možnost jezdit na těch nejlepších strojích, které továrna produkovala. Řadu z nich i testoval. Byl například prvním jezdcem, který jezdil na motorce přezdívané „banán“, což se odvíjelo od tvaru jejího rámu. „Do té doby měly motocykly klasickou konstrukci se zabudovaným motorem, kdežto rám banánu tvořil zahnutý plochý jekl a motor v rámu vlastně visel. Tahle nová konstrukce měla řadu nevýhod, které nakonec způsobily, že se vyrobilo jen několik kusů a pak se od výroby upustilo,“ popisuje jeden z pokusů českých konstruktérů. Problém byl u tohoto stroje třeba v tom, že motor způsoboval příliš velké vibrace, do motoru nebylo možné umístit vetší válec a navíc se v létě silně přehříval. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let začala zlatá éra československého motorismu. V Dukle se v té době sešel dobrý tým, složený z Jaroslava Břízy, Josefa Fojtíka, Květoslava Mašity, Františka

Mrázka, Zdeňka Češpivy a trenéra Františka Mošny, který měl nejen dobré motorky, ale navíc všichni jezdci výborně ovládali technickou stránku jízdy. „Naše motorka asi nikde nebyla před zahraničními stroji, ale všechno jsme doháněli technikou jízdy. Nechci si fandit, ale myslím si, že v tom jsme byli tehdy hodně na výši. Do výhody jsme se dostávali především ve chvílích, kdy bylo špatné počasí – pršelo nebo padal sníh. V tu chvíli si mistr z Jawy začal mnout ruce a říkal, že zase vyhrajeme. Věděl, že ostatní budou mít problémy. Čím horší bylo počasí tím jsme byli lepší,“ dodává. Zdeněk Češpiva si asi nejvíce váží titulů mistra Evropy, které vybojoval v pěti nebo šesti závodech, které se vždy jely v průběhu roku. Konkurence byla vždy hodně tvrdá. Velmi náročné byly i závody „Šestidenní“, které kladly velké nároky nejen na jezdce, ale i na bezporuchovost techniky. Závodníci nemohli jezdit na 100 % ale pouze na 95 %, aby si nechali určitou rezervu, aby se jim nerozbila motorka. „Během závodů ve Španělsku všichni členové týmu z legrace přísahali na kříž, který visel na pokoji, že do závodu půjdeme tvrdě a pojedeme na maximum. Vyšlo to a vyhráli jsme,“ pokračuje ve vyprávění Zdeněk Češpiva. Aktivní sportovní kariéry zanechal v roce 1976 a dělal motokrosařům v Dukle mechanika. O deset let později ho přihlásili na trenérskou školu při Fakultě tělesné výchovy a sportu UK a po jejím absolvování dělal trenéra. Později měl na starost vojáky základní služby a PHM. Z Dukly odešel v roce 1994. Jako tovární jezdec musel Zdeněk Češpiva všechny získané trofeje odevzdat továrně Jawa, kde posléze sloužily k propagaci. Přesto se mu podařilo několik cenných kousků uchovat a ty jsou mu nyní vděčnou připomínkou pohasínající slávy českého motorismu.| text: Jan Zeman foto: archiv Zdeňka Češpivy a Jiří Hokův

dukla sport

Martina Sáblíková

Miroslav Januš

fotoreportáže

Narozen: 9. srpna 1972 v Benešově ženatý, manželka Vendula, děti Marek (12 let) a Barbora (9) Klub: Dukla Plzeň/ASC DUKLA Disciplína: Střelba na běžící terč – vzduchová puška 10 m a malorážka 50 m Trenér: Ján Kermiet Starty na OH: 1992 Barcelona – 9. místo 1996 Atlanta – 3. místo 2000 Sydney – 8. místo 2004 Atény – 15. místo Medaile z MS a ME: 76 (36 zlatých – 19 stříbrných – 21 bronzových)

Kateřina Neumannová

Medaile ze Světového poháru: 19 (7 – 4 – 8) Mistr České republiky: 28 x Střelec roku: 2003

fotogalerie

Text: Karel Felt Foto: Pavel Bittner

K

dyž sečtete medaile, které získal Miroslav Januš na vrcholných světových akcích, tedy olympijských hrách, mistrovstvích světa, evropských šampionátech a závodech Světového poháru, dojdete k neuvěřitelnému číslu 96 a z nich je 43 zlatých. To je žeň, jakou se nemůže pochlubit žádný sportovní střelec na světě a možná ani nikdo v jiných sportovních odvětvích. A k tomu má 28 titulů mistra České republiky a další medaile z domácího mistrovství. Zlaté ještě z dob Československa se nepodařilo zatím dohledat. Výsledkové listiny už bohužel neexistují. „Těch tolik není. Většinou mě tehdy poráželi Luboš Račanský, Libor Tesař nebo můj současný trenér Ján Kermiet. Já jim to pak vracel na světových a evropských šampionátech, kde jsme společně dělali medaile v soutěži družstev a světové rekordy. Kolik mám přesně medailí? To tedy fakt nevím. Závodů už bylo možná tisíc nebo víc, včetně těch tak zvaně menších,“ vzpomíná s úsměvem Miroslav Januš. Zřejmě přišel čas, aby fenomén světové sportovní střelby dostal týden placeného volna a mohl svoji sbírku medailí spočítat. To volno by si zasloužil i za ten turistický výšlap na stupně vítězů. A to nepočítáme další závody, na nichž Januš také vystoupil na pódium. Kdyby se to sečetlo, možná by už stál na vrcholu Sněžky...

fotoreportáže

Na překonání hranice světového rekordu se podílel více než desetkrát v týmových a individuálních soutěžích, a to jak ve vzduchové pušce, tak i malorážce. Společně s Lubošem Račanským a Jánem Kermietem je držitelem týmového světového rekordu v mixu 20 + 20 ran malorážkou na 50 m, který má hodnotu 1 181 bodů. Střílet začal v devíti letech na základní škole v Postupicích. Střelecký kroužek tam vedla paní učitelka Jarmila Netušilová. K běžícímu terči přešel v šestnácti v Kostelíku u Kladrub a prvním trenérem byl Josef Šilha. Pod křídly slavné vlašimské líhně v běžícím terči se začal v této disciplíně brzy prosazovat nejen doma. V roce 1989 získal první zlatou medaili na juniorském ME a v témže roce přidal i první světové zlato. O dva roky později se přestěhoval do plzeňské Dukly, tehdy světového centra běžícího terče, kterému po legendárním Vladimíru Stiboříkovi trenérsky velel Bohumír Pokorný, a hned získal i první světové seniorské zlato. A pak už to šlo jako na běžícím pásu… „To bych zrovna neřekl. Měli jsme silný tým a tahounem byl tehdy Luboš Račanský, ale výborně stříleli také Ján Kermiet, Libor Tesař, Jindra Svoboda, později Mirek Lízal a Pelachové ze Slovenska, to byla obrovská konkurence už doma. Bylo těžké se probojovat do nominace, ale když už jsem v ní byl, tak na velkých

mezinárodních závodech se mi opravdu dařilo,“ vypráví Miroslav Januš. Však také s Lubošem Račanským se dlouho „tahali“ o titul nejúspěšnějšího střelce v počtu získaných medailí. Januš začal mít navrch až v novém tisíciletí, kdy Račanský nejprve pomalu a potom úplně skončil. Teď vedle Januše střílejí v Dukle i reprezentaci mladíci Tomáš Caknakis a Bedřich Jonáš. Januš dokázal za sezonu získat z velkých soutěží i víc než deset medailí. Letos už vybojoval tři na vzduchovkovém mistrovství Evropy ve Francii. Nechybí mezi nimi ani jedno zlato. Do stovky mu zbývají čtyři medaile, které může vystřílet na mistrovství Evropy v kulových disciplínách v červenci v Granadě. Bude na to mít čtyři možnosti… Vzduchovkový běžící terč byl až do Atén součástí olympijského programu. Bohužel z něj byl vyřazen, takže ke čtyřem olympijským startům už další Miroslav Januš asi nepřidá. „Je to škoda, i když prý naděje na návrat ještě žije. To by pro mne byla veliká motivace. Ale střelba mě pořád baví. Medaile určitě neomrzí,“ přizná Miroslav Januš, který je nejen vynikající střelec, ale také výborný bubeník a občas si zahraje spolu s šéftrenérem plzeňské Dukly a harmonikářem Bohumírem Pokorným.|

Jedna z největších osobností českého sportu olympijská vítězka a dvojnásobná mistryně světa Kateřina Neumannová se 2. března 2007 vrátila z posledních světových závodů své kariéry. Na letišti ji přivítali kyticí a poděkovali za vybojované zlato a stříbro na MS v Sapporu náměstek ministryně obrany pro vyzbrojování Jaroslav Kopřiva a ředitel ASC DUKLA Jaroslav Priščák.|

beseda se sportovci V studenty zaplněné tělocvičně gymnázia v Třebíči se 14. března 2007 uskutečnila beseda s úspěšnými atlety ASC DUKLA, oštěpařkou Barborou Špotákovou, tyčkařkou Kateřinou Baďurovou a výškařem Tomášem Janků.|

duklasport

Miroslav Januš

Nejúspěšnější světový sportovní střelec historie

dukla sport

V úterý 20. března 2007 se vrátila po měsíčním pobytu ve Spojených státech fenomenální rychlobruslařka, která v této zimě několikrát přepsala dějiny českého rychlobruslení, Martina Sáblíková se svým trenérem Petrem Novákem. V širáku, ověšenou medailemi ji v letištním salonku v Ruzyni přivítal i zmocněnec MO pro sportovní reprezentaci Viktor Podloucký. „Už se mi splnilo všechno, ještě tu olympijskou,“ řekl při hodnocení medailové sbírky z letošní zimní sezony trenér Novák.|

Foto: Cyril Schejbal, Ivana Roháčková a Petr Schejbal

fotogalerie

2/2007

ARMÁDNÍ OLYMPIJŠTÍ VÍTĚZOVÉ

dukla sport

čtvrtletník ASC DUKLA, TJ Dukla Praha a UNIASK ČR

František Čapek

Jan Brzák

Emil Zátopek

František Ventura

Václav Kozák Družstvo fotbalistů

František Ventura Jan Brzák František Čapek Julius Torma Emil Zátopek Jiří Daler

Jan Kůrka

Ján Zachara Václav Kozák Jiří Daler Jan Kůrka Anton Tkáč Luděk Macela, Ladislav Vízek, Oldřich Rott, František Štambacher, Jaroslav Netolička, František Kunzo Miroslav Varga Jozef Pribilinec Jan Železný Robert Změlík Štěpánka Hilgertová Aleš Valenta Roman Šebrle Kateřina Neumannová

jezdectví– skok kanoistika – C2 1 km kanoistika – C1 10 km box-welterová váha atletika – 10 km 5 km, 10 km, maraton box – pérová váha veslování – dvojskif cyklistika – stíhací závod sport. střelba – LM 60 vleže cyklistika – sprint fotbal

1928 Amsterdam 1936 Berlín 1948 Londýn 1948 Londýn 1948 Londýn 1952 Helsinky 1952 Helsinky 1960 Řím 1964 Tokio 1968 Mexiko 1976 Montreal 1980 Moskva

sport. střelba – LM 60 vleže atletika – 20 km chůze atletika – oštěp atletika – desetiboj vodní slalom – K1 akrobatické lyžování – skoky atletika – desetiboj běh na lyžích – 30 km volně

1988 Soul 1988 Soul 1992 Barcelona 1992 Barcelona 2000 Sydney 2002 Salt Lake City 2004 Atény 2006 Turín

Miroslav Varga

Jan Železný

Kateřina Neumannová

Robert Změlík

Štěpánka Hilgertová

Aleš Valenta

Roman Šebrle

Cyklistické zlato a bronz Téměř pohádkový příběh Přijetí u ministryně Vlasty Parkanové