ŽIVOT V KRISTU Časopis Apoštolské církve, ročník 19, 3/2007
Vejít nebo být vnesen
z .c
na v s rke ná aci te k iv ls št sto av o N .ap w
w
w
Pastorálka s Rudolfem Bubikem
ŽIVOT V KRISTU
Úvodník
On přijde …ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“ Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a oblak jim ho zastřel. A když upřeně hleděli k nebi za ním, jak odchází, hle, stáli vedle nich dva muži v bílém rouchu a řekli: „Muži z Galileje, co tu stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet.“ (Sk 1,8–11)
P
okoj tobě, drahý čtenáři. Nechť tě Duch svatý zmocní, naplní i povzbudí při čtení těchto řádků. Měsíc březen nám už svým názvem připomíná, že se brzy zazelenají jedny z prvních stromů – břízy. Pomalinku klepe na dveře jaro. Pokud jde o počasí, uplynulý rok i letošní zima jsou mírně řečeno neobvyklé. K tomuto úvodníku usedám koncem ledna, a to v momentě, kdy konečně mohu poprvé v letošní zimě z oken pozorovat sníh. Vědci se dohadují, co je hlavním problémem tohoto divného stavu. Já osobně se domnívám, že se Bůh začíná připravovat na něco velmi důležitého – na konec dějin lidstva. Připomeňme si, co nám Bible tolikrát podtrhuje – že se budou ukazovat různá znamení. Pomalinku ale jistě se stále víc setkáváme s podivnými jevy. Ale já bych se chtěl dnes zamyslet nad něčím úplně jiným. Chaos v přírodě mě čas od času přiměje, abych se zamyslel, jestli není podobná situace i mezi námi v církvi. Nedaly by se mnohé události připodobnit ke chvílím, kdy se tlačí jaro tam, kde má být ještě zima, nebo naopak ještě je zima tam, kde už má být jaro? Není někdy tak trochu podobný chaos i mezi námi? Podívejme se na verše v úvodu. Znáš jistě, drahý čtenáři, tyto verše. Jsou to poslední slova našeho drahého Pána už v novém oslaveném těle. Pronáší je ve chvíli, kdy stojí s učedníky a dává jim poslední pokyn: „Jděte. Jděte a neste evangelium. Začněte v Jeruzalémě a jděte dál, do Judska a Samaří. Jděte dál, až do posledních končin země.“ To je první bod, nad kterým bych chtěl, abychom se zamysleli. Učedníci měli mnohá setkání s Ježíšem po jeho zmrtvýchvstání. Věřím, že všechna byla mocná a nádherná. Umím si představit různé situace, které nám Bible popisuje, ale i tu, o které hovoří Pavel jen v náznaku, že se Pán Ježíš uká-
zal najednou pěti stům bratří. Ano, byly to nádherné okamžiky, ale tady je závěr. Věřím, drahý čtenáři, že i my jsme v minulosti prožili nádherné situace s Bohem, ať osobně na kolenou, u nohou našeho Pána, ať na různých shromážděních, konferencích, při tom, kdy jsme ho přijímali jako svého Spasitele, když sestoupil Duch svatý… Všechno bylo tak nádherné, ale můj drahý čtenáři, k těmto zážitkům se nesmíme upnout, u toho nesmíme zůstat stát. Jedním z problémů, který vidím, je skutečnost, že lidé vyhledávají jen nové a nové citové zážitky, ale Bible nám ukazuje dál. Pán Ježíš sděluje svým učedníkům, že budou naplněni Duchem svatým. Už se stalo, byli jsme jím naplněni i my. A pokud jsi to ještě neprožil, můžeš to prožít dneska. Tvůj drahý Pán je s tebou. „A budete mi svědky“, tak zní další slova Ježíšova. Někdy si neuvědomujeme jednu základní věc: voda, kterou pijeme, je sloučeninou dvou plynů – kyslíku a vodíku. Něco podobného můžeme aplikovat i pro svůj život: být svědectvím znamená sloučeninu dvou věcí – svědectví úst musí být podepřeno praktickým životem. Dýchej kyslík, kolik chceš, a zemřeš žízní. Dýchej vodík, kolik chceš, a zemřeš žízní. Ano, jsou mnozí lidé, kteří mají plná ústa Ježíše Krista, a někdy by jim člověk nejraději řekl, aby „zavřeli hubu“. Jejich život je totálně špinavý. Někteří lidé svůj život až tak špinavý nemají, ale bojí se otevřít ústa a říci svému okolí pravdu evangelia. Dělejme obojí. Buďme svědky Boží moci, vyprávějme o ní všem, vyprávějme našemu okolí, našim blízkým, co máme v Ježíši Kristu. Nebojme se všude poukazovat, kým pro nás je. Jak je mocný, nádherný, jak veliká je jeho sláva. Zároveň však neopomíjejme žít život podle Božího ustanovení. Bratře, sestro, drahý čtenáři, buď svědkem doma, tj. ve svém Jeruzalémě, i když je ti já nevím jak nepříjemný, buď svědkem ve své blízké rodině, buď svědkem ve svém sboru – slovem i životem. Dnešní doba nám dává hodně příležitostí, protože vše se převrací naruby. Černé je nazýváno bílým, bílé černým. Doba je velmi těžká, ale právě proto je taková tma, aby mohlo být vidět i malé světlo. Neboj se být svědkem právě ve své situaci, i když se ti slzy tlačí do očí. Buď svědkem, přimkni se ke svému Pánu, vezmi kříž, který dal právě tobě, a jdi za ním. Pán Ježíš byl vzat, najednou není mezi svými následovníky. Předtím stále věděli, že
2
je v jejich blízkosti, vídali ho, a najednou vidí, že odchází. Co bude teď? Jak teď budeme bez něj žít? A najednou mezi nimi stojí dva andělé. „Proč za ním hledíte? On znovu přijde.“ Bratře, sestro, drahý čtenáři, i když právě dnes nevnímáš stejnou moc, jakou jsi vnímal na konferencích, na shromážděních, při osobním setkání s Bohem, i když teď momentálně nic necítíš, chci ti říct, že On je s tebou. On tě má velmi rád. On tě skutečně miluje. On je ve tvé blízkosti. A proto žij vítězný život, žij přítomností. Nezůstávej na místě, nestavěj si kapličku, nemusíš vzpomínat, jak to tenkrát bylo nádherné. Můžeš dneska žít v jeho přítomnosti. On přijde, On přijde brzy, a proto tě chci povzbudit, abys dál v důvěře šel za ním v očekávání na každý den. Možná jsi už toto svědectví ode mne slyšel či četl, ale mě znovu a znovu povzbuzuje. Jeden Boží služebník měl i jednoho prostého bratra, který se živil jako obuvník. Přišel ho jednou navštívit. Obuvník si prozpěvoval při své práci a milý Boží služebník se ho ptá: „Co je tady dneska tak veselo?“ A obuvník říká: „Přece čekám, že přijde Ježíš, očekávám ho, a tak se těším a raduji, a abych se při tom čekání nenudil, tak opravuji obuv. A když už ji opravuji, tak se tím živím. Raduji se, protože čekám na svého Pána.“ Kéž je toto svědectví pro nás vždy aktuální. Čekám svého Pána a ten zbytek je okrajový. Abych se nenudil. A proto přijmi to svědectví. On přijde, ale teď jdi za ním. Neboj se umírat sobě na každý den, jdi za ním, následuj ho TEĎ. Teď chtěj žít na této zemi dle jeho vůle a rady. Teď choď v touze, abys mohl být v jeho blízkosti, a čekej na jeho brzký příchod. Všechno, i ta zmatená zima a počasí, všechno je jenom znamením brzkého příchodu našeho Pána, stejně jako zelenající se listí nám dává tušit, že přijde jaro. Tak i toto nám budiž znamením, že On brzy přijde, haleluja. Čekám na něj, haleluja. Ale žijme svůj život v očekávání. Můj i tvůj Pán brzy přijde, a proto se těš na setkání s ním, na moment, kdy tě obejme a řekne: Vejdi. A pokud k tomu kroku ještě nejsi připraven, máš stále čas. Hledej cestu v Písmu, vyhledej některého z Božích služebníků, kteří tu cestu znají, aby i pro tebe každé pozvednutí očí k nebi mohlo znamenat: Ano, přijď, Pane Ježíši, čekám na tebe. Bůh vám žehnej Váš bratr Rudolf Bubik biskup Apoštolské církve
ŽIVOT V KRISTU
Obsah Úvodník On přijde Téma čísla Abraham vešel a byl vnesen Izrael Nový rok stromů Ze života církve Třetí ročník soutěže „O poklad Krále králů“ Dnes je čas budovat Hospodinův dům Křesťanská rodina Pomozme opuštěným dětem do přístavu Aktuality z VOŠMT Přednášky ACET na školách Výjezd do Třince Výjezd studentů VOŠMT na Slovensko Čtenáři píší Věřím Jozef Roháček Jak zacházet s pohoršením Sloužit Bohu v čistotě a lásce Dobrý obhájce Jak mluvíme On nás vyslyšel Jsi opravdu maličký? Svoboda Nejvyšší meta Duchem choďte Zamyšlení - Světlo a tma Dětem Kočky a koťata Komiks Muž, který objevil El Dorádo
Sloupek 2 4 8 9 9 10 11 12 12 12
To je cesta těch, kdo bláznovství se drží; za nimi jdou ti, kdo si libují v jejich řečech. Ženou se jak ovce do podsvětí, sama smrt je pase. Zrána je pošlapou lidé přímí, a co vytvořili, zhltne podsvětí, trvání to nemá. Avšak mne Bůh ze spárů podsvětí vykoupí, on mě přijme! Jen se neboj, bohatne-li někdo a množí-li slávu svého domu; zemře, nic nevezme s sebou, jeho sláva za ním nesestoupí. I když zaživa si dobrořečil: „Chválí tě, že sis to zařídil tak dobře“, musí se přidat k pokolení svých otců, kteří nikdy nezahlédnou světlo. Člověk, byť byl ve cti, nemusí mít rozum, podobá se zvířatům, jež zajdou. (Ž 49,14-21)
M
ilí bratři a sestry, vážení čtenáři, pokoj vám. Buďte požehnáni vy všichni, kteří jste nám zaslali své příspěvky či přispěli k naší společné práci na časopise svými modlitbami. I v práci na Božím království jsou okamžiky, kdy se rozhlížíme kolem sebe a hodnotíme, zda nevěřící lidé ve světě nejsou snad úspěšnější nežli my, kteří jsme Hospodina položili ve svých životech na první místo. Na nedávném modlitebním setkání Bůh promluvil skrze prorocké slovo ke dvěma křesťanům a řekl jim: „Ačkoliv se zdáte být malí a bezvýznamní, máte velikou cenu v mých očích. Vaše služba je velmi vzácná a důležitá.“ O tomto jsou i verše ze 49. žalmu uvedené v záhlaví. Obklopuje nás z lidského pohledu řada lidí, kteří jsou z hlediska své22 ho okolí úspěšní. Žalmista však říká na adresu mnohých z nich: Co vytvořili, zhltne podsvětí… I když jsou ve cti, nemusí mít 24 rozum… Ať je nám Boží slovo posilou a ukazatelem i v dnešní době, kdy se materialismus stal jednou z hlavních model naší společnosti. Hlavním tématem tohoto čísla je slovo bratra biskupa z poslední pastorálky, na kterou byly přizvány i manželky pastorů. Přinesené slovo navázalo na biskupovo slovo ze sklonku předŽivot v Kristu - časopis Apoštolské církve minulého roku „Připrav se na setkání s Bohem svým“. Když Šéfredaktor: Rudolf Bubik jsme se s bratrem biskupem bavili o dopadu obou výše zmíRedakce: Mgr. Jiří Bartík, Petr Skřičil, MUDr. Aleš Navrátil něných pastorálek, v obou případech jsem mu řekl: „Nyní je Sazba a grafická úprava: Ing. Jindřich Novák na pastoračních pracovnících církve, aby tato slova připomínaPříspěvky a připomínky prosím zasílejte na adresu redakce: li a uváděli do života.“ Proto již dosti rozebírání z mojí strany, Život v Kristu, U Podjezdu 12, 772 00 Olomouc přenechám je kompetentním pracovníkům. tel.: 585 150 455, e-mail:
[email protected] K čemu se však mohu vyjadřovat, to jsou obecné, stále platné Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce, principy. Znovu jsem si to uvědomil na nedávném modlitebním respektive poslední pracovní den předtím. setkání, kde k nám Bůh promlouval skrze vícerá prorocká slova. Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504 Toto setkání mi jen potvrdilo skutečnost, že nežijeme ve stejně tel. & fax: 558 761 571, 558 761 572, e-mail:
[email protected] „suchém“ čase, jaký popisuje počátek první knihy Samuelovy. Ročně 11 čísel, cena jednoho čísla 20 Kč, Ve třetí kapitole se totiž říká: Mládenec Samuel vykonával službu pro předplatitele 19 Kč, poštovné 10 Kč, Hospodinovu pod dohledem Élího. V těch dnech bylo pro hromadný odběr slevy podle počtu výtisků. Hospodinovo slovo vzácné, prorocké vidění nebylo časté. Podávání novinových zásilek povoleno Oblastní správou pošt v Ostravě (1S 3,1) č. j. 2725/92-P/1 ze dne 1. 12. 1992 Díky Bohu, že kde se lidé modlí, Bůh i dnes promlouvá! Jak objednat časopis Nedávno jsem nahrával ve studiu Trans World Radia a byl Stačí libovolným způsobem napsat objednávku na adresu: jsem požádán o další nahrávky. – Díky Bohu, že stále můžeme Nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504. kázat evangelium! S prvním číslem časopisu obdržíte složenku, kterou použijete k zaplacení Využijme úžasného času, kdy k nám Bůh promlouvá a můbuď určitého období, např. do konce roku, nebo budete platit zvlášť každé žeme jeho slovo předávat dále. Nechť vám k tomu Hospodin jednotlivé číslo. žehná! Veškeré objednávky časopisu pro Slovenskou republiku A. Navrátil Pavel Vimpel, Zvolenská 16/34, 036 01 Martin, tel.: 043/42 89 234 11 14 16 17 18 18 18 19 19 20 20 21
3
ŽIVOT V KRISTU
Téma čísla
Vejít nebo být vnesen? Pastorálka s Rudolfem Bubikem
Olomouc, 2. února 2007
4
ŽIVOT V KRISTU
Pastorálka s Rudolfem Bubikem
Abraham vešel a byl vnesen Poznámky z kázání bratra biskupa z 2. 2. 2007 v Olomouci
Ú
vod Chtěl bych se dnes s vámi sdílet se slovem, které mi v závěru roku Pán položil na srdce. Jak se toto poselství zrodilo? Četl jsem si Gn 11,31–32: I vzal Terach svého syna Abrama a vnuka Lota, syna Háranova, a snachu Sáraj, ženu svého syna Abrama, a vyšli spolu z Kaldejského Uru. Cestou do země kenaanské přišli do Cháranu a usadili se tam. Dnů Terachových bylo dvě stě pět let, když v Cháranu umřel. U tohoto řádku jsem se zastavil. Něco mi zde nesedělo. Počítejte se mnou: Po smrti Terachově Abram opustil Cháran. 70 let bylo Terachovi, když zplodil Abrama. 75 let bylo Abramovi, když odešel z Cháranu. 205 let bylo Terachovi, když zemřel. Tam mi schází 60 let. Abramovi v den smrti Teracha bylo 135 let. To byl počátek mých modliteb k Bohu: Pane, proč jsem to tak dlouho neviděl? Vždyť tady je rozpor, jak jsem mohl kázat, že Abraham odešel po smrti Terachově? Duch svatý mě utišil a já jsem si přečetl další verše ve Sk 7,2–4 NS: A on (Štěpán) začal mluvit: „Muži bratři a otcové, poslyšte: Bůh slávy se ukázal našemu otci Abrahamovi, když byl v Mezopotámii, dříve než se usadil v Cháranu, a řekl mu: ‚Vyjdi ze své země a ze svého příbuzenstva a jdi do země, kterou ti ukážu.‘ Potom vyšel z Chaldejské země a usadil se v Cháranu. A odtud jej Bůh po smrti jeho otce přestěhoval do této země, ve které vy nyní bydlíte.“ Vzal jsem si na pomoc další překlady a hledal jsem a hledal a hledal. Všude to bylo stejné. Mojžíš popisuje Abrahama, který vyšel, když mu bylo 75 let (Gn 12,4), a tady, v popisu Štěpánově, mu bylo 135 let. Ale Mojžíš mluví o Abrahamovi, který „vešel“ (přišel tam – Gn 12,5), kdežto Štěpán mluví o Abrahamovi, kterého Bůh vnesl. Všechny překlady mně dostupné totiž užívají ve Skutcích 7 výraz nikoli „vešel“, nýbrž: „Bůh uvedl“, „vnesl“, „vedl“. Pochopil jsem, že řeč je o dvou různých událostech: V prvním případě to byl Abraham, který do zaslíbené země vešel, který jí procházel a v ní žil, ale po šedesáti letech to byl Bůh, kdo jej tam vnesl, uvedl. Mezi tím je rozdíl. Je zásadní rozdíl mezi tím někam sám vstoupit a tím, být tam uveden, vnesen Bohem. Už nešlo jen o fyzické přebývání, ale všestranné. Bůh mu zemi s přísa-
hou dává. Chtěl bych se s vámi sdílet o šesti bodech, kterými musel Abraham projít, než byl do zaslíbené země „vnesen“. Budu hovořit ve dvou rovinách – v rovině sboru a v rovině manželství.
la těžké časy totality: Bratři se těsně semkli kolem mne a komunistický aparát svůj boj prohrál. Podívejme se ještě jednou na Abrahama a na Lota. Abraham šel do země, kterou mu Bůh ukázal, kdežto „Lot pozvedl své oči a viděl“. Co viděl? Nádhernou zelenou krajinu okolo Sodomy a Gomory. Je snadné rozhodovat se podle toho, co vidíme, avšak konce bývají tragické. Nechme se vést Bohem do země, kterou nám ukáže On. A to je důvod, proč se rozejít s Lotem – ten vždy „pozdvihuje oči a vidí“. Lot nám tedy představuje nejednotu, tělesný pohled, kompromis. Oddělme se od Lota.
1. Vyjdi! I řekl Hospodin Abramovi: „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu.“ (Gn 12,1) „Vyjdi!“ „Opusť!“ To byl první příkaz, který Bůh Abrahamovi dal. I po nás se chce, abychom opustili mnohé z toho, na čem lpíme. Může jít o naše představy, sny. Nedaří se ti ve službě a vidíš, jak jiným rostou sbory? Opusť své představy o tom, jak má vypadat probuzení. Bůh chce ve tvém případě třeba jednat zcela jinak. Jsi nespokojený v manželství? Říkáš si: „Kdybych tak měl(a) nějakou jinou, někoho jiného, to by se to žilo!“ Opusť tuto představu! Přijmi, že máš toho nejlepšího, tu nejlepší, kterého (kterou) ti Bůh dal! Dosud jste totiž nevešli do místa odpočinutí a neujali se dědictví, které ti dává Hospodin, tvůj Bůh. Ale až přejdete Jordán a usadíte se v zemi, kterou vám přiděluje do dědictví Hospodin, váš Bůh, až vám dá odpočinutí ode všech vašich okolních nepřátel, takže budete sídlit 3. Zaslíbený syn bezpečně... (Dt 12,9–10) Abram však řekl: „Panovníku Hospodine, co Ano, v případě manželství i sboru se jed- mi chceš dát? Jsem stále bezdětný. Nárok na ná o „zemi, kterou nám Hospodin přidělil“. můj dům bude mít damašský Elíezer.“ Abram Buďme mu vděční za to, že nám dal to nej- dále řekl: „Ach, nedopřáls mi potomka. To má lepší, co pro nás měl. Jakékoli jiné myšlenky, být mým dědicem správce mého domu?“ Hostouhy či přání je nutné opustit! podin však prohlásil: „Ten tvým dědicem nebude. Tvým dědicem bude ten, který vzejde z tvého 2. Odděl se od Lota! lůna.“ (Gn 15,2–4) A Abram se vydal na cestu, jak mu Hospodin Abraham řekl: „Nemám syna.“ Bůh odpopřikázal. Šel s ním také Lot. (Gn 12,4) vídá: „Já ti ho dám.“ Na to Abraham arguVíme, že na počátku Abrahamovy cesty mentuje: „Je tu ještě jeden problém. Já jsem s ním šel také jeho synovec Lot. Po určité starý a Sára je po přechodu.“ Pak přichází době se Abraham musel oddělit. Nebylo se svou troškou do mlýna Sára a říká: „Je možné, aby dále kráčeli spolu. A právě zde tu ještě Hagar.“ Tak Abraham zplodil svého vidíme problém. Byli dva, kteří kráčeli spo- prvního syna se služkou Hagar. lu. Pokud v manželství budou dva lidé, kteří Musíme si vyjasnit, koho nebo co nám pouze žijí spolu, je to na rozpadnutí. Bůh symbolizuje zaslíbený syn a co Hagar. Sára řekl, že manželé budou jedním tělem. Být byla manželkou a Hagar služebnicí. Plopouze spolu je málo. dit můžeme s manželkou, ne se služebnou. Ve sboru je to podobné. Pokud starší Služebná je od toho, aby sloužila, a ne ploa pastor jsou pouze spolu, je otázkou času, dila. Zrovna tak plodní (úspěšní) ve služkdy budou problémy. Stejně jako v manžel- bě budeme, pokud budeme mít živý vztah ství, i ve sboru platí, že máme být jedním s Bohem. A Hagar nám představuje pomoccelkem. Jenom díky tomu naše církev přeži- né nástroje. Co to může být? Dnes hledá-
5
ŽIVOT V KRISTU
Pastorálka s Rudolfem Bubikem me různé metody, jak urychlit růst sboru. Ale metody, to je Hagar. Pomáhají, ale nedávají život. Dnešní Hagar, to jsou počítače, mobilní telefony, to může být psychologie v pastorační práci a řada dalších věcí, které za určitých okolností mohou pomoci. Ovšem postavíme-li Hagar na místo manželky, narodí se Izmael, a to je tragédie. Nezaměňujme Sáru a Hagar! 4. Zaslíbená země Když se slunce chýlilo k západu, padly na Abrama mrákoty. A hle, padl na něho přístrach a veliká temnota. (Gn 15,12) Zde se dostáváme k bodu, který s sebou přináší určitý protiklad. Na jednu stranu víme, že Bůh nám dává toho pravého manžela, tu pravou manželku, na druhou stranu to nutně neznamená, že v manželství nebudou žádné problémy. Současně ve sboru – i ten je tou zemí, „kterou nám Hospodin dal“. Ale i život a práce sboru s sebou přináší často velmi těžké boje. Jak je to možné? 5. Smlouva obřízky – nové jméno Podívejme se na Abrahama. Prochází Když bylo Abramovi devětadevadesát let, zemi, kterou od Hospodina obdržel. V jed- ukázal se mu Hospodin a řekl: „Já jsem Bůh nom okamžiku však čteme o „strachu a veli- všemohoucí, choď stále přede mnou, buď bezké temnotě“. Ano, podle Božího slibu země úhonný! Mezi sebe a tebe kladu svou smlouvu; patří Abrahamovi a jeho potomkům, ale ve převelice tě rozmnožím.“ (Gn 17,1–2) skutečnosti tam ještě vládne „pán tohoto Nyní se dostáváme k něčemu velice zásvěta“ – duchovní mocnost, se kterou se Ab- sadnímu, a to je smlouva. Můžeme vidět raham v tuto chvíli setkává. Text popisuje tři smlouvy krve: Tou nejstarší je manželduchovní zápas, který Abraham vedl. ství. Následuje smlouva s Abrahamem a poManželství i sbor, obojí nám Bůh svě- slední je smlouva Otce se Synem, na kteřil. Ale často budeme muset bojovat ré máme prostřednictvím víry a křtu účast. právě za ty věci, které nám už jednou Tuto poslední smlouvu pravidelně potvrzupatří. jeme účastí na památce Večeře Páně.
Když vstoupíme do smlouvy, Bůh začíná něco zásadního měnit. Abrahamovi změnil jméno. Abram – to znamená „Vznešený otec“, kdežto „Abraham“ znamená „Otec množství“. Bůh bere vznešenost a dává množství. Podobně „Saraj“ znamená „Bojovnice“ a „Sára“ znamená „Kněžna“. Ach ty bojovnice v našich rodinách! Bůh ale bojovnici mění v kněžnu. Ohledně smlouvy v manželství čteme: Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem. (Gn 2,24) Slovo přilnout znamená doslova „spojit se v jedno“. To je také důvod, proč Bůh tak nenávidí rozvod. Ale tentýž výraz „přilnout“ nacházíme i ve vztahu Hospodina vůči svému lidu: Avšak Hospodin přilnul jenom k tvým otcům, zamiloval si je a vyvolil jejich potomstvo, vás, ze všech národů, jak tomu je dnes. (Dt 10,15) To je velice vážné slovo. Jsme ve smlouvě, a to nejen vůči svému manželskému partnerovi, ale i vůči Pánu i vůči druhým ve sboru. Vše, co tuto smlouvu narušuje, je hřích. Dokážeme přijmout svého manžela, svou manželku? Dokážeme přijmout svého pastora? Pastore, dokážeš přijmout služebníky, které ti Bůh do sboru dal? Bratři a sestry, jsme ve smlouvě a s tím nejde nic dělat. Jedině bez reptání se pokořit a vyznat: „Odpusť, že jsem tak málo věrný.“ 6. Obětuj mi svého syna – dej mi vše, neboť já jsem ti dal vše Po těch událostech chtěl Bůh Abrahama vyzkoušet. Řekl mu: „Abrahame!“ Ten odvětil: „Tu jsem.“ A Bůh řekl: „Vezmi svého jediného syna
6
ŽIVOT V KRISTU
Pastorálka s Rudolfem Bubikem Izáka, kterého miluješ, odejdi do země Mórija a tam ho obětuj jako oběť zápalnou na jedné hoře, o níž ti povím!“ (Gn 22,1–2) Kolik let bylo Izákovi, když byl obětován? V dětství jsem se setkával s představou malého chlapce, avšak to neodpovídá realitě: Malý hoch nese náruč dříví, zatímco otec jen nůž a oheň? Nemůžeme s jistotou říci, kolik mu bylo let. Víme jen, že to bylo méně než třicet sedm. Nelze to potvrdit ani vyvrátit, ale co když mu bylo třicet tři a půl? Pak dříví na jeho zádech bylo přiměřené a starý táta by nesl jen oheň a nůž. A najednou celá oběť má jiný význam. Vidíme jednat syna s otcem, a syn se klade dobrovolně na oltář. Zde se dostáváme k Abrahamovu věku sto třicet pět let: „Přisáhl jsem při sobě, je výrok Hospodinův, protože jsi to učinil a neodepřel jsi mi svého jediného syna, jistotně ti požehnám a tvé potom-
stvo jistotně rozmnožím jako nebeské hvězdy ské rodiny budou pevné, mocné a ponesou a jako písek na mořském břehu. Tvé potomstvo zvěst evangelia. Církev, ve které i naše sbory budou pevné a mocné. Proto chci, abyobdrží bránu svých nepřátel. (Gn 22,16) Požehnání z dvanácté kapitoly bylo po- chom si i dnes uvědomili tyto pravdy. Aby tvrzeno na hoře Mórija. Bůh ke svému slibu i nás Bůh „vnesl“ do zaslíbené země, abypřidává přísahu. To, že Abraham byl ocho- chom se mohli přestat štvát, trápit různými ten obětovat svého syna, to nebyl zákon, ale věcmi a mohli odložit veškerá svá břemena láska. Připomíná mi to situaci, kdy jsem byl a sjednotit se s Duchem svatým. Pak uvidíve vězení. Maňka se za mne modlila, ale to, me našeho Pána mocně jednat v této zemi, o co jí šlo na prvním místě, nebyl můj ná- v naší církvi i v rodinách. vrat domů, ale to, abych obstál, aby mne Proroctví Františka Apetauera: Věřím, že nezlomili. Měl jsem doma pět dětí, ale ona to slovo, co měl bratr biskup, je pravé, a věmne dokázala položit na oltář, modlila se řím, že Bůh říká: Jestli vaše pýcha zvítězí, bude to tragédie. Já vás volám, abyste přišli, a postila: „Pane, ať ho nezlomí!“ Poté, co byl Abraham ochoten obětovat protože začíná soud od domu Božího. Dásvého syna, řekl Bůh „Amen“. A potom jej vám vám dnes možnost. A když nepřijdete vnesl do zaslíbené země. teď, přijďte v soukromí, ale přijďte dnes. Závěr Toužím po tom, aby naše církev mohla dozrávat. Aby to byla církev, kde pastor-
7
Zaznamenal, zkrátil a upravil Martin Moldan
ŽIVOT V KRISTU
Izrael
J
Nový rok stromů, Tu biŠvat 5767
aké je to, být stromem?“ ptá se Batja ben Dor ve velmi poetické básni, jejíž text se stal nedílnou součástí oslav svátku „ Tu biŠvat – Nového roku stromů. Švat se nazývá pátý měsíc v židovském kalendáři, na přelomu zimy a jara. Během tohoto měsíce, který připadá na období ledna a února, většinou v Izraeli spadne největší množství dešťů – „z jeho věder se řinou vody“, jak vypovídá jasnozřivec Bileám o příbytcích Izraele (Nu 24,7). Příroda se probouzí, stromy začínají rašit a jako první vykvétá mandloň. Proto se stala symbolem svátku a její bílá krása se opěvuje v mnohých písních. „Tu“ nebo-li „Tet Vav“ je hebrejsky psané datum 15. Švat, které bylo zvoleno v 1. století Hilelovou školou jako dělítko starého a nového zemědělského roku. Podle něho se pak určovaly desátky z plodů pro příslušný rok. V diaspoře prý Židé sedávali kolem hromad ovoce, vzpomínali na Izrael a vyprávěli si plni stesku o jeho plodech. Ze 17. století se dochovala kniha, kterou sestavil Chemdat haJamim, v níž je popsán „Seder Tu biŠvat“ — liturgie svátku. V jejím rámci se pijí čtyři kalichy vína, bílého a červeného, které symbolizují čtyři roční období a citují pasáže z Tóry, proroků a Mišny. Požívá se ovoce země Izrael i plody tzv. „sedmi druhů“, které jsou pro Izrael reprezentativní a jejichž výčet se nachází v Dt 8,7-8: „Vždyť Hospodin tě uvádí do dobré země… do země pšenice i ječmene, vinné révy, fíků, granátových jablek, do země olivového oleje a medu,…“ přičemž za med se považuje sladkost datlí.
Z města Cfat v severní Galileji, kde se od 13. století rozmáhala židovská obec, se liturgie rozšířila do sefardských obcí v Evropě: do Turecka, Itálie, Řecka. Odtud pak do dalších částí Evropy, Asie a severní Afriky. V jejím dnešním znění se ovšem říká, že je možné slavit svátek pouze v zemi Izrael, což je zakotveno ve verši: „Až přijdete do země a budete sázet různé ovocné stromy…“ (Lv 19, 23), který Židé povazují za přikázání. Sázení stromů se obnovilo s návratem Židů do země. 15. dne měsíce Švat v roce 1890 vyrazil ve městě Zichron Ja‘akov učitel a spisovatel Zeev Jabec se skupinou žáků ke slavnostnímu sázení stromků. V roce 1908 vyhlásil Odbor učitelů tento den za oficiální svátek sázení a později tuto ideu adoptovala Keren hakajemet leIsrael, židovský národní fond. Letos, kdy země truchlí nad spálenými lesy v poslední válce s Hisbaláhem, nabývá svátek zvláštního významu. Ve válce shořelo 750 000 stromů většina v oblasti hor Neftalí a v lesích Biria a Bet Kešet. Na sázení jsou připraveny statisíce stromků, hlavně cypřiše, cedry, borovice, duby a eukalypty. Eukalypty jsou mezi stromy ty nejvyšší, ale nemohou se samy vysemenit. Z výšky dvaceti metrů se češou jejich plody, z nichž se pak získávají semena. Do organizovaného sázení se kolem svátku pustí školáci, vojáci, rodiny i skupiny turistů. Strom není v Izraeli samozřejmostí a Tu biŠvat se stal příležitostí si všechny přednosti stromů připomenout. To se už pak netýká jen ovocných stromů, ale stromů vůbec. Každý, kdo žije v horkých krajinách,
ocení vzácný a životně důležitý dar stromů, kterým je stín. Stromy chrání nejen před sluncem, ale i před vichřicemi, udržují dešťovou vodu a oživují půdu. Jeden ze zakladatelů dnes hotelového města Eilat na nejjižnějším cípu Izraele u Rudého moře, český Žid, Jenda nebo-li Ja’akov Feldmann, vyprávěl, že se pomocí stromů podařilo snížit teplotu o deset stupňů celsia, tedy z 50 na 40 stupňů. Při sázení stromů se recitují modlitby, které jsou prosbou za požehnání lidu Izraele a země, kterou nebeský Otec zaslíbil jejich praotcům, prosba o déšť a rosu, o požehnání rostlinám, zasazeným stromům a prosba „zakořeň i nás v zemi otců, požehnej, abychom rostli s těmito stromy a skrze nás došly požehnání všechny národy země.“ Existuje mnoho duchovních rabínských výkladů na základě biblických přirovnání člověka ke stromu jako např. v 1. žalmu: „Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas“ (Ž 1,3). Nebo: „Dny mého lidu budou jako dny stromů“ (Iz 65, 22) a „Spravedlivý roste jako palma, rozrůstá se jako Libanonský cedr…“ (Ž 92,13) Podle Bible mají stromy a lidé mnoho společného, mají své kořeny a jejich život přináší dobré nebo špatné plody, podle toho, kde jsou zasazeni a čím jsou zavlažováni: „Ti, kdo v domě Hospodinově jsou zasazeni, kdo rostou v nádvořích našeho Boha, ještě v šedinách ponesou plody, zůstanou statní a svěží, aby hlásali, že Hospodin je přímý…“ (Ž 92, 14-16) Překvapivé je, že jedním z velmi používaných veršů, vážících se podle židovské tradice ke svátku stromů, je srovnání z 5. knihy Mojžíšovy 20, 19: „…člověk je strom na poli…“ ve skutečnosti se jedná o zlomek verše, který v souvislosti není snadné pochopit, jak ukazuje nejen náš český překlad: „Což je strom na poli člověk, abys jej také obléhal?“ 3. února 2007 oslavily stromy v Izraeli svůj nový rok. Přejeme jim hodně úrodné půdy, deště i slunce, prostě Boží požehnání a ochranu. Aby byly silné, krásné, zdravé a zelené a aby už nemusely trpět žádnými válkami. Pojednání uzavřeme posledními slovy výše zmíněné básně: „Strome, mám tě ráda“, řekla jsem. A šla jsem do zahrady a zasadila si pod okny strom. 25.1.07 © Krista Gerloffová, Křesťanský mediální svaz KEP www.israelnetz.de
8
ŽIVOT V KRISTU
Ze života církve Třetí ročník soutěže biblických znalostí
„O poklad Krále králů“ miniverze
V
tí týdny a měsíce, necháme termín trochu natahovací, to je od 20. 4. do 10. 5. 2007. Soutěžící pod vedením svých vedoucích dostanou soutěžní listiny a v časovém limitu budou odpovídat na zadané otázky. Všechny soutěžní otázky budou zaslány do Olomouce týmu organizátorů, kde budou jednotně vyhodnoceny do 15. 5. a výsledky budou zveřejněny na webových stránkách AC. Soutěžit se bude opět v pěti věkových kategoriích. Ti, kteří se umístí na prvních třech místech, získají diplom a věcnou odměnu, ostatní soutěžící dostanou drobný upomínkový dárek. A nakonec povzbuzení pro ty z vás, kteří máte problém přesvědčit děti, aby četly Bibli – pravda je, že děti dnes číst nechtějí, je to trend, který vládne, ale my víme, odkud vítr vane, a víme, že to můžeme změnit! Jakub nám totiž vzkazuje, že: „Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého.“ Vy všichni, kteří se budete chtít účastnit, napište mi o zaslání soutěžních otázek na adresu: Dana Navrátilová, Zelená 7, 779 00 Olomouc, nebo na e-mailovou adresu
[email protected], anebo stačí SMS na číslo 731 504 317. Těším se na vás všechny a přeji vám bohaté požehnání z četby Božího slova. Dana Navrátilová A kdy soutěž proběhne? Vzhledem k tomu, že již máte rozplánované akce pro příš-
šichni, kteří rádi čtete Bibli a víte, že je to požehnané a že je na vás, abyste k tomu vedli své děti, pojďte se pustit do třetího ročníku naší znalostní soutěže. Proč miniverze? Protože teprve na podzim jsme skončili minulý ročník a už je tu další. Na vaše žádosti jsem přesunula termín konání soutěže z podzimu, kdy se chystáte s dětmi na vánoční programy, na jaro, kdy je více pohody a času dobře se s dětmi připravit. A tak byla možnost udělat soutěž až za rok a půl, anebo hned a za rok a půl znova. Proč ne hned? Jenom toho času není tolik na přípravu, tak si uděláme jenom takovou miniverzi. Tentokrát bude soutěž pouze jednokolová – vlastně proběhne jenom první kolo tak, jak jsme na to už zvyklí a těch kapitol na čtení bude jenom malinko, ale budou stát za to! Tento ročník jsem totiž nazvala „Není Kuba jako Kuba“ a bude pro všechny věkové kategorie na téma list Jakubův z Nového zákona, a ze života Jákoba – pouze kapitoly z 1. Mojžíšovy 25,19 – 35,29 ze Starého zákona, což je pouhých sedm listů v Bibli, ale jsou v nich poklady, které mohou změnit životy dětí, takže stojí za to se nad nimi zastavit.
9
Dnes je čas budovat Hospodinův dům Konference s nastupujícím biskupem Apoštolské církve Martinem Moldanem
V
e dnech 9.–11. února proběhla ve sborovém domě olomouckého sboru Apoštolské církve konference s Martinem Moldanem. Bratr Martin v současné době přebírá úřad a zkušenosti od současného biskupa Rudolfa Bubika a v příštím roce by ho měl v úřadu biskupa vystřídat. Cílem konference bylo představit vize, které Martinovi Pán Ježíš ukazuje nejen pro jeho novou službu, ale i ohledně nasměrování Apoštolské církve v následujících letech. Původně měl na konferenci sloužit i současný biskup, bratr Rudolf Bubik, ten však nakonec přenechal celou službu Martinovi, který tím dostal více prostoru ke sdílení toho, co mu Pán Bůh ukazuje. Současnou situaci církve v České republice Martin výstižně popsal v úvodním semináři, když ji přirovnal k situaci Izraelského národa po návratu z babylonského zajetí. Když se Izraelský národ na základě dekretu krále Kýra vrátil do své země, s nadšením se pustil do budování města Jeruzaléma a chrámu. Postupem času však přicházely různé zkoušky, proti budování se zvedla opozice, a nakonec vše vyústilo v zastavení stavby na více než deset let. Na konci období, kdy se nestavělo, musel přijít prorok Ageus s tímto proroctvím: „Toto praví Hospodin zástupů: Tento lid říká: »Ještě nepřišel čas, čas k budování Hospodinova domu.«“ I stalo se slovo Hospodinovo skrze
ŽIVOT V KRISTU
Ze života církve proroka Agea: „Je snad čas k tomu, abyste si bydleli v domech vykládaných dřevem, zatímco tento dům je v troskách?“(Ag 1,2–4) „Toto praví Hospodin zástupů: Vezměte si k srdci své cesty. Vystupte na horu, přivezte dříví a budujte dům! V něm budu mít zalíbení, v něm se oslavím, praví Hospodin. Pachtíte se za mnoha věcmi a máte z toho málo. Co přinesete domů, já rozvěji. Proč se to děje? je výrok Hospodina zástupů. Protože můj dům je v troskách, zatímco vy se staráte každý jen o svůj dům.“ (Ag 1,7–9) Ti původně nadšení budovatelé Božího domu se nechali zastrašit opozicí. Ten strach je přivedl k tomu, že místo nadšeného budování začali říkat: „Ještě nepřišel čas k budování Hospodinova domu.“ Jak výše popsaná situace souvisí s dnešní dobou? Počátkem devadesátých let prožívaly křesťanské církve v naší zemi poměrně rychlý růst. Po pádu komunismu nastal duchovní hlad, Bůh otevřel dveře a dal milost k pokání mnohým. Byla to doba nadšeného budování církve. Zhruba v polovině devadesátých let však tento příliv nově obrácených lidí začal ustávat. Dnes některé sbory mírně rostou, jiné stagnují, jiné dokonce početně klesají. Tato skutečnost přivádí mnoho křesťanů k postoji, že dnes není čas na budování Hospodinova domu. Z tohoto omylu však chce dnešní církev Hospodin vyvést právě slovy proroka Agea: „Dejte se do budování Hospodinova domu! Můj Duch je uprostřed vás!“ Je to výzva, abychom se nenechali zastrašovat nepřítelem, abychom přiložili svá srdce k dílu a vydali své životy cele k budování Hospodinova domu, kterým je církev. Z Bible víme, že když Izraelci poslechli Ageovo napomenutí a dali se do díla, v krátké době se jim podařilo chrám dostavět. Plány opozice se minuly účinkem a nemohly již Boží dílo zastavit. Proč? Protože Bůh byl s Izraelci, a Izraelci se dali do díla – to je aktuální výzva i pro dnešní církev. V dalších seminářích nám Martin udílel mnoho praktických rad, jak církev budovat a co mít na zřeteli, abychom ji budovali
správně. Již názvy samotných seminářů naznačují, o čem byla řeč: Tři letniční slabiny; Šest Božích pohledů na církev; Dostředivá a odstředivá církev; Evangelizace; Neříkej Bohu, co nemáš, ale co máš; Jak je možné obstát v dnešní uspěchané době. Konference byla velkým požehnáním a mnohým pomohla získat Boží pohled
K
na dnešní život církve a na dnešní práci církve. Pohled, který potřebujeme k tomu, abychom se dokázali správně rozhodovat a správně pracovat v každodenním životě. Petr Skřičil, AC Olomouc
, Křestanská rodina
urz Ezdráš, který se konal v Kolíně 29. 1. – 1. 2. 2007, nesl název Křesťanská rodina. Hlavním a téměř jediným řečníkem byl bratr Martin Moldan, kterého po třídenním maratónu přednášek na poslední den vystřídal Aleš Navrátil se seminářem o antikoncepci. Těžko se dá hodnotit, jaký přesně Ezdráš byl, protože každého mohlo oslovit něco jiného, a proto se s vámi podělím „pouze“ o to, čím jsem byl povzbuzen já. Předně musím vyzdvihnout výborný systém, který bratr Martin ve vyučování měl. Semináře pečlivě rozvrhl do jednotlivých témat, která postupně rozvíjel, a nestalo se mi, že bych se začínal ztrácet v tom, co probíráme. Postupně zmínil judaistický pohled na manželství, ukázal, jaký byl například Ježíšův pohled na rodinu, nebo v jakém vztahu k rodině byla prvotní církev, a dostali jsme se k úloze křesťana manžela, křesťanky manželky. Ke každému z těchto témat se vázala také práce s materiály ve skupinkách, kde jsme rozebírali biblické pohledy na jednotlivé problematiky týkající se manželství a vztahů. Mohli jsme se společně sdílet se svými zkušenostmi, s tím, co jsme si při čtení daných biblických pasáží uvědomili, a případné otazníky jsme měli možnost řešit v širokém okruhu všech zúčastněných. To vše pod vedením bratra Martina, který vždy dával dost prostoru k vyjádření každé skupině. Všeobecně jsem na tomto Ezdráši slyšel většinu mně známých věcí, které mě přes-
10
to znovu inspirovaly a motivovaly (nejen do osobního života, ale také do další služby), a to nejen tím, že se jednalo o slovo Boží, které člověka vždy zasáhne, i když by jej znal zpaměti, ale také svým přehledným uspořádáním. Byl jsem také velmi povzbuzen, že čím dál lepší vztah, který s manželkou máme, bude při biblickém přístupu k manželství a společném hledání Pána i nadále gradovat. Že to není nic mimořádného, ale že to připravil Pán jako dar pro manžele, který je k dispozici úplně každému. Znovu jsem si mohl uvědomit důležitost zodpovědného přístupu k rolím manžela a manželky na základě biblických principů a motivovalo mě to k ještě usilovnější snaze o aplikaci třinácté kapitoly prvního listu Korintským do manželství. Pro mě jedna z nejdůležitějších věcí, které byly řečeny na Ezdráši, byla, že křesťanství má přesahovat hranice nedělního shromáždění. Má se nést v rodinách – jako v prvotní církvi, kde se scházeli po domech, po domech bylo vyučování a také evangelizační služba se opírala o domy. Zvláště poslední dobou si čím dál více uvědomuji, že právě fungující, upevněná rodina může být pro nevěřící lidi v tomto světě takový malý zázrak, kdy se budou muset zastavit a ptát se „proč vám to funguje?“. Manželství je úžasná věc, kterou pro nás Bůh připravil. A pokud jej vedeme tak, jak to On naplánoval, tak je ještě úžasnější. Pokoj vám. Miroslav Bek, AC Prostějov
ŽIVOT V KRISTU
Ze života církve
Pomozme opuštěným dětem do Přístavu
M
ilí čtenáři, bratři a sestry, nejsem pat díky a chvála za každého jednoho z vás. spisovatel ani novinář, přesto A kdo ví, třeba i vy budete svědky a účastníjsem se odhodlal napsat tento ky sklizně, kterou dnes zasejete? Pamatujte, článek, protože je mi jeho téma blízké a ve- že i málo kvasu celé těsto prokvasí. lice se dotýká mě a mojí rodiny, také lidí, S přáním Božího pokoje které znám, i lidí, které, dá-li Pán, teprve Ladislav, Jitka, Zuzanka Žáčkovi + ti, které poznám — a to možná i díky vám! zatím neznáme, ale možná díky vám poznáme, Možná si kladete otázku: Jak? Odpovím aby zase oni poznali toho, který je původcem tím, že vám dám výzvu k finanční pomoci všeho živého. pro občanské sdružení Filadelfie v Oldřichovicích. Pravidelný čtenář našeho časopisu už ví, že se jedná o občanské sdružení, které si vzalo za své slovo z Písma, abychom se starali o vdovy a sirotky: Z této skupiny lidí si vybrali právě ty nejmenší, u kterých se právě teď rozhoduje, jak bude jejich život vypadat, a kterým je domovem sirotčinec, dnes vznešeně nazývaný DĚTSKÝ DOMOV, kde sice tyto děti netrpí hladem a snad ani materiálně, ale nikdy nepoznají pravý význam slov máma a táta. Nemají možnost se naučit, jak se chovat v rodině ke svým rodičům nebo sourozencům z jednoduchého důvodu – rodinu buď nemají nebo o ně jejich rodina nejeví z jakéhokoli důvodu zájem. Tyto děti nemají jinou možnost než tento domov… nebo čekat, jestli se najde někdo, kdo by jim jejich původní rodinu nahradil. A právě pomoci těmto dětem je cílem o.s. Filadelfie — Přístavu Oldřichovice, a to tak, že pro ně postaví dům a osloví ochotné rodiče. V roce 2006 se do takových domů nastěhovaly dvě rodiny: v jedné se starají Kontakt: Adresa: o čtyři a ve druhé o sedm dětí. Občanské sdružení Filadelfie Ale v Přístavu Oldřichovice chtějí pokračovat a postavit další tři domy pro další tři - Přístav Oldřichovice pěstounské rodiny, což je právě příležitosOldřichovice 249 739 61 Třinec 1 tí i výzvou pro každého z nás stát se součástí již osvědčeného programu, a to tak, IČO 711 609 73 že finančně podpoříte nákup stavebního pozemku. A záleží i na vás, jak se rozhodBankovní spojení: nete a jestli ty tři velké rodiny najdou nový Česká spořitelna a.s. Třinec, domov. Je to také závod s časem, protože č. účtu: 1687639349/0800 do 15. března musí být zakoupen pozemek v ceně cca 450 000 Kč a podána žádost Telefon: o grant na ministerstvo práce a sociálních 558 348 209 věcí, který by měl již samotnou stavbu fi777 249 001 nancovat. Takže více než kdy jindy platí: Email: „Kdo rychle dává, dvakrát dává.“ Věřím, že nezáleží na výši částky, ale hlavně že dává
[email protected] me ze srdce a s radostí, ať už je to dvacet Internet: korun nebo dvacet tisíc. Pán to vidí a On http://oldrichovice.filadelfie.cz/ se odvděčí každému, a k němu budou stou-
11
Věřím …věřím, že jednoho jitra, jako den každý zas slunko vysvitne, však paprsky vyšle zvláštní, co pravdu přinesou do srdce světa. Ta rozkvete v mohutných květech, kořeny hluboko zapustí a nikdy již na zemi celičké se lež do srdce člověka nevrátí. …věřím, že jednoho dne, jak někdy bývá blesk oblohu protne, osvětlí bahno, v němž pleva se skrývá a odhalí špínu, rozkladnou hnilobou páchnoucí. V přívalech vody smyje ty mikroby neřestí a nikdy již na zemi celičké se zradě a falši žít nepoštěstí. …věřím, že jednoho jitra, jak dosud není zem celá rozkvete bez květů s jedem, bez potřísnění Spasitel přijde, v listech lásky a naděje jizvy zahladí těžkých ran životů minulých a nikdy již na zemi celičké se nezrodí krvelačný hřích. …věřím, že jedenkrát se sluncem západu rod denunciantů navždy již vyhyne v svém bídném hradu a pomocník jeho navěky nezaměstnaným byv sám sebe zhltne. Svět očistí se od zbytku bídných a se zrodem jitra člověk nový jak slunce plamen jasný a čistý se na zemi zrodí. S láskou v srdci a mysli, s vírou Boží na hrudi ve spravedlnost světa a hlásat bude poznání: Jsem člověk a proto miluji člověka. Milouš Slabihoud, 1. sbor AC Praha Psáno v Jáchymově, r. 1958.
ŽIVOT V KRISTU
Aktuality z VOŠMT
Přednášky ACET na školách
D
Výjezd studentů VOŠMT na Slovensko
ne 6. listopadu 2006 si vyslechlo Hodnocení bylo kladné, žáci ocenili zejmépřednášku ACET celkem 140 stu- na osobnost lektora Františka Krampoty dentů SOŠ a SOU stavebního v Ko- a formu, jakou pro přednášku zvolil (pouče dnech 10. – 19. listopadu 2006 se líně. Přednáška na téma Sex, Aids a vztahy né skloubil se zábavným). Nejvíce zaujaly studenti VOŠMT zúčastnili mezináse setkala s kladným ohlasem. Studenti uví- příběhy konkrétních lidí, kteří s touto nerodního setkání mladých křesťanů. tali široké rozpětí tématu jako i možnost se mocí bojovali nebo bojují. na cokoliv zeptat. Dále se velmi líbila obrázVe čtvrtek 9. 11. 2006 se uskutečnilo se- Celý projekt proběhl pod záštitou Evropková prezentace doplněná hudbou a mno- tkání pod názvem Večer otázek a odpovědí ské unie, která ze svých fondů podporuje ha lidskými příběhy již nakažených lidí. v DDM v Zámecké, kterého se účastnilo ko- mezinárodní setkávání mládeže na kulturních akcích se záměrem odbourávat rasoDalší kolo přednášek proběhlo 8. listo- lem 35 studentů z uvedených škol. padu na Střední zdravotnické škole v KolíAkci zajišťovali studenti VOŠMT. vé, kulturní a náboženské předsudky mezi lidmi. ně. Přednášku si vyslechlo asi 130 studentů. Do rekreačního střediska v Gelnici ve Slovenském ráji nedaleko Košic přijela kromě Čechů skupina z Ukrajiny, Estonska, Lotyšska a Běloruska. Slovenský tým mládeže z Apoštolské církve v Košicích akci velmi dobře připravil a všem ostatním týmům zorganizoval různorodý program po celou dobu. S akcemi podobného typu, zejména evangelizačně zaměřenými, ve spolupráci s ukrajinským týmem měli již nějaké zkušenosti. První dva dny a večery byly odpočinkové a seznamovací, hrály se různé hry a zároveň si účastníci mohli užít krásné přírody v okolí. V neděli proběhlo přímo v místě pobytu shromáždění. Kázat přijel vedoucí mládeže z Košic. Na následující večery si připravil každý tým kulturně zábavný program o své zemi. První z těchto večerů patřil studentům VOŠMT, kteří měli možnost reprezentovat svoji zemi i školu. Tento program se setkal s úspěchem. Při večerech ostatních týmů se studenti dozvěděli nové zajímavé informace o jejich zemích a zazpívali si společně chvály v různých jazycích. Přednášky ACET Všem se moc líbila úterní návštěva setkání mládeže AC Košice, kde měli studenti opět možnost reprezentovat školu. Na toto setkání přišlo přes sto mladých lidí. Měsíc listopad byl ve sboru „měsícem charakteru“ e dnech 25. a 26. listopadu 2006 stu- touhu po službě a rozšíření si biblických a kázání se neslo také v tomto duchu. Hlavní kulturní náplní celé akce bylo natáčení denti VOŠMT navštívili sbor AC znalostí. v Třinci, kde na pozvání pastora V nedělním shromáždění se všichni stu- dvou filmů a příprava křesťansky laděných a seniora severomoravské oblasti Staška denti školy mohli představit a říct několik scének. Účastníci nejdříve vypracovali scéCicheho posloužili na mládežnickém setká- základních informací o sobě. Student Petr náře a poté se natáčely jednotlivé scény ve ní. Mládežnický večer se nesl v duchu her, Lejsek řekl svědectví o Božím vedení jít na velmi krátkém časovém horizontu. Výslesoutěží a písní. Časem chval nás vedla ab- biblickou školu. Pak vedoucí výjezdu Vla- dek kvůli následným střihačským pracím solventka biblické školy Eliška Tesárková. dimír Rafaj sloužil slovem. V závěru sbor stále očekáváme. Celá akce přinesla pozitivní přínos a vyMládež v místním sboru mohla shlédnout v modlitbách požehnal studentům a vyjádprezentaci školy, která se setkala s klad- řil ochotu spolupracovat na propagaci bib- hlídky na možnost spolupráce v budoucnosti. Byla posilněním a povzbuzením do ným ohlasem. Naší prosbou je, aby Pán lické školy ve své oblasti. vložil křesťanům všech věkových kategorií Vladimír Rafaj, učitel VOŠMT dalších dnů.
V
Výjezd do Třince
V
12
Vyšší odborná škola misijní a teologická vŽ IKolínì VOT V
KRISTU
organizuje ve spolupráci se sbory CCNV v Buenos Aires (pastor Guillermo Prein) se stejnojmenným sborem v Granadì misijní výjezd týmu studentù školy do Andalusie
Cíl výjezdu
Ze života církve
rozšíøit obzor studentù v oblasti misijní práce seznámit je s evangelizaènì-misijním pùsobením argentinského sboru CCNV na evropské pùdì dát možnost k setkání s arabskou kulturou a výzvami, které z toho vyplývají poskytnout prostor pro jejich službu v rámci poulièních evangelizací, pravidelných bohoslužeb a dalších aktivit
Sbor CCNV Granada
argentinský misionáø Daniel Palma pøišel do mìsta v roce 1992 o dva roky pozdìji jej v misijním pùsobení finanènì i personálnì podpoøil argentinský sbor CCNV pastora Guillerma Preina· výsledkem je sbor èítající 400 èlenù, který pùsobí na území tøí významných mìst
Granada
mìsto s mnohasetletou tradicí symbióza starobylé arabské a køesanské kultury (historicky poslední arabská bašta na území Španìlska - pevnost Alhambra) v souèasnosti moderní španìlské mìsto s poèetnou arabskou komunitou a mnohými výzvami v oblasti evangelizaèního úsilí
Výzvy a prosby
modlitební podpora za zdárnou organizaci výjezdu (pro více informací se mùžete obrátit na adresu
[email protected]) hmotná podpora - i pøesto, že si studenti znaènou èást nákladù hradí sami, vzhledem k rozsahu výjezdu a vzdálenosti Granady uvítáme jakoukoliv finanèní podporu k zabezpeèení akce (zájemcùm z øad dárcù rádi zašleme závìreènou finanèní zprávu)
Nadìje
že vložené úsilí a investice se navrátí skrze zkušenost, kterou studenti prožijí a budou moci v budoucnu zužitkovat že se rozšíøí možnost další budoucí spolupráce
13.-23.dubna 2007
Andalusie
to pravé setkání (nejen) se Španìlskem
Finanèní podporu mùžete zasílat na bankovní úèet školy: èíslo 0420344379/0800, variabilní symbol 91125. 13 projektu dìkuje Radek Smetana, vedoucí výjezdu. Za Vaši pøípadnou podporu
ŽIVOT V KRISTU
Čtenáři píší
Jozef Roháček prekladateľ Biblie a kreacionista 1. Úvod Slovenská evanjelická cirkev od začiatV živote každého národa hrá významnú ku neuznávala Roháčkovu prácu a iniciaúlohu prvý preklad Biblie do spisovného tívu hnutia „Modrý kríž“. Preto neskoršie jazyka. Naši vierozvestcovia Cyril a Metód vlastnými silami vyhotovila iný (druhý) síce priniesli do Veľkomoravskej ríše prvé slovenský preklad Biblie, ktorý dnes je aj fragmenty Biblie v zrozumiteľnom slovan- na internete ECAV spolu aj so slovenskou skom jazyku už v ranom stredoveku, ale cez evanjelickou Konkordanciou. celý ďalší stredovek mala k dispozícii Písmo Sväté u nás iba obmezená vrstva vzdelan- 3. Prvý slovenský kreacionista cov (v podobe latinskej Vulgaty). V tej dobe Je pozoruhodné, že Roháček ako prvý sa Biblia ani nedala rozmnožovať iba ruč- slovenský prekladateľ Biblie pred 70 rokným prepisovaním. mi bol súčasne aj prvým slovenským kreaObdobie reformácie koncom stredoveku cionistom v modernom slova zmysle, prea začiatkom novoveku znamenalo revolúciu tože už v roku 1936 vydal (ako III. zväzok pri prekladaní Biblie do živých národných knižnice spolku Modrého Kríža „Svetlo“ jazykov Európy. Mocným impulzom k to- v Bratislave. Grosslingova 48) stostranovú mu sa stal taktiež vynález kníhtlače. Naši filozofickonáboženskú štúdiu s názvom: protestantskí predkovia sa snažili zaradiť EVOLUCIONIZMUS VO SVETLE PRAVDY Čechov aj Slovákov do radu kultúrnych ná- s podtitulom „Čo má každý vzdelaný človek rodov aj tým, že vynakladali maximálne úsi- vedieť o evolucionizme“. lie o čo najrýchlejšie preloženie Biblie do Z tejto útlej knižôčky, ktorej jeden exemľuďom zrozumiteľného jazyka. plár som našiel v knižnici môjho svokra, A tak ani nie 100 rokov po vystúpení planie kresťanské rozhorčenie nad opoLuthera bol u nás vydaný prvý český pre- vážlivosťou evolucionistov pri negovaní klad známej Kralickej Biblie, ktorá od roku kresťanských zásad. Hoci v texte knihy ni1613 (ako aj vo všetkých ďalších vydaniach) kde slovo „kreacionizmus“ sa nepoužíva, znamenite poslúžila Božím slovom čes- v niektorých jej odstavcoch už v roku 1936 kej aj slovenskej protestantskej verejnosti prebleskujú mnohé zásadné „kreacionistica to vyše ďalších 400 rokov, až do zániku ké“ postoje, vykryštalizované v zahraničí až Rakúsko-Uhorska. o 50 rokov neskoršie. Pre ilustráciu v ďalšom uvediem (včítane 2. Prvý slovenský protestantský preklada- zastaralého štýlu aj pravopisu) autentické teľ Biblie doslovné znenie niektorých riadkov RoháčAž po vzniku samostatného Českosloven- kovho textu z vyššie uvedenej knihy. Kvôska v r.1918 prejavila sa potreba prekladu li prehľadnosti tieto citované riadky budú Biblie aj do spisovnej slovenčiny. Túto úlo- uvedené kurzívou (na rozdiel od bežného hu si vytkol za cieľ už v roku 1925 odušev- stojatého písma textu tohoto článku.) nený a vzdelaný slovenský evanjelický farár Z „Úvodu“ knihy (str. 3) vyberám: Je neJozef Roháček (1877–1962), ktorý (s podpo- sporné, že dnes (1936!) má evolucionizmus vliv rou hnutia „Modrý kríž“ Kristíny Royovej na všetky obory vedy a tým aj na celý náš súna Myjave) vydal prvýkrát v slovenčine dva kromný aj verejný život. Najmä však opanoval fragmenty Biblie už v roku 1926 (Markovo mysle učeného vzdelaného a polovzdelaného evangelium a Žalmy). sveta… Ale bolo iba málo tých, ktorí sa nebáli Potom sa pustil do prekladu celej Biblie pravdy, hoci bola nepríjemná, a pozreli evoluz pôvodných jazykov. Tejto práci venoval 9 cionizmu smele do očí, a ešte menej bolo tých, rokov života tak, že v roku 1935 mohli evan- ktorí by boli vzali pero do ruky a bez bázne odjelické Cirkevné listy oznámiť: preklad je kryli jeho slabiny…Mne ide v tejto krátkej štúdii už hotový. Prvé vydanie Roháčkovej Biblie o to, aby som pomohol súdnemu čitatelovi na vyšlo v roku 1936 nákladom 20 000 exem- správnu cestu, a tou potom nech pokračuje sám, plárov, ktorý sa minul tak rýchlo, že hneď až prijde k úplnému svetlu a v tom svetle nech v nasledujúcom roku 1937 vyšlo 2.vydanie- najde život. dotlač 10 000 exemplárov. Tretie vydanie (str. 5): Evolucionizmus je na špekulatívnej vydala už Biblická spoločnosť na tenkom filozofii založený svetonázor, alebo tiež, je to papieri v Prahe v roku 1942 nákladom 120 špekulatívny filozofický systém prírodný. A eš000 exemplárov. Ďalšie revidované vydanie te nebolo nikdy nijakého filozofického systému, vyšlo v Kutnej Hore v roku 1951. ktorý by bol založený na takom empirizme, na
14
toľkých faktách, na toľkých exaktných poznatkoch vedeckých, na koľkých je zdanlivo založený a vybudovaný evolucionizmus (str. 5): Autor začína popisovať krátke dejiny evolucionizmu počnúc gréckym starovekom (Herakleitos, Anaximandros) a prichádza k Spinozovi (17. storočie), podľa ktorého učenia „aj sám Boh dosiahne svoju dokonalost až po dosiahnutí istých cieľov“. Spinoza (str. 7) patrí do radu tých, ktorí pripravovali pôdu Kantovi (18.storočie), ktorý potom dopomohol evolucionizmu k netušenému vzletu. Autor potom stručne popisuje a odsudzuje aj Kant-Laplaceovu nebulárnu teóriu vesmíru (rovnako materialistickú, akou je dnes evolucionistami uznávaná hypotéza „Veľkého tresku“) a pokračuje: Táto Kantova kosmologia (str. 10) bola prirodzene iba introitom, úvodom a prípravou k jeho anthropologii, lebo veď okolo tej sa všetko točí. Už aj on dáva vzniknúť a vyvinúť sa človekovi z nejakého opičieho človeka, keď hovorí, že potom po mnohých epochách „si asi nejaký orang-utang alebo nejaký šimpanz vytvoríl ústroje, ktoré mu slúžily na to, aby mohol chodiť, hmatať predmety a aby mohol hovoriť, ktorého to tvora, (takto vlastne zvieraťa) najvnútornejšie nútro obsahovalo ústroj na upotrebovanie rozumu, a ktorý sa poznenáhla vyvinul společenskou kultúrou.“ To musel byť naozaj zázračný orang-utang, ktorý si sám vytvoril orgány, ktoré ho tak nesmierne povýšily nad všetko stvorenstvo na zemi. Ďalej vysvetľuje, že po vzore Kantovom: (str. 11): …aj skutočne mnohí kráčali po ňom. Jedným z najpoprednejších prírodovedcov bol Charles Darwin. Podľa jeho evolučnej teorie, jako to už i Kant učil, človek sa vyvinul z tvora, ktorý bol pôvodne bez reči, intelektu, rozumu, nemal povedomia, sebavedomia a svedomia, ba nebolo u neho ani inštinktu, čo všetko sa vyvinulo u neho postupne behom nesmierne dlhej doby…. Kant nezná osobného …Boha, jeho ethika je založená na autonomizme, totiž že cieľom mravného chovania sa človeka je sám človek. (str. 14): Je to prirodzená vec, …že každý mysliaci, intelligentný človek, ktorý sa nepostavil na pevný základ zjavenia Božieho, jako nám je podané v Genezis 1–3, zaplával alebo zapláva už či potichu a či verejne do krajného evolucionizmu… Názor, že počnúc od buňky vyviňoval sa druh z druhu, postupne, a to vždy z nižšieho vyšší, a tak až po človeka, podopiera sa najviac tým, že vraj sa nachádzajú druhy prechodu. V skutočnosti však sú tie tak zvané prechodné druhy, nakoľko sa (vôbec) nejaké nachádzajú (vyskytujú), sú zvláštnymi (neprechodými) druhmi alebo sú abnormitami.
ŽIVOT V KRISTU
Čtenáři píší (str. 23): Vzdelaný pohan už či v pohanskom či kresťanskom rúchu rieši svoj náboženský problém filozoficky, lebo filozófia jako taká nie je fakticky ničím iným jako náboženstvom vzdelaných pohanov. Pod pohanom rozumiem tu každého, kto neprijal za normu svojho života zjavené Božie slovo… Prostému pohanovi postačí alebo musí postačiť jeho nejasné, ani rozumom ani citom neodôvodnené náboženstvo… preto, že nepoznal zjavenej pravdy Božej. No, nech je už akokoľvek, náboženský problém musia si riešiť aj oni. Trojica otázok: Odkiaľ som, načo som, kam spejem? (str. 25): Človekovi, ktorý poznal Boha a prijal zjavenú pravdu Božiu, je to jasné. Stručná odpoveď na to je Rim. 11,36: „Z Neho a skrze Neho a pre Neho je všetko“ (str. 24): Pri tomto je hodno poznamenať ešte i to, že popri rečenom hlavnom probléme filozofie jesto aj vedľajší problém: „Čo je dobré a čo je zlé?“ „Kde sa vzalo na svete zlo?“ Feuerbach vo svojom „Das Wesen des Christentums“ hovorí, že „Dobré je, čo mi zodpovedá (čo mi je príjemné), zlé, čo mi nezodpovedá (čo mi je nepríjemné)“… Kresťan má vec rozriešenú:… Dobré je, čo zodpovedá prikázaniam Božím. Lepšej definície nikto nikdy nenajde. (str. 26): A preto ani dnes sa nevyhne kresťan, aby voči rôznym vedeckým alebo aj filozofickým smerom nezaujal určitého stanoviska. Tento krik ľudskej duše po zodpovedaní otázky: „Odkiaľ som, načo som, a kam spejem?“ nám hovorí toľko, že „náboženský cit“, alebo nech by sme to už akokoľvek ináč pomenovali, je akousi dispozíciou duše, ktorú sám Bôh vložil do nej a ktorá má základ v akomsi smysle duše, ktorý dal Bôh človeku do vena, a s takým smyslom mu dal hneď i príslušný adäkvát, jasnú odpoveď v Genezis 1,1: „Na počiatku stvoril Bôh nebesia a zem“ a tiež tam 1,26: „A Bôh stvoril človeka na svoj obraz, na obraz Boha ho stvoril.“ Lepšej odpovedi nikto nikdy nedal a nedá. (str. 28): Myšlienka na živého a osobného, do všetkých vecí zasahujúceho a spravedlivého Boha je neznesiteľná pre nekajúcne vzdelaného a najmä filozoficky vzdelaného človeka, a radšej bude pantheistom, atheistom alebo neviem čím, len aby sa vyhnul myšlienke na takého Boha. (str. 30): Zrovna tak protivný je prirodzenému človekovi biblický pojem „hriech“. Ba dokonce vznikla nová theoria (Rousseau), podľa ktorej je vlastne každý človek vo svojom základe dobrý, a že len zlým okolím stáva sa zlým, a tedy je vlastne nie jeho vinou, že je taký, jaký je, ale je to vinou iných! (str. 33): Evolucionistický svetonázor najlepšie zodpovedá atheisticky orientovanému vzdelancovi, lebo mu poskytuje isté ubezpečenie, že sa zakladá na vedeckých poznatkoch a že sa
tedy nemusí báť strachu, ktorým dýcha zjavené náboženstvo. (str. 34): Evolucionizmus, ako sme sa presvedčili, je za danej dispozície človeka taký potrebný, že keby ho nebolo, musel by ho niekto vymyslieť. (str. 46): Poneváč je evolucionizmus práve pre vzdelaných a učených ľudí nevyhnutne potrebný, je zrejmé, že musí mať vliv i na jednotlivé obory vedy. A tedy v evolucionizme leží umienenosť, a preto aj tvrdohlavosť, a pri takej svojej povahe, jako sa to ináče nedá myslieť, upravuje aj vedecké bádanie v nepravom smere a robí ho komplikovaným… To, čo je vo vede správne, bude v súlade i so zjavenou pravdou Božou, Bibliou. To, čo sa s ňou neshoduje, keby sa to hneď videlo byť akokoľvek vedeckým, prv alebo neskoršie sa dokáže byť nesprávnym a mylným. Tu sa prejavuje presne „kreacionistický“ názor autora. (str. 50) Roháček síce neuznáva kalendárne (24-hodinové) dni stvorenia, ale sa vyjadruje takto: ….utvorenie týchto diel Božích nebolo okamžité, ale že Bôh asi dal veciam čas, aby dozrely, vyvinuly sa, hoci to nevieme určite a sotva tu i budeme môcť vedieť, či On naozaj potrebuje čas na to, aby niečo stvoril. Keď On je všemohúci, mohol to všetko stvoriť aj v okamihu. Ale či sa to tak ľúbilo Jeho múdrosti, to je iná vec. Ináče je daremné hádať sa o tom. Proste nevieme, a iste tu ani vedieť nebudeme. Aj tento názor je blízky kreacionizmu. (str. 51): Potom autor uvádza tabuľku 5 známych dlhých geologických období podľa evolučnej predstavy geológov s poznámkou: Som presvedčený, že utriedenie jednotlivých geologických dôb sa bude musieť vo všeličom zmeniť, a to v smysle GENEZIS 1. Je to sice ponižujíce pre hrdého ducha tak „kultúrneho“ človeka, ale niet inej pomoci. (str. 60–61): Podľa evolucionistickej theorie je dnešný človek dokonalejší, geniálnejší, jako bol človek pred niekoľko tisíc roky. Prizrime na veci. Zastaňme pred Pyramidami v Gizeh a uvedomme si, že to bolo asi pred 5000 roky. Dnešný odborník stojí pred ohromou s otvorenými ústami od údivu a s užasnutými zraky a pýta sa, jako to bolo možné postaviť takú budovu v takých okolnostiach? A to má byť človek, ktorý stál vývojom bližšie opici jako terajší kultúrny človek! (str. 77–78): Jako vidíme, všetko sa zvrtne na skúsenosti a nie na umienenej filozofii človeka a na nejakých jeho „zákonoch“. Tu spomenieme len niektoré nezvratné stĺpy, na ktorých spočíva viera tých, ktorí sa držia zjavenej pravdy Božej, Biblie.
15
1. Pôvodná vzájomná shoda medzi ľudskou dušou a medzi svätým zákonom Božím. Na pr. v Dekalogu, v desať Božích prikázaniach, sú tak dokonale zahrnuté všetky mravné dispozície duše človeka, že absolútne nie je možné nič pridať ku tým desiatim ako ani od nich odňať bez toho, aby sa prv alebo neskoršie nenarušil mravný život človeka, a zrušenie ktoréhokoľvek z týchto prikázaní vedie neodvratne k pohanstvu, ta, v čom evolucionisti vidia a hľadajú pračloveka. 2. Zasľúbenia, dané Izraelovi, vzhľadom na jeho pomer k Bohu tak i vzhľadom na Spasiteľa sveta Krista. 3. Celý charakter Starého i Nového Zákona a ich história. Nech mi je tu povolené poukázať len na to, že sa tam hovorí o všetkých oboroch vedy, na pr. o medicíne, geografii, astronomii, geologii atď. a všetky údaje sú tam vedeckejšie nad všetku vedu, a to, prosím, bolo napísané, keď všetci mimobiblickí spisovatelia dopúšťali sa chyby za chybou, nesprávnosti za nesprávnosťou. Vezmite do ruky ktorúkoľvek vedeckú knihu z tých čias, hoci aj nejakú grécku, a Gréci boli svojho času najvzdelanejším národom na svete, a uvidíte, jako sa tam hemží chybami, ale v celom Starom Zákone nenajdeš jednej jedinej veci, ktorá by nezodpovedala pravde a skutočnosti. Aj to je moderná zásada špeciálneho kreacionizmu. 4. Vyslyšanie modlitieb, ktoré každého času zažíva kresťan, pri čom pravda treba abstrahovať poveru a autosuggestiu pakresťanov. 5. Iné rôzne, každodenné skúsenosti pravého kresťana. O mravnej úrovni Biblie, ktorá prevyšuje všetky mravné zásady všetkých filozofov a všetkých náboženských systémov, ani nehovoriť. (str. 80–81): Theologia pustila ruky svoju jedinú a najúčinnejšiu zbraň a svoju sviecu: Bibliu. Lebo veď jako málo najdeš dneská mužov theologov, ktorí povedla bez obalu: Bôh stvoril človeka zo zeme a dajúc mu zo svojho Ducha obdaril ho nesmrtelnou dušou! Stvoril ho dobrého, jako je aj pôvodne každé dielo Božie dobré, stvoril ho bezhriešneho, dokonalého, postavil ho na skúšku, jakou musí prejsť každá rozumom obdarená bytosť, ktorá je povolaná mať účasť na sláve Božej, v ktorej to skúške človek neobstál, zhrešil prestúpiac Božie sväté prikázanie,
ŽIVOT V KRISTU
Čtenáři píší hoci bolo také nepatrné, čím pravda iba ťažší bol jeho hriech. Tým sa porušila celá jeho príroda jeho telo i rozum. Odtiaľ pošlo všetko to neopísateľné zlo na svete… Theolog, ktorý to povie smele a bez obalu… a predovšetkým ktorý tomu verí, je dnes bielou vranou. A ešte v stupňovanejšej forme to platí o tom, ktorý má smelosť povedať, že princip zla viaže sa na bytosť, osobu, vysokú intelligenciu, ktorú voláme slovom Božím Had, Satan, Diabol, Nepriateľ……Ale prirodzene, keď niekto poprie osobného Boha a povie, že človek sa vyvinul z nejakej opice a sám si vymyslel boha, vtedy je staromódnym i pojem satana i anjela, čomu sa pravda sám diabol najviacej teší, a taký človek má popri tom z toho i to, že je v úplnej tme ohľadom princípu dobra a zla……Lebo, ó, človeče, ani teba ani mňa neuspokojí to, keď niekto povie: „To sa tak stalo samo od seba.“ (str. 85): A blázonstvom je za vrchol poznania považovať a učiť to, čo nie je pravda, čo nie je skutočnosťou… Ale tak sa to dnes učí na stredných školách, a preto prirodzene je to aj smerodajné pre mnohých, najmä školených ľudí… Mohlo by sa namietať, že do toho theologickej vede nič. Ale to je omyl. S takou prípravou prichádza naša mládež na štátne i cirkevné školy za učiteľov, a čo je najsmutnejšie, theologická veda a tak i výchova theologického dorastu sa tomuto svetonázoru prispôsobňuje. (str. 93): Všetky tie veci a tá tma sú nevyhnutným následkom evolucionistického svetonázoru, ktorý pôsobí chaos v každej vede a tak i v theologii. (str. 98): Posledná veta Roháčkovho textu je: Centrom všetkého theologického štúdia musí byť Sv. Písmo, Biblia, lebo ona je jediná, ktorá robí kresťanstvo kresťanstvom. Komu ona nie je svetlom a vodcom, ten sa stáva pohanom. (str. 99): DOSLOV. Táto práca bola pôvodne určená za dissertačnú prácu pre Husovu univerzitu. Profesor Hromádka, ktorý ju posúdil, žiadal nejaké zmeny a povedal, aby som to napísal tak, aby to prinútilo čitateľa zamietnuť svoj evolucionistický svetonázor a prijať pravdu… Takej práce nemôže nikto napísať, aby každého, kto blúdi, presvedčila o jeho blude a prinútila prijať pravdu. I táto moja práca môže mať len ten cieľ, aby pohla človeka premýšľať a hľadať pravdu, a keď bude chcieť, aby ju prijal… Nikto na svete nehovoril tak, ako sám Veľvodca spasenia, Ježiš. Jeho argumenty boly najdokonalejšie a najúčinnejšie, ale toho, kto mal umienené zostať pri svojej nepravde, nepresvedčil ani On. Výber a komentár zostavil: prof. ing. Ludovít Višnyi, CSc.
Jak zacházet s pohoršením L 17,1 Ježíš řekl svým učedníkům: „Není možné, aby nepřišla pohoršení…
V
ětšina křesťanů je překvapena, když se setká s pohoršením. Očekáváme, že křesťané kolem nás jsou plni lásky a také náš nebeský Otec by přece na nás nikdy nedopustil nepříjemné zkušenosti. Skutečnost je však jiná a Boží slovo nás na tyto chvíle jednoznačně připravuje. Když se s pohoršením setkáme na vlastní kůži, tehdy se hořkost snaží v našem srdci zapustit jedovatý kořen. Proto potřebujeme být připraveni na pohoršení. V posledních časech se budeme s pohoršením setkávat pravděpodobně dosti často. A tehdy se mnozí pohorší, budou se navzájem zrazovat. (Mt 24,10) Naše postoje a reakce v dobách pohoršení určí, jak se nám povede v dalších časech. Naplníme Boží záměr s naším životem, anebo jej mineme? Nejvíce nás dokážou zranit lidé, na kterých nám v životě záleží, anebo ti, kterým jsme věnovali mnoho času a pozornosti. Jejich útoky a zklamání jsou bolavou záležitostí. Král David s tím měl také vlastní zkušenost. Není to nepřítel, kdo mě tupí, to bych přece snesl; nade mne se nevypíná ten, který mě nenávidí, před tím bych se ukryl, jsi to však ty, člověk jako já, můj druh a přítel! (Ž 55,13–14) Jak se účinně bránit proti pohoršení? Co činit v těchto chvílích? Odpověď není příliš těžká. Boží slovo nám poskytuje radu, co dál. Snažme se s pomocí Ducha svatého uchovat srdce plné Boží lásky, odpuštění a trpělivě snášet těžkosti. Já však pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. (Mt 5,44–45) Nezní to příliš povzbudivě, ale Bůh očekává, že nějakou tu křivdu dokážeme unést. I Petr nám to říká: Jaká však sláva, jestliže budete trpělivě snášet rány za to, že hřešíte? Ale budete-li trpělivě snášet soužení, ač jednáte dobře, to je milost před Bohem. K tomu jste přece byli povoláni; vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích. (1Pt 2,20–21) Josef nám byl příkladem Podívejme se na Josefa. Z jeho postoje si můžeme vzít příklad. Prožil snad nejhorší zradu, kterou může člověk zažít. Jeho vlastní rodina, která měla být pro něj místem bezpečí, jej chtěla zabít, ale nakonec jej bra-
16
tři prodali do otroctví. Josef měl velmi silný důvod k pohoršení a zahořknutí. On však udržel jiný postoj ve svém srdci. Z jeho slov vidíme, že si byl vědom Božího vedení v životě i přesto, že se proti němu blízcí dopouštěli nepravosti. Josef je proto vyzval: „Přistupte ke mně.“ Když přistoupili, řekl jim: „Já jsem váš bratr Josef, kterého jste prodali do Egypta. Avšak netrapte se teď a nevyčítejte si, že jste mě sem prodali, neboť mě před vámi vyslal Bůh pro zachování života. V zemi trvá po dva roky hlad a ještě pět let nebude orba ani žeň. Bůh mě poslal před vámi, aby zajistil vaše potomstvo na zemi a aby vás zachoval při životě pro veliké vysvobození. A tak jste mě sem neposlali vy, ale Bůh. On mě učinil otcem faraónovým, pánem celého jeho domu a vladařem v celé egyptské zemi. (1M 45,4–8) Josef nejen že vyslovil tato slova, ale také praktickými činy požehnal svým bratrům. O čem to svědčí? Jednoznačně o tom, že odpustil vše, nedržel si hořkost a chtěl požehnat své bývalé nepřátele. Pro nikoho z nás není snadné zachovat se v běžném životě podobně jako Josef, avšak nezbývá než zvolat: „Pane, pomáhej mi.“ Útokům nepřítele odoláme jen tehdy, když se nebudeme pohoršovat a vzepřeme se hořkosti. Bůh dokáže všechny zlé věci použít pro dobré. Josef jim však odvětil: „Nebojte se. Což jsem Bůh? Vy jste proti mně zamýšleli zlo, Bůh však zamýšlel dobro; tím, co se stalo, jak dnes vidíme, zachoval naživu četný lid.“ (1M 50,19–20) Mnozí máme jistě své vlastní zraňující zkušenosti. Někdo blízký nás zklamal… a co dál? Nezbývá než odpustit. Zahořklost nám nestojí za to, abychom se zavřeli do pasti vlastního hříchu a ztratili Boží přízeň. Pamatujme: Víme, že těm, kteří milují Boha, všechny věci spolu působí k dobrému. (Ř 8,28) Milost Boží nechť je s vámi. Lumír Folvarčný, pastor AC Karviná Sborové noviny 10/2006
ŽIVOT V KRISTU
Čtenáři píší
Sloužit Bohu v čistotě a lásce
K
do by nechtěl? Vyznávám hrdě: „Pane, chci ti sloužit“, a myslím to upřímně. Sice se musím poprat s pojmem „služba Bohu“, neboť mi připadá takový „veliký“, zahrnující bezpočet možností, a napůl abstraktní. Ale řekněme podle Písma, že jde o bohoslužbu, a o té se zrovna Pavel v Bibli vyjadřuje jako o přinášení nás celých jako oběť Bohu. Něco jako: „Bože, tady jsem, dělej si se mnou, co chceš, však ty už se se mnou domluvíš, vždyť i Balámově oslici jsi dal poznat, co má dělat.“ Pokud to tak je, věřím, že mne napadnou myšlenky, které vykonám, a přitom cítím pokoj; během úkonu či po jeho zvládnutí radost; nebo vnímám podporu ostatních křesťanů, užitek atd. Jsou však období, kdy mám jakoby nohy zabořené do bahna. Je těžké udělat krok, radost vyprchá, nastupuje úzkost, starosti, strach. Něco někde vázne. Nemluvím o zkouškách či o tom, když nás Bůh – táta – vychovává nebo si nás přibližuje k sobě (někdy ohnutým koncem pastýřské hole). Spíše jde o jakousi jízdu mimo kolej, kam patřím. Nenaplnění. Nejsem v Božím diáři, přitom tam se mnou počítají, ačkoliv jsem v Knize života. „Jak se to stalo?“ ptám se. Ptám se těla Kristova kolem sebe: „Jaké mohou být překážky, služby Bohu? Mám pro vás pár postřehů. Věříme, že naše služba je založena na: 1. vztahu s Bohem, 2. vztahu k sobě samému, 3. vztahu k ostatním křesťanům, 4. vztahu k okolnímu světu, 5. vztahu ke změnám, (+ připište si vlastní nápady). Ve všech těchto oblastech mohu mít chybný postoj – překážku vnitřního naplnění. Dovolím si postřehy naší skupinky rozdělit do výše uvedených oblastí: 1. Vztah k Bohu Čtete-li si příběh o neodbytné vdově, jásáte, že svou vytrvalostí nad soudcem zvítězila. Následuje věta: „Ale až přijde Syn člověka, najde na zemi víru?“ (Víru, bez které zalíbit se Bohu je nemožné). Nevěra. Nedůvěra Bohu je veliká překážka pro „věřícího“. Řeknete mi, že to se přece dokonce vylučuje. Jak může věřící nevěřit
ha variantách mezi oběma výše naznačenými nemluvě. Bůh si nás chce zdravé používat ve světě – a ne nás držet v nemoci. Modleme se za zdravý postoj k sobě samým. Ať jsou Bohem použity naše přednosti a Bohem oslaveny naše slabosti. Je dobré znát o sobě pravdu a respektovat ji. Pak víme, do kterých vlastností či myšlenek i jednání potřebujeme „vložit“ Boží povahu, kde se potřebujeme proměňovat do jeho podoby, takže můžeme Pána konkrétně požádat, tlouci … a odpouštět si. Měli bychom se učit i odpočívat i mít právo na omyly.
Bohu? Ujišťuji vás, že sama na sobě jsem poznala, že mohu věřit v něj, ale ne mu důvěřovat. Například starosti. Starosti o rodinu, o jídlo, o zdraví, o peníze, o práci, o budoucnost. Co takhle spoléhání se na vlastní síly a schopnosti? Vždyť potom Boha nepotřebuji. Přitom On nepotřebuje silné, úspěšné, nechybující, svalnaté hrdiny tohoto světa. Potřebuje, aby se v našich slabostech projevila jeho síla. 3. Vztah k ostatním A rychlé vzdání se, čili nevytrvalost typu: Ať chci, či nechci, jakmile uvěřím, stávám Stejně si to zasloužím. Kde je pak omilost- se součástí Kristova těla. Jestliže s ním odnění. Vlastně nevěřím Bohu, že mne miluje mítám spolupracovat nebo se rozhodnu od zadarmo a bez podmínek, že chce pro mě něj odejít, dříve či později odumřu. Indivito nejlepší. Mizí dokonalá láska, jestliže si dualizmus je nebezpečný. chci zasloužit či vysloužit jeho přízeň skutMoc se mi líbilo slovo Martina Huňáta kem. A mizí-li dokonalá láska, nastupuje o církvi, která útočí proti zlému a brány strach, že nikdy nebudu dost dobrá, aby pekla (tedy hradby a obrana nepřítele) ji pro mne Bůh něco dobrého vykonal. nepřemohou. Ježíš říká Petrovi, že na něm Nekomunikace souvisí s nedůvěrou Bohu. zbuduje takovou církev. Neříká to o PetroNekomunikuji-li s někým, nepoznám ho, vi! Též Ježíšovo nové přikázání dle Janova a pak nevím, jaký je a čemu u něj mohu vě- evangelia je, abychom se navzájem milovařit. li jako Ježíš miluje nás, protože tak se poVelikou léčkou je, když nekomuniku- zná, že milujeme Ježíše. Náš Pán také říká, ji s Bohem, protože „pro něj“ vykonávám že nás křesťany poznají po lásce. mnoho práce. Když jako Marta se jen staPavel píše do Korintu, jak všechno bude rám o ostatní a nesednu si k nohám Ježíše. překonáno, i moudrost, ale láska vytrvá, To už vůbec nemluvím o neznalosti Boží protože pravá láska je trpělivá, laskavá, nevůle, plynoucí z nedostatečné komunikace závidí, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy, s ním (modlitba, čtení Bible, sdílení se sou- nemá radost ze špatnosti. Vždyť náš bratr, rozenci). naše sestra, je také Boží dítě. I je Bůh velmi miluje. Snášejme v jeho síle naše nedostat2. Vztah k sobě ky, bojujme s pomocí Pána s neodpuštěPochopitelně nás napadne pýcha, protože ním, zlobou. Vždyť to Bůh mi přidělil služBůh se pyšným protiví, kdežto pokornému bu i mé sourozence a On chce přece pro dává milost. mne to nejlepší. Tato vlastnost má mnoho podob, jako i lidí je mnoho a každý jiný. Můžeme být 4. Vztah ke světu „farizeové a zákoníci“ modlící se: „Ještě že Pokud nemám soucit a lásku k nevěřícím nejsem jako tento bratr, protože já dávám lidem, mohu o ni Boha žádat. Věc vykonaná desátky i z vyrovnání elektřiny a postím se z lásky má větší cenu i dopad, než to samé obden; též nikdo nemá větší soucit ke své- vykonané z povinnosti. mu bližnímu a nikdo to s ním nemyslí líp Jasně že se nedokážu objímat se všemi než já; mou službu, do které jsem se povo- lidmi z okolí, dokonce většinou k nim nelal, aby vynikla má skvělost, vykonávám svě- cítím vůbec nic – stejně tak i ke křesťanům, domitě a je mi úplně jedno, že jsi po mně, které neznám nebo znám ne zrovna po té Bože, chtěl úplně něco jiného, uvidíš, že bu- laskavé stránce, ale pomáhá mi moje vlastdeš spokojen, má vůle se staň, amen“. ní láska k Ježíši a pro ni a s ní vykonávám A můžeme být naopak „utištění chudáč- mnohé skutky ve svém okolí. Postupně pokové“ topící se v sebelítosti a dávající okolí znávám, že vlastně ona láska k mému Pánu stále najevo, jak trpíme, jak se vše zlé děje se zrcadlí i na těch „cizích“ lidech. Třeba nám, ale my to vydržíme a poneseme „svůj už ve snaze je chápat nebo být tolerantní kříž“ až do konce. I to je tvář pýchy – o mno- – s vědomím vlastních nedostatků.
17
ŽIVOT V KRISTU
Čtenáři píší Osobně mám zatím ve světě jen hrstku postaviček, které miluji i pocitově. 5. Vztah ke změnám Tradice je opravdu překážkou služby pro Boha. Bůh je živý, nejen vše stvořil, ale stále tvoří nové věci. On se nezastavil v roce XY. Svět kolem nás se mění, tím pádem se mění i způsoby, jak jej oslovit evangeliem. A my jsme Biblí přímo vybízeni k obnově své mysli, abychom svou víru nerozmělňo-
D P
Určitě vás napadnou ještě další „klacky“ naházené pod nohy služby a křesťanského života. Dejte nám je vědět, vždyť v množství rádců je vítězství. Dita Wanglerová, Podbořany, sbor AC Chomutov
Dobrý obhájce
obrý obhájce se prý pozná podle toho, že ze zločince udělá oběť. Z vraha napadeného, ze zloděje okradeného, z podvodníka podvedeného. Náš obhájce se ale nesnaží vykreslit naše životy v lepších barvách, ani se nesnaží nás omlouvat. Náš obhájce vzal naše viny na
sebe. Jen jediný obhájce tě může vysekat navždy z tvých průšvihů a vin. Je to Ježíš Kristus. Kdo bude jednou tvým obhájcem? Andrea Lazarčíková Zpravodaj misijní stanice AC CBH Louny, listopad 2006
Jak mluvíme?
řemýšlel jsem o tom, že Bůh zná každý náš skutek, dobrý, špatný, dokonce zná každou myšlenku, i kdybychom se před odhalením jakkoli zabezpečili. Nikdo, ať to je kdo chce, nedokáže zaznamenat to, co je v našem srdci. To ví jenom Bůh. Zato skoro všichni jsou schopni zaznamenat to, jak mluvíme a co říkáme. Například jsou lidé, kteří se živí tím, že neustále sledují nějaké slavné osobnosti. Sedí v úkrytu dnem i nocí, jsou vybaveni nejmodernějšími fotoaparáty, a to jen proto, aby odhalili z jejich života něco, co před veřejností skrývají. Když se jim pak náhodou podaří natočit nebo vyfotit to „něco“, obyčejně to bývá pro danou osobnost velmi nepříjemné. Ztrácí na popularitě a přitažlivosti. Zejména jde-li o nějaký hanebný čin. Jelikož nikomu z nás není příjemné, když se mluví o takovýchto věcech, tím více lidem, kterým jde o udržení dobrého jména. Ti jsou schopni platit vysoké částky za to, aby se takové věci na veřejnost nedostaly. Proč? Protože se za své činy stydí nebo jim hrozí nějaký postih. A co my? Stydíme se také za své činy? Nebo i jen za to, jak mluvíme? Četl jsem v jednom časopise příběh o nezdařeném pokusu o legraci. Stalo se to na jedné oslavě. Začalo to docela normálně, jedlo se a pilo a přitom se probírala běžná konverzační témata, ke kterým každý přidal tu svoji perličku nebo vtipnou poznámku.
On nás vyslyšel
vali ve světských způsobech života. Vždyť satan obchází jako „lev řvoucí“ a hledá, koho by pohltil.
V tom nejlepším hostitel vstal a poprosil o chvilku pozornosti. Všichni čekali, co zajímavého jim řekne. Do ticha, které nastalo, zazněly zajímavé nahrávky tohoto večera. Všichni z toho měli legraci a smáli se, až do chvíle, kdy každý z nich poznal svůj vlastní hlas a svoje přihlouplé poznámky. Tak postupně smích ustával, až bylo zase ticho. Když uslyšeli tuto nahrávku, začali si připadat velice trapně a hloupě. Hostitel je sice uklidnil s tím, že je to jen legrace a že vše vymaže, ale hosté si najednou neměli co říci, nikdo z nich neměl jistotu, že je zase někdo z legrace nenahraje. Bylo po večírku. Co pouštíme ze svých úst? Kdyby nás někdo nahrával – museli bychom se stydět za to, co jsme včera nebo minulý týden řekli? Možná by nás také přešel smích. Ale možná by někdo řekl: „Sláva Bohu, děkuji ti, že jsi mi dal možnost říci někomu o tobě a on uvěřil nebo jsem někoho povzbudil.“ Možná jsi vyřkl věty, které budují, jak o tom čteme v Bibli: Z vašich úst ať nevyjde ani jedno špatné slovo, ale vždy jen dobré, které by pomohlo, kde je třeba, a tak posluchačům přineslo milost. (Ef 4,29) Mohu vás ujistit, že všechno, co řeknete, se nahrává, ale ne tady na zemi, to by šlo lehce smazat; naše nahrávky může smazat jen krev Ježíše Krista, pokud jej o to v pokání poprosíme. Bogdan Cichy, AC Třinec Na cestě, srpen 2006
18
A
si každý rodič ví, jaké to je, když je dítě nemocné. Udělal by cokoliv, aby mu nějak pomohl. My jsme prožili také takovou zkušenost. Náš Martínek už dlouho nestonal, ale právě v týdnu, kdy byl Péťa na sborovém táboře, začal postonávat. Nejprve průjem, ten jsem řešila dietou. Asi za dva dny horečka, držela se pořád kolem 38 °C, na tu jsem dávala čípky, a v pátek jsem šla raději k dětské lékařce. Měla ovšem dovolenou. Nehledala jsem jinou, horečka ještě týž den klesla. Každopádně jsem byla ráda, když se Péťa v sobotu vrátil a já v něm měla psychickou i fyzickou oporu (někteří jistě víte, jak umí být nemocné dítě protivné). Už to vypadalo, že je všechno v pořádku. V neděli odpoledne vzal Péťa syna na okružní jízdu autobusem kolem Karviné. Viděla jsem je za hodinku přicházet a Péťa nesl Martínka v náručí. Myslela jsem, že v autobuse usnul, ale on prý při zpáteční cestě zvracel. Když se to opakovalo odpoledne ještě jednou, neváhali jsme a jeli na pohotovost. Viděla jsem už v tom salmonelózu nebo něco podobného, bylo to zrovna v době, kdy kvůli ní zavřeli několik táborů. Nejbolestivější pro nás ale bylo, jak Martínek ty nevolnosti prožíval. Vždy začal plakat a tulil se k nám. Přiznám se, že v průběhu té nemoci jsem se za něj ani moc nemodlila, viděla jsem to jako klasickou virózu, léky zabíraly, ale to zvracení nám nahnalo strach. Okamžitě jsme se modlili, prosili o uzdravení. Na pohotovosti nám sdělili, že to opravdu není nic vážnějšího než viróza a napsali lék. Vyšli jsme před budovu a Martínek opět zvracel. Lék jsme do něj doma nemohli moc dobře dostat, nakonec se to podařilo, ale za několik minut byl opět „venku“. Byli jsme zoufalí, malý byl slabý, unavený, zpocený. V tu chvíli bylo zapomenuto všechno jeho zlobení, šlo nám jen o to, jak mu pomoci. Nemohli jsme jinak než modlitbou. Obvolali jsme některé lidi z našeho sboru a prosili, ať se modlí také. Noc proběhla klidně. Během dopoledne Martínek vypadal, že mu ještě sice není nejlépe, ale odpoledne už lítal a řádil jako obvykle. Od té doby byl zdráv. Věříme, že za to rychlé uzdravení vděčíme modlitbám, které jsme vysílali k Bohu, a On nás vyslyšel. Irena a Petr Kovaříkovi, AC Karviná Sborové noviny 9/2006
ŽIVOT V KRISTU
Čtenáři píší
Jsi opravdu maličký? V ten čas řekl Ježíš: „Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi ty věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je maličkým. (Mt 11,25)
že to není jeho boj, ale Hospodina, že on nebo někdo jiný, to je jedno – přece bojuje Hospodin. Když nikdo, tak jde on, ač maličký oproti Goliášovi, ale jak je maličký Goliáš oproti Bohu? V čem tedy byl David maličký? Davida ani ak vidno Bůh se raduje z maličkých. Ne z moudrých a rozumných, ale z malič- nenapadlo si připisovat zásluhy za superduchovní motiv, za bezchybný charakter, za kých. Jakou malost má Bůh na mysli? Je to ta vypracovanou strategii, za výbavu, schopmalost, kterou svět pohrdá? Máme být ma- nosti. V tu chvíli mu bylo jasné, o co tady ličcí, upejpaví, poklonkáři, bojácní, ti, co si jde. Co to ten neobřezanec povídá? Rouhá nechají všechno líbit? To totiž také může se Bohu, znevažuje Boží lid. „Kdo mne pobýt maska naší domnělé velikosti. Je světský razí nebo neporazí, rozhoduje o tom, kdo pohled na malost tím Božím pohledem? Po- komu bude otročit.“ Může snad Hospodin otročit? Jednoduchá jasná záležitost a ješdívejme se na příběh Davida a Goliáše. V čem se David projevil jako Boží maličký tě s odměnou, jdu do toho! Naznačuji snad, právě v této události, kde se projevilo tak že není třeba modliteb, že není třeba přívelké hrdinství? Podívejme se na Davida – co bylo jeho motivem, že šel do souboje s Goliášem. A nějaký Izraelec řekl: „Viděli jste toho muže, co vystoupil? Vystupuje, aby tupil Izraele. Avšak novinách jsem četla rozhovor toho, kdo ho zabije, zahrne král velikým bohats účastníkem CzechTeku, který mezi stvím, dá mu svou dceru a jeho rod učiní v Izjiným odpovídal na otázku, proč se raeli svobodným“. David se tázal mužů, kteří této akce zúčastňuje. u něho stáli: „Cože dostane muž, který zabije to„Nacházím zde SVOBODU,“ odpověděl. hoto Pelištejce a sejme z Izraele potupu? Vždyť „Jsem schopen naprosto se odvázat, nemyskdo je ten neobřezaný Pelištejec, že tupí řady let na to, jak je život blbej, a zpívat a tančit živého Boha?“ Lid mu odpověděl stejně: „To a to třeba až do rána.“ dostane muž, který ho zabije.“ Jeho nejstarší „Ovšem pod vlivem povzbuzujících látek,“ bratr Elíab však slyšel, jak mluvil s muži. Elíab podotkla redaktorka. vzplanul proti Davidovi hněvem a okřikl ho: „To je jedno pod jakým vlivem, ale jsem „Proč jsi sem přišel? Komu jsi nechal ten houfe- šťastnej, že díky něčemu můžu utýct z reaček ovcí na stepi? Však znám tvou drzost i tvé lity,“ slyšela a zapsala odpověď devatenáctizlé srdce! Přišel jsi sem dolů, aby ses mohl dívat letého mladíka novinářka. na bitvu.“ David se otázal: „Copak jsem udělal? Při čtení tohoto článku se mi vybavil jiný Nejde o královo slovo?“ Obrátil se od něho na ji- rozhovor, který jsme měli s manželem před ného a tázal se stejně. A lid mu odpověděl stejně dvěma lety s jedním českým emigrantem, jako poprvé. Slova, která David promluvil, se v současnosti žijícím v kanadském Torontu. roznesla, hlásili je Saulovi a on ho přijal. Da- Navštívil nás a vyprávěl, jakým způsobem vid Saulovi řekl: „Člověk nesmí klesat na mysli. si jej Bůh našel. V roce 1968 po sovětské Tvůj služebník půjde s tím Pelištejcem bojovat.“ okupaci mu bylo kolem dvacítky, a proto(1S 17,25–32) že moc toužil po SVOBODĚ, spolu s manMotivem Davida byla, jak se zdá, také pří- želkou a kamarádem emigroval. Přechodný zemní ziskuchtivost: nebudeš platit daně, čas strávili v Rakousku, kde podle jeho slov budeš zahrnut bohatstvím, dostaneš krá- poprvé zažili, co je to skutečný hlad a pocit lovu dceru. To zrovna upejpavé není! Není naprosté osamělosti. Při jedné procházce po to spíše projev velikášství, drzosti, jak mu vídeňských ulicích jej zastavil člověk, který řekli i jeho bratři? V čem tedy spočívá ma- mu pověděl o Bohu a jeho zájmu o něj. Jolost, kterou vyhledává Bůh? David měl svůj sefa svědectví zaujalo, ale brzy na ně zapomotiv v určitém rámci. Tím rámcem bylo mněl, protože měl jiné starosti – chystal se vědomí, že je na straně Boží armády, že je jejich odjezd do vytoužené Austrálie. Tuto v řadách armády, za kterou stojí Hospodin. zemi si vyhlédl proto, že jeho životní touTo pro něho bylo tak samozřejmé, že se ne- hou bylo podmořské potápění a Austrálie bál jít si pro slíbenou odměnu přes Goliáše. je pro tento sport prý nejvhodnější. NepoTen „pošetilý“ král to nabízí – sem s tím! Ty chyboval, že tam SVOBODU, kterou zatím drzý spratku, mysleli si bratři. David věděl, stále nějak nepociťoval – přestože si neustá-
J
pravy, že není třeba výbavy, že není třeba strategie, plánu, že stačí do toho jít? NE! Ale je třeba maličkost ve všech těchto oblastech – jen si nepřipisovat zásluhy! Goliášové číhají v každé z těchto oblastí. To, co Bůh dělá, dělá ze své moci, pro svou slávu, my jsme jen nepoužitelní otroci ze své moci, ale z moci Boží jeho milované děti. Pakliže něco učiním pro Boha, pak to Bůh učinil skrze otroka, ale radost z toho má srdce Božího dítěte, toho nového stvoření. Nad maličkými Pán Ježíš jásá. Máme se tedy tolik bát o svou dokonalost? Bůh nechce mít na zemi „superbohy“, ale malinké, věrné, oddané Bohu. Žijeme z milosti na straně vítěze. Církev (maličkých) je hrozná jako vojsko pod praporcem. Bůh chce používat svoji moc a slávu, a ne tu naši – hliněnou. Mgr. Otakar Novák AC Lysá n Labem (Planá nad Lužnicí)
Svoboda
V
19
le připomínal, že teď žije ve svobodné zemi – určitě najde. Hned po příjezdu si nakoupil potápěčské vybavení a již během prvního týdne pobytu – bydleli v jakýchsi hangárech určených pro lidi z východní Evropy – nedočkavě zamířil k moři realizovat svůj sen. Hned první den potápění mu však způsobil těžký zánět obou uší a on strávil strastiplný týden hledáním doktora, který by mu pomohl. Jeho angličtina byla bídná a chování lékařů vůči němu neuvěřitelně urážlivé. Léky nedostal žádné, pouze mu bylo doporučeno, aby se častěji myl, že špína nesvědčí ani lidem z východu. Když už nemohl bolestmi vydržet, dostal tip na jakéhosi lékaře rovněž emigranta, který mu nasadil antibiotika a zánět zlikvidoval. Uši měl však zdravé pouze do doby, dokud se mu do nich nedostala voda. Tím pádem to, na co se v emigraci těšil nejvíce – podmořské potápění – musel naprosto oželet. Prošel spolu s manželkou dalšími neuvěřitelně těžkými situacemi při hledání zaměstnání a dle jeho slov se kýžený pocit SVOBODY stále nedostavoval. Zkoušel jej přivolat poslechem magnetofonových pásků nahraných skupinami v tehdejším Československu zakázanými, ale byl fyzicky i psychicky tak vyčerpaný, že brzy ztratil zájem o hudbu docela. Hledal příčiny, proč cítí neustálou přetrvávající nespokojenost a neklid, a napadlo jej, že by to mohlo být proto, že v Austrálii je po celý rok vedro a jemu chybí střídání čtyř ročních období. Po deseti letech se tedy znovu stěhoval, tentokrát do Kanady. „To je země naší české
ŽIVOT V KRISTU
Čtenáři píší mentalitě mnohem více podobná, tam určitě budeme spokojenější,“ říkal si s manželkou. Ale nebyli. Existenční starosti byly těžké a tlaky na jejich psychiku o nic menší než v Austrálii. Ani střídání ročních období nepomohlo. Po značné době se však na Josefa usmálo štěstí a on dostal dobré zaměstnání ve Fordově fabrice. Jednoho dne se ho jeho spolupracovník – mohutný černoch – zeptal, proč je stále takový zasmušilý a bez nálady. A on mu vypověděl celý svůj životní příběh i s tím, že jako mladý nesmírně toužil po SVOBODĚ, celý život ji hledal a dosud nenalezl. Černoch se pousmál a pověděl mu evangelium. Už podruhé v životě slyšel Pepa pozvání ke Kristu a tentokrát na ně odpověděl. Začal navštěvovat místní sbor, jeho víra rostla a on – tak to vyjádřil – „konečně našel to, po čem se celý život pídil“. Dnes už je to pán v důchodu, který se směje, že na to, aby nalezl svobodu v Ježíši Kristu, musel sjezdit téměř celý svět. Co bychom odpověděli my, kdyby se nás někdo zeptal, zda prožíváme jistotu plné vnitřní SVOBODY? „Vždyť koho Syn osvobodil, je skutečně svobodný“ (Jan 8,36)! O Božím slově nelze pochybovat, tudíž pokud v tomto směru není něco v pořádku, pak se asi budeme muset sebekriticky zaměřit na vlastní osobu. A co v našich rodinách, ve sborech, cítíme ji tam? Nebo jsme ubiti napjatými vztahy, otráveni z pocitu, že je nad námi panováno a točeno s námi, případně pociťujeme touhu totéž dělat s druhými? Pokud něco z toho ve společenství křesťanů, ať už rodinném či sborovém, dlouhodoběji přetrvává, pak je nutné co nejdříve přikročit k vyčištění prostředí pokáním – vždyť: „Kde je Duch Páně, tam je SVOBODA“ (2K 3,17), avšak zároveň, jak z jiných částí Písma vyplývá, i kázeň a řád. Tyto tři věci se navzájem nevylučují, nýbrž doplňují. Z historie víme, jaké oběti národy i jednotlivci byli ochotni za tělesnou SVOBODU přinést. Ano, SVOBODA je v každém případě něco nesmírně cenného a stojí za to toužit po ní a hledat ji po celý život, nejenom v mládí. Když ji však člověk získá, nesmí usnout na vavřínech, nýbrž je nutné se připravit na to, aby ji před těmi, kteří se mu ji budou snažit uzmout – a takoví se vždycky najdou – ubránil. Kdo se úporně snaží SVOBODU v Ježíši Kristu ukradnout nám křesťanům, jistě není třeba psát. Nepochybuji, že s taktikou toho „nepřítele Božího i lidského“ jsme se mohli seznámit každý sám osobně na vlastní kůži. Eva Dolejší Veselí nad Lužnicí (sbor AC Čáslav)
P
Nejvyšší meta
lavba naší lodi je úspěšná. Záměrně neříkám „zatím úspěšná“, protože o tom, že zdárně a slavně doplujeme do cíle, ani na okamžik nepochybuji. Tedy už teď je úspěšná. Je pravda, že přicházejí přeháňky, bouře a někdy dokonce uragány, ale rozhodně je více období bez větru a deště, kdy je obloha modrá, kdy je teplo a nám je prostě fajn. Věřím, že těch hezkých dnů bude do konce plavby většina. Ale i kdyby tomu tak nebylo, nevadí. Vždyť to, co nás čeká v cíli plavby, nelze popsat, nelze to dokonce ani pochopit. A dostaneme to úplně zadarmo. I když nás to stojí určitou oběť, věčný život v nebeském království u našeho milovaného Tatínka je zdarma. Zaplatil za to jednou a provždy Ježíš Kristus. A zaplatil dobrou cenu, řekl bych, že lépe zaplatit nemohl. Nás to sice taky něco stálo a ještě stát bude, ale to je jen malé poděkování Bohu z naší strany za to, co pro nás udělal a co pro nás přichystal. Vzpomeň si na den, kdy ses nalodil na naši loď. Obdržel jsi lodní lístek a přišel jsi včas do přístavu na domluvenou schůzku s Kapitánem. Lodní lístek byl zdarma, dokonce se nedá za žádné peníze koupit. Přesto však něco stál. Stál nás naše opravdové rozhodnutí nalodit se a plavit se k cíli, který si nemůžeme ohmatat, ani jej aspoň vidět. Stál nás vnitřní boj opustit to, v čem jsme dosud žili a co jsme tak důvěrně znali. A to všechno jen na základě naší víry. Navíc Kapitán ještě před vyplutím lodi každého upozornil, že si bude muset mnohé odříci a rozhodně nesliboval příjemnou a pohodlnou plavbu. Tedy museli jsme si něco odříci, být odvážní a věřit. Ale to je jen naše malá, přesněji řečeno, dokonce radostná oběť za to, co je pro nás připraveno na konci naší
N
plavby. Zajímavé je, že Kristus po tobě nechce nic, čím by sám před tebou neprošel. On tvé pocity zná. Vzpomínám si na okamžik, kdy se má noha poprvé dotkla paluby. Také jsem v sobě musel leccos zlomit, být odvážný a hlavně věřit smyslu plavby. Byl jsem zvláštně rozpolcený. Na jedné straně jsem už tušil, že opustím pevninu. Bolelo to, protože jsem na ni byl zvyklý, ale na straně druhé mě Kapitán hlasitě volal na svou loď. V té době už jsem měl vztah s nebeským Otcem, protože se mi dal poznat a posiloval mě, když jsem k němu v motlitbách volal. Už jsem věděl, že Bůh existuje, že mě miluje a vede můj život. Krista jsem poznal, až když jsem vstoupil na loď. Ten okamžik byl neskutečně krásný a zvláštně naplněný. V těch okamžicích, kdy jsem se osobně setkal s Kapitánem, se stalo něco, co mě posunulo do jiné úrovně vnímání. Kapitán okamžitě rozpustil mé obavy, můj strach, mou nejistotu z nepoznaného. Během vteřiny mi dal poznat, že všemi mými pocity již dávno přede mnou prošel, že je zná. Jsi-li v Kristu, tak se mění tvoje úroveň vnímání okolního světa, a dokonce i vnímání sama sebe. V Kristu už to nejsi ty – jsi jiný. V Kristu už nejsi svobodný, už si nemůžeš dělat, co chceš. Doslova se stáváš otrokem a podřizuješ se Božím zákonům, Božímu řádu. Ale to otroctví je sladké, řekl bych, na výsost požehnané. Říká nám to sám Pán: „Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.“ (Matoušovo evangelium 11,30) Když tě Kristus zavolá na svou loď a ty poslechneš, nalodíš se a navážeš se Spasitelem vztah, pak jsi získal to nejlepší, co tě mohlo v tomto životě potkat. Vyšší mety není. Petr Vlček 1. sbor AC Praha
, Duchem chodte
ový rok opět začal a mnozí si dali 1K 14,1: Držte se lásky a usilujte o duchov(jiní zásadně nedali), nějaká před- ní dary... sevzetí. Názory jsou různé, ani 1K 14,12: Tak i vy, poněvadž jste horliví mijá nejsem zastáncem nějakých laciných lovníci duchovních věcí, toho hledejte, abyste se a prázdných předsevzetí, ale myslím, že ně- k vzdělání církve rozhojnili. jaké zdravé rozhodnutí, jako vytčení cíle Již dlouho jsem „letničář“ a mám díky pro nejbližší dobu, je zdravé. Pánu i mnohé zkušenosti s duchovními I pro náš duchovní život a duchovní růst. dary, ale vím, že potřebujeme jít stále doBible nás na různých místech vybízí k tomu, předu, musíme se chtít stále učit, chodit abychom o něco usilovali, hledali, za něco v Duchu a nesnažit se žít z minulých víbojovali. tězství a svědectví. Bůh nám stále zaslibuMt 7,7: Proste, a bude vám dáno; hledejte je věci nové, zelenou travičku a nejen seno. a naleznete; tlučte a bude vám otevřeno. To se přihodilo např. i Petrovi, když trávil
20
ŽIVOT V KRISTU
Čtenáři píší ztratil doklady, dal mi adresu svou stata byla v tom, že ji srovnávali s původní i svého otce, který mi prý pošle na třídní učitelkou, kterou si děti velice oblíbiúčet tři tisíce korun, pokud mu dám ly, a tato byla prostě jiná, horší. Podle dětí i rodičů. Poslouchal jsem asi tisíc korun na vlak do Berlína, odkud má zpáteční let do Kanady. Mlu- půl hodiny, pak jsem šel do třídy našeho vil a mluvil, přesvědčoval. Opravdu syna, poté jsem se opět vrátil do původní uměl dobře německy i francouzsky. třídy a znovu poslouchal nářky a poučováJá jsem však byl již přesvědčen ní rodičů, jak má učitelka děti více povzbuo jeho lži a přemýšlel jsem, jak se zovat atd. Po chvíli mě to přestalo bavit, ho slušně zbavit, což se mi díky du- i když určitě na tom něco pravdy bylo. Naše chovním darům moudrosti a rozpo- Miriam ale problémy s učitelkou nemá, tak znání podařilo. Jak jsem se později jsem to vzdal a odcházel domů bez otázek dozvěděl, byl i za evangelickým fará- a odpovědí. Když jsem šel dolů po schodech řem, kterého přesvědčil a který mu a zvažoval, zda dělám dobře, hlas Ducha mi říkal: Vrať se, počkej a povzbuď ji alespoň ty. několika stovkami pomohl. Udělal jsem to, poslušný tomuto hlasu, Mě to stálo „jen“ 50 Kč, ale ty jsem rád investoval za dobré dvě hodinky a mohl jsem vidět úplně jinou tvář učitelky. anglické konverzace. Myslím, že tu noc moc dobře nespala, ale Druhé svědectví je o týden mladší. Šel věřím také v moc ulehčení v soužení skrze krásný, vítězný a bezpečný čas s Ježíšem na hoře Tábor, později společně s Mojžíšem, jsem na „rodičák“ našich dvou dětí a všude povzbuzení, což je také duchovní zbraň BoEliášem. Viděl na vlastní oči slávu promě- bylo plno. Rozhodl jsem se tedy upřednost- žích dětí. Co to přinese do budoucna, uvinění Ježíše, bylo mu tak nádherně, že chtěl nit třídu naší dcery Miriam, která má no- díme. Já jsem byl ale také šťastný a povzbuzený tento čas „zakonzervovat“, maximálně pro- vou učitelku, se kterou jsem se osobně ještě dloužit, nabídl Ježíši, že postaví jeden stan nesetkal. Třída byla plná rodičů, kteří, jak touto zkušeností, což bych přál i vám. Bůh buď s vámi. jsem pak zjistil, se ostře naváželi do nové speciálně pro něj, pro Mojžíše i Eliáše. Bohuslav Cupal, pastor AC Hodonín Jenže to nešlo, Boží vůle byla jiná, oni paní učitelky a přiváděli ji do úzkých. Podměli jít dál. Nevěděl, co mluví (Lk 9,33). Z toho se můžeme učit i my. Hlavně v předmětu rozpoznávání Boží vůle a vedení Duchem svatým. To je prostě naše škola a jednom mládežnickém večeru očišťuje od hříchu, vykupuje nás ze smrti života. Tím spíš, pokud se nazýváme letničkonaném v rámci Exitu 316 zazněl k novému a věčnému životu s Pánem. Poní. verš Jan 1,5 To světlo ve tmě svítí kud jsme ve světle a díváme se do něho, Vím z vlastní zkušenosti, že pokud mám toto na mysli, toužím po tom, hledám, pak a tma je nepohltila. Ačkoliv jsem tento verš tma zůstává za námi jako náš stín a nemůi dostávám. Jakmile zpohodlním, nedo- četl několikrát a vždy jsem asi věděl, co jím že nám škodit. Ať se však hneme kamkoliv, stávám, nemám žádná svědectví. Jak je to chtěl Jan říct, tentokrát mě tento verš při- stín je stále za námi a čeká v záloze na naši vedl k hlubšímu přemýšlení o světlu a tmě, chybu. Ta chyba může způsobit, že se otočíu vás? Jsem Pánu vděčný za začátek roku a svě- jako o protikladech. Genesis 1,4 Bůh Viděl, me zády ke světlu (Ježíši) a otočíme se tváří dectví, která díky Duchu Božímu mám. že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy. Bůh ke stínu, to jest zpět ke tmě (satanu), kam o světle mluví na samém začátku stvoře- světlo, které máme nyní v zádech, nemůKrátce se s vámi o ně podělím. První lednovou sobotu ráno jsme měli ní, kde světlo jako dobrou věc odděluje od že. Proto je životně důležité mít stále zrak s rodinou krásnou a chutnou snídani, když tmy. Pokud Bůh světlo považuje za dobré, (srdce) upřený ke světlu (Ježíši) a neohlížet zazvonil telefon. Volali z města z informač- potom tma je něco, čeho se musíme obávat, se zpět ke starému životu, kde je stále přiního střediska, že tam je nějaký Kanaďan něco, co je negativní. Dovolím si nyní při- praven ten, od kterého nás Pán osvobodil. a hledá někoho z Apoštolské církve a že mi rovnat světlo k Pánu Ježíši a tmu jako proti- Přirovnání světla a tmy, které provází celý Starý i Nový zákon, je jedním z nejdokonaho předají k telefonu. Neznámý muž začal klad k jeho i našemu protivníku satanovi. Bůh učinil světlo mocnější než tmu, pro- lejších přirovnání, které nám Bůh dal. Plně mluvit anglicky a já jsem jen překvapeně poslouchal. Anglicky moc neumím, ale do- tože kde se rozzáří světlo, tam tma musí vystihuje moc Pána Ježíše, naše očištění ustoupit. Svět je ve tmě, která jej všudypří- i vítězství nad satanem. To světlo se rozzácela dobře jsem mu rozuměl. Vyslal jsem přitom k Pánu krátkou SOS tomně obklopuje, vleze všude, kde nezáří řilo ve chvíli, kdy Pán Ježíš na kříži řekl „Je modlitbu, co mám dělat, ať mi Duch svatý světlo. Tma se nedá nijak odstranit, zabalit dokonáno...“, ve chvíli, kdy se roztrhla chrádá moudrost. Řekl jsem mu, ať tam počká, nebo někam zavřít. Jediná možnost, jak se mová opona a země se otřásla. Tehdy byl že si ho za patnáct minut vyzvednu a do- zbavit tmy, je vytlačit tmu světlem. Světlo je satan poražen, tehdy světlo zvítězilo nad mluvíme se, co a jak. Manželce jsem jen řekl, mocnější než tma. Jestliže Pán Ježíš je svět- temnotou. lo a satan je tma, pak pouze Pán Ježíš nás Chvála Bohu za to světlo, které přišlo ať se připraví, že možná přivedu hosta. Ale hned na začátku mi Duch svatý dával může zbavit satana. Pokud se rozhodneme mezi nás, které září z milosti Boží pro nás, znát, že něco není v pořádku. Po našem setká- být ve světle, znamená to rozhodnout se pro každého, kdo se k němu obrátí tváří ní jsem hosta přivedl k lavičce a vše jsem si pro Pána Ježíše, pokud se otočíme ke světlu a z celého srdce se rozhodne jít za ním. nechal zopakovat. Přitom jsem se modlil za (Ježíši) tváří (srdcem), On jako světlo nás Daniel David, sbor AC Ústí nad Labem rozpoznání ducha. Byl údajně z Montrealu, ozáří, a tím nás zbaví tmy. To ozáření nás
Zamyšlení - Světlo a tma
N
21
ŽIVOT V KRISTU
Dětem
Krátkodobý misijní výjezd Ukrajina – léto 2007
Chcete se podělit s láskou a radostí, praktickou službou a hrami s dětmi v křesťanském dětském domově? Připojte se k nám na 14-ti denní misijní výjezd na Ukrajinu.
A
V termínu od 3. 8. do 18. 8. 2007. BuPřihlášky s dalšími informacemi nademe sloužit v dětských domovech jdete v časopisech Život v Kristu, Nev těchto městech: v Kyjevě, v Mariupo- hemia Info a taky na www.nehemia.cz lu, ve Vinnici, ve Slaviansku, ve Žlutých Vodách a v Tlumači.
, Kočky a kotata
hoj děti, máte rádi zvířátka? Kdo by neměl, že? Poslouchejte, co se může stát, když máte doma koťata.
Byl jednou jeden dům a v tom domě bylo živo a veselo, protože všichni, kdo tam bydleli, měli rádi zvířátka, zvláště pak kočky a koťata. A kdo se o ně nejvíc staral? Pavlínka. Dokonce si koupila i knížečky, aby se dověděla, jak se o kočky má správně starat, čím je má krmit a co dělat, když jsou nemocné. Opravdu byla velmi zodpovědná. No a hlavně se s nimi ráda mazlila. První, co zjistila, bylo, že kočky jsou osobnosti a moc na jejich nátu-
ře nepředěláte. Dále zjistila, že nezáleží na tom, co kočkám koupíte na hraní, kočky si samy vyberou, s čím si budou hrát, a často je to to jediné, co byste jim opravdu dát na hraní nechtěli, a pak také zjistila, že nejvíc si chtějí hrát, právě když vám se chce spát, a naopak. Ale ať už to bylo někdy náročné nebo ne, své kočky by nedala nikomu ani za milion. Láska není na prodej a Pavlínka je milovala, ony to věděly a její lásku jí vroucně oplácely. A koneckonců – jak se správně říká – láska, co nic nestojí, za nic nestojí. Jenže tato láska přinesla Pavlínce i vrásky na čelíčku. Mourek byl zdatný, zdravý kocourek, ale Minda byla kočičí hubeňour a jedla jenom a jenom samé pamlsky, nic pořádného. A konečně tu byl Macík. Ten trápil Pavlínku nejvíce. Byl hrozně neposlušný a ke všemu býval zlý i na ostatní, hrozně chamtivý a taky vyvolával rvačky. Ale co s tím? Až na Pavlínku už ho nikdo neměl rád. A tak Pavlínka brzy vyrazila na veterinu, aby jí tam poradili, jak může pomoct Mindě a co může udělat pro Macka. Pan doktor poslouchal vážně Pavlínčiny starosti, pak se usmál a pověděl: „To je ale zvláštní případ. Jako by ty tvoje kočičky chtěly uzdravit prvně 22
tebe.“ „Mě?“ žasla Pavlínka, „ale mně nic není.“ „A to teda vůbec není pravda,“ odporoval pan doktor. „Já už tě znám dlouho a vídám tě na zahradě s maminkou i s tvými koťaty. Tak prvně koukni na Mourka – ten je zdravý jako řípa. A co dělá? Pořádně jí a k tomu pořádné jídlo, ne jenom samé pamlsky. Pořádně se každý den proběhá po zahradě. Vždyť on není snad ani chvilku na jednom místě. A tak je silný a zdatný. A když přijdeš ty – hned ho máš u nohou a doslova ti z očí čte každé tvé přání. A tou láskou k tobě je jakoby ještě krásnější, než ve skutečnosti je. A pak tu máme Mindu. Ta tě má také ráda a moc, ale je tak slaboučká, že ani pořádně běhat nemůže, a to jenom proto, že nechce pořádně jíst. A nakonec je tu Macek. Ten má tak rád sám sebe, že není schopný mít rád už nikoho a nic. Proto se pořád jen pere a zlobí. Chce vždycky pro sebe ukořistit to nejlepší a zbytky nechá ostatním. No hanba pohledět. A jak to souvisí s tebou? Ty jsi takové maminčino koťátko. Taky jsi zdravá a silná, když pořádně jíš, když jsi dost venku a vyběháš se a vyhraješ si s ostatními a když dobře posloucháš maminku. A maminka tě učí samé správné věci. I to, že když to někdy nejde třeba poslouchat nebo jíst všechno, co je na stole, je dobré se pomodlit, aby ti Pán Bůh pomohl, a za dobré věci je správné poděkovat. Ale když na něco z toho zapomeneš, pak jsi jako Macek nebo Minda.“ Pavlínka netrpělivě přešlápla, trošku se zamračila a pak vyhrkla: „Takže mám naučit Macka, aby se modlil, nebo co mám teda dělat?“ „Ale no to
ŽIVOT V KRISTU
Dětem neváhala ani chvilinku. Tak jí přejme, aby to všechno dobře dopadlo. Psssst. Tiše. Slyšíte, jak tam všechno spokojeně přede? Tak to má být. A tak je to i s námi. Každý se musí starat o svoje srdíčko, aby bylo čisté, o svoje tělo, aby bylo zdravé a silné, i o to, aby se hlava naučila přemýšlet. Tak s chutí do toho. teta Dana
Správné odpovědi na otázky z minulého čísla: JONÁŠ kat. D + E – kvíz: 1a, 2a, 3a, 4c, 5b. Doplňovačka 1. milosrdenství
by byl zajímavý experiment, to teda ano,“ smál se pan doktor. „Já bych ale raději začal u něčeho jiného. Zkus třeba prvně tak týden ty sama dělat to, co je správné,“ radil pan doktor. „No a jak to pomůže mým kočkám?“ nechápala pořád Pavlínka. „Moc, uvidíš. Sama na sobě si vyzkoušíš, že něco změnit ve svých zvycích, to je teda kus práce. Chce to vytrvalost a trpělivost, a když se to hned nepovede, pustit se do toho znova. A když se ti toto povede, uvidíš, že dokážeš být daleko důslednější i v péči o svoje miláčky. No
řekni, že tě zlobí, jak je Minda hubená a že ji přemlouváš a přemlouváš, ať sní něco pořádného, a pak to nevydržíš a dáš jí nějaký pamlsek, že je to tak?“ „Jak to víte?“ vyjekla Pavlínka. „Snadno. Protože zvířátka jsou bystřejší, než si lidi myslí. Snadno vyhmátnou naše slabiny a hned jich zneužívají. To, co vypadá jako jejich nemoc, je ve skutečnosti často „nemoc“ jejich pánečků. Ale já vím, že ty je máš ráda a uděláš pro ně to nejlepší. Viď, že se o to pokusíš a za týden mi přijdeš říct, jak to dopadlo. Jsi pro?“ Pavlínka
2. v břiše velryby 3. ne 4. Ninive – bylo hříšné a Jonáš tam byl poslán, aby lidi varoval Jericho – nijak Jafa – přístav, kde Jonáš nastoupil na špatnou loď Taršíš – město, kam prchal před Hospodinem 5. skočec Křížovka 1. půst 2. Hospodinu 3. králi 4 spása 5. hněvem 6. činíš tajenka: pokání ŽALMY kat. D + E – kvíz: 1a, 2b, 3a, 4b, 5c, 6a, 7c. Doplňovačka 1. ano 2. uvidíte (uzříte), dobrý, muži (tomu, člověku, těm…) 3. lekal 4. 139 5. kosti – nebude mu (Ježíši) zlomena ani jedna 6. když se mi povede dobře, v každém čase 7. ne
23
Cestovat v polovině osmnáctého století přes oceán nebyla rozhodně žádná příjemná záležitost. Plavba do zámoří zůstávala z mnoha důvodů velkým dobrodružstvím s nejistým koncem.
I přes nevyhovující hygienické podmínky a jednotvárnou stravu si David s Půlzadkem připadali téměř jako v ráji. Z prostředí, ve kterém se donedávna pohybovali, byli zvyklí na daleko horší věci, než bylo zavánějící solené vepřové a dusný vzduch v podpalubí.
Moře Davida uchvátilo na první pohled. Celé dlouhé hodiny vydržel pozorovat delfíny nebo vyhlížet obrovské velryby. Nejmocnějším dojmem však na něho zapůsobila noční světélkující hladina oceánu, fosforeskující celou škálou barev.
„To je plankton,“ přistoupil k němu jednoho večera vysoký padesátník s prokvetlým vousem. „Miliony plujících malých i větších živočichů. Ale promiňte, ještě jsem se vám nepředstavil: Jean de Griffen, francouzský přírodovědec!“
„My jedeme s kamarádem hledat drahé kameny,“ svěřil na oplátku Griffenovi David. „Smaragdy a safíry?“ pousmál se přírodovědec. „To jste si nevybrali nejlehčí způsob, jak zbohatnout! Čeká vás nebezpečná, vyčerpávající dřina v nelidských podmínkách!“
„Hlavní věc, že tam ty kameny jsou,“ odvětil lehkovážně David. „My už si s kamarádem nějak poradíme!“ Přírodovědec se odmlčel a teprve po chvíli zavrtěl hlavou: „Nevíte, do čeho se ženete, mladý muži!“
Od toho večera trávil de Griffen s Davidem stále více času. Objevil v něm totiž nadaného žáka, který se rychle učil. Přitom se snažil Davidovi jeho úmysl hledat v Brazílii drahé kameny rozmluvit a získat jej pro svou výpravu.
Davidova touha po bohatství však byla silnější než Griffenova varování i nabídky. Představa, že se jednoho dne objeví v de Vanettově domě jako boháč a požádá Helén o ruku, působila jako opium.
Nepřesvědčil jej ani Půlzadek, který jako starší a moudřejší z dvojice viděl v de Griffenově nabídce dobrou příležitost, jak se seznámit s novým prostředím a nabrat zkušenosti.