Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra národního hospodářství
DIPLOMOVÁ PRÁCE „EVROPSKÁ CENTRÁLNÍ BANKA - PRÁVNÍ A EKONOMICKÉ ASPEKTY“ Libor Hrubý, Dipl.Mgmt. 2006/2007
„Prohlašuji, že jsem Diplomovou práci na téma: Evropská centrální banka právní a ekonomické aspekty zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny.“
1
Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval Doc. Ing. Jiřímu Blažkovi, CSc. za odborné vedení mé diplomové práce, poskytnutí podnětných rad a vstřícnou spolupráci.
2
OBSAH SEZNAM ZKRATEK................................................................................................................ 5 MOTTO...................................................................................................................................... 6 1 ÚVOD.................................................................................................................................... 7 2 VÝVOJ HOSPODÁŘSKÉ A MĚNOVÉ UNIE ................................................................... 8 2.1 EVROPSKÁ INTEGRACE......................................................................................... 8 2.2 HOSPODÁŘSKÁ INTEGRACE ................................................................................ 8 2.3 KRITÉRIA KONVERGENCE .................................................................................... 9 2.4 CHARAKTERISTIKA EUROZÓNY ....................................................................... 10 2.5 VÝHODY EURA ...................................................................................................... 10 3 STRUKTURA A ÚKOLY .................................................................................................. 12 3.1 EVROPSKÝ SYSTÉM CENTRÁLNÍCH BANK A EUROSYSTÉM..................... 12 3.2 EVROPSKÁ CENTRÁLNÍ BANKA........................................................................ 12 3.3 ÚKOLY EUROSYSTÉMU ....................................................................................... 12 3.4 NEZÁVISLOST ........................................................................................................ 13 3.5 NÁRODNÍ CENTRÁLNÍ BANKY .......................................................................... 14 3.6 ROZHODOVACÍ ORGÁNY ECB ........................................................................... 14 3.7 VÝBORY ESCB........................................................................................................ 15 4 MĚNOVÁ POLITIKA ........................................................................................................ 17 4.1 CENOVÁ STABILITA ............................................................................................. 17 4.2 STRATEGIE MĚNOVÉ POLITIKY ECB................................................................ 17 4.3 NÁSTROJE MĚNOVÉ POLITIKY .......................................................................... 17 4.4 KOMUNIKACE ........................................................................................................ 18 4.5 MĚNOVÁ A FINANČNÍ STATISTIKA .................................................................. 19 5 POLITIKA ECB A ČINNOSTI EUROSYSTÉMU............................................................ 20 5.1 STRATEGIE MĚNOVÉ POLITIKY ........................................................................ 20 5.2 EKONOMICKÝ VÝZKUM...................................................................................... 21 5.3 FINANČNÍ ZDROJE ECB........................................................................................ 22 5.4 KLÍČ K UPISOVÁNÍ KAPITÁLU ECB .................................................................. 22 5.5 VLASTNÍ FINANČNÍ PROSTŘEDKY (FONDY).................................................. 23 5.6 REZERVNÍ FOND .................................................................................................... 24 5.7 AKTIVA REZERV CIZÍCH MĚN............................................................................ 24 5.8 POHLEDÁVKY A PASIVA Z VYDÁVÁNÍ BANKOVEK.................................... 24 5.9 PŘIDĚLOVÁNÍ ZISKŮ A ZTRÁT .......................................................................... 25 5.10 SDÍLENÍ PENĚŽNÍCH PŘÍJMŮ.............................................................................. 25 6 CÍLE EVROPSKÉHO SYSTÉMU CENTRÁLNÍCH BANK Z POHLEDU SROVNÁVACÍHO PRÁVA............................................................................................... 26 7 ÚPRAVA NEZÁVISLOSTI EVROPSKÉ CENTRÁLNÍ BANKY................................... 27 7.1 POJEM NEZÁVISLOSTI ......................................................................................... 27 7.2 STRUKTURÁLNÍ NEZÁVISLOST......................................................................... 27 7.3 NÁSTROJE PROSAZOVÁNÍ NEZÁVISLOSTI CENTRÁLNÍ BANKY .............. 29 7.4 NEZÁVISLOST ECB A PRINCIP DEMOKRACIE................................................ 30 8 NOVÉ POSTAVENÍ ČESKÉ NÁRODNÍ BANKY PO PŘÍPADNÉM VSTUPU ČR DO EVROPSKÉHO MĚNOVÉHO SYSTÉMU ......................................... 32 8.1 VSTUP DO MĚNOVÉ UNIE.................................................................................... 32 8.2 INSTITUCE ............................................................................................................... 33 8.3 ČNB ........................................................................................................................... 33 8.4 PŘEHLED JIŽ USKUTEČNĚNÝCH KROKŮ PRO VSTUP DO EUROZÓNY.... 38 8.5 ETAPY VSTUPU ...................................................................................................... 38 3
8.6 POSTUP EVROPSKÝCH INSTITUCÍ PŘI ROZŠIŘOVÁNÍ EUROZÓNY .......... 40 8.7 VYDÁVÁNÍ EURA .................................................................................................. 41 8.8 LEGISLATIVNÍ ZABEZPEČENÍ ............................................................................ 42 8.9 LEGISLATIVNÍ POTŘEBY ZAVEDENÍ EURA.................................................... 42 8.10 INSTITUCIONÁLNÍ ZABEZPEČENÍ ZAVEDENÍ EURA V ČR ......................... 42 8.11 TERMÍN ZAVEDENÍ EURA V ČR ......................................................................... 45 9 PRÁVNÍ RÁMEC ............................................................................................................... 46 9.1 PRÁVNÍ RÁMEC ESCB .......................................................................................... 46 9.2 INSTITUCIONÁLNÍ USTANOVENÍ ECB ............................................................. 46 9.3 MĚNOVÁ POLITIKA A OPERACE........................................................................ 48 9.4 PLATEBNÍ A VYPOŘÁDACÍ SYSTÉMY ............................................................. 49 9.5 BANKOVKY A MINCE, PLATEBNÍ PROSTŘEDKY A MĚNOVÉ ZÁLEŽITOSTI .......................................................................................................... 49 9.6 DEVIZY A DEVIZOVÉ REZERVY ........................................................................ 50 9.7 STATISTIKA............................................................................................................. 51 9.8 ZAMĚSTNÁNÍ, CHOVÁNÍ, PŘEDCHÁZENÍ PODVODŮM A PRŮHLEDNOST................................................................................................... 53 10 ZÁVĚR................................................................................................................................ 55 11 CIZOJAZYČNÉ RESUMÉ................................................................................................. 57 11.1 ECONOMIC AND MONETARY UNION (EMU)................................................... 58 11.2 STABILITY AND GROWTH TREATY .................................................................. 59 11.3 EUROPEAN CENTRAL BANK............................................................................... 60 11.4 ROLE OF THE COUNCIL OF MINISTERS AND OTHER EMU INSTITUTIONS ........................................................................................................ 62 11.5 ADVANTAGES OF THE INTEGRATED CURRENCY ........................................ 63 11.6 HOW IS THE EURO STABILITY GUARANTEED? ............................................. 64 11.7 DISADVANTAGES AND RISKS, CONNECTED WITH THE INTRODUCTION OF INTEGRATED CURRENCY ..................................... 64 12 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ..................................................................................... 65
4
SEZNAM ZKRATEK CERTIS CZK ČNB ČR ECB ECOFIN ECU ED EG EGV EHS EMI EMS EMU ENSD EUR EURATOM ERM ES ESCB ESUO EU HDP HICP HMU NCB NKS OMO PMR SWIFT TARGET
Systém mezibankovního platebního styku Česká koruna Česká národní banka Česká republika Evropská centrální banka Ministři financí a hospodářství Evropská měnová jednotka (European Currency Unit) Evropská dohoda Vyhláška centrální banky Smlouva o založení Evropského společenství Evropské hospodářské společenství Evropský měnový institut Evropský měnový systém Evropská měnová unie Výměna nestatistických údajů (Exchange of the Non-Statistical Data) Euro Evropské společenství pro atomovou energii Mechanismus směnných kurzů (Exchange Rate Mechanism) Evropské společenství Evropský systém centrálních bank Evropské společenství uhlí a oceli Evropská unie Hrubý domácí produkt Harmonizovaný index spotřebitelských cen Hospodářská a měnová unie Národní centrální banky Národní koordinační skupina pro zavedení eura Operace na volné trhu (Open Market Operation) Povinné minimální rezervy Společnost pro celosvětovou mezibankovní finanční komunikaci (Society for Worldwide Interbank Financial Telecommunication) Transevropský expresní automatizovaný systém zúčtování plateb v reálném čase
5
MOTTO „Když se hovoří o centrální bance, většině lidí se pravděpodobně nejprve vybaví instituce, která vydává peníze. Ty nám slouží jako zúčtovací jednotka, platební prostředek a uchovatel hodnoty. Prvořadým úkolem každé centrální banky je zajistit, aby se hodnota peněž neměnila. Moderní centrální bankovnictví však zahrnuje další, méně známé aspekty. Jedním z nich je komunikace. Centrální banky by neměly podle toho, co říkají, pouze jednat, ale své jednání také vysvětlovat, a zvyšovat tak povědomí a informovanost veřejnosti o svých strategiích a službách.“ Jean-Claude Trichet Prezident Evropské centrální banky
6
1
ÚVOD
Když na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století došlo ve střední a ve východní Evropě k pádu komunistických režimů, tak tyto změny otevřely prostor pro obnovení přerušených nejen politických, ale i ekonomických vazeb na západoevropské země. Demokratické vlády v těchto zemích, včetně tedy i vlády České republiky, začaly neprodleně usilovat o zapojení do procesu spolupráce zemí v rámci Evropského hospodářského společenství. Členství v Evropském společenství, respektive pak v Evropské unii samozřejmě vyžadovalo převzetí všech politických a ekonomických závazků platných pro členské země, včetně veškeré již existující evropské legislativy. Zvláštnost Evropské unie spočívá v tom, že sdružuje velké i malé státy, které se rozhodly úzce spolupracovat v oblasti hospodářské i politické. Evropská unie sdružuje státy s dlouhou vlastní historií, kulturou a tradicemi, které mají řadu společných rysů, ale na druhou stranu se v mnoha směrech odlišují. Vstupem do Evropské unie získala tak Česká republika historickou šanci, jak společně se stávajícími i novými členy vybudovat společenství schopné jak politicky, tak i ekonomicky vystupovat jako významná světová mocnost. Cílem této diplomové práce je vyjádřit ty nejdůležitější právní a ekonomické aspekty spojené se vstupem České republiky do Evropské unie, a to s hlavním zaměřením na měnovou politiku a politiku Evropské centrální banky zejména. Vstup do Evropské unie má a nadále bude mít vliv na většinu oblastí naší ekonomiky, na náš právní řád, na politický systém a i na osudy a životy jednotlivých občanů. Změn, které v této oblasti nastaly a ještě nastanou, je a bude velmi mnoho a ve své práci jsem se proto zaměřil zejména na ty změny a cíle, které považují za nejdůležitější a nejvýznamnější. Obsahově je moje práce proto v souladu se zadáním zaměřena na právní a ekonomické aspekty Evropské centrální banky a její základní úkoly a cíle a dopady, které realizace těchto cílů mají jak na jednotlivé státy, tak na jejich občany. Úvodní část práce je zaměřena na historický vývoj hospodářské a měnové unie v rámci evropských států. Zde jsem popsal důležité mezníky vývoje a poukázal na jejich význam a vliv na další vývoj v tomto směru. Je zde charakteristika Eurozóny a výhod, které bude mít zavedení eura. V další části práce jsem popsal strukturu a úkoly evropského systému centrálních bank, a to jak Evropské centrální banky, tak národních centrálních bank. Na tuto část navazuje pojednání o zásadách měnové politiky a jejích nástrojích. Samostatná část je pak věnována politice Evropské centrální banky, její strategii a detailnějšímu popisu vlastních finančních prostředků (fondů). Obě tyto části spolu úzce souvisí a jedná se o velmi významnou a rozsáhlou část celé mojí práce, dle mého názoru o část prakticky stěžejní. V další části diplomové práce jsem vyjádřil vlastní cíle evropského systému centrálních bank a úpravu nezávislosti Evropské centrální banky. Na tuto část pak navazuje část pojednávající o postavení České národní banky po případném vstupu ČR do evropského měnového systému, kde jsem popsal kroky, které k tomuto cíli byly uskutečněny a kroky, které náš ještě čekají, to vše včetně i nutného legislativního zabezpečení. Závěr práce je pak věnován detailnímu rozboru právního rámce fungování Evropského systému centrálních bank. V celé práci jsem pak na závěr shrnul veškeré poznatky, které jsem během jejího vypracování získal a porovnal přínosy a rizika spojená se vstupem naší země do Evropské unie a následně Evropského měnového systému. 7
2
VÝVOJ HOSPODÁŘSKÉ A MĚNOVÉ UNIE 2.1 EVROPSKÁ INTEGRACE
Myšlenka vytvořit v Evropě hospodářskou a měnovou unii vznikla před více než padesáti lety. Byla vizí vedoucích politických osobností, jež v roce 1952 založily Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO), které sestávalo ze šesti států: Belgie, Německa, Francie, Itálie, Lucemburska a Nizozemska. Další kroky směrem k evropské integraci následovaly v 50. letech 20. století. Zmíněných šest zemí založilo v roce 1958 Evropské hospodářské společenství (EHS) a Evropské společenství pro atomovou energii (EURATOM). V dalších letech se tato spolupráce prohlubovala, v důsledku čehož vznikla Evropská společenství (ES), a následně, po přijetí Maastrichtské smlouvy v roce 1993, i Evropská unie (EU). Zvýšil se také počet členských zemí. V roce 1973 přistoupilo Dánsko, Irsko a Spojené království, o osm let později Řecko. Španělsko a Portugalsko se staly členy v roce 1986, Rakousko, Finsko a Švédsko v roce 1995. K dalšímu, prozatím nejnovějšímu rozšíření došlo 1. května roku 2004, kdy do Evropské unie vstoupila Česká republika, Estonsko, Kypr, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovinsko a Slovensko. Před vstupem do EU musí kandidátská země splnit podmínky, které se nazývají kodaňská kritéria. Podle nich musejí v případné budoucí členské zemi EU zaprvé existovat stabilní instituce, které budou zaručovat demokracii, ctít zásady právního státu a lidská práva a respektovat a chránit menšiny. A zadruhé, daný stát musí mít fungující tržní ekonomiku a musí prokázat schopnost čelit konkurenčním tlakům, aby mohl přijmout závazky vyplývající z členství. K nim patří cíle politické, hospodářské a měnové unie.
2.2 HOSPODÁŘSKÁ INTEGRACE Prvním pokusem o vytvoření hospodářské a měnové unie byla Wernerova zpráva z roku 1970, která počítala s vytvořením této unie ve třech etapách a jejím dokončením do roku 1980. Vzhledem ke značné mezinárodní měnové nestabilitě, jež následovala po zhroucení brettonwoodského měnového systému na počátku 70. let 20. století, a s ohledem na mezinárodní recesi, která byla důsledkem první ropné krize v roce 1973, však k uskutečnění prvních plánů vytvořit hospodářskou a měnovou unii nikdy nedošlo. V roce 1979 se tehdejších devět členských států EHS rozhodlo této nestabilitě čelit, a vytvořilo Evropský měnový systém (EMS). Jeho hlavním nástrojem byl kurzový mechanismus označovaný jako ERM (tj. Exchange Rate Mechanism), jímž se mezi měnami těchto devíti zemí stanovily pevné devizové kurzy, které však bylo možné upravovat. V druhé polovině 80. let 20. století byla myšlenka hospodářské a měnové unie uvedena v život Jednotným evropským aktem, který byl přijat v roce 1986 a na jehož základě vznikl jednotný trh. Bylo však zřejmé, že všech výhod jednotného trhu lze využít pouze v případě, že se ve zúčastněných státech zavede jednotná měna. V roce 1988 pověřila Evropská rada Delorsův výbor, aby posoudil možnosti realizace Hospodářské a měnové unie (HMU). Na základě Delorsovy zprávy z roku 1989 byla zahájena jednání týkající se Smlouvy o Evropské unii, na jejímž základě došlo k založení Evropské unie (EU) a k úpravě Smlouvy o založení Evropského společenství.
8
Tento dokument byl podepsán v únoru 1992 ve městě Maastricht (odtud rovněž označení Maastrichtská smlouva) a nabyl účinnosti 1. listopadu 1993. Evropská Hospodářská a měnová unie vznikala ve třech etapách. V první etapě (1990–1993) došlo především k odstranění veškerých vnitřních překážek volného pohybu osob, zboží, kapitálu a služeb v EU, čímž se dovršil proces vytváření jednotného evropského trhu. Druhá etapa (1994–1998) byla zahájena založením Evropského měnového institutu a soustředila se zejména na technickou přípravu předcházející zavedení jednotné měny, na zabránění vzniku nadměrných deficitů a zajištění výrazné konvergence hospodářských a měnových politik jednotlivých členských států (tj. na zajištění stability cen a vyrovnaných veřejných rozpočtů). Třetí etapa započala 1. ledna 1999 stanovením neodvolatelných devizových kurzů, přenesením pravomocí měnové politiky na ECB a zavedením eura coby jednotné měny. Dne 1. ledna 2002 získaly eurobankovky a mince ve zúčastněných zemích status zákonného platidla. Národní bankovky a mince přestaly platit k poslednímu dni měsíce února roku 2002.
2.3 KRITÉRIA KONVERGENCE Země, které mají v úmyslu zavést euro jako svou měnu, musí dosáhnout vysoké úrovně tzv. udržitelné konvergence. Stupeň konvergence je posuzován na základě následujících kritérií stanovených Maastrichtskou smlouvou, která musí daná země splnit: • • • •
vysoký stupeň cenové stability zdravé veřejné finance stabilní devizový kurz nízké a stabilní dlouhodobé úrokové sazby
Cílem uvedených kritérií je zajistit, aby do třetí etapy HMU směly vstoupit pouze ty země, jejichž hospodářská politika se zaměřuje na stabilitu a jež vykazují cenovou stabilitu. Smlouva rovněž stanoví požadavek nezávislosti centrální banky dané země (viz článek 108 Smlouvy). Na vrcholné schůzce EU v květnu 1998 v Bruselu bylo oznámeno, že podmínky pro zavedení jednotné měny splnilo 11 z tehdejších 15 členských států Unie, a to Belgie, Německo, Španělsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Rakousko, Portugalsko a Finsko. Tyto země zavedly jednotnou měnu 1. ledna 1999. Řecko se k nim připojilo 1. ledna 2001 poté, co splnilo výše uvedená kritéria. Jeden členský stát, konkrétně Švédsko, některé z daných podmínek nesplnil. Kromě toho získalo Dánsko a Spojené království „zvláštní status“, který jim na základě protokolů připojených ke Smlouvě o založení Evropského společenství zajišťuje právo rozhodnout se, zda se třetí etapy HMU zúčastní, tj. zda euro zavedou, či nikoliv. Obě země této tzv. neúčastnické doložky využily a oznámily Radě EU, že se třetí etapy nyní nezúčastní, tedy že si zatím nepřejí být součástí eurozóny. O deseti nových členech EU a Švédsku se hovoří jako o členských státech, na něž se vztahuje „výjimka“, neboť prozatím veškeré podmínky pro přijetí eura nesplnily. V důsledku této výjimky se na daný členský stát nevztahují některá z ustanovení, která se jinak po zahájení třetí etapy HMU běžně uplatňují. K nim patří veškerá ustanovení, na jejichž základě přebírá odpovědnost za měnovou politiku Rada guvernérů ECB. Na rozdíl od Dánska a Spojeného království neexistuje pro Švédsko ani deset nových členských států EU možnost využít neúčastnické doložky. To znamená, že nové členské země se vstupem do EU zavázaly, že euro zavedou, jakmile splní kritéria konvergence. ECB i 9
Evropská komise vypracovávají jednou za dva roky, popř. na žádost členského státu, zprávy o plnění kritérií konvergence. Tyto konvergenční zprávy zohledňují rovněž další faktory, které mohou začlenění dané země do eurozóny ovlivňovat. Na jejich základě se pak Rada EU rozhoduje, zda přistoupení dalšího státu k eurozóně schválí, či nikoli.
2.4 CHARAKTERISTIKA EUROZÓNY Před vytvořením eurozóny bylo možné ekonomiky jejích jednotlivých současných členů označit za poměrně otevřené. Nyní však tvoří součást větší a mnohem soběstačnější hospodářské zóny. Velikostí je eurozóna srovnatelná s významnými ekonomikami, jako jsou USA nebo Japonsko. Se svými 312 miliony obyvatel (údaj z roku 2004) patří eurozóna k největším ekonomikám na světě. Evropská unie jako taková se skládá z 25 členských států, v nichž žije celkem 460 milionů obyvatel. Pro srovnání, populace Spojených států dosahuje 294 milionů, v Japonsku žije 128 milionů obyvatel. Na základě hrubého domácího produktu (HDP) přepočteného paritou kupní síly byly v roce 2004 nejsilnější ekonomikou Spojené státy, jejichž podíl na světovém HDP dosáhl 20,9 %. Se svými 15,3 % je následovala eurozóna, Japonsko se podílelo 6,9 %. Podíly jednotlivých zemí eurozóny jsou podstatně menší – největší z nich činil v roce 2004 4,3 % světového HDP. Eurozónu může vývoj celosvětové ekonomiky značně ovlivnit, ovšem menší otevřenost její ekonomiky znamená, že změny cen zahraničního zboží mohou mít na domácí ceny pouze omezený vliv. Eurozóna je však otevřenější než trhy Spojených států či Japonska. V roce 2004 dosáhl vývoz zboží a služeb z eurozóny coby podíl na HDP výrazně vyšší úrovně (19,4 %) než ve Spojených státech (9,8 %) a Japonsku (13,6 %).
2.5 VÝHODY EURA Vznik Hospodářské a měnové unie (HMU) představoval významný krok směrem k vytvoření vnitřního trhu. V současné době již mají spotřebitelé i podniky možnost snadno ceny v eurozóně porovnat a zjistit dodavatele, který nabízí nejlepší podmínky. Kromě toho vytváří HMU prostředí pro hospodářskou a měnovou stabilitu po celé Evropě, což podporuje trvalý růst ekonomiky a vznik pracovních příležitostí. Jednotná měna navíc vyloučila problémy způsobené silnými výkyvy devizových kurzů mezi původními měnami. Zavedením eurobankovek a mincí 1. ledna 2002 se usnadnilo cestování v rámci eurozóny. Rozdíly v cenách zboží i služeb jsou patrné na první pohled. Zároveň lze při placení používat ve všech zúčastněných státech stejné peníze. S eurem se v eurozóně odstranily veškeré náklady spojené s převodem deviz a rovněž rizika s tím spojená. Dříve tyto náklady spolu s možnými riziky brzdily rozvoj hospodářské soutěže v Evropě. Pokud dojde k posílení konkurence, je velmi pravděpodobné, že dostupné zdroje budou využívány nejefektivněji. Díky jednotné měně je mnohem jednodušší se rozhodovat o tom, jak investovat, neboť návratnost investic mezi státy eurozóny již nemůže být dlouhodobě ovlivňována výkyvy devizových kurzů. Před zavedením eura měly finanční trhy zpravidla národní charakter. Finanční nástroje, například státní dluhopisy a akcie, byly denominovány v národních měnách. Zavedení eura významně napomohlo integraci finančních trhů v eurozóně. Euro bude ovlivňovat hospodářskou strukturu eurozóny i v budoucnu. Různé stupně integrace lze pozorovat ve všech částech finanční struktury:
10
• Mezibankovní peněžní trh eurozóny je plně propojen. • Trh s dluhopisy v eurech je vysoce integrovaný, rozvinutý a likvidní a umožňuje výběr ze širokého spektra investic a zdrojů financování. • Akciový trh eurozóny je stále více považován za jednotný trh. • Počet vnitrostátních a přeshraničních fúzí a akvizic mezi bankami v eurozóně se zvyšuje. Rozvinutý a integrovaný finanční trh umožňuje financování hospodářského růstu, a tím i vznik nových pracovních příležitostí. Při rozhodování, jak investovat či spořit, je tak možné využít širší nabídky. Podniky mají možnost získávat zdroje k financování své činnosti z velmi rozsáhlého kapitálového trhu a k ochraně před nejrůznějšími finančními riziky mohou využívat nové finanční nástroje. Mohou rovněž vylepšit řízení své investiční činnosti.
11
3
STRUKTURA A ÚKOLY 3.1 EVROPSKÝ SYSTÉM CENTRÁLNÍCH BANK A EUROSYSTÉM
Evropský systém centrálních bank (ESCB) vznikl v souladu s Maastrichtskou smlouvou a Statutem Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky. Skládá se z Evropské centrální banky (ECB) a národních centrálních bank všech členských států EU. Eurosystém se skládá z ECB a národních centrálních bank zemí, které zavedly euro (v současnosti 12 zemí). Rozhodovací orgány ECB jsou Rada guvernérů a Výkonná rada. Měnová rozhodnutí přijímá Rada guvernérů, zatímco Výkonná rada tato rozhodnutí provádí a odpovídá za běžné řízení ECB. Třetí rozhodovací orgán ECB je Generální rada, která bude zastávat svou funkci, dokud budou existovat členské státy EU, které nezavedly euro jako svou měnu.
3.2 EVROPSKÁ CENTRÁLNÍ BANKA ECB byla ustavena v červnu 1998 ve Frankfurtu nad Mohanem a navázala na svého předchůdce, Evropský měnový institut (EMI). ECB je nadnárodní instituce s vlastní právní subjektivitou. V roce 2002 vypsala mezinárodní architektonickou soutěž na návrh jejího budoucího stálého sídla, pro něž zajistila místo ve východní části Frankfurtu. Prostředí v ECB je skutečně evropské, její zaměstnanci pocházejí ze všech 25 zemí Evropské unie.
3.3 ÚKOLY EUROSYSTÉMU Eurosystém plní čtyři základní úkoly. Prvním je provádět měnovou politiku, kterou přijala Rada guvernérů ECB, tedy například rozhodnutí o základních úrokových sazbách ECB (tj. základní nabídkové sazbě pro hlavní refinanční operace i o úrokových sazbách pro mezní zápůjční facilitu a vkladovou facilitu) a dále rozhodnutí týkající se měnových cílů a vytváření měnových rezerv. Za provádění měnové politiky odpovídá Výkonná rada, která vydává pokyny národním centrálním bankám. Výkonná rada například jednou týdně rozhoduje o přidělování likvidity bankovnímu sektoru prostřednictvím hlavních refinančních operací. Druhým a třetím úkolem Eurosystému je provádět devizové operace a držet a spravovat oficiální devizové rezervy států eurozóny. Národní centrální banky Eurosystému převedly na ECB devizové rezervy ve výši zhruba 40 miliard eur (85 % tvoří cizí měny a 15 % zlato). Za tento převod banky získaly úročené pohledávky vůči ECB, které jsou denominovány v eurech. Národní centrální banky Eurosystému se podílí na správě devizových rezerv ECB, kdy působí jako zprostředkovatelé ECB v souladu s obecnými zásadami pro správu portfolií, které stanoví ECB. Zbývající devizové rezervy Eurosystému vlastní a spravují národní centrální banky, ale transakce s těmito devizovými rezervami reguluje Eurosystém. Zejména pokud překračují určitý objem, musí je nejdříve schválit ECB.
12
Čtvrtým základním úkolem Eurosystému je podporovat plynulé fungování platebních systémů. Dále se Eurosystém podílí na provádění finančního dohledu tím, že v oblasti své působnosti poskytuje doporučení autorům legislativy a sestavuje měnovou a finanční statistiku. Smlouva dále stanovuje, že ECB má výlučné právo povolovat vydávání eurobankovek.
3.4 NEZÁVISLOST ECB a národní centrální banky nesmějí při plnění úkolů Eurosystému vyžadovat ani přijímat pokyny od orgánů či institucí Společenství, od vlád členských států ani od jiných subjektů. Stejně tak se nesmějí instituce a orgány Společenství ani vlády členských států snažit ovlivňovat členy rozhodovacích orgánů ECB či národních centrálních bank při plnění jejich úkolů. Statut ESCB a ECB upravuje trvání funkčního období guvernérů národních centrálních bank a členů Výkonné rady takto: • minimální funkční období guvernérů národních centrálních bank je pět let, • funkční období členů Výkonné rady ECB je osm let a je neobnovitelné, • člena Výkonné rady lze odvolat z funkce, pouze není-li dále způsobilý funkci vykonávat nebo dopustí-li se závažného pochybení; řešení případného sporu pak přísluší Soudnímu dvoru Evropských společenství. Eurosystém je také funkčně nezávislý. ECB a národní centrální banky mají veškeré nástroje a pravomoci, které potřebují k provádění účinné měnové politiky, a jsou oprávněny samostatně rozhodovat o tom, jakým způsobem a kdy je použijí. Eurosystém nesmí poskytovat úvěry orgánům Společenství nebo veřejnému sektoru v jednotlivých členských státech, což dále posiluje jeho nezávislost a chrání jej před případným ovlivňováním ze strany veřejných orgánů. Rada guvernérů ECB má navíc právo přijímat závazná nařízení, která upravují provádění úkolů ESCB, a v určitých případech postupovat podle konkrétních předpisů Rady EU. Seznam národních centrálních bank měnové unie: • • • • • • • • • • • •
Nationale Bank van België / Banque Nationale de Belgique Deutsche Bundesbank Bank of Greece Banco de Espana Banque de France Central Bank and Financial Services Authority of Ireland Banca d’Italia Banque centrale du Luxembourg De Nederlandsche Bank Oesterreichische Nationalbank Banco de Portugal Suomen Pankki Finlands Bank
13
3.5 NÁRODNÍ CENTRÁLNÍ BANKY Národní centrální banky Eurosystému mají právní subjektivitu (podle právních řádů jednotlivých zemí), která je oddělená od právní subjektivity ECB. Zároveň jsou součástí Eurosystému, který odpovídá za cenovou stabilitu v eurozóně. Při plnění jeho úkolů postupují národní centrální banky v souladu s obecnými zásadami a pokyny ECB. Národní centrální banky se podílejí na provádění jednotné měnové politiky eurozóny. Provádějí měnové operace, jako je poskytování peněz centrální banky úvěrovým institucím, a zajišťují vypořádání bezhotovostních tuzemských a přeshraničních plateb. Dále spravují na vlastní účet a jako zprostředkovatelé ECB operace s devizovými rezervami. Národní centrální banky také z velké části odpovídají za shromažďování statistických údajů a za vydávání eurobankovek a nakládání s nimi ve svých zemích. Dále plní funkce, které jsou mimo rámec Statutu, pokud je Rada guvernérů nepovažuje za neslučitelné s cíli a úkoly Eurosystému. Podle vnitrostátních právních předpisů mohou národní centrální banky plnit i další funkce, které s měnovou politikou nesouvisejí. Některé se například zabývají bankovním dohledem nebo vykonávají funkci hlavní banky pro vládní sektor.
3.6 ROZHODOVACÍ ORGÁNY ECB Rada guvernérů se skládá z členů Výkonné rady ECB a guvernérů národních centrálních bank zemí eurozóny. Statut ESCB stanoví, že Rada guvernérů ECB zasedá alespoň desetkrát ročně. Termíny si určuje Rada guvernérů sama na základě návrhu Výkonné rady. Zasedání se mohou konat i prostřednictvím telekonference, nevznesou-li proti tomuto způsobu jednání námitky alespoň tři guvernéři. Rada guvernérů zasedá v současné době dvakrát měsíčně, obvykle první a třetí čtvrtek. Měnové otázky jsou běžně projednávány pouze na prvním zasedání v měsíci. Zasedání se může účastnit předseda Rady EU a jeden člen Evropské komise, ale právo hlasovat přísluší pouze členům Rady guvernérů, z nichž každý má jeden hlas. S výjimkou rozhodnutí ECB o finančních záležitostech přijímá Rada guvernérů rozhodnutí prostou většinou. V případě rovnosti hlasů má rozhodný hlas prezident ECB. Pokud jde o finanční záležitosti, např. úpis základního kapitálu ECB, převody devizových rezerv nebo rozdělení měnových příjmů, jsou hlasy váženy podle podílů národních centrálních bank na upsaném základním kapitálu ECB. Smlouva o Evropské unii a Statut ESCB a ECB zmocňují Radu guvernérů přijímat rozhodnutí, která jsou pro Eurosystém nejvýznamnější ze strategického hlediska. Rada guvernérů plní tyto základní úkoly: • určuje měnovou politiku eurozóny, tzn. že přijímá rozhodnutí o základních úrokových sazbách ECB, • přijímá obecné zásady a rozhodnutí nezbytná pro provádění činností, kterými byl pověřen Eurosystém. Při přijímání měnových rozhodnutí a rozhodnutí o dalších úkolech Eurosystému přihlíží Rada guvernérů k vývoji v eurozóně jako celku. Výkonná rada se skládá z prezidenta a viceprezidenta ECB a dalších čtyřech členů, kteří jsou jmenováni z uznávaných osobností s profesionální zkušeností v měnových a bankovních 14
záležitostech vzájemnou dohodou vlád zemí eurozóny na úrovni hlav států nebo předsedů vlád na doporučení Rady EU, po konzultaci s Evropským parlamentem a Radou guvernérů ECB. Výkonná rada zasedá zpravidla každé úterý. Radě guvernérů, Výkonné radě a Generální radě ECB předsedá prezident, nebo v jeho nepřítomnosti viceprezident ECB. Prezident je zván na zasedání Euroskupiny, neformálního setkání ministrů hospodářství a financí zemí eurozóny, a může se účastnit zasedání Rady EU, kde se projednávají témata související s cíli a úkoly Eurosystému. Výkonná rada plní tyto úkoly: • připravuje zasedání Rady guvernérů, • provádí měnovou politiku eurozóny v souladu s obecnými zásadami a rozhodnutími přijatými Radou guvernérů a v rámci této činnosti uděluje pokyny národním centrálním bankám, • řídí běžnou činnost ECB, • vykonává určité pravomoci včetně regulatorních, kterými ji pověří Rada guvernérů. Generální rada se skládá z prezidenta a viceprezidenta ECB a guvernérů národních centrálních bank všech členských zemí EU. Ostatní členové Výkonné rady, předseda Rady EU a jeden člen Evropské komise se mohou zasedání Generální rady účastnit, ale nemohou na nich hlasovat. Zasedání Generální rady lze svolat, kdykoli je prezident považuje za potřebné, nebo na žádost alespoň třech jejích členů. Generální rada zasedá jednou za tři měsíce a zasedání se konají zpravidla ve Frankfurtu. Generální rada neodpovídá za měnová rozhodnutí v eurozóně. Převzala úkoly Evropského měnového institutu, které je ECB povinna plnit ve třetí etapě Hospodářské a měnové unie, dokud budou existovat členské státy EU, které nezavedly euro. To znamená, že odpovídá především za poskytování údajů o konvergenci dosažené členskými státy EU, které dosud euro nezavedly, a informací o přípravách nezbytných k jeho zavedení. Také plní poradenské funkce v rámci ESCB a pomáhá se shromažďováním statistických údajů.
3.7 VÝBORY ESCB Rozhodovacím orgánům ECB napomáhají výbory ESCB, které jsou důležité také z hlediska spolupráce uvnitř ESCB. Zasedají v nich odborníci z ECB a národních centrálních bank Eurosystému i dalších příslušných orgánů, jako jsou vnitrostátní orgány dohledu, např. v případě Výboru pro bankovní dohled. Jednotlivé národní centrální banky zemí, které nejsou v eurozóně, určily odborníky, kteří se účastní zasedání výborů ESCB, projednávají-li se záležitosti, které spadají do působnosti Generální rady. Kompetence výborů vymezuje Rada guvernérů, které jsou výbory podřízeny prostřednictvím Výkonné rady. V současnosti zasedají tyto výbory: Výbor pro účetnictví a měnové příjmy, Výbor pro bankovní dohled, Výbor pro bankovky, Výbor Eurosystému/ESCB pro komunikaci, Výbor pro informační technologie, Výbor interních auditorů, Výbor pro mezinárodní vztahy, Výbor pro právní záležitosti, Výbor pro tržní operace, Výbor pro měnovou politiku, Výbor pro platební styk a zúčtování a Výbor pro statistiku. V roce 1998 ustavila Rada guvernérů také Rozpočtový výbor, jehož členové jsou z ECB i z národních centrálních bank Eurosystému. Rozpočtový výbor spolupracuje s Radou guvernérů v záležitostech, které souvisejí s rozpočtem ECB.
15
V roce 2005 byl ustaven Výbor pro lidské zdroje, který se skládá z členů ESCB. Jeho cílem je prosazovat spolupráci a smysl pro týmovou činnost při řízení lidských zdrojů v rámci centrálních bank Eurosystému/ECSB.
16
4
MĚNOVÁ POLITIKA 4.1 CENOVÁ STABILITA
Hlavním cílem Eurosystému je udržovat cenovou stabilitu. Pokud to není v rozporu s tímto cílem, podporuje Eurosystém také obecnou hospodářskou politiku Evropského společenství. Podle článku 2 Smlouvy o Evropské unii usiluje EU o podporu „hospodářského a sociálního pokroku a vysoké úrovně zaměstnanosti a o zajištění vyváženého a udržitelného rozvoje“. Eurosystém k dosažení těchto cílů přispívá tím, že udržuje cenovou stabilitu. Při snaze zajistit cenovou stabilitu k těmto cílům Evropské unie rovněž přihlíží. Pokud by však mezi těmito cíli došlo k rozporu, musí ECB dát vždy přednost péči o cenovou stabilitu. Eurosystém jedná v souladu se zásadou otevřeného tržního hospodářství s volnou soutěží, čímž podporuje efektivní umisťování zdrojů.
4.2 STRATEGIE MĚNOVÉ POLITIKY ECB K zajištění cenové stability musí ECB ovlivňovat podmínky na peněžním trhu, a tím také krátkodobé úrokové sazby. ECB přijala strategii, která zajišťuje konzistentní a systematický přístup při přijímání měnových rozhodnutí. Konzistentnost pomáhá stabilizovat inflační očekávání a zvyšuje důvěryhodnost ECB. Jeden z hlavních prvků měnověpolitické strategie Rady guvernérů ECB je kvantitativní vymezení cenové stability jako „meziročního růstu harmonizovaného indexu spotřebitelských cen (HICP) pro eurozónu o méně než 2 %“. Cenovou stabilitu je třeba udržovat ve střednědobém horizontu, z čehož vyplývá, že měnová politika musí vycházet z předpokladů o budoucím vývoji. Při zajišťování cenové stability usiluje ECB o to, aby míra inflace ve střednědobém horizontu dosahovala úrovně pod 2 %, ale aby se této hladině blížila. Takto stanovená hranice odráží snahu ECB vytvořit dostatečné ochranné pásmo proti riziku deflace. Měnová politika musí vycházet z předpokladů o budoucím vývoji, jelikož v transmisním mechanismu dochází ke značným zpožděním. Navíc by měnová politika měla zakotvovat inflační očekávání a omezovat výkyvy v hospodářském vývoji. Kromě vymezení cenové stability je strategie měnové politiky založena na pečlivém vyhodnocení rizik pro cenovou stabilitu, které se provádí pomocí hospodářské analýzy a analýzy měnového vývoje. Každému měnovému rozhodnutí předchází pečlivé porovnání výsledků obou analýz.
4.3 NÁSTROJE MĚNOVÉ POLITIKY Na začátku transmisního mechanismu měnové politiky stojí centrální banka a způsob, jakým řídí objem likvidity a ovlivňuje krátkodobé úrokové sazby.
17
Trh peněz, který je součástí finančního trhu, hraje v měnové transmisi zásadní roli, protože je to první trh, na který má změna měnové politiky vliv. Rozvinutý a integrovaný peněžní trh je pro účinnou měnovou politiku nezbytný, neboť zajišťuje rovnoměrné rozdělení likvidity poskytované centrální bankou a homogenní úroveň krátkodobých úrokových sazeb na celém území, kde se používá jednotná měna. Tato podmínka byla splněna téměř bezprostředně po začátku třetí etapy HMU, kdy byly národní trhy peněz úspěšně integrovány do jednoho efektivního peněžního trhu pro celou eurozónu. K ovlivnění krátkodobých úrokových sazeb má Eurosystém k dispozici několik nástrojů měnové politiky. Jsou to operace na volném trhu, stálé facility a povinné minimální rezervy. Operace na volném trhu lze rozdělit do těchto skupin: • Hlavní refinanční operace – jedná se o pravidelné transakce na poskytnutí likvidity, které se uskutečňují jednou za týden a jejichž doba splatnosti je jeden týden. • Dlouhodobější refinanční operace – jedná se o pravidelné transakce na poskytnutí likvidity, které se uskutečňují jednou za měsíc a jejichž doba splatnosti je tři měsíce. • Operace jemného doladění – tyto operace lze provádět kdykoliv, jejich cílem je pozměnit objem likvidity na trhu a ovlivnit úrokové sazby. Účelem těchto operací je zejména zmírnit dopady neočekávaných výkyvů v objemu likvidity na úrokové sazby. • Strukturální operace – tyto transakce Eurosystému mohou mít podobu reverzních transakcí, přímých transakcí nebo emisí dluhových cenných papírů. Eurosystém také nabízí dvě stálé facility, které prostřednictvím poskytování a přijímání likvidity stanoví rozmezí jednodenních tržních úrokových sazeb. Jedná se o tyto dvě stálé facility: • Mezní zápůjční facilita – tato facilita umožňuje úvěrovým institucím, aby proti způsobilým aktivům získaly od národních centrálních bank likviditu do druhého dne. • Vkladová facilita – pomocí této facility mohou úvěrové instituce u národních centrálních bank Eurosystému ukládat prostředky do druhého dne. Eurosystém také vyžaduje, aby úvěrové instituce držely na účtech u národních centrálních bank minimální rezervy. Každá úvěrová instituce musí na vkladovém účtu u příslušné národní centrální banky složit určitý podíl z části vkladů svých klientů (a také některých dalších bankovních závazků). Požadovanou výši rezerv musí splňovat v průměru za udržovací období, které trvá přibližně jeden měsíc. Vklady na těchto účtech Eurosystém úročí krátkodobou úrokovou sazbou. Účelem systému minimálních rezerv je stabilizovat úrokové sazby na peněžním trhu a vytvořit (nebo zvětšit) strukturální nedostatek likvidity v bankovním sektoru.
4.4 KOMUNIKACE Jednou z významných činností centrální banky je úspěšná komunikace s okolím, která přispívá k efektivitě a důvěryhodnosti měnové politiky. Aby ECB zajistila, že veřejnost bude mít o měnové politice a dalších činnostech centrálních bank větší povědomí, musí komunikovat otevřeně a transparentně. To je hlavní princip komunikace Eurosystému s okolím. Taková komunikace vyžaduje úzkou spolupráci mezi ECB a národními centrálními bankami. 18
Pro zajištění efektivní komunikace používá ECB a národní centrální banky řadu nástrojů. Mezi nejdůležitější z nich patří: • pravidelné tiskové konference po prvním zasedání Rady guvernérů v měsíci, • vydávání Měsíčního bulletinu, který obsahuje podrobný popis hospodářského vývoje v eurozóně a články vztahující se k činnosti ECB, • veřejná slyšení, kdy prezident ECB a další členové Výkonné rady předstupují před Evropský parlament, • projevy členů rozhodovacích orgánů ECB a rozhovory s novináři, • tiskové zprávy vysvětlující rozhodnutí a stanoviska Rady guvernérů, • internetové stránky Evropské centrální banky a národních centrálních bank, které zpřístupňují veškeré zveřejněné materiály, včetně velmi obsáhlého souboru statistických údajů, • publikace „working papers“1), • publikace „occasional papers“2).
4.5 MĚNOVÁ A FINANČNÍ STATISTIKA ECB za úzké spolupráce s národními centrálními bankami sestavuje a zveřejňuje finanční a měnovou statistiku. Tyto statistické údaje podporují měnovou politiku eurozóny a rozhodování ECB. Národní centrální banky (a v některých případech i jiné státní orgány) ve svých zemích shromažďují údaje od finančních institucí a z jiných zdrojů a vypočítávají souhrnné ukazatele na národní úrovni, které pak zasílají ECB. Ta pak sestavuje souhrnné ukazatele za celou eurozónu. Právním východiskem pro činnost ECB při zpracování, sběru, sestavování a šíření statistických údajů je Statut Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky, který je připojen ke Smlouvě. ECB vyžaduje, aby byly splněny požadavky na poskytování statistických údajů, snaží se však minimalizovat zátěž, která z těchto požadavků pro finanční instituce a další zpravodajské jednotky vzniká. Za statistiku na úrovni Evropské unie odpovídá ECB a Evropská komise (prostřednictvím Eurostatu, Statistického úřadu Evropských společenství). ECB primárně odpovídá nebo spoluodpovídá za měnovou statistiku, statistiku finančních institucí a finančních trhů, za statistiku vnějších hospodářských vztahů (včetně platební bilance), za finanční účty a sestavování čtvrtletních nefinančních účtů institucionálních sektorů (domácností, podniků a vlády). Odpovědnost za statistickou infrastrukturu (včetně očistění o sezónní vlivy, podoby kvalitativních předpisů a norem pro přenos dat) je v Evropské unii také rozdělena mezi ECB a Evropskou komisi. Statistické údaje ECB ve všech případech, kdy je to možné, splňují mezinárodní standardy.
1) 2)
pracovní podklady předepsané podklady
19
5
POLITIKA ECB A ČINNOSTI EUROSYSTÉMU 5.1 STRATEGIE MĚNOVÉ POLITIKY
Základním prvkem měnové politiky ECB je kvantitativní definice cenové stability. Navíc zajišťuje tato strategie rámec, který dovoluje Radě ECB hodnotit všechny relevantní informace a analýzy, nutné pro rozhodnutí, týkající se měnové politiky do budoucnosti. Ačkoliv EGV jasně určuje udržování cenové stability jako primární cíl ECB, nedefinuje, co vlastně ve skutečnosti „cenová stabilita“ znamená. Proto v říjnu 1998 vyhlásila Rada ECB kvantitativní definici cenové stability. Uvedla tři hlavní důvody: 1) Definice pomůže učinit měnovou politiku transparentnější 2) Kvantitativní definice zajistí měřítko, tedy standard, podle kterého může veřejnost činit ECB odpovědnou. Jelikož lze odchylky vývoje cen od cenové stability snadno identifikovat, musí ECB tyto odchylky zdůvodňovat a vysvětlovat, jak opět dosáhnout cenové stability v přijatelném časovém období. 3) Definice má také směrovat očekávání budoucího vývoje cen a tím budovat důvěryhodnost ECB i zvyšovat efektivitu měnové politiky ECB. Hlavní úkol ECB udržovat cenovou stabilitu, by měla dávat finančním trhům i veřejnosti důvody očekávat, že střednědobá inflace nebude překračovat cenovou stabilitu. Stabilizační předpokládaná dlouhodobá inflace by měla zabránit firmám, odborům i jednotlivcům angažovaným v procesu stanovování cen, aby nazahrnovali vyšší sazby inflace do svých rozhodnutí, což by ztěžovalo cenovou stabilitu. Platební a clearingový systém Úkolem Eurosystému je podporovat bezproblémové operace platebního systému a je obsažen v článku 22 Stanov, který opravňuje ECB a národní centrální banky, aby zajistily nástroje pro účinný a zdravý clearing a systém plateb v rámci společenství a ostatních zemí. K tomu účelu může ECB vydávat předpisy. Účinný a zdravý systém plateb a clearing cenných papírů i systému vyrovnání jsou nezbytné pro účinnost měnové politiky. Eurosystém používá platební systém pro vyrovnání své měnové politiky a kreditních operací. Jelikož tyto operace musí být garantovány, je důležitá schopnost stran, jednajících s Eurosystémem, poskytnout záruky na základě zdravé a účinné infrastruktury clearingu cenných papírů i systému vyrovnání. Hladký průběh obou platebních systémů a systému vyrovnání cenných papírů je také klíčový pro funkci peněžního trhu Euro a dále pro další národní a mezinárodní finanční trhy (jako pro trhy cizích měn, cenných papírů a derivátů). Existují dva základní druhy finančních rizik, spojených s platebním systémem a clearingem cenných papírů i systémem vyrovnání: • Riziko, že strana v systému nebude schopna dostát svým závazkům, buď v době splatnosti nebo v budoucnosti (úvěrové riziko);
20
• Riziko, že strana v systému nemá dostatečné finanční prostředky nebo cenné papíry, aby dostála svým závazkům v době, kdy jsou očekávány, ačkoliv bude schopna učinit tak později (riziko likvidity). Obě kategorie finančních rizik mohou vést k situaci, že neschopnost jednoho partnera v mezibankovních převodech bude mít za následek dominový efekt, a kvůli tomu ani další účastník nebude moci splnit své závazky. Tato situace může vést k rozsáhlým poruchám na finančních trzích jako celku (systémové riziko), což může ovlivnit širokou ekonomiku. V případě clearingu cenných papírů a systémů vyrovnání existuje také riziko ztráty disponibility cenných papírů, držených v úschově, způsobené platební neschopností nebo nedbalostí úschovné banky, či jinou situací (riziko úschovy). I toto má dopad na schopnost účastníka dodat cenné papíry v případě potřeby. Kromě toho, že musí být clearingy plateb a cenných papírů i systémy vyrovnání bezpečné, mají být také efektivní a praktické, jak pro uživatele, tak i pro ekonomiku jako celek. Je zde však vždycky dohoda, ve věci minimalizace nákladů a dosažení dalších cílů, jako je bezpečnost. Spolu s těmito úvahami a mandátem, daným Smlouvou EG i stanovami ESCB , jsou cíle Eurosystému řízeny směrem k zajištění bezpečných a účinných systémů. Eurosystém tedy: • Poskytuje nástroje vyrovnání plateb a cenných papírů; • Kontroluje systémy s ohledem na zajištění jejich účinnosti a bezpečnosti.
5.2 EKONOMICKÝ VÝZKUM V moderním centrálním bankovnictví se kvalitní výzkum stává činností stále rostoucího významu. Je důležitý hlavně pro ECB, která se musí vyrovnat s dosud bezprecedentními výzvami, spojenými s řízením jednotné měnové politiky v oblasti mnoha zemí. Cílem ekonomického výzkumu ECB je zajistit silnou koncepční a empirickou základnu pro tvorbu politiky a komunikaci s trhem a veřejností. Ekonomický výzkum v Eurosystému má tedy zvýšit znalosti o fungování ekonomiky v oblasti Eura a poskytnout modely, nástroje a analýzy, důležité pro řízení měnové politiky i plnění dalších úkolů Eurosystému. V mnoha případech se výzkum ECB provádí v rámci organizovaných sítí. Jsou to skupiny výzkumníků, kteří se společně zabývají širokými, víceúčelovými projekty. Mohou to být ekonomové ECB, národních bank z oblasti Eura, jiných centrálních bank, organizací, které se zabývají tvorbou ekonomické politiky a akademici. ECB se účastní a zajišťuje koordinaci i organizační podporu, buď sama nebo s jinými institucemi. Další společnou činností ECB a národních bank v oblasti Eura je makroekonomické modelování oblasti Eura. Ekonometrické modely se používají v procesu rozhodování v měnové politice. Dále je tvorba modelů katalyzátorem při vývoji nových statistických dat. A konečně je výzkumná práce Eurosystému doplněna organizováním konferencí centrálních bank, jako je Konference centrálního bankovnictví ECB a konference Mezinárodního výzkumného fora o měnové politice.
21
5.3 FINANČNÍ ZDROJE ECB Finanční zdroje ECB se skládají hlavně z vlastních finančních prostředků, jejich aktiv zahraničních rezerv a jejich pohledávek za národními centrálními bankami, vyplývajících z podílu ECB na emisích bankovek EUR.
5.4 KLÍČ K UPISOVÁNÍ KAPITÁLU ECB Klíč k upisování kapitálu ECB určuje nejen upisování kapitálu centrální banky EU do kapitálu ECB (čl. 28 Stanov ESCB). Přizpůsobením k podílům národních bank z oblasti mimo Euro slouží také jako měřítko pro rozdělování následujících finančních práv a povinností národních bank v Euro oblasti. • Příspěvky do aktiv cizích rezerv ECB (čl.30 Stanov); • Přidělování bankovek EUR do oběhu mezi národní centrální banky a přidělování peněžních příjmů (čl.32 Stanov); • Přivlastnění ročních finančních výsledků ECB (čl.33 Stanov); • Vážení hlasovacích práv v Radě při rozhodování o finančních otázkách, specifikovaných v čl. 28, 30, 32 a 33 Stanov. Podle čl. 29 Stanov jsou podíly národních bank v kapitálovém klíči ECB váženy podle stejného měřítka národních bank členských států co do obyvatelstva a hrubého domácího produktu, jak stanovila Evropská komise v souladu s pravidly Rady EU. Tento klíč byl poprvé vypočítán v roce 1998, kdy byla ECB zřízena a upravuje se každých pět let. První úprava kapitálového klíče ECB vstoupila v platnost 1. ledna 2004 a následná úprava byla provedena 1. května 2004, v souvislosti s rozšířením EU.
22
Tabulka kapitálových klíčů ECB (%) NCB Nationale Bank van Belgie / Banque Nationale de Belgique Deutsche Bundesbank Bank of Greece Banco de Espaňa Banque de France Central Bank & Financial Services Authority of Irland Banca d´Italia Banque centrale de Luxembourg De Nederlandsche Bank Oesterreichische Nationalbank Banco de Portugal Suomen Pankki – Finlands Bank Sutotal for euro area NCBs Česká národní banka Danmarks Narionalbank Eesti Pank Central Bank of Cyprus Latvijas Banka Lietuvos bankas Magyar Nemzeti Bank Central Bank of Malta Narodowy Bank Polski Banka Slovenije Národní banka Slovenska Sveriges Riksbank Bank of England Subtotal for non-euro area NCBs Total
Od 01. 06. 1998 do 31. 12. 2003
Od 01. 01. 2004 do 30. 04. 2004
Od 01. 05. 2004
2.8658
2.8297
2.5502
24.4935 2.0564 8.8935 16.8337
23.4040 2.1416 8.7801 16.5175
21.1364 1.8974 7.7758 14.8712
0.8496
1.0254
0.9219
14.8950 0.1492 4.2780 2.3594 1.9232 1.3970 80.9943 1.6709 2.6537 14.6811
14.5726 0.1708 4.4323 2.3019 2.0129 1.4298 79.6384 1.7216 2.6636 15.9764
13.0516 0.1568 3.9955 2.0800 1.7653 1.2887 71.4908 1.4584 1.5663 0.1784 0.1300 0.2978 0.4425 1.3884 0.0647 5.1380 0.3345 0.7147 2.4133 14.3822
19.0057
20.3616
28.5092
100.0000
100.0000
100.0000
Zdroj: Evropská centrální banka
5.5 VLASTNÍ FINANČNÍ PROSTŘEDKY (FONDY) Vlastní finanční prostředky ECB jsou doplňkem jejího splaceného kapitálu a rezervního fondu a hlavních opatření proti rizikům měnového kurzu a úrokových sazeb. Účelem vlastních finančních prostředků je tvorba příjmu, který pokryje administrativní výlohy ECB a může sloužit jako „nárazník“ proti ztrátám, které by mohly vzniknout následkem držení rizikových finančních aktiv, zvláště aktiv cizích měn. Kapitál ECB byl upsán národními centrálními bankami ESCB v poměru jejich podílů dle kapitálového klíče (viz tabulka kapitálových klíčů). Článek 28 stanov ESCB stanovil počáteční částku kapitálu na 5000 milionů €. Podle článku 49.3 Stanov, ve znění úpravy podle 23
dohody o přistoupení, byl upsaný kapitál ECB zvýšen dne 1.5.2004 v poměru k váze centrálních národních bank nových zemí, dle rozšířeného kapitálového klíče a nyní má 5.564.669.247 €. Toto zvýšení zajistilo, že vážení nových národních centrálních bank v kapitálovém klíči nemělo za následek materiálové snížení kapitálu, splaceného národními centrálními bankami před 1.2.2004. Národní centrální banky v oblasti Eura plně splatily své příspěvky. V současné době je plně splaceno národními centrálními bankami v oblasti Eura do kapitálu ECB 3.978.226.562 €. Podle čl. 48 Stanov nemusí národní centrální banky v oblasti mimo Euro platit své příspěvky. Místo toho musí přispívat na pokrytí provozních nákladů ECB, spojených s úkoly, které provádí v oblasti mimo Euro. Podle předpisů může Rada pouze o takovém zvýšení rozhodnout „aby udržela přiměřenost kapitálového základu, potřebného pro operace ECB“.
5.6 REZERVNÍ FOND Čl. 33 Stanov ESCB určuje, že Rada může rozhodnout o převedení až 20% čistého zisku ECB do rezervního fondu, který je omezen výší 100% kapitálu ECB. Tak to bylo stanoveno pro čisté zisky ECB v roce 2000 a 2001. Na konci roku 2002 dosáhl rezervní fond ECB 773 milionů €. Následně klesl na nulu, jelikož byly akumulované rezervy progresivně využity pro krytí ztrát ECB v létech 2003 a 2004.
5.7 AKTIVA REZERV CIZÍCH MĚN Tato aktiva pochází z převodů národních centrálních bank Euro oblasti podle čl. 30.1. Stanov. Jejich hodnota se mění jako výsledek transakcí s jinými měnami a jejich hodnocení také. Na konci roku 2003 měla ECB rezervy cizích měn asi kolem 38 bilionů €. Aktiva rezerv cizích měn a s tím spojená pasiva představují velký podíl jak na straně aktiv tak i pasiv v rozvaze ECB a jsou zdrojem rizik pro kurzy měn i úrokových sazeb. K takovým rizikům došlo v létech 2000, 2003 a 2004. V roce 2000 zaznamenala ECB vysoké zisky z intervenčních prodejů USD a japonských yenů, avšak v létech 2003 a 2004 utrpěla značné ztráty, když USD ostře oslabil vůči EUR a kurz měn spadl pod náklady získání cizích měn ECB.
5.8 POHLEDÁVKY A PASIVA Z VYDÁVÁNÍ BANKOVEK Od roku 2002 bylo ECB přiděleno 8% z celkové hodnoty bankovek EUR v oběhu. Tento podíl je uveden v rozvaze, v části pasiv, v položce „bankovky v oběhu“. Na konci roku 2005 dosáhly částky 45 bilionů €. Podíl ECB na celkovém vydávání bankovek je podpořen pohledávkami za národními centrálními bankami, které dávají bankovky do oběhu. Tyto pohledávky jsou úročené podle posledních sazeb hlavních refinančních operací Eurosystému. Je to velký příjem ECB, ale na konci roku je rozdělován národním centrálním bankám. Je rozdělován plně, ledaže by byl čistý roční zisk po odečtení převáděných částek kvůli opatření proti kurzovním rizikům a úrokovým rizikům nižší, než příjem z Euro bankovek v oběhu. V takovém případě si ECB může ponechat část příjmu pro pokrytí deficitu.
24
5.9 PŘIDĚLOVÁNÍ ZISKŮ A ZTRÁT Vzhledem ke zvláštní struktuře rozvahy ECB, s velkou složkou cizích měn na straně aktiv, jsou finanční výsledky ECB silně ovlivněny změnami kurzů i úrokových sazeb. Například devalvace USD vůči EUR o pouhých 100 základních bodů snižuje čistý zisk ECB asi o 300 milionů €, což činí více méně celkové administrativní výdaje ECB za rok 2005. Podle čl. 33.1. Stanov ESCB se čisté zisky ECB, snížené o v mezidobí rozdělovaný hlavní příjem a eventuální převod jeho části do rezervního fondu, rozdělují do národních bank v Eurosystému, v poměru k jejich splacených podílů. Jestliže však utrpí ECB ztrátu, potom čl. 33.2 Stanov zajišťuje, že deficit může být vyrovnán z rezervního fondu ECB a pokud je nutno, po rozhodnutí Rady z peněžního výsledku příslušného finančního roku, v poměru a až do výše částek přidělovaných národním centrálním bankám. Tak se stalo, že čistá ztráta, kterou ECB utrpěla v roce 2003 (476 milionů €) byla pokryta čerpáním z rezervního fondu. Druhá možnost byla využita ve finančním roce 2004, kdy ECB utrpěla ztrátu asi 1,6 bilionů €. Zatímco 300 milionů € mohlo být kryto rezervním fondem, který byl ale vyčerpán, zbytek byl kryt zadržením peněžních příjmů, plánovaných pro ten rok pro národní centrální banky.
5.10 SDÍLENÍ PENĚŽNÍCH PŘÍJMŮ Dle čl. 32 Stanov ESCB je „peněžní příjem“, to je příjem, který vzniká národním centrálním bankám (NCB) při provádění jejich funkcí v peněžní politice Eurosystému, rozdělován národními centrálními bankami podle jejich příslušných podílů na kapitálu ECB. Interní rozdělování příjmů v Eurosystému je omezen na peněžní příjem; veškeré další příjmy NCB (jako příjmy z jejich vlastních finančních operací), zůstává u národních centrálních bank. Rozdělování peněžních příjmů je důležité ve dvou ohledech: Zaručuje spravedlivé přidělování příjmů Eurosystému jeho členům a zajišťuje funkční integritu systému. Zajišťuje peněžní příjmy národním centrálním bankám zemí, které je vytvořily a ne zemím, které je původně přijaly. Kapitálový klíč ECB, založený na kombinaci podílů hrubého domácího produktu v Eurosystému a počtu obyvatel je použit jako podpůrný příjem pro členský stát, který vytváří blahobyt. Dále také zajišťuje, že příjem od obyvatelů ze zemí mimo oblast EUR, kteří drží bankovky EUR, se rovnoměrně rozloží mezi země Eurosystému. Rozdělování peněžních příjmů znamená také zajištění funkční integrity Eurosystému. Tím, že se přidělí každé NCB v Eurosystému předem určený podíl na peněžním příjmu je zaručeno, že každá NCB je schopna provádět decentralizované operace a vyhne se tak podnětům pro konkurenceschopnost, která by byla v konfliktu s jednotností politiky ECB. Výše uvedená pravidla budou v příštích létech progresivně upravována a stanou se plně funkčními v roce 2008. Do tohoto data podléhá přidělování peněžních příjmů přechodným ustanovením, což zmírňuje dopad úplného uspořádání těchto úprav na relativní pozici příjmů národních centrálních bank.
25
6
CÍLE EVROPSKÉHO SYSTÉMU CENTRÁLNÍCH BANK Z POHLEDU SROVNÁVACÍHO PRÁVA.
Čl. 105, odst.1 Smlouvy o založení evropského společenství a čl.2 stanov evropského systému centrálních bank určují, že ESCB (evr.systém centrálních bank) a tím i ECB (evr.centrální banka) mají za hlavní cíl zajištění cenové stability. Všeobecná hospodářská politiky Společenství podporuje ESCB jen do té míry, jak je možné bez ohrožení cílů cenové stability. Tyto primární úkoly rozlišují ECB od emisních bank, jako je americká, které se podrobují i jiným cílům. Na rozdíl od ESCB sleduje systém federálních rezerv celou řadu cílů: „Skupina guvernérů systému federálních rezerv a výbor federálního otevřeného trhu udržují dlouhodobý růst peněžních a kreditních agregátů, měřený s dlouhodobým potenciálem země pro zvýšení výroby, aby se tak podporovala maximální zaměstnanost, vhodné ceny a mírné dlouhodobé úrokové sazby“ (citace dle Caesara – Srovnání Euro systému a systému federálních rezerv). Naproti tomu jsou úkoly německé spolkové banky přísněji definovány ve spolkovém bankovním zákoně. V § 3 spolkového bankovního zákona byly cíle německé spolkové banky výslovně, i když méně přesně popsány. Předpis určuje cíl spolkové banky „zajistit měnu“. Tato formulace vzbudila mnohoznačnou, rozdílnou interpretaci. Přesto došlo ke shodě, že se „zajištěním měny“ je v každém případě spojen cíl cenové stability. Dlouho bylo také na zajištění vnější hodnoty měny nahlíženo jako na cíl stejné hodnoty. Jelikož spolková banka patřila k okruhu oslovených zákonem stability, pokoušely se hlasy nových zákonodárců spojit rozšíření makroekonomického katalogu cílů, obsaženého v § 1 stabilizačního zákona, s tzv. „magickým čtvercem hospodářské politiky“, jako argument pro oslabení priorit cílů v zákoně o spolkové bance. Naproti tomu byli jiní toho názoru, že především musí platit § 3 zákona o spolk.bance a že pouze předpisy stabilizačního zákona podporují samozřejmou skutečnost, že „emisní banka v rámci svého peněžně-politického působení nese také odpovědnost za konjunkturální a politický růst“. V této diskusi se nabízí otázka, do jaké míry zajišťuje znění výše uvedených zákonů cenovou stabilitu. Čl. 105,odst.1 Smlouvy o založení evrops.společenství neuvádí pouze cenovou stabilitu jako primární cíl ESCB, nýbrž poukazuje na další cíl, totiž na podporu všeobecné hospodářské politiky společenství. Tento druhý cíl však může ESCB kvůli výslovným výhradám smlouvy ES sledovat pouze tehdy, „pokud je to možné bez ohrožení cenové stability“. Oba cíle jsou právně závazné pro měnovou politiku ESCB a zároveň stanovujícím měřítkem pro všechny příslušné předpisy měnové unie. Čl.2 evropské smlouvy zavazuje společenství výslovně k „neinflačnímu růstu“. Dle normy, má cenová stabilita ve Smlouvě ES přednost. Ostatní cíle je možno sledovat pouze, pokud neohrozí cenovou stabilitu. Pro samostatnou finanční politiku a politiku zaměstnanosti tím nezůstává centrální bance žádný prostor. Cílové priority, stanovené v Čl. 105, odst.1 Smlouvy o založení evropského společenství a čl.2 stanov evropského systému centrálních bank pro cenovou stabilitu jsou v měřítku zákonných povinností systému federálních rezerv a německé spolkové banky stejné.
26
7
ÚPRAVA NEZÁVISLOSTI EVROPSKÉ CENTRÁLNÍ BANKY 7.1 POJEM NEZÁVISLOSTI
V literatuře se vyskytuje celé spektrum výrazů pro tento pojem: Nezávislost, autonomie, prostor pro konání, prostor pro jednání. Většinou jsou používány jako synonyma. Přesto je nutno tyto výrazy rozlišovat, podle výsledků jejich hodnocení. Například emisní banka může být označována jako nezávislá, protože na základě své komplexnosti nemůže nikdy jednat vzhledem k peněžně politickým mechanismům autonomně. V německé literatuře se podporuje definice nezávislosti takto: Pod pojmem nezávislost se rozumí, že banka, při svých měnově-politických rozhodnutích nepodléhá parlamentární kontrole, ani není vázána pokyny spolkové vlády, ani nepodléhá vlivu potenciálních zájemců o nebezpečné rozšiřování objemu peněz. Někteří autoři definují nezávislost jako „samostatnou kompetenci emisní banky pro nasazení instrumentů, daných zákonodárcem“, respektive „samostatná pravomoc emisního institutu použít svůj vliv“. Na základě toho je možno definovat nezávislost také tak, že centrální banka je schopna své zákonem dané úkoly plnit bez vnějších vlivů.
7.2 STRUKTURÁLNÍ NEZÁVISLOST Decentralizovaná struktura ESCB Evropská měnová unie má k dispozici komplexní institucionální strukturu. Je založena na dvoustupňové měnové ústavě, v jejímž středu právě ESCB leží. Ta se skládá dle čl. 107 odst.1 smlouvy o založení evropského společenství (EGV) z evropské centrální banky a národních centrálních bank. Na rozdíl od evropské centrální banky nepřísluší ESCB dle čl. 107 odst.2 EGV žádný statut právnické osoby. Evropská centrální banka a národní centrální banky jsou následkem toho jedinými činiteli jednání ESCB. V radě ECB, jako v nejvyšším orgánu centrální banky, je zastoupeno šest členů direktoria ale také presidenti centrálních bank členských států, které patří do měnového systému EUR. Hlavní úkol rady ECB je v tom, aby vydávala řídící linii a rozhodnutí, která jsou nutné pro zajištění plnění úkolů Eurosystému, zvláště stanovení peněžní politiky zemí s měnou EUR. Direktorium se skládá z prezidenta, viceprezidenta a čtyř členů, kteří jsou voleni z uznávaných osobností okruhu měnového systému a bankovnictví. Pomocí dvoustupňové stavby by měla být dodržena federální struktura EU a vyrovnanost národních centrálních bank členských států. Aby byla zaručena role centrálních bank i strukturálně, propůjčuje smlouva EGV nejen ECB, ale i národním centrálním bankám nezávislost. Průzkum osobní nezávislosti prezidentů národních centrálních bank ovšem ukázal, že jsou daleko méně chráněni před politickými vlivy v ohledu jejich jmenování a doby trvání jejich funkce, než členové direktoria. Jelikož prezidenti národních centrálních bank v Radě ECB mají hlasovací právo, nelze vyloučit rozdílný regionální vývoj cen a zaměstnanosti. Nadále by bylo ovšem třeba zjistit, zda nemůže dojít z decentralizovaných struktur k omezení nezávislosti.
27
Následky decentralizované struktury pro nezávislost. a) Vliv národních centrálních bank na základě jejich vlastních peněžně-politických pravomocí V jednotném prostoru měny je obtížné sjednotit regionálně rozdílnou měnovou politiku jednotlivých centrálních bank, vázaných peněžní stabilitou. Aby se zabránilo tomu, že úroveň úroků a tím úroveň stability evropské měny se stane nástrojem národních centrálních bank, musí o společné peněžní politice rozhodovat centrální instituce. V ESCB plní tuto úlohu ECB. Její orgány mají zaručovat jednotnou peněžní politiku. Centrální úloha ESCB je dle čl. 105 odst.2, EGV. Pro stanovení peněžní politiky evropského prostoru dle článku 12.1, věta 2, stanov ESCB také rozhodnutí, týkající se „peněžně politických průběžných cílů, řídící sazby úroků a připravenost peněz centrálních bank“. „Řídící linie“ znamená interní závazné příkazy ESCB direktoriu a národním centrálním bankám. „Rozhodnutí“ Rady ECB, která jsou nutná pro plnění úkolů ESCB, mohou představovat podle příslušných ustanovení smlouvy a stanov různá opatření. Na rozdíl od řídící linie podléhají Rozhodnutí – analogicky k čl. 253 až 256 EGV, povinnosti je zdůvodnit. Direktorium řídí peněžní politiku dle řídící linie a rozhodnutí Rady ECB. K tomu účelu může direktorium dávat národním centrálním bankám potřebné pokyny. Národní centrální banky jsou dle čl. 14.3 Stanov ESCB vázány řídícími liniemi a pokyny ECB. Tím se zabrání regionalizaci peněžní politiky. Národním centrálním bankám tedy nezůstávají vzhledem k evropské peněžní politice žádné vlastní pravomoci. b) Vliv národních centrálních bank v Radě ECB Podřízenost národních centrálních bank pod ECB způsobuje, že jsou národní centrální banky odkázány na spolupůsobení v orgánech ECB, pokud chtějí získat vliv na peněžní politiku. Rozhodující orgány ECB jsou pouze Rada ECB a Direktorium, členové národních centrálních bank jsou v Radě ECB pouze zastoupeni. Vliv jednotlivých národních centrálních bank se měří dle jejich hlasovacích práv v Radě ECB. Dle stanov ESCB, čl. 10.2, v platném znění, náleží každému členu jeden hlas. Tímto rovnovážným hlasovacím systémem má být podtrženo, že prezidenti centrálních bank nezastupují peněžně politické cíle svých zemí, nýbrž sledují jednotnou peněžní politiku. Rozhodnutí se zásadně přijímají prostou většinou. Aby bylo možno dostát požadavkům nových členských zemí EU ze střední, východní a jižní Evropy a zvláště budoucímu rozšíření Rady ECB, umožňuje smlouva z Nice, pomocí nové formulace čl. 10.6, stanov ESCB, změnu hlasovacích pravidel v Radě ECB. Podle toho může Rada a státní a vládní šéfové jednohlasně změnit předpis čl. 10.2 stanov ESCB. Proto se usnesla Rada ECB dne 3.2.2003 na „Doporučení ECB rozhodnout o změně čl. 10.2 Stanov ESCB a ECB“. Dne 21.3.2003 vydala Rada usnesení o změně Stanov, který musí být ratifikován členskými zeměmi, dle jejich ústavních předpisů. V budoucnu je nutno prozkoumat, do jaké míry budou působit nové modality v Radě ECB na možnosti ovlivnění národních centrálních bank. Jelikož nové uspořádání hlasovacího systému je možné pouze v rámci čl. 10.6 Stanov ESCB, musí zůstat omezeno na pravidlech hlasování dle čl. 10.2. Změna se proto nesmí dotknout ani členů, kteří jsou na zasedání přítomni, ani nesmí působit na ustanovení o usneseních v rámci čl. 28,29,30,32,33 a 51 Stanov ESCB.
28
Nový hlasovací postup vykazuje komplexní strukturu. Počet prezidentů národních bank je omezen na 15. Tento počet odpovídá institucionálnímu „Status quo“ v Radě ECB. Šest členů direktoria si uchovává svoje stálé hlasovací právo. V systému rotace skupin vykonávají prezidenti národních centrálních bank svá hlasovací práva rozdílně, a sice v závislosti na ukazateli relativní velikosti národní ekonomiky a finančního sektoru toho kterého členského státu. Přiřazením prezidentů centrálních bank do skupin, dle pozice země, se zavádí odvrat od zásady „jedna země, jeden hlas“. Zavedení rotačního systému má proběhnout ve dvou stupních. Systém rotujících hlasovacích práv má vstoupit v platnost, jakmile přistoupí k EU šestnáctý stát a to nejprve při rozdělení na dvě skupiny (stupeň 1). Jakmile počet členských států přesáhne počet 21, bude provedeno rozdělení do tří skupin (stupeň 2). Závěrem lze říci, že vliv prezidentů centrálních bank bude vzhledem k hlasům direktoria, podle nových hlasovacích pravidel dále oslaben. Počet hlasovacích práv prezidentů centrálních bank zůstane i při jejich rostoucím počtu konstantní. Direktorium tedy, jako exekutivní orgán ESCB tedy bude posíleno. Nebezpečí pro nezávislost ECB kvůli stabilizaci ohrožujícímu ovlivňování jednotlivých prezidentů centrálních bank je tím eliminováno. V novém hlasovacím procesu jsou prezidenti centrálních bank více než před tím odkázání na hlasování a koaliční dohody s prezidenty jiných centrálních bank.
7.3 NÁSTROJE PROSAZOVÁNÍ NEZÁVISLOSTI CENTRÁLNÍ BANKY Již bylo zdůrazněno, že nezávislost ECB je zaručena ve velkém rozsahu. Nástroje prosazování práva dle čl. 110 EGV Forma právních aktů, stejně jako institucionální spoluúčinnost orgánů EU se řídí Smlouvou evropského společenství EGV. Čl. 249 obsahuje katalog právních aktů společenství, vyhlášky, směrnice a rozhodnutí, stejně jako doporučení a stanoviska. Zvláštnosti právních postupů zákonodárství centrální banky Důležité rozdíly oproti všeobecnému zákonodárství společenství jsou v pravidlech pro postupy. Centrální banka vykonává v rámci svého zákonodárství legislativní pravomoci, které jsou jinak orgánům společenství možné jen ve funkčním spolupůsobení. Není odkázána na iniciativu komise a má rozhodovací pravomoci, které přísluší buď Radě samotné nebo spolu s Evropským parlamentem. Nařízení a rozhodnutí centrální banky musí být – stejně jako právní akty orgánů společenství – odůvodněny a uveřejněny v úředním věstníku společenství. Úkoly zákonodárství ECB Čl. 110 odst. 1 EGV obsahuje vyčerpávající seznam úkolů, pro jejichž plnění může ECB určovat právní akty. Vyhlášky jsou ve všech částech závazné a platí ihned pro všechny členské státy. Centrální banka je podle čl.110 odst.1 EGV, spolu s čl. 3.1, stanov ESCB oprávněná vydávat vyhlášky pro plnění nejdůležitějších úkolů ESCB, to je „Plnění a provádění peněžní politiky společenství“. Podle toho jsou některé peněžně poltické nástroje – jako kvantitativní
29
úvěrové kontroly a opatření regulující úvěry a úroky – nedovolené, neboť proti nim stojí zásada přednosti řízení trhu, dle čl. 105 odst.1, věta 3 EGV. ECB může zvlášť vydávat vyhlášky o výpočtu a určení minimálních rezerv, které musí mít úvěrové instituce a centrální banky. Pravomoc centrální banky vydávat vyhlášky v těchto případech je omezena tím, že vyhláška je „nutná“. Největší význam má „Vyhláška ECB o právu ECB ukládat sankce“. Může ukládat finanční sankce podnikům, při porušení povinností. Podle znění čl.110 odst.1 EGV je centrální banka navíc oprávněna vydávat doporučení a stanoviska. Vydávání těchto nezávazných právních aktů platí pouze pro okruh úkolů ESCB. Sankční právo ECB Z textu smlouvy lze jen těžko určit, jak se rozlišují sankce ve smlouvě EGV a ve stanovách ESCB. U pokuty se jedná o jednorázovou platbu, která je na rozdíl od donucovací pokuty závislá na době neplnění. Uložení pokuty přichází v úvahu, když odstranění zjištěného porušení právního aktu ECB není v popředí, avšak potrestání příslušného podniku je nutné. Takový případ může nastat, když jsou povinnosti splněny se zpožděním. Pokuta slouží tedy jako odstrašující případ. U donucovací pokuty je naopak v popředí funkce zabránění. Skládá se z denních dávek, které musí viník platit za každý den překročení. Slouží k tomu, aby se porušení právních aktů společenství co nejrychleji odstranilo. Pro výpočet výše této donucovací pokuty se použijí tři kritéria a to váha porušení, jeho trvání a odstrašující efekt pro zabránění dalšího porušení.
7.4 NEZÁVISLOST ECB A PRINCIP DEMOKRACIE Princip nezávisle organizované centrální banky jev napjatém poměru k principu demokracie. Kromě možnosti ECB vydávat pokyny, což je základní kámen její nezávislosti, vedou její pravomoci v oblasti zákonodárství k demokraticky extrémních oblastem rozhodování. V rámci své zákonodárné pravomoci vykonává ECB pravomoci autonomně, které jsou přidělovány orgánům společenství jenom dle jejich funkce. Monopol iniciativy Komise se zde neuplatní. ECB tedy může konat na základě vlastního impulsu. Zatímco má Rada legislativní kompetence nad národními parlamenty nepřímou demokratickou kontrolu, chybí tato souvislost legitimity u centrální banky. Jelikož zákonodárná pravomoc ECB slouží k zajištění její nezávislosti, může být otázka její legitimity k autonomnímu zákonodárství zodpovězena pozitivně je tehdy, pokud je její nezávislé postavení demokraticky legitimováno. Kompetence ECB vydávat vyhlášky ve smyslu čl. 110 EGV se zřejmě opírá o princip parlamentární legitimity. Nemůže být tedy na pravomoc centrální banky vydávat vyhlášky nahlíženo jako na porušení tohoto principu. Legislativní činnost ECB odpovídá, i když ne ve formálním, tedy jistě v materielním ohledu národnímu vydávání vyhlášek. V národním kontextu jsou „vyhlášky“ právní normou exekutivy. Slouží k odlehčení legislativy a umožňují rychlé přizpůsobení měnícím se poměrům, což je často z technických důvodů nutné. Tomu odpovídá obsahová funkce vyhlášek ECB. Rada dává cestou právních vyhlášek společenství vyhláškám centrální banky rámec a cíl. Vyhláška Rady může být pomocí nového právního aktu zrušena nebo změněna. Rada tedy rozhoduje v podstatných, právně relevantních věcech. V rámci tohoto legislativního programu přísluší centrální bance pouze určování otázek podrobností.
30
Souvislosti mezi vyhláškami Rady a ECB lze spatřovat na příklad v předpisech o minimální rezervě. Minimální rezerva není pro obchodní banky relevantní jako daňový instrument vyhovující trhu. Přesto nemá vyhláška centrální banky (EG) č. 2818/98, týkající se minimálních rezerv žádný charakter možnosti zásahu, protože rámcové podmínky pro minimální rezervy jsou stanoveny již ve vyhlášce Rady (EG) č. 2531/98. Vyhláška Rady o minimálních rezervách určuje – dle čl. 19.2 stanov ESCB základ pro minimální rezervy a jejich maximální výši. Stejně tak platí vyhláška ECB (EG) č. 2157/1999, která konkretizuje právo uvalit sankce při jejím porušení. Chybějící parlamentární legitimita V literatuře nacházíme názor, že vztah nezávislé instituce nemůže být cizí demokratickému vládnímu systému. Demokracie předpokládá, že veškerá politická rozhodnutí jsou činěna institucemi, volenými lidem. To platí zvláště pro peněžní politiku, jako tvůrčího nástroje všeobecného blahobytu. Nezávislá centrální banka nesmí v otázce peněžní politiky vystupovat proti vládě nebo vedle vlády. Nezávislost centrální banky nemůže být také ospravedlněna zajištěním stability hodnoty peněz. Ozývají se i hlasy, které pokládají nezávislost ECB protidemokratickou a žádají, aby byla peněžní politika, stejně jako jiné nástroje ekonomické politiky, jako např. fiskální politika, rozhodována demokraticky volenými zástupci. V literatuře nacházíme také další námitku proti nezávislosti, která je úzce spojena s argumentem porušení zásad parlamentární demokracie. Centrální banka, která je odňata politické kontrole jiných orgánů, vytváří nedemokratické „centrum moci“. Zde hrozí možnost zneužití takové moci. Tento argument přesahuje námitku nedostatku parlamentární legitimity a je nutno ho pojednat zvlášť. Nabízí se otázka, jaké mechanizmy kontroly a zapojení ECB do institucionálního systému společenství existují. Hranice nezávislosti lze odvodit z organizačního práva společenství, pokud bude ECB zapojena do systému „checks and balances“ institucí společenství. Jelikož institucionální řád společenství není statický, nýbrž se neustále mění, je nutno brát v úvahu dosavadní vývoj institucí. Velký význam z hlediska státoprávního má kontrola ECB judikativou.
31
8 NOVÉ POSTAVENÍ ČESKÉ NÁRODNÍ BANKY PO PŘÍPADNÉM VSTUPU ČR DO EVROPSKÉHO MĚNOVÉHO SYSTÉMU 8.1 VSTUP DO MĚNOVÉ UNIE Česká republika se v souvislosti se vstupem do Evropské unie zavázala přijmout společnou měnu euro. Česká republika se automaticky účastní třetí fáze Hospodářské a měnové unie, ale jako země, na kterou se vztahuje přechodná výjimka pro zavedení eura ve smyslu čl. 122 Smlouvy o založení Evropského společenství (dále jen "ES"). To znamená, že ČR dosud nezavedla euro, protože nesplnila nezbytné podmínky pro zavedení jednotné měny vyplývající z práva EU. V důsledku toho se na ni nevztahují některá ustanovení práva EU, zejména o změně národní měny. Přechodnost této výjimky ovšem nezbavuje členský stát povinnosti přijmout euro, k čemuž se ostatně Česká republika zavázala v čl. 4 Aktu o přistoupení ČR k EU. Vedle splnění ekonomických a právních kritérií je neméně podstatné zajistit přechod na euro v oblasti technické, institucionální a legislativní. Na základě tohoto závazku a v souvislosti s předpokládaným vstupem České republiky do eurozóny uložila vláda České republiky usnesením ze dne 23. listopadu 2005 č. 1510 o institucionálním zajištění zavedení eura v České republice vypracovat Národní plán zavedení eura v České republice. Jak vyplývá z usnesení vlády č. 1510 ze dne 23. listopadu 2005, je gestorem celého procesu přípravy na zavedení eura v České republice ministerstvo financí, které Národní plán zavedení eura v České republice vypracovalo v těsné spolupráci s Českou národní bankou. Na přípravě materiálu také významně spolupracovaly ministerstvo průmyslu a obchodu, ministerstvo spravedlnosti a ministerstvo informatiky za odborné spolupráce profesních a sociálních partnerů a dalších institucí. Smlouva o Evropské unii (všeobecně známá jako "Maastrichtská smlouva"), která byla podepsána v únoru 1992 a vstoupila v platnost 1. listopadu 1993, dává právní základ hospodářské a měnové unii (HMU). Součástí Smlouvy je statut Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky (ECB). Maastrichtská smlouva stanoví, že hospodářská a měnová unie bude vytvořena ve třech etapách: první etapa začala 1. července 1990; druhá etapa 1. ledna 1994; a třetí etapa začala 1. ledna 1999. Rada Evropské unie (ve složení hlav států a vlád) dne 2. května 1998 jednomyslně rozhodla, že 11 členských států Unie (Belgie, Německo, Španělsko, Francie, Irsko, Lucembursko, Nizozemsko, Rakousko, Portugalsko a Finsko) splnilo nezbytné podmínky pro přijetí jednotné měny k 1. lednu 1999. Tyto země se tudíž podílely na třetí etapě hospodářské a měnové unie od samého počátku. Dne 25. května 1998 vlády všech těchto 11 členských států jmenovaly předsedu, místopředsedu a čtyři další členy Výkonného výboru ECB. Jejich jmenování nabylo účinnosti 1. června 1998 a znamenalo zřízení Evropského systému centrálních bank (ESCB) a Evropské centrální banky (ECB). V roce 2001 se 12. členem Eurozóny stalo Řecko, v lednu 2007 se přidalo zatím poslední Slovinsko.
32
8.2 INSTITUCE 1) Evropská Centrální Banka Evropská centrální banka (dále jen „ECB“) byla založena v roce 1998 Smlouvou o Evropské unii, má sídlo ve Frankfurtu (v Německu) a navázala na činnost svého předchůdce, Evropský měnový institut (EMI). Jejím úkolem je spravovat euro – jednotnou měnu EU. ECB rovněž odpovídá za definování a provádění hospodářské a měnové politiky EU. V rámci své funkce ECB spolupracuje s „Evropským systémem centrálních bank“ (ESCB), ke kterému náleží všech 27 zemí EU. Pouze 13 z těchto zemí však zatím přijalo euro. Těchto 13 zemí společně vytváří tzv. „eurozónu“ a jejich centrální banky společně s Evropskou centrální bankou tvoří tzv. „eurosystém“. 2) Evropský systém Centrálních Bank A Eurosystém Evropský systém centrálních bank (ESCB) vznikl v souladu s Maastrichtskou smlouvou a Statutem Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky. Skládá se z Evropské centrální banky (ECB) a národních centrálních bank všech členských států EU. Eurosystém se skládá z ECB a národních centrálních bank zemí, které zavedly euro. 3) Národní centrální banky Národní centrální banky Eurosystému mají právní subjektivitu (podle právních řádů jednotlivých zemí), která je oddělená od právní subjektivity ECB. Zároveň jsou součástí Eurosystému, který odpovídá za cenovou stabilitu v eurozóně. Při plnění jeho úkolů postupují národní centrální banky v souladu s obecnými zásadami a pokyny ECB. Národní centrální banky se podílejí na provádění jednotné měnové politiky eurozóny. Provádějí měnové operace, jako je poskytování peněz centrální banky úvěrovým institucím a zajišťují vypořádání bezhotovostních tuzemských a přeshraničních plateb. Dále spravují na vlastní účet a jako zprostředkovatelé ECB operace s devizovými rezervami. Národní centrální banky také z velké části odpovídají za shromažďování statistických údajů a za vydávání eurobankovek a nakládání s nimi ve svých zemích. Dále plní funkce, které jsou mimo rámec Statutu, pokud je Rada guvernérů nepovažuje za neslučitelné s cíli a úkoly Eurosystému. Podle vnitrostátních právních předpisů mohou národní centrální banky plnit i další funkce, které s měnovou politikou nesouvisejí. Některé se například zabývají bankovním dohledem nebo vykonávají funkci hlavní banky pro vládní sektor.
8.3 ČNB Vstupem ČR do EU se ČNB stala součástí Evropského systému centrálních bank (ESCB). Úkoly z toho vyplývající lze rozdělit na dvě etapy: Etapa po vstupu ČR do EU až do vstupu do euro oblasti • V této etapě, která bude trvat minimálně dva roky, nedochází k zásadním změnám v činnosti ČNB, protože ČNB není dosud plnoprávným členem ESCB. Guvernér ČNB není členem Rady Evropské centrální banky (ECB) a účastní se pouze jednání Generální rady, která nemá rozhodovací pravomoci. 33
• ČNB však je povinna v souladu se svým základním cílem udržovat cenovou stabilitu. Tím se ještě prohlubuje úloha ČNB pokud jde o úkol dalšího snižování inflace. • ČNB je od vstupu do EU povinna pokládat kurzovou politiku za věc společného zájmu všech zemí EU. Předpokládá se, že později v závislosti na připravenosti ČR ČNB uzavře s ECB dohodu o kurzovém mechanismu ERM II v rámci Evropského měnového systému. Tím se ČNB zaváže udržovat kurz české koruny v předem stanoveném pásmu, což bude klást zvýšené nároky na řízení kurzové politiky. • Od vstupu do EU je povinností ČNB předávat ECB k zajištění úkolů ESCB pravidelné statistické informace, které získává od příslušných národních úřadů a od hospodářských subjektů. Tím se zvýrazňuje úloha útvaru statistiky ČNB. • ČNB má povinnost konzultovat s ECB všechna důležitá opatření a návrhy legislativních opatření z oblasti působnosti ECB. Etapa od vstupu ČR do euro oblasti a přijetí jednotné měny euro • V této etapě již bude ČNB plnohodnotným členem systému ESCB se všemi právy a povinnostmi z toho vyplývajícími. Bude se především řídit Smlouvou o ES a Statutem ESCB. • ČNB bude zbavena jedné z hlavních funkcí, tj. řízení měnové politiky. V této oblasti bude ČNB pouze ve funkci realizátora jednotné měnové politiky na základě nástrojů měnové politiky ESCB. Guvernér ČNB však bude členem Rady ECB, čímž se bude podílet na spolurozhodování v této oblasti. • Ztráta rozhodovacích pravomocí ČNB v měnové oblasti však nebude znamenat, že úloha národní banky bude postupně zanikat. Činnost ČNB se přesune do zvýrazněných úkolů v dalších oblastech: • ČNB se stane plnoprávným členem platebního systému TARGET, který propojuje všechny centrální banky EU. Tím bude zvýrazněna úloha sekce platebního styku ČNB. • ČNB bude nadále zabezpečovat úkoly dohledu nad bankami. Na základě systému jednotné bankovní licence v rámci EU bude mít ČNB povinnost též dohledu nad pobočkami českých bank v zahraničí. • Přestože bude ČR součástí jednotné měny euro, bude mít ČNB dále povinnost razit mince v euro pro potřeby našeho státu a může být pověřena i emisí bankovek. • ČNB bude nadále provádět operace na volném trhu, jejichž zásady však bude určovat ECB. • ČNB bude dále spravovat zbylou část devizových rezerv po splnění povinnosti převedení stanovené části těchto rezerv na ECB. • ČNB bude nadále udržovat a navazovat vztahy s centrálními bankami a s finančními institucemi ve třetích zemích a s mezinárodními organizacemi. • ČNB bude pokračovat ve vedení účtů pro veřejnoprávní subjekty a pro jiné účastníky trhu. Změna ČNB po vstupu do eurozóny: Měnová politika ČNB po vstupu do eurozóny – hlavní změny: • Česká národní banka nebude už měnovou politiku určovat, ale bude se podílet na jejím „spoludefinování“ (v rámci účasti guvernéra ČNB na jednáních Rady guvernérů ECB) a jejím „provádění“;
34
• ČNB bude jednat v souladu s obecnými zásadami a pokyny ECB, bude uznávat koordinační roli ECB v oblasti mezinárodní spolupráce, • v zákoně o ČNB bude nutno výslovně uvést rozsah transakcí, které bude ČNB v rámci Systému evropských centrálních bank i mimo něj provádět; • guvernér ČNB se stane členem Rady guvernérů ECB; • úprava emisní činnosti ČNB (Rada guvernérů ECB má výlučné právo povolovat vydávání euro bankovek); • kodifikace eura jako národní měny v zákoně o ČNB a dalších; • zrušení stanovování režimu kurzu koruny vůči cizím měnám (§35); • auditoři ČNB budou muset být doporučeni Radou guvernérů ECB a schváleni Radou EU. Úlohy a zodpovědnosti ČNB při zavádění eura: Mezi základní ekonomické úkoly, do kterých bude ČNB společně s ministerstvem financí a vládou ČR intenzivně zapojena, patří zejména: • sledovat plnění maastrichtských kritérií Českou republikou a počínaje r. 2004 každoročně vyhodnocovat stupeň ekonomické sladěnosti s eurozónou (vyplývá z usnesení vlády č. 1026 ze 13.10. 2003); • na základě plnění maastrichtských kritérií a politického rozhodnutí iniciovat vstup do systému ERM II, včetně návrhu měnových parametrů (stanovení centrální parity, fluktuačního pásma, intervenčních bodů), spolupracovat s orgány EU v rámci standardní procedury a v neposlední vytvořit potřebnou technickou infrastrukturu pro realizaci; • iniciace rozhodnutí o zavedení eura, včetně návrhu konverzního poměru. ČNB se jako jeden z klíčových subjektů v procesu zavedení eura v ČR dále zapojí do mezirezortní spolupráce. Hlavním produktem mezirezortní spolupráce bude vypracování komplexního plánu přechodu na euro, jehož součástí budou plány ČNB a dalších rezortů a zpracovávání pravidelných zpráv o pokroku pro vládu ČR a veřejnost. Obecné institucionální úkoly ČNB se musí připravit na plné zapojení do struktury činnosti všech orgánů v rámci ESCB. Současně bude muset dojít v souladu se Statutem ECB zejména ke splacení úplného podílu na kapitálu ECB ve výši cca 81 mil. EUR, převedení části devizových rezerv na ECB a začlenění Open Market Operations3) (Tender Operations, Bilateral Interventions aj.) do operační struktury ECB. Dále musí dojít k převedení kompetencí v oblasti měnové a kurzové politiky na ECB, které budou mít mj. dopady do organizační struktury ČNB, a je nutno se na ně připravit s předstihem.
Legislativa Stěžejním úkolem ČNB v legislativní oblasti bude novela zákona o ČNB, v rámci které bude muset být v zákoně zajištěna plná integrace do Eurosystému, převzetí všech jeho funkcí, zejména pak převedení části pravomocí na ECB (zejména v oblasti měnové politiky). 3)
Operace na volném trhu
35
V souladu s nařízením Rady EU 974/98 o zavedení eura, by měla být dále zvážena volba vhodné právní úpravy týkající se zavedení eura - jeho legislativní zakotvení a dále stanovení základních pravidel pro přepočet cen, závazků, účtů, pravidel postupu při výměně oběživa atd. Jako možné se jeví upravit tyto oblasti v rámci novely, resp. nového zákona o ČNB, nebo je řešit v rámci jednoho či více samostatných právních předpisů. Současně bude muset být v přípravném období provedena revize a případná úprava předpisů zejména v oblasti bankovního dohledu, platebního styku a v devizové oblasti. Z hlediska legislativy v působnosti ČNB bude dále třeba provést revizi a následnou eventuální úpravu sankčních ustanovení legislativních norem ČNB, kde bude z praktického hlediska potřebné stanovit nové zaokrouhlené částky. Obdobné změny se budou týkat i řady dalších rezortů. Statistika, účetnictví a informační systémy Vstupem do eurozóny dojde v rámci ČNB k řadě změn ve sběru a zpracování statistických výkazů. Výkazy a metodika budou muset být upraveny podle standardů eurozóny a převedeny na jednotku euro. Na euro budou muset být převedeny rovněž již existující statistické databáze a rekonstruovány časové řady obsahující korunové údaje. Také celé účetnictví ČNB včetně přizpůsobení účetních výkazů bude muset být převedeno na jednotnou měnu a dále harmonizováno s požadavky ECB. V přípravné fázi dojde k testování systému ENSD (Exchange of the Non-Statistical Data) a vytvoření systému pro kontrolu podílu na měnových příjmech eurozóny. Stejně jako v případě statistiky bude splnění všech těchto úkolů spojeno s velkými nároky na přizpůsobení informačních systémů. Adaptace informačních systémů na euro se kryje s velkou částí úkolů souvisejících s praktickými otázkami zavedení eura v ČNB. K termínu zavedení eura v ČR bude třeba přizpůsobit všechny informační systémy, které zpracovávají korunové údaje, což v praxi znamená zejména zajistit konverzi korunových údajů v den vstupu země do eurozóny (tzv. „eurozone day“) z Kč na euro, upravit měnové symboly na výstupních sestavách, upravit aplikační logiku u většiny systémů ČNB a rekonstruovat časové řady. Finanční služby Finanční instituce, zejména pak bankovní sektor, budou rozhodujícími subjekty, prostřednictvím kterých dojde k přechodu celého národního hospodářství na euro. Pro dobrou připravenost finančního sektoru na tento úkol bude nutná kontinuální spolupráce a koordinace přechodu bankovního sektoru na euro tak, aby nedocházelo k rizikovým situacím, které by mohly v konečném důsledku vést ke vzniku paniky a celkovému selhání procesu. Vedle neoddiskutovatelné role subjektů zajišťujících přechod na bezhotovostní na euro budou hrát klíčovou roli banky i při výměně hotovostí (banky budou např. předzásobeny jednotnou měnou před zavedením hotovostního eura, v období duální cirkulace budou sloužit jako jeden z hlavních kanálů, kterým bude stahována česká koruna z oběhu atd.). Z uvedených důvodů je nutné včas a průběžně spolupracovat s finančním sektorem, a to zejména prostřednictvím České bankovní asociace a dalších profesních svazů. Včas by rovněž měla být dohodnuta základní pravidla pro výměnu hotovostí - např. zda a v jaké výši budou banky účtovat poplatky za výměnu hotovostí a komu budou tyto částky účtovány (klientům, státnímu rozpočtu nebo rozpočtu ČNB). ČNB by z hlediska své působnosti měla fungovat rovněž jako metodický garant pro přípravu interních opatření komerčních bank v souvislosti s přechodem na euro.
36
Bezhotovostní platební styk Hlavní výzvou ČNB v oblasti bezhotovostního platebního styku bude přechod všech platebních systémů na euro a plné zapojení do systému TARGET4), což představuje zejména adaptaci systému CERTIS5) pro tento krok a jeho propojení se systémem SWIFT6). Součástí plné integrace platebních systémů ČNB do systémů eurozóny bude jeho napojení na Pan European Automated Clearing House7). Hotovostní platební styk Výměna hotovostí je přímo spojená i s logistickou podporou, zejména pak s otázkami jako je uskladnění eur a Kč, zajištění ochrany transportů, potřebného počtu přepravních vozidel, které budou vyhovovat standardům ECB, atd. V celém procesu výměny hotovostí budou hrát klíčovou roli pobočky ČNB. Vedle nich bude nutno včas vyhledat a smluvně zajistit dostatečné kapacity pro úschovu a ničení stahovaných českých mincí. Jednou z problematických oblastí se v současné době jeví nebezpečí nedostatku počtu výměnných míst pro veřejnost, a proto musí být s bankami a významnými subjekty (Česká pošta) dohodnuto stanovení jasných pravidel postupu. Bude nutno zvážit otázku ražby euromincí v hodnotě 1 cent a 2 centy a připravit příslušnou legislativu pro zaokrouhlování. ČNB by měla dále spolupracovat na přípravě legislativy související s ochranou spotřebitele (např. zakotvení povinnosti uvádět před zavedením hotovostního eura u výrobků a služeb, včetně finančních, ceny jak v českých korunách, tak v eurech – tzv. Dual display8)). Klíčové otázky přechodu na euro Sestavení seznamu úkolů ČNB v souvislosti se zavedením eura v ČR je prvním přípravným krokem pro posouzení vhodného načasování procesu a iniciace jeho zahájení na celonárodní úrovni. Jak je patrné, zavedení jednotné měny se dotkne prakticky všech činností centrální banky a velká část úkolů bude spadat do její přímé gesce. Dosavadní zkušenosti současných zemích eurozóny však jasně ukazují, že s výjimkou Belgie byl proces zastřešován ministerstvem financí, případně vládou dané země, přičemž centrální banka byla jedním z hlavních partnerů procesu a přímo zodpovídala pouze za ty úkoly, které spadaly do její působnosti. Z formálního hlediska je rovněž nutno vzít do úvahy, že procedura v rámci EU se odehrává na úrovni Rady EU, a to ve složení hlav států a vlád, příp. Ministrů financí ECOFIN, která vyjadřuje konečné stanovisko k přijetí, či nepřijetí země do eurozóny a je tedy přímo odvislá od politického rozhodnutí dané země. Na základě uvedených skutečností ČNB doporučuje, aby gestorem za celý proces byla vláda/MF ČR, avšak s tím, že ČNB bude autonomně řídit ty oblasti, které spadají do její působnosti (tj. zejména hotovostní a bezhotovostní platební styk).
4)
Transevropský expresní automatizovaný systém zúčtování plateb v reálném čase Systém mezibankovního platebního styku 6) Počítačově řízený systém pro dálkový přenos dat mezi bankami a dalšími finančnímí institucemi 7) Všeevropská automatizovaná zúčtovací banka 8) Dvojitý displej 5)
37
8.4 PŘEHLED JIŽ USKUTEČNĚNÝCH KROKŮ PRO VSTUP DO EUROZÓNY Přípravy na zavedení eura v České republice byly zahájeny vypracováním společného dokumentu vlády a České národní banky Strategie přistoupení České republiky k eurozóně, schváleného usnesením vlády č. 1026 ze dne 13. října 2003 a již výše uvedeným usnesením vlády č. 1510 ze dne 23. listopadu 2005, kterým vláda schválila materiál Institucionální zajištění přijetí eura v České republice. Na základě tohoto usnesení byl jmenován Národní koordinátor pro zavedení eura a ustavena Národní koordinační skupina pro zavedení eura v ČR. Původním pracovním předpokladem, vycházejícím zejména ze Strategie přistoupení České republiky k eurozóně bylo přijmout euro v České republice k 1. lednu 2010. Rozhodnutí vlády ze dne 25. října 2006 nevstoupit v roce 2007 do systému směnných kurzů ERM II ovšem tento termín vylučuje. Do konce srpna 2007 bude vládě předloženo posouzení strategie přijetí eura Českou republikou. Z hlediska působnosti ČNB je z technického hlediska doba rozhodnutí o stažení výjimky na zavedení eura důležitá z řady důvodů, neboť v intervalu mezi rozhodnutím o stažení výjimky a jeho vstupem v platnost se musí země připravit na převzetí závazků platných do té doby jen pro členy eurozóny, z nichž celá řada vyplývá zejména ze Statutu ECB, takže se působnosti ČNB přímo týká (např. vydávání bankovek a mincí, začlenění OMO (Open Market Operations - operace na volném trhu) do instrumentaria ECB, ustanovení týkající se stanovování PMR, transfer devizových rezerv, splacení kapitálu v plné výši atd.). Toto období bude stěžejní i pro implementaci ostatních předpisů sekundární legislativy, zejména vydávaných ECB pro vnitřní koordinaci činnosti Eurosystému. Jako scénář zavedení eura v České republice vláda schválila variantu jednorázového komplexního přechodu na euro se současným zavedením bezhotovostního i hotovostního eura v jeden časový moment, a to usnesením č. 1200 ze dne 25. října 2006.
8.5 ETAPY VSTUPU Česká republika je v současné době členem Evropské Unie, avšak s tím, že její členství není ještě zcela plnohodnotné. Stále jsme nedosáhli integrace na úrovni zakládajících států. S tím souvisí také platná výjimka na zavedení jednotné evropské měny. Integrace ČR do EU byla oficiálně zahájena dne 1. února 1995, kdy vstoupila v platnost Evropská dohoda (ED). Ratifikací ED byl vyjádřen zájem ČR o členství v EU a souhlas s procedurami, které postupně vedou k tomuto členství (viz kodaňská kritéria - podmínky, které musí splňovat stát vstupující do Evropské unie). Integrace ČR do Eurozóny probíhá v následujících etapách: • Předvstupní etapa : (1995 – 2004) • Příprava na základě plnění Evropské dohody (ED) a kodaňských kritérií pro vstup do EU • I. Etapa (2004 – současnost) – členství ČR v EU jako dovršení předvstupní fáze integrace do evropských struktur, zahájení plnění konvergenčních kritérií • II. Etapa – zapojení do kurzového mechanizmu ERM II Evropského měnového systému • III. Etapa – vstup do oblasti jednotné měny euro • IV. Etapa – plnohodnotný člen Eurozóny 38
II. Etapa – od vstupu do ERM II po rozhodnutí do přijetí ČR do eurozóny Probíhá komunikační kampaň, příprava a přijímání legislativních změn, úpravy informačních systémů a podobně. Všechny další kroky jsou podmíněny úspěšným pobytem v ERM II a splněním všech maastrichtských kritérií. Na závěr této etapy dojde k následujícím krokům: • k vydání konvergenčních zpráv Evropské komise a Evropské centrální banky (ECB) hodnotících stupeň udržitelné konvergence, • k pozitivnímu hodnocení připravenosti České republiky na vstup do eurozóny orgány EU, • k vydání doporučení Evropské komise Radě EU na zrušení výjimky pro zavedení eura v ČR, • k rozhodnutí Rady EU o zrušení výjimky procedurou dle čl. 122 odst. 2 Smlouvy o založení Evropského společenství, • k určení přepočítacího koeficientu stanovujícího fixní kurz CZK/EUR Radou EU přibližně půl roku před vstupem do eurozóny. Vhodná doba na vstup ČR do ERM II bude záviset na připravenosti dodržovat podmínky tohoto systému. ČNB chápe účast v mechanizmu ERM II jako bránu pro přistoupení k euru a delší než minimálně vyžadované setrvání (2 roky) v ERM II nepovažuje ČNB za žádoucí. V současné době všechny autority připravující ČR na vstup do eurozóny vychází z předpokladu, že v den přijetí eura dojde k současnému zavedení hotovostního a bezhotovostního eura (podle tzv. Big Bang scenaria – scénáře „velkého třesku“). ERM II ERM II je vymezen mezivládní úmluvou obsahově navazující na čl. 121 Smlouvy a na její Protokol o kritériích konvergence. Tento mechanizmus byl ustaven Rezolucí Evropské Rady v Amsterdamu 16. června 1997 a členství v něm je jedním z kritérií konvergence a znamená fakticky omezení rozhodování dané země o systémech devizových kurzů. Podmínkou vstupu je účast v dohodě centrálních bank (k níž ČNB přistoupila 29.4.2004) Česká republika dle své schválené koncepce hodlá setrvat v systému ERM II pouze po dobu nezbytně nutnou (2 roky) a bezprostředně poté vstoupit do eurozóny. Klíčová je tato etapa tím, že vstupem do ní se fakticky pro Českou republiku vymezí datum přijetí eura. III. Etapa – mezi rozhodnutím Rady EU o zrušení výjimky pro zavedení eura (a stanovením přepočítacího koeficientu) do dne vstupu do eurozóny Přináší nutnost završení technické přípravy země na vstup do eurozóny: • zabezpečit potřebné množství eurových bankovek a ražbu mincí pro hotovostní oběh • předzásobit ČNB a komerční banky eurovým oběživem (tzv. frontloading) • zásobit maloobchod eurovým oběživem v rámci sekundárního předzásobení (tzv. subfrontloading) • aplikovat pravidla o povinném duálním označování cen • zajistit přípravu konverze bankomatů a automatů a jiných zařízení fungujících na mince nebo bankovky
39
• prohloubit komunikaci s důrazem na ochranu spotřebitele Paralelně s procesem zavedení eura bude probíhat komplexní informační kampaň ČNB k této problematice, aby občané ČR byli včas a správně informováni o chystaných změnách. Členská země se stane členem eurozóny od data, kdy vstoupí zrušení výjimky na zavedení eura v platnost. Od tohoto data začnou platit přepočítací koeficienty a národní jednotka se stává podjednotkou (tzv. nesetinnou denominací) eura. Zavedení eura nelze chápat izolovaně jako prostou výměnu oběživa, neboť se jedná o celonárodní proces, který je závislý v řadě ohledů na politickém rozhodnutí vlády ČR a orgánů EU tak, jako ilustruje následující harmonogram: Podklady pro Masterplan v působnosti ČNB. ČNB
Schválení Masterplanu ČR pro Vláda / MF, zavedení eura. ministerstva, Parlament ČR
Podklady pro pravidelné hodnocení konvergenčních kritérií a pro konvergenční program.
Pravidelné vyhodnocování plnění Rozhodnutí o žádosti o vstup konvergenčních kritérií, ČR do ERM II. aktualizace konvergenčního programu ČR.
Přípravná fáze
Koordinace postupu členských Příprava pravidelných zemí při zavádění eura, příprava konvergenčních zpráv v evropských právních předpisů periodicitě 2 let. pro rozšíření eurozóny.
*Návrh právní úpravy zabezpečující přechod na euro. *Zabezpečení potřebného množství oběživa v den přechodu na euro. Vlastní výměna oběživa. Převedení platebních systémů na euro. Splnění konvergenčních kritérií *Schválení legislativy k zavedení eura v ČR. za ČR jako celek. Schválení právních předpisů umožňujících *Opatření institucí k zavedení eura – oblast veřejných financí, integraci ČR do eurozóny a statistika, propagace, ochrana ČNB do Eurosystému. spotřebitele.
Podklady k žádosti o vstup do Plnění konvergenčních kritérií v ERM II, účast v jednáních. gesci ČNB (inflace, úrokové sazby, ERM II). Návrh právní úpravy zabezpečující integraci ČNB do Eurosystému.
Vstup ČR do ERM II
Rozhodnutí o vstupu ČR do ERM II (EFC, Rada ECOFIN).
EU
Zrušení derogace na zavedení eura
Zavedení eura v ČR
Konvergenční zprávy EK a ECB. Projednánív Evropské radě – politická úroveň. Rozhodnutí o zrušení derogace, úprava evropské legislativy – rozšíření eurozóny, přepočítací koeficient EUR – CZK (Rada ECOFIN). Plná účast zástupce ČR v rozhodovacích orgánech ECB a v Eurogroup Rady ECOFIN.
IV. Etapa – po vstupu do eurozóny je třeba: • aplikovat pravidla o duální cirkulaci a zajistit stahování národní měny z oběhu a její výměnu za euro • po uplynutí období duální cirkulace koruny a eura pokračovat ve výměně národního oběživa za euro v centrální bance a v komerčních bankách • zajistit dodržování pravidel pro povinné období duálního označování cen • sledovat vývoj cenové hladiny a aplikovat pravidla proti zneužívání zavedení eura k navyšování cen • pokračovat v komunikaci a vysvětlování změn plynoucích ze zavedení eura
8.6 POSTUP EVROPSKÝCH INSTITUCÍ PŘI ROZŠIŘOVÁNÍ EUROZÓNY Evropská měnová unie spadá do výlučné pravomoci Evropského společenství (ES), které stanoví její právní rámec. V primárním právu jsou jeho součástí články 105 až 124 Smlouvy o založení ES, Protokol o Statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky, Protokol o konvergenčních kritériích a též Protokol o proceduře při nadměrném schodku. Pro nové členy EU je dále významné ustanovení čl. 4 Aktu o 40
podmínkách přistoupení k EU, který tvoří nedílnou součást Smlouvy o přistoupení k EU, podle kterého se nové země účastní Hospodářské a měnové unie jako země s dočasnou výjimkou pro zavedení eura. Kritéria pro vstup do eurozóny jsou tedy pevně dána Smlouvou o založení ES a jejich plnění je od doby vstupu do Evropské unie každé dva roky nebo na žádost členské země s výjimkou pro zavedení eura přezkoumávána Radou EU ve složení ministrů financí a hospodářství (ECOFIN) na základě konvergenčních zpráv Evropské komise a Evropské centrální banky. Pokud jsou kritéria splněna, Rada ECOFIN (po konzultaci s Evropským parlamentem a po projednání Radou EU ve složení hlav států a vlád) rozhodne o zrušení výjimky pro zavedení eura. Následně Rada EU stanoví závazný přepočítací koeficient mezi národní měnou a eurem v souladu s čl. 123 odst. 5 Smlouvy o založení ES.
8.7 VYDÁVÁNÍ EURA Zejména z pohledu výroby mincí denominovaných v euru dotčenou zemí je dostatečně dlouhé časové období mezi rozhodnutím o stažení výjimky a jeho efektivním vstupem v platnost velmi důležité. Podle současné praxe, která však není evropskou legislativou podložena, může být produkce mincí zahájena až v tomto intervalu. Pokud tedy mezi rozhodnutím o stažení výjimky na zavedení eura a termínem vstupu nové země do eurozóny nebude existovat dostatečný časový interval, je možné, že dotčená země např. nestihne vyrobit dostatečný počet mincí s národními stranami. Země může v € den (den přechodu na euro) použít mince jiných států eurozóny, tato situace však může být negativně vnímána ze strany obyvatelstva. Přesnou délku intervalu mezi učiněním rozhodnutí o stažení výjimky a jeho vstupu v platnost však není v současné situaci možné přesněji určit, protože konečné rozhodnutí je do značné míry v pravomoci orgánů EU a bude dále záležet na konkrétní situaci v dané zemi. Je rovněž velmi pravděpodobné, že země budou vstupovat do eurozóny v menších skupinkách, a proto budou muset být časové harmonogramy sladěny i s ohledem na tuto skutečnost. Při pořizování bankovek nabízí ECB širší škálu možností, jak mohou národní centrální banky zemí vstupujících do Eurosystému včas zajistit množství potřebné pro „changeover“. Otázkami zavedení eura se zabývají zejména dvě nařízení Rady EU, a to nařízení č. 1103 z r. 1997 o některých ustanoveních týkajících se zavedení eura a dále č. 974 z r. 1998 o zavedení eura. Jelikož součástí nařízení je taxativní vymezení států eurozóny, kterých se přímo týká a stávají se přímo platnými (tj. bez nutnosti implementovat odpovídající legislativu na národní úrovni), bude do budoucna nutné novelizovat je ze strany EU vždy s přijetím nového člena eurozóny, nebo zavést vhodnou právní úpravu umožňující flexibilní rozšiřování zemí eurozóny. Nařízení č. 1103/97 obsahuje zejména ustanovení týkající se definice peněžní jednotky euro, princip zachování kontinuity závazků, pravidla pro konverzi národních měn na euro a rovněž pravidla pro zaokrouhlování. Nařízení č. 974/1998 definuje datum vstupu zavedení eura v členských zemích, Současně je nutno připomenout povinnost jednotlivých států konzultovat s ECB přípravu legislativy, která spadá do její působnosti podle ustanovení Smlouvy, což platí pro většinu legislativy související se zavedením jednotné měny. Při plánování časového harmonogramu legislativního procesu nesmí být tudíž opomenuto vyčlenit pro tento účel potřebnou (cca dvouměsíční) rezervu.
41
8.8 LEGISLATIVNÍ ZABEZPEČENÍ Zavedení eura jako zákonného platidla bude zasahovat do širokého okruhu života celé společnosti. Příslušné orgány státní správy a samosprávy budou muset upravit velké množství právních předpisů. Do 30. června 2007 by měly identifikovat všechny právní předpisy, které bude nezbytné před zavedením eura novelizovat, a seznam těchto právních předpisů průběžně aktualizovat.
8.9 LEGISLATIVNÍ POTŘEBY ZAVEDENÍ EURA Cílem legislativního procesu v souvislosti se zavedením eura je zavést tuto měnu jako zákonné platidlo v České republice a za tím účelem přijmout ucelený systém obecně závazných právních předpisů v jednotlivých oblastech právního řádu České republiky. Tento systém bude tvořen jednak novými právními předpisy a jednak stávajícími právními předpisy, které budou novelizovány tak, aby vyhovovaly požadavkům a potřebám souvisejícím se zavedením eura. Jednou ze stěžejních zásad, kterou je nutno v rámci opatření směřujících k nahrazení národní měny eurem zajistit, bude zachování všech práv a závazků v té podobě, v jaké byly založeny před dnem zavedení eura v České republice, v souladu se zásadou trvání právních nástrojů stanovenou právem EU. Podmínky vstupu členského státu EU do eurozóny a postup při přijímání do eurozóny jsou primárním právem upraveny především v čl. 121 a 122 Smlouvy o založení ES. Čl. 121 odst. 1 definuje podmínky, jejichž splnění je pro členský stát usilující o vstup do eurozóny nezbytné, tzv. maastrichtská kritéria. Čl 122 stanoví, že rozhodnutí o zrušení výjimky ze zavedení jednotné měny, přijímá Rada EU, a to na návrh Evropské komise po konzultaci s Evropským parlamentem a po projednání v Radě EU zasedající ve složení hlav státu nebo vlád (politická dimenze). Rozhodnutí Rady EU vychází ze závěru konvergenčních zpráv vypracovaných nezávisle na sobě Evropskou komisí a Evropskou centrální bankou (ECB), v rámci kterých je hodnocen jednak stupeň ekonomické konvergence (plnění maastrichtských kritérií) a dále míra slučitelnosti národní legislativy s právem ES. Součástí rozhodnutí Rady EU o zrušení výjimky ze zavedení eura je stanovení přesného data vstupu země do eurozóny (tj. o době, kdy zrušení výjimky vstoupí v účinnost). Po rozhodnutí o zrušení výjimky a stanovení přesného data Rada EU určí přepočítací koeficient (tj. kurz národní měny vůči euru, kterým po zavedení eura budou přepočítávání veškeré peněžní částky). Smlouva o založení ES přímo neřeší jednotlivé scénáře přechodu na jednotnou měnu – ty jsou součástí sekundárního práva, jmenovitě nařízení č. 974/98 o zavedení eura zmenšeného nařízeními č. 2596/2000 a č. 2169/2005.
8.10 INSTITUCIONÁLNÍ ZABEZPEČENÍ ZAVEDENÍ EURA V ČR Usnesením č. 1510 ze dne 23. listopadu 2005 vláda České republiky schválila materiál Institucionální zajištění přijetí eura v České republice, vyslovila souhlas s ustavením funkce národního koordinátora zavedení eura a se zřízením Národní koordinační skupiny pro zavedení eura v ČR (dále též jen NKS). Ministerstvo financí bylo určeno gestorem řízení a koordinace všech činností souvisejících s přípravou na zavedení eura v České republice. Ve výše uvedeném usnesení vláda České republiky stanovila v souvislosti se zahájením procesu
42
přípravy na zavedení eura některé úkoly a termíny – ministru financí uložila do 31. srpna 2006 předložit vládě návrh konkrétní varianty zavedení eura v ČR a do 31. prosince 2006 předložit Národní plán zavedení eura v ČR vypracovaný v rámci NKS (usnesením vlády ČR č. 1200 ze dne 25. října 2006 byl termín posunut na 31. března 2007). Z usnesení č. 1510 / 2005 dále vyplývá povinnost pravidelně informovat vládu ČR o činnosti NKS za uplynulé pololetí a členům vlády a vedoucím ostatních ústředních orgánů státní správy byla uložena povinnost spolupracovat ve smyslu tohoto usnesení s ministrem financí a národním koordinátorem zavedení eura a dále na základě výzvy národního koordinátora navrhnout zástupce resortu do NKS a zajistit potřebné podmínky pro výkon jejich činnosti a efektivní plnění jejich úkolů. Přehled legislativy týkající se zavedení eura včetně judikatury Zrušení výjimky pro zavedení eura, kterou má Česká republika na základě čl. 4 Aktu o podmínkách přistoupení a čl. 122 Smlouvy o založení ES bude znamenat, že pro Českou republiku se stanou závaznými další ustanovení Smlouvy, která se týkají pouze států eurozóny. V oblasti sekundárního práva EU v současné době upravují zavedení eura a jeho používání především tři základní nařízení Rady přijatá v letech 1997 až 1998 v souvislosti se zavedením eura. Tato nařízení byla následně novelizována z důvodu rozšíření eurozóny o Řecko a v souvislosti s rozšířením EU od 1. 5. 2004 a dále se vstupem Slovinska do eurozóny. Konkrétně se jedná o: • Nařízení Rady (ES) č. 1103/97 ze dne 17. června 1997 o některých ustanoveních týkajících se zavedení eura, ve znění nařízení Rady č. 2595/2000 z 27. listopadu 2000, které upravuje některé soukromoprávní aspekty zavedení eura, zejména princip právní kontinuity smluv a jiných právních nástrojů, a dále stanoví pravidla pro použití přepočítacích koeficientů mezi eurem a národními měnami a pravidla pro zaokrouhlování. Nařízení se aplikuje ve všech členských státech EU. • Nařízení Rady (ES) č. 974/98 ze dne 3. května 1998 o zavedení eura, ve znění nařízení Rady č. 2596/2000 z 27. listopadu 2000, nařízení Rady č. 2169/2005 z 21. prosince 2005 a nařízení Rady č. 1647/2006 ze dne 7. listopadu 2006. Toto nařízení je z hlediska přechodu z národních měn na euro klíčové. Původně upravovalo zavedení eura v zemích, které vstoupily do eurozóny v tzv. první vlně od 1. 1. 1999, avšak vzhledem k dalším budoucím rozšiřováním eurozóny byla provedena poslední novelizace nařízením č. 2169/2005 zejména ve dvou směrech: formální změnou byl přesun seznamu zemí, které zavedly euro, do přílohy. Tím se zjednoduší budoucí novelizace tohoto právního aktu, jelikož nebude nutno zasahovat do vlastního textu nařízení. Po věcné stránce citovaná novela nařízení přihlíží k tomu, že euro již existuje, a doplňuje dva další scénáře postupu při zavedení eura, které umožňují vyhnout se dosud povinnému přechodnému období. Nařízení tak obsahuje jednak ustanovení o nahrazení národní měny eurem, tzn. možné scénáře přechodu na euro, a jednak v příloze obsahuje seznam zemí, které již euro přijaly, s uvedením data přijetí eura, zavedení bezhotovostního eura a zvolený scénář, což bylo naposledy provedeno při rozhodnutí o zavedení eura ve Slovinsku. • Nařízení Rady (ES) č. 2866/98 ze dne 31. prosince 1998 o přepočítacích koeficientech mezi eurem a měnami členských států přijímajících euro, ve znění nařízení Rady č. 1478/2000 z 19. června 2000 a nařízení Rady (ES) č. 1086/2006 ze dne 11. července 2006. Toto nařízení je třeba novelizovat, resp. doplnit, v případě každého rozšíření eurozóny, kdy je zároveň každému novému státu eurozóny stanoven přepočítací koeficient. To však lze učinit až po rozhodnutí Rady o zrušení
43
výjimky pro zavedení eura v případě každého konkrétního členského státu. Zrušení výjimky se předpokládá cca 6 měsíců před vstupem členského státu do eurozóny. Shora uvedená tři nařízení Rady tvoří základní sekundární právní úpravu EU týkající se zavedení eura v členských státech. Tato nařízení jsou přímo aplikovatelná a budou východiskem připravovaného procesu přijímání nových právních úprav, zejména tzv. Obecného zákona a řady změn platných právních předpisů, k jejichž novelizaci bude nutné v souvislosti se zavedením eura v ČR přistoupit. K sekundárnímu právu EU se dále vztahuje judikatura Evropského soudního dvora, kterou je třeba při legislativních úpravách rovněž zohlednit, například zejména rozhodnutí ESD ve věci C 19/03 a nově též rozhodnutí ve věci C 359/05. Promítnutí zavedení eura do právního řádu České republiky Výše uvedené základní předpisy EU, týkající se zavedení eura, mají formu nařízení a jako takové budou na území ČR ode dne zavedení eura přímo závazné a přímo použitelné (plná aplikace těchto předpisů se týká pouze států eurozóny). Jejich implementace do právního řádu České republiky bude provedena v souladu s pravidly pro implementaci práva Evropské unie do právních předpisů České republiky. V souvislosti se zavedením eura bude připraven návrh tzv. Obecného zákona o zavedení eura a nového zákona o České národní bance. Dále bude na základě podrobného posouzení dopadů implementace provedeného jednotlivými resorty navržena novelizace některých právních předpisů ČR. Při přípravě těchto novelizací budou jednotlivé resorty vycházet jednak z předpisů EU a jednak z obsahu návrhu Obecného zákona a dále také z metodiky a doporučení přijatých Národní koordinační skupinou. Legislativní změny budou přijímány s dostatečným předstihem tak, aby bylo možno promítnout úpravy odpovídajícím způsobem. Příprava legislativních změn by měla být dokončena co nejdříve, nejpozději dva roky přede dnem zavedení eura, nebude-li stanoveno jinak. Veškeré úpravy zákonů by měly být přijaty tak, aby vstoupily v platnost nejméně jeden rok přede dnem zavedení eura. V případě potřeby právních úprav s rozsáhlejším dopadem by měly být právní předpisy přijaty s delším než ročním předstihem, aby bylo možno zajistit implementaci upravené legislativy. Zejména v případě rozsáhlejších dopadů na informační systémy bude nutno navíc zajistit dostatečné testování změn v informačních systémech. Základní požadavky na zavedení eura Dle Smlouvy o založení ES, podle článku 121 je vyžadována zejména : • Kompatibilita národní legislativy vč. legislativy národních centrálních bank s čl. 108 a 109 Smlouvy a se Statutem ESCB. • Splnění ekonomických (maastrichtských) kritérií – cenová stabilita, úrokové sazby, veřejné finance a účast v systému měnových kurzů ERM II po dobu minimálně dvou let. • + možné další faktory (vývoj eura, stupeň integrace, vývoj platební bilance/běžného účtu, vývoj mzdových nákladů atd.)
44
8.11 TERMÍN ZAVEDENÍ EURA V ČR První oficiální dokument, který explicitně zmiňoval termín očekávaného zavedení eura v České republice, je „Strategie přistoupení České republiky k eurozóně“, která vznikla na podzim 2003 ve spolupráci České národní banky, Ministerstva financí a Ministerstva průmyslu a obchodu. Tato strategie doslova uvádí, že „za předpokladu plnění maastrichtských kritérií včetně úspěšné konsolidace veřejných financí, dosažení dostatečného stupně reálné konvergence a přiměřeném postupu strukturálních reforem zajišťujících dostatečnou ekonomickou sladěnost se zeměmi EU lze očekávat přistoupení ČR k eurozóně v horizontu let 2009–2010.“ Loni na podzim bylo datum dále upřesněno na termín 1. ledna 2010. Nicméně stále se nejednalo o žádný neměnný „oficiální termín“ zavedení eura v ČR, ale spíše o jakousi cílovanou hodnotu. V současné době, pokud vláda nemění své stanovisko, je jasné, že se vstup České republiky do eurozóny v roce 2010 nestihne. Vláda totiž na svém říjnovém zasedání rozhodla, že v roce 2007 koruna nevstoupí do evropského kurzového mechanismu ERM II, a to z důvodu současného špatného vztahu veřejných financí České republiky a jejich nepříznivého krátko- a střednědobého výhledu. Právě setrvání v tomto mechanismu alespoň po období dvou let je jedním z maastrichtských konvergenčních kritérií (viz výše). Pokud bychom chtěli vstoupit od eurozóny od začátku roku 2010, rozhodnutí o tomto kroku by na základě plnění maastrichtských kritérií muselo být přijato nejpozději v polovině roku 2009. A aby bylo možno posoudit maastrichtské kritérium devizového kurzu, koruna by musela být zafixována v ERM II nejpozději v polovině roku 2007. Vláda rozhodla, že to bude později. Česká spořitelna již od začátku letošního roku předpokládá, že eurem se začne v České republice platit až od roku 2013. Hlavním důvodem je neschopnost v brzké době splnit maastrichtské fiskální kritérium schodku veřejných financí. Podle odhadů by se mohl konverzní kurz, za který bude koruna transformována na euro, pohybovat kolem kurzu 25 CZK/EUR. Pravidla pro použití přepočítacího koeficientu Při převodu (konverzi) korunových hodnot na eura bude možné použít pouze přepočítací koeficient, který bude stanoven Radou EU ve zvláštním nařízení (půjde o novelu nařízení Rady č. 2866/1998). Úprava pravidel pro zaokrouhlování Problematiku zaokrouhlování upravuje nařízení Rady (ES) č. 1103/97 ze dne 17. června 1997 o některých ustanoveních týkajících se zavedení eura, ve znění nařízení Rady č. 2595/2000 z 27. listopadu 2000 (vyložené Evropským soudním dvorem ve věci C-19/03 a nově též rozsudkem ve věci C-359/05).
45
9
PRÁVNÍ RÁMEC 9.1 PRÁVNÍ RÁMEC ESCB • Akt o podmínkách přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky a o úpravách smluv, na nichž je založena Evropská unie • Rozhodnutí Rady zasedající na úrovni hlav států nebo předsedů vlád ze dne 21. března 2003 o změně článku 10.2 statutu Evropského systému centrálních bank a ECB (2003/223/ES) • Protokol o statutu Evropského systému centrálních bank a ECB
9.2 INSTITUCIONÁLNÍ USTANOVENÍ ECB Jednací řády • Rozhodnutí Evropské centrální banky ze dne 12. října 1999 o jednacím řádu Výkonné rady Evropské centrální banky (ECB/1999/7) • Rozhodnutí ECB ze dne 19. února 2004, kterým se přijímá jednací řád ECB (ECB/2004/2) • Rozhodnutí ECB ze dne 17. června 2004, kterým se přijímá jednací řád Generální rady ECB (ECB/2004/12) Základní kapitál ECB • Rozhodnutí ECB ze dne 18. prosince 2003 o podmínkách pro převody podílů na základním kapitálu ECB mezi národními centrálními bankami a pro úpravu splaceného základního kapitálu (ECB/2003/20) • Rozhodnutí Evropské centrální banky ze dne 15. prosince 2006 o procentních podílech národních centrálních bank v klíči pro upisování základního kapitálu Evropské centrální banky (ECB/2006/21) • Rozhodnutí Evropské centrální banky ze dne 15. prosince 2006 o opatřeních nezbytných ke splacení základního kapitálu Evropské centrální banky zúčastněnými národními centrálními bankami (ECB/2006/22) • Rozhodnutí Evropské centrální banky ze dne 15. prosince 2006 o podmínkách pro převody podílů na základním kapitálu Evropské centrální banky mezi národními centrálními bankami a pro úpravu splaceného základního kapitálu (ECB/2006/23) • Rozhodnutí Evropské centrální banky ze dne 18. prosince 2006 o opatřeních nezbytných ke splacení základního kapitálu Evropské centrální banky nezúčastněnými národními centrálními bankami (ECB/2006/26)
46
Účetnictví, výkaznictví a audit • Rozhodnutí Rady guvernérů ECB ze dne 19. června 1998 o jmenování a délce funkčního období externího auditora ECB (ECB/1998/NP1) • Doporučení ECB ze dne 30. července 2004 Radě Evropské unie o externím auditorovi Banca d'Italia (ECB/2004/17) • Doporučení ECB ze dne 11. února 2005 Radě Evropské unie o externím auditorovi Banco de Portugal (ECB/2005/3) • Doporučení ECB ze dne 7. dubna 2005 Radě Evropské unie o externím auditorovi Bank of Greece (ECB/2005/7) • Doporučení ECB ze dne 7. dubna 2005 Radě Evropské unie o externím auditorovi Nationale Bank van België/Banque Nationale de Belgique (ECB/2005/8) • Doporučení ECB ze dne 20. května 2005 Radě Evropské unie o externím auditorovi De Nederlandsche Bank (ECB/2005/9) • Doporučení ECB ze dne 26. října 2005 Radě Evropské unie o externím auditorovi Central Bank and Financial Services Authority of Ireland (ECB/2005/10) • Doporučení ECB ze dne 1. února 2006 Radě Evropské unie o externích auditorech Oesterreichische Nationalbank (ECB/2006/1) • Doporučení ECB ze dne 13. dubna 2006 Radě Evropské unie o externích auditorech Banque de France (ECB/2006/5) • Doporučení ECB ze dne 9. října 2006 Radě Evropské unie o externím auditorovi Banka Slovenije (ECB/2006/14) • Obecné zásady ECB ze dne 10. listopadu 2006 o právním rámci pro účetnictví a finanční vykazování v Evropském systému centrálních bank (ECB/2006/16) • Rozhodnutí ECB ze dne 10. listopadu 2006 o ročních účetních závěrkách ECB (ECB/2006/17) • Doporučení ECB ze dne 13. listopadu 2006 Radě Evropské unie o externím auditorovi Banco de España (ECB/2006/18) • Doporučení ECB ze dne 21. prosince 2006 Radě Evropské unie o externích auditorech Oesterreichische Nationalbank (ECB/2006/29) Měnový příjem • Rozhodnutí ECB ze dne 6. prosince 2001 o přerozdělování měnových příjmů národních centrálních bank zúčastněných členských států od účetního období 2002 (ECB/2001/16) • Rozhodnutí ECB ze dne 18. prosince 2003, kterým se mění čl. 1 písm. f) rozhodnutí ECB/2001/16 ze dne 6. prosince 2001 o přerozdělování měnových příjmů národních centrálních bank zúčastněných členských států od účetního roku 2002 (ECB/2003/22) • Rozhodnutí Evropské centrální banky ze dne 19. května 2006, kterým se mění rozhodnutí ECB/2001/16 o přerozdělování měnových příjmů národních centrálních bank zúčastněných členských států od účetního období 2002 (ECB/2006/7) • Rozhodnutí Evropské centrální banky ze dne 17. listopadu 2005 o přerozdělování příjmu Evropské centrální banky z eurobankovek v oběhu mezi národní centrální banky zúčastněných členských států (ECB/2005/11)
47
9.3 MĚNOVÁ POLITIKA A OPERACE Nástroje měnové politiky • Obecné zásady ECB ze dne 31. srpna 2000 o nástrojích a postupech měnové politiky Eurosystému (ECB/2000/7) • Obecné zásady ECB ze dne 7. března 2002, kterými se mění obecné zásady ECB/2000/7 o nástrojích a postupech měnové politiky Eurosystému (ECB/2002/2) • Obecné zásady ECB ze dne 1. prosince 2003, kterými se mění obecné zásady ECB/2000/7 o nástrojích a postupech měnové politiky Eurosystému (ECB/2003/16) • Obecné zásady ECB ze dne 3. února 2005, kterými se mění obecné zásady ECB/2000/7 o nástrojích a postupech měnové politiky Eurosystému (ECB/2005/2) • Obecné zásady Evropské centrální banky ze dne 30. prosince 2005, kterými se mění obecné zásady ECB/2000/7 o nástrojích a postupech měnové politiky Eurosystému (ECB/2005/17) • Obecné zásady ECB ze dne 31. srpna 2006, kterými se mění obecné zásady ECB/2000/7 o nástrojích a postupech měnové politiky Eurosystému (ECB/2006/12) Minimální rezervy • Nařízení ECB (ES) č. 2548/2000 ze dne 2. listopadu 2000 o přechodných ustanoveních k uplatňování minimálních rezerv Evropskou centrální bankou po zavedení eura v Řecku (ECB/2000/11) • Nařízení ECB (ES) č. 1745/2003 ze dne 12. září 2003 o uplatňování minimálních rezerv (ECB/2003/9) • Nařízení ECB (ES) č. 1637/2006 ze dne 2. listopadu 2006 o přechodných ustanoveních pro uplatňování minimálních rezerv Evropskou centrální bankou po zavedení eura ve Slovinsku (ECB/2006/15) Sankce • Nařízení ECB (ES) č. 2157/1999 ze dne 23. září 1999 o pravomoci ECB uvalovat sankce (ECB/1999/4) • Nařízení ECB (ES) č. 985/2001 ze dne 10. května 2001, kterým se mění nařízení ECB/1999/4 o pravomoci ECB uvalovat sankce (ECB/2001/4) Finanční pomoc • Rozhodnutí ECB ze dne 7. listopadu 2003 o správě přijatých a poskytnutých úvěrů sjednaných Evropským společenstvím v rámci systému střednědobé finanční pomoci (ECB/2003/14)
48
9.4 PLATEBNÍ A VYPOŘÁDACÍ SYSTÉMY Transevropský expresní automatizovaný systém zúčtování plateb v reálném čase (TARGET) • Obecné zásady Evropské centrální banky ze dne 30. prosince 2005 o transevropském expresním automatizovaném systému zúčtování plateb v reálném čase (TARGET) (ECB/2005/16) • Obecné zásady ECB ze dne 3. srpna 2006, kterými se mění obecné zásady ECB/2005/16 o transevropském expresním automatizovaném systému zúčtování plateb v reálném čase (TARGET) (ECB/2006/11)
9.5 BANKOVKY A MINCE, PLATEBNÍ PROSTŘEDKY A MĚNOVÉ ZÁLEŽITOSTI Výroba eurobankovek • Rozhodnutí ECB ze dne 20. března 2003 o nominálních hodnotách, specifikacích, reprodukci, výměně a stahování eurobankovek (ECB/2003/4) • Obecné zásady ECB ze dne 20. března 2003 o prosazování opatření proti nepřípustným reprodukcím eurobankovek a o výměně a stahování eurobankovek (ECB/2003/5) • Obecné zásady Evropské centrální banky ze dne 16. září 2004 o zadávání zakázek na eurobankovky (ECB/2004/18) Vydávání eurobankovek • Rozhodnutí ECB ze dne 6. prosince 2001 o vydávání eurobankovek (ECB/2001/15) • Rozhodnutí ECB ze dne 18. prosince 2003, kterým se mění rozhodnutí ECB/2001/15 ze dne 6. prosince 2001 o vydávání eurobankovek (ECB/2003/23) • Rozhodnutí Evropské centrální banky ze dne 22. dubna 2004, kterým se mění rozhodnutí ECB/2001/15 ze dne 6. prosince 2001 o vydávání eurobankovek (ECB/2004/9) • Rozhodnutí Evropské centrální banky ze dne 15. prosince 2006, kterým se mění rozhodnutí ECB/2001/15 o vydávání eurobankovek (ECB/2006/25) Emise mincí • Rozhodnutí ECB ze dne 28. listopadu 2003 o schválení objemu emise mincí v roce 2004 (ECB/2003/15) • Rozhodnutí Evropské centrální banky ze dne 9. července 2004, kterým se mění rozhodnutí ECB/2003/15 o schválení objemu emise mincí v roce 2004 (ECB/2004/14) • Rozhodnutí Evropské centrální banky ze dne 14. prosince 2004 o schválení objemu emise mincí v roce 2005 (ECB/2004/19) • Rozhodnutí Evropské centrální banky ze dne 9. prosince 2005 o schválení objemu emise mincí v roce 2006 (ECB/2005/14) • Rozhodnutí Evropské centrální banky ze dne 24. listopadu 2006 o schválení objemu emise mincí v roce 2007 (ECB/2006/19)
49
Ochrana eura • Obecné zásady ECB ze dne 7. července 1998 o některých ustanoveních týkajících se eurobankovek, ve znění ze dne 26. srpna 1999 (ECB/1999/3) • Rozhodnutí ECB ze dne 8. listopadu 2001 o některých podmínkách přístupu k systému monitorování padělků (ECB/2001/11) • Dohoda mezi Evropským policejním úřadem (Europol) a Evropskou centrální bankou (ECB) • Dohoda o spolupráci mezi Evropskou centrální bankou - ECB – a Mezinárodní organizací kriminální policie – Interpol • Doporučení Evropské centrální banky ze dne 6. října 2006 o přijetí některých opatření s cílem účinněji chránit eurobankovky proti padělání (ECB/2006/13) Přechod na hotovostní euro • Obecné zásady ECB ze dne 14. července 2006 o některých přípravách na přechod na hotovostní euro a o předzásobení a druhotném předzásobení eurobankovkami a euromincemi mimo eurozónu (ECB/2006/9) • Obecné zásady ECB ze dne 24. července 2006 o výměně bankovek po neodvolatelném stanovení směnných kurzů v souvislosti se zavedením eura (ECB/2006/10)
9.6 DEVIZY A DEVIZOVÉ REZERVY Správa devizových rezerv/operace s devizovými rezervami • Obecné zásady ECB ze dne 3. listopadu 1998, ve znění obecných zásad ze dne 16. listopadu 2000, o složení a ocenění devizových rezerv, metodách jejich prvního převodu a o denominaci a úročení odpovídajících pohledávek (ECB/2000/15) • Obecné zásady ECB ze dne 26. září 2002 o minimálních standardech pro Evropskou centrální banku a národní centrální banky při provádění operací měnové politiky, provádění devizových operací s devizovými rezervami ECB a správě devizových rezerv ECB (ECB/2002/6) • Obecné zásady Evropské centrální banky ze dne 7. dubna 2006 o poskytování služeb správy rezerv v eurech prostřednictvím Eurosystému centrálním bankám a zemím mimo eurozónu a mezinárodním organizacím (ECB/2006/4) • Rozhodnutí Evropské centrální banky ze dne 15. prosince 2006 o opatřeních nezbytných pro příspěvek na souhrnnou hodnotu kapitálu Evropské centrální banky a pro úpravu pohledávek národních centrálních bank ve výši převedených devizových rezerv (ECB/2006/24) • Obecné zásady ECB ze dne 21. prosince 2006 o správě devizových rezerv ECB národními centrálními bankami a o právních podkladech pro operace s těmito rezervami (ECB/2006/28) • Dohoda ze dne 30. prosince 2006 mezi ECB a Banka Slovenije o pohledávce připsané ECB ve prospěch Banka Slovenije podle článku 30.3 statutu Evropského systému centrálních bank a ECB • Rozhodnutí Evropské centrální banky ze dne 30. prosince 2006 o splacení základního kapitálu, převodu devizových rezerv a příspěvku na rezervní fondy a rezervy Evropské centrální banky ze strany Banka Slovenije (ECB/2006/30)
50
Devizy • Obecné zásady ECB ze dne 23. října 2003 pro transakce zúčastněných členských států s jejich devizovými provozními zůstatky podle článku 31.3 statutu Evropského systému centrálních bank a ECB (ECB/2003/12) Mechanismus měnných kurzů II (ERM II) • Dohoda ze dne 16. března 2006 mezi Evropskou centrální bankou a národními centrálními bankami členských států mimo eurozónu o provozních postupech mechanismu směnných kurzů ve třetí etapě hospodářské a měnové unie • Dohoda ze dne 21. prosince 2006 mezi ECB a národními centrálními bankami členských států mimo eurozónu, kterou se mění dohoda ze dne 16. března 2006 mezi ECB a národními centrálními bankami členských států mimo eurozónu o provozních postupech mechanismu směnných kurzů ve třetí etapě hospodářské a měnové unie
9.7 STATISTIKA Měnová statistika a statistika finančních institucí a trhů • Nařízení Evropské Centrální Banky (ES) Č. 2423/2001 ze dne 22. listopadu 2001 o konsolidované rozvaze sektoru měnových finančních institucí (ECB/2001/13) • Nařízení ECB (ES) č. 993/2002 ze dne 6. června 2002, kterým se opravuje nařízení ECB/2001/13 o konsolidované rozvaze sektoru měnových finančních institucí (ECB/2002/4) • Nařízení ECB (ES) č. 2174/2002 ze dne 21. listopadu 2002, kterým se mění nařízení ECB/2001/13 o konsolidované rozvaze sektoru měnových finančních institucí (ECB/2002/8) • Nařízení ECB (ES) Č. 1746/2003 ze dne 18. září 2003, kterým se mění nařízení (ES) č. 2423/2001 (ECB/2001/13) o konsolidované rozvaze sektoru měnových finančních institucí (ECB/2003/10) • Nařízení Evropské centrální banky (ES) č. 2181/2004 ze dne 16. prosince 2004, kterým se mění nařízení (ES) č. 2423/2001 (ECB/2001/13) o konsolidované rozvaze sektoru měnových finančních institucí a nařízení (ES) č. 63/2002 (ECB/2001/18) o statistice úrokových sazeb uplatňovaných měnovými finančními institucemi na vklady a úvěry vůči domácnostem a nefinančním podnikům (ECB/2004/21) • Nařízení Evropské centrální banky (ES) č. 4/2007 ze dne 14. prosince 2006, kterým se mění nařízení (ES) č. 2423/2001 (ECB/2001/13) o konsolidované rozvaze sektoru měnových finančních institucí (ECB/2006/20) • Nařízení Evropské Centrální Banky (ES) č. 63/2002 ze dne 20. prosince 2001 o statistice úrokových sazeb uplatňovaných měnovými finančními institucemi na vklady a úvěry vůči domácnostem a nefinančním podnikům (ECB/2001/18) • Nařízení Evropské centrální banky (ES) č. 2181/2004 ze dne 16. prosince 2004, kterým se mění nařízení (ES) č. 2423/2001 (ECB/2001/13) o konsolidované rozvaze sektoru měnových finančních institucí a nařízení (ES) č. 63/2002 (ECB/2001/18) o statistice úrokových sazeb uplatňovaných měnovými finančními institucemi na vklady a úvěry vůči domácnostem a nefinančním podnikům (ECB/2004/21) • Obecné zásady ECB ze dne 6. února 2003 o některých požadavcích ECB týkajících se statistické zpravodajské povinnosti a o postupech používaných národními centrálními bankami při vykazování statistických informací v oblasti měnové a bankovní statistiky (ECB/2003/2)
51
• Obecné zásady ECB ze dne 13. února 2004, kterými se mění obecné zásady ECB/2003/2 o některých požadavcích ECB týkajících se statistické zpravodajské povinnosti a o postupech používaných národními centrálními bankami při vykazování statistických informací v oblasti měnové a bankovní statistiky (ECB/2004/1) • Obecné zásady ECB ze dne 15. února 2005, kterými se mění obecné zásady ECB/2003/2 o některých požadavcích ECB týkajících se statistické zpravodajské povinnosti a o postupech používaných národními centrálními bankami při vykazování statistických informací v oblasti měnové a bankovní statistiky (ECB/2005/4) • Oznámení ECB o ukládání sankcí za porušení statistických zpravodajských povinností vztahujících se k rozvaze • Nařízení ECB (ES) č. 1027/2006 ze dne 14. června 2006 o statistické zpravodajské povinnosti bank poštovních úřadů, které přijímají vklady od institucí jiných než měnové finanční instituce, jež jsou rezidenty eurozóny (ECB/2006/8) Účetní závěrka • Obecné zásady ECB ze dne 21. listopadu 2002 o statistické zpravodajské povinnosti stanovené Evropskou centrální bankou v oblasti čtvrtletních finančních účtů (ECB/2002/7) • Obecné zásady Evropské centrální banky ze dne 17. listopadu 2005, kterými se mění obecné zásady ECB/2002/7 o statistické zpravodajské povinnosti stanovené Evropskou centrální bankou v oblasti čtvrtletních finančních účtů (ECB/2005/13) • Obecné zásady ECB ze dne 20. dubna 2006, kterými se mění obecné zásady ECB/2002/7 o statistické zpravodajské povinnosti stanovené ECB v oblasti čtvrtletních finančních účtů (ECB/2006/6) • Obecné zásady Evropské centrální banky ze dne 17. února 2005 o požadavcích Evropské centrální banky týkajících se statistické zpravodajské povinnosti a o postupech pro výměnu statistických informací v rámci Evropského systému centrálních bank v oblasti vládní finanční statistiky (ECB/2005/5) • Obecné zásady ECB ze dne 3. února 2006, kterými se mění obecné zásady ECB/2005/5 o požadavcích ECB týkajících se statistické zpravodajské povinnosti a o postupech pro výměnu statistických informací v rámci Evropského systému centrálních bank v oblasti vládní finanční statistiky (ECB/2006/2) • Obecné zásady ECB ze dne 18. prosince 2006, kterými se mění obecné zásady ECB/2005/5 o požadavcích ECB týkajících se statistické zpravodajské povinnosti a o postupech pro výměnu statistických informací v rámci Evropského systému centrálních bank v oblasti vládní finanční statistiky (ECB/2006/27) Vnější transakce a pozice • Obecné zásady Evropské centrální banky ze dne 16. července 2004 o požadavcích Evropské centrální banky týkajících se statistické zpravodajské povinnosti v oblasti statistiky platební bilance, statistiky investiční pozice vůči zahraničí a výkazu devizových rezerv (ECB/2004/15) • Doporučení ECB ze dne 16. července 2004 o požadavcích ECB týkajících se statistické zpravodajské povinnosti v oblasti statistiky platební bilance, statistiky investiční pozice vůči zahraničí a výkazu devizových rezerv (ECB/2004/16)
52
9.8 ZAMĚSTNÁNÍ, CHOVÁNÍ, PŘEDCHÁZENÍ PODVODŮM A PRŮHLEDNOST Pracovní řád a obdobné předpisy • Doplňkový kodex etických kritérií pro členy Výkonné rady ECB Předcházení podvodům • Rozhodnutí ECB ze dne 3. června 2004 o podmínkách vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům v ECB v souvislosti s předcházením podvodům, úplatkářství a jakýmkoli jiným protiprávním činnostem poškozujícím finanční zájmy Evropských společenství, kterým se mění pracovní řád pro zaměstnance ECB (ECB/2004/11) Transparentnost • Rozhodnutí ECB ze dne 10. listopadu 2000 o zveřejnění některých právních aktů a nástrojů ECB (ECB/2000/12) • Rozhodnutí ECB ze dne 4. března 2004 o přístupu veřejnosti k dokumentům ECB (ECB/2004/3) Ochrana údajů • Rozhodnutí ECB ze dne 17. dubna 2007, kterým se přijímají prováděcí pravidla týkající se ochrany údajů v Evropské centrální bance (ECB/2007/1) V této kapitole jsem zesumarizoval veškeré právní normy a předpisy vydané do poloviny roku 2007, které tvoří právní rámec Evropské centrální banky. Dlužno připomenout, že pouhé vyhledání a zesumarizování výše zmíněných dokumentů si vyžádala nelehkou a časově značně náročnou práci. Dle mého názoru je jich pro laika nepřeberné množství a pouze opravdovým studiem a bádáním se lze dobrat k jejich celkovému výčtu. Proto by takováto instituce jakou je Evropská centrální banka zasluhovala vydání jakéhosi celistvého kodexu, který by obsahoval výše zmíněný právní rámec a tedy komplexní soubor všech právních a ekonomických norem, který s provozem takto významné instituce zcela neodmyslitelně souvisí. Jelikož všechny výše publikované dokumenty jsou díky své značné rozsáhlosti nepřehledné, stálo by proto za úvahu vytvořit jakousi rukověť, kde by byly tyto dokumenty seřazeny dle jejich významu a kde by z nich byly vyselektovány pouze statě, se kterými úředníci Evropské centrální banky, ale nejenom oni, prakticky denně přicházejí do styku a denně potřebují znát jejich přesný obsah v návaznosti na jejich každodenní práci. Jednalo by se nejenom o zpřehlednění celého systému dokumentů, ale přineslo by to podstatné zjednodušení práce s nimi. Jako druhou možností by se potom mohla jevit podoba chronologického seřazení všech výše zmíněných dokumentů podle časové osy. Zde by zájemce o zjištění jakési informace, kterou by měl nalézt v některém ze zmíněných dokumentů, musel znát název, popř. datum jeho vydání. Tato varianta se jeví dle mého názoru jako poněkud složitější zejména pro lidi, kteří denně nepřichází do styku s právními předpisy a publikacemi. V obou výše zmíněných případech by musela být naprostou samozřejmostí například kvartální aktualizace tohoto „kodexu“ či „rukověti“. Přestože výše uvedený výčet a rozbor dokumentů souvisejících s činnosti a samotnou existencí Evropské centrální banky nebyl přímo tématem mé diplomové práce, domnívám se,
53
že zasluhuje zvýšenou pozornost a že samotný rozbor těchto dokumentů a mnou nastíněné možnosti jejich zpřehlednění, by mohlo býti tématem pro samostatnou vědeckou práci.
54
10 ZÁVĚR Od 01. 05. 2004 je Česká republika členem Evropské unie. Je zřejmé, že tento vstup bude mít nejen kladné stránky, ale v různých oblastech bude mít nepochybně i negativní dopady. Důsledky našeho vstupu do EU se samozřejmě budou projevovat postupně v souvislosti s rozšiřující se mírou integrace, ale lze se oprávněně domnívat, že časem převáží důsledky pozitivního rázu nad následky negativními. Ani ty se však nějakými dramatickými změnami neprojevily, tak jak tomu ostatně bylo i v jiných státech, které do EU vstupovaly, ať již před ČR či současně s ní. Členství v EU přináší obecně na jedné straně perspektivu hospodářského růstu, posílení ekonomického postavení státu, zkvalitnění právního prostředí a nová pracovní místa. Přináší i předpoklady pro posílení mezinárodního postavení České republiky a její bezpečnosti. Na druhé straně lze počítat s tím, že na všechny subjekty budou kladeny daleko vyšší nároky a pro české výrobce se silně zvýší i konkurence. Nepochybně nadále porostou i ceny potravin, bydlení a služby ve zdravotnictví. Tato nebezpečí však bude možno významně snížit či zcela eliminovat za pomoci strukturálních fondů a Fondů soudržnosti, jejichž pomocí bude docházet ke snižování regionálních rozdílů, jak v rámci České republiky, tak v rámci celé Unie. Existují samozřejmě i jiná nebezpečí a negativní dopady, která jsou vyvolávána volností pohybu osob a zboží a která se v současné době například projevují ve snaze určitých skupin udělat z našeho státu buď skládku pro hromady odpadků ze sousedních zemí, příp. jakousi zónu pro turistické výlety. Likvidace řady průmyslových a zemědělských podniků těmto představám může nyní svým způsobem nasvědčovat. Lze však soudit, že jak ukazují zkušenosti zemí, které vstoupili do EU před ČR, tak lze očekávat, že většina výše zmíněných i případných jiných negativ se bude projevovat v krátkodobém časovém horizontu po vstupu, přínosy se však budou projevovat především ve střednědobém až dlouhodobém horizontu. Pokud pak jde o jednu společnou měnu, platí obecně stejný závěr, tak jak je výše uvedeno. Její přijetí má nepochybně jak své přínosy, tak i své náklady a svá rizika. Rozhodujícím faktorem však je nepochybně to, že směřuje k prohlubování ekonomické integrace a přináší s sebou i srovnatelnost cen ve všech zemích Eurozóny. Cíl Evropské centrální banky dosáhnout 2 % inflace je zárukou toho, že inflace se v členských zemích Evropské měnové unie bude stabilně snižovat. Vstup do Evropské měnové unie bude mít nepochybně pro každý členský stát jiné důsledky a jedním z hlavních úkolů ECB je pak zajistit i při velké rozdílnosti ekonomických ukazatelů ve všech státech Evropské měnové unie rozhodné uplatňování jednotné měnové politiky. Vstup do Eurozóny bude pro ČR v oblasti rozhodování o měnové politice znamenat ovšem i ztrátu suverenity v oblasti rozhodování o měnové politice a bude ochuzena o nástroje makroekonomické politiky – úrokové sazby a devizový kurz. Dojde i ke ztrátě autonomie v oblasti fiskální politiky a se zaváděním nové měny budou spojeny i značné finanční náklady. Pozitivním dopadem však bude to, že lze očekávat podstatné navýšení přílivu zahraničních investic a zvyšování konkurenceschopnosti české ekonomiky. Dojde i k odstranění spekulačních toků kapitálu a zejména, jak je výše již uvedeno, ke snížení míry inflace, což je právně cílem a úlohou Evropské centrální banky. Mým záměrem pak bylo v této práci nejen popsat právní a ekonomické aspekty ECB, ale s přihlédnutím ke všem skutečnostem a ke specifice vývoje jednotlivých členských zemí EU nastínit i veškeré možné pozitivní, ale i negativní dopady, které pro ČR může mít úzké zapojení do Evropské měnové unie a s tím související podřízení politice ECB. 55
Jako přínos mé diplomové práce lze ohodnotit dva návrhy, které jsou popsány v kapitole 9., týkající se zjednodušení a zejména zpřehlednění právního rámce, jakož i právních a ekonomických dokumentů Evropské centrální banky.
56
11 CIZOJAZYČNÉ RESUMÉ The road to EUR currency was not easy and simple. The dynamics the EMU Project achieved in 1990 was to certain extent caused by the determination of France, ensuing from its wish to replace the guardianship of the Bundesbank by a common control of the monetary policy and generally by the wish to strengthen the Community structures, so that they can cope with the growing power of Germany. The French, exactly as in 1950, made their political relations to Germany to become a European policy, which was for various reasons adopted by other member states as well, particularly by Belgium, Italy and Spain. Even a large part of the European Parliament was orientated to federalism, represented mainly by political party groups and by significant politicians, like Giscard and Schmidt. The same targets were shared in the Commission, the chairman of which, Dolores played and important role during the creation of the project. It is necessary to add that the EMU project was appreciated in the industrial and financial groups. The entrepreneurs founded the Association of the European Monetary Union. It was chaired by the president of the Philps company, the vice-chairman was the president of Fiat. It was expected that this project, except for liberalization of financial markets, estimated in the Cecchini’s report at over 40 billion ECU per year, would make the Monetary Union save further 15 billion in transaction costs, caused by the conversion of currencies. The important argument for the industry in favour of EMU is the security that the enterprises can plan their long-term investments and business activities within the Communion. Industry was also stimulated by constant fear that the monetary problems could endanger the programme of the single market, while the monetary union would eliminate such danger. For the private sector EUR currency creates a framework, where all the European companies can become adequate players in the international financial system. On the political level Euro was to strengthen the Community position against Dollar and Yen, in the same way as the common customs tariff had done it in the area of trade in the past. The economic and monetary union had its opponents as well. Some of them expressed fears that weaker countries, closely connected to the German Mark would be harmed. The Germans on the other hand were afraid that inflation could be brought to them from the partners’ countries. Although the central banks and the ministries of finances were in the right mood for the cooperation, they employed people, who refused to leave the competencies in the macro economical policy. To the greatest opponents among the politicians belonged the British Prime Minister Margaret Thatcher. It was mainly the success of the Exchange Rate Mechanisms (working without the British participation) that has contributed to the victory and the opposition had no more power to upset the started development. Margaret Thatcher, similarly to the government of John Major hoped that her propositions for the development of the non-inflation “hard ECU” as a parallel currency would prevent the other member states from the intention to institute EMU with the integrated currency and with a federal bank. The capability of the British governments to change the way of development depended mainly on the interest of Germany. The Bundesbank was in principle favourably inclined to EMU. It had had reservations towards the monetary integration only until the time, when all other countries are as successful in fighting inflation as Germany. The support of the integrated currency stayed very strong in Germany and after Germany had been united, the German government stressed the necessity of a political union that could guarantee stability in Europe. France also supported a political union. Its aim however was anchoring of the new and strong Germany. 57
11.1 ECONOMIC AND MONETARY UNION (EMU) The success of the European monetary system meant that the negotiations about the European Monetary Union renewed after 1985 took place in a very positive situation, and EMU appeared as a necessary step for building of a single market. In the meeting of the European Council in Hannover in 1988 a committee was established under the leadership of the chairman of the European Commission at that time, Jacques Delors, whose task was to propose concrete phases of the transition to EMU. Delors recommended a three-phase plan, which reckoned with a higher coordination of the economic and monetary policy, directed to the creation of the European currency and to the foundation of the European Central Bank. Based on the Delor’s report the Madrid meeting of the European Council in 1989 decided that the first phase of the EMU introduction should start in July 1990. Following that the European Council in Maastricht decided in December 1991 that Europe would have the integrated currency by 2000. The Maastricht Treaty specified the conditions and the time plan for the introduction of the European currency. EMS, proclaimed in 1979, had in no respect been a monetary union. However it helped to create conditions for it, by providing better mutual stability of currencies and a larger coordination and rapprochement of the economic and monetary policies of individual Member States. The heart of EMS became the Exchange Rate Mechanism (ERM) that provided "constant, but adaptable" exchange rates among the currencies. It meant that the exchange rates could move within certain limited fluctuations. In case the limits were exceeded, the bodies, responsible for the currencies were called to react with appropriate measures in the area of the monetary policy. ERM helped to stabilize the exchange rates of the participating currencies. The frequency of the changes in parity decreased during 1979 till 1995 continuously. The main difference between the EMS and EMU lies in the fact that EMU was built on the integrated currency, created on the bases of the Treaty that replaced the currencies of individual states. The European Central Bank was established that was responsible for the integrated currency policy and the economic and fiscal policies of Member States came nearer to each other. The Member States in EMS had used their own currencies and followed their own monetary policy. At the time of its origin, EMS meant a change without precedence from the point of view of a monetary autonomy, because the parity of the exchange rates could be changed only by a “mutual agreement”. The Treaty requires that the economical systems of the Member States achieve a certain level of inflation, deficits of the public budgets and public debt, exchange rates and interest rates. The achievement of the above goals can create not only the stable economic conditions, but also a certain rapprochement of the participants, which is necessary for the good function of the EMU. The final decision which Member States meet the required conditions for the transition to EUR currency made the Council in its meeting at the level of the heads of states and governments on 2nd May 1998. The Economic and Monetary Union (EMU) is the area of integrated currency within the single market of the EU, where people, goods, services and capital can move without limitation. EMU creates a framework of the economic development and stability, supported by the actions of the independent Central Bank and by the duty of the participating Member States to follow the healthy economic policy and to care for its coordinated enforcement. The trade among individual Member States represents 60 percent of the total trade volume of the EU. The European Economic and Monetary Union has become an economic necessity and it joins in a natural way the European single market, which means free movement of people, goods, services and capital in the European Union. The Euro currency removes the high transaction costs, connected with the conversion of various currencies and with the uncertainty ensuing from the fear for the exchange rate stability. The more effective
58
single market supports the economic growth and employment and Euro currency can strengthen the international monetary stability. The easy way of price comparison will contribute to the increase of the competitiveness of companies and the consumers may enjoy stable, sometimes even lower prices. Generally speaking, the integrated currency strengthens the unity of Europe and its task is to act as a factor of stability, peace and prosperity. All the regulations, institutions and targets of the EMU have been set in the Treaty of Maastricht. The EMU has been based on two conceptions: they are the coordination of the economic policy and the function of the independent monetary institution – the European System of Central Banks (ESCB). The Council of the Finance Ministers is responsible for definitions of the main trend of the economic policy (this Council consists of Ministers of Economy and Finances of the Member States of the Union). For that purpose the Council of Ministers issues general economic and political directives every year. The Council of Finance Ministers may exercise pressure on the Member States, with the aim to make them respect the budget commitments, stated in their yearly stability programmes. The Central Banks of the Member States, together with the European Central Bank (ECB) participate in the ESCB. ESCB is independent and that’s why it may not receive instructions from any Member State, neither from European institutions. As of 1st June 1998 the Central Banks of the EU Member States established officially the European Central Bank (ECB); this institution has started to work to full extent since 1st January 1999. Its main task is to secure the price stability. The EMU complements principally the European single market, whose target is to provide the free movement of people, goods, services and capital in the European Union. The single market will be able to work better, because the transaction costs of the currency conversion disappear, the fluctuation of the exchange rate will not interfere with the business and investment activities and the prices in EUR will become transparent. There might be a certain problem that the European Union Treaty does not contain any provision, concerning the possibility to leave the EMU or to expel a Member State if the state does not fulfil the required terms and conditions.
11.2 STABILITY AND GROWTH TREATY The Stability and Growth Treaty represents an agreement of all Member States that are obliged, under this agreement, to observe the specific fiscal and budget discipline – which is a part of their intermediate economic targets. The Treaty is an important factor, which guarantees the sustainable and stable economic management. The Treaty has been adopted in the meeting of the European Council in Amsterdam in June 1997. It has two principal aspects: The first one is the preventive system of timely warning, to provide and correct the budget deficiencies before the budget deficit exceeds 3 percent of the Gross Domestic Product (GDP), which is the limit, set in the Treaty. The second one is a complex of warning measures with a discouraging effect, which exercises pressure on the Member States, to prevent them from exceeded deficits, and in case a deficit occurs, to make them take fast measures to improve the situation. The Member States in the Euro zone committed themselves to fulfil the intermediate budget targets, i.e. to reach the balanced or the surplus status. However what guarantee can we have that the penalties specified in the Stability and Growth Treaty be really imposed? In the strictly formal sense the Law is the guarantee, because the circumstances leading to the penalty have been stated in the Order of the Council, which is binding for all the Member States in the Euro Zone. In reality however such sanctions are used only exceptionally, because the political procedure directed to the sanction should exercise the maximum pressure, which could discourage the “guilty” Member State to 59
maintain the budget deficit over 3 percent of the Gross Domestic Product (GDP). This limit may be exceeded only in exceptional cases, stated in the Order of the Council. It must be said that before a sanction in the form of a penalty had been imposed, the Member State has got a possibility to maintain the budget deficit against the legal provisions and against the pressure of its partners and the Commission for at least two years time. Until that time the sanction shall have the form of a no interest-bearing surety. What is going to happen, if the punished Member State is not able to pay the penalty, imposed under the Stability and Growth Treaty? It is most improbable that any Member State is not able to pay the imposed penalty. If the Council comes to the conclusion that the Member State has got a budget deficit, the state shall be asked to deposit the no interestbearing surety, not exceeding 0,5 percent of the Gross Domestic Product. The average yearly income of the states in the European Unions is an equivalent of 46 percent of the Gross Domestic Product. The surety would change to the penalty after two years, and the Member State would lose the surety, however only if the “guilty” Member State was not able to put the status of its budget right (i.e. the budget with the deficit over 3 percent of the Gross Domestic Product).
11.3 EUROPEAN CENTRAL BANK For the use of the Monetary Union new institutions have been established. Their structure and main tasks have been regulated with Chapter 2 (Monetary policy) and 3 (Institutionally Provisions) that were added to the European Community Treaty in 1992. The European Monetary Institute (EMI) was just a temporary institution that prepared the transition to the final phase during its second phase, when it was folded up. The EMI was established on 1st January 1994, with the office in Frankfurt on Main. The character of the imposed tasks shows that EMI replaced the existing Committee of Central Bank Governors. The main task of EMI was to strengthen the cooperation of the National Central Banks and to contribute to the coordination of the monetary policies of Member States, with the aim to secure the price stability. Another task of EMI was to follow the function of the European Monetary System, to facilitate the usage of ECU and to supervise its development. EMI submits its standpoints or recommendations to the Council and to the national governments concerning the external or internal monetary situation of the Community, mainly from the point of view of the European Monetary System function. In the preparation for the third stage the EMI had the task to prepare the tools and procedures for the integrated monetary policy in this stage, to supervise the technical preparations of the banknotes of the future integrated currency and by the end of 1996 to prepare a project of the European System of Central Banks. The European System of Central Banks (ESCB) and the European Central Bank (ECB) are permanent institutions that have come into being during the final stage of the Monetary Union. ECB has been outlined as an independent Central Bank of the European Union. Its office is in Germany in Frankfurt on Main. Together with 15 National Central Banks it creates so called European System of Central Banks (ESCB). Central Banks of individual states in this system are independent legal persons. As participants in the area of the integrated currency they must follow the main directives and instructions of the decision-making bodies of the ECB. Unlike ECB and the National Central Banks, ESCB has no legal personality. The decision-making bodies are the Control Council and the Executive Board: The Control Council consists of the members of the ECB Executive Board and of the governors of the National Central Banks. It formulates the monetary policy of the Community and if necessary also the decisions concerning the intermediate monetary targets, key interest 60
rates and the range of reserves. The Control Council has the exclusive right to permit the banknote emissions in the Community. For selected decisions specified by the Statute the votes in the Control Council are weighed according to the share of the National Banks in the subscribed ECB capital. The votes of the Executive Board members are not taken into account. The decisions requiring a qualified majority can be accepted, when the positive votes represent at least two thirds of the subscribed ECB capital. The Executive Board of ECB consist of the chairman, the vice-chairman and four other members. They are selected from among personalities with a renown qualification and professional experience in the area of monetary or banking matters, after a mutual agreement of the Member State governments, at the level of the heads of states or governments and on the bases of the Council’s recommendation and after the previous statement of the European Parliament and the Control Council. Their term of office is eight years and cannot be renewed. The task of the Executive Board is to carry out the monetary policy in accordance with directives and with decisions of the Control Council. It is responsible for the current agenda of the ECB. The European System of Central Banks is based on several principles: • • • • •
Provision of the price stability, as the priority target Support of the fundamental economic policy of the EU Indivisibility of the monetary policy Federalism and Subsidiarity Independence and responsibilities
The fundamental tasks carried out by the ESCB are the following: • • • • • •
To define and carry out the monetary policy of the Community To carry out exchange operations in accordance with the relevant provisions of the Treaty To maintain and administrate the official foreign exchange reserves of the Member States To support a smooth function of the payment systems Legislative and consultation activities To assemble the statistical information
When establishing the Central Bank an important discussion took place, concerning the extent of its independence. During outlining the independence model of Central Banks within the ESCB, the existing independence model of the German Bundesbank was applied. It was generally acknowledged that the independence of the German Central Bank contributed significantly to the stability of the German currency and prosperity of the German economy after World War II. The currency stability was successfully maintained in spite of the strong political pressures after the monetary and political reunion of Germany. The relationship of the Bundesbank and the government has been legally defined as follows: “Bundesbank is obliged to support the general economic policy of the Federal Government under the condition of respecting the main target of the bank. In performance of competences, entrusted to it by this Act, it is independent from the instructions of the government.” In general the independence of the ECB and the National Central Banks has been regulated by the Treaty of the EC establishment and by the Statute ESCB/ECB: "In performance of powers and implementation of tasks and duties, entrusted to it by this Treaty and the Statute, the ECB, the National Central Banks, or any member of their decisionmaking bodies may not require or accept any instructions form the Community bodies, from
61
any government of a Member State or from any other subject. The bodies and institutions of the Community and the governments of the Member States commit themselves to observe this principle and not to try to affect the members of the decision-making bodies of the ECB or of the National Central Banks during fulfilment of their tasks." The independence of ECB and of the National Central Banks includes four conditions: •
•
•
•
Institutional independence – the banks may not require or accept instructions from the EC bodies, from the member state government or from any other body (Art. 108 of the Treaty, Art. 7 of the Statute of ESCB and ECB) Personal independence – the term in office of the highest National Bank bodies must be sufficiently long (at least 5 years) and the Central Bank representatives may be recalled only for reasons stated in the Treaty (Art. 14 of the Statute), or material and Functional independence – the specification of the main target and of the responsibility for its fulfilment. The main target of Central Banks and of the ECB is to maintain the price stability (Art.105 of the Treaty, Art. 2 of the Statute) Financial independence – the government may not affect the budget of the Central Bank and may not use the Central Bank for funding the state expenses. The financial independence enables Central Banks to exercise their independence (Art.101 of the EC Treaty).
The European Central Bank has the right to accept legal acts and other legal tools. They are mainly orders, decisions, recommendations, opinions and further general principles, instructions and internal decisions. The regulatory powers of the ECB is limited by the Treaty and the Statute and by the tasks determined for the ECB, or for the Euro system.
11.4 ROLE OF THE COUNCIL OF MINISTERS AND OTHER EMU INSTITUTIONS The Council, called also the “Council of Ministers” consists of representatives of Member States at the ministerial level – each Member State has one representative in the Council. The assembly of the Council depends on the problem to be discussed. In case of EMU there are Ministers of Economy and Finances (ECOFIN). They are responsible in the ECOFIN meetings for the effective coordination of the economic policy of the Member States and for observing the Stability and Growth Treaty and for the orientation of the exchange rates policy. The Council adopts all the legislative measures, necessary for the EMU activity. It proceeds according to the proposals of the Commission. In this way e.g. the legal status of Euro and the irrevocable exchange rate between EUR and individual currencies of the participants was passed. Unlike that the European Council consists always of Heads of the Member States and of the Commission Chairman. The European Council creates political incentives for the EMU development, including the orientation to the economic policy of the Member States and of the Union. The European Central Bank (ECB) must regularly report to the European Councils and to the European Parliament of their activity. The Parliament may call the members of the Executive Board of the ECB – its president, vice-president and four other members – to explain the monetary policy of the ECB.
62
The European Parliament shares in the adoption of the EMU legislation and has a consulting role in solving various aspects of the EMU function. Consultations with the European Parliament shall be required during assessment of the readiness of the Member States to the access into the Euro Zone and during the appointment of the Executive Board members of the European Central Bank (ECB). It may also invite a president of ECB and members of the Executive Board to the meetings of the parliament committees, to explain their monetary policy. National governments are responsible for their economic policy, for the coordination of that policy through the Council and for observing the limits, in case of the state budget deficits and of the public indebtedness – they are limits specified in the Treaty and in the Stability and Growth Treaty. After the transition to Euro the governments and the Central Banks of Member States that are in the Euro Zone will not be responsible for the monetary policy any more. The National Parliaments will be further responsible for the assessment and approval of the economic policy legislation of individual Member States, which creates the basic part of EMU. The European Union Treaty, where the establishment of EMU was specified, was ratified by the parliaments of nearly all Member States (some states, e.g. France presented the Treaty directly to their citizens for approval in a referendum). Even with the existence of EMU the national parliaments shall maintain the status of the democratic elected bodies of the member states, with high legislative powers.
11.5 ADVANTAGES OF THE INTEGRATED CURRENCY The new currency means without doubt a progress in the European integration. Euro will be a significant competitor to the American Dollar, as the world reserve currency. The success of this forecast depends on the volume of the foreign exchange reserves in EUR in the Central Banks of foreign states and on the volume of the world financial transactions. As regards the foreign exchange reserves in Central Banks, it can be estimated that their volume is going to increase, to the detriment of the foreign exchange reserves in other currencies. The decisive conflict between Euro and dollar will probably take place mainly on the Russian and Chinese markets. China started e.g. in 1999 with foreign exchange reserves at 40 percent in Euro, in 40 percent in Dollar, in 20 percent in Yen and other minority currencies (British Pounds, Swiss Franks). As regards the volume of financial transactions in the world markets, Euro started approximately with 20 percent share (about 15 percent was taking over from the German Mark) against more than 50 percent share of the American Dollar. Euro is a currency of a large and liquid financial market, which is with its 290 million inhabitants the largest in the world and represents the most significant cultural and economic area. The introduction of integrated currency for 11 states has brought transparency and comparability of prices in those countries. With respect to the integrated currency the exchange rate differences have disappeared, including the exchange fees, the prices in euro can be compared immediately, both in the sales and purchase prices. It is clear at first sight, which goods are cheaper and which are more expensive. The exchange rate risks have disappeared as well. Following that the prices in individual countries became closer to each other, which was not possible before the euro introduction. Euro brought more cross-border trades and investments, mainly due to the acceleration and simplification of cross-border payments in euro, which happened actually to be internal payments. Such advantage goes adequately for payments in euro from the Czech Republic to the countries of EMU, because our republic joined the trend of simplification and acceleration of the cross-border payments in the new currency as well. The usage if the new currency means also a significant reduction of the transaction costs. Starting with the cost reduction of 63
fees for keeping the accounts, where the accounts kept in eleven “old” currencies were closed and replaced with one single account in euro, through the unnecessary costs of the exchange fees, paid for eleven currencies that had changed to euro, until the end of exchange risks among the currencies in the Euro Zone. The necessity to secure against the exchange risk for eleven currencies has disappeared and the costs can be counted for one currency – euro only. The end of the exchange and foreign exchange risks and its transition to the only exchange risk between CZK and EUR lead to new criteria for investors’ decisions, or better to say to decisions with one criterion, according to parameters of one currency, not of eleven currencies. Czech entrepreneurs do not need to evaluate special risks for Italy, Portugal, France, etc. The new segmentation of markets, brought by the euro introduction is the consequence of the irregular development in individual countries of EMU that sometimes achieve enormous differences. The fear of labour force movement, when people and investments from less developed regions could try to go to the more developed regions, make the national and regional governments of the less developed countries introduce various incentive mechanisms, just for foreign investments and investors.
11.6 HOW IS THE EURO STABILITY GUARANTEED? By means of the enforcement of healthy policy controlled according to the EMU targets, directed to the stability guarantee. The European Central Bank (ECB) set its main target at the price stability in the Euro Zone. The ECB provides this target in the absolutely independent way. The Member States in the Euro Zone have achieved a significant degree of the economic convergence in the area of public finances, inflation and interest rates. The Member States have committed themselves to follow the policy directed to stability and to strengthen the coordination of their economic policies. Last but not least the euro itself limits the risks of the monetary instability, because it reduces the sensibility against the exchange rate fluctuation and provides at the same time the balance of the international monetary system.
11.7 DISADVANTAGES AND RISKS, CONNECTED WITH THE INTRODUCTION OF INTEGRATED CURRENCY The unlimited movement of capital brings the danger of faster pouring of resources from the regions with lower productivity to regions with higher productivity. The exchange rate may not be used as a tool of the trade policy any more. The governments have lost the possibility to increase their competitiveness by means of devaluation.
64
12 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ Literární zdroje: 1) Gaitanides Ch., Das Recht der Europäischen Zentral bank, Tübingen: Verlag Mohr Siebeck 2005, ISBN 3-16-148600-5 2) Drexler B., Hegmann H., Stabilitätskulturen – Kommunikationsstrategien ausgewählter europäischer Zentralbanken, Marburg: Metropolis-Verlag 2007, ISBN 978-3-89518-567-0 3) Musel G., Grundlagen des Geldwesens, Sternenfels: Verlag Wissenschaft & Praxis 2006, ISBN 3-89673-299-4 4) The European Central Bank, the Eurosystem, the European system of Central Banks, Frankfurt am Main: Verlagsgesellshaft 2006, ISBN 92-9181-912-3 5) Sheller H. K., The European Central Bank – History, role and funkcions, Frankfurt am Main: Verlagsgesellshaft 2006, ISBN 92-899-0022-9 6) Naudin F., The European Central Bank: a bank for 21st century, London: Kogan Page 2000, ISBN 0-7494-3100-8 7) Smits R., The European Central Bank – institutional aspects, Hague: Kluwer Academic Publishers 1997, ISBN 90-411-0686-3 8) Haan J., Eijffinger S., Waller S., The European Central Bank – credibility, transparency, and centralization, Cambridge: MIT Press 2005, ISBN 0-662-04226-6 9) Howarth D., Loedel P., The European Central Bank – the new European Leviathan, Houndmills: Polgrave Macmillan 2003, ISBN 0-333-92493-2 Internetové zdroje: 1) Evropská centrální banka: Právní rámec. Dostupný na WWW: http://www.ecb.int/ecb/legal/html/index.cs.html 2) Evropská centrální banka: Hospodářská a měnová unie. Evropské společenství. Dostupný na WWW: http://www.ecb.int/ecb/history/emu/html/index.cs.html 3) ČNB: Integrace ČR do EU – měnová a hospodářská politika. Dostupný na WWW: http://www.cnb.cz/cz/mezinarodni_vztahy/cr_eu_integrace/ 4) ČNB: ECB a ESCB. Dostupný na WWW. http://www.cnb.cz/cz/mezinarodni_vztahy/ecb_escb/
65