2007

Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR Odbor sociální politiky Č. j.: 2007/83197/21 V Praze dne 9. ledna 2008 Vyřizuje: Mgr. Petr Beck, PaedDr. Petr Niederle

Metodický pokyn č. 11/2007 ke sjednocení správních postupů orgánů pomoci v hmotné nouzi při aplikaci zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů Na základě zkušeností získaných při rozhodování o dávkách pomoci v hmotné nouzi podle zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), je nezbytné sjednotit v některých případech postupy orgánů pomoci v hmotné nouzi a doplnit Metodické pokyny, které Ministerstvo práce a sociálních věcí již vydalo. 1. Stavební spoření a jeho využití pro zvýšení příjmu vlastním přičiněním (doplnění Metodického pokynu č. 2/2006, odd. 2.6.3.) Postup při využití možnosti zvýšení příjmů ze stavebního spoření, uvedený v § 11 odst. 8 zákona, je speciálním ustanovením, které je nezbytné chápat samostatně bez vazby na předchozí odstavce téhož paragrafu (odst. 6, kde je uvedeno: „není-li dále uvedeno jinak“) i na následná ustanovení, řešící obecně postup hodnocení snahy o využití majetku (§ 26 zákona). Vzhledem k tomu, že Metodický pokyn č. 2/2006 obsahoval pouze rámcové pokyny k aplikaci zákona v případě osob, které mají uzavřeno stavební spoření, doporučuje se, aby orgány pomoci v hmotné nouzi postupovaly následovně: V rámci poskytnutí základního sociálního poradenství nebo při předání tiskopisu Žádost o příspěvek na živobytí je nezbytné se dotázat, zda žadatel nebo některá ze společně posuzovaných osob (včetně nezletilých nezaopatřených dětí), nemá uzavřeno stavební spoření. Pokud stavební spoření uzavřeno je, zaměstnanec orgánu pomoci v hmotné nouzi žadateli o příspěvek na živobytí vysvětlí, jaké jsou jeho povinnosti při osvědčení skutečností rozhodných pro nárok na dávku a její výši v souvislosti se stavebním spořením [§ 49 odst. 1 písm. a) zákona]. Jde především o předložení dokladu prokazujícího aktuální stav (výši) stavebního spoření. Z dokladu musí být zřejmé, o kolik se naspořená částka sníží při jejím předčasném vybrání (po odpočtu státních příspěvků a výnosů ze spoření i poplatku za předčasné ukončení stavebního spoření). Při předání vyplněné žádosti o příspěvek na živobytí doplněné uvedenými doklady orgán pomoci v hmotné nouzi posoudí v souladu s § 11 odst. 8 zákona výši finančních prostředků, které mohou být získány při zrušení stavebního spoření. Pokud by částka získaná při předčasném zrušení stavebního spoření byla nižší než desetinásobek částky životního minima osoby (společně posuzovaných osob), má se

1

za to, že osoba majetek v peněžní podobě nemá a možnost využití stavebního spoření se znovu posuzuje až po uplynutí šesti měsíců, za které byla vyplácena dávka. Po celou tuto dobu nemá vlastnictví stavebního spoření vliv na snížení částky živobytí o 30 % rozdílu mezi životním minimem osoby a existenčním minimem. Po uplynutí této doby postupuje orgán pomoci v hmotné nouzi obdobně jako v případě, kdy částka získaná ze stavebního spoření, která byla zjištěna při podání žádosti o dávku, bude vyšší než desetinásobek životního minima osoby nebo společně posuzovaných osob (viz dále). Jestliže orgán pomoci v hmotné nouzi zjistí při posuzování dokladů k žádosti o příspěvek na živobytí, že peněžní částka získaná ze stavebního spoření bude vyšší než desetinásobek částky životního minima osoby (společně posuzovaných osob), zákon o pomoci v hmotné nouzi ukládá, aby bylo k možnosti zvýšení příjmu využitím stavebního spoření přihlédnuto ihned. Znamená to, že osoba, která je účastníkem stavebního spoření, je orgánem pomoci v hmotné nouzi vedena k tomu, aby bezodkladně požádala o zrušení stavebního spoření a získala finanční částku, která bude jako majetek použita k zajištění základních životních podmínek této osoby, popřípadě osob společně posuzovaných. Orgán pomoci v hmotné nouzi v takovémto případě může, s ohledem na místní podmínky, stanovit termín, do kterého má osoba prokazatelně požádat o zrušení stavebního spoření. Do té doby i následně do doby získání majetku v peněžní podobě se má za to, že osoba učinila vše pro využití majetku a v důsledku toho nemůže dojít ke snížení částky živobytí o 30% rozdílu mezi životním minimem osoby a existenčním minimem. Poté, co osoba majetek ze stavebního spoření získá, jí lze dávku na základě § 44 odst. 1 zákona odejmout. Pokud by v termínu stanoveném orgánem pomoci v hmotné nouzi nedošlo k využití stavebního spoření, jehož výše přesahuje desetinásobek částky životního minima osoby (společně posuzovaných osob), má se za to, že jde o osobu, jejíž celkové sociální a majetkové poměry jsou takové, že jí mohou i po úhradě odůvodněných nákladů na bydlení zaručit dostatečné zajištění její výživy a ostatních základních osobních potřeb a toto zajištění, právě s ohledem na vlastnictví vyšší částky na stavebním spoření, lze na ní spravedlivě žádat. V takovémto případě nebude v následujícím kalendářním měsíci považována za osobu v hmotné nouzi (§ 3 odst. 4 zákona). Je-li uzavřené stavební spoření vlastnictvím nezaopatřeného dítěte (majetek nezaopatřeného dítěte), je nezbytné postupovat v souladu s § 28 zákona a s oddílem 2.7.2.1c Metodického pokynu č. 2/2006. Znamená to, že případné využití je vázáno na vyjádření příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí. 2. Aktivizační plán (doplnění Metodického pokynu č. 5/2007) Orgán pomoci v hmotné nouzi vypracovává aktivizační plán s osobami v hmotné nouzi, které jsou příjemci příspěvku na živobytí déle než šest měsíců. Zákon umožňuje vypracovávat aktivizační plán se souhlasem osoby v hmotné nouzi i před uplynutím uvedené doby (viz Metodický pokyn č. 5/2007). Zákon však neukládá, že je nutné aktivizační plán vypracovávat orgánem pomoci v hmotné nouzi každý měsíc. Znamená to, že aktivizační plán je možné (a zpravidla je to účelné) s osobou vytvořit i na delší období než období jednoho měsíce. Úkoly v něm uložené je však možné průběžně kontrolovat s tím, že i povinnost průběžné kontroly je možné zapsat

2

jako jeden z úkolů aktivizačního plánu. Po uplynutí stanoveného období se úkoly v aktivizačním plánu vyhodnotí a na základě poznatků z jeho plnění se vytvoří plán nový. V praxi dále nastávají případy, kdy je osobě, která pobírá příspěvek na živobytí, dávka odejmuta na základě § 3 odst. 1 písm. c) zákona, protože neplnila úkoly aktivizačního plánu, které byly zaměřeny na možnost zvýšení příjmu vlastním přičiněním. Jestliže si tato osoba opět požádá o příspěvek na živobytí v měsíci, kdy jí byla dávka odejmuta, je nezbytné buď přihlédnout k předchozímu aktivizačnímu plánu nebo vypracovat aktivizační plán nový, protože i pro tento měsíc platí, že příspěvek na živobytí byl poskytován nepřetržitě déle jak šest měsíců. V případě, že osoba i nadále nesplní uložené úkoly, nelze ji v tomto měsíci považovat za osobu v hmotné nouzi. Pokud však osoba požádá o příspěvek na živobytí v některém měsíci následujícím po měsíci, kdy jí dávka byla odejmuta z výše uvedeného důvodu, aktivizační plán lze s osobou sestavit znovu až po uplynutí doby delší než šest měsíců poskytování příspěvku na živobytí. Do této doby je nutné věnovat této osobě zvýšenou pozornost v rámci sociální práce, a pokud nebude projevovat snahu o zvýšení příjmu vlastní prací, vyplácet příspěvek na živobytí bez navýšení částky živobytí o 20% podle § 25 odst. 2 zákona. 3. Uplatnění vyživovací povinnosti rozvedeného manžela Při posuzování stavu hmotné nouze pro účely příspěvku na živobytí se orgán pomoci v hmotné nouzi zabývá tím, zda si osoba mimo jiné nemůže zvýšit příjem řádným uplatněním nároků a pohledávek. Zákon uvádí v § 13 odst. 1 písm. d) mezi nároky, které je nutné uplatnit, i nárok na výživné. V této souvislosti se opakovaně objevují problémy při požadavku zaměstnanců orgánů pomoci v hmotné nouzi na uplatnění vyživovací povinnosti mezi rozvedenými manžely. Příslušné soudy často poukazují na jejich postup, kdy požadují na osobách, které jsou rozvedeny, aby požádaly o stanovení vyživovací povinnosti bývalému manželovi. Přitom soudy upozorňují na možnost správního uvážení, které dává zákon o pomoci v hmotné nouzi těmto orgánům při rozhodování, zda uplatnit či neuplatnit požadavek na stanovení vyživovací povinnosti. Ministerstvo práce a sociálních věcí doporučuje, aby byly nejprve posouzeny orgánem pomoci v hmotné nouzi objektivně okolnosti, které s rozvodem manželů souvisely. Lze vzít v úvahu i odlišnost hodnocení pro případy, kdy vyživovací povinnost ze strany povinného rozvedeného manžela má být plněna v takovém rozsahu, který zaručuje stejnou úroveň oběma bývalým manželům (soud může podle zákona o rodině rozvedenému manželovi, který se porušením manželských povinností na rozvratu manželství převážně nepodílel a kterému byla rozvodem způsobena závažná újma, přiznat proti jeho bývalému manželovi výživné ve stejném rozsahu, jako je vyživovací povinnost mezi manžely, a to nejdéle na dobu tří let od rozvodu). Pro pomoc v hmotné nouzi je důležité v této souvislosti vzít v úvahu ustanovení § 13 odst. 2 zákona, kde je správnímu orgánu umožněno nevyžadovat uplatnění nároků, pokud se nepovažuje za možné jejich uplatnění po osobě spravedlivě žádat. Pokud orgán pomoci v hmotné nouzi dospěje v rámci šetření situace hmotné nouze u osoby, která je rozvedena, k názoru, že požadavek

3

na uplatnění výživného od druhého rozvedeného manžela v konkrétním případu není možné, tj. nelze je po tomto občanu spravedlivě žádat (např. uplynula již dlouhá doba od rozvodu, nelze zjistit po dlouhé době bydliště tohoto manžela nebo rozvedené manželství trvalo pouze krátkou dobu, bývalí manželé jsou důchodci apod.), může od požadavku na uplatnění zákonného nároku - výživného - upustit a nevyžadovat jej. Ministerstvo práce a sociálních věcí důrazně doporučuje, aby požadavek na uplatnění vyživovací povinnosti mezi rozvedenými manžely nebyl vyžadován automaticky, ale aby bylo ze strany orgánů pomoci v hmotné nouzi jeho vyžádání posuzováno velice citlivě a individuálně. 4. Mimořádná okamžitá pomoc k úhradě nákladů spojených s bydlením (doplnění Metodického pokynu č. 2/2006 oddíl 4.3.) K úhradě nákladů spojených s bydlením v případě, kdy doplatek na bydlení je poskytován žadateli o dávku s měsíčním zpožděním, bylo doporučeno využívat mimořádné okamžité pomoci k úhradě nezbytného jednorázového výdaje. Možnost poskytnutí této mimořádné okamžité pomoci se doporučuje rozšířit i na situace, které vznikají při uplatnění nároku na příspěvek na bydlení. Jednou z podmínek nároku na doplatek na bydlení je i vznik nároku na příspěvek na bydlení ze státní sociální podpory. V některých případech však nárok na příspěvek na bydlení vznikne až po uplynutí kalendářního čtvrtletí. Důvodem je především absence nákladů na bydlení za uplynulé rozhodné období, stanovené pro tuto dávku státní sociální podpory, jejichž výše je nezbytná pro uplatnění nároku na příspěvek na bydlení. Jde např. o situace, kdy osoba nebyla vlastníkem ani nájemcem bytu a byt nově získala, popřípadě kdy osoba byla pro účely příspěvku na bydlení posuzována v rámci rodiny, z rodiny odešla a získala byt do vlastnictví nebo nájmu. V těchto případech se rovněž doporučuje po dobu tří měsíců, resp. po dobu, po kterou nevznikne na příspěvek na bydlení nárok, řešit úhradu nákladů spojených s bydlením prostřednictvím mimořádné okamžité pomoci určené k úhradě jednorázového výdaje. 5. Poskytování doplatku na bydlení osobám užívajícím jinou než nájemní formu bydlení (doplnění Metodického pokynu č. 2/2006 oddíl 3.2.) V případech hodných zvláštního zřetele může orgán pomoci v hmotné nouzi poskytnout doplatek na bydlení i osobám, které dlouhodobě používají jinou než nájemní formu bydlení. Bylo doporučeno, aby za „jinou než nájemní formu bydlení“ orgány pomoci v hmotné nouzi považovaly v případech hodných zvláštního zřetele podnájem nebo užívání ubytovny v nejrůznějších formách. Zároveň bylo doporučeno, aby za dlouhodobé užívání bylo pro uvedený účel považováno užívání takové formy bydlení v délce alespoň tří měsíců. Pokud je však ze smlouvy uzavřené s provozovatelem ubytovny, popřípadě z podnájemní smlouvy zřejmé, že smlouva je uzavřena na dobu neurčitou, popřípadě na dobu přesahující tři měsíce, lze považovat podmínku dlouhodobosti užívání této formy bydlení za splněnou již na počátku využívání této formy bydlení a doplatek na bydlení poskytnout. 6. Podstatný pokles příjmu Při aplikaci § 10 písm. b) zákona týkající se reakce na situaci, kdy žádá o dávku pomoci v hmotné nouzi osoba, u níž došlo k podstatnému poklesu příjmu, je nezbytné se zabývat stanovením měsíce, kdy osoba oproti předchozímu období ztratila příjem, popřípadě jeho významnou část. Zákon v této souvislosti pouze uvádí, 4

že rozhodným obdobím, za které se zjišťuje příjem pro účely posuzování vzniku nároku na dávku v případě, že došlo u žadatele o dávku k podstatnému poklesu příjmu, je období kalendářního měsíce, v němž byla podána žádost o dávku. Lze proto odvodit, že kalendářní měsíc, v němž dochází u osoby k podstatnému poklesu příjmu, musí následovat po kalendářním měsíci, v němž ještě osoba příslušný příjem ve vyšší částce měla. O podstatný pokles příjmu proto nejde v případě, kdy ke ztrátě příjmu nebo jeho větší části došlo v měsících, které přímo nepředcházejí kalendářnímu měsíci, v němž byla podána žádost o dávku pomoci v hmotné nouzi. Za podstatný pokles příjmu nelze ani považovat situaci, kdy je osoba již příjemcem příslušné dávky pomoci v hmotné nouzi a vedle příjmu z této dávky je ještě příjemcem dalšího příjmu, jehož výše nebrání uznání za osobu v hmotné nouzi. Pokud osoba tento další příjem ztratí, popřípadě jeho významnou část, postupuje se při řešení této situace podle § 44 zákona s tím, že na změnu příjmu se reaguje až v kalendářním měsíci následujícím po kalendářním měsíci, v němž došlo ke změně skutečností rozhodných pro výši dávky, tj. ke změně výše příjmu. Ing. Marie Kudlová v. r. ředitelka odboru sociální politiky

5