4 / 2011
Společenství
Společenství 4 /11 Prázdninové Kdykoliv děláme znamení kříže - Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého - pak o. Marcel Krajzl vstupujeme do života Nejsvětější Trojice
OBSAH:
BIŘMOVÁNÍ – NOVÉ VYLITÍ DUCHA………………………………………….2 DVA POCHODY………………………………………………………………….....5 DVANÁCTIDENNÍ DOBRODRUŽSTVÍ S DVOJKOU NA HARTĚ…………13
WEB FARNOSTI S NEJAKTUÁLNĚJŠÍMI ZPRÁVAMI:
WWW.FARNOSTHAVIROV.CZ Email:
[email protected] -1-
4 / 2011
Společenství
ZAPIŠTE SI: 31. 8. středa po večerní mši sv. v 18,15 hod setkání pastorační rady v knihovně sv. Anny 1. 9. čtvrtek mše svatá s biskupem, adorace za kněze 2. 9. pátek v 17,30 mše svatá pro biřmovance, adorace a od 19 hod. první setkání biřmovanců v knihovně u sv. Anny 4. 9. neděle v 9,15hod setkání rodičů dětí, které chodí do náboženství v 10 hod. dětská mše sv., žehnání aktovek 7. 9. středa první náboženství všech tříd (1. - 7. třída) 9. 9. pátek po mši svaté první společenství (8. - 9. třída) 10. 9. sobota pouť ministrantů v Hradci nad Moravicí 10. 9. sobota v 9 hod. mše sv. v domově důchodců Helios v Havířově 17. 9. sobota 1. dopolední setkání lektorů u sv. Anny s lektorkou paní Pavlíkovou 24. 9. sobota 2. dopolední setkání lektorů u sv. Anny s lektorkou paní Pavlíkovou 1. 10. sobota pouť děkanátu Karviná do Frýdku; mše sv. v 18 hod. 8. 10. sobota v 9 hod. mše sv. v domově důchodců Helios v Havířově 14. - 16. říjen - víkend ve Frýdlantě nad Ostravicí pro děti, které chodí do náboženství (od 1. - 7.třídy) 28. 1. 2012 - první farní ples
Biřmování 2012 Milí farníci, jak jste již slyšeli v ohláškách, v červnu 2012 by mělo být u sv. Anny biřmování. Až do konce srpna je možné se v sakristii přihlásit. Platí to i pro vás starší, kteří jste ještě nepřijali tuto svátost. Nejnižší věková hranice je 15 let. První schůzka, kde je důležité, aby byli všichni přihlášení, bude v pátek 2. září po adoraci to je v 19 hod. u sv. Anny v knihovně. Těšíme se na setkání o. Marcel, o. Karel, jáhen Jan
Náboženství Díky všem, kdo jste již podali přihlášky do náboženství. Ještě je možné do konce srpna přihlášky podat do sakrisie. Vyučování bude probíhat každou středu v kostele sv. Anny, s největší pravděpodobností od 15 a 16 hodin. 8. a 9 třída budou mít náboženství formou společenství každý pátek po mši svaté do 21 hod. Na bližších podrobnostech se domluvíme v neděli 4. 9. v 9,15hod v kostele sv. Anny. V této době budou děti s mládeží ve zpěvárně nacvičovat písničky ke mši svaté. Školní rok slavnostně zahájíme v 10 hod dětskou mší svatou, při které požehnáme dětem aktovky. Ať si je děti nezapomenou vzít s sebou. Na setkání se těší o. Marcel a katecheté
Dovolená maminek s dětmi Od pondělí 22. srpna do čtvrtku 25. srpna pojedou maminky se svými dětmi (mimi až 1. třída) do Jablunkova, do kláštera sester Alžbětinek. Původně jsme plánovaly, že budeme na faře v Bludovicích, ale dostaly jsme lákavou nabídku na ubytování u sestřiček:). Budeme chodit na procházky, hrát různé hry, společně si vařit, a mnoho dalšího... Mohou jet s námi také maminky bez dětí, jen tak prožít společenství. Cena za ubytování: 70,-/osoba/den. Na společně strávené chvíle se těší a podrobnější info dodá Hana Svobodová tel. 731 625 835, e-mail:
[email protected] -2-
4 / 2011
Společenství
Biřmování – nové vylití Ducha Děti rády přijímají dárky… Dospělí jistě také. Je zde však jistý rozdíl. Malému dítěti udělá radost především to, co na první pohled nejvíce ohromí a co je v tu chvíli nejlepším zdrojem zábavy. Dospělý, přestože v jeho vztahu k dárkům mají city a pocity také své místo, už uvažuje mnohem více prakticky. Proto může mít mnohem větší radost z dárku, který ho zprvu nijak zvlášť neoslní, o kterém ale ví nebo pozná později, že se mu bude hodit, nejen pro zábavu, ale také (či především) pro život. V červnu příštího roku se v naší farnosti budou rozdávat dárky… Vlastně to bude jen jeden dárek, jeden dar. „Přijmi pečeť daru Ducha Svatého,“ uslyší mnozí z biskupových úst, když budou přijímat svátost biřmování. Není řeč o darech Ducha Svatého, ale „jen“ o jednom Daru, kterým je právě Duch Svatý. Když od Boha nic nečekáme, tak od něj často ani nic nedostáváme, neboť toho nejsme schopni. Když čekáme málo, dostáváme málo. Můžeme však čekat také hodně… Dary Ducha (charismata) jsou rozmanité, Písmo svaté i teologie jich vypočítává mnoho. Po některých oslňujících charismatech může člověk zvlášť toužit. Nemusí to být zrovna řeč v jazycích, ale třeba krásný zpěv nebo velká soustředěnost. Je však vhodné trochu odhlédnout od našich představ ohledně zvláštních darů a čekat ještě mnohem více, zaměřit se na Dar, který je hlavní, tedy na samotného Ducha Svatého. On „uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce“ (1 Kor 12,11), zřejmě podle úkolů, které každému určil (srov. 1 Kor 12,18). Boží udílení charismat je tedy praktické. Abychom však mohli Boží dary vhodně využívat, je dobré poznávat úkoly, ke kterým nás Bůh povolal. A to jde nejlépe v síle Ducha Svatého. A jsme zase tam, kde jsme byli: Duch Svatý je tím nejdůležitějším Darem. Ve svátosti biřmování dochází k vylití Ducha Svatého. Ne v tom smyslu, že k nebiřmovaným křesťanům by se Duch Svatý neznal. Jedná se o nové, zvláštní vylití tohoto Ducha. Na Pána Ježíše při křtu také sestoupil Duch Svatý a on pak začal veřejně působit. A přesto o nikom jiném nemůžeme říct, že by byl naplněn Duchem Svatým více než on, a to už mnohem, mnohem dříve před ponořením do Jordánu. I těm, kteří už od křtu patří ke Kristu na věky, je nabízeno prohloubení křestní milosti prostřednictvím svátosti biřmování, která je pevněji spojuje s Kristem i s jeho církví a poskytuje zvláštní sílu Ducha Svatého, aby šířili a bránili víru slovem i skutkem jako opravdoví Kristovi svědkové, aby statečně vyznávali Kristovo jméno a aby se nikdy nestyděli za kříž (srov. Katechismus, č. 1303). Biřmování bývá někdy nazýváno jako svátost křesťanské dospělosti. To však vůbec neznamená, že by křesťan přestal být Božím dítětem. Má zůstat dítětem před Bohem, ale má se stát dospělým ve světě, v církvi. Děti rády přijímají dárky… Dospělí jistě také. Je zde však jistý rozdíl… A jsme zase tam, kde jsme byli… „Přijmi pečeť daru Ducha Svatého…“ o. Karel
-3-
4 / 2011
Společenství
P. Rudolf Zubek -60 let kněžství (Snažil jsem se kázat poctivou prací) Mnozí z místních farníků ho znají z jeho působení v Havířově, pro ostatní přetiskujeme některé události z jeho života, abychom si připomněli kněze působícího také v Havířově. P. Zubek byl vysvěcen na kněze tajně 12. srpna 1951, ale první veřejnou slavnou mši svatou slavil až po 17-ti létech kněžství v Havířově v červenci 1968. Ale připomeňme si příběh jeho života jeho vlastními slovy: První signál Božího volání ke kněžství jsem zaslechl o lidových misiích, které konali redemptoristé v sousední farnosti v Horní Lomné v r. 1935. Měl jsem 10 let. Byl to rok mého prvního svatého příjímání… Rodiče byli více chudobní, než bohatí. Otec pocházel z dvanácti dětí, maminka z osmi. Nás dětí bylo pět. Otec pracoval v lese jako dřevorubec, maminka se starala o domácnost a pracovala na našem nevelkém poli uprostřed lesů a my jsme museli po vyučování pomáhat. Když se doma začalo mluvit o tom, že bych chtěl být knězem, zjistila babička na faře, že by taková studia stála čtyřicet až padesát tisíc. Po nějaké době tatínek rozhodl: „Když chceš být knězem, tak jdi studovat, budu na tebe platit i kdybych měl jíst jednou denně.“ A tak jsem v roce 1937 po přijímacích zkouškách mohl nastoupit na řádové gymnázium Tovaryšstva Ježíšova na Velehradě. Likvidace všech mužských klášterů v r. 1950 mě zastihla v Děčíně v oné zlověstné noci z 13. na 14. duben, právě jsem dovršil 25 let života. Z internace jsme byli propuštěni těsně před nástupem na vojnu do Komárna. Tam jsme byli zařazeni k pomocným technickým praporům (PTP). Byli jsme vojáci beze zbraně, každý měl za to krumpáč a dalekonosnou lopatu. Celkem tato „vojenská služba“ trvala 3 roky a 4 měsíce. Po celou dobu jsem pracoval jako pomocný dělník ve stavebnictví. Na konci prvního roku této vojenské služby jsem byl v Bratislavě tajně vysvěcen na kněze. Kněžské svěcení mi udělil Otec biskup Pavol Hnilica. (12. srpna 1951) Po propuštění z vojenské služby (31. 12. 1953) jsem nastoupil dobrovolně a natrvalo na šachtu v Ostravě - Přívoze. Po 21 měsících společné práce jsem byl 29. 9. 1955 se dvěma spolubratry zatčen a 5. 1. 1956 odsouzen na 6 let vězení nepodmíněně. Výkon trestu jsem nastoupil koncem března 1956 na Jáchymovsko, tábor Rovnost. První šichta po úvodním zaškolování byla17. 4. v den mých narozenin. Náboženský život věřících vězňů se podobal životu prvních křesťanů. Tato moje první kněžská štace byla náročná, ale v duchovním smyslu nejkrásnější. Byla to pro mě vysoká škola. Setkal jsem se s lidmi vzdělanými i prostými, s lidmi velice statečnými a mohl jsem je poznávat zblízka a důvěrně. Měl jsem jedinečnou příležitost vidět a poznávat lidi slabé, nešťastné, kteří podlehli strachu a násilí, kteří způsobili svým jednáním sobě i společnosti mnoho zla i utrpení. Zakusil jsem, nejen já, ale poznali to nakonec všichni, jak nelidský, prolhaný a ďábelský byl komunismus. POZNAL JSEM, JAK TĚŽKÉ JE ODPOUŠTĚT A ODPUSTIT. Z vězení jsem byl propuštěn 5. 2. 1961. Nečekal jsem takový šok. Na vlakovém nádraží ve Valdicích jsem se musel cestujících ptát, nic jsem nemohl přečíst, všechna písmenka byla v pohybu. V civilním povolání jsem nemohl vykonávat kněžskou službu. Státní souhlas jsem obdržel teprve 15. 11. 1969 a byl zařazen do duchovní správy v Havířově - Bludovicích. Na své
-4-
4 / 2011
Společenství
první místo vzpomínám rád. Toho radostného nástupu do duchovní správy a tolik očekávané primice se už můj dobrý tatínek nedožil. V Havířově jsem poprvé uplatnil mimo jiné zkušenosti získané v civilním zaměstnání. Podařilo se tam dílo rekonstrukce a rozšíření kostela sv. Anny. Nezapomenutelná je vzpomínka na školní mládež i ostatní farníky, kteří tak nevšedně a obětavě pomáhali ve všem. Havířov mě držel, pomáhal a posiloval po celých 17 let mého dalšího kněžského působení v pohraničí. Na to se nedá nikdy zapomenout. Díky stranickým metodám jsem působil ještě v těchto dalších farnostech: Kobylá nad Vidnávkou, Černá Voda, Stará Červená Voda, Bernartice, Skorošice, Vlčice, Uhelná, Vilemovice, Mohelnice, Mírov, Studená Loučka, Úsov, Český Těšín. K srdci mi přirostla všechna místa, nejen ta, kde jsem bydlel. Všude se podařilo s pomocí Boží a dobrých lidí něco dobrého udělat. Asi nejvíce mi přirostl k srdci Havířov - vracím se tam jako domů. (napsáno v roce 2000 pro farní časopis Perla -Český Těšín)
*************************
DVA POCHODY Tak jsem náhodou narazil na ČT na rozhovor se sympatickým režisérem, který se hlásí k homosexuální životní orientaci (škoda, nepoznačil jsem si jméno). Byl to pěkný autentický pořad, hodně jsem se dověděl. Co mě zaujalo jako živá aktualita, byla informace o tzv. „Festivalu Tolerance 10. - 14. srpna v Praze“. A protože jsem dědek zvědavý, brousil jsem po internetu, abych se dověděl co nejvíce. Stručně: Festival zahrnuje desítky přednášek, koncertů a setkání. Hlavním výstupem bude tzv. POCHOD HRDOSTI v sobotu 13. srpna. Organizátoři - obč. sdružení Prague Pride předpokládají účast tisíců gayů, lesbiček a jejich sympatizantů z Česka i ze zahraničí. Celá akce je mediálně prezentována jako velká karnevalová podívaná a oslava lidské svobody, zvláště v oblasti sexuální orientace. Jenže ona celá ta akce není jenom taková všelidová veselice, ale má svůj závažný podtext, který se prvoplánově v mediích neuvádí. Totiž, jak bylo řečeno v onom TV pořadu: nejde o to, aby LGBIT ve většinové společnosti byli „pouze“ tolerování, ale aby byli respektováni zejména v uzákonění partnerských vztahů a výchovy dětí na stejné úrovni jako heterosexuální rodiny. A v tom vidím pověstné „čertovo kopýtko“, které tichým duchem protlačuje do našich mozků a do povinné sexuální výchovy dětí v našich školách zásadu: „vsjo ravno“. Takže, všechno je dovoleno, jsme hrdě svobodni, nedáme se omezovat, hlavně když se máme (momentálně?) rádi. A možná pro toto postupné rozleptávání rodin žijících z trvalého svazku muže a ženy, možná proto - ne z nedostatku demokracie – některé státy neumožňují podobné „Pochody hrdosti“. A možná právě proto „Mladí křesťanští demokraté“ spolu s předsedou KDU-ČSL panem Bělobrádkem vyjdou ve stejnou dobu v Praze POCHODEM PRO RODINU, bez ohledu na to, že už jsou dopředu klasifikování jako hrstka „černoprdelníků“, kteří žijí někde ve středověku. A tak si myslím, že těm odvážným, kteří boxují za naše rodiny a za naše děti, bychom měli fandit. Anebo né, nás to nezajímá? Dědek Jargus P. S.: Celá problematika není na pár řádků ve Společenství. Pokud bude opravdový zájem čtenářů, můžeme na toto téma příště pokračovat. Pro vysvětlení - zkratka LBIGT zahrnuje: lesby, bisexuály, intersexuály, gaye, transvestity - tato zkratka není můj výmysl, ale je používána. -5-
4 / 2011
Společenství
Podumání o kázání Musí být pro kněze dost těžké, když při nedělní bohoslužbě po četbě úryvku evangelia nastane okamžik, kdy předstoupí před shromáždění (nebo „společenství?“) věřících, aby jim zprostředkoval bližší pochopení Božího slova. No přátelé, já být na místě kněze, tak bych měl pořádnou třesavku. Když si to tak představím, co bych asi musel: Tak předně - mít velikou, praktickou víru. Dále znalosti pěkných pár roků študovat, až se ze mě kouří, abych nevykládal nesmysly. Potom taky popřemýšlet o tom, co chci doopravdy, ale opravdu doopravdy na kázání lidem sdělit, a věřit, že to bude to pravé ořechové. A pak bych se postavil za ambon (pultík, kde se čte evangelium) a díval bych se do kostela na lidí a oni zase na mě a začal bych kázat. A já bych při tom nevěděl, jestli mě slyší a vnímají a jestli to zrníčko Božího slova, které jsem tak připravoval a ošetřoval, si odnesou aspoň k nedělnímu obědu. Nejsem kněz ani kazatel. Jsem jeden z těch, kteří se pravidelně zúčastňují bohoslužeb. Ve svých 76 letech jsem možná 70-krát slyšel číst podobenství o rozsévači tak jako mnoho z nás, starších. Mnohokrát jsem vyslechl čtení ze Starého i Nového Zákona. A tak si kolikrát myslíme, že to už vlastně všechno známe. Ukolébáme se do své ospalé pohody a necháme běžet čtení z Písma svatého a také slova kněze tak trochu mimo nás. Vždyť je to pomalu tak běžné, jak televizní seriál, který odhledíme, odposloucháme a zapomeneme. Třeba nám to už ani nevadí. A tak nemohli bychom aspoň v tom kousku života, který máme ještě k dispozici, nemohli bychom to zkusit trošku jinak? Podobenství o rozsévači - vzpomínáte na kázání otce Marcela? Zrno i rozsévač jsou dobří - ale je třeba připravit půdu a o zrníčko Božího slova se starat. A to za mě ani za Tebe neudělá žádný páter ani papež. To musíme každý sám (s velkou důvěrou v Boží pomoc). Dědek Jargus P. S.: Nechci nikoho poučovat, ale snažím se zafixovat pro sebe aspoň jednu větu. Třeba ze svátku Nejsvětější Trojice jsem si převzal z kázání do praxe: Kdykoliv děláme znamení kříže - Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého - pak vstupujeme do života Nejsvětější Trojice. - Teda přátelé, to byl pro mě větší objev než velké teologické pojednání. A to všechno je přístupné pro nás - když budeme chtít.
ZPRÁVY A OZNÁMENÍ 1. svaté přijímání - Při slavnostní bohoslužbě 5. června v kostele sv. Anny přijalo osm dětí poprvé svátost eucharistie. Otec Marcel, který je na tuto významnou událost v jejich životě připravoval, v homilii vyjádřil důležitost tohoto okamžiku. Od této chvíle jsou již samostatně 'zasazeni na pole církve' (tak jako ty malé stromečky na prezenčním table) a nejen rodiče, ale i ostatní věřící ve farnosti jim mohou pomáhat dorůstat do křesťanské plnosti. Následující neděli se konalo první sv. přijímání v kostele sv. Markéty i v chrámu sv. Jana Boska. Přejeme všem těmto dětem stálou radost i vytrvalost na cestě za Kristem... Biřmování na Šumbarku - V kostele sv. Jana Boska v neděli 26. června při slavnostní liturgii přistoupilo dvanáct mladých věřících k obřadu biřmování, tomuto kroku předcházela důkladná příprava k přijetí svátosti křesťanské dospělosti. Mons. F. V. Lobkowicz jim udělil toto svátostné znamení pečeti Ducha svatého a v promluvě biřmovancům zdůraznil trvalý význam křesťanských hodnot, které jsou základem duchovního života a jež by se měli snažit -6-
4 / 2011
Společenství
prosazovat také do svého okolí. Krásným zpěvem bohoslužbu doprovodil Mužský chrámový sbor Panny Marie Pomocnice křesťanů a zúčastnilo se jí mnoho věřících i ze sousedních farností. Oslavy 200. výročí narození - V letošním roce si česká církev připomíná 200 let od narození sv. Jana Nepomuka Neumanna, který působil a získal si věhlas až v daleké Americe. Národní oslavy tohoto významného prachatického rodáka byly 18. června zahájeny slavnostní bohoslužbou v latinském i anglickém jazyce, jejíž hlavním celebrantem jako osobní zástupce Benedikta XVI byl papežský legát kardinál Mons. Justin Rigali, nynější biskup Filadelfie. Pozvání přijalo na čtyřicet biskupů a řada hostů z německy mluvících zemí i ze zámoří. Setkání dětí s o. biskupem - 1. července se již tradičně koná diecézní pouť dětí, kdy se na horu Prašivá sjíždějí ti nejmenší i větší školáci ze všech koutů ostravsko-opavské diecéze. V první prázdninový den se i přes nepřízeň počasí sešlo asi 500 dětí s doprovodem v zastřešeném areálu Kamenité a zúčastnili se slavení mše sv. K letošnímu tématu setkání „Babičko, dědečku, vyprávěj...“ Mons. F. V. Lobkowicz sám také zavzpomínal na své prarodiče. Malí poutníci s sebou přinesli klubíčka bavlněné příze pro Charitu Opava, z níž pak ženy-pletařky upletou obvazy pro nemocné v zemích Třetího světa. Poděkování P. Petru Smolkovi - Za naše „Společenství“ děkujeme o. Petru Smolkovi za jeho články, úvahy a reportáže ze slunné Itálie, kterými po několik let obohacoval havířovské farníky svým radostným poselstvím... Zároveň mu přejeme mu hodně radosti a síly při jeho pastýřské službě. Světové dny mládeže v Madridu - Do španělské metropole na setkání věřících z pěti kontinentů za účasti Sv. otce, které se uskuteční od 16. - 21. srpna 2011, pojede i výprava z České republiky. Na tuto významnou událost se chystají také mladí křesťané z Havířova. 26. června pro účastníky nedělních bohoslužeb u sv. Anny a sv. Markéty připravili k ochutnání svůj „madridský koláč“, jehož finanční výtěžek bude příspěvkem na tuto dalekou cestu. Na oplátku povezou na Světové dny mládeže shromážděné lístky farníků, za jejichž úmysly se budou společně modlit. Kněžské svěcení - Při slavnostní bohoslužbě 25. června v ostravské katedrále Božského Spasitele přijali z rukou o. biskupa kněžské svěcení dva jáhnové - Michal Jadavan z farnosti sv. Mikuláše Ostrava-Poruba a Aleš Písařovic z farnosti sv. Maxmiliána Hukvaldy. Mons. F. V. Lobkowicz v homilii zdůraznil, že Pán Ježíš posílal své učedníky do světa právě ve dvou... Všem přítomným připomněl, že můžeme i za tyto dva nové služebníky církve Bohu děkovat. Liturgického obřadu svěcení se zúčastnila řada kněží z naší ostravsko-opavské diecéze i mnoho věřících. Z.K. 31. července 2011 jsme ukončili sběr víček z použitých PET láhví, které jsme sbírali pro další využití prostřednictvím Charity Hrabyň. Děkujeme všem, kteří tuto dobročinnou akci obětavě podporovali, a prosíme, aby už do farní knihovny víčka nepřinášeli. POMOC CHARITY Velký deficit vláhy zapříčinil opět katastrofální sucho a následný hladomor v zemích tzv. Afrického rohu. Statisíce lidí trpí nedostatkem jídla a umírají hlady zejména ti nejslabší, děti a ženy. Caritas Internationalis vybízí vyspělé země, aby zasáhly ve prospěch postižených obyvatel a postaraly se o vyslání rychlé pomoci do Somálska a Etiopie. Sdružení Česká katolická charita vyhlásila sbírku na tento účel. -7-
4 / 2011
Společenství
Č. účtu u České spořitelny 55660022/0800. Somálsko: variabilní symbol - 103 Etiopie: variabilní symbol - 146 Je možné přispět i dárcovskou SMS ve tvaru - DMS CHARITACR - zasláním na t.č. 87777. Z.K.
APOŠTOLÁT MODLITBY SRPEN Všeobecný úmysl: Aby Světový den mládeže v Madridu povzbudil mladé lidi k ukotvení a nalezení života v Kristu. Misijní úmysl: Aby křesťanský Západ veden Duchem Svatým znovu objevil svěžest a nadšení své víry. Národní úmysl: Abychom byli neustále živeni Božím slovem a nebeským chlebem Eucharistie a poznávali, jak velké věci s námi koná Ten, který si nás zamiloval a povolal nás ve křtu ze tmy do svého podivuhodného světla. ZÁŘÍ Všeobecný úmysl: Za učitele, aby svým žákům předávali lásku k pravdě a vychovávali je k opravdovým mravním a duchovním hodnotám. Misijní úmysl: Aby křesťanská společenství na asijském kontinentě horlivě hlásala evangelium a vydávala radostné svědectví o kráse víry. Národní úmysl: Za to, aby všechna společenství v církvi, zejména ve farnostech a v rodinách, poskytovala pomoc a věnovala pozornost těm, kdo byli pokřtěni nebo se na křest připravují. ŘÍJEN Všeobecný úmysl: Za nevyléčitelně nemocné, aby se ve svém utrpení mohli opřít o víru v Boha a lásku svých bližních. Misijní úmysl: Aby Světová misijní neděle roznítila v Božím lidu nadšení pro evangelizaci a podporu misijních aktivit modlitbou a hospodářskou pomocí nejchudším zemím. Národní úmysl: Za naši osobní připravenost stát se kmotry těm, kdo touží být pokřtěni, a za celoživotní odpovědné naplňování tohoto závazku. /www:jesuit.cz/
NAPSALI JSTE NÁM Kongres o Božím milosrdenství Ve dnech 20. - 22. 5. 2011 se konal v Novém Městě na Moravě I. Národní kongres o Božím milosrdenství pod záštitou mons. ThLic. Vojtěcha Cikrleho, biskupa brněnského. S kamarádkou Olinou jsme se na tento kongres přihlásily a také jsme se ho zúčastnily. V pátek, v odpoledních hodinách, jsme přijely do Slavkovic (je zde kostel zasvěcený Božímu milosrdenství a sv. sestře Faustyně). Po zaregistrování jsme telefonicky kontaktovaly naše ubytovatele. Já, ještě s jednou poutnicí z Prahy - Nelou, jsme byly ubytovány v jedné rodině v N. Městě na Moravě. V 15.00 hod. v kostele jsme byly přítomny hodiny milosrdenství modlitby vedené Kongregací sester Matky Božího milosrdenství. Po multimediální prezentaci o kongresech o Božím milosrdenství ve světě, kterou představili otcové pallotini, byla sloužena na prostranství před kostelem mše svatá na zahájení kongresu. Po malém občerstvení (připravili je místní farníci), slovo na úvod kongresu přednesl R. D. Patrice Chocholski - světový koordinátor kongresů o Božím milosrdenství. Od 22.00 - 7.00 hod. ráno se konala v kostele adorace za dobré plody kongresu. V sobotu jsme se všichni přesunuli do kulturního domu v N. Městě na Moravě, kde v 8.30 -8-
4 / 2011
Společenství
hod. byl zahájen kongres modlitbou o světlo Ducha Svatého. Následovaly přednášky o působení Božího milosrdenství na příkladu svatých a také konkrétní příklady z praxe (MUDr. Svobodová - hospic sv. Alžběty v Brně). Po chutném obědě následovala přednáška o milosrdenství a spravedlnosti - „Není milosrdenství bez pravdy a spravedlnost bez milosrdenství“. V 15.30 hod. jsme se všichni modlili korunku k Božímu milosrdenství a pak ještě následovala multimediální přednáška - Poselství o Božím milosrdenství na základě zjevení sv. sestry Faustyny Kowalské. Mezi jednotlivými přednáškami byla prezentace knih a materiálů, a to nejen o Božím milosrdenství. V 17.00 hod. jsme se všichni přemístili do Slavkovic, kde na prostranství nad kostelem, pod širým nebem, byla sloužena mše svatá mons. Vojtěchem Cikrlem za účasti několika dalších biskupů a kněží. Po mši svaté bylo opět připraveno bohaté občerstvení. Ve večerním programu byla prezentace pěší pouti k Božímu milosrdenství, posezení u ohně, setkání s poutníky, svědectví. V pozdních večerních hodinách jsme se opět přesunuli na nocleh (nemohu opomenout na velmi vstřícný, přátelský a štědrý přístup rodiny, u které jsme byly ubytovány). V neděli jsme se opět všichni sešli v 8.30 hod. v kulturním domě při společné ranní modlitbě, kterou vedla společnost Dcer křesťanské lásky sv. Vincence de Paul. V jedné z dopoledních přednášek byl také představen návrh stavby nového kostela Božího milosrdenství ve Slavkovicích. Tématem poslední přednášky bylo Boží milosrdenství v učení J. Pavla II., kterou představil prof. Jan Machniak, Th.D., vedoucí katedry spirituální teologie na Papežské univerzitě J.Pavla II. v Krakově. Slovo na závěr kongresu přednesl P. T. Kazański, farář ze Slavkovic. Po společné modlitbě Anděl Páně a obědě jsme opět všichni odjeli do Slavkovic. Sešli jsme se na prostranství nad kostelem. Zde, ještě po zamyšlení nad Božím milosrdenstvím z pohledu P. Marie, jsme se společně pomodlili korunku k Božímu milosrdenství, která byla přípravou na slavnostní mši svatou, celebrovanou mons. Janem Graubnerem, arcibiskupem olomouckým, za účasti dalších biskupů a mnoha kněží. Mše svatá byla ukončena slavnostním aktem zasvěcení Božímu milosrdenství. Pak zbývalo už jen loučení a odjezd domů. Byly to krásné, smysluplně prožité 3 dny. Znovu je třeba připomenout a uvědomit si, že Boží milosrdenství působí v našem každodenním životě, i když to možná nevidíme a nevnímáme. A proto zvláště v dnešním světě konzumu, peněz, násilí, neúcty k bližnímu a sebelásky je velmi důležitá úcta k Božímu milosrdenství, což by si každý z nás měl uvědomit. Sv. sestra Faustyna zaznamenala ve svém deníčku slova P. Ježíše: „Lidstvo nezakusí klidu, pokud se neobrátí k pramenům Božího milosrdenství“. Buďme bdělí a mějme to na paměti. „Ježíši, důvěřuji Ti.“ J. A.
Pěší pouť k Božímu milosrdenství Jelikož jsem se již v loňském roce zúčastnila (a také s boží pomocí úspěšně zvládla) pěší poutě k Božímu milosrdenství z Fulneku do Slavkovic, i letos moje rozhodnutí bylo zcela jasné - půjdu opět putovat. Pozváním pro ostatní farníky byl plakátek, který jsem vyvěsila v kostele, avšak k mému velkému zklamání se nikdo nepřihlásil. Z Havířova jsem tedy jela sama. V pátek jsem odjela do Fulneku, zde jsem na faře přenocovala. V sobotu ráno naše pouť začala mší svatou v kostele Nejsvětější Trojice. Po požehnání před kostelem jsme se se zpěvem na rtech vydali na cestu. Procházeli jsme stejnou trasou jak loni, a tak bych chtěla jen připomenout, jak vypadá den poutníka: Ráno budíček asi v 6.00 hod., odchod mezi 7.00-8.00 hod. Začínáme mší svatou nebo ji slavíme v kostele po cestě. Během cesty se modlíme ranní chvály, pak následuje přednáška (osobnosti starého i nového zákona: Šalamoun, Ámos, Jeremiáš, Daniel, Jan Křtitel, Marie Magdalská, Pavel z Tarsu - na každý den jeden). Mezi tím je odpočinková přestávka, pak oběd, další přestávka a k večeru přicházíme do farnosti, kde máme nocleh. Tam již na nás čekají farníci, kteří si nás po dvou, třech až čtyřech berou do svých domovů (nemohu opomenout -9-
4 / 2011
Společenství
velkou vstřícnost a štědrost těch, kteří nás ubytovávají). Večer, asi ve 20.00 hod., končí poutní den večerní modlitbou a radostným zpěvem v kostele. A po celý den, zásluhou hlavně mladých poutníků, pořad chválíme našeho Pána zpěvem. Kromě toho se ještě modlíme růženec a korunku k Božímu milosrdenství a je také čas na svědectví a sdílení. Taková pěší pouť je prostě velkým božím požehnáním. Pán nás nepochybně obdarovává velkými dary a milostmi, dává nám síly duchovní i fyzické. Vytváříme jedno velké radostné společenství. Prostě to vše, co na této pěší pouti prožíváme, musí zažít každý osobně ve svém srdci, každý z nás se osobně setkává s Bohem. Jelikož letos trasa pouti měla 2 proudy - jeden z Fulneku a druhý z Prahy-Říčan (po této trase putovala naše havířovská farnice Olinka), setkali jsme se všichni společně (asi v počtu kolem 100 poutníků) ve Slavkovicích v pátek asi ve 14.15 hod. V 15.00 hod. jsme se všichni společně modlili křížovou cestu, pak korunku k Božímu milosrdenství a v 16.00 hod. byla sloužena mše svatá na poděkování za pouť. Ve večerním programu zpívali mladí v doprovodu kytar, houslí a bubnu. Po večerní modlitbě v kostele byla celonoční adorace před vystavenou Nejsvětější svátostí. V sobotu, po ranních chválách, představil P. Zubkowicz prezentaci o životě sv. sestry Faustyny a o záměru vybudování nového kostela Božího milosrdenství ve Slavkovicích. V 10.00 hod. byla slavena slavnostní mše svatá (celebroval ji o. M. Dunda za účasti P. A. Cierlického a P. T. Kazaňského) a ani déšť a zima nás neodradily od radostného loučení. Rozcházeli jsme se s pocitem, že jsme vykonali něco pro sebe, pro své bližní a pro dobrou věc. Pane Ježíši, děkuji, že jsi mě opět na tuto pouť pozval, děkuji Ti za Tvé nekonečné milosrdenství, za Tvou nesmírnou lásku, za to, že mně provázíš na mé životní cestě. Tato pouť se konala pod heslem: „Teď je čas milosrdenství“ - kéž si to každý z nás uvědomí. „Ježíši, důvěřuji Ti“ vděčná poutnice Jana ******************************
Za sluncem do Chorvatska Díky organizátorce Hance Svobodové 25. 6. vyrazily 2 autobusy lidí z několika farností na ostrov Murter do Chorvatska. Příležitost strávit 2 týdny dovolené u moře využily rodiny s dětmi, babičky s vnuky nebo prostě milovníci tepla, kteří nechtějí cestovat sami. Během pobytu byla možnost jak relaxovat, tak zúčastnit se různých výletů. Našel se i čas na společnou modlitbu, mši sv. nebo posezení u krbu. Milým a vždy ochotným vyslechnout si strasti a radosti kohokoli byl otec Jan Svoboda. Díky za takové kněze. Doufám, že tato dovolená nebyla poslední a těším se na další možnosti využití volného času ve společnosti lidí s podobným smýšlením. Díky, Šárka Soukupová
· ******************** VZPOMÍNKA NA OBĚTI ZEMĚTŘESENÍ V JAPONSKU Před prázdninami jsem měla příležitost zúčastnit se zádušní mši sv., která byla sloužena za oběti přírodní katastrofy v Japonsku, kdy po silnémzemětřesení a následném tsunami přišlo o život mnoho obyvatel. Bohoslužbu celebroval P. Ludvík Armbruster, který prožil téměř půl století jako misionář v „Zemi vycházejícího slunce“, a přítomen byl také opat Saikawa Buntai z budhistické školy v Kiotó a mnoho věřících, kteří zcela zaplnili chrám sv. Ignáce v Praze. Nechyběli příslušníci Česko-japonské společnosti v Praze, jež se zasadili o konání tohoto obřadu, který působivým zpěvem chorálů doprovodila Schola Gregoriana Pragensis. Hřejivá a laskavá slova předsedajícího na adresu obětí, trpících a pozůstalých poukazovala na znamení Boží lásky ke každému jednotlivému člověku. Vzpomněl také na satelitní přenos, kdy různí lidé z celého světa kladli papeži Benediktu - 10 -
4 / 2011
Společenství
XVI. svoje otázky a on na ně z Říma odpovídal. Jedna šestiletá japonská holčička se jej ptala, proč lidé v její zemi musí takto trpět? Jeho odpověď zněla: „Proč tomu tak je, to já nevím. Ale věřím, že žádné naše utrpení nebude Bohem zapomenuto, ale že bude proměněno v dobro a lásku našim blízkým i vzdáleným lidem.“ P. Ludvík Armbruster liturgii zakončil úžasnou myšlenkou, vyzařující z mnohaletého poslání misionáře: „Všichni obyvatelé naší planety jsme jen dočasnými poutníky na cestě životem na Zemi, všichni směřujeme do věčnosti a máme tedy navzájem na sebe myslet a modlit se za sebe...“ Z.K.
PŘEČETLI JSME... „Pojď, buď mým světlem“ /soukromá korespondence světice z Kalkaty/ - Matka Tereza, ed. Brian Kolodiejchuk, vydalo Karmelitánské nakladatelství v r. 2008. K přečtení této knížky mě inspirovala účast na přednášce P. Jaroslava Brože - „Světlo Matky Terezy“. Velmi působivým projevem představil bl. Matku Terezu a uvedl (řečeno dnešním mediáním jazykem), že spolu s bl. Janem Pavlem II. patřila - k fenoménům 20. století. Oba byli s velkým nadšením přijímáni lidmi věřícími, ale získali si také respekt i úctu v prostředí nevěřícím v mnoha zemích světa). Vyprávěl její životopis a přiblížil také specifikaci Kongregace Misionářek lásky v různých státech. Nyní již existuje několik větví řádu - činné řádové sestry KML, kontemplativní sestry KML, činní řádoví bratři KML, kněžská větev KML a laická větev - III. řád KML, tzv. terciáři. P. Jaroslav Brož se mimo pastoračních povinností a práci odborného asistenta na KTF UK věnuje také duchovní službě sester KML v Česku a podílí se na vydávání publikací o zakladatelce řádu. Kniha zpřístupňuje dopisy, zápisky z jejího deníku i duchovních exercicií a také veřejné projevy Matky Terezy. Dopisy, které psala svým duchovním vůdcům, osvětlují její 'povolání v povolání' - kdy po devíti letech v loretánském řádu odchází. Posléze zakládá novou kongregaci a po církevním schválení se stává její představenou. Naplňuje tak své nové poslání, ke kterému jí Bůh volá... Její srdce toužilo sloužit Ježíši právě v těch nejubožejších - lidech starých, nemocných a umírajících a také nechtěných, hladovějících a opuštěných dětech. Spisy odkrývají první impulzy i prvopočátek vzniku Kongregace Misionářek lásky, které se postupem let rozrostlo do všech pěti kontinentů. A obětavé sestry, které Matka Tereza svědomitě vedla, nyní i po její smrti pokračují ve službě - přinášet lásku, útěchu a radost především lidem, kteří jsou na okraji společnosti. Toto úctyhodné Dílo Božího milosrdenství vzkvétá i ve vyspělých zemích, kde člověk trpí ne materiálním nedostatkem, ale především duchovní bídou a osamělostí stáří. Dovídáme se také o jejím vlastním utrpení, kdy na dlouholeté cestě láskyplné pomoci bližním sama strádala pocitem opuštěnosti a zažívala nekonečnou noc temnoty, v níž „Bůh mlčí...“ Je zde zachycena vnitřní hloubka duchovního života a původ její svatosti. Z.K.
NANEBEVZETÍ Anastáz Opasek Květ růžový a opět bílý jenž voní Bohem a nikdy neuvadá se vztyčil k nebesům dnes otevřena jsou té vůni zvláštní by opsala svou dráhu Maria
od země do nebes umlkly zvony zazněl čas již hoří slunce Panna ta píseň nad oblaky se Synem vítá se utichl vesmír - 11 -
4 / 2011
Společenství
VÍKEND NAD BIBLÍ BIBLICKÉ KORESPONDENČNÍ ŠKOLY o víkendu 15.-17.7. jsem se v Plzni-Liticích zúčastnila „Setkání nad Biblí”, které bylo určeno kromě zájemců zvláště nám, studentům Biblické korespondenční školy. Při této přiležitosti jsem písemnou a ústní zkouškou ukončila třetí etapu, a tím i celé studium, které je sestaveno následujícím způsobem: 1. etapa: Čtyři evangelia 2. etapa: Skutky, Listy, Zjevení 3. etapa: Starý zákon Proč vám o tom píšu? Chci vás povzbudit ke stále hlubšímu a lepšímu poznávání Božího slova, abyste tak mohli zakusit přítomnost Ježíše v Bibli, vždyť „Neznalost Písma je neznalostí Krista”! Čtení a studium Bible není jen pro kněze či církevní hodnostáře, ale pro nás všechny. Právě my laici potřebujeme vědět, o čem slovo Boží je, abychom ho mohli předávat i ostatním. S Biblí se můžeme modlit a naslouchat tak Bohu, který k nám promlouvá. Jeho slovo je živé a účinné a dokáže proměňovat naše srdce i náš život. Postřehy z mých poznámek: Dei Verbum – dogmatická konstituce II. vatikánského koncilu Hovoří o Bohu, který se zjevuje, a o člověku, který Bohu odpovídá. Má-li člověk vztah s Biblí, má živý vztah s Bohem. Boží zjevení člověka ovlivňuje a člověk si uvědomuje jeho božský původ. Víra musí být mojí vlastní zkušeností. Věřím, že Ježíš vstal z mrtvých, ale setkala jsem se opravdu s živým Ježíšem? Zakouším v každodenním životě Pánovu přítomnost? Bůh se zjevuje v životě každého z nás, a to je zkušenost, o níž mohu vydat svědectví: Co Bůh udělal pro mě, může udělat i pro tebe. · Hospodin se zjevil Abrahamovi jako Bůh příslibu. Když od Abrahama žádal, aby odešel ze své země, byl tento příkaz doprovázen přísliby. · Abraham Hospodinu uvěřil a zakusil, že je Bůh svému slovu věrný. · Bůh zjevuje svou moc a vstupuje do života konkrétního člověka. Abraham měl sice syna Izmaela z otrokyně Hagar, ale ten nebyl dědicem. Jeho pravý dědic byl Izák, narozený z ženy Sáry, která byla neplodná a již pokročilého věku. Pro Boha není věk a neplodnost překážkou. U něho není nic nemožného. · Bůh dává přísliby, ale zkouší víru: vyžádá si jako oběť Abrahamova milovaného syna Izáka, po němž tolik let toužil. I on prožívá vnitřní boj, skrze víru dostal syna a ve víře ho odevzdává s vědomím, že Bůh může učinit zázrak. Abraham je poslušný a Bůh ušetří jeho syna a obnoví svůj příslib plodnosti (srov. Gn 22,16-18). Není prvořadě důležité, kolik toho známe, ale je důležité vydávat svědectví, které je v Písmu svatém. Hospodin se zjevil člověku, člověk ho poznal a své zkušenosti s Bohem následně zapsal. Bible nebyla nadiktována, je to sbírka svědectví životních zkušeností lidí, jako jsem já. To, co Bůh učinil s Abrahamem, může učinit s každým z nás. Nebojme se vkročit do světa Boží lásky a vnímat každé Slovo, kterým nám Bůh chce v Bibli něco říct. Chcete-li se podělit o své zkušenosti s Bohem, můžete mi napsat:
[email protected] S pozdravem Dana Gavlasová
- 12 -
4 / 2011
Společenství
Dvanáctidenní dobrodružství s Dvojkou na Hartě Ano, je to tak. Opět po roce nám - skautům nastalo období, které je pro každého skauta nejvzácnější. Tábor se tentokrát konal brzy. Jeli jsme tam již 5. července, ale naši Roveři, což jsou starší skauti nad 15 let, tam jeli již 1. července, aby tábořiště vystavěli, takže když jsme přijeli na místo, byl to čistý a pěkný tábor. Mimo stanů se v táboře nacházel hangár představující jakousi společenskou místnost, úplně nová dřevěná kuchyň a Toi Toi (taková nóbl „latrína“). Zkrátka oproti minulým létům to byla pořádná porce rozmazlování:-D. Po příjezdu jsme si rozebrali stany a vybalili jsme si věci. Večer jsme měli velký zahajovací táborák, kde jsme byli obeznámeni se základními věcmi, k nimž patří denní režim a ostatní takové věci (K těm nudnějším například patřilo čištění zubů – jak by zcela jistě řekl bratr Komár). U táboráků se hrály různé písničky na kytaru. Ke konci nám vedoucí předvedli zahajovací scénku letošní celotáborové hry, od níž jsou závislé hry a program tábora a navíc má i určitý motivační ráz. Tento rok to byli Mayové. Ve scénce byl zobrazen úvodní příběh: byl kdysi starý král, který měl dva syny. Samozřejmě, že po smrti starého krále nastoupil starší syn. Mladší syn jménem Montezuma se s tím nechtěl smířit, a tak se stalo, jak se vypráví, že při lovu byl starší syn nešťastnou náhodou proboden kopím a umřel. Tak se stal Montezuma králem. Od té doby nastaly kruté časy, ale rada města Yucatánu se rozhodla vzbouřit proti panovníkovi. A tak začala naše hra. Další den jsme prostřednictvím hry byli rozděleni do skupin, kde v každé byl jeden vedoucí (čaka). Během celého tábora se konaly různé etapy, které probíhaly v různých prostředí, takže v lese a i taky na přehradě nebo přímo v táboře a taky byla etapa putovní. Z nějakých etapovek na vodě bylo třeba převážení kouzelného lektvaru, kdy jsme v lodích z místa A do místa B převáželi v ešusu „kouzelný lektvar“ a aby to nebylo tak jednoduché cestou se nám snažil ešus vyvrhnout Montezumův voják. V pátek 8.7 šel celý tábor na výlet do Bruntálu, kde jsme nenavštívili kupodivu jen obchody (abychom ulevili peněženkám), ale také Zámek se zámeckou expozicí. V neděli nás pro změnu navštívil a mší svatou potěšil nyní již bývalý kaplan naší farnosti, ale pořád skaut o. Petr Smolek. Tím ale mše svaté v táboře nekončily. V úterý nato nás poctil svou návštěvou náš sídelní farář O. Marcel, se kterým jsme slavili památku na poslední večeři také. Při putovní etapovce (dvoudenní) jsme na začátku měli vyluštit vzkaz a pomocí vzkazu dojít na určité místo. Těch vzkazů bylo několik a nakonec jsme se dostali druhý den do tábora. Celá tato etapa spočívala v tom, dostat se do posvátného chrámu. Do chrámu jsme se mohli dostat tak, že jsme dostávali při etapách klíče k tomuto chrámu. Jedině tak jsme mohli porazit Montezumu. Naše skupina se v závěrečné etapě dostala jako první do chrámu (na určité místo, za klíče jsme dostávali indicie k zašifrovanému vzkazu, abychom mohli rozluštit místo, kde se nachází). Nejprve jsme pluli přes přehradu, pak zpátky a následně putovali do smíšeného zboží, kde jsme vyfasovali svačinu, a pak přímo k místu, kde se chrám nacházel. I když jsme ho našli první, nestačili jsme body na skupinu, která skončila první, ale to nám tak nevadilo. Někdy příště. Proč? Protože jsme si užili spoustu pěkných zážitků a naučili jsme se spolupráci ve skupině. Při závěrečném táboráku jsme měli velikou slávu. Dva z našich bratrů (Ondra N. a Ondra K.) skládali vlčácký slib. A aby slávy nebylo málo, přidali se k nim ještě bratr Komár a Slupka, kteří složili slib skautský. Dále došlo u táboráku k vyhlášení bodování, za které si každý vybral nějakou cenu. Týmy bojující proti Montezumovi navíc dostali doslova pytel mlsných odměn. Byla zde skvělá atmosféra. Tento tábor se mi moc líbil, prožil jsem tu totiž plno pěkných a dojemných zážitků. Program byl opravdu výborný a těším se další rok zas. (Bidlo) - 13 -
4 / 2011
Společenství
Zájezd do Vlčnova KDU-ČSL Horní Bludovice a Kaňovice pořádala v neděli 29. května 2011jednodenní zájezd do Vlčnova,kde se konala tradiční „Jízda Králů“. Tato folklorní a společenská akce má dlouholetou tradici, která je ojedinělá jak v české republice, tak v Evropě. Pro tuto ojedinělost podali vlčnovští občané žádost o zápis do kulturního dědictví UNESCO. Autobusového zájezdu se zúčastnilo 44 občanů, které čekaly nevšední zážitky. Po příjezdu do Vlčnova jsme se zúčastnili v kostele Svatého Jakuba Staršího slavnostní mše svaté, která byla sloužena za krále a jeho královskou družinu. Tvořili ji děvčata a chlapci, kteří dosáhli v daném roce 18 let. Král a celá jeho královská družina byli oblečeni ve slavnostním vlčnovském kroji. Poté se všichni účastníci odebrali za doprovodu dechové hudby do centra obce, kde na jednotlivých místech vystupovaly místní folklorní soubory i z blízkého okolí. Živnostníci nabízeli krajové speciality ve svých prodejních stáncích a všude kolem probíhaly další atrakce. Následoval hlavní program dne „Jízda Králů“, která vyjížděla od domu krále, jela přes celou ves až do centra obce. V odpoledních hodinách následovalo vystoupení všech zúčastněných hudebních folklorních a tanečních souborů. Všichni účastníci zájezdů se vraceli do svých domovů plní krásných dojmů, k čemuž zcela určitě přispělo slunečné květnové počasí. Již dnes se všichni těší na další akce pořádané - KDU-ČSL. Na krásné zážitky a příjemně prožitou prosluněnou neděli budou určitě vzpomínat všichni účastnici zájezdu. Jiřina Ondejčíková
Naše pouť na“Letnice“ Jmenuji se Jiřina Ondejčíková a bydlím v obci Horní Bludovice. Naše obec patří do správy havířovské farnosti, kde se nachází svatostánek sv. Markéty. Já osobně nejčastěji docházím pro duchovní osvěžení a duchovní slovo do kapličky v obci Žermanice, která je poblíž mého bydliště. Jako malé dítě jsem sice byla pokřtěna, ale můj duchovní život se již dále nerozvíjel. Nejsem tedy „typickou“ křesťankou tzv. od narození, kdy děti k víře vedou rodiče. Jsou tomu již dva roky, kdy jsem onemocněla a můj fyzický a psychický stav byl neuspokojivý. Jistě mi uvěříte, že jsem byla ze všech těchto skutečností zoufalá a bezradná. V tomto období mě navštěvovala moje kamarádka a tehdy mi přinesla evangelium. Začaly jsme se společně modlit a společně jsme zpívaly chvály. Později mě pozvala k sobě domů, do „Domu modlitby“, mezi ostatní věřící. Víra v našeho Pána Ježíše Krista mi otevřela oči a dala mi zakusit Boží přítomnost. Skrze Ducha Svatého, kterému jsem naslouchala, jsem se začala měnit. Právě ON mi ukazoval cestu, kterou jít, co je v životě důležité a že každého má náš Pán stejně rád, protože ON je láska a každého miluje. Poznala jsem, jak je to jednoduché se nechat od NĚJ milovat. Postačí jen otevřít srdce a nechat HO vejít dovnitř a vůbec se jeho lásce nebránit. Aby mohl vstoupit do vašich srdcí, je důležité odevzdávat Bohu všechny radosti i starosti, pravidelně chodit ke svátosti smíření a hlavně přijímat našeho Pána. Taky dnes již vím, co jsou „zavřené dveře - neodpuštění, lakota, závist, pýcha, povýšenost a jiné“. Proto tlučme, aby se nám ty pomyslné dveře otevřely. Dnes si již nedovedu představit den bez modlitby, víkendy a slavné svátky bez mše svaté a pravidelné modlitby u mé výše zmiňované kamarádky Dany Gavlasové, kde se scházíme ve stále větším počtu. Přijďte tedy i Vy mezi nás. Pokud máte zájem, můžete mě kontaktovat prostřednictvím elektronické pošty na adrese
[email protected], nebo na telefonním čísle-607 961 482.
- 14 -
4 / 2011
Společenství
To by bylo na úvod a nyní k výše zmiňované pouti, která se uskutečnila v termínu od 11. 12. června 2011 v Plzni-Liticích: SESLÁNÍ DUCHA SVATÉHO. Tato slavnost proběhla v Koinonii Jana Křtitele.kde jsem byla již několikrát na kurzu pro,,UZDRAVENÍ“. Strava a ubytování bylo zajištěno pořadateli celé akce. V žádném případě jsme nebyli zklamání velmi vřelým přivítáním a vřelými slovy: „KRISTUS VSTAL Z MRTVÝCH“. Naše odpověď je jednoznačná „A MY V PRAVDĚ S NÍM“. Hlavní duchovní program probíhal od sobotního rána do večera a úvodní slovo pronesl náš pastýř Alváro. Z jeho slov cituji: „BŮH DAL DUCHA JEDINĚ ČLOVĚKU, DO KTERÉHO VSTUPUJE SKRZE DUCHA SVATÉHO, KDO V NĚJ NEVĚŘÍ, NEMŮŽE ČEKAT NA POŽEHNÁNÍ. MY MÁME TENDENCI POŘÁD ODSOUVAT NAŠI VÍRU NA ZÍTŘEK, TEN ZÍTŘEK VŠAK ZNAMENÁ, ŽE NEVĚŘÍME A ČASTO ČEKÁME, ŽE SE STANE NĚJAKÝ ZÁZRAK. BŮH VŠAK PRACUJE S TĚMI, CO SE HÝBOU. MNOHOKRÁT PŘIJDOU TĚŽKOSTI, ALE ONY NEPŘICHÁZEJÍ JEN TAK SAMY, ALE PRO NAŠI VĚTŠÍ SLÁVU. BŮH S NÁMI KOMUNIKUJE SKRZE DUCHA SVATÉHO, KTERÉMU MUSÍŠ NASLOUCHAT A VĚŘIT. JAK JÁ ALE ROZPOZNÁM PŮSOBENÍ DUCHA SVATÉHO? PODLE PLODŮ, ALE TY POTŘEBUJÍ ČAS! MUSÍME SE MU UČIT, NASLOUCHAT A VNÍMAT SVÉ POCITY. MUSÍME SI UVĚDOMIT, ŽE KDYŽ OPRAVDU ŽIJEME S PÁNEM, JE TĚCH ŠPATNÝCH POCITŮ MÁLO. MY SE JICH ČASTO BOJÍME A ZAVÍRÁME SE, ALE PŮSOBENÍ DUCHA SVATÉHO JE SILNĚJŠÍ NEŽ TOUHY KE ZLÉMU.“ Po úvodním bloku proběhlo slavnostní otevření „ARCHY“, což je budova se zařízenou kuchyní, jídelnou a sociálním zřízením. V těchto prostorách jsme všichni s chutí poobědvali a nemohla chybět ani pravá italská káva. Zakladatelé Koinonie Jana Křtitele v Plzni-Liticích jsou totiž italské národnosti. Po obědě proběhla polední siesta v zákoutí místního kostela. Většině přítomných zrůžověly tváře od příjemně hřejivých paprsků slunce a začal probíhat odpolední blok. Všechny přítomné mile překvapila návštěva plzeňského biskupa Radkovského, který nám přinesl „POŽEHNÁNÍ LETNIC“ při společné modlitbě. V neděli dopoledne proběhla mše svatá, kde jsme byli svědky zásnub mladého páru. Tito mladí lidé si přede všemi přítomnými slíbili čistotu až do svatby, která se zde v Plzeňské Oáze uskuteční na podzim letošního roku. V tomto ročním období se opět chystáme na kurz uzdravení, takže pokud máte zájem prožít nevšední duchovní víkend s nevšedními zážitky, můžete se na tuto cestu vydat s námi všemi. S Božím požehnáním Jiřina Ondejčíková
200. výročí narození sv. Jana Nepomuka Neumanna Sv. Jan Nepomuk Neumann je nejvýznamnějším rodákem města Prachatice. Narodil se 28. března 1811 v Prachaticích na Šumavě v rodině české matky a německého otce. Jeho tatínek Filip přišel z Obernburgu nad Mohanem, kde se narodil v roce 1774. V Prachaticích se stal punčochářským mistrem. Uzavřel zde první manželství s dcerou prachatického měšťana, která však zemřela po dvou letech manželství. Filip se po čase znovu oženil s Anežkou Lebischovou, dcerou sedlářského mistra. Z tohoto manželství se jako čtvrtý ze sedmi dětí narodil i Jan. Ten po základní škole v Prachaticích studoval v Českých Budějovicích a v Praze. Ovládal osm jazyků a velmi se zajímal o botaniku a astronomii. Po studiích, protože nemohl dosáhnout kněžského svěcení ve své diecézi, v níž byl dostatek kléru, se rozhodl odjet na misie do Severní Ameriky. Ve svých 25 letech byl newyorským biskupem vysvěcen na kněze a působil několik let mezi německými přistěhovalci u Niagarských vodopádů. V roce 1840 vstoupil do řádu redemptoristů založeného v roce 1732 Alfonsem z Liguori. Sliby složil 16. ledna 1842. V letech 1847 – 1849 byl představeným celé americké misie - 15 -
4 / 2011
Společenství
redemptoristů. Tehdy též uvedl do Ameriky kongregaci Chudých školských sester Matky Boží a otevřel jim dům v Baltimore. Pro své vynikající pastorální působení byl 1. února 1852, ve svých 41 letech, jmenován biskupem ve Filadelfii a 28.března 1852 přijal v Baltimore biskupské svěcení. Biskup Neumann založil 80 kostelů, kolem 100 škol a neúnavně cestoval po své diecézi. Proslul nesmírnou horlivostí, vzdělaností a obětavostí, mírností a skromností. Roku 1855 založil na radu papeže Pia IX. Kongregaci František z Glenn Ridlle, zaměřenou na péči o mravně ohrožená děvčata a nemocné a později i na vyučování. Dodnes je brán jako zakladatel církevního školství v USA. O jeho heroickém životním nasazení svědčí mimo jiné i to, že zemřel ve svých 49 letech /5. ledna 1860/ naprostým vyčerpáním na ulici cestou na poštu. Byl pohřben v redemptoristickém kostele sv. Petra ve Filadelfii. 19. června 1977 byl papežem Pavlem VI. prohlášen za svatého. Rodiče sv. Jana N. Neumanna, Filip a Anežka jsou pochováni na prachatickém hřbitově. Právě ke hrobům rodičů a do kostela sv. Jakuba, kde byl Jan pokřtěn, putují poutníci jak z Německa a Rakouska, tak i z USA.
Z FARNÍ KNIHOVNY Sestra Marie od Navštívení: Krásný žebrák (Karmelitánské nakl. 2011) Sestra Marie z komunity Blahoslavenství vypráví o čtyřiceti náhodných setkáních, která ji něčím překvapila a oslovila tak, že v nich nečekaně prožila Boží přítomnost. Můj názor: Pohodová a povzbuzující knížečka pro všechny, kteří po ní sáhnou. Marek Vácha: Probouzení (nakl. Cesta 2009) Autor o knize říká: „Tyto črty jsem psal v rozmezí mnoha let po večerech, v noci, jako deník, jako diapositivy situací a nálad. Tak jak čas šel, jsou některé texty veselé a jiné vážnější a vyjadřují spíše atmosféru, … než vědeckou objektivitu …“ Můj názor: Není to opravdu žádná věda - vlastně autor to vyjádřil nejlépe. Ludvík Armbruster, S. J.: Tokijské květy (Karmel. nakl. 2011) Otázky klade a rozhovor vede Aleš Palán. Autor, český jezuita (nar. 1928) prožil 40 let aktivního života v Japonsku mimo jiné jako rektor kněžského semináře, ředitel universitní knihovny atd. Po návratu do Česka byl dvě volební období děkanem Katolické teol. fakulty Karlovy university. Pro nás, kteří žijeme z minulosti české a evropské latinské církve nás tato kniha nenápadně navádí, abychom otevřeli oči a uši a učili se chápat „znamení doby“ i v jiných úctyhodných kulturách. Jako většina knih vedených formou rozhovoru, je to kniha živá, čtivá a v dobrém smyslu poučná. Můj názor: Pro všechny, kteří jsou otevření poznávání a nechtějí zakrnět. Ludvík Armbruster, S. J.: O duchovní zralosti (Karmelitánské nakl. 2008) Knížečka nám nabízí v krátkých kapitolkách zrnka ze sobotních promluv, jak je zachytila Marie Rút Křížkova u sv. Ignáce v Praze. Můj názor: Žádný suchopár ale dobrý a chutný léčivý čaj podávaný v malých dávkách. BENEDIKT XVI: Otcové církve /od Klementa Římského po Augustina/ (Karmel. nakl. 2009) O čtyřiceti Otcích církve žijících v prvním až čtvrtém století pojednávaly středeční katecheze Svatého otce pronesené v letech 2007 – 2008. V stručných kapitolkách ukazují osoby a nauku Otců, jak se rozvíjela v prvních stoletích a zůstává i dnes platným základem pro náš život. Pro ilustraci citujeme úryvek z kapitolky o Řehoři z Nyssy /4. století/: „… dokonalost, již chceme nalézt, není nějakou věcí vydobytou jednou provždy; dokonalost je setrvávaní na cestě, je to neustálá otevřenost a ochota kráčet vpřed, protože úplného připodobnění Bohu nelze nikdy dosáhnout, stále se NACHÁZÍME NA CESTĚ…“ (Benedikt XVI) - 16 -
4 / 2011
Společenství
„… u duše jde nikoli o to poznat něco o Bohu, ale mít Boha v sobě…“ (Řehoř) a Benedikt doplňuje: „… když člověk miluje Boha, když má Boha v sobě skrze onu VZÁJEMNOST, JEŽ JE VLASTNÍ ZÁKONU LÁSKY, chce to, co chce Bůh. Proto spolupracuje na utváření božského obrazu v sobě….“ A dále nechá mluvit Řehoře: „Naše duchovní zrození je výsledkem svobodné volby, my jsme v určitém smyslu rodiči sebe samých a vytváříme se sami takovými, jakými chceme sami být, a skrze naši vůli se utváříme podle vzoru, který volíme….“ Můj názor: Název knihy neodborníka od četby spíše odradí. Tím více jsem byl překvapený obsahem a schopnosti Svatého otce podat živě a čitelně to podstatné a co je stále aktuální. Prostě – žádná nuda se nekonala, Benedikt si mě získal a těším se na jeho další knihy. Přejeme všem hodně radosti, při četbě knih z naší bohaté farní knihovny u sv. Anny. A ať nám svítí sluníčko na celý zbytek prázdnin a dovolené. Dědek Jargus
Jednota Havířov informuje... Jednorázovky: 20. - 21. 8. Orelská pouť na Svatý Hostýn Tradice těchto poutí sahá do 30. let minulého století a orelská pouť se od této doby stala jednou z největších v České republice. Přichystán je bohatý program pro účastníky každého věku. Hlavní poutní mše svatá bude v 10 h, hlavní celebrant P. Vojtěch Kodet, OCarm. 1. 10. 2011 Orelský den SPORTU Aktivity od září: FLORBAL Mladší žáci - Zveme každého chlapce, který je narozen nejpozději v roce 1999. Mužstvo je sice přihlášeno do Orelské florbalové ligy, naším cílem ale není mít v týmu jen ty nejlepší, těšíme se na každého. Tréninky budou každý čtvrtek od 18h v CSVČ na Šumbarku. FLORBAL Muži; FUTSAL Muži Aktivity od října: BAZÉN pro rodiny s dětmi - každé pondělí od 17h. Tradiční aktivitka pro celou rodinu. *Rád bych upozornil na to, že polovina roku je za námi. Byl bych tedy velmi rád, kdybyste mi, bratři a sestry v orelské službě, nosili členské příspěvky. Bližší info: vitrínka před kostelem sv. Anny, www.orel.cz, www.orel-havirov.cz Dominik Pustówka
SBÍRKY datum Havířov-sv. Anna Havířov-Bludovice Špluchov
účel
12.6. 19.6. 26.6. 3.7. 10.7. 17.7. 24.7. 31.7.
Na diecézní charitu Na potř. kostela
17284,12432,10883,9722,11734,12754,13487,11068,-
3756,2642,2823,2103,4180,3019,2497,2264,-
- 17 -
1885,745,659,470,656,1779,1572,945,-
Na potř. kostela
4 / 2011
Společenství
Dopisy do záhrobí Posluchači podobenství o rozsévači V městě Šumbarku, v devátém roce panování Václava Vrtošivého Nyní, v čase žní, mi stále častěji přichází na mysl podobenství, které Ježíš říkal zástupům shromážděným na úpatí hory a pak ještě znovu (včetně důkladného vysvětlení) svým nejbližším učedníkům. Počítám se mezi vás, protože toto podobenství je určeno všem, „kdo mají uši k slyšení“. Jsou to notoricky známá slova, která jsem slýchal od svých dětských let v nesčetných homiliích a četl v bibli i odborných textech. Téměř vždy se tato pojednání zabývala otázkou správného zatřídění posluchačů do jednotlivých kategorií dle bonity „půdy“, do níž je Boží slovo zaseto, a sjednáním potřebné nápravy. Jedinou výjimkou byl přístup opírající se o Markovo evangelium, který se po oproštění ode všech pozdějších dodatků a výkladů omezil na zásadní tvrzení: „Semeno zaseté do země vydá mnohonásobný užitek.“ Toto je jádrem Ježíšova poselství, vše ostatní je tam navíc a zbytečně odvádí pozornost od toho podstatného. Jako by skutečnost, že z jediného původního zrnka vyroste klas skrývající desítky nových, nebyla sama o sobě dostatečným důvodem k úžasu a radosti a vděčnosti. Tento „všední“ botanický zázrak má svou obdobu v duchovním životě. Z jediného Ježíšova zrna vyrostlo společenství všeobecné církve a zaplnilo zemi… Po všech těch staletích agrotechnických prací se zdá, že je půda – alespoň v našem okolí – vyčerpaná a žádný velký užitek nevydává. Marně ořeme tvrdou zemi, zbytečně mýtíme hloží; zrno neklíčí a obklopuje nás neutěšený úhor. V čem je problém, vždyť to děláme pořád stejně, se stále větším nasazením a stále modernějšími prostředky? Nevděčná půda naši setbu odmítá! A znovu vyvstává ona kacířská otázka: je opravdu problém v nepřipravené půdě? Co když je tou hlavní příčinou neúrody samo osivo? Jedná se stále ještě o Slovo, které zasel první Rozsévač? Účastním se bohoslužeb, snažím se naslouchat liturgickým textům a homiliím, pročítám stránky periodického katolického tisku, diskutuji (zhola zbytečně) s jeho redaktory… a marně hledám RADOSTNOU ZVĚST. Tou není úctyhodný počet účastníků jakési vesnické pouti ani další soukromé zjevení. Tou nejsou kající úkony a právnické formulace v katechismu. Marně hledám SLOVO pro skutečný současný ŽIVOT. Plenární sněm vyplodil mnoho slov a neznám jediný praktický výstup pro křesťany v naší zemi a v naší době. Toužím po tom životodárném slovu. Po stejném slovu, které vás přimělo strávit celý den u Ježíšových nohou, zapomenout na tělesné nepohodlí, hlad, starosti o živobytí. V tu chvíli pro vás bylo Ježíšovo slovo důležitější než cokoli jiného. Takové slovo vskutku může přinést stonásobný užitek. Jsem přesvědčen, že jsem toto slovo zaslechl a nechal se jím okouzlit. Chci ho předat dále všem, které miluji a za které nesu zodpovědnost. Nic lepšího neznám a nemám. Rozhlížím se po tom svém kousku pole a cítím rozpaky, protože nevidím vlnící se lány vzrostlého obilí, nýbrž bezútěšnou holou pláň. Vím, že není problém v půdě, ale v mém osivu. Zjevně jsem nezasel totéž, co jsem s takovou radostí přijal. Možná je to všechno jinak. Možná jen dosud nenadešel čas růstu... -ok- 18 -
4 / 2011
Společenství
červen – srpen 2011 v našich farnostech Svatá Anna:
Pavel Kamionka – Joanna Kajfoszová Křty: Filip Tvardek Štěpánka Renáta Böhmová Pohřby: Anna Šigutová-Fajkovičová 74 Alena Bialková-Havlíčková 64 Pavol Lukáš 72
Pohřby: Brunhilda Peterová - Haidrová 84 Petr Indra 70 Helena Havlíčková-Vašíčková 92 Milada Truchnická-Bednářová 90
Svatá Markéta: Svatby: František Hruška – Jana Hlístová
- 19 -
4 / 2011 Společenství HÁDANKY A MALÉ HŘÍČKY PRO KLUKY A PRO HOLČIČKY Prázdninoví povaleči, (právě plánovitě provokuji pracující populaci)prožíváte prázdninovou pohodu? Plavete podél přehrady? Poleháváte pod palmami? Popíjíte přírodní prameny při procházkách přírodou? Protože pěkné počasí prázdninám pramálo přeje, potěšte přátele posezením, povídáním, poluštěním. POHÁDKOVÝ PING PONG (Používejte pouze pojmy počínající písmenem „P“. Příklad – Pinocchio) 1 2 3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16 17
1) 2) 3) 4) 5) 6) 7) 8)
Pošťák … Z … štěstí Pyšná … Druid … Královna Koloběžka … … Pepina Tři oříšky pro … … chaloupka (Pohádky z mechu a kapradí)
9) Loupežník na moři 10) Dřevěná loutka, později živý kluk 11) Maková … 12) Obušku z … ven 13) Ubrousku … se 14) Kluk z … 15) Medvídek … 16) … Ohnivák 17) … a Mat
Prázdninovou pohodu a pěkné prožitky přeje
- 20 -
Marťa
