Ke slavnosti seslání Ducha svatého 4. června Oheň jsem přišel vrhnout na zem a jak si přeji, aby už vzplanul (Lk 12,49). Oheň je symbol Ducha svatého – vydává světlo a teplo – moudrost a lásku, čistí a spaluje vše špatné. Tohoto Ducha svatého – dar Kristův – jsme přijali ve křtu, a zvláště ve svátosti biřmování – svátosti křesťanské dospělosti. Právě na apoštolech můžeme pozorovat vliv a sílu Ducha svatého, když ho přijali o Letnicích. Jak je proměnil! Z těch zbabělých učedníků se stávají neohrožení hlasatelé Kristovi. Tohoto Ducha svatého máme i my! On je náš majetek. Přebývá v našem srdci. Má tutéž sílu, kterou proměnil apoštoly – chce proměnit i nás. A těm, kteří prosí nebeského Otce, dá sílu Ducha svatého (Lk 11,13). Celá spiritualita Nového Zákona vlastně spočívá v jediném slově, „metanoia“, to znamená proměna. Duch svatý nás chce proměnit v plné a opravdové křesťany. Chce proměnit naši nedůvěru v plnost víry a naděje, naši zbabělost ve statečné vyznání Krista nejen slovem, ale i celým životem, náš chlad a lhostejnost v lásku a nadšení z víry.
Přijď Duchu svatý a proměň mě, místo srdce tak chladného dej mi srdce, které miluje nezištně a nečeká na odplatu. Duch svatý přichází k nám se svými dary moudrosti, rozumnosti, rady, síly, umění, poznání a bázně Boží (Iz 11,2) a plody. Ovoce Božího Ducha je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání (Gal 5, 22-23). V těchto dnech máme příležitost se zamyslet, jak tyto dary a plody pronikají náš život. Přijď Duchu svatý a naplň naše srdce a zapal v něm oheň své lásky a dobroty! Ten ohýnek Ducha, který nám byl vložen do našeho nitra. Ať se s Boží pomocí rozhoří v nás. Ať z pevné víry, že jsem chrámem Ducha svatého, čerpám radost a štěstí, kterým dovedu obohatit i své okolí. Tuto radost z Ducha svatého Vám přeje Váš farář
STRANA 2
Litanie k Duchu svatému Sláva Otci i Synu i Duchu svatému… Buď veleben (opakuje se za každou prosbou) Duchu svatý, sestup z trůnu své velebnosti a vybuduj si stánek v srdci svého služebníka Duchu svatý, který jsi s Otcem i Synem uctívaný, nauč mě žít podle vůle Boží Duchu svatý, který jsi s Otcem i Synem uctívaný, nauč mě žít podle vůle Nejvyššího Duchu svatý, který sídlíš v srdci Božího Syna, nauč mě poznávat Tě a upřímně milovat Duchu svatý, který se staráš o slávu Boha Otce, nauč mě žít v odevzdanosti a upřímné důvěře v Boha Duchu svatý, znamení ohnivých jazyků, zapal v mém srdci oheň své lásky Duchu svatý, tajemná holubice, nauč mě chápat Písmo svaté Duchu svatý, který nemáš tvář ani jméno, nauč mě správně se modlit Duchu svatý, hořící ohnisko lásky, nauč mě žít moudře a trpělivě Duchu svatý, který hovoříš ústy proroků, nauč mě žít v pokoji a vyrovnanosti ducha Duchu svatý, dárce všech darů, nauč mě žít v pokoře a skromnosti Duchu svatý, přetékající pokladnice milostí, nauč mě chápat cenu utrpení Duchu svatý, bezedná pokladnice milostí, nauč mě správně využívat drahocenný čas Duchu svatý, pokladnice, z které neubývá, chraň mě od každé nelásky a pýchy Duchu svatý, kterého bohatství nikdo nespočítá, nauč mě čelit zbytečným představám a myšlenkám Duchu svatý, dárce přemnohých darů, nauč mě vyhýbat se neužitečné činnosti a planým řečem Duchu svatý, z jehož plnosti jsme všichni přijali, nauč mě mlčet a promluvit v pravý čas Duchu svatý, lásko věčná, nauč mě dávat dobrý příklad jiným Duchu svatý, lásko nekonečná, dej mi vytrvalost v dobrém Duchu svatý, obšťastňující světlo duše, nauč mě vidět potřeby jiných a nezanedbávat dobré skutky Duchu svatý, sladký učiteli, nauč mě správně zacházet s lidmi Duchu svatý, který konáš v duších zázraky, veď mě bdělostí k dokonalosti Duchu svatý, milý příteli duší, nauč mě nikoho neposuzovat a na křivdy nevzpomínat Duchu svatý, otče ubohých, dej mi poznat mé chyby Duchu svatý, před kterým není nic utajeno, nauč mě unikat osidlům ďáblovým Duchu svatý, který znáš budoucnost vesmíru, pomoz mi vymanit se z područí těla a ďábla Duchu svatý, který znáš i moji budoucnost, svěřuji do Tvé ochrany svou rodinu, přátele, dobrodince a všechny lidi Duchu svatý, s Tvou Božskou pomocí mě nauč žít ke cti a slávě Boží, ke spáse duší a k radosti Matky Boží, abych mohla umřít jako sluha užitečný Amen
STRANA 3
Diecézní setkání mládeže s otcem biskupem „Svítilnou mým nohám je tvé slovo, světlem mé stezce.“ V České republice se mládež setkává každý rok v sobotu před Květnou nedělí se svým biskupem. Slaví tak světové dni mládeže, jejichž tradici začal papež Jan Pavel II. Setkání mládeže brněnské diecéze se koná každý rok v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně za účasti otce biskupa Vojtěcha Cikrleho. Letošní setkání se konalo 8. dubna. Hlavním tématem bylo Boží slovo a Duch svatý. Program byl již tradiční. Dopoledne byla katecheze otce biskupa a přednášky na různá témata v brněnských kostelech. V poledne byl oběd před katedrálou. Odpoledne pak program pokračoval v katedrále, otec biskup odpovídal na otázky mladých. Program ukončila mše. Otec biskup hovořil ve své úvodní promluvě o Písmu svatém jako zdroji poznání. Láskyplná přítomnost Boží v jeho slově je člověku svítilnou, která zahání strachy. Písmo svaté osvobozuje od obav, dává nám směr. Písmu nemůže porozumět ten, kdo si nerozumí s jeho autorem, Duchem svatým. Máme se snažit o to, abychom byli nádobou, do které může Bůh nalévat svého Ducha. Definitivní slovo je Ježíš Kristus. Když je nám Boží slovo důvěrně známé, budeme poznávat Krista a jeho lásku. Písmo čteme také proto, aby s námi bylo druhým lépe. Letošní nabídka přednášek byla opravdu bohatá. P. Martin Holík se ujal tématu křesťanská média, manželé Ambrozkovi a Markovi hovořili o partnerských vztazích, P. František Holeček přednášel o ožehavých otázkách církevní historie. S komunitou Emanuel jsme se mohli pokusit prohloubit svoji modlitbu. Aktuální informaci z misijního světa přinesl P. Jiří Šlégr. Veronika Řeháková se zamýšlela nad tím, jak se dívat na dnešní svět očima své vlastní víry a jak se v něm neztratit. O své touze být svítilnou hovořila S.M. Zdislava Nosková a další zasvěcené osoby. Jana Ungerová se snažila poradit mladým, jak nakládat se svými pocity. P. Marek Orko Vácha se dotkl tématu evoluce, zázraky v přírodě. A protože nežijeme jen vědou, ale i uměním, byla tu diskuse na téma křesťanská hudba Aleše Juchelky. Snahou mladých lidí je také být, jak se dnes říká, FREE – COOL – IN. Na toto téma se zamýšlela Radka Ondrášková. Účastníci setkání mohli navštívit Dům pokojného stáří na Kamenné a udělat radost starším lidem. P. Karel Koblížek odpovídal na otázku osobní víry, jakou mi dává víra jistotu. Liturgické
STRANA 4
tance představila Marie Brtníková. Posledním tématem bylo setkání s vozíčkáři pod vedením Václava Faráře, předsedy sdružení Archa Community. Na závěr setkání otec biskup vyzval mladé ve svém kázání, aby se stali světlem pro lidi kolem sebe. A popřál nám, aby každý z nás našel někoho (světlo), kdo ho dokáže provést tím, čemu nerozumí.
Evoluce, zázraky v přírodě a první kapitola Genesis, aneb proč jsou blahoslavení čistého srdce postřehy z přednášky P. Marka Orko Váchy Člověk se liší od zvířat tím, že je schopen odlišit dobro a zlo. Příroda sama o sobě není zlá ani dobrá. Příroda není naše morální učitelka. Například polygamie v přírodě. Nebo obludným příkladem napodobení přírodního výběru ve společnosti je sociální darwinismus, kterým se řídil Hitler při vyhlazování mentálně nemocných lidí. Člověk má duši. Duši vědou nenajdeme. Biolog a fyzik zkoumá v hmotě, prostoru a čase. Termíny jako duše, svoboda, svědomí, andělé, peklo, láska jsou mimo hmotu, prostor a čas. Zázrak. V židovském chápání světa je zázrakem vše, co se stane. Epidemie nemoci je následkem hříchu, nic se neděje jen tak. Pro biologa není zázrakem devět egyptských ran – kobylky, žáby. Desátá rána, kdy zemřeli prvorození z dobytku i lidí je problémem. Pro přírodovědce v zásadě zázraky nejsou, například prokletí fíkovníku nebo utišení bouře nejsou porušením fyzikálních zákonů. Když Ježíš kráčel po vodě, mohl zde být led. Musíme si uvědomit, že zázračné je už jen to, že věci jsou. Nesamozřejmost života na zemi. Čím více vědci vědí o buňce, embryologii atd., tím více jsou si nejistí. Kontemplativní člověk nevidí ve stvoření nic nového, jen je vidí jinýma očima. Kristus nám ukazuje jiný pohled v podobenstvích, která všechna připomínají Boha – podobenství o rozsévači, koukolu a pšenici. V Janově evangeliu dochází k setkání pozemského a nebeského: když samařská žena nabízí vodu, Ježíš jí nabízí vodu věčného života. Intelektuální znalost ještě neznamená víru. Emauzští učedníci mířící do Jeruzaléma ví vše o Ježíši, ale nevěří. „Ale copak nám nehořelo srdce?“ Bůh hovoří k člověku skrze viditelné stvoření. Co je větší zázrak, nasycení šesti miliard lidí každý den, nebo rozmnožení chlebů? Kde je láska? Je v lebkách? Narodí se dítě, hmotné atomy těl se smíchají. My dáváme hmotu, ale kde se bere to ostatní? Před pěti miliardami let vznikla hmota země, spojil se prach a plyn? Co se to tu stalo? Jsme zvyklí na to, že žijeme v zázraku. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha. Křesťanství nezná rozdíl mezi sakrálním a profánním. Není celá planeta jedním velkým kostelem? Svátosti obsahují viditelné znamení neviditelné Boží lásky. Například kytice, je jenom krásná, není důležitá jako věc, ale je symbolem lásky. Můžeme chápat celý vesmír jako viditelné znamení neviditelné Boží lásky. Dalším symbolem Boží lásky je manželství, kdy Bůh dal lidem tělo, aby bylo vidět neviditelné. Tělo není špatné, hmota je svatá. Ježíš dává příkaz – dívejte se na havrany, pozorujte polní lilie. Není žádná biologická teorie, která by mohla Boha dokázat a žádná teorie, která by mohla Boha vyvrátit. Jana
STRANA 5
Církevní památky v Moravských Knínicích Ať již patříte k nadšeným příznivcům historie a církevní architektury, nebo pouze k laikům, zcela jistě nebude na škodu, když nyní podnikneme krátký výlet po památkách v Moravských Knínicích.
Kostel svaté Markéty Dominantu obce Moravské Knínice tvoří kostel svaté Markéty. Nejstarší zmínky o něm sahají do roku 1366, tedy do hlubokého středověku. Z tohoto období pochází nejstarší část kostela, pozdně gotické presbyterium, na jehož stěnách můžeme dodnes obdivovat unikátní fresky. Loď kostela je postavena ve slohu raně barokním. Na jižní straně k ní přiléhá věž 30 m vysoká, ta neunikne oku pozorovatele ani v nočních hodinách, zásluhou umně nainstalovaného osvětlení. Nad vchodem, umístěným směrem na západ, si můžeme povšimnout reliéfu víry, naděje a lásky – kříže, kotvy a hořícího srdce. Z interiéru kromě fresek zaujme čtrnáct obrazů křížové cesty, socha svatého Josefa a svaté Anny a v neposlední řadě obraz zdejší patronky umístěný na pravé stěně lodi při pohledu od vchodu. Věž kostela „střeží“ dva zvony. Větší z nich, vážící jednu tunu, byl ulit roku 1509. Menší, zvaný Umíráček, je desetkrát lehčí, o 42 let mladší a nese nápis „Ke cti a chvále Pánu Bohu“. Kostel je památkově chráněný.
Kaple svatého Cyrila a Metoděje Na kopci jižně od obce se nachází kaple svatých věrozvěstů. Roku 1862 ji postavil místní občan Josef Čech. Kaple má oktogonální půdorys s opěrnými pilíři ukončenými stříškou. Obraz jejích patronů, věnovaný při příležitosti tisícího výročí příchodu Konstantina a Metoděje na Velkou Moravu, je pro opakovaná vloupání do kaple umístěn v presbyteriu kostela svaté Markéty. Na své původní místo se vrací jednou do roka, vždy 5. července, kdy je v kapli slavena poutní mše svatá. V současné době je kaple v majetku obce. Stavba se v nedávné době dočkala opravy střechy a fasády. Kaple je obklopená prstencem akátů a je zasazena do velmi pěkné okolní přírody.
Kaple svatého Jana Nepomuckého Na začátku ulice U Jánečka je kaple svatého Jana Nepomuckého, vybudovaná v roce 1856. Stavba v sobě slučuje gotické a barokní prvky a stejně jako kostel podléhá památkové ochraně. Marie Kšicová
STRANA 6
Rozhovor Rodina Zedníkova je rodina jako každá jiná, přesto je něčím výjimečná. Vedle svého vlastního syna Mariana vychovává 5 dětí v pěstounské péči. Pan Marian Zedník je údržbář a správce budov na Základní škole Tyršově v Kuřimi a paní Jana Zedníková pracuje na zkrácený pracovní úvazek na stejné škole jako školnice. Jejich rodinu tvoří Marian (23), který studuje Charitní a sociální práci na Teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, sourozenci dvojčata Ester, Václav (12) a Mikuláš (11) a z jiné rodiny sourozenci Pepík (5) s Alenkou (4). Kdo nebo co vás přivedlo na myšlenku náhradní rodinné péče? Na tuto myšlenku nás přivedl náš tehdy sedmiletý syn Marian, který chtěl bratříčka. Na sociálním oddělení nám řekli, že máme větší pravděpodobnost získat děti do pěstounské péče, než do adopce. Jelikož jsme nemohli mít další vlastní děti, rozhodli jsme se pro pěstounství, a to i přes uvědomění si rizika v podobě potenciálních neshod s biologickými rodiči. Tímto si však asi musí projít každá pěstounská rodina. Jak probíhala prověřovací fáze na úřadech? Už je tomu téměř 11 let, takže si ani přesně nepamatujeme, co jsme všechno museli udělat pro to, aby se k nám děti dostaly. Byla kolem toho spousta papírování a testů. Jaké to bylo, když jste si první děti přivezli domů? Jak byly děti staré, když přišly do Vaší rodiny? Vašíka a Esterku jsme si odváželi z Aše jako téměř dvouleté. Neuměli mluvit a všeho se báli. Brali jsme to, jako kdybychom si je odváželi z porodnice. Byl to pro nás velký Boží dar. A o dva roky později jsme si jeli pro jejich tříletého brášku Mikuláška do Jihlavy. Ten se se sourozenci rychle sžil. Čtyřletého Pepíka a jeho tříletou sestřičku Alenku jsme si přivezli z Dětského centra ve Zlíně. Také byli zaostalí v komunikaci, ale nyní se už situace zlepšuje. Přestože jsou u nás teprve rok, připadne nám, že jsou s námi odjakživa.
STRANA 7
Jak přijaly Vaše děti nově příchozí? Přijaly je s láskou a starostlivostí, ale na druhou stranu také někdy se skřípěním zubů kvůli sdílení hraček a kvůli tomu, že těm menším je vždy potřeba věnovat více času. Kdy začne člověk vnímat cizí dítě jako své vlastní – a je to vůbec možné? Ale oni jsou všichni „naši“ – a tak jsme je vždycky vnímali a vnímat budeme! V čem si myslíte, že je výhoda velké rodiny? Čím víc dětí, tím více radosti, ale starostí samozřejmě taky. Nejsme žádná fabrika na děcka, ale jsme normální, tak trochu praštěná rodinka. Nic zvláštního nebo odlišného na nás nevidím. Co byste mohli vzkázat manželům, kteří uvažují o náhradní rodinné péči? Čeho se mají vyvarovat, na co si dát pozor a na co se mohou těšit? Dnes už je mnohem únosnější vzít si dítě do pěstounské péče. Kdybychom ze začátku neměli tolik známých, kteří nám dávali oblečení na děti, nevím, kde bychom na to všechno brali. Teď už se výše příspěvků trochu zvedla, takže se dá lépe vyžít. Na první děti jsme čekali skoro 6 let, v dnešní době se čeká o poznání kratší dobu. Samozřejmě záleží na tom, o jaké dítě si zažádáte. Pokud je Vám jedno, jestli bude tělesně či mentálně postižené a k tomu třeba trochu snědší, nemusíte čekat takřka vůbec. Naopak na jednoletého modrookého blonďáčka se jistě načekáte… Záleží na tom, jestli je dané dítě právně volné. Úkolem státu je zajistit dětem kompetentní a připravené rodiče-pěstouny, takže určitou dobu zabere vyhotovení všech osobních posudků ohledně zdravotního a psychického stavu a sociálního zázemí. Považujeme za důležité upřesnit, že pěstounská péče dle zákona trvá pouze do doby dosažení zletilosti dítěte. Pěstounství je tedy chápáno jako výpomoc biologickým rodičům s výchovou dětí, kterou jim sami nemohou poskytnout. Může se stát, že biologičtí rodiče budou chtít své děti navštěvovat. Všem manželům, kteří uvažují o náhradní rodinné péči, bychom chtěli vzkázat, aby se do toho nebáli jít, protože je to sice náročné, ale krásné poslání, které naplní Váš život láskou dětí. Děkuji Vám za rozhovor. Dáša
STRANA 8
Velikonoční pašije Ohlédnutí za divadelním představením Na kříž s ním, tak se jmenovalo představení orlů z Dolních Bojanovic, které se konalo 2. dubna v kuřimském kostele sv. Máří Magdalény. V postní době nám tak mladí ochotníci pomohli přiblížit atmosféru doby, ve které žil a byl ukřižován Ježíš Kristus. Herci byli oblečení do kostýmů napodobujících dobové oblečení tehdejších obyvatel Jeruzaléma. Místa, kde se děj odehrával, symbolicky připomínaly kulisy. Hlavním výrazovým prostředkem pro navození správné atmosféry tehdejších událostí byla hudba spolu s mluveným slovem. Milým překvapením pro mě byl živý zpěv postavy představující Ježíše Krista. Bojanovští hráli se skutečným nadšením a podařilo se jim vtáhnout diváky do děje. Bylo cítit, že nehrají jen jako herci, ale jako věřící mladí lidé, pro které mají tyto události hloubku a hodnotu. Díky jim, že se s námi podělili. Jana
Nezištná láska – základní životní potřeba člověka Přednáška Jiřiny Prekopové Sál v budově Ochránce lidských práv na Údolní je více než plný. Posluchačů i očekávání. V atmosféře něčeho podivuhodně přátelského visí ve vzduchu něco velkého, ale přitom blízkého, osobního. Elegantní dáma právě vystoupivší na pódium nám ještě před několika málo minutami tiskla ruku u vstupních dveří na uvítanou. Z jejího stisku, ale především z jejích očí a z jejího úsměvu je znát síla osobnosti, ve které se snoubí harmonie rozumu a srdce. Osobnosti, která je svými zkušenostmi i svým životem daleko před vámi a přitom vám velkoryse dovoluje podržet si iluzi, že s ní držíte krok. Ano, právě kvůli této dámě je první květnový večer sál plný k prasknutí těch „moudrých“, kteří si předem rezervovali lístky a kvůli ní trénuje své vyjednavačské dovednosti ještě několik „pošetilých“, kteří hledají cestu do plného sálu přes některého z pořadatelů. Jméno elegantní dámy rozhodně není neznámé. Dr. Jiřina
Prekopová je přes svoje mnohaleté působení v Německu populární i ve své rodné zemi, kam ráda jezdí na přednášky a kde vyšla také řada jejích knih. Pro psaní knih z oblasti vývoje dítěte má paní Prekopová velmi bohaté zdroje z vlastní dlouholeté praxe zaměřené na duševní vývoj dítěte. Jen pro připomenutí některé tituly, které u nás vyšly: Malý tyran, Děti jsou hosté, kteří hledají cestu, Když dítě nechce spát. Jiřiny Prekopové Přednáška začala, probíhala i skončila stejně energicky jako její osobní uvítání každého posluchače na začátku. Člověk se v průběhu přednášky několikrát přistihne, že přezkoumává, je-li oficiálně uvedený ročník narození přednášející – rok 1929 – překlep nebo reklamní trik. K vybrání „jen toho zajímavého“ z přednášky na téma „Nezištná láska – základní životní potřeba člověka“ bychom museli toto číslo Petrklíče podstatně rozšířit a ani tak by nezbylo místo na
STRANA 9
další témata. Přesto se pokusím o interpretaci některých myšlenek. Prožíváme období krize lásky, převážně ve vyspělých civilizacích. Důsledky jsou zřejmé v mnoha rovinách. Také v rovině duševního vývoje dětí, kde se mnohem více než dříve objevují dětské strachy. Dítě se cítí být ohroženo. Cítí, že může ztratit to, co ke svému zdravému vývoji nejvíce potřebuje – prostředí lásky. Toto prostředí je možné vytvořit pouze v rodině. Ve vztahu. Ve spolužití muže a ženy. Proč právě v tomto vztahu dvou bytostí, které mají spoustu rozdílných představ, vlastností a tužeb? To první, co bylo stvořeno, je světlo a tma – dva základní protiklady. A mezi nimi je prostor pro život – den a noc. Protiklady jsou nutné pro život. To platí i ve fyzice. Pokud nebudu mít záporný náboj – mínus, je mi i plus k ničemu. Jen mezi těmito dvěma póly se může „něco udát“. JÁ a TY jsou také dva protiklady – mezi nimi musí plynout láska: JÁ se dívám na TEBE: Jak TY na tom jsi? Jak JÁ na tom jsem? Jak se vede TOBĚ se MNOU? ...A stejně tak očekávám, že TY se budeš dívat na MĚ a zajímat se, jak se vede MNĚ s TEBOU. Tam kde není žádné TY, kde je jen JÁ, tohle nemůže fungovat. JÁ a TY však musí fungovat nejen v dobrých podmínkách, ale „v dobrém i zlém…“ V dobrých časech to přece není problém, to vydrží každý. Teprve je-li třeba oběti, získává láska ryzost. „Přítele nepoznáš v blahobytu.“ Bůh tedy stvořil muže a ženu právě proto, aby se láska mohla uskutečnit. Bůh stvořil dvě rozdílné bytosti. Pochopit tyto
rozdíly navzájem mezi nimi však nelze rozumem, ale pouze srdcem. Z lásky! Proč tedy existuje – a to především ve vztahu – nejen LÁSKA, ale i HNĚV? Proč tyto protipóly? Musí to tak být! Svár a hněv je nutný: Mám TĚ rád PŘESTO, že ráda jdeš do kina, což já nesnáším – nejen PROTO, že se mi líbíš a uděláš mi něco dobrého k večeři. To je cesta k bezpodmínečné lásce. Já můžu říct: „JÁ nenávidím, co TY teď zrovna děláš“, ale jedním dechem „JÁ TĚ chci milovat“. K lásce patří i vůle: JÁ CHCI! „Já to chci i přesto, že…“ Člověk má vždy pudově snahu z rozdílnosti, z konfliktu, utéct. Ve společnosti s vyšší životní úrovní si útěk „mohu dovolit“. Jsem přece sociálně zajištěn-zajištěna. „Nepotřebuju TĚ!“ Pak si „rozumově“ zdůvodním, proč máme být sami pro sebe – svůj vlastní program v televizi, svůj vlastní televizor, počítač, ledničku, auto… Nepotřebuju přece nic namáhat se sdílet, nepotřebuju s hledáním společného řešení. Když je láska zraněná, je ale konfrontace nezbytná. V rozporu, konfliktu se láska tříbí, ale je k tomu potřeba vůle – ochota strpět konflikt. Je třeba komunikovat, vyjít vstříc, hledat, vnímat – proč TY se tak chováš – proč JÁ se zlobím. Je třeba se zeptat, co kazí tvou lásku ke mně. JÁ se chci do TEBE vcítit. A chtěl bych, aby ses TY vcítil do MĚ… – AHA! Tak proto!...Teprve pak si mohu hledat cestu k TOBĚ a k bezpodmínečné lásce. Mirek
STRANA 10
Honza Příběh klienta Feťák. Nepatří mezi slušné lidi. Rodiče se při tom slově křižují a v duchu doufají, že zrovna jejich rodiny se nic takového netýká. Že svoje děti vychovali dobře. Že jim dali všechno, co kdy chtěly. Málokdo si ale uvědomuje, že závislí jsou také lidmi. Jako já. Jako ty. Jako my. Že žijí vedle nás, že je potkáváme každý den.
v obchodech. „Hrozně jsem si zakládal na vzhledu. Chodil jsem upravenej, nezřídka i v obleku. Trochu jsem využíval nevědomosti lidí. Věděl jsem, že hezkýho kluka v obleku nikdo z krádeže podezírat nebude.” Přestěhoval se do vlastního bytu. Rodiče mu ho pomohli zařídit. Dával si dobrý pozor, aby se o ničem nedozvěděli.
Honza je úplně normální kluk. Pohledný, chytrý. Pochází z normální rodiny. „Začal jsem brát na střední škole. Byl jsem mladej frajírek, co si myslel, že na něj nikdo nemá. A že všechno zná a všechno zvládne. Experimentoval jsem s drogama, protože mě to bavilo. Zkoušel jsem trávu, pak pervitin. Až jednou jsem se náhodou dostal k heroinu. Nabídnul mi ho kamarád. Hrozně se mi to líbilo. Bylo to úplně jiný než po perníku. Hned jsem věděl, že to je to, co jsem hledal.“
Z bytu začal postupně prodávat, co mohl, aby nemusel krást. Nakonec ale pravda stejně vyšla najevo. „Rodiče mi odvezli všechno, co se dalo prodat. Dali mi podmínku, že musím jít na léčení. Věděl jsem, že když si tam odkroutím ty čtyři měsíce, všechno se spraví. Myslím vztahy s rodinou a okolím vůbec. Chtěl jsem s nima být zadobře, tak jsem to přijal jako trest. Řekl jsem si, že čtyři měsíce nejsou tak dlouhá doba. Že si to tam prostě odbydu a pak se zase budu moct vrátit do normálního života. Tedy do života s drogama. Nějak mi tou dobou ještě nedocházelo, že bych to mohl zkusit i bez nich.“
Po škole si našel dobré místo. Plat mu ale na drogy přestával stačit. Problém byl v tom, že v práci přicházel často do styku s penězi. „Hrozně jsem se bál, že tam jednou něco ukradnu. Tak jsem dal raději výpověď.” Nezbývalo mu, než začít krást. Nejdřív doma rodičům a potom i
Po návratu z léčení mu otec sehnal práci. Ale Honza musel začít znovu krást. Nějaký čas to vycházelo, ale pak ho
STRANA 11
přistihli. Dostal podmínku. Rodiče se všechno dozvěděli. samozřejmě Tentokrát už šel na léčení dobrovolně. Uvědomil si, že už není schopen žít, pracovat, dokonce ani komunikovat, aniž by měl svoji dávku. Vyděsilo ho to. Chtěl to změnit. Prošel detoxikací a dostal se do komunitní péče. „V komuně jsem se hrozně zamiloval do jedný slečny. Byl tam tvrdej režim. Člověk pořád něco musel. Jako kdybychom byli vězni, a ne lidi, co se šli dobrovolně léčit. Dohodli jsme se, že spolu odejdeme a dostaneme se z toho sami. Ale sotva jsme byli venku, začali jsme znova brát. Zavolal jsem matce. Nechala nás doma přespat a dala nám peníze na drogy, abychom nemuseli krást.“
Ještě stále se z toho chtěl dostat. Nakonec ho přijali na Mlýn. „Tam to bylo mnohem lepší. Člověk tam byl svéprávná bytost. V tý době jsem se dozvěděl, že ta moje láska znovu utekla z léčení, předávkovala se a zemřela. To mě posílilo v mojí víře, že dělám správně. A že to dokážu.“ Úspěšně dokončil léčení a absolvoval i doléčovací terapii, která mu pomohla překlenout počáteční potíže s komunikací a vůbec s věcmi, které ostatní lidé berou jako samozřejmost. Už je to půl roku, co dokončil léčení. Dnes má práci, která ho baví, a připravuje se na studium na vysoké škole. Klára P.
Základní informace o Sdružení Podané ruce Sdružení Podané ruce je nestátní nezisková organizace, jejímž posláním je pomáhat lidem s řešením jejich drogového problému. Sdružení si klade za cíl působit tak, aby tento problém vůbec nevznikal, a zároveň chránit společnost před možnými negativními důsledky zneužívání návykových látek. Programy, které sdružení realizuje, se orientují na děti a mladé lidi, kteří se s drogou ještě nesetkali nebo s ní zatím „jen“ experimentují (na ty se zaměřují programy vzdělávání a prevence) a na dospělé uživatele. Cílem naší práce je i pomoc dlouhodobým uživatelům drog, kteří chtějí více či méně změnit svůj způsob života. Pro ně existují v síti našich služeb nízkoprahová kontaktní centra v pěti městech ČR. Dalším krokem je pak Terapeutická komunita Podcestný mlýn. Abstinující klienti zde v rámci devítiměsíčního pobytu mohou využít chráněné stolařské dílny a denní péče terapeutů. Při návratu do běžného života pomáhá Doléčovací centrum, kde klienti mohou po určitou dobu bydlet (na bydlení se finančně podílejí). S pomocí našich pracovníků pak hledají zaměstnání. V rámci doléčování klientů a především následné péče poskytuje středisko Eikón program pracovní rehabilitace a chráněné práce. Klienti mohou navštěvovat řezbářskou dílnu, kde se vyrábí dřevěné ikony a plastiky a další výrobky. Tento kompletní systém služeb, které nabízí Sdružení Podané ruce, provází klienta od rozhodnutí ke změně životního stylu až k zapojení se do života bez drog. Princip síťování služeb mezi jednotlivými pracovišti je běžný v západní Evropě, hlavně ve Velké Británii, kde ho označují za velmi efektivní. Součástí Sdružení Podané ruce je i centrum I.E.S. – Institut vzdělávání v oblasti drogové problematiky. Cílem I.E.S. je systematické vzdělávání zejména odborné veřejnosti v oblasti zneužívání návykových látek, poradenství, managementu, supervize, pořádání konferencí, atd. Hlavní náplň práce institutu tvoří informační, koordinační, poradenská, školící a zprostředkovatelská činnost. Sdružení Podané ruce, bank. spojení: Volksbank CZ, č.ú.: 40 100 450 91 / 6800
STRANA 12
Velikonoce v Itálii Zápisky z cesty Chtěla bych se s Vámi podělit o dojmy z pouti do Itálie v době velikonočních svátků. Na pouť jsem se vydala ve středu 12. dubna s kamarádkami z Brna a Prahy. Večer jsme přistály linkou ČSA v Římě, ubytovaly se v Nepomucenu (studentský domov pro diecézní kněze studující v Římě). Ve čtvrtek ráno jsme se zúčastnily mše svaté, tzv. Missa Chrismatica, při které kněží obnovovali svůj slib a Svatý Otec žehnal oleje. Poté jsme šly do Vatikánu pozdravit sestry, starající se o Svatého Otce. Po pohoštění u sester jsme procházely památky a baziliky, např. sv. Jana v Lateránu, sv. Pavla za hradbami a baziliku Svatého kříže Jeruzalémského, kde jsou dodnes dochovány ostatky Kristova kříže. Večer byla v Nepomucenu slavena mše na památku Poslední večeře Páně. Na doporučení vicerektora jsme šly procházet opět baziliky (Italové mají vždy na Zelený čtvrtek v noci otevřené baziliky, prochází si je a někteří se i modlí). V pátek dopoledne jsme vyjely italskými vláčky do Vitorchiana, do ženského trapistického kláštera, kde má kamarádka rodnou sestru. Ubytované jsme byly v tzv. pohostince – domě, nacházejícím se mimo klášterní budovu. Večer jsme se zúčastnily velkopátečních obřadů. V sobotu jsme chodily na modlitby s trapistkami a snažily se dodržovat také mlčení.
Každý den mají velice pestrý, střídání modliteb a práce (3:35 vigilie, soukromá modlitba, Lectio divina, 6:30 ranní chvály a mše svatá, 8:45 tercie, ranní práce, 12:00 sexta, oběd, 14:00 nona, odpolední práce, 16:15 Lectio divina, 17:15 nešpory, soukromá modlitba, večeře, 18:45 kompletář). Sestry ve Vitorchianu se živí výrobou obrázků a pohledů, marmelád, medů, bonbónů a vín. Obdělávají ovocnou zahradu, ovocný sad a vinohrad. Vyrábějí různé likéry a extrakty z bylin, které vypěstují. Na sobotní vigilii se velikonoční svíce zapalovala před vchodem do kaple a prošlo se tzv. křížovou chodbou kláštera přes hlavní loď (místo pro sestry) do kaple pro návštěvy. Noc Bílé soboty je jediný den v roce, kdy se návštěva dostane do klášterní budovy, je to totiž velice přísný řád. Od neděle jsme se začaly setkávat se s. Miriam, do sobotní vigilie měly totiž přísné mlčení. Od této chvíle náš denní program spočíval ve střídání modliteb, jídla a povídání s Miriam. Ve středu jsme se rozloučily s trapistickým klášterem a odletěly z Říma domů. V rámci návštěvy se nám představilo 10 sester, které by měly nastoupit v České Republice v Poličanech u Prahy. Miriam zdraví celou farnost a děkuje za finanční příspěvek na stavbu kláštera, uskutečněný formou prodeje pohlednic. Hanka Prokopová
STRANA 13
Přečetli jsme Martin Šmaus: Děvčátko, rozdělej ohníček Už je to téměř půl roku, co jsem přečetla knihu „Děvčátko, rozdělej ohníček“ Martina Šmause vydanou Knižním klubem. Mohu říci, že ve mně stále silně doznívá. Příběh má svůj začátek v 70. letech a pokračuje do současnosti. Ústřední postavou je mladý romský muž, který nás svým velice sugestivním vyprávěním provází dětstvím, dospíváním a zralostí. Tato autorova prvotina, se kterou vyhrál 10. ročník Literární ceny Knižního klubu, je doslova nabitá neobyčejně bohatými a neotřelými metaforami, vyjadřujícími základní lidské city a pocity, vnímání přírody a věcí kolem nás. Fascinuje mě, jak prostě a jednoduše dokázal autor v jednom příběhu shrnout podstatu romství a ilustrovat tak život člena minority ve většinové společnosti v sociálněkulturně-politickém světle. Tento román má pro mne silnou vypovídací hodnotu, neboť nic nezastírá, nezkresluje, je velmi otevřený a pojmenovává věci tak, jaké jsou. Věřím, že osloví každého člověka, který se snaží pochopit nebo najít cestu k etnicky odlišným lidem. Katka
David Torkington: Poustevník Útlou knížečku Davida Torkingtona přečtete jedním dechem. Nepochybné vypravěčské umění autora vás vtáhne do děje tak přirozeně, že si toho ani nevšimnete. Cestujete společně s vypravěčem – knězem – letecky z Glasgow na ostrov Bara, abyste se tam setkali s jeho „duchovním vůdcem“, novodobým poustevníkem Petrem. Jste svědky vnitřního boje kněze, který nakonec rozpor mezi touhou setkat se s poustevníkem v naději na nalezení cesty z vlastní duchovní zevšednělosti a geografickou odlehlostí poustevníkova domova řeší po svém – po lidsku – vědomým klamem. Setkání předčí knězovo očekávání a on se skrze osobní rozhovory nejdřív kroužící kolem, pak mířící zcela cíleně k osobní modlitbě skutečně posouvá v duchovní oblasti k uzdravení a nalezení naděje, elánu a smyslu duchovního života. V „modlitbě dle poustevníka“ lze bezpochyby nalézt výraznou inspiraci pro budování osobního vztahu s Bohem. Poustevník nabízí návod, ale nevnucuje ho jako jedinou možnou cestu. Přestože by bylo docela dobře možné princip i smysl takovéto modlitby sdělit čtenáři asi na deseti stranách, popsal jich autor na osmdesát. Ponechávám na čtenáři, vyloží-li si tyto stránky „navíc“ jako autorovo vypravěčské umění anebo nadbytečný přívěšek. Tomu druhému by nahrávaly pasáže, které nejsou zcela v souladu s logikou děje a prostředí a dílko poněkud znedůvěryhodňují. Pokud autor slovy kněze například výrazně oceňuje skvělé vypravěčské schopnosti poustevníkovy a přitom je jeho vyprávění stylově, stavbou i slovními spojeními totožné s vyprávěním knězovým, cítí čtenář, že tady něco nehraje.
STRANA 14
Další výtku mám směrem k nakladateli v Kostelním Vydří. Velmi chabou lepenou vazbou rozpadající se již při prvním pročtení dáváte najevo, že hodnota knihy nepřevyšuje hodnotu novinového zpravodaje. A to je škoda. Pro vás, Poustevníka i Torkingtona. Co tedy s Poustevníkem? V každém případě mohu tuto knížečku doporučit. Jádro knížky – stavba osobní modlitby a nároky na ni – je rozhodně důvěryhodné. Do příštího čísla Petrklíče si vypůjčíme od poustevníka některé myšlenky a některá doporučení pro osobní modlitbu. David Torkington Poustevník – Dobrodružné znovuobjevení modlitby Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří, 1999. Mirek
Novinky Karel Kryl: Šuplíky (Mé nejmilejší písně) (CD) Karel Kryl na doposud nejkompletnější „Best of“ kompilaci – a navíc ve výběru, který respektuje jeho vlastní představu o tom nejlepším! Do pomyslného „šuplíku“ ve svém písničkovém stole si totiž odkládal své nejoblíbenější a na koncertech nejhranější songy. Hned 22 z nich najdete na tomto CD, pečlivě, pietně i velmi atraktivně sestaveném paní Marlen Kryl podle zpěvákových zápisků a na kytaře nalepených papírků. Nakladatelství Supraphon, 2005.
Karel Kryl: Rozhovory Kniha je uceleným průvodcem životem i hudební kariérou Karla Kryla. Zachycuje jeho myšlenky, básně, písně i životní postoje. Obsahuje i méně známé texty, které nebyly doposud publikovány. Výbor z rozhovorů Karla Kryla uspořádala Marlen Kryl, která též připravila jeho obrazový doprovod. Kniha doplňuje pětisvazkové Spisy Karla Kryla, které od roku 1997 vycházejí v nakladatelství Torst. Nutno jen dodat, že na tuto knihu jsme už dlouho čekali. Nakladatelství Torst, 2006.
Anselm Grün: Dimenze víry Občas se stává, že nevěřící člověk věřícímu řekne, že mu víru tak trochu závidí, protože víra usnadňuje život. V této knížce autor v šesti kapitolách ukazuje, v čem nám víra skutečně může být
STRANA 15
pomocí, a zaměřuje se na jednotlivé její dimenze ve vztahu k osobnímu rozměru člověka. Jde samozřejmě vždycky o dar, jestliže se nám ve víře daří a když si v hloubi srdce můžeme říct: „Ano, věřím. Spoléhám na Boha. Důvěřuji mu. Cítím se u něho v bezpečí. Věřím, že mě nenechá padnout.“ Ale víře se také můžeme učit. Můžeme se cvičit v pohledu na svět a na svůj život ve světle Bible a církevní tradice, v pohledu jakoby Božíma očima. Víra není něčím automatickým, jednou a provždy daným, co by vylučovalo rozum a nepřipouštělo diskusi a pochybnosti. Proto je třeba o ni stále prosit a zápasit, učit se ji prohlubovat a chránit, ale i šířit. Karmelitánské nakladatelství, 2006. Rafaella
Trocha odlehčení Pane doktore, jak dopadla moje operace? Ale já nejsem doktor, já jsem svatý Petr!
Hovoří spolu jednou tři duchovní – katolický kněz, imám a rabín – jaký největší zázrak ve svém životě zažili. Katolický kněz: Jednou jsem šel na jakousi samotu zaopatřovat, když tu najednou se přihnala bouřka, ale opravdu strašná bouřka; lilo jak z konve, blesk za bleskem, vichr, no hrůza. Opravdu jsem měl strach, že nedojdu. A tak jsem se začal modlit: Ó Bože, ty víš, že konám službu Tobě, tak mi pomoz, ať dojdu k tomu umírajícímu a připravím jej na setkání s tebou. A najednou – zázrak! Všude kolem mě zuří bouře, a nade mnou čistá modrá obloha… Imám: To nic není. To já takhle jednou jedu do Mekky na pouť, když se přižene písečná bouře, a to je na poušti naprostá katastrofa. Tak padnu tváří k zemi a modlím se: Ó Alláhu, tvůj prorok Mohamed nám přikázal putovat do Mekky, a teď tu mám bídně zahynout? A najednou – zázrak! Všude kolem mě písečná bouře, a v dosahu mého velblouda se nehne ani zrnko písku… Rabín: No, to já si takhle jednou v sobotu jdu svých tisíc kroků do synagogy, a najednou vidím, že na zemi leží pětistovka. Co teď? Je sabbat, já ji nesmím zvednout, ani se nesmím dotknout peněz, co teď? Tak se začnu modlit: Ó Bože, tys ustanovil sabbat pro syny Izraele, pomoz mi jej zachovat! A najednou – zázrak! Všude kolem mě sobota, a já mám čtvrtek…
Jste věřící? Ne, jsem ateista. Opravdu? Jako že Bůh je nade mnou!
STRANA 16
Kulturně-duchovní dění 3. 6., 10:00 5. 7., 11:00 16. 7. 29. 7. – 11. 8.
19. – 20. 8., neděle 10:00 21. – 26. 8.
Den dětí, atrakce pro děti v areálu Zlobice, jehněčí speciality, kozí sýry. Poutní mše svatá u kaple sv. Cyrila a Metoděje na kopci nad Moravskými Knínicemi (případná změna času bude ohlášena). Hodová mše svatá v kostele sv. Markéty s účastí krojované mládeže. 16. ročník Akademických týdnů v Novém Městě nad Metují, čtrnáctidenní pobyt s přednáškami, debatami, kulturními akcemi a oddechovým programem, www.akademicketydny.info Ovenálie – ovčácké slavnosti v areálu Zlobice Další ročník Pěší pouti na Velehrad
www.modrakulna.cz/brno jsou zajímavé webové stránky křesťanských studentů, kteří nabízejí společenství, přednášky, pobyty, akce www.samuelcz.com jsou webové stránky internetového nakladatelství Samuel šířící – biblické poselství zejména mezi dětmi a mládeží
Pozvánka na exercicie P. Barana SDB (Dědečka) pro rok 2006 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.
P 30. 6. – 6. 7. Prosiek, Slovensko (u Lipt.Mary) P 10. 7. – 16.7. Prosiek, Slovensko (u Lipt.Mary) Z 29. 7. – 4. 8. Pstruží u Frýdlantu (Salaš) P 13. 8. – 18. 8. Pstruží u Frýdlantu (Salaš) Z 20. 8. – 26. 8. Lužná u Vsetína (Heda) P 28. 8. – 3. 9. Vidče u Rožnova P 26. 9. – 1.10. Čučice P 24.10. – 29.10. Vidče u Rožnova Z 13.11. – 19.11. Čučice Z= Téma: Tři marnotratní P= Téma: Kontemplace Ježíšova utrpení
Bližší informace dostaneš dva týdny před odjezdem. Celková cena bude podle skutečných nákladů, asi 150,- Kč na den. Závaznou přihlášku odešli nejpozději 4 týdny před odjezdem na adresu: Salesiání Dona Boska, Markéta Kalinová, Foerstrova 2, 616 00 Brno Vyřizuje Markéta Kalinová telefon: 549 250 157 (večer), nebo SMS 607 748 749 Mirka Dvořáková (kuchařka): 605 811 995 telefon k Dědovi: 541 213 110, mobil: 604 909 272
STRANA 17
Duchovní obnova ve Vranově u Brna Duchovní centrum sv. Františka z Pauly, www.dc-vranov.katolik.cz 9. – 11. 6. 12. – 15. 10. 1. – 3. 12. 10. 6. 4. – 8. 7. 31. 7. – 4. 8.
Škola modlitby a osobní doprovázení v modlitbě (pro anglicky mluvící) S. Georgina Clarson SIJ Duchovní obnova pro mládež hledající své životní povolání P. ThLic. Pavel Havlát OM a S.M. Zdislava Nosková OSF Františkánská duchovní obnova pro mládež, P. Peter Wach OFM Duchovní obnova pro mládež, P. ThLic. Pavel Havlát OM a S.M. Zdislava Nosková OSF
Anselm Grün opět v Brně Pastorační středisko brněnské diecéze a Karmelitánské nakladatelství zvou ve dnech 9. - 11. 6. 2006 na setkání s benediktinem P. Anselmem Grünem, jedním z nejznámějších světových autorů duchovní křesťanské literatury. Program setkání: pátek 9. 6. Čím jsem si to zasloužil? - pochopení a zacházení se zármutkem veřejná přednáška (aula Biskupského gymnázia v Brně, Barvičova 85). 20:00 sobota 10. 6. Dimenze víry - celodenní rekolekce zakončená bohoslužbou (aula Biskupského gymnázia v Brně, Barvičova 85). 9:00 Sobotní program je třeba absolvovat celý, oběd pro zájemce bude možné objednat a zakoupit přímo na místě před začátkem programu. Po celou dobu programu budou k zakoupení všechny publikace Anselma Grüna i další knihy duchovní literatury. neděle 11. 6. Bohoslužba - celebruje Anselm Grün - (kostel sv. Jakuba v Brně) 9:30 neděle 11. 6. Autogramiáda (knihkupectví Cesta na Rašínově ulici - naproti kostelu) 11:00 Další informace na www.biskupstvi.cz/pastorace a www.kna.cz
STRANA 18
Petrklíč s vámi Náš farní časopis je svým druhým číslem na samém začátku. Je tu pro vás – pro nás všechny, kteří máme zájem o dění v naší farnosti a okolo ní. Rádi bychom dávali o sobě vědět. O tom, co prožíváme, co je pro nás důležité, na co se těšíme. Chceme se otevřít sami sobě, těm, co pravidelně navštěvují bohoslužby, ale i těm ostatním, kteří jdou trochu jinou cestou, nebo tu svoji stále hledají. Právě proto, že chceme psát především o událostech souvisejících s naší farností a s tím, co sami prožíváme, rádi bychom i Vás oslovili s prosbou o spolupráci. Ne, nelekejte se, tato spolupráce neznamená žádný vážný, dlouhodobý závazek. Určitě ale naleznete každý z vás téma, o které byste se mohli s ostatními podělit. Můžete nám něco napsat. I pokud si netroufáte na psaní, dejte nám vědět, my už téma zpracujeme. Můžete nám zapůjčit obrázky k otištění: hezké fotky, kresby, především dětské. Cokoliv, co budeme moci použít při přípravě dalších čísel. Druhá prosba o spolupráci směřuje k distribuci Petrklíče. Neradi bychom se uzavírali pouze mezi stěny našeho kostela, proto hledáme dobré nápady a pomoc pro vhodnou distribuci. Víte o místech, kam přicházejí naši spoluobčané a kde by mohl být Petrklíč k dispozici? Obchody, čekárny u lékaře nebo holiče? Budeme Vám vděční za Vaše nápady a příspěvky. Kontaktujte, prosím, redaktory anebo prostě vhoďte lístek s poznámkou a kontaktem na Vás do krabičky vzadu v kostele. A také si na Petrklíč vzpomeňte, pokud to budete považovat ze vhodné, v modlitbě. Ať nám roste k naší radosti a k té správné službě. Mirek
Termíny sběrů pro Charitu 21. a 22. července 2006 18. a 19. srpna 2006 22. a 23. září 2006 20. a 21. října 2006 10. a 11. listopadu 2006 8. a 9. prosince 2006 pátek od 12 do 17 hodin, sobota od 9 do 12 hodin. V tyto dny probíhá na V. nástupišti brněnského Hlavního nádraží sběr věcí určených pro charitativní činnost – speciální vlakový vagón určený Charitě Brno. Všechny darované věci (oděvy – dámské, pánské, dětské, kojenecké – obuv; ložní prádlo, deky, přikrývky, spací pytle; domácí potřeby, hygienické potřeby – mýdlo, kartáčky, zubní pasty, šampóny, žínky, toaletní papír, prášky na praní; psací potřeby, školní potřeby, bloky; knihy – beletrie, odborné, zábava – i v cizích jazycích; hračky, hry; vitamíny – ne léky; potraviny – sušené mléko, kakao, trvanlivé vakuově balené potraviny, atd…) by měly být čisté – zejména oděvy a obuv, téměř nenošené – v dobrém stavu. Věci je nutno zabalit do papírových krabic a též obalit ochranným igelitem proti vlhkosti.
STRANA 19
Pro hloubavé hlavy Doplňovačka Když Ježíš ohlašuje a slibuje příchod Ducha svatého, nazývá ho Parakletos. To se obvykle překládá jako Utěšitel nebo … 1 2 3 4 5 6 7 8 9
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.
Adam a Eva jsou naši … Eucharistie, nebo svaté … Jedna z poučných knih Starého zákona, následuje po knize Žalmů, je kniha … Událost, když se Ježíš zjevil ve společnosti Mojžíše a Eliáše Petrovi, Jakubovi a Janovi, se nazývá … Páně. Křesťanské rádio, hrající u nás už 10 let, je … Zaujatost nebo předpojatost proti něčemu je … Apoštol Pavel často zakončuje svoje dopisy užitím … Postoj při modlitbě, když modlící se leží tváří k zemi, je … Mnohoženství nebo …
Pro vnitřní potřebu vydává farnost v Kuřimi Uzávěrka příštího čísla je 19. 7. 2006 Redakční rada: K. Šťastná, P. Vašeková, J. Kolaříková, D. Montágová, P. Prokop, D. Planer, J. Strašák Příspěvky prosím zasílejte na e-mail:
[email protected], nebo dejte do schránky vzadu v kostele Časopis Petrklíč bude také zveřejňován na internetových stránkách: www.sweb.cz/fara.kurim
STRANA 20
ŽIVOT Na lásku jsou třeba dva Máš nebo nemáš rád Sníš o veliké lásce ale zapomínáš že od ní je blízko k nenávisti Miluješ nebo nenávidíš Čas plyne jako když bájný Pegas mávne křídly Valí se tiše ale...nezastavitelně Miluji a nevnímám ho Miluji a myslím na lepší věci ...pak najednou VŠEDNO šedý průměr Láska se vytrácí Ale není to nenávist ...jen život...
Rafaella
STRANA 21
Světlost obrázků
2,19,4,17,6,15,8,13,10,11 20,1,18,3,16,5,14,7,12,9 2,19,20,1, 4,17,18,3, 6,15,16,5, 8,13,14,7, 10,11,12,9 20,1,2,19,18,3,4,17,16,5,6,15,14,7,8,13,12,9,10,11
