11. Barokní kultura Na konci 16. století vstoupila evropská kultura do nové epochy, pro kterou se později vžil název baroko, zahrnuje celé 17. století a první polovinu 18. století. Původ slova baroko je nejasný. Mnozí uvádí, že pochází z portugalského slova barroco, jež znamená perlu nepravidelného tvaru (viz na obr. vpravo). Někteří historikové původ slova hledají v řeckém výrazu báros – přetížený, hojný, anebo vychází z italského slova barocco, což lze přeložit jako „křivé“, „nepravidelné“ a „dobrému vkusu odporující“. Poprvé se toto původně hanlivé označení „baroque“ jako název uznávaného uměleckého směru začalo používat až koncem 19. století.
Kolébkou nového uměleckého směru, který se brzy rozšířil po celé Evropě i v Latinské Americe a ovládl nejen architekturu a výtvarné umění, ale i literaturu, divadlo a hudbu, byla Itálie. Baroko se stalo posledním opravdu světovým univerzálním uměleckým i životním stylem. Baroko cíleně působilo na smysly a city člověka jako žádný jiný umělecký směr před ním. Barokní stavby a umělecká díla byla především velkolepou podívanou, které se účastnily všechny smysly člověka. Nový umělecký sloh neměl jen reprezentovat moc i bohatství církve a šlechty, ale zároveň člověka povznést a uchvátit, baroko navozovalo iluzi otevřeného prostoru, který vede mimo tento svět, nutilo člověka k zamyšlení nad vlastním životem. Bylo původně spjato s katolickou vírou, ale díky schopnosti působit na lidské emoce, zachytit rozpor mezi smysly a rozumem, člověkem a Bohem, ovládlo nejen katolické země Evropy, ale proniklo i do zemí protestantských a nábožensky smíšených. Katolická církev formulovala již na tridentském koncilu pravidla a zásady, jak prostřednictvím umění působit na smyslovou stránku člověka. Výrazným prvkem barokní kultury katolických zemí se stal mariánský kult. Byly stanoveny zásady, jak má vypadat katolický kostel. Podle nového pojetí měl být chrám velkolepým divadlem, v němž se vedle architektury a výtvarného umění výrazně uplatnila i hudba. Velkolepé duchovní hudbě nejlépe vyhovoval zvuk varhan, varhanní nástroje se staly důležitou součástí barokního chrámu – na fotografii jsou zachyceny varhany v bazilice sv. Jakuba v Praze, které jsou se svými 4 manuály, 91 znějícími rejstříky (hlasy) a 8 277 píšťalami největší v Praze a druhé největší v České republice.
Perla byla velmi drahocenná, stejně jako dnes. Byla atributem bohyně lásky Venuše. ► Proč je právě perla spojována s Venuší? Při hledání odpovědi vám může napovědět obraz slavného renesančního malíře Sandra Botticelliho Zrození Venuše. ► Které země v Evropě byly kromě Itálie výhradně katolické a které byly naproti tomu protestantské? ► Které náboženství se v této době prosadilo v Českém království a proč? Podle mnohých vyjadřovala barokní díla i základní a hluboký protiklad doby – dočasné a nedokonalé lidské žití na tomto světě ve srovnání s věčným životem na nebesích. ► Vysvětlete, co bylo hlavním důvodem této životní nejistoty obyvatel Evropy v 2. polovině 17. století? A souvisí s tím nějak všeobecný nárůst religiozity, popřípadě jak?
V protestantském prostředí se více sázelo na umění slovesné a hudební, samy církevní stavby jsou velmi strohé a nezdobené, ale i tady hraje důležitou roli hra se světlem a iluzí. O co usiloval tridentský koncil? Proč v protestantském kostele najdeme jen málo obrazů a soch?
Architektura a výtvarné umění Barokní architektura a výtvarné umění se od počátku se rozvíjí dvěma směry. Tzv. uměřené baroko přímo navazuje na renesanci, je typické pro rané italské baroko, které se později rozšířilo zejména v protestantských zemích a v podobě tzv. klasicizujícího baroka ve Francii za Ludvíka XIV. Druhý směr představuje tzv. baroko dynamické, které se ve své vrcholné podobě rozšířilo z Itálie především do Španělska a do katolických zemí střední Evropy, včetně Čech a Moravy. Dynamickému baroku vládne neklid, napětí, snaží se zachytit pohyb. V pohybu jsou nejen sochy a světci na obrazech, ale prohýbají se a vlní i stěny. V architektuře jednoduchou přímou linii nahradily rozevláté křivky, pravý úhel vystřídal oblouk, čtverce a trojúhelníky kruh nebo ovál.
Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou se stal díky své jedinečné architektuře – tzv. gotizujícímu baroku Jana Blažeje Santiniho – roku 1994 jednou z českých památek na Seznamu dědictví UNESCO. Které typicky barokní prvky se na této stavbě uplatnily? Proč se stal sv. Jan Nepomucký nejoblíbenějším českým barokním světcem? Architekti využívali kupolí i oken k rafinovanému přivádění světla do chrámových prostorů s cílem osvětlit určitý prostor podobně jako na divadle. Tomu záměrně napomáhají rozsáhlé fresky, které iluzivně rozšiřují prostor, otvírají pohledy do oblačného nebe. Nechybějí ani příklady, kdy pro zvýšení efektu z malované scény vystupují do prostoru trojrozměrné nohy a ruce osob, část berly apod. Dojem ještě podtrhuje zlato a pestrobarevné – růžové, zelenavé, nahnědlé – i šedé umělé mramory. Jde především o vnější dojem, a proto i dřevěné oltáře a kazatelny dostávají nátěry, jako by byly z barevných mramorů, podobně se na stěny malují celé iluzivní oltáře. Rovněž řada kleneb je ve skutečnosti nepravých, bedněných z prken a navenek pokrytých omítkou, štukem a malbami.
Vliv španělské kultury byl u nás velmi významný. Důkazem toho je i vosková soška Pražského Jezulátka, uložená v pražském malostranském kostele Panny Marie Vítězné, jehož kult se odtud rozšířil zpětně po celém tehdejším křesťanském světě. Důkazem toho jsou i tyto dvě fotografie, na prvním z nich je Pražské Jezulátko oblečené do šatů darovaných čínskými karmelitkami, na druhém obrázku je chrám Pražského Jezulátka v indickém městě Mysore. ► Zjistěte, jak se Pražské Jezulátko dostalo do Prahy. Proč jej dodnes katoličtí věřící navštěvují?
Jedním z četných mott v baroku bylo: „Omnia est vanitas“ (Všechno je marnost). ► Jak se právě v tomto rčení odráží barokní vidění světa a vnímání života?
Iluzivní malby – z doby baroka (na první fotografii kopule kostela sv. Ignáce z Loyoly v Římě) a ze současnosti (Kurt Wenner se začal zabývat „street artem“ v římských ulicích už v roce 1982 – jeho technika, pomocí níž dokáže vytvořit iluzi horizontální roviny na vodorovné ploše, označovaná jako „3D street painting“ se stala světovým fenoménem). Co je podle vás cílem iluzivní malby, proč nás přitahují i dnes?
K nejvýznamnějším barokním stavitelům i sochařům patřil Ital Gian Lorenzo Bernini [džan lorenco bernýny] (žil v letech 1598–1680), zároveň malíř i sochař, který v barokním duchu dokončil velkolepý chrám sv. Petra v Římě. V jeho díle dosáhlo italské baroko svého vrcholu, právě jeho práce výrazně ovlivnila architekturu i dynamický sochařský styl střední Evropy.
Jedno z nejslavnějších náměstí na světě – Piazza S. Pietro, náměstí sv. Petra, ve Vatikánu. Toto náměstí je výmluvnou ukázkou barokní architektury, geometrická podoba náměstí založená na přesných matematických výpočtech vznikla v době baroka v mnoha evropských městech, k nejznámějším patří Place Vendôme a Plaza Mayor. Ve kterých evropských městech byste mohli tato náměstí navštívit? Na svatopetrském náměstí pracoval Gian Lorenzo Bernini v letech 1656–1667, tvoří jej dvě propojená náměstí zarámovaná sloupovými podloubími, tzv. kolonádami. Větší z náměstí má tvar oválu o rozloze 142 m2. Na horní římse kolonády je umístěno 140 soch svatých. K západní straně velkého oválného náměstí přiléhá menší náměstí ve tvaru lichoběžníku, které se rozprostírá přímo před kostelem. Náměstí má kapacitu zhruba 400 000 lidí. Zjistěte, k čemu bývá náměstí sv. Petra nejčastěji přirovnáváno, a posuďte sami, zda s touto představou souhlasíte.
Podobu dynamického baroka za Alpami, zvláště ve střední Evropě s významným ohniskem v Čechách, svou tvorbou výrazně ovlivnil
Vidění sv. Terezie patří k nejvýznamnějším dílům barokního sochařství. Toto 3,5 metru vysoké sousoší je umístěno v římském chrámu Panny Marie Vítězné. Bernini se inspiroval popisem vidění sv. Terezy, které zachytila ve svém životopise. Podle jejích slov ji zasáhly a osvítily božské paprsky. Bernini ve snaze zachytit tento okamžik vede okénkem skrytým za oltářem přímé světlo dopadající na postavu světice. Architektura tu zastupuje osvětlovače, jejím úkolem je ukázat na boží zázrak. Autor se snaží zachytit dramaticky vypjatý okamžik –
další italský architekt Francesco Borromini [frančesko boromíny] (žil v letech 1599–1667).
V případě kostela Sv. Karla u čtyř fontán Borromini věnoval velkou pozornost zvlněnému průčelí.
Terezie má zavřené oči, mírně pootevřená ústa, levá noha visí jako bez života, je citově rozrušená. Anděl se něžně usmívá, lehce bere mezi ukazováček a palec látku rozevlátého Terezina oděvu. Stejně jemně drží v pravé ruce zlatý šíp, hořící šíp, „oheň“, jak jej popsala Tereza ve svém životopise. ► Popište podobným způsobem dramatické napětí Berniniho sousoší Pluto a Proserpina.
Vliv římského stavitelství se projevil výrazně i v protestantské Anglii. Po velkém požáru Londýna v roce 1666 byla podle projektu Christophera Wrena [kristofr ren] (žil v letech 1632–1723) postavena monumentální katedrála sv. Pavla. Katedrála sv. Pavla v Londýně – tato stavba byla ovlivněna zejména tvorbou Berniniho. Se kterou monumentální katolickou církevní stavbou měla tato katedrála pravděpodobně soupeřit? Zjistěte, v jakém další oboru kromě stavitelství vynikl ještě Christopher Wren.
Na rozdíl od Říma, kde byla hlavním zadavatelem barokních staveb církev, ve Francii převzal tuto úlohu král. Ve Francii se barokní styl rozvinul ve své uměřené – klasicistní podobě zejména v době vlády Ludvíka XIV., který dal ve 2. polovině 17. století přestavět lovecký zámeček ve Versailles ve velkolepé panovnické sídlo. Zámek ve Versailles se stal prototypem barokního zámku, podle jehož vzoru vznikla celá řada panovnických a šlechtických sídel v celé Evropě, včetně východní Evropy, kde za vlády Petra I. Velikého vznikla celá řada výjimečných barokních staveb.
Autor vycházel tentokrát z řecké mytologie. ► Který příběh sousoší zachycuje? Jak se jmenuje pes sedící u Plutových nohou?
► Zjistěte, které nové hlavní město ruské říše bylo v této době založeno a které carské sídlo tu vzniklo?
Apollónova kašna v zámeckém parku ve Versailles [versaj] – bůh Apollón řídí pevnou rukou čtyřspřeží slunečních ořů, vynořujících se z vody a mířících směrem k zámku. Za nádrží se rozprostírá vodní kanál, na kterém dvorská společnost mohla pořádat zábavné projížďky na gondolách, nebo na napodobeninách válečných lodí. Z parku se v době vrcholného baroka stala divadelní kulisa, která se využívala pro pořádání různých výstředních slavností. S čím bychom mohli zábavu francouzské šlechty srovnat v dnešní době?
Ve střední Evropě patřili k nejvyhledávanějším architektům rakouští stavitelé Johann Bernardt Fischer z Erlachu [fišer] (žil v letech 1656–1723), který navrhl zámek Schönbrunn [šebrun] – letní sídlo rakouských císařů či kostel sv. Karla Boromejského ve Vídni, jeho dílo se přiklánělo spíše k umírněnému baroku, naproti tomu architekt Johann Lukas Hildebrandt (žil v letech 1668– 1745) patřil za Alpami mezi hlavní tvůrce dynamického baroka. Jeho stěžejním dílem je vídeňský palác Belveder s rozsáhlým parkem. Oba zámky dokládají, že barokní architekti uměli jedinečným způsobem využívat a přetvářet krajinu, stavby jsou promyšleně umístěné do krajiny, celkový vzhled dotváří umělecky upravený zámecký park, umně propojený s jezírky, fontánami a sochařskou výzdobou. Stejně jako v architektuře a sochařství stáli i u zrodu barokního malířství italští umělci. Jedním z nich byl Michelangelo Merisi zvaný Caravaggio [mikelandželo merizi karavadžo] (žil v letech 1575–1610), tvůrce monumentálních obrazů pro římské kostely, který byl především zakladatelem barokního realismu, ozvláštněného použitím prudkého světla, které však osvětluje pouze dějově významnou část obrazu, tato temnosvitná metoda zásadně ovlivnila vývoj barokního malířství. V dílech barokních malířů nacházíme především náboženská témata. Kromě nich se hojně objevují ale i výjevy z antických dějin, lovecké scény a jiné žánrové výjevy, velké oblibě se postupně těšily i stylizované krajinky, zátiší, či portréty. Výjimečné barokní obrazy vznikaly i v přísně katolickém Španělsku, kde myšlenky baroka nalezly plnou odezvu. Za jednoho z nejvýznamnějších španělských malířů je považován Diego Velázquez [velaskes] (žil v letech 1599–1660), který se proslavil zejména svými dokonalými portréty. Mezi nejslavnějšími barokními mistry se od 17. století objevují i jména dvou nizozemských rodáků. Jedním z nich byl Pieter Paul Rubens (žil v letech 1577–1640), představitel vlámského katolického baroka, který v Antverpách vedl velkou malířskou dílnu, která se zaměřovala především na malbu obrazů s náboženskými náměty. Jeho tvorba bývá označována za nejtypičtější barokní malbu vůbec. Poněkud jiný ráz mělo baroko v protestantském Severním Nizozemí. Umění tu nesloužilo k výzdobě kostelů ani k reprezentaci moci panovníka a šlechty, ale ke zkrášlení měšťanských příbytků nebo veřejných budov či úřadů. Právě proto se zde nejvíce rozšířilo žánrové malířství a krajinářství, které se v 17. století definitivně osamostatnily jako svébytný malířský obor. Svého vrcholu dosáhla nizozemská malba v tvorbě Rembrandta van Rijna [fan rejn] (žil v letech 1606–1669). Rembrandt zdokonalil italský temnosvit a soustředil se zejména na psychologii postav. Proslavil se zejména svými originálními skupinovými portréty.
► Zjistěte, které stavby v Čechách a na Moravě projektovali Johann Bernardt Fischer z Erlachu a Johann Lukas Hildebrandt.
Kladení do hrobu – obraz je ukázkou temnosvitu. Caravaggio pracuje s kontrastem prudkého světla a temných stínů, postavy tvořil podle prostých lidí, které vyhledával na římských ulicích. ► Odkud přichází světlo na obraze? Jak na vás technika temnosvitu působí? ► Proč je malíř tohoto obrazu považován za zakladatele barokního realismu?
Smějící se kavalír je název obrazu od Franse Halse, jednoho z představitelů vynikající nizozemské portrétní školy.
◄ Vztyčení kříže ▲ Hodina anatomie doktora Tulpa Porovnejte oba obrazy, v čem se tyto obrazy liší a v čem si jsou podobné? Vysvětlete, proč jeden z autorů je představitelem katolického baroka a druhý protestantského baroka? S jakými nizozemskými městy jsou spojeni Rubens a Rembrandt? Kde na současné mapě Evropy bychom našli Vlámsko?
Noční hlídka je nejslavnější a zároveň velmi moderní skupinový portrét. Rembrandt obraz dokončil v roce 1642. Obraz připomíná fotografický snímek okamžiku, postavy nestojí v řadě vedle sebe, ale pohybují se, jsou dramaticky osvětleny a zachyceny jako zcela individuální osoby. Kdo je podle vás klíčovou postavou tohoto obrazu? Pro zvídavé: Zjistěte, jaký měl tento obraz osud a jak ovlivnil životní příběh samotného autora?
Literatura a dramatické umění Barokní styl pronikl i do literatury. Také zde se projevil jak náboženskými tématy, tak bohatým a rozvitým stylem, slovními hříčkami, novotvary i složitou stavbou vět. K nejvýznamnějším barokním spisovatelům patří bezesporu Miguel de Cervantes [migel de servanes] (žil v letech 1547–1616), tvůrce nesmrtelného dona Quijota [kichota]. Barokní literatura je především dobou lyriky v mnoha podobách, mezi lyrickými autory vynikl zejména Angličan John Donne (žil v letech 1572–1631) Nejpříznačnější formou pro barokní umění bylo divadlo. Divadlo zasáhlo všechny společenské vrstvy, od panovnických a šlechtických dvorů, přes církevní řády, měšťanskou společnost i venkovské vrstvy. Na počátku 17. století vznikají v Anglii pozdní díla Williama Shakespeara, která jsou svým pojetím člověka a života již velmi blízká baroknímu pohledu na svět. Barokní divadlo se snaží všemožně zaútočit na smysly diváka, mění se i prostorové uspořádání divadel, jejich architektura a dekorace – přibližně do dnešní podoby. Jedním z nejvýznamnějších dramatiků baroka byl Španěl Pedro Calderón de la Barca [kalderon de la barka] (žil v letech 1600–1681), velký význam mělo i dílo jeho krajana Tirso de Moliny [tyrzo dmoliny] (žil v letech 1584–1648), který jako
V baroku vrcholí tvorba v národních jazycích, která započala již v době renesance. Ve Španělsku vychází na přelomu renesance a baroka v roce 1605 první díl slavného románu o smutném rytíři donu Quijotovi – na obraze z roku 1868 od Honoré Daumiera, který se stal jedním z nejvýznamnějších novověkých románů vůbec.
první pod názvem Sevillský svůdce uvedl hru o donu Juanovi. Zcela odlišné bylo divadlo francouzské, úzce spjaté s dvorem krále Ludvíka XIV. Výjimečným autorem francouzského divadla této doby byl dramatik, který pod jménem Molièr vytvořil celou řadu dodnes známých komedií.
► Které z Moliérových her se hrají i v současnosti?
Hudba Se všeobecnou zálibou v divadle souvisí i vznik nové umělecké hudebně dramatické formy – opery, která se během 17. století stala nejtypičtějším barokním uměním vůbec. Jejím zakladatelem byl italský hudební skladatel Claudio Monteverdi (žil v letech 1567– 1643). Z pozdějších barokních tvůrců vynikají vedle italských skladatelů, jako byl například Antonio Vivaldi [antónjo vivaldy] (žil v letech 1678–1741), zejména němečtí hudebníci. V Anglii působil Georg Fridrich Händel [hendl] (žil v letech 1685–1759) autor mnoha oper, oratorií. Za vrcholného mistra barokní hudby je pokládán lipský varhaník a kantor Johann Sebastian Bach (žil v letech 1685–1750), který patří bezesporu mezi nejslavnější hudební skladatele všech dob. Barokní hudba byla velmi vznešená, majestátní. Vedle opery vznikaly další nové hudební formy – například sonáta, fuga, oratorium. Italská opera se stala brzy nepostradatelnou kulturní součástí všech evropských panovnických a šlechtických dvorů. Oblíben byl zejména její výrazný prvek – árie. Objevují se i nové, dokonaleji znějící hudební nástroje. V chrámové hudbě dominují samozřejmě varhany. Hudba stejně jako divadlo se rozšířila do všech vrstev společnosti, s tím souvisí i vznik koncertního života tak, jak jej známe dnes. Byly založeny první koncertní sály, do nichž měl za vstupné přístup každý.
První porcelán přivezl z Číny do Evropy slavný benátský cestovatel Marco Polo roku 1292. V Evropě byl velmi vyhledávaným zbožím, jeho cena však byla nesmírně vysoká, tajemství jeho výroby se podařilo odhalit až v roce 1709 zásluhou alchymisty, šikovného lékárníka a dobrodruha J. F. Böttgera [betgera]. Ten pod hrozbou vězení pro podvody vyrobil pro saského kurfiřta a polského krále Augusta Silného první porcelán v Evropě.
Rokoko Za vlády Ludvíka XV. (1715–1774) se ve Francii objevil nový umělecký sloh – rokoko, který svou lehkostí a dekorativností více odpovídal zálibám urozené společnosti. Nový galantní styl, který přinášel i vtip, hravost, fantazii, zjemnělost, si brzy našel příznivce v celé Evropě, vedle německých zemí, v Rakousku, v českých zemích i v Rusku. Na rozdíl od baroka nevytvářel nový sloh velká monumentální díla, zaměřoval se především na soukromý život jednotlivce, na výzdobu a vnitřní vybavení interiérů, a také na módu, způsob odívání a nejrůznější doplňky. Snad nejcharakterističtějšími jsou pro rokoko výrobky z porcelánu. Drobné umělecké i užitkové předměty (např. miniatury) a nábytek byly přístupné nejen bohaté šlechtě, ale pronikaly i do většiny měšťanských, a dokonce i zámožnějších selských domácností. Svůj název získalo rokoko podle francouzského slova rocaille [rokaj], kterým se označovali oblíbené ornamenty napodobující tvar mušle, připomíná tvar ušního boltce. Na více jak 40 let se stalo vyhledávaným slohem v úpravě a výzdobě interiérů a životním stylem šlechty 18. století. V rokokově zařízeném pokoji nesměl chybět zdobený nábytek, broušená zrcadla, luxusní tapety, či drobné porcelánové sošky, které zobrazovaly eleganci bezstarostných galantních her. Milostná dobrodružství, hravé špásování dam s jejich kavalíry byly nejčastějším
Následně byla založena v Míšni (Meiβen) první porcelánka, která již od 30. let vyráběla první rokokové figurky a zásobovala královské dvory i zámecká sídla řadou porcelánových souprav. K nejslavnějším bezesporu patří soubor zdobený tzv. cibulovým vzorem. Výroba porcelánu se postupně rozšířila do mnoha dalších zemí, což umožnilo, že se objevil i ve vrstvách, které si porcelán původně dovážený z Číny nemohly kvůli vysoké ceně dovolit. ► Z čeho se vyrábí porcelán a kterými vlastnostmi se liší od
tématem i rokokového malířství (viz níže obraz s názvem „Houpačka“). Oblíbenou technikou se v tomto období stal pastel. Rokoková hravost a záliba v galantnosti ovlivnila i literaturu, vedle galantního eposu se pěstovala zejména milostná lyrika. Zjistěte, kteří malíři patří mezi rokokové tvůrce, čím se vyznačuje jejich malba?
běžné keramiky? ► Kterou barvou se vyznačuje cibulový vzor? ► Zjistěte, která francouzská porcelánka je nejstarší a kde byla v českých zemích založena první porcelánka. ► Vysvětlete, proč porcelánová plastika je typickou ukázkou rokokové tvorby.
Rokokový styl se uplatnil také v oblékání, šlo o velmi nákladnou módu, kterou si mohla dovolit jen bohatá dvorní šlechta. Součástí dámského šatníku se stala vedle korzetu široká krinolína, nezbytným doplňkem byly i střevíčky na vysokém podpatku zdobené krajkou. Dámy ani jejich kavalíři se neobešli bez pudru, paruky a parfémů, které měly zakrýt nepříjemný tělesný zápach. Voda byla obecně považována za nebezpečnou, hygiena se v době baroka ani rokoka příliš nepěstovala. Ozdobou rokokových krasavic byl účes, složité často až metrové umělecké dílo zůstávalo beze změny na hlavě i více jak týden, dámy proto musely spát vsedě, ale jejich nezbytným módním doplňkem byla i drbátka na vši, kterým se ve složitých nečesaných účesech velmi dařilo. K čemu sloužila krinolína? Zjistěte, odkud vzal svůj název pomáda.
Od 60. let 18. století byl však pro svou bezstarostnost a myšlenkovou prázdnotu a povrchnost ostře kritizován, asymetrické dekorativní rokoko vystřídal v umění rozvážný klasicismus, myšlení 18. století ovládli osvícení filosofové. Otázky a úkoly: 1. Proč je baroko považováno za první světový univerzální životní styl? Vyhledejte stavby, které dokazují, že baroko se rozvíjelo i mimo Evropu. 2. Jaké byly charakteristické rysy baroka v architektuře? 3. Vyjmenujte nejznámější barokní tvůrce 17. století mezi architekty, sochaři, malíři a hudebníky. 4. Jak se projevovalo baroko v divadle a hudbě? 5. Co se označuje jako rokoko? 6. Vyznačte na mapě Evropy hlavní města zemí, v nichž se nejvíce rozvíjelo baroko. Připravte si ve dvojicích obrazového průvodce po těchto městech s popisem nejvýznamnějších barokních památek, které v nich lze navštívit. 7. Ve skupinách si připravte medailon významné osobnosti barokního umění a předveďte jej formou divadelního představení, nezapomeňte přitom ani na kulisy a hudbu.
Slovníček pojmů: religiozita – zbožnost Knihovnička: Thomas R. Hoffmann: Jak poznáme? Umění baroka Bohumil Mráz, Marcela Mrázová: Encyklopedie světového malířství Filmotéka: Nebezpečné známosti, režie: Stephen Frears (1988) Rembrandt, režie: Charles Matton (1999)
Valmont, režie: Miloš Forman (1989)
