1 Prvního listopadu se Valerie Wyattová děsila nejméně

Narozeniny - zlom

19.7.2012

19.28

Stránka 9

1 P

rvního listopadu se Valerie Wyattová děsila nejméně posledních dvacet let, to znamená od té doby, co překročila čtyřicítku. Už nějakou dobu si věk opatrně ubírala a bylo snadné uvěřit, že je jí tolik, kolik říká. Škody, které na ženské kráse napáchá zub času, zatím úspěšně skrývala a nikdo by jí šedesát let nehádal. Časopis People nedávno uvedl, že je jí jedenapadesát, a už to jí vadilo. Šedesátka byla naprosto nepředstavitelná. Valerie byla ráda, že přátelé a známí zřejmě zapomněli, kolik jí vlastně je, a snažila se ze všech sil, aby na to nepřišli. Ve čtyřiceti si poprvé nechala upravit oční víčka a tentýž zákrok podstoupila znovu za patnáct let v Los Angeles během letní dovolené. Výsledek byl fantastický. Vypadala svěže, jako by si báječně odpočinula. V padesáti si dala vyhladit povolenou kůži na krku a plastický chirurg, kterému se svěřila do rukou, ji ujistil, že facelift ještě nepotřebuje. Měla dobrou stavbu kostí, pěknou pleť, úprava očí a krku jí pomohly přesně tak, jak očekávala, a své udělaly také injekce botoxu, na které čtyřikrát ročně chodila. Denně cvičila, z toho třikrát týdně pod dozorem osobního trenéra, takže dlouhé štíhlé tělo měla pevné a věk se na něm zatím nepodepsal. Kdyby chtěla, mohla tvrdit, že je jí něco přes čtyřicet, ale nesměla to přehánět, aby se nezesměšnila. Lidé z jejího okolí věděli, že má třicetiletou dceru, a tak si ubrala pouhých devět let. Jedenapadesát bylo tak akorát. Mladistvý vzhled stál spoustu času, úsilí i peněz, ale Valerie se nesnažila udržet si ho jenom z marnivosti. Po9

Narozeniny - zlom

19.7.2012

19.28

Stránka 10

třebovala dobře vypadat i kvůli kariéře. Posledních pětatřicet let představovala nejvýznačnější odbornici na moderní životní styl a elegantní bydlení. Po vysoké škole nastoupila jako redaktorka do časopisu o bytové architektuře a věnovala té práci veškerý čas, takže se stala nejvyšší kněžkou pro všechno, co se týkalo zařízení domu a přijímání hostů. Měla licenční smlouvy na luxusní povlečení, nábytek, tapety, dekorativní látky, nejlepší čokoládu a jednu značku hořčice. O interiérech, společenských akcích a svatbách napsala šest knih a v televizi uváděla program, který měl jednu z nejvyšších sledovaností. Uspořádala tři svatby v Bílém domě pro dceru a neteře prezidenta a její kniha o organizaci svateb se udržela sedmapadesát týdnů na prvním místě v žebříčku nejoblíbenějších knih listu New York Times. Její největší konkurentkou (které si velice vážila) byla Martha Stewartová, ale ta působila v úplně jiném oboru. Televizní hvězdy byly obě dvě. Valerie žila přesně tak, jak učila. Střešní nástavba na Páté Avenue s výhledem na Central Park a s nádhernou sbírkou současného umění byla vždycky jako připravená k filmování a totéž platilo o Valerii. Byla posedlá krásou. Lidé chtěli žít, jak jim doporučovala, ženy se jí toužily podobat a nevěsty si přály svatbu podle instrukcí v jejích televizních pořadech a knihách. Valerii Wyattovou znal každý. Byla krásná, udělala skvělou kariéru a vedla báječný život. Jediné, co jí chybělo, byl muž. Už tři roky s nikým nechodila a to byla další věc, která jí to ráno 1. listopadu přivodila depresi. Ačkoli vypadala fantasticky, věk uvedený v řidičském průkazu vymazat nemohla. A kdo by chtěl tak letitou ženskou? I muži kolem osmdesátky chodili a ženili se s děvčaty, kterým bylo něco přes dvacet. O těchhle narozeninách se Valerie cítila jako stařena a měla náladu pod psa. 10

Narozeniny - zlom

19.7.2012

19.28

Stránka 11

Když se chystala ven, pozorně se zadívala do zrcadla. Ve studiu měla být až v poledne, ale předtím ji ještě čekaly dvě schůzky a doufala, že ta první ji trochu povzbudí. Vážný záchvat úzkosti dokázala zahnat jen díky vědomí, že o jejím skutečném věku nemá nikdo ponětí. Dobře jí stejně nebylo, ale obraz, který viděla v zrcadle, ji znovu ujistil, že život pro ni ještě neskončil. Plavé vlasy zastřižené do půvabného mikáda, které si pravidelně nechávala barvit, takže kořínky pravou barvu nikdy neprozradily, jí měkce rámovaly obličej a postavu měla dokonalou. Vzala si krátké černé šaty, které odhalovaly nádherné dlouhé nohy v sexy lodičkách od Blahnika, a k nim zvolila červený vlněný kabát. Ze zrcadla se na ni dívala elegantní žena oblečená podle poslední módy. Věděla, že před kamerou jí to bude moc slušet. Když přišla dolů do haly, vrátný jí přivolal taxi. Udala řidiči adresu na Upper West Side a všimla si, že se na ni v zrcátku dívá s obdivem. Měl puštěné rádio, ale nevnímala, co hlasatel říká, a zatímco projížděli Central Parkem, dívala se smutně ven. Před dvěma týdny se prudce ochladilo, začalo padat listí a teď už byly větve stromů skoro holé. Kabát, který si vybrala, jí nejenom lichotil, ale také jí v něm bude teplo. Když vyjeli na West Side, najednou uslyšela, co hlasatel vykládá, a strnula, jako by jí projel elektrický proud. „Páni, dozvěděl jsem se něco, čemu bych v životě nevěřil, a jsem si jistý, že vám to vyrazí dech zrovna jako mně. Na svůj věk vypadá fantasticky! Hádejte, komu je dneska šedesát?! Valerii Wyattové! Co tomu říkáte? Skvělá práce, Valerie, nikdo by vám nehádal víc než pětačtyřicet.“ Měla pocit, jako by dostala prudkou ránu do žaludku. Slyšela dobře? Jak se to ten chlap dozvěděl? Jejich rešeršéři zřejmě prohlížejí kartotéky řidičských průkazů. Udělalo se jí ještě hůř. Tohle byl nejoblíbenější 11

Narozeniny - zlom

19.7.2012

19.28

Stránka 12

ranní program v New Yorku, takže se tu zprávu dozví každý. Měla chuť požádat řidiče, aby rádio vypnul, jenže k čemu by to bylo? Už tu hrůzu slyšela a spolu s ní polovina newyorských obyvatel. Celý svět, nebo alespoň většina New Yorku teď věděla, že je jí šedesát. Takové ponížení! V duchu soptila. Cožpak už člověk nemá vůbec žádné právo na soukromí? Když je tak slavný jako Valerie Wyattová a už léta má vlastní televizní pořad, může si o něm zjevně nechat jenom zdát. Seděla celá ztuhlá, přemítala, kolik rozhlasových a televizních stanic tu šťavnatou informaci odvysílá, které noviny o ní napíšou článek nebo se o ní zmíní v rubrice o celebritách, a bylo jí do pláče. Už to mohli rovnou napsat na nebe nad New Yorkem. Když platila taxikáři, mračila se. Narozeniny nikdy neměla ráda, vždycky ji zklamaly a tyhle začaly opravdu příšerně. Ostatně i kdyby je chtěla večer oslavit, nebylo s kým. Neměla přítele ani manžela a dcera s ní jít nemohla, protože v tu dobu měla vždycky nejvíc práce. Poslední věc, po které toužila, bylo připomínat svůj věk přátelům a známým, a tak hodlala strávit večer doma v posteli. Když pospíchala po schodech ke zchátralému činžáku, který dobře znala, málem zakopla, protože jeden schod měl uražený okraj. U vchodu stiskla tlačítko domácího telefonu se jménem Alan Starr. Chodila k němu nejmíň dvakrát ročně, a když se nudila nebo potřebovala zvednout náladu, vždycky mu alespoň zavolala. Po zazvonění se do chladného listopadového vzduchu ozval dychtivý hlas: „Zlato?“ Alan se jí už zřejmě nemohl dočkat. „Jo, jsem to já,“ potvrdila a Alan ji pustil dovnitř. Otevřela těžké dveře a rychle vyšla do druhého patra. Dům byl starý a omšelý, ale čistý. Alan čekal v otevřených 12

Narozeniny - zlom

19.7.2012

19.28

Stránka 13

dveřích bytu. Jakmile ji uviděl, široce se usmál a objal ji. Byl to vysoký hezký muž něco po čtyřicítce s jiskrnýma modrýma očima a hnědými vlasy až na ramena. Navzdory nepříliš dobré adrese ho ve městě znala spousta slavných lidí. „Všechno nejlepší!“ popřál jí a přitiskl ji k sobě. Bylo na něm vidět, že má upřímnou radost. Trochu se od něj odtáhla a zamračila se. „Nech si to, buď tak laskav. Nějaký pitomec právě v rádiu celému světu oznámil, kolik mi je dneska let.“ Když vešla do obýváku, vypadala, že se každou chvíli rozpláče. Po stranách dvou bílých pohovek, mezi nimiž stál černý kávový stolek, trůnilo několik velkých Buddhů a bílá mramorová socha bohyně soucitu Čchuan Jin. Všude se vznášela vůně vonných tyčinek. „Co ti na tom záleží? Vždyť na svůj věk vůbec nevypadáš! Je to jenom číslo,“ chlácholil ji Alan. Valerie si svlékla kabát a hodila ho na pohovku. „Záleží. A nejhorší je, že se na něj cítím. Dneska mám dojem, že je mi nejmíň sto.“ „Neblázni,“ řekl Alan a sedl si naproti ní. Na stolku ležely dva balíčky karet. O Alanovi se říkalo, že je jedním z nejlepších senzibilů v New Yorku. Valerie si připadala hloupě, že si od něj nechá vykládat karty, ale některé jeho předpovědi se splnily a vždycky se mohla spolehnout, že ji rozveselí. Byl srdečný, laskavý, měl smysl pro humor a mnoho slavných zákazníků. Valerie k němu chodila už léta a spousta věcí, které jí řekl, se později skutečně stala. Narozeniny vždycky začínala u něj, protože jí pak připadaly snesitelnější, a když karty předpověděly něco hezkého, měla se na co těšit. „Letošní rok bude nádherný,“ ujistil ji a karty zamíchal. „Všechny planety jsou ve správném postavení. Včera jsem ti sestavil horoskop a vyšlo mi, že tenhle rok ti bude 13

Narozeniny - zlom

19.7.2012

19.28

Stránka 14

všechno vycházet.“ Položil balíček na stůl a ukázal na něj. Valerie věděla, co bude následovat, protože to dělali už mnohokrát. „Pět jich sejmi a polož je listem dolů,“ vybídl ji. Vzdychla a poslechla. Alan jednu kartu po druhé obrátil. Dvě esa, křížová desítka, srdcová dvojka a pikový spodek. „Vyděláš spoustu peněz,“ prohlásil vážně. „Uzavřeš nové licenční dohody a budeš mít fantastickou sledovanost.“ Totéž jí řekl už několikrát a zatím se to vždycky splnilo, ale v jejím případě nebylo těžké to uhodnout, protože ve své profesi byla jednička. „A co ten spodek?“ Alan věděl, že od posledního rozchodu touží, aby do jejího života vstoupil nějaký muž. Rozvedená byla už třiadvacet let a víc času a energie věnovala kariéře než lásce, ale chtěla někoho mít a byla zklamaná, že se už několik let nikdo neobjevil. Začínala si myslet, že nikoho nepotká, protože je moc stará. Teď se tak určitě cítila. „Myslím, že jeden z tvých právníků půjde do penze,“ prohlásil Alan. „Dej mi jich ještě pět.“ Tentokrát se ukázal srdcový král a kárová královna. Alan zdvihl obočí. „Tak to je zajímavé,“ zamumlal. „Vidím na obzoru nového milence.“ Široce se usmál, ale Valerie lhostejně pokrčila rameny. „To tvrdíš už tři roky.“ „Trpělivost, moje milá, trpělivost. Na toho pravého se přece čekat vyplatí, ne? Líbí se mi. Je silný, hodně vysoký a hezký. Nejspíš ho potkáš v práci.“ Valerie se zasmála. „O tom pochybuju. Chlap, který se zabývá zařizováním interiérů, životním stylem a svatbami, je pravděpodobně homosexuál. Budu se s ním muset seznámit někde jinde.“ 14

Narozeniny - zlom

19.7.2012

19.28

Stránka 15

„Možná je to nějaký producent,“ prohlásil Alan, aniž odtrhl oči od karet. „Poznáš ho v práci, tím jsem si jistý.“ To už jí také dřív řekl a čekala marně. Předpovědi týkající se jiných věcí se vyplnily, ale o mužích to neplatilo. „Myslím, že tvoje dcera tenhle rok porodí dítě.“ Alan obrátil károvou královnu listem dolů a podal jí balíček. Valerie se znovu zasmála a zavrtěla hlavou. „To asi ne. April pracuje víc než já a má tak málo času, že s nikým nechodí. Není vdaná a myslím, že manžela ani dítě nechce.“ Po tom stát se babičkou Valerie rozhodně netoužila. Taková vyhlídka ji vůbec netěšila, ale April naštěstí neměla na děti ani pomyšlení. V tom se Alan mýlil. „Možná tě překvapí,“ prohodil, zatímco snímala dalších pět karet. Následující výklad se podobal těm, které od něj slyšela už mnohokrát. Profesně se jí bude dařit a najde skvělého muže. Měla by si dávat pozor na budoucí projekty a smlouvy a na lidi, s nimiž pracuje. Tentokrát se nová láska vynořila několikrát a Alan trval na tom, že jí co nevidět změní život. Valerie si vzdychla. Známí jí vždycky říkali, že fantastickou kariéru a dobrý vztah k tomu mít nemůže. Takhle to přece nechodí. Nikomu se nesplní všechno, o čem sní, a ona není výjimka. Stejně jako tomu bývá u většiny lidí, úspěch ji stál spoustu dřiny a času. Nebylo divu, že skončila sama. Když sejmula další karty, Alan prohlásil, že všechno vypadá velmi dobře. Se zdravím si nemusí dělat starosti a jako obvykle bude mít v televizi vysokou sledovanost. Předpověděl jí výhodnou smlouvu s nějakou blízkovýchodní zemí, možná na moderní nábytek. Bylo na něm vidět, že ji má ze srdce rád. Valerie byla čestná, přímá a spravedlivá. Někteří lidé říkali, že je tvrdá, ale tím většinou mysleli, že klade na druhé i na sebe vysoké nároky. Výkon, jaký požadovala po spolupracovnících, také sama 15

Narozeniny - zlom

19.7.2012

19.28

Stránka 16

podávala. Na vrchol profesního žebříčku ve svém oboru se nedostala náhodou. Trvalo jí to celých pětatřicet let a dosáhla toho nejen díky neomylnému instinktu a inteligenci, ale i obrovské píli. Alan ji za to obdivoval. Líbilo se mu, že si na nic nehraje a nic neskrývá. Jak se jevila na první pohled, taková skutečně byla. Na to, aby poznal, že ji šedesátka těžce zasáhla, karty nepotřeboval. Několikrát prohlásila, že je to příšerný věk, a teď všichni vědí, že už je stará. Alan viděl, že to pomyšlení jí do očí vhání slzy.

Zatímco si Valerie nechala na West Side vykládat karty, Jack Adams se doslova plazil po ložnici a v očích mu stály slzy. Takovou bolest ještě nezažil. Nikdy. Vlastně jednou či dvakrát, když ještě hrál profesionálně fotbal, ale od té doby ne. Rozhodně ho nic takového nepotkalo v posledních letech. Měl pocit, jako by mu někdo do zad zaťal sekyru. Bolest vystřelovala do hlavy i do nohou, takže nemohl stát ani chodit. Odplížil se do koupelny, chytil se umyvadla, a když se pomaličku vytáhl nahoru, rychle popadl mobil, který na něm ležel. Potom s výkřikem klesl na sedátko záchoda. „Panebože!“ zaúpěl, když hledal číslo. Při pohledu do zrcadla zjistil, že vypadá jako trosečník vyhozený na břeh po ztroskotání lodi. Připadal si jako stařec nad hrobem. Minulý večer si Jack oblékl kostým Supermana a vypravil se na halloweenský večírek. U baru se seznámil s fantastickou dívkou, převlečenou za Kočičí ženu, což znamená, že na nohou měla vysoké boty a na sobě těsnou koženou kombinézu, takže bylo vidět, že se může pochlubit nádhernou postavou. Když si sundala masku, Jack zjistil, že má i moc hezkou tvářičku. Řekla, že dělá modelku, ale nikdy o ní neslyšel. Bylo jí dvaadvacet, 16

Narozeniny - zlom

19.7.2012

19.28

Stránka 17

měla načerno obarvené vlasy, zelené oči a byla jen o pár čísel menší než on, a to měřil stotřiadevadesát centimetrů. Když přišli do jeho bytu, pomilovali se a bylo to bezvadné. Oba toho spoustu vypili a Jack se už dlouho tak dobře nepobavil. Ta dívka byla jako všechny ostatní, s nimiž se stýkal. Vždycky měl děvčata tak do pětadvaceti, obvykle modelky, někdy herečky a nepohrdl ani žádnou jinou, která mu zkřížila cestu a vypadala k světu. Se sváděním nikdy neměl problémy. Ženy se na něj lepily už od doby, kdy mu ještě teklo mléko po bradě, a někdy ani nevěděl, co si s tolika obdivovatelkami má počít. Jenže jim stejně jako sladkostem nedokázal odolat a Kočičí žena nebyla žádná výjimka. Od ostatních se lišila pouze tím, že dokázala zaujímat takové polohy, jako by byla z gumy. Když se s ní miloval naposledy, luplo mu v zádech a od toho okamžiku se nedokázal pohnout. Zařval bolestí tak strašně, že chtěla zavolat pohotovost, ale odmítl, protože se hluboce styděl. Snažil se předstírat, že o nic nejde a moc to nebolí, ale poslal ji domů. Po jejím odchodu skučel a netrpělivě čekal na ráno, až bude moci zatelefonovat chiropraktikovi. Teď už konečně ta chvíle nastala. Jakmile recepční zjistila, že volá Jack Adams, okamžitě ho přepojila. Sdělil jí, že je mu moc zle, ale ani nemusel, protože mu to poznala na hlase. „Co se děje, Jacku? Sestra říkala, že je to naléhavé,“ zahlaholil do sluchátka Frank Barker. Jack k němu chodil už přes deset let. „Myslím, že je,“ odpověděl Jack skoro šeptem. Mluvit, dokonce i dýchat ho strašně bolelo. Už se viděl, jak do smrti sedí na invalidním vozíku. „Včera večer jsem si natáhl sval v zádech nebo si natrhl šlachu, já nevím. Nemůžu chodit.“ Určitě ochrne. Zpočátku si myslel, že dostal infarkt, protože tak nesnesitelnou bolest ještě nezažil. Ať se stalo, co chtělo, měl pocit, že ho to zabije. 17

Narozeniny - zlom

19.7.2012

19.28

Stránka 18

„Jak se to přihodilo? Nebo je to tajemství?“ zažertoval chiropraktik. O Jackově sexuálním životě věděl své. Občas se tomu smáli, ale teď Jackovi do smíchu rozhodně nebylo. Měl co dělat, aby se nerozplakal, a bylo to slyšet. „Ano, je. Můžu přijet?“ „Za jak dlouho dorazíte?“ Jack Adams byl velmi důležitý pacient a Frank ho chtěl vzít i bez objednávky, zejména šlo-li o vážnou záležitost. „Za dvacet minut,“ odpověděl Jack skrz zaťaté zuby. Neměl ponětí, jak se z bytu dostane, ale nějak to dokázat musel. Když ukončil hovor s Frankem, zavolal taxislužbu, kterou vždycky používal, a potom si oblékl tepláky a mikinu, jež se válely v koupelně na podlaze. Kdyby to nešlo, klidně by šel ven i ve spodním prádle. Na okamžik ho napadlo, že by měl radši jet rovnou do nemocnice, ale pak si řekl, že na Franka se může spolehnout. Ten už si poradí. Ostatně ta věc určitě není tak zlá, jak vypadá. Nebo ano? Jednou měl ledvinovou koliku, a tohle bylo horší. Za deset minut byl v hale. Šoural se skoro v předklonu, a jakmile ho vrátný uviděl, přispěchal mu na pomoc a k taxíku ho odvedl. Zeptal se, co se stalo, ale Jack jenom něco neurčitě zamumlal. Za dalších deset minut už ho řidič vlekl do čekárny, pak přišel Frank a prohlédl ho. Když pohlédl do karty, zasmál se. „Jacku, vy máte dneska narozeniny! Všechno nejlepší!“ „Prosím vás… nemluvte o tom… co jsem si to krucinál včera udělal?“ Modlil se, aby šlo o nějakou prkotinu, ale moc tomu nevěřil. Cítil se příšerně. Poctivě přiznal, kdy a jak přesně se mu to stalo, a Frank si ho hned začal dobírat. „Mladá děvčata dají člověku pořádně zabrat, co?“ 18

Narozeniny - zlom

19.7.2012

19.29

Stránka 273

„Jenom křeč. Nosila jsem nějaká prkna.“ Mike obrátil oči v sloup a zavrtěl hlavou, ale nezlobil se. Kdyby teď porodila, už by to bylo v pořádku. „Mám je celý den,“ dodala. Pohlédl na ni a zasmál se. „Zřejmě si nechceš připustit, co se děje. Copak tě nenapadlo, že rodíš? Nejsem odborník, ale máš všechny příznaky.“ V poslední době si toho o porodech přečetl dost, aby byl v obraze. Měla křížové bolesti, pravděpodobně od stahů, a nemohla chodit. Mike navrhl, aby si domů vzali taxi, a když jedno zastavil, April se zkroutila bolestí. Tentokrát byla kontrakce obzvlášť silná. Nemohla se pohnout ani mluvit. „Když nastoupili do vozu, Mike se zeptal: „Jak často je máš? Měřilas to?“ „Nemám hodinky. Ráno jsem je zapomněla na dřezu.“ „April, myslím, že rodíš,“ řekl s předstíraným klidem. Najednou se ho zmocnila úzkost. Co kdyby porodila v taxíku nebo doma? Co by si počal? Nadechl se a pokusil se zachovat chladnou hlavu. „Pojedeme do nemocnice, aby se na to podívali.“ „To je hloupost,“ prohlásila, když viděla, jak se tváří, ale v té chvíli dostala další kontrakci. Když o tom uvažovala, měla stahy celý den, záda ji teď opravdu hodně bolela a cítila v nich tlak. „Asi máš pravdu,“ řekla tiše, oči rozšířené strachem, a chytila se ho pevně za ruku. Mike dal řidiči adresu do nemocnice a začal stahy sledovat na hodinkách. Byly pravidelné a šly tři minuty po sobě. Když jí to řekl, zatvářila se vyděšeně. „Já to nezvládnu.“ „Ale ano, neboj,“ chlácholil ji. Najednou dostala strach i o něj. „A co ty? Jak se cítíš? Jestli už opravdu rodím, chceš být u toho, nebo mám zavolat Ellen?“ Nezaváhal ani na okamžik. April byla jeho manželka a tohle bylo jejich dítě. „Nedělej si hlavu, půjdu tam s te273

Narozeniny - zlom

19.7.2012

19.29

Stránka 274

bou. Jsem v pořádku a ty budeš taky.“ Držel ji pevně za ruku a nespouštěl oči z hodinek. Od té doby, co nasedli do taxíku, se kontrakce prodloužily a byly silnější. „Ještěže jsem za tebou přišel, nebo jsi taky mohla porodit v podniku na podlaze. Copak tě nenapadlo, proč máš v zádech ty bolesti?“ Zavrtěla hlavou. „Měla jsem moc práce a myslela jsem si, že jsem si ráno natáhla nějaký sval.“ „Sval!“ zvolal rozčileně. Taxík uvízl v zácpě. Mike se naklonil k řidiči a řekl mu, že musejí pospíchat. „Moje žena rodí.“ „Doufám, že to nevyklopí tady.“ Řidič na něj vrhl do zrcátka znepokojený pohled. April přestala mluvit, svírala Mikovi ruce a tvář vraštila bolestí. „Mám zavolat Valerii?“ zeptal se. April přikývla. Už o tom nebylo pochyb, dítě chtělo na svět. Kontrakce šly jedna za druhou a byly velmi silné. Pravděpodobně rodila už od rána. Mike zavolal Valerii a ta mu řekla, že dá vědět Patovi a oba do nemocnice co nejrychleji přijedou, aby počkali na dobré zprávy. Mike pevně doufal, že jim je nesdělí z taxíku. Řidič zajel ke vchodu na pohotovost a zastavil právě ve chvíli, kdy April vytřeštila oči a zbledla. „Myslím, že budu zvracet,“ zašeptala vyděšeně. Mike zavrtěl hlavou. Věděl, co to znamená, protože si to prostudoval opravdu pečlivě. Dítě se mělo narodit každou chvíli. „Sežeňte sestru!“ vykřikl na řidiče. „Nebo doktora!“ Taxikář vběhl dovnitř a za chviličku se objevila sestra s invalidním vozíkem. Byla to statná Afroameričanka s hlavou plnou copánků, na tváři široký úsměv. Na sobě měla operační plášť. „Tak pojďte, maminko,“ řekla laskavě. „Napřed vás dostaneme z toho taxíku. Tatínku, pomozte nám,“ vyzvala Mika a ten přikývl. 274

Narozeniny - zlom

19.7.2012

19.29

Stránka 275

„Myslím, že už je napůl venku,“ prohlásila April třesoucím se hlasem. „Ne, není,“ prohlásila sestra. „Jedeme dovnitř, v taxíku přece porodit nechcete. To by asi tady pan řidič velkou radost neměl.“ April se navzdory bolestem zasmála. Sestra s Mikem ji posadili do křesla, Mike řidiči štědře zaplatil, poděkoval mu a utíkal za sestrou, která před sebou tlačila vozík s April. Když ji zdvihali na vyšetřovací stůl, rozplakala se. Sestra se jí zeptala, jak se jmenuje její porodník, a přikázala kolegyni, aby mu zavolala. Potom spolu s Mikem pomohla April sundat si džíny a tričko, navlékla jí andělíčka a řekla jí, aby si zase lehla. „Nesmíte tlačit,“ varovala ji s úsměvem. Bylo na ní vidět, že ví, co dělá, a Mike se trochu uklidnil. Všechno šlo tak rychle, že se mu z toho točila hlava. „Já netlačím,“ procedila April skrz zaťaté zuby. „Ale mám co dělat, abych to ustála. Můžu dostat něco proti bolesti? Nevím, jak dlouho to ještě vydržím.“ Podívala se tázavě na Mika a ten střelil očima po sestře. S úsměvem zavrtěla hlavou. „Dítě přijde asi za dvě minuty a do té doby se sem anesteziolog nedostane. Jste otevřená na deset prstů a něco mi říká, že už to nějakou dobu trvá. To je vaše první?“ April přikývla. „Vy jste si nevšimla, že rodíte?“ Sestra sklopila konec stolu, vytáhla podpěrky a položila do nich April nohy. „Nosila jsem prkna do kontejneru. Já teď rodit nemůžu. Teď ještě ne!“ vykřikla April napůl podrážděně a napůl s hrůzou. Přestávala se ovládat, ale Mika to z míry nevyvedlo. „Ale ano, můžete,“ odpověděla sestra klidně. „Moc maminek, které nepostřehnou, že rodí, protože nosí dříví, tady nemáme. Pracujete snad na stavbě?“ zeptala se 275

Narozeniny - zlom

19.7.2012

19.29

Stránka 276

s širokým úsměvem na tváři. Rychle vyndávala nástroje, ale nespouštěla April z očí. „Ne, vedu restauraci,“ vysvětlila April a zamračila se, protože přišla další kontrakce. Mika ohromovalo, jak jde všechno rychle. V té chvíli se k němu sestra obrátila. Doktor ještě nepřišel, ale šlo jim to bez něj docela dobře. „Tatínku, chtěl byste se podívat na hlavičku?“ „Už je vidět?“ zeptala se April dychtivě, ale v tom okamžiku ji zasáhla bolest tak prudká, že ji málem roztrhla. Mike ji chytil za ramena, naklonil se nad ni a na okamžik spatřil hlavičku s černými kudrnatými vlásky. Vzápětí stah ustal a hlavička zmizela. „Tatínku, podržíte jednu nohu a já budu držet druhou Až přijde další kontrakce, maminka zadrží dech a začne ze všech sil tlačit. Pak už to nebude dlouho trvat. Jdeme na to,“ řekla sestra. April poslechla, a když ucítila další nával bolesti, začala tlačit, dítě se prodralo ven a hned nato vklouzlo sestře do rukou. April dlouze zasténala. Mika to vyděsilo a ustrašeně se na ni podíval, ale viděl, že pláče a usmívá se zároveň. Sestra dítě utřela, zabalila ho do přikrývky a podala Mikovi. „Máte syna,“ oznámila, právě když doktor vešel do dveří. Mike si uvědomil, že teprve před dvaceti minutami nasedli do taxíku, a udělalo se mu špatně. April porodila pouhých sedm minut po příjezdu do nemocnice. Taxikář netušil, jaké měl štěstí. Mike se nad April sklonil a položil jí dítě na hruď. Pohladila ho po tvářičce a vzhlédla. Oba se usmívali, v očích slzy štěstí. „Ahoj, Same,“ zašeptala April. „Já věděl, že to bude kluk,“ řekl Mike a dojatě se díval na syna. Ještě ho nezvážili, ale byl hodně velký. Sestra hádala asi čtyři a půl kila. Narodil se sám, bez pomoci. April prohlásila, že to nic nebylo, a Mike obrátil oči ke 276

Narozeniny - zlom

19.7.2012

19.29

Stránka 277

stropu. Jemu to snadné nepřipadalo, ale taková hrůza, jak se bál, to opravdu nebyla. Když se díval, jak jeho syn přichází na svět, žasl nad zázrakem zrození a na strach úplně zapomněl. Sestra na okamžik odešla a doktor prohlédl placentu. Když se sestra vrátila, vrhla na April pobavený pohled. „Venku stojí dav lidí a ptají se po April Wyattové. To jste vy?“ Mateřsky se usmála. „Byla jsem,“ odpověděla April šťastně s dítětem v náručí. Mike je oba pyšně pozoroval. „Teď se jmenuju Steinmanová. Vdala jsem se minulou sobotu.“ Sestra se srdečně zasmála. „No, lepší pozdě než nikdy. Až vás dáme do pořádku, mám je k vám pustit?“ April se podívala na Mika, aby se ujistila, že proti tomu nic nemá, a ten přikývl. Nikdy ji víc nemiloval a věděl, že prožívají nejšťastnější den života. Nevadilo mu, že se její rodina s nimi o tu krásnou chvíli podělí. Teď to byla i jeho rodina. A totéž platilo o Samovi. Už navždycky. „Ano, ať přijdou,“ řekla April. Začala se chvět, a tak jí sestra sundala nohy z podpěrek a přehodila přes ni teplou pokrývku. Mika ubezpečila, že ten třas je normální a za chvilku přejde. Za okamžik se ve dveřích objevil otec s Maddií, Annií a Heather a matka s Jackem. Pokoj byl plný lidí, kteří April a Mikovi blahopřáli, rozplývali se nad Samem a nespouštěli z něj oči. April ho pevně držela v náručí, na tváři blažený výraz, Mike stál těsně vedle ní, a zatímco všichni miminko obdivovali, šeptal jí, že ji miluje nade všechno na světě. Valerie se dívala na vnuka se slzami v očích a držela přitom Jacka za ruku. Mike si najednou uvědomil, že je všechno tak, jak má být. Tohle byl úplně jiný život než ten, který poznal jako dítě. 277

Narozeniny - zlom

19.7.2012

19.29

Stránka 278

Věděl, že tihle lidé se mají navzájem rádi a budou milovat i jeho syna. Malý Sam byl nejtoužebněji očekávané dítě na světě. Když za pár minut všichni odešli, Mike políbil April, potom se sklonil a vtiskl polibek i Samovi. „Všechno nejlepší k narozeninám,“ zašeptal. Narozeniny, kterých se před sedmi měsíci tři lidé z rodiny tolik báli, se ukázaly nejlepší ze všech.

Narozeniny - zlom

19.7.2012

19.29

Stránka 279

Narozeniny - zlom

19.7.2012

19.29

Stránka 280

Danielle Steel NAROZENINY Z anglického originálu Happy Birthday vydaného nakladatelstvím Delacorte Press v New Yorku v roce 2011 přeložila Milena Pellarová Obálku navrhla Viera Fabianová Redigovala Alena Jakoubková Odpovědný redaktor Vojtěch Staněk Technický redaktor Jiří Staněk Počet stran 280 Vydala Euromedia Group, k. s. – Ikar, Nádražní 32, 150 00 Praha 5, v roce 2012 jako svou 6377. publikaci Sazba TYPA, spol. s r. o., Praha Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 32, 150 00 Praha 5, Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 [email protected]

Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.bux.cz.