1. PRÍNOS ŠVÉDSKEHO VEDCA GÖRANA

1. PRÍNOS ŠVÉDSKEHO VEDCA GÖRANA WAHLENBERGA (1780–1851) PRE HYDROLÓGIU A KLIMATOLÓGIU VYSOKÝCH TATIER Doktor medicíny a botanický demonštrátor na univerzite v Uppsale, Göran Wahlenberg, prišiel roku 1813 z poverenia Švédskej kráľovskej akadémie na Slovensko, aby doplnil univerzitný herbár a vypracoval zrovnávaciu štúdiu medzi vegetáciou Tatier, Laponska a Álp. G. Wahlenberg (od roku 1829 univerzitný profesor medicíny a botaniky v Uppsale) obišiel pohorie, prešiel viacerými dolinami Západných, Vysokých a Belanských Tatier a výsledky svojich výskumov, barometrických a meteorologických meraní a pozorovaní publikoval už v nasledujúcom roku v diele Flora Carpatorum principalium, v ktorom podal prehľad 1 346 druhov rastlín so zoznamom nálezísk, ako i meteorologické merania vrátane pracovného denníka [54]. V prílohe diela uverejnil prvú topografickú mapu Tatier s vyznačením viac než 40 tokov. Počas jeho pobytu vo Vysokých Tatrách koncom augusta 1813 vyvolala zrážková činnosť povodňovú situáciu v povodiach vyššie uvedených slovenských riek. Pre neschodnosť ciest mohol vo svojej práci pokračovať až 2. septembra . Po ďalších zrážkach 10.–11. septembra vznikla najmä na riekach Spiša, v Šariši a na Dunaji 2. povodňová vlna, takže cesty boli schodné až o 3 dni. G. Wahlenberg opisuje priebeh počasia roku 1813 takto: „Jar v Maďarsku, ako i v Rakúsku bola teplejšia, najmä koniec marca bol taký priaznivý, že dosť urýchlil vegetáciu, čím sa stalo, že potom vo zvyčajne studenšom lete to končí obyčajne horšie. Po veľkú časť mesiaca júna veľa pršalo (od mája už botanizoval vo Veľkej Fatre), ale sneh sa do výšky 2100 m nevyskytoval. Dňa 22. júna napadol v Račkovej doline sneh. Už 24. júna bol Kriváň bez snehu. Len vo Veľkom žľabe zostávali široké pásy snehu. Snehová búrka pokryla všetky vrchy vysokým snehom až po hranicu lesa. Keď sa oteplilo, bol Kriváň 30. júna opäť bez snehu. Teplota vzduchu značne stú-

Obr. 1 Göran Wahlenberg (1780–1851).

Meteorologické zprávy, 54, 2001

pla a často pršalo. V dňoch 14.–22. júla bola búrka, ale na vyššie hory nenapadal sneh. Potom sa striedali jasné dni s dažďom. V dňoch 15.–17. augusta bola severná búrka s hojnými dažďami, ale bez väčších snehov na vrcholoch. Dňa 19. augusta bolo badať stopy napadnutého snehu na Lomnickom štíte. Po viacerých daždivých dňoch koncom augusta až nad mieru preplnené rieky dostali z hroznej búrky toľko dažďa, že prenikal oknami do domov. Dážď trval 50 hodín a spôsobil záplavy, že napr. veľká časť Kežmarku sa stala neobývateľnou. V dňoch 26.–27. augusta sa dažde zmenšili a mraky sa medzitým stratili natoľko, že bolo vidieť hory celkom pokryté vysokým snehom ako v zime až po lesy. Búrka s dažďom pokračovala až do 31. augusta. Potom sa obloha na niekoľko dní vyjasnila, ale už 10. a 11. septembra sa rozpútali nové dažde a búrky, ktoré spôsobili menšiu záplavu.“ G. Wahlenberg bol svedkom toho, ako ľudia nemohli uveriť, že by toľká záplavová voda pochádzala len z dažďov. Ľudová mienka na Spiši bola taká, že sa vyliali horské jazerá. Zameral sa preto po 1. vlne povodní na preskúmanie tohto tvrdenia, prešiel všetky väčšie údolia Tatier, sledoval jazerá a ich okolie. Čím hlbšie zašiel do hôr, tým viacej sa zmenšovali pozostatky záplavy, a to natoľko, že skôr, ako dosiahol hranicu jedle, sa už ďalej znaky záplavy neobjavovali. Zrážky, ktoré spadli rovnakou mierou všade, zostali vo vyšších horách čiastočne v podobe snehu, čiastočne stekali ako povrchová voda jemnými potôčikmi tak nevinne, že neporušili povrch zeme, ktorý je tam veľmi pevný. V nižších polohách ľudia pripisovali príčinu tejto povodňovej katastrofy pohybu zeme. G. Wahlenberg usúdil, že hojné dažde takmer po celé leto pred záplavami nasýtili zem natoľko, že už nemohla prijať ďalšiu vodu. V tom videl i príčinu toho, že hoci dažde 10.–11. septembra neboli nezvyčajne hojné spôsobili opäť povodeň, pretože zem už bola presýtená vodou. Ako píše, ľudí, ktorí sú týmito prírodnými katastrofami postihnutí, nepresvedčil. G. Wahlenberg na 48 lokalitách vo Vysokých Tatrách barometricky zameriaval výšky, pričom je možné z nich 38 spo-

Obr. 2 Flora Carpatorum principalium.

17

ľahlivo určiť. Rozdiely v porovnaní so súčasnými hodnotami sa pohybujú v rozmedzí od + 60 do – 40 m. Po skončení výskumov 17. októbra 1813 opustil G. Wahlenberg Kežmarok, zastavil sa v Levoči a cez Prešov a Košice odišiel do Budy a Pešti, kde porovnával vlastné meteorologické merania s miestnymi. Na svojej ceste do Budy mohol tak vidieť stopy po povodni v ďalších povodiach Slovenska. Menovite uvádza pustošenie rieky Svinka. Vo Furkotskej doline vo Vysokých Tatrách máme pamiatky na tohto učenca svetového mena v pomenovaní Nižného a Vyšného Wahlenbergovho plesa. Jeho meno nesú aj rastliny endemit horčičník Wahlenbergov (Erysimum Wahlenbergii) a lomikameň trváci (Saxifraga Wahlenbergii). Prínos G. Wahlenberga pre klimatológiu Tatier vo svojej štúdii hodnotí aj J. Szaflarski. Úvahy G. Wahlenberga o klimatológii Tatier možno podľa neho pripísať pravdepodobne tej skutočnosti, že G. Wahlenberg zažil v Tatrách tak mimoriadné dažde a následné záplavy. Právom nazýva G. Wahlenberga tatranským klimatológom [48].

2. SVEDECTVO TOMÁŠA MAUKSCHA, SPRIEVODCU G. WAHLENBERGA VO VYSOKÝCH TATRÁCH Noviny „Karpathen – Post“ uverejnili r. 1913, kedy bolo opäť také počasie, že ho ľudia nazývali „počasím storočným“, časť z denníka T. Maukscha týkajúceho sa počasia r. 1813 [27]. V denníku, ktorého osud už v súčasnosti nie je známy, si T. Mauksch robil záznamy v období rokov 1794 až 1832.

Júl 1813 V prvej tretine mesiaca nepršalo veľa. Potom ale prišli Margaretha dažde s častým hromobitím, ktoré trvali až do 29. júla, takže žiaden deň nebol bez dažďa. Z týchto dní bolo 15 so silným dažďom. Až 29. júla vial severný vietor a oteplilo sa. Boli snáď 1–2 teplé noci, ináč bolo chladno.

August, september, október 1813 Čo do počasia boli všetky 3 mesiace rovnako vlhké a chladné. Sotva v nich bolo 5 horúcich, pekných dní. A ak práve nepršalo, aj tak bola obloha zamračená. Toto nepríjemné počasie posunulo i tak biednu žatvu až do Michala a zimný výsev bol možný až v polovici októbra. Najhroznejšie boli záplavy na okolí celého karpatského ťahu, ako z južnej, tak i zo severnej strany. Snáď tento región trpel najviac, odkedy bývajú na Spiši ľudia. Pršalo totiž 24. a 25. augusta, spolu 48 hodín. Po povodni pozoroval T. Mauksch s doktorom G. Wahlenbergom, že stopy po bystrinnom prúde tokov sú zreteľné a najväčšie na úpätí Tatier. Dažde museli byť veľké, lebo hladiny tokov vystúpili v noci z 24. na 25. augusta tak vysoko, čo ani v kronikách nenájdeme. V Kežmarku bola voda v dolných uliciach až pri veži, bol zaplavený starý trh a skoro celá nová ulica. Ľudia sa pohybovali až po hruď vo vode, keď sa premiestňovali za účelom záchrany. Túto hľadali zväčša na strechách. Na predmestí bolo viacero budov čiastočne a veľa celkom zničených. Potok Ľubica dosiahol takú výšku hladiny ako Poprad za ľadochodu. Skalný potok bol snáď vyšší ako Biela Voda. Najvyššiu hladinu však dosiahol Poprad, ktorý zaniesol polia nad i pod Kežmarkom, zničil stodoly i mosty, až na jeden (i ten bol poškodený). Povodeň zúrila i v Haliči a v Poľsku. Najviac škôd však narobila v povodí Váhu v trenčianskej župe. Po daždi 15. septembra, ktorý trval 24 hodín, boli opäť zničené – už práve opravené mosty a znovu osadené mlyny. Táto 2. vlna, ktorá zasiahla i Dunaj, sa však najviac prejavila v Šariši v povodí

18

Torysy. Noviny písali o povodniach v Sliezsku a v Čechách. Toľko z denníka T. Maukscha v preklade z nemčiny. Je tu časový nesúlad s udávaním dažďa v septembri, ktorý predchádzal 2. povodňovej vlne (15. septembra), kým G. Wahlenberg ho situuje v dňoch 10.–11. septembra. Nemožno však vylúčiť ani tlačovú chybu.

3. METEOROLOGICKÉ MERANIA A POZOROVANIA CASSIANA HALAŠKU Doktor filozofie, riadny člen c.k. Poľnohospodárskej spoločnosti pre skúmanie prírody a krajiny na Morave a v Sliezsku, profesor fyziky, robil roku 1813 v Brne v kláštore minoritov meteorologické merania a pozorovania. V podrobne zdokumentovanom priebehu počasia v r. 1813, publikovanom v časopise Hesperus v preklade z nemčiny, si všimneme najmä mesiace súvisiace s obdobím povodní [8].

Júl 1813 charakterizuje ako veľmi vlhký pri prevládajúcom vetre SZZ a v priemere teplý. Prvých 6 dní bolo daždivo a potom nasledovali 3 príjemné dni. Následne 10. júla pri JJV a nasledujúceho dňa pri SV vetre sa zamračilo, pršalo, hrmelo a padali krúpy. Potom bolo pri slabo vejúcom SZZ vetre niekoľko dní príjemných. Od 17. júla sa zatiahol horizont oblakmi a až do konca mesiaca pršalo. Iba 3 dni boli príjemné a 8 dní bolo takmer príjemných. Najvyššiu hodnotu ukazoval barometer 30. júla a najnižšiu 21. júla. Najvyššia teplota vzduchu bola dosiahnutá 30. júla a najnižšia 15. júla.

August 1813 bol vôbec vlhkejší a studenší ako júl. Ako sa ukázalo príjemne 1. augusta, čo vzbudzovalo nádej, tak sa už 2. augusta zamračilo a nasledovali striedavo dážď, víchrice a nepríjemné veterné dni. Pri týchto takmer denných dažďoch pri SZZ vetre, nastúpil 24. augusta krajinský dažď, ktorý bol nasledujúceho dňa za SZZ víchrice prerušený. Nato ale 48 hodín nepretržite pršalo a všetky roviny boli pod vodou. Veľmi sa ochladilo. Až 31. augusta slnečné žiarenie urobilo koniec tomuto smutnému pohľadu. Za celý mesiac boli iba 3 celkom pekné dni. Najvyššiu hodnotu ukazoval barometer 31. augusta a najnižšiu 24. augusta. Najvyššia teplota vzduchu bola dosiahnutá 13. augusta a najnižšia 30. augusta.

September 1813 bol studený a silne veterný. V dôsledku týchto dažďov boli povodne nielen na Morave, ale i v susedných krajinách. Prvé 4 dni mesiaca boli najpríjemnejšie, 5. deň vial teplý, ale silný SZ vietor, ktorý ešte zosilnel. Pri SV vetre začal 9. septembra trojdňový dážď, ktorý 12. septembra pri SZ vetre ustal. Od 19. do 24. septembra panoval JV vietor sprevádzaný krupobitím, krúpami a dažďom. Trochu teplejšie bolo 25. septembra, hoci 29. septembra sa opäť zamračilo. V tomto mesiaci boli len 3 teplejšie dni. Najvyššiu hodnotu ukazoval barometer 28. septembra a najnižšiu 7. septembra.

4. SPRÁVA O POVODNI V LIPTOVSKEJ ŽUPE V marci nasledujúceho roku po povodni podal J. Ch. Flittner, fyzikus liptovskej župy, Správu o povodni, ktorá zničila slávnu liptovskú župu v augustových dňoch roku 1813. Správu, ktorá je uložená v Štátnom oblastnom archíve Bytča, preložil V. Chmelár [21]. V nej charakterizuje leto r. 1813 ako chladné a daždivé, kedy zostala na horách snehová pokrývka, že ju ani slnečné lúče nemohli roztopiť. Zem bola tak nasiaknutá vlhčinou, že už nebola schopná prijať ďalšiu vodu. Dni pred a v čase povodne opisuje takto: „20. augusta sa veľmi oteplilo a takéto počasie bolo až do 22. augusta. Snehy sa zača-


li veľmi rýchle topiť a potoky sa začali napĺňať. K večeru 22. augusta sa obloha zatiahla hustými mrakmi a tie sa 23. augusta premenili na taký všeobecný a výdatný dážď, že aj dobre oblečený človek za štvrť hodinu úplne premokol. 24. augusta okolo obeda klesol barometer na neobvykle nízku polohu označujúcu búrky.... Dažde trvali nepretržite a 24. augusta večer bolo možné pozorovať, že riečištia tokov neboli ešte naplnené a voda nevybrežovala. Medzitým ale až teraz vypukla obrovská búrka, besniaca od juhu na sever. Prívaly útočili s nevšednou prudkosťou a búrka nielen z chvíle na chvíľu viditeľne narastala, ale po polnoci sa voda preliala cez brehy tokov a zaplavila roviny... S rovnakou intenzitou pokračovala búrka aj 25. augusta... V búrke dažde neustávali až do štvrtej hodiny popoludňajšej, kedy vody narástli tak, že každý pociťoval potrebu utiahnuť sa tak, aby ho stúpajúce vody nezasiahli. Úderom štvrtej hodiny búrka ustúpila, hoci pršať neprestávalo a vietor sa stočil od severu. Od piatej hodiny do šiestej nastalo utíšenie. Ale vody vystúpili do obrovskej výšky, akú ani žijúci ľudia nepamätali a ani v histórii našich čias nebola zaznamenaná. V nasledujúcej noci príval prestal, hoci stále pršalo a vody sa držali na enormnej výške, na niektorých miestach už nemohli dosiahnuť pôvodnú polohu, pretože tam boli navláčené nánosy piesku a skália, ktoré vyčnievali kde-tu nad pôvodné brehy. Záplava zničila najpeknejšie zeme liptovskej župy, rozkošné údolia, v ktorých sa zeleňali najúrodnejšie polia, ktoré je treba s takou starostlivosťou zveľaďovať – mnoho tisíc jutár bolo zčasti zaplavených bahnom, zčasti boli zasutené kamením a zčasti divoko vyplavené. Veľkú časť ich sotva bude možno skultivovať za jedno storočie. Veľmi ťažké je povedať príčiny tejto hroznej udalosti, nakoľko nikto nemá rad pozorovaní a teda nie je na to spôsobilý. Naozaj totiž, keby všetky okolnosti, ktoré tento jav sprevádzali, boli dostatočne zvážené a uložené v časovom slede, vzniklo by aj právo hodnotenia a jav by bolo možné uzavrieť... Ďalej aj dejiny iných krajov popisujú katastrofu podobne a ide o katastrofu časove zhodnú s našou a preto sa s ňou dáva do príčinnej súvislosti. Aj slávny skúmateľ prírody Švéd Juraj Wahlenberg, ktorý prechádzal Karpaty v rovnakom čase ako bola povodeň, vyzbrojený nielen svojím nadaním, ale aj vedomosťami a fyzikálnymi prístrojmi, zanechal nám správy, aby sme poskytli dôkladnejší opis toho, čo boli v stave urobiť ničivé sily, aké sa v histórii župy nevyskytli a o ktorých naši predkovia nechýrovali.“ Podpísané vo Svätom Mikuláši 2. marca 1814.

5. METEOROLOGICKÉ MERANIA A POZOROVANIA BÉLU MAJLÁTHA A JOHANNA CHRISTIANA FLITTNERA Župný lekár J. Ch. Flittner robil v 30. a 40. rokoch 19. storočia meteorologické merania a pozorovania. Osud týchto záznamov nebol už v 2. polovici 19. storočia známy. Možno usudzovať, že určitý vplyv v tomto smere mal jeho kontakt s G. Wahlenbergom. Historik, archeológ a župný hodnostár B. Majláth robil meteorologické merania v Liptovskej Ondrašovej v r. 1858–65. Tieto merania zhodnotil v štúdii, kde publikoval i výsledky meteorologických meraní v Levoči za obdobie r. 1852–62 a v Kežmarku za roky 1856–61 [32]. Do svojej štúdie nezahrnul výsledky meteorologických meraní v Korytnici, ktoré robil mestský lekár v Ružomberku a kúpeľný lekár v Korytnici Dr. Šefranka. Považoval ich za reprezentatívne iba pre Korytnicu a nie pre liptovskú župu. Uvedené obdobia začiatkov pozorovania v citovaných staniciach spresňujú informácie publikované SHMÚ [45]. Doteraz nebol známy poznatok o meteorologických meraniach a pozorovaniach v Korytnici v 2. polovici 19. storočia [45].


6. MALEBNÁ CESTA DOLU VÁHOM ALOJZA MEDŇANSKÉHO V roku 1822, t.zn. devať rokov po povodni, sa plavil barón A. Medňanský na plti dolu Váhom. Svoje zážitky z cesty vrátane pozorovania stôp po povodni r. 1813 opísal v knihe „Malebná cesta dolu Váhom“ vydanej v Pešti v nemčine r. 1826 a r. 1844 aj v maďarčine. V prílohe knihy publikoval výkaz povodňových škôd v celkovej sume 4 638 899 florenov podľa úradného zistenia vzápätí po povodni v členení na župy a mesto Trenčín. Vydavateľstvo Tatran sprístupnilo knihu slovenskému čitateľovi v rokoch 1961, 1971 a 1981 [35].

7. REKONŠTRUKCIA POVODŇOVEJ VLNY NA VÁHU V AUGUSTE 1813 V rámci prác na generálnom projekte úpravy a energetického využitia Váhu bol zrekonštruovaný priebeh tejto povodňovej vlny [9, 46, 47]. Správa o tejto povodni zaznamenaná F. Palackým oživila záujem o zistenie výškových stôp po povodni a jej časového priebehu. Ako hodnoverný časový údaj o priebehu povodni sa považoval záznam v ružomberskom mestskom protokole [9, 18]. Z príspevku V. Heisiga [9] môžeme usúdiť, že spracovateľom štúdie nebol známy priebeh tejto povodne v úseku nad Žilinou [30], ako i na dolnom Váhu [55]. Dodatočne stanovené kulminačné prietoky Váhu za povodne v auguste 1813: Mesto Žilina Veľká Bytča Púchov Trenčín Piešťany

Kulminačný prietok v m3.s–1 3 300 3 800 3 900 4 000 3 900

V Trenčíne dal po povodni magistrát mesta označiť pamätnou doskou mestský múr v tej výške, pokiaľ siahala voda. Doska je na múre starého gymnázia z Palackého ulice a nesie latinský nápis (v preklade pôvodne výšku ukazovala ruka): „26. augusta 1813 potiaľto siahali osudné vlny.“

8. RICHARD JEŘÁBEK SKÚMAL SPRÁVY O TEJTO POVODNI NA VÝCHODNEJ MORAVE A NA RIEKE POPRAD Práca R. Jeřábka venovaná karpatskému pltníctvu v 19. storočí sa nemohla vyhnúť skúmaniu vplyvu povodne v auguste/septembri 1813 na ďalší osud pltníctva [23]. Už vo svojej kandidátskej dizertačnej práci urobil prehľad 55 najväčších povodní na Valašsku, počnúc rokom 1575 až po rok 1912. Z nich 48 sa vyskytlo do konca 19. storočia. Ku každej povodni uvádza literárne pramene [22, s. 69–70]. Povodeň r. 1813 zaraďuje medzi najväčšie živelné pohromy na východnej Morave. Miroslav Čermák hodnotí v hydrologickej štúdii „Rožňavská Bečva“ povodeň r. 1880 ako najväčšiu známu povodeň (Práce a studie, 1942, seš. 47, Praha, ÚHH). Podľa stanoviska archívu vo Vsetíne bola povodeň r. 1880 vyššia ako r. 1813. V práci R. Jeřábek uvádza i predpovede pltníkov o nástupe letnej vody na pltenie napr.: „Marcové mlhy – za sto dní voda“ (t. zn. koncom júna „jánska“) [23]. Cenným prínosom sú výskumy R. Jeřábka Hydrographische Ergänzungs – Tabelle zur Land – und Wasser Strassenkarte von Mähren und Schlesien, ako i Hydrographisch-statistische Ergänzungs – Tabelle zu der Land – und Wasser – Strassenkarte von Galizien. Z nich vyvodil aj to, že po povodni r. 1813 bola plavba dolu Popradom veľmi sťažená, až znemožnená v dôsledku zavalenia riečiska veľkými skaliskami. Spolu s ním možno konštatovať, že tieto zdroje informácií nie sú vodohospodármi a hydrológmi využívané.

19

M. Čermák v Hydrologickej štúdii Dyje (Brno, KNV, 1952) čerpal z kronikárskych záznamov obcí Mušov, Milovice u Mikulova a Strachotína informácie o veľkých vodách od r. 1709 do r. 1888. Uvádza 25 výskytov povodní. Roky: 1766, 1812, 1814, 1824, 1829, 1830, 1831, 1845, 1861, 1880 uvádza i R. Jeřábek ako roky výskytu povodní v povodí Bečvy. Povodeň v r. 1813 sa nevyskytuje v záznamoch kroník uvedených obcí v povodí Dyje.

9. VÝSKYT A HODNOTENIE POVODNÍ ROKU 1813 V POĽSKU Júlová povodeň r. 1997 na Odre bola pre odborníkov v Poľsku impulzom na skúmanie jej významu i vo vzťahu k historickým povodniam. Budovanie systematickej staničnej pozorovacej siete na poľských tokoch má tradíciu už od 19. storočia. Povodeň r. 1813 na hornej a strednej Odre a dolnej Visle sa hodnotí ako najväčšia v 19. storočí. Ako o niečo menšia sa hodnotí povodeň r. 1888 [36].

10. SYNOPTICKÉ HODNOTENIE PRÍČIN POVODNÍ V AUGUSTE A SEPTEMBRI 1813 PODĽA HEINRICHA MANNA Význam týchto povodní ako „spojenca od Katzbachu“ a ich hospodársky a sociálny dopad boli dôvodom, že H. Mann sa podujal na úlohu rekonštruovať vtedajšiu meteorologickú situáciu a priebeh povodní. Merania tlaku vzduchu použil zo staníc: Milano, Budapešť, Hohenpeissenbeg, Wien, Kremsmünster, Augsburg, Regensburg, Praha, Leobshütz, Glatz, Fulda, Schüttenitz, Dresden, Wroclav, Varšava, Lüneburg, Hamburg, Königsberg, Sankt Petersburg, Archangel. Nezmieňuje sa o meteorologickej stanici C. Halašku v Brne a ani o meraniach G. Wahlenberga a J. Ch. Flittnera. Pre charakterizovanie teploty vzduchu a počasia vzal do úvahy i hodnoty z ďalších meteorologických staníc. Zrekonštruoval vývoj počasia v období od 21.–26. augusta 1813. Už v hydrologickej štúdii Váhu bolo uvedené hodnotenie meteorologickej situácie podľa H. Manna [9, 16]. Citujem:

Obr. 3 Vývoj tlakového poľa v dňoch 24.–26. augusta roku 1813 podľa H. Manna. Fig. 3. The development of the pressure field on 24 – 26 August 1813 after H. Mann.

20


„Začiatkom 3. augustovej dekády r. 1813 sa v strednej Európe vyskytol pomerne veľmi zriedkavý jav. Dve hlboké tlakové poruchy postupovali takmer súčasne k západoslovenskému územiu, jedna od mora Severného a druhá od mora Stredozemného. Dňa 24. augusta sa obe poruchy stretli v území nad oblúkom Dunaja a hornou Vislou, kde zotrvali po celý deň 25. augusta. Spojili sa do jednej tlakovej níže a nasledujúceho dňa postúpili ďalej k severu:“ Za takýchto situácií sú zasiahnuté najväčším množstvom zrážok slovenské toky tečúce od severu k juhu (Váh, Nitra, Hron a ďalšie), avšak ešte niektoré časti povodia týchto riek, najmä horného Váhu zostávajú v závetrí. Nakoľko v našom prípade dospela v tej istej dobe do oblasti Váhu i druhá porucha a jadro poruchy zotrvalo v blízkosti pramennej oblasti, bolo zasiahnuté i povodie horného Váhu. H. Mann v štúdii uvádza, že zrážkami bola zasiahnutá i časť Čiech, povodie Odry, Lužickej Nisy, Visly. Veľmi cenné sú i jeho citácie ako článkov a štúdií, týkajúcich sa povodní v auguste/septembri 1813, tak i štúdií (atlasov) historických povodní na Labe (Cuno „Mitteilungen über die Hochfluten der Elbe und Ihre Verheerung seit dem 11 Jahrh. bis auf die neuste Zeit“, Rogau 1864) a na Odre (Zeichnerische Darstellung verschiedener Hochwasser der Oder zwischen 1831 und 1899. Breslau 1899 – Hochwasseratlas der Oderstrombauver-waltung) [33]. V Nemecku boli vzhľadom na význam napoleonovských bitiek napísané o r. 1813 viaceré hlavne memoárové štúdie. Z územia Slovenska a Moravy čerpal H. Mann informácie o priebehu povodní z vtedajšej tlače. Počty obetí v tisícoch v povodí Váhu svedčia o tom, že nepoznal „Malebnú cestu dolu Váhom“ od A. Medňanského (r. 1826, 1844) [35]. Je škoda, že nepoznal štúdiu G. Wahlenberga vydanú r. 1814, kde sú meteorologické merania a pozorovania z tatranskej oblasti [54], ako i merania C. Halašku [8]. Pritom H. Mann jednoznačne potvrdzuje, že najpostihnutejšie zrážkami a následne povodňou bolo povodie Váhu. Je však pravdou, že H. Mann nepoznal (čo je zrejmé z jeho citácií) ani ďalšie publikácie venované povodniam v r. 1813 na slovenských tokoch vydané ešte r. 1813 a neskôr po povodni v 19. storočí, v ktorých síce nie sú publikované žiadne meteorologické merania, ale upresňujú priebeh povodní a korigujú prvotne udávaný počet obetí.

ZÁVER Göran Wahlenberg správne konštatoval, že okrem príčinných zrážok mali značný vplyv na katastrofálny vývoj povodní i zrážky v predchádzajúcom období, ktoré spôsobili veľkú nasýtenosť pôdy. Jiří Kuorka vo svojej Pokračujíci historii cirkwe ewanjelické sučanské [30] píše, že tam, kde sa rozpukla zem v auguste/septembri 1813, sa z nej vylievala voda. Príspevok prináša informáciu i o 2. vlne povodní na Spiši a v Šariši – doteraz hydrológmi či vodohospodármi neuvádzanú. Meteorologické merania, ktoré robili G. Wahlenberg a C. Halaška, umožnia spresnenie analýzy synoptickej situácie vyhodnotenej H. Mannom. Prvá vlna povodne na Váhu a Hrone v auguste r. 1813 sa hodnotí v Štátnom vodohospodárskom pláne (ŠVP) ako 500ročná povodeň. Na Poprade bola s najväčšou pravdepodobnosťou v 2. polovici 2. tisícročia väčšia povodeň r. 1662 ako tá r. 1813. V ŠVP sa povodeň r. 1813 spomína ešte na Poprade a Hnilci, teda ani nie vo všetkých povodiach jej výskytu. G. Wahlenberg, ktorý z Vysokých Tatier pokračoval v ceste cez Levoču, Prešov a Košice do Budy a Pešti, spomína menovite pustošenie rieky Svinka. Pokladám za užitočné pripomenúť aj povodeň, ktorá sa vyskytla 20. júla 1998 v povodí Malej


Obr. 4 Titulný list kroniky Pokračujúci historia anebožto Pamětnosti cirkwe ewanjelické sučanské. Fig. 4. Facsimile of the title page of the chronicle Continuing history by Jiří Kuorka.

Svinky, kedy si vyžiadala 47 ľudských obetí pričom 7 osôb je stále nezvestných. Citujem autorov P. Fašku a E. Lexmanna (denník SME, 3. 8. 1998, s. 14) „...V pondelok 20. júla spôsobili povodňové vlny na niektorých prítokoch Torysy a Hornádu doteraz ojedinelú katastrofu....V povodí Malej Svinky, ktorého rozloha je po obec Jarovnice 35 km2, nie je žiadna zrážkomerná stanica.“ Celkové povodie Svinky je 61,21 km2. V práci Katastrofálna povodeň z júla 1998 v povodí Malej Svinky – simulácia jej priebehu od autorov A. Svobodu a P. Pekárovej (Vodohosp. Čas., 46, 1998, č. 6, s. 356–372) sa hodnotí doba opakovania povodne v hornej časti povodia Svinky aj za hranicu 500 rokov. Význam poznania historických povodní r. 1813 nám umožní správnejšie ohodnotenie hydrologických javov v súčasnosti. Je možný ich prínos i pre zriadenie či prehodnotenie situovania pozorovacej siete. Z práce G. Wahlenberga možno čerpať veľa ďalších zatiaľ tu necitovaných poznatkov. Vzhľadom k tomu, že sa mi podarilo vyhľadať a zosumarizovať veľa informácií (i zo zahraničia) o povodniach r. 1813, bude možné ich komplexnejšie hodnotenie vrátane povodňovej situácie i v ďalších povodiach. Významnosť týchto povodní si to priamo žiadajú. Koľko len nesprávnych alebo neúplných informácií sa stále traduje a píše i v súčasnosti [6, 21, 29, 37, 44]! Doterajšie moje práce po prvýkrát v odbornej tlači prinášajú poznatok o práci a prínose G. Wahlenberga [17–19] a predmetný príspevok i o hodnotení meteorologických príčin povodní podľa H. Manna [17]. Prínosom je i zistenie práce C. Halašku vzťahujúcej sa na povodne v auguste/septembri 1813 [18–19]. Veď na poslednom summite po povodniach r. 1997 venovanom povodniam a protipovodňovej ochrane bola ešte stále povodeň na Váhu r. 1813 označovaná ako „Palackého povodeň“ [29]. Dá sa očakávať, že rozbor poveternostnej situácie za povodní v auguste/septembri 1813 a udávané hodnoty zrážok v štúdii H. Manna upresnia niektoré úvahy a závery v práci J. Barbořík – V. Chamas [1], ako i v práci J. Brádku O meteorologických príčinách povodní ve Slezsku (Meteorol. Zpr., 20, 1967, č. 1).

21

Poďakovanie Vyslovujem poďakovanie mnohým obecným a mestským úradom za pochopenie pre moju prácu a poskytnutie či overenie podkladov a informácií. Ďakujem menovite Obecnému úradu v Sučanoch za poskytnutie výpisov z kroniky J. Kuorku. Literatúra [1] Barbořík, J. – Chamas, V.: Meteorologická situace a vývoj povodňových průtoku povodí Lužické Nisy a Smědé. In: Sborník prací Hydrometeorologického ústavu v Praze. 21. Praha 1974, s. 87–102. [2] Branecký, J.: Hrozná noc v Trenčíne, v ktorej mal Fr. Palacký zahynúť. In: Keď rumy ožijú II. Trnava, Spolok sv. Vojtecha 1932, s. 229–249. [3] Condie, R. – Lee, K.: Flood frequency analysis with historic information. J. Hydrol., 58, 1982, č. 1–2, s. 47–61. [4] Červený, J. a kol.: Podnebí a vodní režim ČSSR. Praha, Státní zemědělské nakladatelství 1984. [5] Dub, O.: Stanovenie medzných prietokov riek na Slovensku. Slovenský staviteľ, 10, 1940, č. 8, s. 129–137. [6] Felcán, A.: Hlohovecko kedysi, dnes a zajtra. Hlohovec 1932, s. 50. [7] Fialka, M.: Cesta po Slovensku. Květy 1839, s. 366–368, 374–376, 382–384, 390–392, 404–406. [8] Halaška, C.: Meteorologische Beobachtungen im Jahre 1813. Hesperus, Ein Nationalblatt für gebildete Leser 1814, s. 276–280. [9] Heisig, V.: Velká voda na Váhu v r. 1813. Zprávy veřejné služby technické, 15, 1933, l6.červenec, s. 255–256. [10] Herschy, W.: Encyclopedia of hydrology and water resources. Dordrecht, (Boston), London Kluwer 1998. [11] Hladký, J.: Literatúra a región, jeho miesto vo vyučovaní literatúry (so zameraním na hlohovecký región). Práca ŠVK a UP. Nitra 1999 – Univerzita Konštantína Filozofa, FF. [12] Hollí, J.: Na památku strašľivěj povodně Váhu dňa 26 srpňa roku 1813. In: Katolíckí spevňík II, pieseň č. 251. Trnava, Spolok sv. Vojtecha 1950. [13] Hollí, J.: Katolíckí Spewník. Pesně na wšecki wiročité Slawnosti jako též Pesně o Svátcích od Jana Hollého. Spewem a Próvodem Organa opatrené od Martina Eliáša. We Wídni Cinotiskem Jura Hodíka 1846. [14] Horváthová, B.: Diskusný príspevok k štúdii Dzubák, M., Hlavčová K., Molnár P., Szolgay, J., Tihlárik, T.: Extrémné odtokové pomery v povodí Kysuce, časť 1. Zrážkový a povodňový režim, časť 2. Regionálna analýza maximálnych prietokov a objemov povodňových vĺn. Vodohosp. Čas., 44, 1996, č. 5, s. 346–355. [15] Horváthová, B.: Dodatok k diskusnému príspevku v predchádzajúcej citácii. Vodohosp. Čas., 44, 1996, č. 6, s. 422–425. [16] Horváthová, B.: Hospodárenie s vodou – hydroekologický limit toku. In: Váh – rieka, ktorá spája. Piešťany 1997, s. 176–183. [17] Horváthová, B.: Ničivá povodeň roku 1813. Non Profit, máj 1999, s. 7. [18] Horváthová, B.: Povodne roku 1813. In: Mezinárodní vodohospodářske kolokvium, konané v rámci XI. mezinárodní vědecké konferencie ke stému výročí založení České vysoké školy technické v Brně. Brno, 20. 10. 1999, s. 19–26. [19] Horváthová, B.: Povodne roku 1813. Historická hydrológia. In: 3. Konferencia s medzinárodnou účasťou „Vplyv vodohospodárskych stavieb na tvorbu a ochranu životného prostredia“, s. 89–95. 17.–19. november 1999, Krpáčovo. [20] Hydrologické poměry ČSSR. I-III. Praha, HMÚ 1970.

22

[21] Chmelár, V.: Vážská povodeň z r. 1813. Žilina, Váhostav 1984. [Interná publikácia.] [22] Jeřábek, R.: Život a práce lidu při vodách Moravského Valašska. [Kandidátská disertační práce.] Brno 1955. [23] Jeřábek, R.: Karpatské vořařství v l9. století. Brno 1960. [24] Kakos, V.: Hydrometeorologický rozbor povodní na Vltave v Praze za období 1873– 1982. Meteorol. Zpr., 36, 1983, č. 6, s. 171–181. [25] Kakos, V.: Hydrometeorologická analýza historické povodně v roce 1897 ve vztahu ke katastrofálním záplavám v Čechách na začátku září 1890 a na Moravě v červenci 1997. Meteorol. Zpr., 50, 1997, č. 6, s. 191–196. [26] Kálal, K.: Palackého mladá léta. Praha, Nakladatel F. Borový 1925. [27] Karpathen-Post: Aus einem alten Tagebuch. XXXIV Jahrgang, Késmárk, 24. Juli 1913, No 30. [28] K. K. Priv. Städtische Pressburger Zeitung, n. 19–26, 1813. [29] Kunsch, I. – Hajtášová, K. – Škoda, P.: Historické povodne na Dunaji a slovenských riekach. In: Povodne a protipovodňová ochrana. Banská Štiavnica 12.–13.2.1998, s. 3–8. [30] Kuorka, J.: Pokračující historia anebožto Pamětnosti církwe ewanjelické sučanské napsal až po svůj wěk Jiří Kuorka církwe této Sl.Bož. Kaz. 1845 a nasledujících rocích. Archív Matice slovenskej v Martine. [31] Laboulaye: Trinásť – pánboh pri nás (Slavenská povesť). (Voľný preklad z francúzskeho originálu dľa Laboulayea.) Turč. Sv. Martin 1874. 15 s. [32] Majláth, B.: Meteorologische und klimatische Verhältnisse des Comitates Liptau. [Paralelne aj v maď. jazyku.] Magy. Kárp. Egyel, Évk., 3, 1876, s. 132–159. [33] Mann, H.: Das Hochwasser vom August/September 1813, seine Ursache und sein Verlauf. Jahrbuch für die Gewässerkunde Norddeutschlands. Besondere Mitteilungen Berlin 1905, Bd. 1 Nr. 2. [34] Mandadjiev, D.: Nastojaščee i budduščee gidrologii. Bulg. J. Meteorol. Hydrol., 3, 1993, No 3, s. 153–156. [35] Medňanský, A.: Malebná cesta dolu Váhom. Bratislava, Tatran 1981. [Preklad z nem. origin. vydaného v Pešti r. 1844.] [36] Mokwa, M. – Obložinský, P. – Winter, J.: Júlová povodeň na Oderskej vodnej ceste v r. 1997. Vodohosp. Sprav., XLII, 1999, č. 1, s. 16–17. [37] Munkáči, J. – Rigo, F.: História povodní a protipovodňovej ochrany na územnej pôsobnosti OZ Povodia Hrona. In: Povodne a protipovodňová ochrana. Banská Štiavnica 12.–13. 2. 1998, s. 21–26. [38] Munzar, J.: Historické povodně v Čechách a na Moravě na příkladu roku 1598. Meteorol. Zpr., 51, 1998, č. 6, s. 169–174. [39] Nováček, V. J.: Františka Palackého korespondence a zápisky. II. korespondence z let 1812–1826. Praha, nákladem České akadémie vied císaře Fr. Jozefa pro vědy, slovesnost a umění 1902. [40] Österreichische Beobachter. Wien 1813. [41] Palackého autobiografie (1798–1818). Č. 1. Akademická knihovna, koment. vyd. Praha, Nakladateľ B. Kočí 1920. [42] Palacký, F.: Vlastní životopisy. Nováková stovka. Svazek VII. Praha 1926. [43] Robotka, P.: Vliv historických povodní na teoretické hodnoty N-letosti. In: Konferencia mladých hydrológov. Bratislava, SHMÚ 1995, s. 97–100. [44] Rozvojové a investičné stredisko: Štátny vodohospodársky plán. Bratislava 1954. [45] SHMÚ: 30. Výročie založenia Slovenského hydrometeorologického ústavu Bratislava. Bratislava 1999. [46] Smrček, F.: Stavba kanálů na Váhu. Praha, SNTL 1958.


[47] Smrček, F.: Povodeň na Váhu v r. 1958. Vod. Hosp., 1/1959. [48] Szaflarski, J.: Poznanie Tatr. Szkice z rozwoju wiedzy o Tatrach do polowy XIX wieku. Warzsawa 1972. [49] Šamaj, F. – Valovič, Š.: Maximálne denné úhrny atmosferických zrážok v ČSSR. Meteorol. Zpr., 35, 1982, č. 5, s. 129–135. [50] Šmilauer, V.: Vodopis starého Slovenska. Praha a Bratislava 1932. Práce Učené společnosti Šafářikovy v Bratislave. [51] Trenčín. Vlastivedná monografia. Bratislava, Alfa 1993. [52] Týdenník, aneb Cýsařské králowské Národnj Nowiny. 1813, č. 34–42.

[53] Vereinigte Ofner – Pester Zeitung. Nr. 70, 2. Sept. 1813, s. 1. [54] Wahlenberg, G.: Flora Carpatorum principalium Gotingae, impensis vandenhock et Ruprecht, 1814. [55] Wajaj, P.: Kratké a oprawdowé wyobraženj té povodně která se do Horných Zeleníc v slawné nitranské stolicy gsuacých roku wnijtr psaného wewalila. Sborník muzeálnej slovenskej spoločnosti, 35, 1913 a, s. 4–18, s. 39–43. Lektor RNDr. K. Krška, CSc., rukopis odevzdán v červnu 2000, autorská úprava v prosinci 2000.

S V Ě TOV Ý M E T E O RO L O G I C K Ý D E N 2 0 0 1 PŘÍNOS DOBROVOLNÍKŮ KE SLEDOVÁNÍ POČASÍ, PODNEBÍ A VODY „Jednotliví dobrovolníci sdílejí bez ohledu na své profesní zaměření a původní vzdělání okouzlení meteorologickými a hydrologickými jevy. Mezi jejich nejběžnější osobní charakteristiky patří vytrvalost a osobní angažovanost. Nezřídka lze potkat dobrovolníky, kteří slouží již více než padesát let, či jednotlivce navazující po druhou i třetí generaci na dobrovolnickou tradici svých předků“. Působivá citace z poselství generálního tajemníka SMO G.O. P. Obasiho přibližuje doslova charismatickým způsobem heslo letošního Světového meteorologického dne (SMD), které bylo vyhlášeno ve shodě s tématem Mezinárodního roku dobrovolníků deklarovaným v roce 2001 OSN. SMO se tím připojuje k světovému společenství a vzdává hold dobrovolníkům, kteří významným způsobem přispívají k meteorologii, hydrologii a příbuzným geofyzikálním oborům. Lze bez nadsázky uvést, že bez příspěvků dobrovolných pozorovatelů by historie meteorologie byla významně ochuzena. Již od samého počátku rozvoje našich oborů pomáhali meteorologům a hydrologům v operativní činnosti dobrovolníci a jejich sítě. Činnost dobrovolníků je velmi široká, počínaje pozorováním srážek přes péči o chod celých klimatologických či agrometeorologických stanic až po propagaci těchto oborů. Ve většině států jsou dobrovolní pozorovatelé součástí národních meteorologických a hydrologických služeb (NMHS). Na důkaz uznání udělují NMHS dlouhodobě působícím dobrovolníkům čestná uznání, diplomy a jiná ocenění. Přínos dobrovolných pozorovatelů u nás je historicky doložitelný. Již v publikaci [1] je uveden výčet 13 jmen pozorovatelů, činných nejméně 25 let – většinou od 70. a 80. let 19. století. Nutno podotknout, že před rokem 1918 nebyli dobrovolní pozorovatelé vůbec honorováni. Po vzniku samostatného státu rostl postupně počet pozorovatelů na území Čech, Moravy a Slezska. Staniční síť tvořily stanice meteorologické, srážkoměrné, agrometeorologické a spravoval je jak Státní ústav meteorologický (SÚM), tak i další organizace – např. Výzkumné ústavy zemědělské, Státní ústav hydrologický, Státní ústav bioklimatický. SÚM stanovil jednoznačné podmínky pro všechny stanice zařazené do jeho sítě, a to: • výhodná poloha pro umístění přístrojů, • možnost víceleté činnosti stanice, • nejméně jeden zástupce pozorovatele za účelem zamezení mezer v pozorování, • přesné zachování pozorovacích dob 7, 14, 21 hodin a sledování počasí i mimo tyto termíny, • vyplňování a úplné propočítávání měsíčních výkazů po-


zorovacích i pravidelné jejich zasílání ústavu co nejdříve po uplynutí měsíce, • souhlas s honorářem 150–200 Kč ročně. K pozorování vydal ústav dva návody, psychrometrické, hygrometrické i počítací tabulky, jakož i 16 oběžníků v české i německé řeči. Každé nové stanici byly zapůjčeny potřebné přístroje: psychrometr (suchý a vlhký teploměr), maximální-minimální teploměr, vlasový vlhkoměr, větrná korouhev a též srážkoměr (pokud nebyla dosud v síti Státního ústavu hydrologického). Stanicím při školách byl z výchovných důvodů zapůjčován i aneroid. Náklady na odměny vyplacené v roce 1927 dosáhly 54 000 Kč, včetně vojenských stanic. O mimořádném vkladu dobrovolníků svědčí citace z publikace [1]: „…přátelské projevy se strany pozorovatelů svědčí o ideálním nazírání na věc…Vyskytly se případy, že pozorovatel, nemaje zástupce, zřekl se dovolené, aby nepřerušil pozorování anebo, že vynaložil sám ze svých prostředků na opravu stanice značnou částku.“ Rozvoj staniční sítě v prvé republice dokumentuje publikace [2]: v abecedním seznamu se všemi důležitými charakteristikami (druh stanice, umístění, zeměpisné souřadnice, výška n. m., zřízení stanice, správce, pozorovatel) je uvedeno 1 001 stanic v zemi České, 440 v zemi Moravskoslezské, 716 v zemi Slovenské a 124 v zemi Podkarpatské. V současné době pracuje pro ČHMÚ přes 3 000 dobrovolných pozorovatelů na úseku meteorologie, hydrologie a čistoty ovzduší. Jejich operativní i metodické řízení zajišťují regionální pobočky. Pracovní náplň a metodiky činnosti sítě jsou ve značné míře unifikovány SMO. Přesto, že tržní principy v současné době převládají, odměny dobrovolným pozorovatelům tomu jistě neodpovídají. Můžeme dokonce tvrdit, že většina z dobrovolníků vykonává tuto práci jako jisté altruistické poslání a navazuje tak na dílo svých předchůdců. Při příležitosti 80. výročí založení ústavu v roce 1999 obdrželi zasloužilí pozorovatelé čestné diplomy a keramické plakety. I přes pokračující automatizaci staniční sítě a uplatňování sofistikovaných metod a pracovních postupů bude i nadále služba dobrovolných pozorovatelů vítaným a nezbytným příspěvkem pro naši meteorologickou službu i světové společenství. Literatura [1] Státní ústav meteorologický v prvním desetiletí republiky 1918–1920. Praha, SMÚ l928. 91 s. [2] Seznam povětrnostních stanic na území Československé republiky podle stavu ze dne 1. ledna 1936. Praha, Státní komise poradního komitétu státních ústavů pro meteorologii a hydrologii 1937. 252 s.

Zdeněk Horký

23

I N F O R M AC E – R E C E N Z E VPLYV SUCHA NA VÝVOJ A RAST POĽNOHOSPODÁRSKYCH PLODÍN VO VÝCHODOSLOVENSKOM REGIÓNE V ROKU 2000 ÚVOD Nedostatok ale aj prebytok vody pre poľnohospodársku výrobu môže byť limitujúcim faktorom pre dosiahnutie vysokých hektárových úrod. V každom prípade však pri poľnohospodárskej výrobe musíme počítať s nedostatkom aj prebytkom vody v priebehu vegetačného obdobia v jednotlivých rokoch. Prebytok vody najviac škodí v jarnom období pri príprave pôdy a sejbe ako aj pri ďalších agrotechnických úkonoch, ktoré súvisia s vývojom a rastom poľnohospodárskych plodín. Prebytok vody môže ďalej škodiť pri zbere poľnohospodárskych plodín, kde sa môžu zvýšiť zberové straty a znížiť kvalita úrody. Nedostatok vody – sucho – v podmienkach Východoslovenského regiónu sa u obilnín najnepriaznivejšie prejavuje od polovice apríla do júna, nakoľko obilniny v tomto období prekonávajú vegetatívne fázy vývoja, kedy sa rozhoduje o tvorbe biomasy ako aj o výške hektárových úrod. Dlhotrvajúce suché obdobie v mesiacoch júl a august veľmi nepriaznivo pôsobí na výšku hektárových úrod u kukurice na zrno, cukrovej a kŕmnej repy a viacročných krmovín. Na jeseň sa suché periódy vyskytujú častejšie, ale nie sú tak škodlivé. V našich podmienkach pôsobia nepriaznivo pri poľnohospodárskych prácach, a to pri príprave pôdy na sejbu ozimín ako aj pri zbere úrod zemiakov, cukrovej a kŕmnej repy.

Materiál a metóda Pri analýze sucha na vývoj a rast poľnohospodárskych plodín netreba zabúdať na rozdelenie vlhkosti v pôde a v ovzduší. Pôdne sucho môžeme charakterizovať poklesom vlhkosti pôdy. Sucho v ovzduší sa prejavuje poklesom relatívnej vlhkosti vzduchu, čo je ovplyvnené teplotou vzduchu a celkovým obsahom vody v atmostére. Vysoké teploty urýchlia vývoj a zastavia rast, rýchlo sa vyčerpá vodná záso-

ba v hornej časti ornice a poľnohospodárske plodiny na jar pomaly vzchádzajú. Koreňová sústava sa nestačí rozvíjať tak, aby rastliny mohli čerpať vodnú zásobu z nižších vrstiev. Faktory hospodárenia s vodou u poľnohospodárskych plodín sú výživa rastlín a zaburinenie pôdy. Všeobecne sa potvrdilo, že kultúrne rastliny na úrodnej pôde lepšie zdolávajú sucho, ako na menej úrodnej. Mimoriadne výrazný vplyv na transpiráciu majú priemyselné hnojivá, najmä dusíkaté, ale aj draselné a horečnaté. V mnohých experimentoch doma aj v zahraničí sa potvrdilo, že zaburinenie znižuje úrodu, najmä preto, že buriny sú schopné aj pri deficite vody v pôde odčerpať viac ako kultúrne rastliny. Najnovšie výsledky výskumu s ozimnou pšenicou na VS nížine ukázali, že pri jej zaburinení sa znižujú úrody od 31 do 54 % diferencovane podľa pôdnych pomerov najvýraznejšie na fluvizemi glejovej. Z uvedených konštatovaní môžeme pristupovať k hodnoteniu suchého obdobia, ktoré trvalo v roku 2000 v podmienkach Východoslovenského regiónu (VSR) od 14. apríla do 25. júna (tab. 1–3). Tohtoročné sucho na VSR môžeme klasifikovať ako ovzdušné sucho, nakoľko rýchly nástup vysokých teplôt spôsobil vysoký výpar a nízke zrážkové úhrny zvýšili vlahový deficit, ale pôda bola dostatočne zásobená vodou. Dlhé zimné obdobie, nadnormálne zrážky a nízke minimálne teploty v marci negatívne pôsobili na rozvoj vegetácie. V jarnom období ešte 11. apríla na severe územia minimálne teploty poklesli pod bod mrazu. Prvý letný deň na väčšine územia VSR bol zaznamenaný už 18. apríla, kedy maximálne teploty vystúpili na 25 °C. Suchom nebol rovnomerne zasiahnutý celý VSR. Sucho sa najviac prejavilo na Východoslovenskej nížine (VSN), ako aj na južnej časti územia. V mesiaci apríl vo východnej časti územia boli nižšie zrážky oproti západnej. V máji najnižšie úhrny zrážok boli na VSN (Somotor a Vysoká/Uhom), kde nedosiahli 50 % normálu. V júni takisto najnižšie zrážky boli na VSN, ale aj v severnejších okresoch mali zrážky pod nor-

Tab. 1 Denné úhrny zrážok za 1. – 30. 4. 2000. Stanica/deň

1

Poprad

7,7 3,3 0,0 5,1 13,6 0,0 2,1 0,1

Sp.Vlachy

7,5 1,1

Švedlar

9,7 2,9 2,0 4,3 28

Podolinec Plaveč

2

3

4

5

6

5,0 10,5

8

0,0 0,1

7,0 3,6 0,2 2,3 22,2 10,8 9,4

7

3,1

0,8 25,2 1,2 4,4 0,6

9

10 11 12 13 14 15 16 0,0 0,0 3,6 0,6

6,1 0,8

0,6 3,0

4,8 1,0

5,4 3,7

11,3 0,9

0,2 3,4 0,4

6,6 2,1

0,4 0,2

3,2 0,6

Bardejov

7,5 3,4

2,5 18,4 0,0 0,7

3,1 1,9

0,8 1,2

Stropkov

7,0 2,2 0,0 1,3 27,9 2,4 0,4

1,6 1,6

2,4 1,8

Medzilaborce 6,3 0,9

1,1 26,1 7,4

17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 0,6

3,6 9,6

0,3

0,0 0,3 0,0 0,0

57,1

43,0 132,8

2,8

36,3

42,0

1,5 1,3

71,1

63,0 112,9

22,2 8,5

2,3

84,4

46,0 183,5

57,5

55,0 104,5

42,7

50,0

0,0 0,3 0,7

50,2

49,0 102,4

0,6 2,6 0,5 0,0

86,4

0,1

0,6 0,1

suma normál %

1,3 2,0

1,2 3,5

Kamenica

2,8 0,2 0,2 2,6 21,6 0,9 0,3

4,2 0,5

0

Čaklov

7,1

4,7 2,7

0,2 1,2

Prešov

7,3 1,9 0,1 2,2 16,2

2,4 2,3

2,2 0,8

Jakubovany

8,0 2,5

0,8

3,5 1,5

1,3 0,7

Košice

4,5 1,3 1,3 6,7 10,3 0,0 0,0

0,0 3,8 2,2

1,5 3,3

0,0

1,6 2,5 0,5

3,9

43,4

42,0 103,3

Moldava

6,3 5,8 1,2 8,0 14,4

2,6 0,1

2,0

0,0

1,3 1,1

1,3

44,1

48,0

Rožňava

8,1 7,5 1,2 8,0 15,1

3,3 4,1

7,1 0,7

2,1 0,4 0,1

0,2

57,9

55,0 105,3

1,1 2,3 21,3 0,0 2,0 2,3 17,8

3,6

Michalovce

3,2 0,0 0,3 2,7 17,9 0,0

Trebišov

2,3 0,0 0,7 2,1 12,4

Orechová

2,6 0,0

1,1 18,2

1,6 0,7

Somotor

1,9

0,4 5,4 26,2 1,0

1,9 0,3

0,1 0

Vysoká

2,6

0,0 1,6 21,6

1,1 0,8

0,2 0

24

0,7

1,4

85,4

3,8 0,3

1,3 0,5

3,8 0,5

0,1 0,5 0,7

3,1 0,3

54,6

63,0

86,7

0,5

38,0

55,0

69,1

0,2 5,2

4,1

52,1

49,0 106,3

0,5 4,3

0,0

40,6

48,0

48,4

48,0 100,8

0,6 0,0 0,4

0,0

10,0

0,0 0,0

84,6

91,9

5,1 0,1 0,7

4,9

40,8

44,0

92,7

0,2 5,7

4,5

33,5

41,0

81,7

15,5 0,8

4,3

45,5

46,0

98,9

0,1 6,8

2,2

46,3

42,0 110,2

0,0 4,0

3,8

35,7

44,0

81,1



1

2

3

4

5

6

7

Poprad

8

9

10 11 12 13 14 15 16

3,2

0,1

0,0 18,8 6,3

5,5

4,1

2,8 10,7

15,6

3,1 2,1

63,1

69,0

91,4

9,5 9,0

2,0 8,7

15,0 1,4

3,4 33,5

0,0 82,5

88,0

93,8

5,6

12,4 8,8

25,9 2,2

3,1 21,8

0,6 80,4

81,0

99,3

1,0

29,0 14,4 0,3 30,2 3,0

1,8 44,4

2,4 127,3

67,0 190,0

Sp.Vlachy Švedlar Podolinec Plaveč

17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 suma normál %

0,9

0,8

Bardejov

0,4 0,8

Stropkov

21,1 0,1

Medzilaborce

19,0 1,4

0,3

2,5 21,1 0,0 0,6 74,2

74,0 100,3

15,9 17,1

47,9 4,8

1,7 21,6

110,2

86,0 128,1

1,3

1,1 22,1

28,1 5,4

0,0 9,0

2,6 90,8

68,0 133,5

0,3

1,0 23,2 0,2 25,3 2,9

3,5

2,8 59,2

75,0

Kamenica

0,0

4,3 19

0,3 11,3 1,3

4,1

0,8 41,1

67,0

61,3

Čaklov

0,3

2,4 11,9 0,0 28,5 3,4

0,3 2,6

0,4 49,8

66,0

75,5

76,0

92,1

Prešov Jakubovany

3,9

5,9 15,2

22,5 8,3

6,8 7,4

0,0 70,0

3,8 20,2

3,6 18,8

27,3 2,3

1,0 17,1

94,1

Košice

9,1

0,3 4,5 12,2 0,3 8,6 3,3

11,3 7,7 0,0 0,0 57,3

Moldava

0,0

Rozňava Michalovce

23,8 6,6

0,9 2,5

0,5

37,6

78,9

75,0 125,5 72,0

79,6

76,0

49,5

12,7 1,0

12,1 9,3

0,1 69,0

85,0

81,2

11,0 0,0 11,2 0,2

1,4

0,8 35,3

63,0

56,0 59,1

Trebišov

2,3 0,9

3,7 13,4 0,3 9,1 0,6

0,9 2,4

0,1 33,7

57,0

Orechová

0,7

6,9 11,3 0,2 9,8 2,0

6,6

2,3 39,8

67,0

59,4

Somotor

0,6 1,5

5,7 6,8 1,1 4,1 3,0

2,8

0,0 25,6

59,0

43,4

4,6 7,6

5,0

1,8 31,4

64,0

49,1

Vysoká

12,0 0,4


1

2

3

4

5

6

7

8

Poprad

10,2 0,1 0,0

Sp.Vlachy

9

10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 0,5 0,0 31,2 8,7 1,1 1,8 0,0

21 22 23 24 25 26 1,8

16,3 1,6

2,4

41,9 31,5

2,5

Švedlar

4,6 6,7

7,7

25,7 13,3

1,7

Podolinec

8,2 0,3

4,6

15,5 44,1 0,6 10,5

18,1 8,5

9,9 0,6

0,8

10,8 10,4 0,4 3,6 0,1

24,2 11,2

0,0 0,9

3,0

15,0 5,0

Plaveč

0,1

Bardejov Stropkov

3,0

18,6 5,0 0,0 2,1 0,1

5,1 5,9

21,4 6,0

Kamenica

0,3 3,5

12,6 13,8 0,2 8,0

5,5 2,8 11,6 1,2

Jakubovany

1,8 1,5

Košice

6,3 1,9

Moldava Michalovce Trebišov

6,7 7,6 0,0

0,0 2,0 0,0 1,3 0,6

Orechová Somotor

0,6 0,0

Vysoká

0,6

0,6 0,1

1,2 6,9 2,4 0,1 0,1 1,4 11,1 0,2 11,6 1,0

78,0 152,3

76,6 110,0 110,4

0,4

2,0 4,7 7,3 2,7 0,2 0,0 0,0

69,6

96,0 115,0

72,8

94,0

77,4

46,5

98,0

47,4

43,5

90,0

48,3

69,8

97,0

72,0

55,3

94,0

58,8 96,8

0,9

75,5

78,0

15,6 16,0

0,1

0,1 0,5 6,4 4,0

58,7

81,0

72,5

17,8

12,0 10,7

0,9

4,0 4,2 6,0 5,5

64,4

81,0

79,5

0,0

18,5 12,8 0,0 0,0 9,4 23,6

0,1

9,4 10,4 3,4 1,4

% 90,8

22,1 19,6

0,5 1,2 6,9 6,4 0,1 0,0

0,2 0,1

16,9 12,0 0,0 0,2

2,0 31,2 6,8 0,5

31,3 19,0

1,1 0,0

16,1 2,5

3,4

10,6 5,0 0,3 0,4 8,1 4,5

5,2

0,2

54,8

84,0

65,2

73,4

91,0

80,7

64,4

95,0

67,8

71,6

74,0

96,8

0,4

65,7

70,0

93,9

0,2 0,4

28,9

88,0

32,8

1,7

33,8

74,0

45,7

27,5

72,0

38,2

11,0 6,3 10,1 1,6

11,4 11,5

málom (Stropkov 48 % normálu). Na základe atmosferických zrážok za mesiace apríl až jún sa sucho najviac prejavilo tiež na VSN, kde za toto obdobie dosiahli len 53 až 60 % oproti dlhodobému priemeru. Miestami aj na severe územia za uvedené mesiace zrážky dosiahli len 65 % normálových hodnôt (Medzilaborce). Inde vo VSR sa zrážky pohybovali okolo normálových hodnôt, miestami, napr. vo Švedlári, zrážky dosiahli 123 % normálovej hodnoty. Prvá etapa suchého obdobia trvala od 14. apríla do 18. mája (tab. 1–2). Najviac sa to prejavilo vo VSN, kde zrážky sa pohybovali od 14 do 17 mm, čo je od roku 1961 druhý najnižší úhrn. Výpar z voľnej vodnej hladiny činil 109 až 121 mm a tak vznikol 85 až 110 mm zrážkový deficit. Sumy priemerných denných teplôt boli o 180 až 200 °C vyššie oproti dlhodobému priemeru. Z uvedených príčin už 18. mája vegetácia obilnín bola


5,3 0,4

90,0

3,2

10,0 1,2

Rožňava

118,8

6,4 8,4 4,8

2,3 4,5

suma normál 81,7

10,2 6,7 0,0

0,2

Prešov

29 30

13,6 8,5 0,5

Medzilaborce 0,0 Čaklov

27 28

18,9 7,4 0,0 0,0

5,4 21,2 1,1 6,7 4,2 6,3 10,1 5,0 0,1 6,8 2,3 0,0

0,2 0,2

v predstihu o 10 až 14 dní, pri normálnom priebehu je to okolo 5. júna. Toto spôsobilo, že obilniny mali skrátenú vegetatívnu fázu vývoja a porasty ozimín boli o 20 až 30 cm nižšie. Oziminy na VSN do 18. mája ukončili vegetatívnu fázu vývoja a do konca mesiaca odkvitli a repka ozimná odkvitla do polovice mája. Od 18. mája do konca júna sa vystriedalo 8-krát obdobie studené a teplé (tab. 2–3), s pomerne vysokými teplotnými rozdielmi. U maximálnych teplôt rozdiel pri striedaní teplého a studeného obdobia bol až 12 °C. Denná amplitúda v teplom období dosiahla až 20 °C. V máji bolo zaznamenaných v Somotore 19 letných dní (maximálna teplota vzduchu vyššia ako 25 °C) a 4 dni tropické (maximálna teplota vyššia ako 30 °C). Priemerná denná teplota v Somotore v júni 16 dní nepoklesla pod 20 °C. Letné dni boli zaznamenané v máji aj na severe územia, napr. v Medzilaborciach bolo 13 letných a 2 tropické

25

dni. Od roku 1951 bol zaznamenaný výskyt tropických dní v máji na severe regiónu ešte v roku 1983 a 1997.

ZÁVER Priebeh počasia v prvej polovici širšieho vegetačného obdobia roku 2000 pre poľnohospodárov vo VSR, ale najmä na VSN narobil nemalé starosti. Pôda bola zamokrená až do polovice apríla. Poľnohospodári nemali vytvorené podmienky pre jarné práce, ako aj na ošetrenie a prihnojovanie ozimín a pre sejbu jarín v agrotechnickom termíne. Oneskorený vývoj obilnín nestačil reagovať na rýchly nástup vysokých teplôt a veľmi sa skrátila vegetatívna fáza rastu. U obilnín sa zastavil rast a predčasne sa ukončila vegetácia, čo sa prejavilo na výške hektárových úrod najmä na VSN.V južných okresoch priemerné hektárové úrody sa pohybovali od 2,5 do 3,0 t/ha u ozimnej pšenice a jačmeňa jarného 2,0 až 2,5 t/ha. Niektoré poľnohospodárske družstvá vo VSR, ale najmä na severe územia z hustosiatých obilnín nedosiahli z hektára ani 2 t. Boli aj výnimky, kde mali zabezpečenú dostatočnú výživu a na jar včas porasty ozimín prihnojili dusíkom. Pritom využili priaznivé podmienky na sejbu jarín v strede mesiaca marca a zároveň zabezpečili ošetrenie porastov proti burinám, škodcom a hubovitým chorobám. Výsledky sa prejavili na hektárových úrodach u ozimín, kde sa pohybovali nad 4 t/ha a u jarín nad 3 t/ha. Na záver konštatujeme, že zákonitosti vzájomného vzťahu rastlín, vody a výživy sa najvýraznejšie prejavujú v extrémnych podmienkach v zásobovaní rastliny vodou, ak je nedostatok alebo prebytok vody. Výskyt sucha v roku 2000 vo VSR, ale najmä na VSN je toho príkladom. Elemír Dunajský – Jan Smékal

ŠESTÁ KONFERENCE SMLUVNÍCH STRAN RÁMCOVÉ ÚMLUVY OSN O ZMĚNĚ KLIMATU Ve dnech 13.–25. 11. 2000 se konala v nizozemském Haagu 6. konference smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (COP-6). Šlo o akci, ke které se již dávno před zahájením upíraly naděje světové veřejnosti na dosažení dohody o konkrétním naplnění dikce Kjótského protokolu z prosince 1997, tj. o skutečném a účinném snižování emisí skleníkových plynů do atmosféry a následném zmírnění rizika ovlivnění globálního klimatického systému Země. Jedině dosažení dohody kompetentních představitelů vlád 182 států, které jsou smluvními stranami Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, mohlo vytvořit předpoklady k zahájení ratifikačního procesu Kjótského protokolu. Ten totiž může vstoupit v platnost až poté, kdy bude ratifikován alespoň 55 státy, přičemž tyto státy musí současně pokrýt minimálně 55 % celkových agregovaných emisí CO2 států tzv. Dodatku I (ekonomicky vyspělé státy, kterým Protokol vymezuje redukční cíl) dle stavu v roce 1990. Pokud by jednání skončila úspěšně, existovala by ještě teoretická možnost, aby Protokol vstoupil v platnost u příležitosti připravovaného Summitu Rio + 10 v roce 2002, tedy deset let poté, co byla v roce 1992 v Riu de Janeiro přijata Rámcová úmluva. Na úvod konference, která byla zahájena za přítomnosti nizozemské královny Beatrix, zazněly v projevech nově zvoleného prezidenta COP-6, nizozemského ministra bydlení, územního plánování a životního prostředí J. Pronka, francouzského prezidenta J. Chiraca a generálního sekretáře OSN K. Annana a dalších, výzvy k delegátům, vládám a ministrům odpovědným za životní prostředí, aby svým aktivním osob-

26

ním vlivem přispěli k dosažení potřebné shody. Předseda Mezivládního panelu klimatické změny IPCC R. Watson seznámil delegáty i s posledními vědeckými výsledky panelu, které zřetelně naznačují, že stále rostoucí emise skleníkových plynů do atmosféry neustále riziko nevratných změn globálního klimatu zvyšují. Jednání se za ČR zúčastnila delegace, vedená ministrem životního prostředí M. Kužvartem. Jejími dalšími členy byli střídavě vedoucí pracovníci MŽP, MPO, MZV a Velvyslanectví ČR v Nizozemí a po celou dobu COP-6 jako odborný expert autor této informace, který rovněž přednesl dvě přednášky v rámci odborného doprovodného programu konference. V průběhu prvního týdne jednání iniciovaly státy Visegrádské skupiny a Slovinsko založení regionální zájmové skupiny CG11 (Central Group 11). Členy této skupiny se staly ty státy Dodatku I Rámcové úmluvy z východoevropské regionální skupiny OSN, které mají dle Přílohy B Kjótského protokolu nenulové redukční cíle (prakticky jde o asociované státy k EU a Chorvatsko). O spolupráci v rámci v CG11 jako pozorovatelé projevily zájem i Malta a Kypr, které nesplňují podmínku plného členství, tj. nemají nenulové redukční cíle. Snahou bylo, aby tato zájmová skupina postupovala vůči ostatním podobným skupinám i vůči Evropské unii pokud možno jednotně, aby se separovala od států jako Ruská federace a Ukrajina, které mají v procesu jednání dlouhodobě zcela odlišné zájmy a aby se vliv těchto států na celý proces zvýšil. Během prvního týdne probíhala jednání na expertní úrovni, nicméně předpokládaných výsledků, které by bylo možno označit za uspokojivé podklady pro jednání na nejvyšší úrovni pro druhý týden, dosaženo nebylo. Proto prezident COP-6 J. Pronk ihned na počátku druhého týdne jednání, kterého se zúčastnilo více než 70 hlav států, premiérů a ministrů, přikročil k sumarizaci dosažených výsledků a jednoznačně pojmenoval problémy, na které se by měli vrcholní představitelé prioritně zaměřit. Jednotlivá témata byla zařazena do čtyř bloků: A. Technická, personální a institucionální pomoc rozvojovým státům a státům s tranzitními ekonomikami, transfer technologií, minimalizace negativních dopadů změny klimatu, finanční otázky včetně financování z prostředků GEF. B. Mechanismy Kjótského protokolu podle článku 6, 12 a 17 (společné projekty JI a CDM, emisní obchodování). C. Vliv lesů a změn ve využívání krajiny včetně způsobu jejich zahrnutí do plnění redukčních závazků dle Kjótského protokolu. D. Opatření na snižování emisí na národní úrovni, inventarizace emisí skleníkových plynů, příprava národních emisních registrů a způsob a verifikace vykazovaných emisních dat, systém kontroly plnění Kjótského protokolu včetně zavedení sankčních opatření v případě jeho neplnění. Jednání a konzultace k uvedeným tematickým blokům probíhaly většinou paralelně a v posledních čtyřech dnech téměř nepřetržitě až do časných ranních hodin, a to za účasti převážné většiny ministrů. Konečný stav jednání, jehož bylo dosaženo v odpoledních hodinách v sobotu 25. 11. (konference byla prodloužena o jeden den), lze shrnout následovně: A. V technických otázkách týkajících se pomoci rozvojovým státům a tranzitním ekonomikám došlo v principu ke shodě a pro jednotlivé skupiny států byly stanoveny priority dalších aktivit. Ke snížení negativních dopadů klimatické změny zejména na méně ekonomicky vyspělé státy je třeba využívat speciálních fondů vytvářených v rámci GEF. Nedošlo však k dohodě o způsobech financování a o úloze GEF.


B. Nepodařilo se dojít ke shodě o „dodatečnosti“, tj. o podílu zahrnutí mechanismů do plnění redukčních cílů Kjótského protokolu a o podílu povinnosti splnit alespoň část svých závazků implementací domácích redukčních opatření. Názor EU za podpory CG11 byl diametrálně odlišný od názoru skupiny „umbrella group“ (USA, Kanada, Japonsko, Rusko aj.). Zatímco EU požaduje zahrnutí mechanismů nejvýše z 50 %, druhá skupina požaduje uplatnění mechanismů bez jakéhokoliv omezení. To by však zcela jednoznačně narušilo environmentální integritu Kjótského protokolu a nepřispělo by k žádoucí celkové emisní redukci. Velmi úzce s tím souvisí i míra zahrnutí propadů emisí v lesních porostech (viz též blok C) a tzv. „zaměnitelnost emisních redukčních jednotek“, tj. jak bude možno v budoucnu měnit jednotková emisní množství dosažená různými způsoby a za evidentně různou cenu (např. z domácích úspor, projektů JI, emisního obchodování či projektů CDM). Je totiž evidentní, že cena stejného množství emisní úspory dosažená např. domácími úsporami či projekty JI by byla i výrazně vyšší než cena stejného množství dosažená projekty CDM, apod. C. Problematika vlivu lesů a změn ve využívání krajiny a jeho podíl na zahrnutí do kvót plnění redukčních cílů Protokolu je již dlouhodobě druhým nejsložitějším momentem jednání. Doposud totiž neexistuje taková metodika hodnocení absorpce oxidu uhličitého v lesních porostech, na které by se státy mohly zcela shodnout. Nejednotné metodiky zatím umožňují značnou „numerickou flexibilitu“ v hodnocení, což výrazně zvýhodňuje státy, které mají dostatek lesních ploch. Proto neomezené nebo jen částečně omezené zahrnutí propadů do plnění redukčních cílů prosazují státy skupiny „umbrella group“, zatímco EU a CG11 jsou jednoznačně proti. Předčasné zahrnutí absorpce oxidu uhličitého s přihlédnutím k současnému stavu vědeckého poznání by rovněž významně porušilo environmentální integritu Kjótského protokolu. D. Pokud jde o přípravu nového systému monitorování emisí skleníkových plynů, způsobu jejich vykazování a systému kontroly vykazovaných údajů, zbývají k dojednání již pouze některé, nepochybně řešitelné, technické otázky. Zbývá pouze dořešit metodiku hodnocení propadů emisí oxidu uhličitého v lesích (viz blok C), což je úkol ležící nyní před IPCC. Nedošlo však zatím ke shodě, jak by měl vypadat systém kontroly plnění všech povinností vyplývajících z Kjótského protokolu a hlavně sankcí, které by měly nastoupit v případě, že některá smluvní strana z různých důvodů jej nebude plnit. Bohužel, úplné dohody o těchto otázkách asi nebude dosaženo dříve, než bude dosažena shoda o tematech bloků B a C. Představou CG11 a EU je, že by sankční systém měl být dostatečně silný a tvrdý, snahou skupiny „umbrella group“ je spíše přiklonit se k systému měkčímu. Pokud jde o efektivitu domácích opatření na snižování emisí, jde nyní již spíše o pozůstatek z minulých jednání. Dříve se totiž uvažovalo, že v Kjótském protokolu budou uvedena obligatorní opatření na snižování emisí skleníkových plynů, která budou státy povinny plnit. Vzhledem k tomu, že jednání k očekávané a požadované shodě zejména o zcela zásadních tematech v blocích B a C nedospěla, vyslovil prezident COP-6 Jan Pronk na závěrečném plenárním zasedání politování, že se jednání dostala do slepé uličky a skončila bez výsledku. Navrhl proto, aby jednání COP-6 byla přerušena a pokračovala opět ve druhé polovině


května 2001 v Bonnu. Před tím však proběhne celá řada neformálních jednání, konzultací a seminářů, jejichž program v tuto chvíli ještě není pevně stanoven (v době korigování příspěvku, je zřejmé, že na žádost delegace USA dojde k posunu na 2. polovinu července). Pozice, do které se jednání COP-6 nyní dostala, zcela nepochybně oddálí termín předpokládané ratifikace Kjótského protokolu. Vývoj dalších mezinárodních jednání lze nyní jen velice obtížně předvídat. Pozice EU a skupiny „umbrella group“ jsou, bohužel, zatím tak diametrálně odlišné, že bude určitě zapotřebí značných diplomatických ústupků z obou stran. Nicméně v prosinci 2000 dva pokusy o navázání opětovných kontaktů mezi dvěma hlavními protagonisty procesu („umbrella group“ a EU) v Ottavě a v Oslu zkolabovaly. Průběh jednání COP-6 vyprofiloval EU jako regionální ekonomické uskupení s výrazným „environmentálním cítěním“, zatímco druhou stranu jako uskupení s cítěním zcela opačným. Je pravdou, že přijetí přístupu EU by znamenalo alespoň částečné zmírnění současného celosvětového narůstajícího emisního trendu. Lze však ale i spekulovat, že EU je s výsledkem COP-6 zatím „spokojena“. Ani ona není totiž v současné době schopna svým závazkům dle Kjótského protokolu dostát. Současné (dle emisních bilancí z r. 1998) snížení emisí skleníkových plynů v EU jako celku oproti roku 1990 činí prozatím 1 až 2 %, ačkoliv její redukční cíl podle Kjótského protokolu činí 8 % a ještě v Kjótu před třemi lety se EU velice hlasitě zasazovala o snížení o 15 %. V řadě států EU ale emise v tomto období výrazně vzrostly (např. Finsko 30 %, Rakousko a Dánsko 10 %, Holandsko 8 % atd.). Samozřejmě, že emise vzrostly i v USA (21 %), Kanadě (17 %) či Japonsku (9 %). Uvedená čísla tak ve velmi zjednodušené formě naznačují, proč je dosažení konsenzu v mezinárodních jednáních tak obtížné. Lze připustit, že pro současnou politiku ČR v oblasti změny klimatu tato situace až tak příliš mnoho neznamená. I nadále je třeba postupovat v duchu stávající strategie ochrany klimatu v ČR (vládní usnesení č. 480/99) a její předpokládanou aktualizaci odložit alespoň do doby ukončení COP-6. Rovněž je nezbytné pokračovat v implementaci dosavadních národních programů, s nimiž souvisí stabilizace emisí skleníkových plynů v ČR na úrovni dosažené v letech 1993 a 1994, tj. redukce emisí o více než 20 % oproti stavu v roce 1990. Jan Pretel

CHAPMANOVA KONFERENCE AGU O SEVEROATLANTICKÉ OSCILACI Ve dnech 28. listopadu až 1. prosince 2000 se ve španělské Galicii, ve městě Orense, v areálu místní univerzity, konala „AGU Chapman Conference on the North Atlantic Oscillation“ (Chapmanova konference AGU o severoatlantické oscilaci). Byla pořádána společně americkou AGU (American Geophysical Union) a Universidade de Vigo (Univerzitou ve Vigu) a spolusponzorována NSF (National Science Foundation) a NOAA (National Oceanographic and Atmospheric Administration) z USA. Chapmanovy konference, pořádané AGU, jsou obvykle prezentovány jako vysoce specializované konference s omezeným počtem účastníků, kde je kladen velký důraz zejména na diskusní část a výměnu zkušeností a názorů. Vysoká specializace, odbornost a dobrá úroveň diskusí byly typické i pro tuto konferenci, o omezeném počtu účastníků se ale dá hovořit jen

27

velice těžko. I když nebyl vydán oficiální seznam účastníků, podle seznamu abstraktů lze odhadnout počet přibližně na 180 účastníků z 25 zemí. Asi třetina účastníků byla z USA, velké zastoupení měla i Velká Británie a pořádající Španělsko. Dále byla zastoupena většina zemí západní a severní Evropy, Kanada, Turecko a Japonsko. Ze zemí střední a východní Evropy se však zúčastnila pouze ČR. Ústních příspěvků bylo sice jen kolem 30 (z toho 12 vyžádaných), ale prezentací formou posteru bylo přes 150. Organizátoři se navíc rozhodli, že postery nebudou po skončení příslušného bloku programu nahrazeny jinými, ale jen přemístěny do jiných částí budovy. Postupně se tedy celé přízemí budovy plnilo postery, které byly nakonec rozvěšeny prakticky na všech dostupných místech. Rovněž kapacita poměrně velkého konferenčního sálu byla téměř vyčerpána. Nečekaný zájem o konferenci zhodnotili organizátoři konstatováním, že je to dosud největší odborná konference, věnovaná problematice severoatlantické oscilace, která se kdy sešla. Puncem kvality a významnosti konference byla i některá jména účastníků (často s vyžádanými referáty), která jsou známa i našim klimatologům, převážně z odborné literatury (např. C. K. Folland, P. D. Jones, M. Latif, Z. Kushnir, J. Hurrell nebo P. Lamb). Zahájení konference se navíc zúčastnil i rektor Univerzidade de Vigo, zástupci magistrátu města Orense, informace o konferenci se objevily i v místní televizi a na první stránce regionálního tisku. Před popisem odborné části programu je třeba stručně uvést hlavní předmět zájmu – severoatlantickou oscilaci. NAO (North Atlantic Oscillation, severoatlantická oscilace) je nejvýznamnějším klimatologickým oscilačním systémem na severní polokouli. Zjednodušeně vyjádřeno, popisuje vzájemný vztah mezi dvěma klimatologickými akčními centry, tj. islandskou níží a azorskou výší. Variabilita těchto center totiž není vzájemně zcela nezávislá. Prohloubení islandské níže bývá často spojeno se zvýrazněním azorské výše a naopak. Nejde zde tedy o dvě nezávislá akční centra, ale o jeden oscilační systém ve formě dipólu s centry v oblasti Islandu a Azorských ostrovů. Je-li tlak v islandském centru nižší (vyšší) a v azorském centru vyšší (nižší), než je dlouhodobá střední hodnota tlaku v těchto oblastech, hovoříme o tzv. kladné (záporné) fázi NAO. Je evidentní, že intenzita NAO silně souvisí s intenzitou zonálního proudění v severním Atlantiku. Při kladné (záporné) fázi NAO dochází k zesílení (zeslabení) zonálního proudění, což má za následek změny transportu tepla a vodní páry nad přilehlé oblasti pevniny (západní, severní a střední Evropa, ale i severozápadní Afrika). NAO však ovlivňuje i severovýchodní část severoamerického kontinentu a oblast Grónska. Vzájemně opačné, tzv. „see-saw“ kolísání teplot v Grónsku a v severozápadní Evropě je způsobeno právě změnami NAO (hlavně jejího islandského centra) a je známo už řadu desetiletí. NAO navíc ovlivňuje oceánické procesy, které do určité míry mohou zpětně ovlivňovat charakteristiky samotné NAO. Jen z tohoto jednoduchého popisu je jasné, že jde o velice komplexní a v zásadě propojený atmosféricko-oceánický oscilační systém. Intenzita NAO je zpravidla posuzována pomocí tzv. NAOindexu, což je standardizovaná anomálie rozdílu tlaku vzduchu, redukovaného na hladinu moře (SLP – Sea Level Pressure) mezi některou vhodnou stanicí v blízkosti jižního centra systému (např. Azory, Ponta Delgada nebo Lisabon v Portugalsku, Cadiz nebo Gibraltar ve Španělsku) a některou stanicí v oblasti Islandu (nejčastěji Reykjavik nebo Stykkisholmur). NAOindex tedy ve zjednodušené formě souvisí s průměrným meridionálním tlakovým pseudogradientem mezi oběma akčními

28

centry. Další možnou metodou detekce NAO a kvantifikace její intenzity je často používaná statistická metoda, nazvaná analýza hlavních komponent – PCA (Principal Component Analysis), aplikovaná na vhodná pole geopotenciálu nebo SLP. O NAO se v poslední době hovoří nejen v souvislosti s jejím vlivem na klimatické podmínky Evropy, ale i s možnými změnami tzv. termohalinní cirkulace (THC – Thermohaline Circulation) v severním Atlantiku. Severoatlantický systém THC je trojrozměrný oceánický cirkulační systém a je součástí globálního systému cirkulace oceánické vody. Klimatologicky jsou hlavními částmi severoatlantického THC Golfský proud, Labradorský proud a zóna zanořování povrchové vody do větších hloubek, tzv. NADWF (North Atlantic Deep Water Formation) v oblasti jižního Grónska a Islandu. Dalším oscilačním systémem severní polokoule, o kterém je třeba se zde zmínit, je pacificko-severoamerická oscilace (PNA – Pacific/North-american Oscillation). Na rozdíl od NAO má tvar kvadrupólu s centry jedné polarity v oblasti Aleut a nad jihovýchodem USA a centry opačné polarity v oblasti Havaje a v centrální Kanadě. Souvisí s dalšími akčními centry – aleutskou níží, havajskou a kanadskou výší – a naznačuje, že ani tato akční centra nejsou vzájemně zcela nezávislá. PNA byla detekována právě pomocí analýzy hlavních komponent výšek geopotenciálu hladiny 700 hPa. Po tomto nezbytném objasnění některých pojmů už přejdeme k samotné konferenci. Ta byla tematicky rozdělena do sedmi samostatných půldenních bloků. V každém bloku zaznělo kolem 4 až 5 ústních příspěvků, z toho byly 1 až 2 vyžádané. Následovala minimálně půlhodinová diskuse, někdy ale ani tento čas nestačil. První blok byl věnován procesům v atmosféře („Atmospheric Processes“). Kromě analýzy vzájemných vazeb mezi troposférickými a stratosférickými procesy, souvisejícími s NAO, byla hlavním tématem diskuse tzv. „arktická oscilace“ – AO. AO je cirkumpolární oscilační mód na severní polokouli a byl detekován pomocí PCA polí geopotenciálních výšek. Řada ústních příspěvků i posterů se snažila tento cirkulační mód analyzovat, ale téměř vždy s jistými problémy v interpretaci výsledků. Tak např. při analýze vztahů mezi NAO a AO by bylo nutné připustit fyzikálně těžko vysvětlitelné a silně asymetrické vzájemné ovlivňování. Další skupina příspěvků ale ukazovala, že AO může být jen statistickým artefaktem, způsobeným jednak použitou metodou detekce (rotovaná versus nerotovaná PCA), ale hlavně tím, zda a jak bylo nebo nebylo použito šířkově závislé „vážení“ dat. Při použití dat v geografické síti gridových bodů mají totiž body v blízkosti pólu větší plošnou hustotu než body v nižších zeměpisných šířkách. Nepoužití šířkově závislého „vážení“ má tedy za následek geografickou nevyváženost datového souboru a to vede k tomu, že přirozená variabilita dat je v polárních oblastech nadhodnocována a v nižších zeměpisných šířkách naopak podhodnocována. V důsledku to vede ke vzniku symetrického cirkumpolárního oscilačního módu. Dalším argumentem proti realističnosti AO je její, na klimatologii až neskutečně vysoká korelace s NAO (kolem 0,95), a naopak téměř nulová korelace s PNA. Rovněž mnoho statistických charakteristik AO a NAO je vzájemně velice podobných, ale liší se výrazně od charakteristik PNA. Je však těžko fyzikálně vysvětlitelné, proč by AO měla mít tak silnou statistickou vazbu právě na NAO a zároveň by byla téměř nezávislá na PNA. To vše velice silně naznačuje, že AO je skutečně jen statistickým artefaktem, vyskytujícím se v 1. módu PCA, tedy v módu, ve kterém je i NAO. Příslušnost ke stejnému módu PCA vysvětluje i jejich extrémně silnou statistickou vazbu.


Naopak PNA je až ve 2. módu PCA, a to při použití nerotované PCA indikuje slabé vazby mezi AO a PNA. Diskuse o reálnosti či nereálnosti arktické oscilace však zřejmě budou pokračovat i v budoucnosti. Dalším diskutovaným tématem byl vztah mezi NAO a PNA. Náš poster „Vertical Structure of NAO-PNA Relation“ (Vertikální struktura vztahu mezi NAO a PNA, autoři Metelka a Borák) velice dobře zapadl do tohoto tématu a stal se i předmětem řady kuloárových diskusí. Jednak totiž výrazně podpořil hypotézu o umělém původu AO (bylo použito šířkově závislé vážení s nerotovanou PCA a výsledky neprokázaly výraznější stopy AO ve výsledcích), ale také ukázal, že možné vazby mezi NAO a PNA jsou výraznější zejména v horní troposféře (hladiny 500 a 200 hPa), zatímco ve spodní troposféře jsou tyto oscilační systémy vzájemně méně statisticky závislé (SLP, AT 850 hPa). Tyto závěry byly nepřímo potvrzeny i některými dalšími prezentacemi. Např. Ulbrich a Christoph (IGM Köln, Německo) detekovali podobné vazby mezi NAO a PNA i pomocí propojeného atmosférickooceánického modelu (CGCM), ve kterém použili atmosférický model ECHAM 4 (T42L19) a oceánický model OPYC 3 (T42L11). Konstatovali poměrně silnou zápornou korelaci NAO-PNA, opět zejména ve vyšších troposférických hladinách. Na základě rozborů modelových výsledků vysvětlují tuto vazbu hlavně změnami toku latentního tepla z karibské oblasti při změnách PNA, což ovlivňuje cyklonální aktivitu v severním Atlantiku. Jiné studie potvrdily i některé naše další výsledky (dosud nepublikované) o možných souvislostech procesů v severním Atlantiku s procesy v aleutské oblasti, což by opět mohlo souviset s možnou vazbou NAO-PNA. Druhý blok byl věnován vztahu mezi globálními změnami klimatu a NAO („Global Climate Change and the NAO“). Autoři příspěvků zde zejména demonstrovali metody detekce antropogenního vlivu na NAO, a to jak pomocí dynamických klimatologických modelů (prakticky bez výjimky pomocí propojených atmosféricko-oceánických modelů – CGCM – Coupled Global Circulation Model), tak i pomocí empirických dat. Při použití CGCM zpravidla porovnávali modelové integrace beze změny koncentrace skleníkových plynů (GHG – Greenhouse Gasses) s integracemi při zvyšujících se koncentracích GHG. Metody, založené na empirických datech, se soustředily převážně na časový vývoj distribučních funkcí různých klimatologických charakteristik, souvisejících s NAO, nebo na vývoj spektrálních charakteristik. Je ale otázka, do jaké míry lze nalezené změny skutečně přisoudit vlivu rostoucích koncentrací GHG. Výsledky dynamických modelů se naopak velice dobře shodují v závěru, že při růstu koncentrací GHG lze očekávat posun center NAO poněkud k východu, blíže k Evropě. To by ovšem znamenalo další zesílení vlivu NAO na klimatické podmínky Evropy. Na druhou stranu, vzhledem ke značné komplexnosti procesů souvisejících s NAO (teplota povrchu oceánu, termohalinní cirkulace, posun oblastí s větší cyklonální aktivitou apod.), není dosud zcela jasné, jaké konkrétní dopady pro Evropu by to mělo. Zajímavé pak byly i některé studie změn interakce mezi troposférou a stratosférou v severních polárních oblastech a v mírných šířkách severní polokoule, i když zde je třeba poznamenat, že řada příspěvků se pohybovala v dosti teoretické rovině a zabývala se hlavně problematikou možných principů těchto vazeb. Třetí a čtvrtý blok byly věnovány vztahům mezi oceánem, pevninou a mořským ledem na jedné straně a NAO na straně druhé („Ocean, Land, Sea-Ice Response to the NAO“) a propojeným procesům na oceánu, pevnině, mořském ledu


a v atmosféře („Coupled Ocean-Land-Seaice-Atmosphere Processes“). Byly především demonstrovány některé možné mechanismy těchto interakcí, opět hlavně pomocí CGCM. Je však třeba poznamenat, že vazby jsou natolik komplexní, že jejich popis je velice problematický a dosud není výraznější shoda v tom, které z interakcí jsou pro vývoj NAO klíčové. Velice složitý systém interakcí je však zřejmě příčinou detekovaných nízkofrekvenčních oscilací NAO (např. tzv. dekádní oscilace s periodou kolem 10 let). Rovněž byl konstatován nesymetrický vztah mezi NAO a teplotou povrchu oceánu (SST – Sea Surface Temperature), kdy atmosféra poměrně výrazně ovlivňuje rozložení SST a slanosti vody v povrchových vrstvách oceánu, ale opačná vazba (z oceánu do atmosféry) je poměrně slabá. Tento jev je vysvětlován různou perzistencí atmosférických a oceánických procesů. Perzistence oceánu je poměrně velká, takže signál z atmosféry zde může přetrvávat poměrně dlouhou dobu. Perzistence atmosféry je podstatně nižší a signál z oceánu do atmosféry je brzy „překryt“ relativně intenzivními atmosférickými procesy. Jasně však bylo demonstrováno, že NAO je fyzikálně mnohem složitější systém než ENSO (El Nino/Southern Oscillation). U ENSO jde v podstatě o poměrně jednoduchou, i když časově zpožděnou zpětnou vazbu mezi oceánem a atmosférou. Vše se zde navíc odehrává ve fyzikálně poměrně „přehledném“ prostředí (prakticky otevřený rovníkový Pacifik) a rozhodující je zde poměrně perzistentní oceánická složka celého systému – oscilace El Niňo/La Niňa. Oproti tomu NAO je ovlivňována mnoha faktory, které v oblasti ENSO chybí nebo jsou tam nedůležité (vliv tvaru kontinentů a oceánu, vliv topografie mořského dna, vliv mořského ledu, šířková závislost atmosférických procesů a vazeb, ovlivnění sladkou vodou z řek, vliv Labradorského proudu nebo vody z odtávajícího grónského ledovce, větší cyklonální aktivita v oblasti apod.), a navíc rozhodující je zde málo perzistentní atmosférická složka. To vše dělá z NAO velice komplexní oscilační systém, jehož strukturu a chování lze jen velice těžko popsat i těmi nejpokročilejšími metodami. Komplexní statistický popis NAO je dnes prakticky nemožný, a to i vzhledem k poměrně krátkým řadám empirických dat. Dynamický popis je rovněž velice obtížný, hlavně z důvodu nedostatečné znalosti oceánických procesů, nedokonalostí oceánických částí CGCM a některých přetrvávajících problémů ve způsobu propojení atmosférické a oceánické části modelu. Pravděpodobnou další příčinou neúspěchu některých CGCM je i zjištění, že ve vývoji NAO hrají velkou roli i jevy a procesy menších měřítek, které jsou někdy rozměrově srovnatelné s krokem použité gridové sítě (vírový charakter promíchávání vody na styku Labradorského a Golfského proudu apod.). Jejich dynamiku pak nelze popsat s dostatečnou přesností pomocí modelu. Pátý blok jednání byl věnován dopadům NAO („Impacts of the NAO“). Především byl demonstrován silný vliv NAO na fytoplankton, a to co do kvantity i druhového složení, zejména v oblasti Severního moře. Dále byl ukázán vliv NAO i na životní cykly některých savců ve Skandinávii a severní Kanadě. V obou těchto oblastech je vliv NAO poměrně komplexní, dochází zde nejen k ovlivnění některých částí ekosystémů, ale i vazeb mezi nimi, což může následně ovlivnit i celý potravní řetězec od rostlin přes býložravce až po predátory. Pro Španělsko typická pak byla studie vlivu NAO na kvalitu vína, další zajímavé práce se zabývaly např. vlivem NAO na teplotní režim a promíchávání vody v některých švýcarských jezerech nebo na hydrologický režim řeky Mississippi. Korelace NAO s některými předpokládanými impakty byly

29

většinou poměrně vysoké, přesto ale zůstává otázka možných výběrových efektů a použitých metod a charakteristik. Pro nás velice zajímavou práci zde prezentoval formou posteru i přednášky Pascal Yiou z Francie. Zabýval se problematikou korelací NAO-indexu s teplotními a srážkovými anomáliemi v severoatlantické oblasti. Jeho studie totiž indikuje poměrně vysoké korelace zimních teplotních anomálií ve střední Evropě s NAO. I některé další, podobně zaměřené studie ukázaly, že tato korelace je i přes 0,5 a navíc vysoké hodnoty korelačního koeficientu jsou jen málo závislé na konkrétně použité verzi NAO-indexu. Tato záležitost bude i u nás v dohledné době podrobněji zkoumána. Šestý blok jednání se zabýval problematikou samotných NAO-indexů a využití proxy-dat k jejich rekonstrukci („Indices – Instrumental and Proxy“). Nejčastěji používané definice NAO-indexu vycházejí, jak již bylo uvedeno, z tlakových rozdílů mezi oblastí Islandu a subtropickými oblastmi severního Atlantiku nebo jihozápadní Evropou. NAO však, vzhledem k velké komplexnosti, nelze dostatečně přesně popsat pomocí několika málo indexů, což je další rozdíl oproti ENSO. Navíc existuje několik různých řad NAO-indexů, lišících se použitými stanicemi, způsobem odvození starších hodnot, způsobem využití a zdrojem proxy-dat, způsobem homogenizace řad a dokonce i samotným přístupem k definici NAO-indexu (diference tlaku nebo PCA). Je tedy důležité důsledně rozlišovat zdroje dat. Samozřejmě je velký rozdíl i v tom, zda je index počítán na bázi denních, měsíčních, sezonních nebo ročních hodnot. To bylo demonstrováno na několika konkrétních příkladech. Hlavním tématem tohoto bloku byla však problematika „protažení“ řad NAO-indexů do minulosti pomocí proxy-dat. P. D. Jones ukázal rekonstrukci zimních hodnot NAO-indexu v měsíčních hodnotách pro zimní měsíce až k roku 1659 a v zimních sezonních hodnotách až k roku 1500. Další doplnění dat o měsíce mimo zimní sezonu nebo o měsíční hodnoty před rokem 1659 bude patrně možné, ale vyžádá si to ještě mnoho pečlivé práce. Jako ukázka zdrojů dat pro rekonstrukce byly demonstrovány např. lodní deníky. Z posterů, patřících do tété sekce, velkou pozornost zcela zaslouženě sklidila práce „Seasonality of the NAO“ (autoři Portis, Walsh, El Hamly a Lamb), ve které je ukázáno, že islandské i azorské centrum NAO během roku systematicky a poměrně výrazně mění svou polohu. Za této situace se ale při definici NAO-indexu pomocí tlaku ve dvou pevně zvolených bodech uměle redukuje variabilita tohoto indexu ve srovnání s variabilitou NAO jako takové. Autoři tedy navrhli nový index, tzv. NAOm („NAO mobile Index“ – pohyblivý index) jako standardizovanou diferenci SLP mezi sezonně závislými polohami středů obou akčních center NAO. Sedmý a poslední blok byl věnován velice zajímavé a pro nás potenciálně důležité problematice – předpověditelnosti NAO („Predictability“). Práce, založené na dynamických metodách (CGCM), však někdy konstatovaly vzájemně poněkud rozporné závěry o předpověditelnosti NAO, což dává poměrně realistický obraz o dnešním stavu klimatologické předpověditelnosti pro severoatlantickou a evropskou oblast pomocí dynamických modelů. Některé příspěvky navíc ukázaly na dosud nejasnou citlivost modelů na počáteční a okrajové podmínky, jiné konstatovaly nutnost výpočtu velice rozsáhlých ensemblů pro korektní zpracování pravděpodobnostní předpovědi. Shoda panovala snad jen v tvrzení, že modely by měly být časem schopny dosáhnout slušné a v praxi využitelné předpověditelnosti v nízkofrekvenční oblasti (roky, ale spíše desetiletí), nejasné jsou ale závěry o předpověditelnosti ve

30

vyšších frekvencích (měsíce, sezony). Některé studie ale naznačují, že i tento problém by mohl být řešitelný. Např. Doblas-Reyes (ECMWF) ukázal, že zatímco pro jednotlivé modely, byť ensemblově počítané, je úspěšnost předpovědí zatím poměrně nízká, při konstrukci multimodelových ensemblů a jejich statistickém postprocessingu lze dosáhnout i v praxi využitelné předpověditelnosti. Demonstroval to na výsledcích projektu PROVOST (modely UKMO, ECMWF a Météo-France). Zároveň prezentoval i záměry nového projektu DEMETER, který má také využívat multimodelový ensemblový přístup pomocí několika CGCM s různými kombinacemi atmosférických a oceánických submodelů. Velmi zajímavý a zásadní příspěvek o statistické předpověditelnosti prezentoval Rodwell, který pomocí SVD (Singular Value Decomposition) analyzoval vztahy mezi polem AT 500 hPa a SST. Zjistil poměrně vysokou a prognosticky využitelnou korelaci (až kolem 0,5) mezi polem anomálií SST v květnu a hodnotami NAO během následující zimy. To by, při předpokládané těsnější korelaci mezi NAO a zimními teplotními anomáliemi ve střední Evropě, mohl být metodický základ pravděpodobnostních předpovědí zimních teplotních anomálií i pro naše území. Zajímavé je, že z hlediska květnových anomálií SST je pro vývoj NAO v dalších měsících důležitá oblast oceánu při východním pobřeží USA (u mysu Hatteras) a při jihovýchodním pobřeží Grónska. Pokud mají anomálie SST v květnu podobu dipólu s kladnými hodnotami u mysu Hatteras a zápornými při jihovýchodním pobřeží Grónska, lze očekávat (se statisticky významnou pravděpodobností) v následující zimě spíše kladnou hodnotu NAO-indexu, a tím i vyšší pravděpodobnost teplotně nadnormální zimy ve střední Evropě. Toto zjištění je v souladu i s některými průběžnými (dosud ale nepublikovanými) výsledky našeho výzkumu, které rovněž indikují možnost existence takové závislosti. I tato otázka si tedy vyžádá další studium, hlavně vzhledem k jejímu možnému prognostickému využití. Fyzikální princip této časově zpožděné vazby není zatím zcela jasný, zdá se ale, že by mohl být v principu i poměrně jednoduchý. Pokud se totiž na jaře vytvoří výše uvedené dipólové rozdělení teplotních anomálií SST, pak je v letních měsících, při ohřívání povrchových vrstev vody, shora překryto slabou vrstvou relativně teplé vody Ta má nižší hustotu, horní vrstvy oceánu jsou tedy stabilně zvrstveny a vertikální promíchávání je v nich silně omezeno. Tato slabá vrstva teplé vody tedy vlastně shora izoluje, a tím i „zakonzervuje“ uvedené teplotní anomálie. Ty se ovšem během léta zvolna pohybují v převládajícím mořském proudění na severovýchod, na analýze anomálií SST však v této fázi nebývají patrné, neboť jsou skryty pod vrstvou teplejší vody. Na podzim se povrchové vrstvy vody začnou ochlazovat, jejich hustota roste, vertikální stabilita klesá a vertikální promíchávání vody postupně zesiluje. Anomálie se tak znovu začnou projevovat i v povrchových teplotách vody. Vzhledem k velké tepelné kapacitě vody i předchozímu několikaměsíčnímu „zakonzervování“ a izolaci od výměny tepla s atmosférou si však svůj anomální charakter mohou udržet i po řadu měsíců. Kladná anomálie SST, vzniklá na jaře u mysu Hatteras, se tímto způsobem přesune a znovu objeví na podzim někde v oblasti severního (islandského) centra NAO. Toky zjevného a latentního tepla z této anomálie do atmosféry pak mohou způsobit zvýšení cyklonální aktivity v této oblasti a zvýšení hodnot NAO-indexu. Z tohoto pohledu je pravděpodobná rozhodující role jižního centra dipólu anomálií SST (u mysu Hatteras), není ale jasné, jakou roli má (a zda vůbec nějakou) i severní centrum dipólu u jihovýchodního pobřeží Grónska.


Může jít o náhodnou shodu, případně o reakci poměrně složitého cirkulačního oceánického systému na vznik jižního centra nebo může toto centrum mít svůj podíl na transportu signálu ze západního do středního Atlantiku. Uvedené vysvětlení, pokud by se potvrdilo, by názorně ukázalo fyzikálně možnou realizaci časově zpožděné vazby oceán-atmosféra. Zároveň by objasnilo i to, proč dynamické modely zatím nebyly schopny tento proces simulovat. Je totiž vázán na vznik a rozpad poměrně slabé „zadržující“ vrstvy vody při hladině, což je záležitost, kterou dnešní oceánické modely dokáží jen velice obtížně reprodukovat. I zde ale mohou hrát svou roli také procesy menších měřítek, srovnatelných s krokem použité sítě (kontakt Golfského proudu s Labradorským proudem). Závěrem lze jednoznačně konstatovat, že konference splnila očekávání. Po odborné stránce byla na špičkové úrovni a poskytla dost času i na diskuse o přednesených přednáškách i prezentovaných posterech. Potvrdila jasnou orientaci na propojené atmosféricko-oceánické modelování, i když i tyto modely stále při popisu NAO v některých aspektech selhávají. Ve statistických metodách se ovšem nic nového neobjevilo. Stále převládají lineární metody (PCA, SVD, lineární odstraňování trendu před zpracováním dat apod.), což je při evidentní silné nelinearitě chování klimatického systému poněkud překvapivé a může to být i příčinou „selhání“ některých statistických postupů nebo menší spolehlivosti výsledků. Konference ovšem jasně naznačila další směry, kterými by se měl ubírat klimatologický výzkum v ČR. Propojené atmosféricko-oceánické modelování bude zřejmě ještě nějaký čas nad naše možnosti, i když je evidentní, že pro nás velice důležitá NAO si právě takový přístup vyžaduje. Bude však nutné pokračovat ve statistických analýzách časového vývoje anomálií SST a jejich vazeb na atmosférické procesy, a to i vazeb časově zpožděných. Dále bude nutné ověřit některé prezentované výsledky, týkající se korelací mezi NAO a zimními teplotními anomáliemi ve střední Evropě. To vše by mělo dát především odpověď na otázku klimatologické předpověditelnosti zimních teplotních anomálií v ČR. Domnívám se, že význam této konference pro českou klimatologii plně zhodnotíme až v budoucnosti. Ladislav Metelka

MEZINÁRODNÍ KONFERENCE PROGRESS IN PHENOLOGY Mezinárodní konference Progress in Phenology – Monitoring, Data Analysis and Global Change Impacts (Pokrok ve fenologii – monitoring, analýza dat a dopady globální změny) se uskutečnila v německém Freisingu ve dnech 4.–6. října 2000. V návaznosti na konferenci proběhlo první pracovní zasedání projektu POSITIVE realizovaného v rámci pátého programu Evropské unie. Konference byla sponzorována Mezinárodní biometeorologickou společností, Nizozemským národním výzkumným programem pro globální znečištění ovzduší a změnu klimatu, Německou společností pro výzkum, Německou meteorologickou společností a Technickou univerzitou Mnichov. Zúčastnilo se 69 odborníků fenologie z 22 zemí (Albánie, Argentiny, Brazílie, České republiky, Číny, Dánska, Estonska, Finska, Francie, Itálie, Kanady, Německa, Nizozemí, Norska, Polska, Rakouska, Ruské federace, Slovenska, Slovinska, Švýcarska, USA a Velké Británie). Konala se následující jednání v plenárních sekcích:


1. Fenologický monitoring a sítě (v této sekci byl přednesen referát J. Nekováře The structure of the Czech phenological database). 2A.Zoofenologie a globální změna (společný referát T. Sparkse a O. Braslavské z SHMÚ s názvem The effects of temperature, altitude and latitude on the arrival dates of the swallow Hirundo rustica in the Slovak Republic). 2B. Fytofenologie a globální změna. 3. Fenologie a dálkový průzkum Země. 4. Fenologické modely (zde byl přednesen referát J. Valtera A barley onthogenic model as a time-base for monitoring adverse agrometeorological factors). 5A.Aplikace fenologie v zemědělství a lesnictví. 5B. Aplikace fenologie v ekologii. Ke každé sekci byla prezentována řada posterů (celkem 29), referátů odeznělo celkem 47, většina s pomocí datového projektoru. Jejich plný seznam je obsahem cestovní zprávy z konference uložené v základní knihovně ČHMÚ. Byl vydán jen sborník abstrakt, vybrané přednášky byly nabídnuty k publikaci redakci International Journal of Biometeorology. Většina čtenářů může nalézt abstrakta sdělení na adrese: http://link.springer.de/link/service/journals/00484/, bohužel přístupové heslo umožňující získat plné znění článků obdrží čtenář až po splnění finančních podmínek členství v ISB (International Society of Biometeorology). Projekt POSITIVE jako součást pátého rámcového programu Evropské unie je datován od února 2000 na dva roky. Účastníky jsou Technická univerzita Mnichov, Centrální úřad pro meteorologii a geodynamiku Vídeň, Univerzita Montpellier II (Francie), NASA/Goddard Space Flight Center (Maryland, USA) a Univerzita v Tartu (Estonsko). Předmětem projektu jsou oblasti: • modelování v evropském rozsahu – rozvoj a testování podzimních fenologických modelů, testování jarních modelů vedoucích k užití v regionálním měřítku, nalezení nově unifikovaného modelu pro vybrané evropské lesní druhy; • lidského zdraví – rozvoj nového pylového modelu pro hlavní alergenní druhy; • fenologického pozemního monitoringu – studium fenologických změn a změněných gradientů v Alpách, popis geografických a časových tendencí a trendů fenologických fází v Evropě za období 1951–1998; • dálkového průzkumu Země – analýza časových a prostorových změn v Evropě, tvorba nového sezonního indexového modelu vztaženého k družicovým datům a pozemní fenologii, kvantifikace dlouhodobého trvání vegetačního období pro severní polokouli a určení změn v kapacitě fotosyntézy. Projekt POSITIVE se tedy zaměřuje na různé typy informace z fenologických pozemních sledování v Evropě a na jejich vztah ke klimatickým a družicovým údajům. Jsou analyzována data za několik posledních dekád, jako NOAA/AVHHR NDVI a SPOT 4 VEGETATION, ECMWF reanalýzy a fenologická pozorování z různých zdrojů či původu. Hlavním cílem je rozvoj nástrojů a technik pro integraci fenologických řad pozorování, fenologického výstupního modelu, klimatických a družicových dat pro víceúčelové použití na poli výzkumu globální změny. Připojení ČHMÚ k projektu v následném období řešení, tedy od února 2002, je možností hodnou úvahy. Jiří Nekovář

31

SYNOPTICI Pavel Matejovič. Bratislava, Kalligram 2000. 172 s. Podľa názvu knihy mladého literárneho kritika presiaknutého záujmom o meteorológiu by čitateľ z radov meteorológov očakával, že ide o knihu o synoptických meteorológoch. Už prvé strany však uvedú čitateľa na správnu mieru. „Synoptici“ nie sú ani poviedkou, ani zbierkou esejí o živote synoptických meteorológov, ale semiotickou analýzou, zhmotnenou do útlej knižky, v ktorej autor plne uplatnil svoje rozsiahle vedomosti z rôznych vedných odborov (meteorológia, lingvistika, filozofia a pod.) použijúc rozsiahlu a pestrú skladbu prečítanej literatúry. V nej sa čitateľ postupne zoznamuje s netradičnými uhlami pohľadu (pre meteorológa) na také bežné objekty v meteorológii, ako sú synoptická mapa či oblak. Vďaka Matejovičovým „Synoptikom“ zistíme, že synoptická mapa nie je len „meteorologická mapa, na ktorej sa zaznamenávajú pomocou číselných hodnôt, šifier alebo symbolov výsledky pozorovaní synoptických alebo aerologických staníc“ ale môže byť aj „...sama osebe špecifickým artefaktom, schopným nás oslovovať rovnako ako umelecký obraz“ alebo dokonca ako „Fitzroyov metonymický autoportrét“. Nie je to prvýkrát, čo som sa stretol s pohľadom na synoptickú mapu ako na umelecké dielo. A to nielen synoptická mapa, ale aj meteorologické symboly, pracovné materiály (prognózne faksimilové mapy), anemogramy (a iné -gramy), meteorologické prístroje a pod. upútavajú pozornosť umelecky založených ľudí. Svoj zámer napísať „Synoptikov“ autor vyjadril v nasledujúcej pasáži: „Nechcel som však vytvoriť nejakú teozofickú konštrukciu, alebo umelecko-vedeckú syntézu, inšpiráciu som hľadal v prostredí vlastných čitateľských zážitkov a subjektívnych inklinácií: napríklad vo Vernových 'vzdušných krajinách' a ich meteorologických opisoch, alebo v synoptických mapách, ktoré ma ešte niekedy pred dvadsiatimi rokmi oslovili svojím zvláštnym jazykom a osobitou znakovou symbolikou. Preto viac než snaha o vedecké uchopenie sveta ma zaujíma spoločný priestor jazyka, kde sa na úrovni znaku stretávajú veda, literatúra, umenie a filozofia.“ Pravdepodobne najvýstižnejším priblížením ducha knihy je autorov pohľad na synoptickú mapu, ktorá sa v práci stala jednou z „obetí“ semiotickej analýzy ako špeciálny príklad mapy. V knižke sa dozvieme, akými neuveriteľne rozmanitými pohľadmi je možné sa na mapu pozerať. Podľa Matejoviča „synoptická mapa nezachytáva viditeľný svet, krajinu, nie je statickou topologickou deskripciou, ktorú reprezentuje 'klasická mapa', ale diagramom oscilujúcim medzi snahou popísať a vizuálne zachytiť neviditeľný vzdušný oceán prostredníctvom geometrickej skratky a medzi ustavične sa meniacim dynamickým a vratkým priestorom, ktorý sa vzpiera akejkoľvek exaktnej popisnosti; spájajú sa tu chaotické procesy s poriadkom generujúcim rôznorodé synoptické objekty.“ Autor vyjadril aj svoj kladný vzťah ku klasickej synoptike: „... napriek prudkému a jednostrannému rozvoju moderných exaktných vied si určitý 'artfull' synoptická mapa zachovala pred jej technicko-mechanickým sploštením aj v 20. storočí – ešte dnes možno stretnúť synoptika zo starej školy, ktorý s nostalgiou spomína na obdobie, keď súčasťou práce meteorológa boli ceruzky a farebný atrament, keď ľudské ruky

32

nanášali jemné línie a piktogramy na hárky papiera, ktorého dôležitou súčasťou bola práve farba ...“ V „Synoptikoch“ sa dozvieme aj to, čo všetko môže pripomínať oblak: „I samotný oblak ako denotát môže evokovať rozličné asociácie, oblak ako znak, symbol či metafora znamená niečo iné v priestore interpretácie umeleckého artefaktu či určitej mytológie...“. Spisovateľ môže v oblakoch vidieť analógiu určitého typu textu: „Napríklad oblaky, ktorých otvorená a dynamická štruktúra je opakom mechanistického determinizmu, môžu reprezentovať texty s narušenou, nestabilnou, rozbitou a fragmentálnou naratívnou stavbou, ktorá má neukončenú a nejednoznačnú pointu.“ Matejovičova obľuba vyjadrovať sa dostatočne zložito prostredníctvom bohatého lingvisticko-filozofického aparátu tu našla svoju úrodnú pôdu a autor si prostredníctvom knihy vytvoril priestor pre vlastnú myšlienkovú konfrontáciu pojmov. Ako dokázal kumulovať špecifické výrazy vzájomne pospájané v analytických alebo syntetických súvislostiach na malom priestore svedčí napr. veta: „Transformácia, parafráza, alúzia či všeobecnejšie arteficiálna kontextualizácia kódov technických artefaktov býva v konceptualizme zviditeľňovaná práve na ploche obrazu, kde sa stretáva veda a umenie prostredníctvom univerzálnych symbolov...“. Kniha nie je postavená len na hľadaní analógií v rôznych sférach ľudskej činnosti (umenie, veda, filozofia, ...), ale je aj priestorom, kde nás autor sprevádza po križovatkách symbolických významov využijúc bohatý slovník odborných termínov z viacerých odborov – filozofie, náboženstva, histórie, logiky, lingvistiky a semiotiky. Tým myšlienkový rozsah knihy značne presiahol hlavný motív práce: hľadanie spoločnej styčnej „semiotickej plochy“ synoptikov-meteorológov a synoptikov-evanjelistov. Častým citovaním z rôznych prameňov text síce nepochybne obohatil, ale príliš rozbíjal základnú myšlienkovú líniu. Kedysi som si do vlastných „filozofických zošitov“ napísal, že „celý svet je plný analógií“. Nemohol som tušiť, že raz budem písať recenziu (ktorá je viac informáciou ako recenziou, pretože písať recenziu na semiotickú analýzu do meteorologického časopisu mi neprináleží) na knižku, v ktorej sa niekto bude snažiť odhaľovať časť týchto analógií nielenže súvisiacich s meteorológiou, ale dokonca s tou jej časťou, ku ktorej mám najbližšie. Súčasťou každej recenzie by malo byť odporúčanie, komu je knižka určená. V prípade Matejovičových „Synoptikov“ je to veľmi ťažká úloha, nakoľko nazapadá do rámca odbornej literatúry z oblasti meteorológie. Rozhodne je vhodná len pre náročnejších čitateľov vybavených trpezlivosťou s dostatočne širokým intelektuálnym obzorom. Okrem toho vyžaduje od čitateľa veľkú pozornosť, aby sa vyznal v spleti zložitejších a jednoduchších pasáží, ktoré sa vzájomne prelínajú a križujú v schémach navzájom niekedy len tušene súvisiacich. Z radov meteorológov môže knižka osloviť len tú časť odborníkov, ktorí sa neradi uspokojujú s rutinnými pohľadmi na objekty vlastnej práce a vedia akceptovať aj iné uhly pohľadu ako je „paradigmatický“, získavajúc tak plastickejší obraz o svete. Stanislav Racko


POKYNY PRO AUTORY V časopisu Meteorologické zprávy jsou publikovány původní odborné a informativní články včetně recenzí. Za odborný obsah článků odpovídají autoři. O uveřejnění článků rozhoduje redakční rada, a to se zřetelem k lektorským posudkům i předpokladu praktického uplatnění.

Formální úprava a rozsah rukopisů Rukopis má být stručný, srozumitelný a terminologicky přesný. Hlavní články by neměly přesahovat 15 strojopisných stran včetně tabulek a obrázků, informativní články 4 rukopisné strany. Doporučená osnova článků: – jméno autora (bez titulu) a název instituce – název práce (výstižný a stručný, nemá přesahovat 90 úhozů) – úvod – metodika, způsob řešení – výsledky a jejich zhodnocení – závěr (stručné a jasné vyjádření přínosu práce, možnost aplikace v praxi) – literatura – tabulky (číselné označení arabskými číslicemi, názvy nad tabulky, tabulky je možné zařazovat do textu podle číselného odkazu nebo samostatně) – obrázky (samostatně) a seznam obrázků – resumé pro překlad do angličtiny, u článků publikovaných v angličtině širší resumé v češtině nebo slovenštině.

Publikování článků v angličtině Vybrané kvalitní články je možné publikovat v angličtině. K rukopisům článků předkládaným v angličtině je nutné přiložit rozsáhlejší české nebo slovenské resumé (1 až 2 rukopisné strany). Po zlektorování článku rozhodne redakční rada o jazyku zveřejnění. Náklady za eventuální pořízení překladu nebo jazykové revize překladu předloženého autorem se odečítají od autorského honoráře.

Technické požadavky Texty článků jsou přijímány zpracované na počítači textovým editorem (Word, Wordperfect, AmiPro) ve formě jednoho výtisku + jako soubor na disketě, v ojedinělých případech jako strojopisy (stránka A4 v rozsahu do 30 řádek). Rovnice se číslují na pravém okraji a pod vzorcem nebo rovnicí se uvádí význam jednotlivých označení. U rukopisů připravovaných na počítači je třeba věnovat zvláštní pozornost vyznačení indexů, exponentů a dalších znaků (např. oC). Vzorce mohou být psány do textu i rukou, musí být však naprosto přesné s barevným vyznačením kurzívy, tučného písma, verzálek, řeckých písmen. Při používání matematického aparátu a fyzikálních jednotek je nutné respektovat ČSN 01 1001 Matematické značky a ČSN 01 1300 Zákonné měřicí jednotky.

Obrázky Obrázky zpracované na počítači se předávají jednou na jasně bílém papíře + jako soubor na disketě. Nejvhodnější jsou obrázky zpracované na počítači a uložené jako soubor na disketě: a) grafy v Excelu, b) ostatní obrázky v některém z běžných grafických formátů (EPS; JPEG; GIF; TIFF; nebo z CorelDraw). Pokud obrázky není možné zpracovat na počítači, předkládají se ve dvou vyhotoveních: na jasně bílém papíře originál bez popisků a kopii s přesnými popisy. Podpisky k obrázkům musí obsahovat číselné označení a vlastní název obrázků. Obrázky musí mít přesně označené osy, a to jednotkami nebo příslušnými symboly.

Literatura Seznam použité (citované) literatury se umísťuje na konci článku pod název „Literatura“. V textu článku se v hranatých závorkách uvádí pouze číselné označení, v seznamu pod týmž identifikačním označením vlastní citace. Citace jsou prováděny podle ČSN 01 0197 Bibliografická citace.

Příklady Jednosvazkové dílo (např. monografie): příjmení a iniciála jména autora, název publikace, pořadí vydání, místo vydání, nakladatelství, rok vydání, event. počet stran. Seifert, V.: Počasí kolem nás. 1. vyd. Praha, Grada 1994. 142 s. Stať ze sborníku: příjmení a iniciála osobního jména autora stati, název stati, za slovem In: název sborníku, ročník (svazek), místo vydání, rok vydání, první stránka stati. Němec, L.: Měsíční a roční úhrny srážek v povodí Želivky. In: Sborník prací Českého hydrometeorologického ústavu. 43. Praha 1993. s. 13 Článek z časopisu: příjmení a iniciála osobního jména autora článku, plný název článku, zkrácený název časopisu (podle ČSN 01 0196 Zkracování názvů časopisů a jiných periodik), ročník (svazek), rok, číslo, první stránka článku nebo úplné stránkové vymezení článku. Zaujec, P.: Časové zmeny termickej kontinentality na území Slovenska v období rokov 1931–1990. Meteorol. Zpr., 47, 1994, č. 2, s. 54-59. Jazyková správnost Při psaní rukopisů jsou směrodatná poslední vydání pravidel českého pravopisu (Praha, Academia 1998. 391 s.) nebo slovenského pravopisu. Zkratky, které nejsou zcela běžné, je nutné při prvním použití rozepsat v plném znění. V českém pravopisu došlo ke zkrácení samohlásek v koncovkách těchto typů přejatých slov: -iv: motiv, aktiv, masiv... -iva: direktiva, defenziva... -ivum: aktivum, pasivum... -ivní: intenzivní, agresivní... -emie: epidemie, leukemie... -erie: scenerie, materie... -on: ozon, balon, milion... -ona: sezona, fazona, cyklona, ale: prognóza -manie: toxikomanie, grafomanie... -fuze: difuze, infuze... -en: benzen, acetylen... K dalším změnám dochází při psaní s a z u slov zdomácnělých, kde dochází k psaní vyslovované podoby (píše se z): báze, filozofie, izobara, organizace, revize, prezident, univerzita, kurz, pulz, impulz. U dalších slov se připouští dvojí způsob psaní: diskuze i diskuse, rezort i resort, mechanizmus i mechanismus, dizertace i disertace atp. U těchto slov budeme v redakční praxi preferovat fonetičtější způsob, tj. psaní se z.

Korektury Autor má právo na autorskou korekturu svého článku, kterou provádí na okrajích vytištěného textu, podepíše a opatří datem.

Adresa autora Z profesionálních důvodů (korespondence, proplácení honorářů) poskytnou autoři redakci tyto nezbytné údaje: adresa bydliště, telefon; číslo sporožirového nebo běžného účtu s adresou zřizující spořitelny nebo bankovního ústavu.

INFORMATIVNÍ ODBORNÉ BULLETINY VYDÁVANÉ ČESKÝM HYDROMETEOROLOGICKÝM ÚSTAVEM DENNÍ PŘEHLED POČASÍ Deník, 4 strany formátu A4, cena jednoho čísla 25,– Kč, celoroční předplatné 9 125,– Kč. Obsahuje data z aerologického měření na observatoři v Praze-Libuši, údaje ze synoptických pozorování na 21 stanicích v České republice (charakter počasí, vítr, tlak, teplota, rosný bod, srážky). Je publikována přehledná mapa počasí na našem území, včetně tabulkového přehledu o teplotě v Praze-Klementinu, Praze-Libuši, Brnu-Tuřanech a Ostravě-Mošnově (průměrná, nejvyšší a absolutní maximální teplota včera, nejnižší v noci na dnešek, absolutní minimum v noci na dnešek, odchylka od normálu, srážky od 6 h UTC včera do 6 h UTC dnes). Zařazeny jsou i čtyři mapy Evropy a přilehlé části Atlantského oceánu, obsahující grafickou i číselnou charakteristiku počasí, absolutní topografii v hladinách 500 a 850 hPa a údaje o maximální a minimální teplotě.

MĚSÍČNÍ PŘEHLED POČASÍ Měsíčník, 6 stran formátu A4, cena jednoho výtisku 80,– Kč, celoroční předplatné 960,– Kč. Obsahuje charakeristiku průběhu počasí za minulý měsíc, grafické znázornění srážek, tlaku vzduchu a teploty vzduchu v Brně-Tuřanech, Praze-Karlově a Praze-Ruzyni. Na podkladové mapě ČR jsou číselně znázorněny průměrné teploty vzduchu, úhrny srážek v mm a slunečního svitu v hodinách. Je uveden i přehled 50 stanic s údaji o průměrné teplotě vzduchu a její odchylce od normálu, úhrnu srážek a slunečního svitu.

MĚSÍČNÍ PŘEHLED METEOROLOGICKÝCH POZOROVÁNÍ OBSERVATOŘE PRAHA–KARLOV Měsíčník, 4 strany formátu A4, cena jednoho výtisku 50,– Kč, celoroční předplatné 600,– Kč. Obsahuje přehled základních prvků počasí (teplota, vlhkost vzduchu, výpar vody, sluneční svit, vítr, oblačnost, srážky včetně výšky sněhové pokrývky, tlak vzduchu) v pozorovacích termínech 7, 14 a 21 hodin denně.

AGROMETEOROLOGICKÝ ZPRAVODAJ Ve vegetačním období (konec března – září) týdeník, v říjnu až březnu měsíčník, 6 stran formátu A4, cena jednoho výtisku 30,– Kč, celoroční předplatné 960,– Kč. Obsahuje textový agrometeorologický přehled a na mapách ČR znázornění úhrnů srážek a oblastí s nadnormálními a podnormálními úhrny, odchylek průměrných teplot od normálu, trvání slunečního svitu v procentech normálu a vláhové bilance. V tabulkových přehledech jsou ze stanic podle jednotlivých krajů uvedeny údaje o sumách efektivních teplot, termínových extrémech teploty půdy v hloubkách 5, 10 a 20 cm i aktuálních hodnotách meteorologických prvků.

Všechny bulletiny můžete objednat na adrese: Český hydrometeorologický ústav, OMTZ, Na Šabatce 17, 143 06 Praha 4 – Komořany tel.: 02/44032606, e-mail: [email protected]

1. PRÍNOS ŠVÉDSKEHO VEDCA GÖRANA

Recommend Documents