1 Obraz historie v beletrii

ČJL

Maturitní otázky z ČJL

1 Obraz historie v beletrii 1.1 Historický román je žánrová forma románu určená především tematickým hlediskem, tj. zaměřením na děje dob minulých s materiálem, jehož základ tvoří historická fakta a reálie, které mají vyvolat obraz daného historického období. Typové obměny hist. rom. jsou četné a vyplývají z různých přístupů k látce směřují buď k zobrazení dějin jako panoramatického obrazu vzájemně se proplétajících osudů individuálních s historickými osudy národa, anebo k zachycení rázu života dané etapy historického vývoje společnosti prostřednictvím fiktivních postav, popř. k vykreslení života určité významné historické osobnosti. Jim odpovídají pak jisté stylistické a kompoziční konvence i jiný způsob archaizování (uchování starého) jazyka; v současném hist. románu jsou však archaismy značně nebo zcela potlačeny.

1.2 Kroniky 1.2.1 Kosmas (1045 – 1125) Děkan svatovítské kapituly, znalec antických dějin a kultury, výborný vypravěč, založil tradici našeho dějepisectví. Kosmova kronika – první kronikářské dílo u nás => první dějiny národa. Významný zdroj informací o nejstarších dějinách na našem území. Vlastenecký ráz, česká slova v latinském textu. Straní katolické církvi, zachycuje úspěchy Přemyslovců. Téma: české dějiny od nejstarších dob (dokonce i potopa) po rok 1125. Čerpá ze tří pramenů: bájné vyprávění starců, hodnověrné vyprávění svědků, vlastní zkušenosti. Je psána latinsky, doplněna citáty Řeckých a Římských autorů. Zamlčuje staroslověnskou vzdělanost, straní církvi, přemyslovské dynastii. Forma: používá přímou řeč, próza – vysoký styl, podrobná charakteristika osob, próza prokládaná časoměrnými verši. Kosmas se osvědčil především jako vypravěč znalý latinských letopisů, kronikář, který text prokládá básněmi, přeloženými pořekadly, písněmi, anekdotami. Autor ji rozdělil na tři části. První z nich zachycuje legendy mapující české dějiny od potopy světa až po rok 1034, kdy na trůn nastupuje Břetislav I. Čerpá z vyprávění, protože Kosmas nemohl najít nikoho, kdo by na tyto události sám pamatoval. Je proto spíše sbírkou pověstí než historickým pramenem. Druhý díl končí rokem 1090 a skládá se jednak z toho, co Kosmas slyšel vyprávět od pamětníků, za druhé pak z parafrází jiných kronik a zápisů. Historická věrohodnost touto pasáží proniká nepoměrně silněji než oddílem prvním a my takto máme možnost nepřímo čerpat i ze spisů, které se nám nedochovaly. Třetí díl končí rokem 1125, kdy autor zemřel. Představuje soupis autentických autorových pamětí.

1.2.2 Dalimilova kronika Kronika obsahuje 106 kapitol . Autor vylíčil českou minulost od příchodu praotce Čecha až do roku 1314. první česky psaná veršovaná kronika, psána na počátku 14. stol. Autor neznám, (tradicí připisována Dalimilovi), příslušník nižší šlechty (sympatie s obyčejnými lidmi, kritika vysoké šlechty). Při vyprávění o nejstarších událostech se přidržel Kosmovy kroniky, ale znal i jiná dějepisná díla a použil také rodových pověstí. Účelem bylo vytvořit aktuální společenskokritické dílo, které by působilo na současníky hlavně na postoj šlechty. Oproti Kosmově kronice je historicky nepřesná. Autor nerozeznává skutečnou událost od pověsti. Přenáší názory své doby do nejstarší minulosti, vypomáhá si fantazií. Toto dílo je psáno prostou a přístupnou formou, verše nemají stejnou délku a přibližují ho nevázané řeči. V příběhu knížete Oldřicha a selské dívky Boženy zdůrazňuje: "Raději sě chcu s českú sedlkú snieti než královnu němečskú za ženu jmieti. Vřeť každému srdce po jazyku svému, a proto Němkyně méně bude přieti ĺudu mému, Němkyně němečskú čeleď bude jmieti a němečsky bude učiti mé děti."

1.2.3 Hájkova kronika Byla napsána v roce 1541 (období temna). Zahrnuje české dějiny od praotce Čecha do korunování Ferdinanda I. v roce 1526. Hájek se projevil jako obratný vypravěč. Autor chtěl dodat české minulosti lesk a slávu, ale většinou se snažil zavděčit bohaté a vlivné šlechtě. Tato kronika byla nevěrohodná.

1.3 Česká historická próza 1.3.1 František Palacký (1798 – 1876) Kriticky hodnotil staré české kroniky a vydával je s podrobným kritickým komentářem. Historik, vědec i politik (liberál) austroslavista ( polit. hnutí v Rakousku v době NO. Hledá záruku nár.


existence Slovanů v rámci Rakouska ). Jeden z předních organizátorů českého kulturního života „otec národa“. Střední studia absolvoval v Prešpurku, kde se seznámil s Šafaříkem. Na KU vystudoval estetiku, filozofii a historii. Později se věnoval soukromému studiu české historie, byl i spolupracovníkem Českého muzea a Matice české. Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě (5 dílů) - první 2 německy, 3 česky, toto jeho životní dílo bylo dokončeno roku 1876. Je to vrcholné dílo českého obrozenského dějepisectví. Popisuje naše dějiny do r. 1526. Objevil význam husitství (poprvé zpracované), ocenil jeho demokratický charakter. Hlavní znak našich dějin viděl ve střetu slovanského a germánského živlu. Poznání historie mělo velký význam pro posilování sebevědomí českého národa. Zpracování vědecky přesné, ale i umělecky čtivé.

1.3.2 Josef Kajetán Tyl Usiloval o výchovu národní společnosti, proto celou svou tvorbu podřizoval tomuto poslání (organizoval společenský život). Ocitl se také ve sporu s Máchou. Zaujímá důležité místo v dějinách českého obrozenského novinářství, časopis Květy. Dekret kutnohorský – 1841, historická povídka s české minulosti Kutnohorští havíři – 1848, první sociální drama v dějinách české literatury Jan Hus – 1848, nešlo o obraz Husova osudu, protože vložil Husovi program revolučního roku 1848, požadavky a cíle českého národa v soudobém boji. Jan Žižka – 1849, drama naplněné idejemi roku 1848. Zobrazuje přerod zastánce pokojného úsilí o prosazení demokratických zásad v revolucionáři

1.3.3 K. H. Mácha Narodil se v Praze na Újezdě v rodině mlynářského pomocníka. Dětství prožil v chudinské čtvrti u kostela sv. Petra, navštěvoval novoměstské gymnázium. V té době se pokoušel o první verše, psané německy. Po ukončení studia filozofie pod vlivem Josefa Jungmanna začal psát česky a přispívat do českých časopisů. Mácha se aktivně zapojil do českého vlasteneckého života, hrál v ochotnických divadelních spolcích a spolupracoval s J.K. Tylem. Zemřel náhle v den své svatby. Kat – román o čtyřech dílech nazvaných podle hradů, kde se měl děj odehrávat (Křivoklad, Valdek, Vyšehrad, Karlštejn). S tohoto plánovaného celku uskutečnil Mácha jen první část, povídku Křivoklad. Líčí krále Václava IV zajatého na Křivoklatě, jeho osvobození a návrat do Prahy. Zde stejně jako v Máji jsou hlavní hrdinové mluvčími básníkových myšlenek. Máchovi hrdinové nejsou pojati historicky, nýbrž subjektivně.

1.3.4 Zikmund Winter Přítel Jiráska, druhý nejvýznamnější autor historické prózy. Zajímá se o vznik českých měst v 14. a 15. stol. => náměty. Nejčastěji píše povídky. Mistr Kampanus – román, z roku 1907, je jeho jediný historický román. Mistr Kampanus je hlavní postava a je to rektor pražského vysokého učení a humanistický básník. Jeho osudy tvoří základní osnovu: nástup protireformace, lehkomyslný život měšťanů i studentů, a veřejné události z Bělohorské bitvy i staroměstské popravy.

1.3.5 Alois Jirásek Narodil se v severovýchodních Čechách ve vesnici Hronov (dodnes se udržuje tradice tzv. Jiráskův Hronov). Reprezentuje českou historickou prózu a završuje snahy buditelů. Vystudoval gymnázium v Hradci Králové a po vystudování filozofické fakulty se stal profesorem historie na gymnáziu v Litomyšli. V roce 1917 jako jeden z prvních podepsal manifest za národní samostatnost (pak se stal senátorem národní demokracie). Vychází z Palackého pojetí dějin. Rozdělení historie Čechů do 3 období - husitství doba temna národní obrození Vyzdvihuje úlohu vždy určité skupiny lidí (ne jedince) => jistá idealizace Charakter tvorby: hrdiny nejsou jednotlivci, ale lid typizovaný některými postavami => nejde o monografické romány Volné spojování několika dějových pásem => románové cykly Husitská témata: Mezi proudy – ukazuje rozpory ve společnosti (poddaní, církev, šlechta). Doba vlády Václava IV, zachycuje zde reformní hnutí v čele s Husem a zobrazuje postavu Jana Žižky Proti všem – rozmach a vrchol husitství Bratrstvo – období doznívání husitství po bitvě U Lipan (1434), výjezdy husitů na Slovensko Husitský král – o mírovém poselství Jiřího z Poděbrad Dvojí dvůr, Syn Ohnivcův, Mária, Žebráci, Jan Hus - dramatická trilogie, Jan Žižka, Jan Roháč z Dubé Doba temna: Psohlavci – o povstání chodů ⇒prozaické dílo, v 17. stol. Chodové povstali, protože jim feudálové chtěli odebrat privilegia. V čele povstalců Jan Kozina. Vůdce při


popravě pronáší “Lomikare, Lomikare do roka a do dne se sejdeme na božím sůdě“ Temno – jeden z nejlepších Jiráskových románů, duchovní úpadek v době pobělohorské (postava pátera Koniáše) Skály, Skaláci – romány o vzpoře sedláků na Čáslavsku a Chodsku Národní obrození: F. L. Věk – 5 dílná románová kronika, ukazuje zde počátky národního obrození, činnost vesnických písmáků, rozvoj divadla – Václáv Thám, jeho lásku k divadlu i lásku k dívce Pavlíně. Hlavní postavou je student a vlastenec F. Hek. Děj se odehrává v Praze a na vesnici. U nás – volné pokračování F. L. Věka Úhor, Novina, Osetek, Zeměžluč Tvorba pro mládež: Staré pověsti české, Z Čech až na konec světa

1.3.6 Vladislav Vančura Byl to významný meziválečný prozaik, dramatik i scénárista, vypracoval si výrazný autorský styl, který využívá jazyka Bible kralické, je knižní, spisovný s četnými archaizmy a básnickými obraty. Narozen v Háji u Opavy, později žil Benešově, kde vystudoval gymnázium, kde se seznámil s K. Novým, vystudoval i uměleckou prům. školu a medicínu na Karl. univerzitě. Jako lékař působil na Zbraslavi. Na poč. 20. let byl členem skupiny "Devětsil" (poetista), na krátkou dobu byl členem kom. strany, jeho díla však nebyla tak přetížena ideologií jako díla Olbrachtova. Za okupace byl zastřelen v r. 1942 na střelnici v Kobylisích. Markéta Lazarová baladický příběh o lásce, která si nedá rozkazovat, o svobodě, která se nepodřizuje, o solidaritě, která se nebojí smrti. Markéta se po Mikolášově popravě kajícně nevrátí domů, ačkoli tuto možnost má. Odchází s ženami Kozlíkova rodu, aby vychovala své dítě i syna Alexandřina, poté co jeho matka zabila osudně nerozhodného a nakonec zešílevšího Kristiána a pak si vzala sama život. Podstatnou roli zde hraje rodina lapky Kozlíka a rytířská rodina jeho souseda Lazara. Dějová linie je poměrně jasná – Kozlíkův syn Mikoláš ze msty unese Lazarovu dceru Markétu (do té doby čistou, neposkvrněnou dívku, zasvěcenou Bohu), znásilní ji a nechá si ji u sebe. Obě postavy se začínají vyvíjet – vzniká mezi nimi silnější pouto, vidíme, že Mikoláš není pouze bezcitný hrubián a Markéta se stává citově odolnější, samostatnější, nakonec je schopna se vymanit z otcova vlivu a v závěru knihy, po popravě všech mužských členů Kozlíkovy rodiny, v ní nalézáme odhodlanou pokračovatelku Kozlíkova rodu. Stranou by neměla zůstat ani postava Kozlíkovy ženy Kateřiny, jeho dcery Alexandry a mladého šlechtice Kristiána. doba středověku, obdoba vztahu Romea a Julie = nenávist rodů loupež. Rytířřů Kozlíkové x Lazarové, ale : láska mezi Markéta Lazarová a Mikuláš Kozlík můžeme označit jako historický román – Vančura si vybral záměrně atmosféru středověku a především vlastnosti tehdejších lidí = čistý cit, skutečná nenávist a pravdivost jejich postojů Obrazy z dějin národa českého - historické pásmo, oddělené povídky, nebo cykly (novela Kosmas); význam národní minulosti (poučení, posila sebevědomí); monumentální styl, dokonalý jazyk

1.4 Světová historická próza 1.4.1 Alexandr Dumas Tři mušketýři - Kardinál Richelleu stíhá nenávistí francouzskou královnu Annu a ztrpčuje jí všemožně život: vévodu Buckinghama, který královnu tajně zbožňuje, donutí k návratu do Londýna a vévodkyni de Chevreuse pošle do vyhnanství. Takje královna opuštěna ode všech a jejími důvěrnicemi se stanou dona Estefana a pradlena paní Bonacieuxová. Richeleu chystá léčku na Buckinghama: pošle mu dopis, aby navštívil královnu. Buckingham se skutečně vydá na cestu – v Meungu ho však očekává Rochefort s gardisty, aby ho zatkl. Tou dobou však také přijíždí do Meungu rekovný Gaskoněc d’Artagna. Rochefort si z něho tropí smíchy, poněvadž je chudobně vystrojen, a vyvolá hádku. A ve zmatku, který z toho vznikne projíždí Buckingham. D’Artagnan se sluhou Planchetem odjíždí do paříže a tam vyhledá pana de Treville, velitele královských mušketýrů, přítele svého otce. Vyzývá na souboj tři mušketýry Athose, Porthose a Aramise. Než se však pustí do boje, chtějí je odzbrojit kardinálovi gardisté. Ale mušketýři pobijí gardisty a uzavřou s d’Artagnanem přátelství, král pak přijme d’Artagnan mezi mušketýry. Duckingham se dostane pomocí paní Bonacieuxové ke královně. Ta mu daruje dvanáct démantových přívěsků, které dostala od krále. Ale kardinál se o tom doví a přemluví krále, aby se královna dostavila na ples, ozdobena drahokamy, které dostala od králeTu paní Bonacieuxová posílá d’Artagnana do Anglie k Buckinghamovi. Ale Richelieuova důvěrnice Milady de Winter se zmocní dvou


přívěsků, takže Buckingham musí udělat nové, aby d’Artagnan královnu zachránil. Tak se lest Richelieuvo nezdařila a královna byla zachráněna. D‘Artagnan se zamiluje dopaní Bonacieuxové, která nenávidí svého manžela a chce mu utéci. Když se však dostane omylem d’Artagnanovi do ruky pozvání Milady, navštíví ji. Milady ho chce usmrtit a d’Artagnanovi se zachraňuje útěkem v dívčím přestrojení. Paní Bonacieuxovou unese Rochefort a Planchet ji osvobodí. Zatím kardinál obléhá la Rochelle a Buckingham sbírá vojsko obleženým na pomoc. Kardinál posílá Milady do Anglie, aby zavraždila Buckinhama. Dává jí dopis, ve kterém stojí, že to, co učinila, bylo pro blaho státu. Toho dopisu se zmocní Athos, který dá Milady zatknout. Královna posílá d’Artaghana k Buckinhghamovi se vzkazem, aby neválčil. Milady se však osvobodí a zavraýdí před příchodem d’Artagnanovým Buckinghama dýkou. Ale mušketýři ji chytnou a dají ji popravit. D’Artagnan přinese královně dýku, kterou byl vévoda zavražděn. Když je pak chce Richelieu potrestat pro vraždu Milady, Athos mu odevzdá list,který to dovoluje majiteli učiniti pro blaho státu. Kardinásl povýší dArtagnana na důstojníka. Athos, Porthos i Aramis odcházejí ze služeb pana de Treville na své statky.

1.4.2 Viktor Hugo Básník, dramatik, prozaik. Byl zastáncem republiky a svobody. Legenda věků – cyklus sbírek, snažil se zachytit lidskou společnost od počátku do současnosti Chrám Matky boží v Paříži – 1831, zachycuje život středověké společnosti, děj se odehrává v 15. stol za vlády Ludvíka XI v době Villonově. Historický román z prostředí středověké Paříže. Hlavní postavou je Quasimodo, hrbatý zvoník z chrámu Matky boží, jehož se v dětství ujal kněz Frollo a vychoval ho, kvůli němu se Quasimodo pokusí o únos cikánské tanečnice Esmeraldy, do níž byl Frollo zamilován. Je při tom zatčen a odsouzen k trestu na pranýři. Esmeralda má s ním soucit a za to se do ní Quasimodo zamiloval, i když ví že marně. Frollovými intrikami je Esmeralda popravena. Quasimodo se mu za to mstí. Po letech je jeho tělo nalezeno v kopce u Esmeraldy. Devadesát tři historický román o srážce revolučních a konzervativních sil na francouzském venkově v době VFR. (1793)

1.4.3 Walter Scott Prozaik, je tvůrcem romantických historických románů. Vawerley – zachycuje skotské povstání Ivanhoe – historický román se středověkých anglických dějin s doby Richarda Lví srdce. Román se rozvíjí ve dvou liniích: základem první je konflikt dvou kultur - normanské, rytířské (jejímiž představiteli jsou templář Bois-Guilbert, baron Front-de-Boeuf a Philip de Malvoisin a dvořané Fitzurse a de Bracy) a saské (již představuje odumírající rodová šlechta Athelstane z Coningsburghu a Cerdic z Rotherwoodu), zápletku druhé vytvářejí dva překrývající se milostné trojúhelníky (Ivanhoe - Cedricova schovanka, bohatá dědička Rowena - židovka Rebeka; Bois-Guilbert - Rebeka - Ivanhoe). První konflikt nastíněn v rozsáhlé epizodě o turnaji v Ashby - vrcholí v dramatickém obléhání hradu Torquilstone, jehož se účastní i nejprostší lid, reprezentovaný postavami pasáka vepřů Gurtha, šaška Wamby a vůdce lučištníků Locksleyho (= Robina Hooda). Právě tento "lid" jedná v souladu se skutečnými zájmy státu, zosobněnými králem, nyní převlečeným za rytíře Černého lenocha (Le Noin Faineant), a také zásluhou "lidu" je spiknutí prince Jana zmařeno. Druhý konflikt získává ústřední význam v závěru románu, kdy je posunut od dílčích konfrontací aktivních a pasivních postav, toho času zalidňujících obléhaný Torquilston (Rebeka, templář a Ivanhoe, Rowena) do obecně lidské podoby (odsouzení Rebeky jako čarodějnice v templářském preceptoriu a "boží soud", prokazující její nevinu). Každá ze 44 kapitol je uvozena mottem (úryvky zvláště z anglické poezie a dramat od Chaucera výše), někdy i vymyšleným ("Stará tragédie" aj.). Lev Nikolajevič Tolstoj Vojna a mír – 4-dílný historický román, jeho vrcholné dílo, zachycuje dobu napoleonských válek (1805-1812), zachycena bitva u Slavkova, bitva u Borodina v Rusku, hlavní postavy: představitelé ruské šlechty Andrej Bolkvskij, jeho přítel Pierre Bezuchov, Nataša Rostovová, do které se oba zamilují.

1.4.4 Henryk Sienkiewicz Quo vadis – román, zachycuje dobu císaře Nera a vznik křesťanské obce v Římě, vystupují zde postavy historické i smyšlené. Pojednává o životě a pronásledování prvních křesťanů v Neronově Římě. Historické postavy (Nero, Petronius) - 1. stol. n. l.


2 Romantismus v evropské a naší literatuře romantismus – umělecký směr, který zasáhl taktéž literaturu. Jeho počátky spadají do 20. let 19. století v zemích západní Evropy, vznikl jako reakce na klasicismus a osvícenství. Zdůrazňuje cit, fantazii, zabývá se výjimečnými tématy jako např. Lidé na okraji společnosti, krajina v bouři, měsíční krajina. Nenapodobuje žádný z předchozích směrů, ale vytváří vlastní hodnosty. romantický hrdina - výjimečná osobnost, stojící vždy na okraji společnosti nebo bojující proti ní; oblíbené postavy žebráků, tuláků, katů; láska je vždy nešťastná, hrdina miluje vysněný ideál a tuší, že jeho zosobnění nezíská; společnost je svázána konvencemi a odmítá silné city a vášně; ze společnosti utíká hrdina do přírody nebo se vrací v myšlenkách do minulosti a historie

2.1 Anglie 2.1.1 George Gordon Byron Zemřel mlád (36 let) na mor za řeckého povstání proti Turkům, pocházel ze staré anglické šlechty, ale rozešel se s rodinou i ženou. Je zakladatelem nového literárního žánru = Poema ( veršované lyricko-epické dílo, veršovaná povídka ) . Džaur, Korzár - byronské povídky, v dílech vytvořil vzdorujícího hrdinu, který vystupuje proti tyranii Childe-Haroldova pouť - lyricko-epický epos s výraznými autobiografickými prvky. Zobrazuje putování Evropu anglického šlechtice, který je znechucen prázdným životem. Výsledkem jeho cesty je pocit zklamání a skepse. Kontrasty mezi krásou krajiny a nesvobodou lidí, kteří v ní žijí

2.1.2 Walter Scott Prozaik, je tvůrcem romantických historických románů. Vawerley – zachycuje skotské povstání Ivanhoe – historický román se středověkých anglických dějin s doby Richarda Lví srdce. Román se rozvíjí ve dvou liniích: základem první je konflikt dvou kultur - normanské, rytířské (jejímiž představiteli jsou templář Bois-Guilbert, baron Front-de-Boeuf a Philip de Malvoisin a dvořané Fitzurse a de Bracy) a saské (již představuje odumírající rodová šlechta Athelstane z Coningsburghu a Cerdic z Rotherwoodu), zápletku druhé vytvářejí dva překrývající se milostné trojúhelníky (Ivanhoe - Cedricova schovanka, bohatá dědička Rowena - židovka Rebeka; Bois-Guilbert - Rebeka - Ivanhoe). První konflikt nastíněn v rozsáhlé epizodě o turnaji v Ashby - vrcholí v dramatickém obléhání hradu Torquilstone, jehož se účastní i nejprostší lid, reprezentovaný postavami pasáka vepřů Gurtha, šaška Wamby a vůdce lučištníků Locksleyho (= Robina Hooda). Právě tento "lid" jedná v souladu se skutečnými zájmy státu, zosobněnými králem, nyní převlečeným za rytíře Černého lenocha (Le Noin Faineant), a také zásluhou "lidu" je spiknutí prince Jana zmařeno. Druhý konflikt získává ústřední význam v závěru románu, kdy je posunut od dílčích konfrontací aktivních a pasivních postav, toho času zalidňujících obléhaný Torquilston (Rebeka, templář a Ivanhoe, Rowena) do obecně lidské podoby (odsouzení Rebeky jako čarodějnice v templářském preceptoriu a "boží soud", prokazující její nevinu). Každá ze 44 kapitol je uvozena mottem (úryvky zvláště z anglické poezie a dramat od Chaucera výše), někdy i vymyšleným ("Stará tragédie" aj.).

2.2 Francie 2.2.1 Victor Hugo Básník, dramatik, prozaik. Byl zastáncem republiky a svobody. Legenda věků – cyklus sbírek, snažil se zachytit lidskou společnost od počátku do současnosti Chrám Matky boží v Paříži – 1831, zachycuje život středověké společnosti, děj se odehrává v 15. stol za vlády Ludvíka XI v době Villonově. Historický román z prostředí středověké Paříže. Hlavní postavou je Quasimodo, hrbatý zvoník z chrámu Matky boží, jehož se v dětství ujal kněz Frollo a vychoval ho, kvůli němu se Quasimodo pokusí o únos cikánské tanečnice Esmeraldy, do níž byl Frollo zamilován. Je při tom zatčen a odsouzen k trestu na pranýři. Esmeralda má s ním soucit a za to se do ní Quasimodo zamiloval, i když ví že marně. Frollovými intrikami je Esmeralda popravena. Quasimodo se mu za to mstí. Po letech je jeho tělo nalezeno v kopce u Esmeraldy. Devadesát tři –historický román o srážce revolučních a konzervativních sil na francouzském venkově v době VFR (1793) Dělníci moře - hrdinství rybářů, boj s rozbouřeným mořem


Bídníci - ústřední postava uprchlý trestanec Jean Valjean, který v jednom francouzském městě nabude bohatství a stane se starostou města. Poté, co sám prozradí svojí totožnost, prchá společně s malou Cosetou, dcerou jeho právě zemřelé zaměstnankyně před inspektorem Javertem. Je úspěšný a začne vychovávat malou Cosetu u přítele zahradníka. Do již dospělé a krásné Cosety se zamiluje mladík Marius a ožení se s ní. Odsuzuje však neprávem Jeana Valjeana z vraždy a krádeže a přestává ho navštěvovat. Poté, co se dozví pravdu, se s Jeanem Valjeanem usmíří. Ten však již umírá.

2.2.2 Stendhal Francouzský romanopisec, představitel kritického realismu Stendhal, vlastním jménem Henri Beyle, napsal zřejmě své nejslavnější dílo, dvojdílný román Červený a černý, v roce 1830. Sleduje v něm životní dráhu ctižádostivého plebejce Juliána Sorela na pozadí společenské situace ve Francii. Červený a černý - červená jako symbol revoluce a černá jako despotismus (proti revoluci). Hrdina je Julien Sorel, jeho cílem je dosáhnout společenského postavení, stává se z něj pokrytec, k jeho postupu mu má pomoci i milostný poměr, za pokus o vraždu své milenky je souzen, odmítne milost a končí na popravišti.

2.3 Rusko 2.3.1 Alexander Sergejevič Puškin Pocházel ze staré šlechtické rodiny. Pro své svobodomyslné básně byl poslán do vyhnanství, odsud odjíždí na své venkovské sídlo a později se vrací do Petrohradu, kde však žije pod neustálým politickým dohledem. Umírá v souboji, do kterého se dostal díky svým šlechtickým intrikám. Evžen Oněgin - hrdina je realistický, je znechucen životem ve společnosti, stává se typem člověka „zbytečného“, avšak talentovaného, plného ideálů, ale neschopného své sny uskutečnit,. Hlavní hrdina Eugen Oněgin, petrohradský rodák, mladý svůdce a „lev salónů“, se v prostředí smetánky, velkolepých plesů a večírků pohybuje již od mládí. Postupně jej však tento život omrzí a uvítá zprávu o chorobě svého strýce, žijícího na venkově, za kterým se také brzy vypraví. Strýc umírá a Eugen se ujímá zděděné usedlosti. Za čas se do vsi přistěhuje Vladimír Lenskij, básník ještě mladší než Oněgin. Oba se seznámí a tráví spolu mnoho času v literárních a filozofických debatách. Později oba zavítají do domu Lariných, kde se setkávají se dvěma mladými sestrami, Olgou a Taťánou. Starší z nich, mladá a nezkušená Taťána, se bezhlavě zamiluje do Oněgina a rozhodne se mu napsat dopis, v němž vyjeví svoje city. Eugen však nesdílí Taťáninu lásku a odmítá ji. Po jistém čase znuděného života přichází Oněginovi pozvání na Taťániny jmeniny. Na oslavě se Oněgin snad jen ze zlostné závisti snaží přebrat Lenskému jeho milovanou Olgu a daří se mu. Ctižádostivý Lenskij však nemůže vystát takovou potupu a vyzývá Oněgina na souboj. Příštího dne je Vladimíř Lenskij v souboji zastřelen a Eugen, nešťastný ze smrti svého přítele, odjíždí do světa. Následuje jeho dlouhá cesta po Rusi – shlédne Novgorod, Povolží, Kavkaz, Oděsu. Taťána mezitím odjíždí do Moskvy, aby se zde později bohatě provdala. Po letech se náhodou setkává s Oněginem, který je Taťánou okouzlen. Odhodlá se k činu – napíše Taťáně dopis, nedostane se mu však odpovědi. Až jednou zavítá do Taťánina domu a zde se vše rozřeší: Taťána jej rovněž odmítá a celý román končí nedopovězen. Boris Godunov Ruský trůn osiřel. Jediný carův syn Dimitrij byl zavražděn, Carem se stal Boris Godunov, ačkoli je jen nízkého původu a ač na něm lpí podezření, že má účast na zavraždění careviče Dimitrije. V klášteře Čudovském žije mnich Pimen, který byl svědkem zavraždění careviče. Ten zapsal pro pozdější věky toto hrozné tajemství a svěřil je svému ctižádostivému žákovi Grigorijovi. Grigorij prchne z kláštera, uteče do Polska a tam získá krále i šlechtu pro sebe, neboť jim namluví, že je carevič Dimitrij. Ve společnosti dvou žebravých poutníků přejde hranice, na Borisův rozkaz bedlivě střežené, je v hospůdce pohraničními strážemi přistižen, ale podaří se mu utéci. Šlechta přijímá zprávy o pokroku Lžidimitrije (tedy Grigorije, který se za Dimitrije vydává). Lid i šlechta s ním sympatizují, zdá se, že Lžidimitrij má cestu na carský dvůr otevřenu. V Samboru prozradí samozvanec své milence Marině Mníškové velké tajemství; ve skutečnosti není Dimitrijem, ale obyčejným mnichem uprchlým z kláštera. Dívka však ve své hrdosti odmítá takový nápad, neboť se již vidí carevnou. To povzbudí Lžidimitrije k novým činům, chce tedy být carem, když i jiní lidé chtějí, aby jím byl. V čele vojska se blíží k Moskvě. Podaří se mu v několika srážkách zvítězit a to mu nakloní ruský lid, zatím co Boris důvěru lidu ztrácí. Když car vidí, že i šlechta jej opouští, je raněn mrtvicí. Šlechta prohlásí Lžidimitrije za nového cara. Nepravý Dimitrij vjíždí slavnostně do Moskvy, právě když se carevna a její syn otrávili. Tak je dokonána pomsta za vraždu, již spáchal Boris na careviči Dimitrijovi. Kapitánská dcerka - historický rom. (Pugačev X Kateřina II.), zachycuje tehdejší Rusko Kavkazský zajatec - lyrickoepická skladba; mladý Rus v zajetí kmene Čerkesů Bachčisarajská fontána - vášnivá láska v orientálním prostředí na jihu Ruska Cikáni – povídka, odbojnost a rozervanost hrdinů


Piková dáma - povídka s fantastickým námětem

2.3.2 M. J. Lermontov Básník, dramatik, prozaik, mezi romantismem a realismem. Dvakrát byl ve vyhnanství a nakonec byl zabit v boji. Démon - Démon, vyhnanec z ráje, se vznáší nad pustými horami kavkazskými, neuspokojen a pln hněvu při vzpomínkách na doby, kdy ještě věřil, kdy neměl pochybnosti, kdy miloval a kdy neznal zlobu. Nyní všemi nenáviděný a nenávidící těká nad krajinou. Jeho zrak zahlédl čarovný obraz Tamary, dívky neobyčejné krásy, jež na zámku Gudalovu očekává svého snoubence. Démon pocítil při pohledu na ni, jak se baví v kruhu svých družek, půvab lásky a jeho srdce je naplněno smutkem pro prchlé štěstí. Uchvácen zlobou z cizího štěstí způsobí, že Tamařin ženich, bohatý gruzínský kníže, který se ubírá svatebním průvodem za Tamarou, je přepaden a se svým průvodem ubit. Jeho mrtvolu přinese nevěstě uřícený kůň. Tamara pro svého ženicha truchlí, ale tajemný hlas jí praví: "Jsou marné slzy tvé, on slyší rajské zpěvy – je lépe zapomenout, jako věčné hvězdy zapomínají na hroudu pozemskou." K ránu pak se jí zdá, že přišel jakýsi tajemný host, a jeho hlas jí stále v duši zaznívá. Darmo se Tamara snaží zapomenout, marně hledá uklidnění svého rozbouřeného srdce v tichu kláštera. Stále slyší ten tajemný hlas a při motlitbách vidí před sebou divný zjev, jenž ji láká od zloby a nenávisti. Blíží se k Tamaře. Jejího stráženého anděla zapuzuje a prosí Tamaru o lásku. Chce se zříci navždy zla a nenávisti, chce se s Bohem smířit a milovat dobro a opět v něj věřit. Chce Tamaře přinést nebeské dary, dát jí vše pozemské a učinit ji vladařkou země i nebe, jen když ho bude milovat. Za slov lásky se přiblíží k jejím rtům a políbí ji. V té chvíli Tamara, zasažena jedem jeho dechu, klesá k zemi mrtva. Anděl odnesl její duši, k démonovi pak praví: „Ráj se lásce otevřel.“ Démon viděl, že musí zase žít opuštěn a bez lásky, vzlétne plný zloby do vesmíru. Tamara je pohřbena hodně vysoko v horách, kde je blíž k nebi než k zemi a dále od pozemského shonu. Hrdina naší doby – román, hlavní hrdina Pečorin, je totožný s Oněginem Maškarní ples - drama

2.4 Německo 2.4.1 Jácob a Wilhelm Grimové Bratři - soubor německých lidových pohádek, ovlivnili Erbena.

2.5 Polsko 2.5.1 Adam Mickiewicz Pochází ze šlechtické rodiny litevského původu, popisuje svou rodnou krajinu. Pan Tadeáš – román se odehrává na litevském území a jde tady o věčný rozpor mezi dvěma rodinami, který vyřeší až láska jejich dětí.

2.6 Romantismus v českých zemích 2.6.1 Karel Hynek Mácha Narodil se v Praze na Újezdě v rodině mlynářského pomocníka. Dětství prožil v chudinské čtvrti u kostela sv. Petra, navštěvoval novoměstské gymnázium. V té době se pokoušel o první verše, psané německy. Po ukončení studia filozofie pod vlivem Josefa Jungmanna začal psát česky a přispívat do českých časopisů. Mácha se aktivně zapojil do českého vlasteneckého života, hrál v ochotnických divadelních spolcích a spolupracoval s J.K. Tylem. Zemřel náhle v den své svatby. Cikáni – ztvárňuje postavy, které žijí mimo běžnou společnost Márinka – protiklad sociálního prostředí a proti tomu ušlechtilosti a krásy ( v postavě Márinky, která žije a pohybuje se ve velmi chudobném prostředí pražského velkoměsta ) Báseň Máj – lyricko – epická báseň. Děj se odehrává v krajině pod Bezdězem ( okolí Máchova jezera ), děj je velmi jednoduchý – tři tragédie. Vilém vyděděnec společnosti ( loupežník ) zjistil, že jeho dívka Jarmila byla svedena. Svůdce zavraždil a nevědomě se stal otcovrahem. Vilém je odsouzen a ve vězení, kde čeká na popravu přemýšlí o životě a smrti. V básni¨í se objevuje kritika společenských poměrů – rozvrácenost rodin. Báseň je oslavou májové přírody a lásky. Mácha zde taktéž vyjadřuje lásku k zemi, kterou považuje za jedinou jistotu. Ohlas: současníky zůstal Mácha z větší části nepochopen. Někteří součastníci např.: Čelakovský, Máchu obviňovali, že odvádí pozornost od vlasteneckých a národních zájmu. Mácha však velmi silně ovlivnil následující generace ( májovci ). Máj ilustrován, vydán v mnoha podáních a formách ( ilustrátoři – Svolinský, Bouda, Zrzavý ). Závěrečným zvoláním „Hynku, Viléme, Jarmilo“ se ztotožňuje Mácha se svými hrdiny.


Jazyk: bohatý, užívá bohatě rozvinuté přívlastky, pracuje se zvukovou stránkou jazyku ( o – zvolnění děje ), užívá metaforu, personifikaci. Základní dílo moderní české poezie. Kat – román o čtyřech dílech nazvaných podle hradů, kde se měl děj odehrávat (Křivoklad, Valdek, Vyšehrad, Karlštejn). S tohoto plánovaného celku uskutečnil Mácha jen první část, povídku Křivoklad. Líčí krále Václava IV zajatého na Křivoklatě, jeho osvobození a návrat do Prahy. Zde stejně jako v Máji jsou hlavní hrdinové mluvčími básníkových myšlenek. Máchovi hrdinové nejsou pojati historicky, nýbrž subjektivně.


3 České národní obrození, jeho vývoj a fáze Národní obrození - je kulturní a společenské hnutí jehož cílem byla obnova českého jazyka, literatury a získání národní svobody. Tento proces vzniká v 70. letech 18. století a dovršuje se v 50. letech 19. století. Příčiny vzniku - spočívají ve společenském vývoji, v rozpadu feudalismu (Velká Francouzská Revoluce), ke kterému přispěli reformy Marie Terezie (1774 povinná školní docházka) a Josefa II. Ten vydal v roce 1781 Toleranční patent, který dovoloval i jiné vyznání než katolické a Patent o zrušení nevolnictví. Na vznik obrození rovněž působilo osvícenství. Osvícenství - silné myšlenkové hnutí proti absolutismu vzniká ve Francii v 17. a 18. století, návaznost na renesanci => v centru pozornosti je rozum, optimismus, víra v osvícený rozum, zdůrazněna svoboda člověka a rovnost všech lidí 1. fáze NO (1781 – 1810) - je ovlivněna osvícenstvím a klasicizmem. Cíl vytvořit systém spisovné češtiny. Josef Dobrovský, bratři Thámovi, Kramerius. 2. fáze NO (1811 - 1829) - je ovlivněna preromantizmem, cílem je vytvořit uměleckou i vědeckou česky psanou literaturu. Palacký, Šafařík, Jungmann, Kollár, Čelakovský, Klicpera.

3.1 první fáze národního obrození 3.1.1 jazykověda - Dobrovský 3.1.1.1 Josef Dobrovský Jazykovědec, lit. historik, zakladatel slavistiky ( slavistika = nauka o slovanských jazycích ). Prosadil do české poezie sylabotónický verš (sylabotónický verš – pravidelné střídání přízvučných a nepřízvučných slabik ). Prohlásil RKZ (rukopisy královédvorský a zelenohorský) za falzifikáty. Svá díla psal německy a latinsky (nevěřil, že se čeština stane jazykem vědy). jazykověda Podrobná mluvnice jazyka českého –první vědecká mluvnice, návaznost na humanitní češtinu – bible Kralická, ustálil jazykovou formu navrhl tzv. analogickou opravu pravopisu, psáno německy slovníkářství Německo - český slovník - (2 díly) slavistiky Základy jazyka staroslověnského - (latinsky) - na základě studia všech památek napsaných staroslověnsky, sestavil systém skloňování a časování prvního spisovného jazyka Slovanů. literární historie Dějiny české řeči a literatury - (německy) - členění našeho literárního vývoje do 6 období - platné dodnes. Uvádí i stav češtiny jako jazyka v obdobích. Oslavuje češtinu doby veleslavínské. prozódie Česká prozódie - (německy) - nauka o stavbě sylabotónického verše. PŘÍNOS: Dobrovský položil základy osvobozeneckého hnutí a literatury, novočeského spisovného jazyka, ustálené jazykové formy, základy české moderní vědy (analytičnost, kritičnost), základy slavistiky.

3.1.2 historie – Dobner, Pelcl Vznik Královské české společnosti nauk - KČSN (1774), pak Českého muzea (1818) a Matice české (1831)

3.1.2.1 Gelasius Dobner kněz, zkoumá historické prameny, nezaujaté hodnocení, odhalil nespolehlivost Hájkovy kroniky, psal latinsky a německy zakladatel moderního českého dějepisu.

3.1.2.2 František Martin Pelcl první profesor češtiny na Karlově universitě, v závěru psal česky

3.1.3 Počátky novočeského básnictví – Thám, Puchmajer Na základě zásad Dobrovského sylabotónického verše.

využívala

1.

básnická

skupina

(říkali

si

puchmajerovci)

3.1.3.1 Václav Thám byl po Krameriovi redaktorem Schönfeldských novin. Zemřel jako kočovný herec v bídě. Rozmnožoval repertoár českých představení hrami z dějin. např. Břetislav a Jitka, nebo Šárka, Vlasta. Významně zasáhl do básnictví, vydal almanach Básně v řeči vázané.


3.1.3.2 Antonín Jaroslav Puchmajer vedl puchmajerovce, studoval německou literaturu a filologii. Vydával almanachy (5) nové básnické generace Sebrání básní a zpěvů Převaha původní tvorby, 2 almanachy Nové básně celkem 3 almanachy, podle Dobrovského prozodistických pravidel Óda na Jana Žižku z Trocnova (oslava husitského hrdiny jako vlastence)p

3.1.4 počátky obrozeneckého divadla 3.1.4.1 Úkol divadla Zajistit pravidelná česká představení, vychovat české herce, vytvořit české hry, vliv na národní uvědomování lidu

3.1.4.2 První scény V Kotcích (od roku 1738) uvedena 1. Česká hra Kníže Honzík (v češtině, němec. Herci), 18.století italská opera, vážné klasicistní drama Stavovské divadlo (od roku 1783) Česky se hrálo jen výjimečně, Čeští vlastenci měli určené dny, kdy mohli hrát Divadlo U Hybernů - bývalý klášter

3.1.4.3 Bouda (1786 - 1789) vlastenecké divadlo, na Koňském trhu (dnes Václavské náměstí), 1.české divadlo, hrálo se pouze česky, založil jej Václav Thám, po 3 letech divadlo vyhořelo repertoár překlady klasiků (Moliere, Shakespeare, Schiller) veselohry Prokop Šedivý - píše "lokální frašky" (hry z měšťanského prostředí Prahy, vykreslující typické figurky lidí s jejich zábavnými osudy Masné krámy, Pražští sládci vlastenecké hry Václav Thám - v čele divadla, historické vážné hry, Břetislav a Jitka, Vlasta a Šárka

3.1.4.4 Pokračovatelé Václav Kliment Klicpera - dramatik, píše díla s historickými a pohádkovými náměty, navázal na Moliéra, píše tragikomedie, ve svém díle se zaměřuje na špatné lidské vlastnosti - Divotvorný klobouk. kočovné divadlo Matěje Kopeckého - mělo velký význam pro rozšíření myšlenek NO na venkově

3.1.4.5 Národní divadlo 1868 - položení základního kamene Národního divadla 1881 - ND prozatímně uzavřeno. V tomto roce vypukl požár na střeše ND. 18. 11. 1883 - opět otevřeno Smetanovou Libuší

3.2 druhá fáze národního obrození 3.2.1 vědecká literatura – Jungman, Palacký, Šafařík 3.2.1.1 Josef Jungman Významný jazykovědec, básník, překladatel, literární historik, gymnaziální profesor (čeština) a organizátor kulturního života. Byl plný nadšení a víry v budoucnost českého národa. Hlavní znak národnosti vidí v jazyku. Čechem je ten, kdo česky mluví. překlady - pomáhaly rozšiřovat českou slovní zásobu jednak přejímáním slov z cizích jazyků, ale i tvořením nových slov a oživováním zapomenutých a zastaralých výrazů. slovníky Česko - německý slovník (5 dílů. 120000 slov). lit.teorie Slovesnost - učebnice slohu a literární teorie - poučuje o jednotlivých literárních žánrech a uvádí k nim vzorové příklady. Lit.historie Historie literatury české - podobá se dějinám literatury Dobrovského a u každého období uvádí úplný soupis českých děl daného období.


Rozmlouvání o jazyku českém - má 2 části vedené formou rozhovoru o stavu češtiny v době renesanční a na počátku národního obrození. V 1. části rozhovor autora s Veleslavínem (tiskař) a ve 2. části rozmlouvá Slavomil (Čech) s Protivou (Němec). V tomto díle definuje Jungmann Čecha jako člověka, který nejen česky cítí, ale i česky mluví a píše. básnická tvorba – Oldřich a Božena – první český román časopis – Krok – 1 český vědecký pracovník

3.2.1.2 František Palacký Historik, vědec i politik (liberál) austroslavista ( polit. hnutí v Rakousku v době NO. Hledá záruku nár. existence Slovanů v rámci Rakouska ). Jeden z předních organizátorů českého kulturního života „otec národa“. Střední studia absolvoval v Prešpurku, kde se seznámil s Šafaříkem. Na KU vystudoval estetiku, filozofii a historii. Později se věnoval soukromému studiu české historie, byl i spolupracovníkem Českého muzea a Matice české. Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě (5 dílů) - první 2 německy, 3 česky, toto jeho životní dílo bylo dokončeno roku 1876. Je to vrcholné dílo českého obrozenského dějepisectví. Popisuje naše dějiny do r. 1526. Objevil význam husitství (poprvé zpracované), ocenil jeho demokratický charakter. Hlavní znak našich dějin viděl ve střetu slovanského a germánského živlu. Poznání historie mělo velký význam pro posilování sebevědomí českého národa. Zpracování vědecky přesné, ale i umělecky čtivé.

3.2.1.3 Pavel Josef Šafařík historik, slavista. Prosazoval myšlenku slovanské vzájemnosti. Původem byl Slovák, ale psal německy a česky (slovenština jako spisovný jazyk neexistovala). Z rodiny evangelické, studoval v Prešpurku, vystudoval německou univerzitu v Jeně, na které později studoval i Kollár. Vystudoval historii, filozofii a theologii. Po studiích učil historii v Novém Sadu (Srbsko). Po návratu do Čech byl v univerzitní knihovně v Praze. 1861 spáchal sebevraždu. Ve svém díle se zabýval studiem všech slovanských národů, ale i slovanských jazyků a literatur. Základní dílo: Slovanské starožitnosti - studuje dějiny Slovanů do počátku křesťanství (do konce 10. století). Zdůrazňuje jednotu Slovanů, kterou mohou čelit germanizaci. Dějiny slovanské řeči a literatury - srovnává vývoj slovanských jazyků, změny, které v nich nastaly a kterými se od sebe začaly odlišovat, kromě toho zpracovává až do své současnosti.

3.2.1.4 Šafařík a Palacký Palacký + Šafařík = Počátkové českého básnictví - v tomhle díle prosazují časomíru (styl typický pro starou antickou literaturu). Byl postaven na střídání dlouhých a krátkých slabik bez jakéhokoli přízvuku. Časomíra byla pro český jazyk nepřirozená a neujala se (pokus o časomíru - Kollár).

3.2.2 umělecká literatura 3.2.2.1 Jan Kollár Původem Slovák, v evangelické rodině. Studoval v Prešpurku a jako evangelík v Jeně. Oženil se s Friderikou Vilemínou Schmidtovou - dcera evangelického pastora. Psal o ní ve svých dílech pod jménem Mína. Po studiích působil Kollár jako evangelický kněz, asi po 18 letech se oženil s V. Schmidtovou, z finančních důvodů se stal profesorem na vídeňské universitě. Učil slovanské starožitnosti. Zemřel v roce 1852 ve Vídni. Tvorba: psal česky, užíval bibličtinu (čeština Kralické bible, užívaná sl. evangelíky jako církevní jazyk ). Psal lyriku zpočátku milostnou, pak vlasteneckou. Prosazoval jednotu Slovanů. Obával se, aby nepostihl Slovany osud jako polabské Slovany v Německu - úplné poněmčení. Básně - zahrnují oddíly: 1) znělky a sonety, 2) elegie, 3) zápisy neboli epigramy, oddíl sonety - opěvuje Mínu, jako typickou ženu. Slávy dcera - rozčleněná do předzpěvu a do pěti zpěvů pojmenovaných podle řek. Jmenují se Sála, Labe, Dunaj, Léthé, Acheron. Obsah: v předzpěvu je vysloven názor, že Slovany čeká slavnější budoucnost, jestliže se sjednotí kolem „dubiska“ (= Rusko). Napsaný časomírou. Jednotlivé zpěvy jsou složeny z množství znělek (sonetů). Užívají už verše sylabotónického. Forma putování básníka po slovanských územích za doprovodu Míny ( = dcera bohyně Slovanů, Slávy).


3.2.2.2 František Ladislav Čelakovský Představuje naši preromantickou poezii 2. fáze NO. Byl sběratelem ÚLS, překladatelem ze slovanských jazyků a tvůrcem tzv. ohlasové poezie. * 1799 Strakonice a † 1852 v Praze. Filozofická studia nedokončil. Živil se novinářstvím v Praze (Pražské noviny). Soukromě studoval slovanské jazyky. Posledních 10 let života působil jako profesor na univerzitě ve Vratislavi. Redaktor Pražské Noviny sběratelská činnost Slovanské národní písně, další Mudrosloví národa slovanského v příslovích. Na základě studia lidové slovesnosti psal své úvodní sbírky, ve kterých napodoboval ÚLS po stránce formy, jazykových prostředků i obsahů - ohlasová poezie. básně Ohlas písní ruských - vznikl jako oslava Ruska po vítězství Rusů nad Turky v r. 1829. Zahrnuje převážně básně epické, které napodobují ruské byliny ( vystupují v nich bohatýři skuteční i smyšlení ). Závěrečná báseň - Ilja Volžanin - smyšlená postava, která se mstí za smrt chlapce. Smyšlená je i postava v básni Čurila Plenkovič - v ní bohatýr nevítězí silou nad ptákem, ale lstí, chytrostí. Sbírka obsahuje i napodobeniny bajek např. Veliký trh ptačí. V menší míře jsou zastoupeny básně lyrické s náměty milostnými nebo vojenskými. Čelakovský zde využíval rusizmu. básně Ohlas písní českých - převažuje lyrika, která napodobuje české lidové písně, stavba básní je jednoduchá až říkankovitá. Tématika je milostná, ale i protiněmecky satirická - Cikánova píšťalička, Vrchní z Kozlova. Dále je žertovná, humorná (Krásná Kordula), některé básně charakterizují povahu Čechů, hlavně sedláckou vychytralost a mazanost. Nejznámější je úvodní epická báseň Toman a lesní panna (1. česká významná balada). Děj probíhá o noci Svatojánské, kdy Toman při návratu od své nevěrné milé zapomene na varování své sestry a je zahuben lesní pannou.

3.2.3 Zábavná literatura - Kramerius 3.2.3.1 V. M. Kramerius Václav Matěj Valentin Kramerius se narodil roku 9. února 1753 v Klatovech. V témž městě navštěvoval gymnázium, které pak ukončil roku 1773. Během svých středoškolských studií se seznámil mimo jiné i s Josefem Dobrovským. Poté, co se Kramerius dostal na filosofickou fakultu, odchází do Prahy. Bylo to v době školských reforem Marie Terezie a počátků působení české inteligence, takže měl možnost se seznámit s jejími předními představiteli. Prostřednictvím Dobrovského se pak dostává do služeb hraběte Jana z Neuberga, kde působil jako knihovník. Krameriovi přišlo místo vhod. Jana z Neuberga totiž patřil k úzkému kruhu osvícených šlechticů, kteří se tenkrát začali zajímat o české dějiny a knihy. Kramerius obstarával přepisy a přetisky a zvláště pak korekturu, čímž se dobře obeznámil se spisovnou češtinou. Je možné, že právě tehdy se v něm probudil zájem o česky psanou literaturu a o češtinu vůbec. Roku 1786 se seznámil s novinařinou, které zůstal věrný až do smrti. Přesto, že Kramerius je nejspíše nejznámější český vydavatel, nebyl rozhodně první. Již od roku 1719 vydával Karel František Rosenmuller Outerní a sobotní pražské poštovské noviny z rozličných zemí a krajin přicházející s obzvláštním Jeho Císařské a Královské Milosti nadáním obdarované. Ty pak vycházely až do roku 1772. Na Rosenmullerův odkaz navázal český vydavatel František Kozuri se svými Pražskými Českými novinami. Neměly však dlouhého trvání neboť mu časem začaly docházet slovní výrazy, a tak tam, kde nevěděl, si pomohl výrazem vlastním. Nakonec se vše zkomplikovalo natolik, že vymyšleným výrazům už nikdo nerozuměl a noviny zkrachovaly. Tou dobou byl Kramerius již zaměstnán u Jana Ferdinanda Schonfelda. Ten si byl vědom toho, že aby v Čechách uspěl, musí vydávat noviny v češtině, a tak od 1. ledna 1786 vydával Noviny české. Redigováním nově vzniklých novin pověřil, k velké radosti vlastenců, Krameria. V novinách Krameriových se projevoval stejný duch jako v jeho předchozí literární tvorbě. Názory měl ryze josefínské, zejména co se školství týče. Jelikož mu už nestačilo pouhé kopírování německých vzorů, rozhodl se noviny obohatit o literární a divadelní recenze, o články o vzdělání a výchově atd. Noviny tak dostaly vlastenecko – reformní charakter, což se Schonfeldovi přestávalo líbit. Tento spor přiměl Krameria k rozhodnutí osamostatnit se a založit vlastní noviny. To se také 4. července 1789 stalo, když vyšel první výtisk Krameriových C.K. Pražských Poštovských novin. Musíme však vzít v potaz, že tehdejší noviny se dosti lišily od těch dnešních. Nezabývaly se tedy denními událostmi, ale zejména válečnými zprávami, zprávami politickými, dvorními dekrety a nařízeními, oznamováním nových knih, tržních cen atd. Články se objevovaly jen někdy, hlavně pak o novém roce jako úvodníky. O tom, že Krameriovy noviny dosahovaly dobré úrovně svědčí fakt, že je vychvaloval i sám Pelcl a vřele je doporučoval jako zdroj správné spisovné češtiny. Roku 1789 Kramerius též oznámil, že hodlá vydat životopis Jana Žižky. To se mu však nepovedlo, protože tou dobou již sílil tlak ze strany cenzorských úřadů. Jeho noviny


byly taktéž podezírány, že šíří mezi lidi revoluční myšlenky. Od zrušení je tehdy zachránila snad jen skutečnost, že ty samé zprávy byly otištěny i v prestižních vídeňských novinách. Nicméně od 15.srpna, na základě rozhodnutí komise zkoumající vliv revolučních zpráv na lid, už nesmělo být v novinách o revoluci ani slovo. Tento nedostatek byl brzy vyvážen různými naučnými přílohami – o cizích zemích, o historii, o přírodopisu. Jak obliba Krameriových novin rostla, bylo jasné, že dny Schonfeldských jsou již sečteny. Ještě před samotným krachem Schonfeldských novin zažaloval Schonfeld Krameria pro neoprávněnost zveřejňování úředních vyhlášek. Výsledkem bylo, že toto právo bylo Krameriovým novinám odňato. Ani to však nezachránilo Schonfeldské noviny od krachu roku 1791.

3.2.4 rukopisné padělky Čeští vlastenci těžce nesou, že česká literatura nemá tak významné památky z nejstarších dob jako např. Řekové atd.

3.2.4.1 Rukopis královédvorský objeven r. 1817, obsahoval 6. básní epických (líčí příhody z českých dějin od Sámovy říše až do údajného vítězství nad Tatary u Olomouce, např. báseň Jaroslav), 6. lyrických a 2. lyrickoepické. RK byl torzem většího díla, vysoká literární úroveň, měl vzniknout ve 13. st.

3.2.4.2 Rukopis zelenohorský objeven r. 1818, obsahuje 2. skladby - o staročeském sněmu a o Libušině soudu, opět fragment většího díla, měl vzniknout v 10. st. Dobrovský však nevěří v jeho pravost. Dohady o pravosti obou rukopisů vrcholí v 80. letech 19. st. Skupina jazykovědců a historiků (např. Goll, Gebauer, T. G. Masaryk, Vlček) rozborem dokázala, že obě díla jsou padělky. Za autory jsou považováni Václav Hanka a Josef Linda (novinář a spisovatel).


4 Vývoj literatury v době pobělohorské, J.A. Komenský 4.1 Baroko 20. léta 17. století – 70. léta 18. stol, vznik baroka je podmíněn politickou situací v Evropě. Proběhl Vídeňský koncil, který potvrdil autoritu církve ( obnovena inkvizice = upalování )., je to umělecký směr, který vystřídal renesanci, liší se od ní zaměřením na duchovní náboženské problémy, citovostí, projevoval se hlavně v malířství, sochařství, hudbě, v literatuře okrajově. Barokní člověk nechce hledat pravdu, ale chce aby mu byla sdělena Bohem.

4.1.1 znaky Oddálení od přírody k vlastnímu nitru, téma bezmocnosti a utrpení, snaha o ohromení člověka, důraz na city, zásada kontrastu a dramatičnosti

4.1.2 projevy v umění Architektura – chrámy, kostely, mohutné velkolepé stavby, bohatá vnitřní výzdoba, přemíra ozdob Malířství - Karel Škréta, Petr Brandl, Rembrant, Rubens Sochařství - Matyáš Bernard Braun - cyklus soch, který znázorňuje lidské ctnosti a nectnosti - Kuks a sochy na Karlově mostě. Hudba – polyfonní hudba, Jakub Jan Ryba, Johan Sebastian Bach

4.2 Pobělohorská literatura V bitvě na Bílé hoře r. 1620 byl zlomen odpor české šlechty a měst proti Habsburkům. Následuje politický, národnostní i kulturní útlak. Začíná poněmčování, povolena pouze katolická církev a emigrace vzdělaných obyvatel. Právně byl položen vydáním tzv. Obnoveného zřízení zemského (1627 pro Čechy, 1628 pro Moravu), které zaručovalo Habsburkům dědičně český trůn, zrovnoprávňovalo s češtinou němčinu, povolovalo jen katolické náboženství. Česky psaná literatura vymizela. Rozvíjela se především venkovská ústní lidová slovesnost

4.2.1 exilová – Komenský 4.2.1.1 Jan Ámos Komenský (1592 – 22.11.1670) největší spisovatel pobělohorské exulantské literatury, osobnost světového význam, poslední biskup jednoty bratrské, nazýván „učitelem národů“. život: narozen asi v Nivnici na jižní Moravě, Školu začal navštěvovat až v šestnácti letech v Přerově,projevil však mimořádné nadání,a tak byl jednotou bratrskou vyslán na studie do Německa na protestantské univerzity v Herbornu a Heidelbergu. Po návratu domů působil jako učitel a kněz na Moravě.Po bitvě na Bílé hoře(r.1620) se několik let skrýval(v této době jeho žena a dvě děti zemřely na mor),r.1628 však odešel natrvalo do ciziny,nejprve do polského Lešna,jednoho z exulantských center jednoty bratrské.V církvi postupně zaujímal stále významnější postavení(r.1632 byl poprvé ustanoven jejím biskupem,r.1648 byl postaven do jejího čela).Díky svému rostoucímu věhlasu byl zván do jiných zemí (Anglie, Švédska, Uher),většinou s úkolem reformovat tamní školství.Tragický byl pro Komenského r.1648: ztratil druhou ženu(oženil se pak ještě potřetí),uzavření vestfálského míru znamenalo konec nadějí na návrat do vlasti.R.1656 pak při vypálení Lešna přišel o knihovnu a nedokončené rukopisné práce,především po čtyři desítky let vytvářený slovník-Poklad jazyka českého. Po této tragédii Komenský odchází do Amsterdamu, kde roku 1670 umírá, ale pohřben je v Naardenu. dílo: prozaik, básník, překladatel a zakladatel novodobé pedagogiky, spojení reformních tradic s humanismem => zápas mezi rozumem a vírou cílem je pochopit svět a přičinit se za něj nábožensko-filosofické spisy Labyrint světa a ráj srdce je nejproslulejší české dílo Komenského a vůbec nejpopulárnější spis naší starší české literatury. Labyrint byl sice dokončen roku 1623, ale ke svému dnešnímu tvaru a znění dozrával delší dobu a v ní také měnil svou koncepci a podobu. V Labyrintu se Komenský uchýlil k alegorii a k symbolickému vyjadřování idejí, takže líčené děje, předměty a osoby mívají vedle vlastního významu ještě smysl jiný, přenesený, z hlediska Komenského hlubší a pravý. Alegorická fabule rozděluje spis do dvou dílů. V první části (kapitola 1-36, Labyrintu světa) se líčí, jak si poutník (do jehož osudů i chování sice promítá Komenský své vlastní životní příběhy a


skutečnosti, ale který kromě těchto autobiografických znaků má představovat člověka vůbec) prohlíží město-svět, po středověkém způsobu zřízené a vybavené hradbami s věžemi a branami, hradem na návrší, apod. Neputuje pro zábavu, ale aby si vybral zaměstnání tělu i duši nejpřiměřenější, v němž by se cítil nejšťastnějším a nej spokojenějším. Tíhne ovšem k takovému způsobu života, "v kterémž by co nejméně starostí a kvaltování, co nejvíce pak pohodlí, pokoje a dobré mysli bylo.". Provázejí jej a radí mu Všezvěd Všudybud, alegorie lidské zvídavosti, přirozené touhy po poznání, a Mámení, alegorie zvyku a pohodlnosti přejímat bez vlastního ověření cizí domněnky a názory, konvenční ustálený a povrchní pohled na svět a na jeho smysl. Tito průvodci brání však poutníkovi nasazenou uzdou, která jej má povolně vésti podle jejich přání, a brýlemi, které mu zase mají vnutit určitou představu o světě. Pravý stav věcí však poutník přece jen spatřuje, když se dívá zpod brýlí bez zkreslujících skel. Proto vše kritizuje a nemůže si vybrat, nenachází uspokojení ani na hradě královny světa Moudrosti, protože vní odhaluje Marnost. Ze zoufalství nad marností celého lidského života, který pozbývá jakéhokoli smyslu, otřesen hrůzami smrti, se zachraňuje v druhé části (kapitola 37-54, Ráji srdce) návratem do vlastního srdce, kam ho zavolal Bůh. Tam ho navštíví Kristus a poučí ho o pravém smyslu a běhu světa, takže může být přijat do neviditelné církve božích vyvolených, prohlédnout si její zřízení a stavy, a to opět s pomocí nové uzdy, která je poslouchání Boha, a nových brýlí, které jsou slovo boží a Duch svatý. Nakonec dokonce spatří samu slávu boží a vyslechne boží výrok a ujištění, že jedním ze členů boží rodiny a že se mu dostává "práva nebešťanství". Poutník za ně děkuje Bohu jásavou modlitbou a zároveň hymnem na boží slávu, krásu a lásku. Čtenářem rázem zaujme síla básnické vize Komenského, která kreslí plastický obraz fantastického města, vystupujícího jako ozářený snový přízrak z bezedné tmavé propasti záhrobí a věčnosti rozprostírající se všude za jeho hradbami. Přes zjevnou snahu soustředit se nakritiku soudobé společnosti pokouší se někdy Komenský v Labyrintu postihnout a zhodnotit zároveň celý dějinný vývoj lidstva z jakési ptačí perspektivy, a to na záměrně vybraných typech a představitelých, aby opět mohl jejich protikladným seskupením a svým komentářem jejich myšlení nebo jednání dokázat rozpornost, bláhovost a hlavně marnost všeho lidského snažení, jestliže je příliš poplatné světu. U Komenského zůstanou dva věčné protiklady: svět se svými špatnostmi a nedostatky, svět, který nelze změnit, ale kterým je nutno opovrhovat, a Bůh, absolutní ideál, podle jehož vůle, zjevené člověku v píísmu svatém, je třeba žít a řídit se. Tento dualismus hmoty (světa-těla) a ducha (Boha-duše) je tak vystupňován a je tak příkrý, že město-svět je v prvním díle vylíčeno, jako by ani nebylo podřízeno Bohu podle křesťanského pojetí. Labyrint světa je dílem, do něhož silně pronikla realita skutečného života a jeho ohlas, zejména do prvního dílu, který má plno realistických prvků. Ze všech satir a kritik, které byly v naší starší literatuře napsány, je Komenského Labyrint dílo nejživotnější a nejumělečtější. Hlubina bezpečnosti (střed bezpečnosti) toto dílo myšlenkově souvisí s II.částí Labyrintu světa a ráje, tentokrát je svět zobrazen jako kolo, v jehož středu je Bůh, čím více se člověk vzdaluje od středu, jistoty (Boha), tím více propadá zmatkům a útrapám a točí se v bludném kruhu Listové do nebe 5 fiktivních dopisů bohu, ve kterých si chudí stěžují na bohaté a jejich špatné morální vlastnosti odpovědí boha je potrestání všech lidí pedagogické spisy – školsky výchovné spisy, předpoklad pro rozvoj a vzdělání spatřoval Komenský v nově organizovaném vyučování. Nově je v Komenského středu Ideál vzdělávacího systému: 4 stupně vzdělání po 6 letech: 1. stupeň – škola mateřská – výchova matky 2. stupeň – škola národní (obecná) – vzdělávání v mateřském jazyce 3. stupeň – škola latinská – i jiný jazyk 4. stupeň – universitní studia (akademie) Velká didaktika –byla původně napsaná česky, tvoří základ pedagogický snah J. A. Komenského. Pozemský život je přípravou pro život věčný. Proto dokonalý člověk musí být vzdělaný, mravný a zbožný. Osvícenost, ctnost a náboženství je nutno rozvíjet společnou výchovou mládeže bez rozdílu stavu, pohlaví a majetku. Dosud byla výchova mravní a náboženská zanedbávána, vzdělání rozumové bylo většinou zaměřeno na memorování a čtení knih a tudíž nesprávně podávané. Vyučování musí být snadné, zajímavé a výchovné, musí rozvíjet kromě rozumu také cit a vůli. Nejlepší učitelkou je příroda. Přirozené vyučování postupuje od příkladů k pravidlům, od obecného k zvláštnímu, od pochopení k osvojení (opakováním), od známého k neznámému, od jednoduchého k složitému, od poznání smyslového, názorného, k hodnocení. Postup při vyučování cizím jazykům: poslouchání, čtení, opakování čteného, přepisování, napodobování čteného a rozhovoru. Základem výchovy je bible, nikoliv antická kultura. Školu dělí na 4 stupně (šestiletí), mateřskou, obecnou,


latinskou a universitu (cestování). Hlavní zásady: vyučování v mateřském jazyce, všech bez rozdílu, vyučování názorné, rozšířené o přírodovědu s cílem výchovným Závěrem, nabádá Čechy, aby se nedali odstrašit od reformy školství. Škola je podmínkou národního bytí. Informatorium školy mateřské – předškolní výchova a vzdělávání dětí, určená matkám, kladl důraz na estetickou výchovu hlavně na hudební a slovesnou Orbis Pictus (Svět v obrazech) – moderní nepřekonaná učebnice jazyků (vícejazyčná) Dílo se skládá ze sto padesáti kapitol. Devět kapitol se věnuje neživé přírodě (např. Nebe, Povětří, Voda, Země, Kamení). Šest kapitol je věnováno rostlinstvu (např. Strom, Stromové ovoce, Květy, Zahradní ovoce). 16 kapitol se zabývá problematikou zvířectva (např. Ptáci, Vodní ptactvo, Potoční a jezerní ryby). Pět kapitol je věnováno náboženství. Komenský je přesvědčen, že víra je lidskou záležitostí. Kromě křesťanství je v knize pojednání i o pohanství, židovství a islámu. Ostatní kapitoly jsou věnovány člověku a jeho činnostem (např. Hlava a ruce, Lidská duše, Výroba medu, Pekařství, Lovení ryb, Lovení ptáků, Bitva na moři). Děj je vždy v těchto kapitolách zobrazován v pohybu (např. malující malíř, měřící geometr, pečící pekař). Dílo má ucelený didaktický postup: na neživou přírodu navazuje svět rostlinstva, živočišstva a nakonec svět člověka. Po popisu člověka následují činnosti nejprve ty, které člověku poskytují obživu, ošacení a potom složitější činnosti (umění, věda, školství, technika, ale i ekonomika). Dílo Orbis Pictus bylo významné nejen ve školách, ale Komenský považoval dílo za důležitý prostředek pro výuku mateřštiny u dětí. Dílo však neztratilo svůj význam dodnes Brána jazyků otevřená – Toto dílo je reformní učebnicí latiny, určenou pro střední školy. Vyučování je zde popsáno jako děj působící na smysly žáka – cizí jazyk nutno vykládat věcně a trpělivě, učení se má opírat o mateřský jazyk, srovnávat vazby (gramatiku) jazyka cizího s jazykem vlastním. Autor proto srovnal asi 8000 nejužívanějších latinských slov v 1000 vět a ve 100 kapitol, v nichž postupuje v podávání vědomostí od věcí známých k neznámým, od konkrétního k abstraktnímu. Dílo bylo přeloženo do 12 evropských a 4 asijských jazyků. Schola ludus (Škola hrou) – krátká dramata (škola na jevišti), zajistila Komenskému světovou proslulost, snažil se odstranit ze škol mechanické slovní vědomosti razil zásadu vize žák se má naučit pojmům vnímáním smysly. Říká, že učení musí být názorné, má se užívat příkladů vyučování má být snadné a zajímavé. Musí sledovat výchovný cíl. pansofické spisy (vševědné) – potřeba vytvořit českou národní vědu (vědu v českém jazyce), většina těchto spisů shořela při požáru v Lešně. Věřil, že rozšíření vzdělanosti napraví společenské nesrovnalosti, toto právě souvisí s jeho snahami, Anděl míru náboženské spisy – Kšaft (závěť) umírající matky jednoty bratrské – tíživá situace exulantů, rozloučil se zde s milovaným národem, předzvěst konce jednoty bratrské. Vyjadřuje přesvědčení, že dědicem zanikající J.B.bude celý národ a věří v lepší budoucnost.

4.2.1.2 Pavel Stránský Autor latinského spisu O státě českém, který je obhajobou předbělohorských Čech.

4.2.1.3 Pavel Skála ze Zhoře Autor českého díla Historie církevní z dějin nekatolických církví

4.2.2 Literatura domácí 4.2.2.1 Oficiální Tuto literaturu pěstovali Jezuité, dochází k úpadku Slovesné tvorby, nejvzdělanější vrstva odchází do ciziny. Zúžila se čtenářská základna, zaměření literární tvorby bylo jednostranně náboženské. Také se zúžila témata děl. Jezuitský řád kontroloval celou slovesnou produkci. Hrdinou se stává světec. Pěstují se životopisy svatých, postily, legendy. Sílí pocit marnosti a úvahy o posmrtném životě. Censura a zničení českých nekatolických knih je spojeno se jménem jezuity Antonína Koniáše, je autor soupisů zakázaných knih. Kulturní úpadek v pobělohorské době se nejvíce projevil v úpadku jazykové úrovně literárních děl a jazyku chyběly vzory dokonalé češtiny. Do češtiny pronikají cizí slova, zužuje se čtenářská základna, ten se stal obětí libovůle (často neúspěšné), jazykových brusičů- Václav Pohl, Václav Jan Rosa


Překlady oporou protireformační katolické literatury se stalo nakladatelství DĚDICTVÍ SVATÉHO VÁCLAVA, které založila r.1669 Marie Šteyerová. Nejvýznamnější prací bylo vydání Bible Svatováclavské, náhrada Kralické bible Duchovní lyrika Bedřich Brídl - Jezuitský básník, tvoří duchovní poezii zaměřenou k tajemství boží existence a pomíjivosti lidského života. Co Bůh? Co člověk? Meditativní skladba, promluva v první osobě, zpočátku vede úvahu nad malostí a marností člověka a klade se do protikladu k velikosti Boha. Je zde kontrast mezi lidskou nicotností a duchovní věčností. Adam Michna z Otradovic – hudební skladatel, varhaník a učitel zpěvu. Nejčastěji opěvuje Pannu Marii. Autor sbírek duchovních písní: Česká mauricínská muzika, Loutna česká, je autorem písně Chtíc aby spal Dějepisné práce Bohuslav Balbín psal latinsky, ve svém dílse se věnoval české minulosti – uvědomoval si neutěšený politický stav zěme a úpadek národníhocítění postupující germanizací. Pro své vlastenecké cítění byl podezírán z protivládních názorů a pronásledován novými představenými. Musel odejít z Prahy do Klatov, kde tvoří latinský spis Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého – obsahuje zde právo národa na vlastní jazyk, kritizuje ztrátu vlastenectví šlecht, odsuzuje politiku vídeňského dvora, který vytlačuje češtinu ze škol, úřadů a kostelů. Z censurních důvodů nemohla být vydána a vychází na počátku národního obrození latinsky. Psal i obsáhlé latinské práce o českých dějinách – Učené Čechy.

4.2.2.2 Literatura pololidová Přechod mezi oficiální literaturou a ústní lidovou slovesností, vzniká v prostředí blízkému lidu, o lidech z měšťanských pozic Interludia – fraška z lidového života, původně vkládány mezi vážné hry. Hrávali ji obvykle učitelé a žáci zejména o masopustu, námětově čerpali ze selského života – často se vysmívali sedlákovi, nemají složitý děj, obsahují jednotlivé výstupy. Václav František Kocmánek Zábavná literatura jarmareční písně o zajímavých příhodách (požáry, povodně, nešťastné lásky, vraždy) zpívali je o jarmarcích potulní kramáři za doprovodu flašinetu a ukazování výjevů na seriálu obrázků, prodávali texty pístní Písmácké paměti František Jan Vavčík psané česky, dochovávají se okomentované přesné zprávy, záznamy veršovaných skladem, ohlasy soudobých událostí, praktické rady pro všední život.

4.2.2.3 Ústní lidová slovesnost Tvorba lidu, zvláště venkovského, bohatství tématické a žánrové, doklad tvořivosti a uměleckého vidění lidu, odrat jejich životních zkušeností, např. písně, pohádky, lidové balady, pověsti, hry se zpěvy, loutkové hry, inspirace pro literaturu, především v době NO

4.3 Klasicismus v literatuře Umělecký směr, který vznikl ve Francii už ve 2. polovině 17. století v době vrcholu feudálního absolutismu. Rozvíjel se i v 18. století. (classicus = vynikající, vzorný). Vrcholu dosáhl za Ludvíka XIV. Navazuje na antiku, vyznačuje se napodobováním řeckého a římského umění, které bylo považováno za ideál umělecké krásy, dokonalosti a rozumové kázně. Vyhledával krásu v pravdě, smysl umění viděli v přírodě, ale pouze na tom co je v ní podstatné a neměnné. Měřítkem krásy je pravda, rozvaha, rozumnost. Životním ideálem je vyrovnanost. Zdůraznil podřízenost soukromých cílů cílům veřejným. Člověk je viděn ve sféře veřejné. Podle antického ideálu má literární tvorba přesná pravidla, jemiž je třeba se řídit. Literatura se dělila na vysokou – směly zpracovávat pouze náměty vznešené, byl ze života vyšších crstev (óda,epos,tragédie) – a na nízkou – mohli si volit náměty ze života měšťanstva z lidového prostředí, postavy neurozené, tpracovávali náěty současné (fračky, komedie, bajky). Tyto žánry byly přísně odděleny a jejich mísení bylo nepřípustné. Také kompozice dramatu měla zachovávat Aristotelovu zásadu 3 jednot (místo, čas, děj).

4.3.1 Francouzská literatura 4.3.1.1 Tragédie Pierre Cornelle – Cid Základní konflikt – povinnost a čest x cit a láska. Rodrigo (smysl pro čest, mravní čistotu, vznešenost a odvaha) x Xiména (přes lásku k Rodrigovi nucena pomstít smrt svého otce) – alexandreida =


výmluvný rýmovaný jambický 12 slabičný verš s přerývkou po 6.slabice se střídá s 13.slabičným Jean Raeine – Faidra – osudová vášeň, láska k nevlastnímu synovi.

4.3.1.2 Komedie J.B.Moliere - Vl.jménem Jean-Beptiste Pequelin, klasik světové poezie, kritický pohled na skutečnost, satirický obraz nedostatků, výsměch lidským slabostem,smírně řešení konfliktů, hrdinové pojati satiricky, sympatie diváků. Syn královského čalouníka od mládí ho láká divadlo a odchází ke kočovné společnosti. Později se stává pod záštitou krále ředitelem královské herecké společnosti. Ve svých hrách řeší vztah mezi křesťanským a katolictvím – proto ho církev nepřijímá. Umírá při produkci své hry Zdravý nemocný. Napsal 33 komedií. Lakomec – hlavní postava skrblík Harpagon, jeho smysl života je hromadění peněz, tyranizuje své děti, brání jim ve svobodném životě i lásce. V závěru hry téměř zešílí, protože se mu poklad ztratí. Tartuffe - jméno hlavní postavy, člověk pokrytecký, tváří se jako hluboce věřící a při tom myslí jen na svoje zbohatnutí. Další díla: Zdravý nemocný, Měšťák šlechticem, Misantrop.

4.3.2 Italská literatura 4.3.2.1 Commedia dell’arte Národní veselohra, byla nesmírně oblíbená u lidového publika, zachycuje ironicky život v měšťanském prostředí, herci neměli k dispozici psaný text, ale pouze scénář s dějovou kostrou a seznamem postav, dialogy herci improvizovali, dialogy byly doplňovány komickou pantonimou. Zakladatel: Carlo Goldoni – Papoušek na Laguně

4.4 Osvícenství Filozofický směr 2. poloviny 18. století ve Francii. Bylo založeno na důvěře v osvícený rozum. Stojí proti dosavadnímu náboženskému světovému názoru, podrýval autoritu náboženství a církve, bojuje s předsudky a pověrami. Stojí proti konservatismu. Věří v rozum a neustálý pokrok. Osvícenci = optimisté. Prosazuje svobodu myšlení a přesvědčení, zaměřuje se k praktickým otázkám současnosti. Chtěli zrovnoprávnění občanů, zdůrazňují, že lidé jsou si od přírody rovni, spisovatelé byli zároveň filozofy, historiky. Připravil půdu pr Velkou francouzskou buržoazní revoluci r. 1789.

4.4.1 Francois Voltaire Historik, dramatik, filozof, básník, prozaik, ostrý kritik absolutismu církve. Narodil se v rodině pařížského notáře a měšťana, studoval na nejlepší pařížské koleji Ludvíka Velikého vedené jezuity. V 16 letech na přání otce studoval práva, avšak bez většího zájmu, začíná se více věnovat literatuře (poezie) zpočátku píše satirické verše zaměřené na nejvyšší politická místa. Skončil v Pařížské bastile a na svobodu byl propuštěn s podmínkou, že opustí Paříž. Odjíždí do Anglie, přijímá pozvání na dvůr Pruského krále. Po roztržce Berlín opouští a odjíždí na 20.let do Švýcarska. Jako 84.letý se vrací zpět do paříže, která mu přivítá neformální triumfální přijetí. Candide (Optimismus) Dílo nese název podle hlavního hrdiny. Vyprávění o Candidovi, v němž autor souhrnně a sevřeně vyjádřil všechny podstatné problémy své doby, se pro závažnou obsahovou náplň i pro formální dokonalost stalo ve své době vysoce oblíbenou četbou, třebaže dílo bylo zakázáno v Paříži, spáleno v Ženevě a dáno na seznam zakázaných knih v Římě, hodnotí se vysoce i dnes. Tématem, kolem něhož se všechno soustřeďuje, je otázka optimismu, obsažená už v druhé části názvu a prolínající v různých podobách celé dílo. Candide vyznává optimistickou filozofii svého učitele Panglosa. Všude se Candide setkává s nejrůznějšími formami zla, ať již je působí jednotlivec, společnost nebo příroda; nachází je nejen v Evropě, nýbrž i v Novém světě, nejen u národů civilizovaných, nýbrž i u národů primitivních; přitom jde jak o zla fyzická, tak o problémy svědomí. Toto zobrazení zla v různých jeho variacích souvisí s kritikou, kterou Voltaire míří proti absolutní monarchii, aristokracii a církvi, proti tomu, co je pro tyto instituce typické: militarismus, fanatismus a útlak. Jsou tu obsaženy i narážky na Evropu pustošenou vojsky, zejména pak na zhoubnou sedmiletou válku. Proti ničivému obrazu života na zemi je jako opak postaven činorodý život v Eldorádu, kde zlo vůbec neexistuje. Mezi jeho inteligentními a vzdělanými obyvateli vládnou harmonické vztahy: svoboda, spravedlnost, rovnost a snášenlivost jsou zachovány. Jako země není Eldorádo přesně situováno a jeho obyvatelé připomínají spíše typy živé postavy. Eldorádo je vysněná země, řešení problému však spočívá na zemi. Hrdina přes všechny výhody opouští ráj proto, jeho cílem je setkat se s Kunhutou, a také proto, že se


harmonicky dokonalá rovnováha všeho v Eldorádu neposkytuje už vlastně žádnou možnost k zdokonalení a vede k určité monotónnosti života. Konečné řešení je obsaženo v kapitole o Candidově zahradě, vlastně v její poslední větě „musíme obdělávat svou zahradu“. Význam zahrady spočívá především v práci, která zachraňuje člověka. Práce přetváří člověka, je prostředkem, jímž se člověk vymaňuje z přirozené fatality, protože práce vede člověka k tomu, aby si uvědomil svou důstojnost i svou nezávislost. Dílo ukazuje zřetelně člověka zbaveného všech falešných vycpávek, raněného fyzicky a psychicky, konfrontovaného se sebou, s druhými i s tím, co ho převyšuje. A to jsou přece podstatné problémy lidské existence. Lidé však mají možnost omezit zlo, zmenšit je nebo se ho zbavit a jednou snad uskutečnit Eldorádo na zemi.

4.4.2

Charles Louis Montesquieu satirický román Perské listy - kritika pokrytectví, tradic, přežitků v Persii.

4.4.3

Denis Diderot Redaktor časopisu Velká encyklopedie. Autor 2 románů román Jeptiška, Jakub Fatalista – útočí zde na soudobé poměry. Velká encyklopedie – naučný slovník, soubor znalostí ze současné vědy, umění a techniky

4.4.4 Daniel Defoe Robinson Crusoae - dobrodružný román – vztah člověka k přírodě, oslava lidské práce, aktivity

4.4.5 Johnatan Shift Gulliverovy Cesty – filosofický a utopický román, kritika poměrů v Anglii


5 Renesance a humanismus ve světových i českých literaturách 5.1 Renesance Opozice gotiky, oslava pozemského života, návrat k antice Počátky spadají na rozhraní 13. a 14. stol. V Itálii odkud se šířila do ostatních zemí. (la renaissance = znovuzrození), spisovatelé i umělci se snažili obrodit antické umění i myšlení, umění se odvrací od čistě náboženského středověkého pojetí a soustřeďuje se k člověku. Ideálem renesance byl člověk harmonicky rozvinutý a vzdělaný. Proti naprosté duchovní nadvládě církve ve středověku se renesance obrací k antickému ideálu krásy a dobra, proti představě božího státu si vytváří představy o lidské formě vlády na zemi, proti nadvládě teologie prosazuje rozvoj přírodních věd a věd o člověku.Proti křesťanskému ideálu odříkání hlásá příklon k radostem pozemského života a proti jednostrannému zájmu o boží věci se soustřeďuje na člověka jako jednotlivce, ten je všestranně rozvinutou osobností. Věda: Mikoláš Koperník, Giordano Bruno, Galileo Galilei Výtvarné umění: Leonardo da Vinci, Michelangelo Buonarrotti (sixtinská kaple, David)

5.2 Itálie 5.2.1 Dante Aligieri Narodil se ve Florencii, pocházel z rodiny nezámožné městské šlechty, důkladně se zabýval studiem antického i soudobého italského básnictví. Jako stoupenec protipapežské strany musel roku 1342 odejít ze svého rodného města a zbytek života strávil ve vyhnanství pod ochranou knížat městských států ve Veroně a Raveně Jeho tvorbu poznamenala jeho láska k Beatrici, která však již v době, kdy vznikalo jeho vrcholné dílo byla mrtvá. Božská Komedie – duchovní epos, dlouhá, rozsáhlá báseň, skládá se ze 3 částí – Peklo, Očistec, Ráj. Vyjádřil zde základní problémy středověkého života od mýtů po Danteho současnost. Dante chtěl proniknout k základům nadpozemského života. Hlavní postavou je sám básník Dante, který zabloudil v lese a je pronásledován třemi šelmami, které představují tři hlavní hříchy (Smyslnost, Pýchu, Lakotu). Na jeho pouti ho doprovází básník Vergilius a jeho zemřelá milenka Beatrice. Na své pouti se setkává s mnohými významnými osobnostmi, zachycuje jejich muka, kterým jsou vystaveni i provinění, za která pykají. Na prahu Ráje Danteho Vergilius opouští, protože jako pohan nesmí vstoupit do ráje a Danteho se ujímá Beatrice, aby mu umožnila poznat tajemství věčné blaženosti.

5.2.2 Francesco Petrarca Básník, psal milostnou lyriku - vypovězen z Florencie, cestoval po Evropě, žil např. ve Francii (Avignon). Opěvoval Lauru - hrdinku jeho milostné lyriky. Sonety Lauře. Šíří zde skutečný prožitek lásky a trápení, který ho inspiruje k zachycení vlastních pocitů. sonet – lyrický útvar, skládá se ze čtyř slok, první dvě mají čtyři verše, druhé dvě mají tři verše

5.2.3 Giovanni Boccaccio Rodák z Florencie, žil ve 14. století, byl současník Petrarcův. Nebyl postižen vyhnanstvím. Ke konci života se dal na pokání, bál se pekla. Byl to autor novel. Dekameron - soubor obsahující 100 novel, jejich obsah je milostný (manželské zálety, lidské vášně, nemorálnost kněží a mnichů, ženská vychytralost, smyslnost). Stavba: Začátek a konec tvoří rámcová novela - 10 mladých urozených lidí odejde z města nakaženého morem na venkov a po deset dní si vyprávějí zajímavé příběhy 10x10, na závěr se vracejí zpět do města. Není to dílo kritické, ale zábavné. novela – menší epický útvar s poutavým dějem a výrazným zakončením

5.3 Francie 5.3.1 François Villon Narodil se v Paříži, pocházel z nízké společenské vrstvy, brzy osiřel, adoptoval jej kaplan pařížského kostela sv.Benedikta Gulliame de Violin. Mládí prožil v klášteře v blízkosti Sorbonny, po studiu na přípravné fakultě nevyužil možnosti studovat dále a dostává se na šikmou plochu. Účastní se studentských rebelií a různých šarvátek. 1455 nešťastnou náhodou zabil v šarvátce při sporu o lásce kněze Filipa. Violin utíká z Paříže, pobývá v krajích střední a východní Francie, kde se přidává k bandě zlodějů a tuláků. O rok později se vrací do Paříže, je omilostněn, vrací se do


kláštera, zde ho potká druhá aféra – je svědkem krádeže, začíná vyšetřování a je na něj vydán zatykač. Violin utíká z Paříže, pobývá na dvoře Karla Orleánského, kde pracuje jako dvorní básník. Při pobytu mimo Paříž přišel do styku s různými živly a z hladu páchá různé trestné činy. Po několika letech se vrací opět do Paříže, začíná znovu vyšetřování. Během něj napadá biskupského notáře a je odsouzen k trestu smrti oběšením. Odvolává se k soudním parlamentu, který změnil trest na 10 let vyhnání, 1463 opouští Paříž a od této chvíle o něm nejsou žádné zmínky Označuje se jako první prokletý básník, ve svých básních vyjadřuje nejistotu přechodné doby, kdy jsou zrušeny staré jistoty a dosud nevyly vytvořeny nové životní normy. Objevuje se velká kritika společnosti. Je neochoten smířit se se současnou společností a podává v básních obraz vlastní bídy. Používá protiklady. Velká a malá závěť Tvůrcem tzv. Villenovské balady, která má 4 sloky a každá sloka končí refrénem.

5.3.2 François Rabelais Původně mnich, ale klášter opustil a začal kritizovat církev a život v klášterech, psal satirické povídky. Gargantua a Pantagruel - na 3 generacích rodiny obrů zachytil proměnu způsobu života ve Francii - asketického středověkého odříkání až k renesančnímu poživačnému životu.

5.4 Španělsko 16. – 17. stol. nazýváno zlatým věkem ( díky zámořským objevům ). Vyvíjí se drama a próza.

5.4.1 Drama Lope de Vega - Patřil k nejplodnějším autorům všech dob – asi 2000 her, nar. V Madridu, nejlépe se mu dařily hry s historickým námětem a malým počtem postav Fuente Ovejuna (Ovčí pramen) – název vesnice, založeno na skutečné události, kde došlo ke vzbouření vesničanů proti vysokému církevnímu hodnostáři komturu Gomézovi, který byl zabit a jeho vrah měl být postaven před soud, jméno vraha vesničané nevyzradili a na všechny otázky odpovídali názvem vesnice.. Rysem této hry je názor, že venkovan ještě nenarušeným městským životem má jasnou představu o pravdě, právu a má v sobě dost morální síly, aby se postavil zlu.

5.4.2 Próza Román – rytířský a pikareskní (picara = šibal, kterého román uvádí do děje) Miguel de Cervantes - Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha - odehrává se v době renesance v 16. století, ale ústřední postava je okouzlena dobou středověku, jeho představy o rytířské cti působí v současnosti komicky, okolím je považován za blázna, který žije ve svých představách. Postava tragikomická, protikladem sluha Sancho Panza. V závěru románu Don Quijote zmoudří a to mu přináší smrt. Po jeho smrti se jeho pokračovatelem stal právě Sancho Panza. Zde autor vytvořil člověka, který se tvrdošíjně žene za svým ideálem.

5.5 Anglie 5.5.1 William Shakespeare William Shakespeare se narodil ve městečku Stratford nad Avonou jako syn rukavičkáře. Ve svých 18 letech se oženil s o osm let starší dívkou ze sousední vesnice. Krátce po svatbě šest měsíců po svatbě, se mu narodila dcera a později dvojčata, mezi nimi i syn Hamlet. Ten však roku 1596 zemřel. Kromě těchto zdokumentovaných událostí je tato doba autorova života neznámá. Neví se, kde pracoval v tomto období, ani kdy a proč odešel do Londýna. Některé domněnky tvrdí, že Shakespeare pracoval v rukavičkářské dílně svého otce, jiné zase, že pracoval jako venkovský učitel. Jiná historka vypráví, že Shakespeare utekl, protože bylo odhaleno jeho pytláctví. Tou dobou byl Shakespeare už zabydlený a uznávaný herec a dramatik. V roce 1599 postavila společnost Lord Chamberlain's Men ("Služebníci lorda komořího"), ve které byl Shakespeare hercem, dramatikem a podílníkem, novou divadelní arénu na Bankside na jižním břehu Temže The Globe ("Zeměkoule"), v níž se hrály jeho vrcholné tragédie i komedie. Prestiž společnosti výrazně stoupla, když ji nový král převzal v roce 1603 pod svůj patronát. Tak vznikla nová společnost King's Men ("Královi služebníci"). Roku 1613 vyhořelo při představení Jindřicha VII., jedné z posledních autorových her, divadlo The Globe, ale bylo opět postaveno. Ale tímto požárem symbolicky i prakticky skončila Shakespearova dráha dramatika. Tou dobou žil Shakespeare se svou rodinou zpátky ve Stratfordu. Zde 23. dubna 1616 ve věku pouhých 52 let. Komedie: Zkrocení zlé ženy, Večer tříkrálový, Sen noci svatojánské, Kupec benátský Historické hry: zachycují osudy anglických panovníků. Richard III, Jindřich VII.


Tragédie: špatné lidské vlastnosti, se kterými bojuje dobro, které často bývá obětováno. Romeo a Julie, Hamlet, Othello, Král Lear Shakespearovy hry pravdivě vypráví o životě, lásce i nenávisti, o obětavosti i sobectví. Současně se zamýšlí i nad smyslem lidské existence vůbec. Hrdinové jeho her jsou renesanční lidé, kteří sami utvářejí svůj osud, jejich názory a činy vyrůstají ze skutečných vlastností. Nejznámějším dílem Shakespeara je tragédie Romeo a Julie. Romeo a Julie - náhoda spojí děti dvou rodů, které ničí vzájemná nenávist. Romeo a Julie se do sebe zamilují a vezmou se. Romeo po sňatku zabije v souboji Tybalta z Juliina rodu Kapuletů. Za to je poslán do vyhnanství. Julie se dovídá, že se Romeo vrátí a jelikož je nucena rodiči do sňatku, předstírá smrt. Romeo se po návratu dozví o smrti a v hrobce se zabije. Julie po probuzení vidí mrtvého Romea a též se zabije. Po smrti Romea a Julie se oba rody spřátelí. Hamlet - odehrává se v dánském království. Princi se zjevuje duch svého zemřelého otce, žádá si pomstu, Hamlet jeho vrahy odhalí, ale nemůže se rozhodnout, v závěru shodou okolností umírá na bodnutí otráveným mečem. Hlavní ženskou roli je Ofélie, utopí se. Monolog Hamletův o možnosti člověka spáchat sebevraždu. Othello - kupec v Benátkách, uvěří intrikánovi Jagovi, že je mu jeho žena Desdemona a v záchvatu šílené žárlivosti je uškrtí, třebaže byla nevinná.

5.6 Česko Renesance se v českých zemícj v pravém slova smyslu neprosadila, prvky renesančního cítění se projevují pouze v díle Hynka z Poděbrad, který byl pravděpodobně autprem milostných básní Májový sen, Veršové o milovníku

5.6.1 Humanismus filozofický a učenecký proud v renesanci. Zaměřoval se na přírodu a člověka (ten je tvůrcem všech hodnot) např.: politika, astronomie, geografie, ekonomika a studium jazyků. Oblíbeným žánrem byly cestopisy, kroniky a vzdělavatelská literatura. Světový názor v opozici proti středověku. Humanisté se zabývali starými latinskými i řeckými rukopisy, prosazovali klasickou latinu, řecký ideál krásy a dobra. Práce humanistů podpořil vynález knihtisku (1453 – Johanes Guttenberk, první v Čechách - Trojanská kronika - o dobývání Tróje, významným tiskařem byl Jiří Melantrich). V našich zemích nabyl humanismus jiné podoby než v zemích Evropy, vyvíjí se humanismus spojený s reformacemi.

5.6.2 Počátky humanismu 5.6.2.1 Jan Campanus Vodňanský píše latinské drama Břetislav

5.6.2.2 Viktorin Kornel ze Všehrd právník, spisovatel, překladatel, český jazyk kladl na úroveň řečtiny a latiny. O pravech, sudiech i dskách země české knihy devatery – snažil se zde podpořit úsilí měšťanstva v boji se šlechtou po vydání Vladislavského zřízení odešel z právnické praxe, protože zřízení hájilo zájmy šlechty. podpořil měšťanstvo proti šlechtě

5.6.3 Rozvoj humanismu 5.6.3.1 cestopisy - Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic Cesta z království českého do Benátek odtud po moři do země Svaté, země Judské a dále do Egypta

5.6.3.2 Kroniky - Václav Hájek z Libočan Kronika česká - líčí naše dějiny do r. 1526. Dílo vyniká poutavým podáním, menší je historická věrohodnost. Byl to však důležitý zdroj poznání české minulosti v době pobělohorské. Autor si často vymýšlel osoby i události, patřila dlouho7u dobu k oblíbené četbě pro bohatost látky, pro poutavost příběhů. Snažil se zavděčit bohaté a vlivné šlechte.

5.6.3.3 péče o jazyk - Jan Blahoslav Narodil se v Přerově vlastním jménem Blažek, pravděpodobně jeho rodina byla zámožná a hlásila se k jednotě bratrské. Blahoslav navštěvoval bratrskou čkolu v Přerově, dále studuje v cizině. Po návratu učí na bratrských školách v Prostějově a Přerově, působil také v Ivančicíh, kde založil tiskárnu a vydal svůj překlad Nového Zákona. Hodně cestoval a umírá na cestě o Vídně v Moravském Krumlově, celý život bojoval o to, aby duchovní vůdcové JB byli vysoce vzdělaní.


Filipika proti misomuzím (obhajoba vzělání) bojuje proti nepřátelům vyššího vzdělání, obhajoba tohoto vzdělání. Říká, že vzdělání je pokrok, který pomáhá člověku a nevzdělanost je překážka pokroku. Gramatika česká – spis usilující o vytříbený jazyk, odmítá nářeční prvky, je výsledkem dlouholetého studia. Muzika – hudební teorie peo skladatele a neškolené zpěváky Kancionál šalamounský – zpěvník obsahuje lidové a duchovní písně a autorsky se podílel na jeho vzniku Překlad Nového zákona – zde uplatnil zásadu přesného textu a projevil se jako znalec jazyka. Tímto překladem dal podnět k překladu celé Bible

5.6.3.4 Bible Kralická Po Blahoslavově smrti navázala JB na překlad NZ a přeložili celou bibli, nazvali ji podle místa vydání. Měla 6 dílů, vydána tajně v tiskárně JB.

5.6.3.5 Daniel Adam z Veleslavína Universitní profesor, překladatel a vydavatel českých knih, majitel nakladatelství Melantrich, tajný stoupenec JB Kalendář historický – využíval zde univerzitní zkušenosti Mikuláš Dačický z Heslova Paměti - události kolem B.Hory


6 Literatura období feudalismu a doby husitské Koncem 13.století vyvrcholila moc církve (římští papežové se považují za vládce celého světa), kterou však doprovází vnitřní úpadek a současně se objevují reformační změny. Ty vznikají jednak mezi lidmi – lidové sekty, které požadují návrat k chudobě (prvokřesťanský ideál) končí obvykle jako kacíři na hranici – a v řadách samotné církve – jednotlivé řády (františkánský, který přichází s požadavkem chudoby a tělesné práce. Čeští studenti přinášeli do Čech pokrokové myšlenky Johana Vicklefa, anglického profesora Oxfordské univerzity, který největší krizi církve vidí v hromadění majetku. Také v Čechách byla církev 15.století hospodářsky nejsilnější feudální mocí a jejich nesmírné bohatství vyvolávalo závist jiných společenských vrstev (vysokých feudálové, měšťanstvo, lid)

6.1 Doba předhusitská V polovině 14.století dochází k úplnému překladu Bible do češtiny, čímž se dostává lidu do rukou mocná zbraň, zájem o Bibli byl podporován činností tzv.Husových předchůdců – myslitelé a kazatelé, kteří se snažili o nápravu společnosti a tím připravovali půdu husitskému hnutí. – Konrád Walthauser, Jan Milíč z Kroměříže, Matěj z Janova, Tomáš Štítný ze Štítného.

6.1.1 Tomáš Štítný ze Štítného Patřil k chudšímu zemanskému rodu v jižních Čechách na konci života žil trvale v Praze, kde také zemřel. Studoval na Pražské universitě, kterou však brzy opustil. Nevěnoval se kněžské dráze, ale snažil se o zpřístupnění nábožensky odborné literatury lidu. Knížky šestery o obecných věcech křesťanských - Sbírka traktátů, pojednává o zásadách křesťanského života. Řeči besední – vykládá zde formou rozpravy mezi otcem a dětmi náročnější náboženské a filosofické otázky – poučuje o Bohu, stvoření světa, člověka Význam: I přes kritické výhrady proti svobodnému způsobu života nevystupuje proti přepychu – zůstává věrný církvi, zpřístupnil lidu nejvyšší soudobou vzdělanost

6.2 Doba husitská – období předlipanské V husitské době se nebývale zvětšil význam literatury a dovršil se proces počešťování písemníctví, v této době napětí mezi společností vyrostla osobnost, která zasáhla osudově do dějin našeho národa

6.2.1 Mistr Jan Hus Narodil se v JČ v Husinci u Prachatic, pocházel z chudé rodiny. 1390 přichází do Prahy, studuje universitu Bohosloví. Po vysvěcení na kněze se stal universitním profesorem. 1402 působí jako kazatel v kapli Betlémské. Od počátku vystupoval proti bohatství církve, kritizoval okázalé projevy náboženského života, vystupoval proti mravní zkaženosti kněžstva. Kazatelna se stala veřejnou tribunou, ze které zněly výzvy a kritika k současným otázkám. 1412 – vyvrcholilo napětí mezi Husem a jeho odpůrci, veřejně vystupuje proti kupčení s odpustky. Papež uvalil na Husa klatbu spojenou s interdiktem (zákaz konání církevních obřadů). Hus opouští prahu a odjíždí na hrad Krakovec a Kozí Hrádek, kde se káže pod širým nebem. 1414 jej vyzývá Zikmund, aby obhájil své učení před koncilem v Kostnici. Zikmund mu zaručuje ochranu pouze na cestu do Kostnice. V tomto zinscenovaném procesu odsoudil jeho spisy kacířské a Husa k upálení na hranici. 6.7.1415 – upálen. De eclesium – píše se roku 1413, nejdůležitější latinský spis, pro který byl odsouzen. Podává zde souhrn kritických názorů na poslání církve. Říká, že hlavou církve není papež, ale Kristus – pokud papež nedodržuje Kristovo učení, není třeba jej poslouchat. Tímto spisem silně otřásl papežskou autoritou a světovládným postavením církve. Postila – výklad po slovech evangelis, velký slovník kázaní určený většinou prostým a neučeným lidem, které obsahují příklady z denního života Výklad Viery,Desatera a Páteře – motlitby víry v boha, desatere, otčenáš, vykládá 3 hlavní motlitby, obsahují úvahy o otázkách opravdového mravního života a podnět ke kritice spol.vylíčil zde zkázy mravů, v kritice se nezastavuje před ničím Dcerka – spis určený ženám Knížky o svatokupectví – jeden z nejútočnějších spisů, obsahuje kritiku života církevních institucí – obsazování církevních úřadů za peníze, kupčení s odpustky … odhaluje zde zištnost k hmotným zájmům a hmotným statkům na místo pokory a křesťanské služby. Listy z kostnice – jsou to latinské a české dopisy, které posílal z vězení svým přátelům, stoupencům a celému národu. Je z nich cítit víra ve vítězství dobra. O pravopise českém – autorství je sporné, měl velké zásluhy o jazyk, položil základy jednotné spisovné řeči, zbavil češtinu zastaralých tvarů, kritizoval objevování se latinských a německých výrazů v českých textech, nahradil pravopis spřežkový diakritickým


Význam Husa: stal se symbolem vlastenectví, morálně převyšoval společnost, po celý život kritizoval církev, zasáhl do vývoje češtiny ( nahradil spřežky háčky, spřežky se zachovaly v polštině ), ve svém učení spojil proud učení a proud lidový

6.2.2 Husova smrt Dokázala sjednotit většinu národa v odpor proti církvu a vyvrcholila revoluční vření lidu. Nejrevolučněji si počínala městská chudina v Praze a venkovský lid. Střediskem husitských radikálů se stalo nově zaoložené město Tábor, vojenského vedení se ujala umírněnější složky měšťanstva. Do jejího čela se postavil jeden z předních organizátorů hnutí – Jan Žižka z Trocnova (dílo: vojenský řád).

6.2.3 Kancionály V době husitské se bohatě rozvinul lidový zpěv, který se stal veřejným prostředkem agitace. Většina písní má náboženský ráz, ale s politickým a sociálním rázem. Jistebnický kancionál - sborník písní. Vysoká hudební i básnická hodnota. Nejznámější písně Ktož sú boží bojovníci, Povstaň, povstaň veliké město Pražské.

6.2.4 Husitská literatura Budyšínský rukopis: - Žaloba a porok Koruny české - Zikmund se dal korunovat, ale neuznala ho města ani lid (2 knihy), Hádání Prahy s Kutnou Horou - obhajoba husitství. Praha zastává husitství, Kutná Hora potom církev. Hádají se a vítězí Praha.

6.2.5 Význam husitství: PRO Zlidovění kultury, vzrůst významu češtiny, počeštění měst, překlad bible, vzdělání země PROTI utužení poddanství, vymknutí se z evropského kulturního vývoje, literatura se na 250 let stává pouze náboženskou

6.3 doba husitská – období polipanské 6.3.1 Petr Chelčický Pocházel z Chelčic u Bosňan v jižních čechách ze zemanského rodu, nabyl určitého vzdělání – byl samouk – četl převážně české spisy a latinské traktáty v českých překladech. V mládí se dostává do Prahy, kde se setkal s Husem a se spisy Štítného. Ostře kritizoval a odmítal soudobé společenské uspořádání, odmítal válku a odvrátil se od husitských bojů O boji duchovním - dovolený je pouze duchovní boj proti hříchům. O trojím lidu - traktát (20.léta) odsuzující dělení lidu na tři stavy (kněží, vojsko, lid) Postila – úvahy psané formou kázaní, útočí na bohatství církve Sieť viery pravé – je to myšlenkově nejpropracovanější a nejrozsáhlejší spis „Sieť“ = církev, „viera“ – církev křesťanská. Hlavními ničitely sítě vidí papeže a panovníka Chelčický byl zásadový, ale ve svých představách nemá dost pochopení pro historický vývoj a pro realitu. Při domýšlení starokřesťanských zásad dospěl k nesprávnému názoru, odmítal i válku obrannou - Chelčického zásada - neodporovat zlu(neprotivlenie zlu nasiliem) – odmítal státní zřízení a vyšší vzdělání

6.3.2 Jednota Bratrská Podle zásad Chelčiského ji 1458 založil Řehoř krejčí v Kunvaldu u Vamberka. Prosazovala za jediné pravidlo života Bibli, zdůrazňovala mravnost, význam tělesné práce, pěstovala lidový zpěv, zpočátku odmítala vzdělání. Tato organizace vyla pronásledována jak husity, tak katolíky. Do jejího středu přecházelo stále více inteligence a po jejich diskusích byl změněn názor na vzdělání.. JB začala zakládat školy. V 16.století staly nejdůležitější nositelkou kultury.


7 Počátek a vývoj literárního jazyka na našem území 9.-15.století 7.1 Evropská literatura Východní (byzantská) oblast – převažovala pozdní řecká vzdělanost Západní (římská) oblast – převažovala latinská vzdělanost Křesťanství dodávalo středověkému člověku představu o bohu a posmrtném životě i o uspořádání lidské společnosti. Podle křesťanské nauky je společenský řád dán bohem, je neměnný a člověk se mu musí podřídit. Křesťan byl v naprosté závislosti na vůli boží. Smysl života je určen vztahem člověka k bohu. Na první místo se umísťují náboženské hodnoty, které existují mimo tento svět. Raně feudální literatura začíná jakoby od začátku a má převážně náboženský obsah. Jádrem literatury byla Bible. Společnost je rozdělená na trojí lid (duchovní, pány, poddané). Do náboženství postupně pronikají názory světských vrstev – vnášející do literatury stále více světských prvků. Křesťanství oslabilo svazky spojující národy s kulturním dědictvím antiky. Proto ranně feudální literatura začíná jakoby od začátku. Literatura je zprvu převážně náboženského obsahu – jádrem byla Bible. Vzdělanost a školství byli v rukou církve, ta určovala charakter literatury. Vznikala díla s náboženskou tématikou. Hlavním hrdinou byl světec, který byl představitelem křesťanské dokonalosti. Nejčastěji vystupoval v žánru zvaném legenda. Kromě legend se psaly i lyrické písně a motlitby. Na základě chrámových obřadů, spojených s oslavou Vánoc a Velikonoc vzniklo náboženské drama. Díla byla psána latinsky. Vůdčí myšlenkou umělecké tvorby té doby je snaha postihnout život v jeho obecnosti. Náboženská literatura rozvíjí obraznost a emocionalitu (citovost). Z počátku byla literatura pouze v rukou kněžích, teprve postupem doby do literatury pronikají světské kruhy (šlechta, později měšťanstvo). Centra vzdělanosti byla zpočátku v chrámech, klášterech, později na hradech. Začínají vznikat university (12. století Sorbonna ve Francii, Oxford a Cambridge v Anglii.

7.1.1 Náboženská literatura Pěstují se legendy, lyrické písně, motlitby, náboženské drama (vychází z náboženských obřadů). Základním textem je Bible, v 1.-2.století n.l. Nový zákon – vznikl v řečtině, tvoří křesťanskou část bible, obsahuje 4 evangelia (Markovo, Matoušovo, Lukášovo a Janovo – podle autorů) – vyprávění o životě Krista. Epištoly – listy apoštolů věřícím. Polonistický spis – o konci světa a posledním soudu, zjevení sv. Jana (Apokalypsa).

7.1.2 Světská literatura Literatura v národních jazycích začala vznikat po rozpadu západořímské říše. Do literatury pronikají světské prvky, nemá pouze náboženský charakter. O písemnictví se začala zajímat šlechta (laikové). Začal proces laicizace. Literatura byla psána i jiným jazykem než latinsky (Francouzky, Italsky). Šlechtická – světská literatura se začala uplatňovat v době, kdy se začal upevňovat feudální řád. Základním znakem šlechtické literatury je oslava ideálního středověkého šlechtice, rytíře a jeho čestností – věrnost králi, šíření a obhajoba křesťanské víry proti nevěřícím, úcta k ženě, povinnost ochraňovat chudé vdovy a sirotky. Později, hlavně vlivem křížových válek, pronikala do poesie exotika a dobrodružnost. V evropské literatuře se ustálily určité náměty a vyhranily se typy evropských hrdinů.

7.1.3 Světská literatura - literatura pro šlechtu a rytíře Základním obsahem těchto děl byla oslava ideálního středověkého rytíře a šlechtice a jeho cností – věrnost pánovi a králi, úcta k ženám, povinnost ochraňovat vdovy, sirotky a chudé, šíření a obhajoba křesťanství

7.1.3.1 Eposy Vznikají v západoevropských zemích, jsou si v mnohém podobné, autoří přejímali hrdiny, jejich osudy i dějové situace, obvykle však nerespektují historické souvislosti a jednotlivé historické eposy. Francie – Píseň o Rollandovi – asi 11. století, oslavuje statečné činy rytíře Rollanda, který patřil k družině Karla Velikého. Španělsko – Píseň o Cidovi – 12. století, opěvuje španělského národního hrdinu, který bojoval proti maurům. Německo – Písně o Nibelunzích – 13. století, mystické postavy, strážci pokladů. 1. část: Hlavní postavou je princ Ziekfreid, který poklad získá, ale je zrazen a zabit. 2. část: Za něj se mstí jeho žena, která je také zabita. Rusko – Slovo o pluku Igorově – 12. století, boj proti kočovným Polovcům, nejčastější jsou ruské byliny – pověsti o životě bohatýrů


7.1.3.2 Dvorská lyrika – milostná poezie Hl.tématem básní je hluboký cit a láska k vyvolené, často je však láska nešťastná, autory jsou přednašeči a pěvci – básníci z povolání – obvykle chudí rytíři. Francie – Trubaduři, Německo – Minnesaengři, Anglie – Minsteři. Pěstovaly se Pastorály (pastýřská lyrika), Epištoly (milostné listy), Alba (svítáníčka – loučení milenců za úsvitu.

7.1.4 Měšťanská literatura přiklání se ke každodennímu životu, odhalovala společenské rozpory. V literatuře se objevuje zábavnost a komika, která často přechází v satiru, ironii, sarkasmus. Pěstuje se zvířecí epos – spojení několika bajek: Román o lišákovi – kritizuje společnost.

7.2 Počátky písemnictví u nás 7.2.1 Cyril a Metoděj 863 n. l. – příchod Konstantina (Cyrila) a Metoděje ze Soluně na pozvání knížete Velké Moravy Rostislava, ti položili základy slovanské vzdělanosti. Písmo Hlaholice (z něj se později vyvinula Cyrilice – azbuka), zavedli jazyk Staroslověnština. Překlady evangelií a nového zákona, které tvořil Metoděj. Proglas – veršovaná předmluva k evangeliím, autorem je Konstantin. Navazuje na antiku, je psán 12-ti slabičným veršem. Obhajují právo národa na vlastní jazyk. Život Cyrila, Život Metoděje Po smrti obou bratří nabývala převahu latina a vliv západní kultury, jejich žáci vyli vyhnáni z VM Němečtí kněží si vymohli zákaz kázání staroslověnsky- Posledním útočištěm staroslověnštiny se stal Sázavský klášter. Po smrti opata Prokopa byli mniši z kláštera vyhnáni– končí staroslověnská kultura.

7.2.2 Staroslověnské literární památky 10. – 12. století. Vláda Přemyslovců. Posledním útočištěm staroslověnštiny byl Sázavský klášter. Po smrti opata Prokopa byli mniši z kláštera vyhnáni (1096) – končí staroslověnská kultura. Legenda o sv. Václavu – psána staroslověnsky, veršovaná, jednoduchá Kristiánovy legendy – psána latinsky, anonymní Píseň Hospodine, pomiluj ny – konec 10. století, psána staroslověnsky, česky a latinsky, krleš – pane, smiluj se.

7.2.3 12. – 13. století 7.2.3.1 Kosmas Děkan svatovítské kapituly, znalec antických dějin a kultury, výborný vypravěč, založil tradici našeho dějepisectví. Kosmova kronika – první kronikářské dílo u nás => první dějiny národa. Významný zdroj informací o nejstarších dějinách na našem území. Vlastenecký ráz, česká slova v latinském textu. Straní katolické církvi, zachycuje úspěchy Přemyslovců. Téma: české dějiny od nejstarších dob (dokonce i potopa) po rok 1125. Čerpá ze tří pramenů: bájné vyprávění starců, hodnověrné vyprávění svědků, vlastní zkušenosti. Je psána latinsky, doplněna citáty Řeckých a Římských autorů. Zamlčuje staroslověnskou vzdělanost, straní církvi, přemyslovské dynastii. Forma: používá přímou řeč, próza – vysoký styl, podrobná charakteristika osob, próza prokládaná časoměrnými verši. Kosmas se osvědčil především jako vypravěč znalý latinských letopisů, kronikář, který text prokládá básněmi, přeloženými pořekadly, písněmi, anekdotami. Autor ji rozdělil na tři části. První z nich zachycuje legendy mapující české dějiny od potopy světa až po rok 1034, kdy na trůn nastupuje Břetislav I. Čerpá z vyprávění, protože Kosmas nemohl najít nikoho, kdo by na tyto události sám pamatoval. Je proto spíše sbírkou pověstí než historickým pramenem. Druhý díl končí rokem 1090 a skládá se jednak z toho, co Kosmas slyšel vyprávět od pamětníků, za druhé pak z parafrází jiných kronik a zápisů. Historická věrohodnost touto pasáží proniká nepoměrně silněji než oddílem prvním a my takto máme možnost nepřímo čerpat i ze spisů, které se nám nedochovaly. Třetí díl končí rokem 1125, kdy autor zemřel. Představuje soupis autentických autorových pamětí.

7.2.3.2 Další díla Píseň Svatý Václave, vévodo české země – 12. – 13. století, plnila funkci státní hymny, původně 3 sloky, rozšířena na 9 slok


7.2.4 Vznik česky psané literatury (13. – 14. stol.) 7.2.4.1 Laicizace (13. – ½ 14. století) Literatura je tvořena laiky a pro laické publikum je určena. Alexandreis - Vzniká na přelomu 13. a 14.století, autor neznámý, pravděpodobně šlechtic, rytířský epos o řeckém králi Alexandru Velikém, který je zobrazen jako středověký rytíř. Pod maskou Alexandra se dá vystopovat český král Přemysl Otakar II., napsán v češtině 8mi slabičným veršem, obsahuje přes 9000 veršů, zachovala se pouze 1/3.

7.2.4.2 Demokratizace (½ 14. století – 15. století) Literatura Doby Karlovy, do tvorby začínají zasahovat žáci a měšťanstvo q literatura se dostává blíže lidu, tato kultura dala českým zemím skvělá díla gotické kultury.

7.2.4.3 Dalimilova kronika Kronika obsahuje 106 kapitol . Autor vylíčil českou minulost od příchodu praotce Čecha až do roku 1314. první česky psaná veršovaná kronika, psána na počátku 14. stol. Autor neznám, (tradicí připisována Dalimilovi), příslušník nižší šlechty (sympatie s obyčejnými lidmi, kritika vysoké šlechty). Při vyprávění o nejstarších událostech se přidržel Kosmovy kroniky, ale znal i jiná dějepisná díla a použil také rodových pověstí. Účelem bylo vytvořit aktuální společenskokritické dílo, které by působilo na současníky hlavně na postoj šlechty. Oproti Kosmově kronice je historicky nepřesná. Autor nerozeznává skutečnou událost od pověsti. Přenáší názory své doby do nejstarší minulosti, vypomáhá si fantazií. Toto dílo je psáno prostou a přístupnou formou, verše nemají stejnou délku a přibližují ho nevázané řeči. V příběhu knížete Oldřicha a selské dívky Boženy zdůrazňuje: "Raději sě chcu s českú sedlkú snieti než královnu němečskú za ženu jmieti. Vřeť každému srdce po jazyku svému, a proto Němkyně méně bude přieti ĺudu mému, Němkyně němečskú čeleď bude jmieti a němečsky bude učiti mé děti."

7.2.5 Literatura za Karla IV. Karel IV. panoval v letech 1347 – 1378, za jeho vlády se Praha stala středem Evropy, vznikla řada staveb (Karlův most, Nové město pražské, Karlštejn, Karlova universita – 1348, v Praze vzniklo arcibiskupství). Praha se stala kulturním a politickým centrem, na Karlově dvoře žili přední básníci z celé Evropy. Karel IV. byl vzdělaný člověk, vyrůstal na francouzském dvoře, dopisoval si s předními vědci a učenci (např. s italským básníkem Petrarcou). Je autorem vlastního životopisu Vita Caroli – latinsky. Podkoní a žák – psáno formou sporu, o to kdo má lepší bydlo, studentská literatura Mastičkář – jsou kritizování podvodní středověcí lékaři, počátky dramatu u nás Legenda o sv. Prokopu, Život svaté Kateřiny Hradecký rukopis – satiry o řemeslnících a konšelích, Desatero kázánie božie – autor v první části kritizuje nepoctivost řemeslníků a konšelů, vyčítá jim jejich přestupky a hrozí peklem. Desatero je koncipováno jako kázání a v závěru vyhrožuje vzpourou. O lišce a džbánu – zvířecí epos, oblíbený ve Francii a Německu, u nás je zastoupen pouze touto skladbou.


8 Ústní lidová slovesnost a literatura Lidová (folklorní) slovesnost vznikla dávno před nejstaršími písemnými památkami a žila i po vytvoření psané literatury, která byla prostému lidu dlouho nedostupná. Šířila se a nově vznikala i potom, když si lid osvojil znalost písma. lidová slovesnost tvorba vznikající bez písemné fiksace mezi venkovskými (městskými) vrstvami obyvatel, tvorba ústního podání, která vyjadřuje vztah obyčejných lidí ke světu, lidové slovesnosti předcházeli různé magické obřady a obřadní cykly, vznikala z rodových obřadních cyklů – křty, pohřby a svatby, velikonoční a vánoční svátky znaky kolektivní lidový charakter (tvůrcem je jedinec, ale ten vyjadřuje názory kolektivu), ústní tradování => variabilita motivů, anonymita, improvizovanost projevu, užívání básnických přívlastků (stálé přívlastky = epiteta konstanc), jednoduchá forma, přehlednost, melodičnost (zpěvnost), pravidelná forma motivy časté jsou přírodní motivy (přirovnávání člověka k přírodě) význam lidové slovesnosti: Když byl v době pobělohorské znemožněn život umělecké literatury, stala se u nás lidová slovesnost jedinou představitelkou slovesné kultury. Lid se jí také bránil proti vnucované literatuře. Výtvory lidové slov. se sbíraly, byly obdivovány a staly se oporou pro samostatnou básnickou tvorbu našich spisovatelů.

8.1 Žánry lidová píseň - anonymní píseň, která se šíří především prostřednictvím prostého lidu. pohádky - epické vyprávění, kde vystupují nadpřirozené bytosti. Vždy s dobrým koncem pověst - vypravování o nějaké události či osobě, které se částečně zakládá na pravdě báje - příběh o pohanských bozích, přírodních jevech udržovaných tradicí bajky - krátké vypravování, v němž zvířata i bytosti neživé myslí a jednají jako lidé, obvykle obsahuje poučení, zakladatelem bajky byl Ezop balady - kratší chmurná, ponurá báseň, někdy s tragickým námětem pořekadla - ustálené vyjádření o životní zkušenosti, udržované lidovou tradicí přísloví – „Tak dlouho se chodí s džbánem pro vodu až se ucho utrhne“ pranostiky - lidové průpovídky, zvláště o (předpovědi) počasí zaklínadla, hádanky, rozpočitadla, anekdoty eposy - rozsáhlé výpravné básně, které mají spletitý děj, hlavní hrdina prožívá neobyčejná dobrodružství, bojuje s nestvůrami, s nepřáteli, často s pomocí nadpřirozených sil byliny - hrdinské epické básně, ve kterých vystupují bohatýři skuteční i smyšlení

8.2 Rukopisy (královédvorský a zelenohorský => RKZ) v české literatuře neexistuje žádná hrdinská národní poezie, byly to padělky (cílem bylo posílení národního sebevědomí)

8.2.1 Rukopis královédvorský 1817 „nalezen“ Václavem Hankou v chrámu v Hradci Králové, dobou kladen do konce 13. století, zlomek 6 epických, 2 lyricko-epických a 6 lyrických skladeb, epické: Jaroslav, Záboj a Slavoj – opěvované vítězství Čechů nad nepřáteli, lyrické: Skřivánek, Opuštěná – milostné náměty

8.2.2 Rukopis zelenohorský „nalezen“ roku 1818 na Zelené hoře u Nepomuku, anonymně byl zaslán do Národního muzea , dobou kladen do 10. století , zlomek skladby o staročeském sněmu – Sněm, Libušin soud

8.2.3 autoři Václav Hanka – knihovník a archivář Českého muzea, jeden z 1. šiřitelů zájmu o lidovou píseň, pravděpodobně autor lyrických básní Josef Linda – novinář, spisovatel a autor epiky

8.2.4 Ohlas rukopisy vyvolaly nadšení – Palacký a Šafařík je oba považovali za pravé , Dobrovský tvrdil, že zelenohorský je falzifikát, až v 80. letech 19. stol. T.G.M. spolu s Janem Gebauerem, Jaroslavem Gollem a Jaroslavem Vlčkem se v časopise Athenaeum vyjádřili, že oba rukopisy jsou falzifikáty (byly napsány na starém pergamenu, kde byla ponechána původní začáteční písmena = palimpsest)

8.2.5 význam posílení národního sebevědomí, básnicky hodnotná díla, inspirace pro další umělce – Julius Zeyer, Bedřich Smetana, Mikuláš Aleš, Myslbek atd.


8.3 František Ladislav Čelakovský Představuje naši preromantickou poezii 2. fáze NO. Byl sběratelem ÚLS, překladatelem ze slovanských jazyků a tvůrcem tzv. ohlasové poezie. * 1799 Strakonice a † 1852 v Praze. Filozofická studia nedokončil. Živil se novinářstvím v Praze (Pražské noviny). Soukromě studoval slovanské jazyky. Posledních 10 let života působil jako profesor na univerzitě ve Vratislavi. Redaktor Pražské Noviny sběratelská činnost Slovanské národní písně, další Mudrosloví národa slovanského v příslovích. Na základě studia lidové slovesnosti psal své úvodní sbírky, ve kterých napodoboval ÚLS po stránce formy, jazykových prostředků i obsahů - ohlasová poezie. básně Ohlas písní ruských - vznikl jako oslava Ruska po vítězství Rusů nad Turky v r. 1829. Zahrnuje převážně básně epické, které napodobují ruské byliny ( vystupují v nich bohatýři skuteční i smyšlení ). Závěrečná báseň - Ilja Volžanin - smyšlená postava, která se mstí za smrt chlapce. Smyšlená je i postava v básni Čurila Plenkovič - v ní bohatýr nevítězí silou nad ptákem, ale lstí, chytrostí. Sbírka obsahuje i napodobeniny bajek např. Veliký trh ptačí. V menší míře jsou zastoupeny básně lyrické s náměty milostnými nebo vojenskými. Čelakovský zde využíval rusizmu. básně Ohlas písní českých - převažuje lyrika, která napodobuje české lidové písně, stavba básní je jednoduchá až říkankovitá. Tématika je milostná, ale i protiněmecky satirická Cikánova píšťalička, Vrchní z Kozlova. Dále je žertovná, humorná (Krásná Kordula), některé básně charakterizují povahu Čechů, hlavně sedláckou vychytralost a mazanost. Nejznámější je úvodní epická báseň Toman a lesní panna (1. česká významná balada). Děj probíhá o noci Svatojánské, kdy Toman při návratu od své nevěrné milé zapomene na varování své sestry a je zahuben lesní pannou.

8.4 Karel Jaromír Erben Básník, sběratel lidových slovesností, vydavatel starých literárních památek (např. Husovy spisy, Komenského labyrint, …). * 1811Miletín v Podkrkonoší, † v Praze r. 1870. Byl ovlivněn názory F. Palackého. Pod jeho vlivem se začal zajímat hlouběji o studia historická a národopisná. Podobá se preromantikům tím, že se inspiruje ÚLS jako sběratel i jako básník. Působil jako sekretář v Národním muzeu a archivář města Prahy. Byl i významným překladatelem ze slovanských jazyků, překládal staré ruské eposy (Slovo o pluku Igorově) a slovanské báje a pověsti. Sbíral české pohádky, k jeho nejznámějším pohádkám patří „Dlouhý, široký a bystrozraký“, „Tři zlaté vlasy děda Vševěda“, „Zlatovláska“, „Pták Ohnivák a liška Ryška“. sbíral lidovou slovesnost českou i slovanskou (písně, říkadla, pověsti a pohádky)- Prostonárodní české písně a říkadla Ve svém díle se rozhodl ukázal obraz dávných lidových představ na svět a život. Vycházel z názoru, že se v lidové slovesnosti dochovaly zbytky lidového mýtu a to pohanského i křesťanského (méně) Kytice z pověstí národních - podklad tvoří staré české báje z lidové slovesnosti. Jádrem sbírky je 13 básní, první a poslední jsou lyrické, vlastenecky pojaté básně (Kytice a Věštkyně), zbytek tvoří 11 balad zpracovaných podle č. pověstí. Dějištěm je většinou rodinné prostředí, do kterého zasahují nadpřirozené síly, které představují osudovou moc. Dějovým rozvíjením konfliktu a jeho vyústěním se projevuje platnost základního křesťanského řádu, který nesmí být bez trestu porušován. Trest je většinou nemilosrdný, krutý, odpuštění dosáhne člověk, když se snaží svou vinu odčinit, když se kaje a prosí o boží milost. Např. Polednice, Poklad, Vodník, Štědrý den, Svatební košile, Zlatý kolovrat. Erben lidovou baladu samostatně přetvořil, vychází z důvěrné znalosti lidového jazyka. Úsečný verš podtrhuje prudký dějový spád (baladické skoky). Erben je mistrem nálady, vydává zvukové efekty (zvukomalba). Kytice se stala uměleckou inspirací pro malíře (M. Aleš, Josef Mánes, Jan Zrzavý, Emil Frýda) a pro hudebníky (Zdeněk Fibich, A. Dvořák, Jiří Suchý, Ferdinand Havlík).

8.5 Božena Němcová První česká spisovatelka, za vzor si brala dílo George Sandové, snažila se o zrovnoprávnění žen s muži, do její tvorby vnikaly myšlenky utopického socialismu, psala převážně prózu z venkovského prostředí. Její původ je nejasný, ve většině učebnic se uvádí jako její rodiště Vídeň (1820), její rodiče (Panklovi) byli sloužícími kněžny Kateřiny Zaháňské, někteří historikové objevili dokumenty o možném šlechtickém původu Boženy Němcové - nemanželské dítě sestry K. Zaháňské (Dorothea). Vyrůstala na Starém bělidle u Ratibořic. Jí a její sourozence vychovávala babička Magdalena Novotná. V 17 letech se Němcová vdala, její manžel byl často služebně překládán, k místu jejího pobytu patřilo Slovensko, Chodsko, Domažlicko a Polná. 2 roky před smrtí našla Němcová svého vydavatele v Litomyšli, kde i žila tam. Zemřela v Praze r. 1862. Pohádky: Národní báchorky a pověsti, Slovenské pohádky a pověsti - obsahují např. Sůl nad zlato, Princ Bajaja, O 12 měsíčkách, Princezna se zlatou hvězdou na čele, Chytrá horákyně.


8.6 Jan Neruda Narodil se v Praze (Oujezd) roku 1834 a kde zde také zemřel (Malá Strana) roku 1891. Pocházel z rodiny nepříliš zámožné, otec hokynář a trafikant. Neruda se po studiích stal novinářem (Národní noviny) - patří k zakladatelům našeho fejetonu (náměty čerpal z cest po Evropě - Francie, Itálie, Egypt, Blíz. východ, …). Měl blízký vztah ke Karolíně Světlé. Knihy veršů - obsahuje lyriku i epiku (soc. balady), některé oddíly věnované rodičům (k otci měl odstup, k matce vřelý synovský cit). Sociální balady - mají tématiku stárnoucích rodičů, o které se jejich děti nemohou postarat (Dědova mísa, Před fortnou milosrdných), je zahrnuta i báseň Vším jsem byl rád - hodnotí svůj život jako boj, který má smysl, protože slouží národu. Balady a romance - obsahuje básně epické, dějové, balady v této sbírce jsou často humorné, naopak romance mohou zobrazovat nějaký tragický motiv. Tématika historická, biblická nebo i ze současného života - Balada májová, Balada rajská, Romance o Karlu IV.

8.7 Jaroslav Vrchlický (Emil Frída) Na české dějiny se zaměřuje sbírka Selské balady - obsahuj básně s motivy českých povstání, bouří proti vrchnosti z doby pobělohorské. Autor se vyjadřuje lakonicky (úsporně), zkratkovitě. Básně zakončení pointové. V tomto cyklu je i sbírka Mýty, zahrnuje rozsáhlejší epické skladby z českých dějin - Šárka, Legenda o sv. Prokopu.

8.8 Petr Bezruč Slezské písně (1909) - sbírka sociální poezie zaměřená na poměry ve Slezsku na počátek 20. stol. Byli pod národnostním a sociálním nátlakem. Jejich počet se zmenšoval, vláda (Rakousko) neměla zájem jejich problémy řešit. Obsahuje jak lyriku, tak epiku. Epické (baladické) - tragický závěr vyplývá z národnostních rozporů - Kantor Halfar (učí česky v cizí škole), Maryčka Magdonová (krade dříví), Bernard Žár.

8.9 Jiří Wolker Těžká hodina – sbírka, obsahuje prolet. poezii, básně lyrické i sociální balady (epické) - Balada o snu, Balada o očích topičových, Balada o nenarozeném dítěti, sb. pojmenovaná podle stejnojmenné básně. Tématiku tvoří svět proletářů toužících po spravedlnosti proti světu buržoasie, jejíž vládu je třeba svrhnout, motivy intimní a milostné přerůstají v kolektivní odpor (vzpouru), časté motivy v jeho básních: oči a ústa (kontakt se světem), srdce (postoj, názor), ruce (zbraně).

8.10

Vítězslav Nezval

Ve 2. pol. 30. let se vrátil ke klasické poezii (písňové, rýmované), a to nejdříve pod pseudonymem Robert David ve sb. 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida - obsahuje básně villonovského typu (francouzských) balad, náměty jsou sociální, básně mají pointy. Nezvalovo autorství odhalil Karel Čapek.


9 Karel Čapek – lidský, umělecký a filozofický postoj Nejoriginálnější meziválečný prozaik a dramatik, významný novinář, fejetonista, překladatel i literární kritik a antifašista. Narodil se roku 1890 v Malých Svatoňovicích v rodině venkovského lékaře. Gymnázium absolvoval v Hradci Králové, filozof. vysokoškolské vzdělání na KU a v Sorboně (Paříž), získal titul doktora filozofie a estetiky. Nejdříve působil v redakci Národních listů poté ve 20. letech byl šéfredaktorem Lidových novin, ve 30. letech i dramaturgem divadla na Vinohradech, členkou divadla byla i jeho manželka Olga Scheinpflugová. K. Čapek byl i blízkým přítelem T. G. M. (napsal knihu Hovory s T. G. M.), zemřel nečekaně na zápal plic (25. 12. 1938). Názory K. Čapka: především byl stoupencem evoluce, přirozeného vývoje přírody a společnosti, dále se v některých jeho dílech promítá teorie pragmatismu, ale pojatá Čapkovsky: „Dobré je všechno, co přináší prospěch a užitek nikoliv mně jako jednotlivci, ale lidstvu jako celku.“ Jako filozof se zabýval možností poznat pravdu, byl stoupencem relativismu, tzn. tvrdil, že můžeme poznat pouze pravdu relativní, těchto pravd může být celá řada, ale absolutní pravdy se člověk dobrat nemůže.

9.1 1. období Do tohoto období vstupuje s bratrem Josefem a píše zde knihy povídkové. Jádrem povídek bývá záhada, pokus tuto záhadu vyřešit, ale zůstává často u pokusu, protože lidský rozum je ve svých schopnostech omezený. Některé jsou detektivní, ale mají filozofický podtext. Zářivé hlubiny první povídka inspirovaná zkázou Titaniku ( názor, že technika může zradit člověka Krakonošova zahrada – kniha je uvedena autobiografickou předmluvou, v nichž autoři posoudili své první výtvory. Tyto povídky se zaměřují na krásu světa. Boží muka - píše sám, soubor povídek, má skeptický nádech, (p. Slepěj – najednou se na náměstí kde jdou spolu dva muži objeví stopa, stojí nad ní a při tom vyplývá na povrch bezmocnost a neschopnost vyjasnit okolnosti a celá povídka vyznívá v pesimismus neboť lidé nemohou poznat absolutní pravdu Æ projevuje se zde čapkova teorie relativismu. Trapné povídky – povídky, které se týkají smyslu života

9.2 2. období Toto období je charakterizováno jeho románovými a dramatickými utopiemi. Zabývá se zde problémem techniky a převratných vynálezu a jeho zneužití člověkem. Čapek upozorňuje na možnost zneužití techniky a na zaostávání morálky ve vztahu k rychlému vývoji techniky a varuje před katastrofou.

9.2.1 Ze života hmyzu - hra Hlavní postavou je tulák, který putuje hmyzí říši a poznává její obyvatele, v každém však poznává ztělesnění nějaké špatné lidské vlastnosti. Nejprve se setkává s motýli - Iris, Clythia, Felix, Viktor a Otakar. Ty představují lidskou rozmařilost a nesmyslné milostné vztahy. Další přichází na scénu pár chrobáků, kteří si před sebou valí kuličku mrvy. Zatímco jdou hledat úkryt, jiný chrobák jim jejich kuličku odcizí. Ti dva, když se vrátí a zjistí, že byli okradení, nadávají a stěžují si, že ztratili smysl života - kritika hrabivosti, chamtivosti a kořistnictví. Třetím zástupcem hmyzí říše jsou cvrčci - jsou šťastní, protože čekají potomka. Jsou však uloveni dravým lumkem. Tulák je zklamán, neboť kolem sebe vidí pouze zisk na úkor jiných, faleš, zradu - obrací se k myšlence kolektivismu, neboť dochází k přesvědčení, že přebujelý individualismus je na škodu a odchází k mravencům. Zde však nastává druhý extrém - jedinec neznamená nic. Vypukne válka mezi žlutými a černými. Černí jsou poraženi a žlutí všechny pobíjí. Tulák něco takového nesnese a zašlápne krvežíznivého vůdce žlutých mravenců. Děj je završen tancem jepic, které opěvují krásu života, ale sami žijí pouze krátký čas. Tulák dojde k přesvědčení, že záchranu člověka vidí v práci pro kolektiv

9.2.2 R. U. R. – hra název je zkratkou firmy, která vyráběla umělé lidi (roboty) = Rosumovi univerzální roboti. Děj nás přenáší do budoucnosti, kdy roboti ovládli svět. Dominus ředitel závodů na výrobu robotů je přesvědčen o schopnosti robotů plně nahradit člověka. Roboti se však vzbouří, lidstvo je vyhubeno až na stavitele Alquista, který je hlavní postavou. Má za úkol obnovit zničený recept na výrobu robotů. Jeho úsilí je však marné. Jedinou nadějí je zárodek citů mezi dvěma roboty. Roboti se znovu stávají lidmi a civilizace začíná znovu od začátku. Hra apeluje na lidskost, člověka dělá člověkem schopnost milovat a soucítit s nimi. Čapek pokrok v principu neodmítá, jen upozorňuje, že hodnoty života mohou být za jistých okolností ohroženy.

9.2.3 Věc Makropulos – hra v tomto dramatu se řeší problém dlouhověkosti lidského života, týká se vynálezu elixíru, tento přípravek vynalezl alchymista Makropulos ve službách Rudolfa II. a vyzkoušel ho na své dceři Elině, která se proslavila jako operní pěvkyně, žije už 300 let, mění jména pod stejnými monogramy, nyní


pod jménem Emilia Marty. Je znuděná životem a dobrovolně se elixíru vzdá. Podle Čapka není třeba žít věčně, o to víc si člověk života váží, že je neopakovatelný.

9.2.4 Továrna na absolutno – román román, v němž dojde k objevu zvláštního karburátoru, který rozbíjí atomy, ale současně uvolňuje absolutno. Tato síla začne měnit lidi a vyvolává v nich náboženský fanatismus. Konečným důsledkem je opět válka a ničení. Čapkovo odsouzení vynálezů, které mohou lidi zničit.

9.2.5 Krakatit – román je zde velice sugestivně řešen problém odpovědnosti člověka za důsledky zneužití vynálezu. Hrdinou je vědec Prokop, který objeví třaskavinu, jenž by byla schopna zničit celý svět. Třaskavina mu je však odcizena a on v horečnaté cestě za ukradeným vynálezem prochází různými prostředím. Všude však naráží jen na snahu vynález zneužit ve prospěch jedné se skupin. Kniha je zakončena téměř pohádkově, Prokop se setkává se staříkem, aby došel ke krédu, že je třeba dělat malé věci „dobrým lidem“.

9.3 3. období Je to odlehčené období, kde Čapek nechce nic řešit. Je to období krátkých próz, sloupků ( jehož je tvůrcem ). Sloupek = je to kratší text na okraji strany psaný kurzívou pojednávající o nějaké aktualitě. Patří zde cestopisné fejetony ve kterých liší své dojmy z cest. Italské listy, Anglické listy, Výlet do španěl, Obrázky s Holandska. Dále zde patří povídky s detektivními a kriminalistickými náměty psané na motivy denních zpráv (Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy ). Patří zde také pohádky Dášenka.

9.3.1 Povídky z jedné kapsy sám Čapek označil tyto čtenářsky oblíbené povídky jako noetické v nichž poznává a objevuje skutečnost, a povídky justiční, kde převládá otázka jak trestat. Základní osou všech je pak hledání pravdy a spravedlnosti.

9.3.2 Povídky z druhé kapsy i zde je osobitě zpracován detektivní žánr, odhaluje se zločin, opět se ale ozve pocit, že člověk není ve svém jádru zlý

9.3.3 Cestopisné reportáže Italské listy, Anglické listy, Výlet do Špaňel, Obrázky z Holandska

9.3.4 Pohádky Dášenka, čili život štěněte, Devatero pohádek

9.4 4. období Toto období tzv. noetická trilogie. Noetika = nauka o hranicích poznání. Čapek zde vyvrací představu, že je jen jediná absolutní pravda, vše je ovlivněno pragmatismem (existue tolik pravd, z kolika úhlů se na věc díváme). Tato trilogie se skládá z těchto tří románů: Hordubal, Povětroň, Obyčejný život.

9.4.1 Hordubal příběh Juraje Hordubala, který se po mnoha letech vrací z Ameriky domů do Podkarpatské Rusi, přestal si rozumět s manželkou Polanou, rodina se mu odcizila, dochází k roztržkám, hádkám, nerozumí si ani s vesničany, v závěru je zabit, pátrá se po viníkovi, svou smrt si Hordubal sám zavinil.

9.4.2 Povětroň rom. ze 7 příběhů, které vypravují různí lidé o letci, který byl při havárii těžce raněn a leží v bezvědomí. Nad ním stojí tři lidé ( jeptiška, jasnovidec a básník ) a pokouší se vykonstruovat jeho život a osud. Vznikají zde tři verze jednoho lidského života a každý z nich vkládá do života letce něco ze své povahy a zkušeností => je přesvědčen o možnosti pochopit jeden druhého a že vzájemné poznání a porozumění vede lepším vztahům mezi lidmi.

9.4.3 Obyčejný život železniční úředník na penzi vypraví svůj život, zároveň poznává, že se v každém člověku skrývá nekonečná řada možností dalších existencí.


9.5 5. období Toto období je ovlivněno hrozbou války a diktatury, ohrožení lidskosti a civilizace. Čapek se zde staví na strnu demokracie a míru.

9.5.1 Válka s mloky Děj se odehrává v neurčené době a to jak na oceánu tak i na souši. Na ostrově Tana Masa objevil při lovu perel kapitán van Toch obrovské mloky. Brzy poznal, že jsou velmi inteligentní a začal využívat jejich potápěčských dovedností ke sběru perel. Oslovil významného továrníka Bondyho o finanční podporu. Oba muži se dohodli a Bondy poskytnul lodě, na kterých Toch převážel mloky do různých oblastí na světě. Neboť lidé začali hojně využívat levné pracovní síly mloků, začali se mloci velmi rychle množit a potřebovali stále více a více životního prostoru. Proto také výbuchy rozšiřovali moře. Lidé umírali, nechtěli se však vzdát. Mloci byli nakonec poraženi díky nesvárům, které mezi nimi vznikali. Autor v ironickém tónu vyjadřuje přesvědčení, že stejně jako byli mloci vyzbrojování a podporováni lidmi, tak je fašismus podporován mnohými kapitalistickými národy.

9.5.2 Bílá nemoc základem této divadelní hry je konflikt jedince, představován doktorem Galénem a mezi držiteli moci a strůjci válek zastoupené diktátorem Marshallem. V tomto dramatu zasáhne lidstvo smrtelná epidemie Bílá nemoc. Doktor Galém vytvořil lék, avšak léčí pouze chudé. Touto nemocí jsou však postupně postiženi i představitelé válečné společnosti, baron Krüg, který spáchá sebevraždu a později samotný Marshall. Ten nakonec přistupuje na Galémovu podmínku, že ho vyléčí pokud zabrání dalšímu válečné zbrojení. Když se však blíží k Marshallově vile je ušlapán zfanatizovaným davem, když odmítá provolat slávu válce. Doktor Galém je tragická postava, která se ve snaze zabránit válce musí pomocí léku porušit lékařskou etiku a to pomoci každému. Ve svém snažení je osamocen a Čapek ukazuje na to, že sebeušlechtilejší jedinec je bezmocný proti organizovanému zločinu.

9.5.3 Matka blíže neurčená země v době války, matka Dolores má 5 synů (Jiří, Ondřej, dvojčata Petr a Kornel, Toni). Postupně všechny ztrácí včetně manžela, zůstává jen syn Toni. Po zprávách o vraždění ve školách posílá matka sama Toniho do války. Proti fašismu bojovat se zbraní v ruce.


10 Počátky Realismu ve starší české literatuře

Situace ve světě – dotváření kapitalistické soustavy, pokračuje průmyslová revoluce, utváření politických bloků. Realismus – umělecký směr, který zasahuje výtvarné umění, hudbu i literaturu – podává pravdivý obraz skutečnosti, analyzuje skutečnost, hrdinové se vyvíjejí, autor se zde neztotožňuje s hrdinou, objevuje se kritika nedostatků ve společnosti a přechází ke kritickému realismu. Vzniká v Anglii. Objevují se nové jazykové prostředky – hovorová řeč, nářečí

10.1

Karel Havlíček Borovský

Působil jako novinář Národních novin a v Kutné hoře Slovan. V dílech užívá satiru a silnější formu humoru a útočným zaměřením. Narodil se v Borové u Přibyslavi, přihlásil se do kněžského semináře, dostává se do sporu s vyučujícími, byl vyloučen. Opor vůči katolicismu ( důvod – loajalita vůči vládnoucímu režimu ). Byl mu zakázán pobyt v Praze. Onemocněl na tuberkulózu a umřel. Jeho pohřeb se stává národní demonstrací, Němcová mu položila na hrob trnovou korunu.

10.1.1 epigramy jsou to krátké útočné satirické básně, napsal jich asi 200. Věnoval je císaři, církvi, múzám, vlasti… “ Nechoď Vašku s pány na led! mnohý případ známe, že pán sklouzne a sedlák si na něj zruku zláme“

10.1.2 Křest svatého Vladimíra tuto báseň píše pro oklamání cenzury, napsal ji v Brixenu, je to satira na absolutismus. Dějištěm je Rusko. Car Vladimír odsoudí k smrti pohanského boha Peruna a hodí jeho sochu do Dněpru – kritizuje poměry v Rusku.

10.1.3 Tyrolské elegie elegie = žalozpěv, ironie, paradoxy . Popisuje cestu do Brixenu, a život ve vyhnanství. Ukazuje zde tragédii osobní i národní. Osobní zážitky vyjadřuje proto, aby ukázal pravou tvář rakouské vlády. Prostřednictvím těchto zážitků ukazuje své opovržení nad Bachovským absolutismem. Snaží se bojovat proti reakčnímu státu, kritizovat policejní systém. Používá satiru, lehký ironický tón.

10.1.4 Král Lávra veršovaná parafráze pohádky irského původu. Užil midasovský motiv – dobrý král Lávra má oslí uši a každého kdo tuto ozdobu vidí dá oběsit. Báseň má smírný konec, král se smíří s tím, že jeho poddaní o této vadě vědí a vládne už dále jako dobrotivý panovník. Havlíček zde zesměšňuje pomocí sarkasmu, ironie, karikatury vládce a jeho služebníky.

10.1.5 Obrazy z Rus nedokončený cyklus obrazů lidí, poměrů. Kritika Tylova Posledního Čecha - žádá realismus v nár. životě

10.2

Božena Němcová

První česká spisovatelka, snažila se o zrovnoprávnění žen s muži, do její tvorby vnikaly myšlenky utopického socialismu, psala převážně prózu z venkov. prostředí. Její původ je nejasný, ve většině učebnic se uvádí jako její rodiště Vídeň (1820), její rodiče (Panklovi) byli sloužícími kněžny Kateřiny Zaháňské, někteří historikové objevili dokumenty o možném šlechtickém původu Boženy Němcové nemanželské dítě sestry K. Zaháňské (Dorota). Vyrůstala na Starém bělidle u Ratibořic. Jí a její sourozence vychovávala babička Magdalena Novotná. V 17 letech se Němcová vdala, její manžel byl často služebně překládán, k místu jejího pobytu patřilo Slovensko, Chodsko, Domažlicko a Polná. 2 roky před smrtí našla Němcová svého vydavatele v Litomyšli, kde i žila tam. Zemřela v Praze r. 1862. Dílo: všímala si lidových zvyků, sbírala lidovou slovesnost.


10.2.1 cestopisné a národopisné črty Obrazy z okolí domažlického – zobrazeny lidové zvyky z Domažlicka Obrazy ze života slovenského

10.2.2 Pohádky Národní báchorky a pověsti Slovenské pohádky a pověsti

10.2.3 povídky Divá Bára – hlavní postavou je Bára, dcera pastýře o které se říkalo, že je dítětem polednice. Bára se vymykal ostatním, byla silná nebojácná. Jediná její kamarádka byla Elška, dcera faráře, která však odjela na studia. Dobrý člověk- odhalení skutečnosti Sestry- možnost překonání rozporu V zámku a podzámčí – v zámku žije paní Skočdopolová s manželem, v podzámčí vdova Karásková s jejími syny Vojtíškem a Josífkem. Vojtíšek šel na zámek žebrat, ale než přišel zpět, jeho bratr i matka zemřeli. Vojtíšek zůstal sám, toulal se vesnicí a našel psa paní Skočdopolové. Psa vrátil a ta z vděčnosti udělala Vojtíška sluhou. Po uzdravení se s ní stává úplně jiná žena a učiní pak mnoho dobrých skutků i ve prospěch Vojtěcha. Zobrazila zde poměry chudých lidí a ty se snažila vyřešit dobročinností bohatých. Podhorská vesnice – život lidumilné šlechty Karla- matka vychovává syna jako děvče a zapírá, že je to syn proto, aby ho zachránila před vojenskou službou. Chýše pod horami – děj se odehrává na Slovensku pod Ďumbírem. Mimo jiné popisuje zvyky a obyčeje na sv. Jana křtitele a studenta, která si jí po studiích vezme Babička – próza, kterou psala v době velmi těžké ( smrt syna Hynka, strádaní ), je vyvrcholením jejího díla. Kniha začíná úvodem ( prolog ) – vzpomínka na babičku „Dávno, dávno již tomu, co jsem posledně se dívala do té milé tváře…“. Skládá se s 18 kapitol, 1 – 5 příjezd babičky na Staré bělidlo, líčí život obyvatel údolí ( mlynářova rodina ), zvyky ve výroční dny ( léto slavnost božího těla ), Svatojánský večer, svatojánská noc,. Epilog ( závěr ) – popis smrti babičky. Němcová vytvořila v dílech typické postavy většinou dobré, příkladné a obětavé. Její dílo je na hranici mezi realismem a romantismem ( řešení konfliktů, přerod lidí v lepší, … ).

10.3

Jan Neruda

Narodil se v Praze a také zde zemřel. Pocházel z rodiny nepříliš zámožné, otec hokynář a trafikant. Neruda byl po studiích novinář (Národní noviny) - patří k zakladatelům našeho fejetonu (náměty čerpal z cest po Evropě - Francie, Itálie, Egypt, Blízký východ, ...). Měl blízký vztah ke Karolíně Světlé. Fejeton – krátký literární útvar vtipný o aktuální problematice, zpravidla se píše v novinách Knihy veršů - sbírka, rozdělena do tří oddílů, obsahuje lyriku i epiku (soc. balady), některé oddíly věnované rodičům (k otci měl odstup, k matce vřelý synovský cit). Sociální balady - mají tématiku stárnoucích rodičů, o které se jejich děti nemohou postarat (Dědova mísa, Před fortnou nemilosrdných). Básně příležitostné - je zahrnuta i báseň Vším jsem byl rád hodnotí svůj život jako boj, který má smysl, protože slouží národu. Písně kosmické – básnická sbírka, vyjadřuje vztah člověka bez míru. Neruda je ovlivněn dobovými objevy a zamýšlí se nad objevy a budoucnosti lidstva, vyjadřuje naději na příznivou budoucnost, zdůrazňuje národ. Báseň Jak lvové bijem o mříže. Báseň Vzhůru již hlavu, národe – je vlasteneckou výzvou k boji proti malosti. Tvrdí, že síla plyne z kosmu. „Jsou tam i malé hvězdičky, kol nichž se velké točí… Bude – li každý z nás z křemene je celý národ z kvádru“. Vysvětlení: malý národ nemusí sloužit velkému. Zpěvy páteční (vydal po smrti Nerudy Vrchlický) – sbírka, obsahuje 10 básní s biblickou symbolikou, porovnává utrpení Kristovo s utrpením českého národa v současnosti a Kristovo vzkříšení se vzkříšením národním, společenská vlastenecká lyrika. Např. báseň: Láska - Nerudovo vyznání z lásky k národu Jen dál - výzvy k národu a k činu Balady a romance - obsahuje básně epické, balady v této sbírce jsou často humorné, naopak romance mohou zobrazovat nějaký tragický motiv. Tématika - historická, biblická nebo i ze současného života - Balada májová, Balada rajská, Romance o Karlu IV ( hodnotí českou povahu a přirovnává ji k vínu ). Prosté motivy - básnický deník, rekapituluje svůj život, přirovnává ho k ročním obdobím, a proto se sbírka člení do 4 oddílů - Jarní, Letní, Podzimní, Zimní. Lyrika intimní se protíná s lyrikou přírodní. Poslední oddíl (Zimní) je pesimistický - čekání na smrt. Hřbitovní kvítí - název je symbolický (Bach a jeho absolutismus), kvítí = umělci, kteří udržují českou literaturu, lyrika společenská i intimní, hořká nálada. Kromě fejetonů psal sborníky povídek z pražského prostředí. Kam s ním? – řeší v něm problematiku odpadu v Praze Arabesky – povídky, črty z Pražského prostředí a životě Pražanů Povídky malostranské – soubor 13 povídek, jsou to vzpomínkové povídky, některé i autobiografické, soustřeďují se na zvláštní obyvatele Malé Strany, vystihují charaktery lidí od žebráků přes


obchodníky až k váženým pražským měšťanům. Jsou to často lidé nedůvěřiví, uzavření do sebe, žárlivostí, ale Neruda je chápe, dívá se na ně ironickým humorem. Doktor Kazisvět – vypráví o doktorovi Heribertu, který neléčil. Hodně se stranil lidí. Při pohřbu radního, který vypadl z rakve poznal dr. Kazisvět, že radní je ještě živý.

10.4

Vítězslav Hálek

Básník; prozaik.. Narodil se na Mělnicku, studoval filozofii, organizátorem kulturního života ( umělecká beseda ), působil jako novinář zejména Národních listů, přítelem Nerudy. Pohádky z naší vesnice – projevuje se¨zde jeho sociálně kritický postoj Večerní písně – vyzařuje v ní optimismus, radost ze života, dělí se na část intimní ( básně, které vyjadřují lásku ke své ženě, přírodní ( vzorem má být harmonie přírody, popisuje zejména jarní přírodu ). Báseň Přilétlo jaro zdaleka – společenská lyrika, oslava národa a umění. Báseň Kdo v zlaté struny zahrát zná – tak vyzývá umělce na odpovědnost za národ. V přírodě – oslavuje rodný kraj, ukazuje harmonii přírody a rozpory ve společnosti. Báseň Den májový, žitné pole. Próza - povídkář, děj umísťoval do prostředí venkovského, chtěl zobrazit rozdíly mezi bohatými a chudými venkovany a že majetkové rozdíly vedou i k neštěstí. Některé povídky mají zakončení šťastné, idylické, jiné vyznívají realisticky. Na vejminku - vypráví o bývalém hospodáři na statku, ke kterému se syn chová krutě, ponižuje ho, trápí ho hladem, myslí jenom na své peníze, na svůj majetek a dožene vlastního otce k šílenství. Muzikantská Liduška – hlavní postavou Liduška a Toník. Liduška se měla vdát za statkáře Krejzu, při svatebním obřadu ho však odmítá. Toník na její rozhodnutí nečekal a vydal se na vojnu. Láska zámožné dívky k chudému muzikantovi končí tragicky ( Liduška se zblázní ), rodiče této lásce brání. Na statku a v chaloupce – zobrazuje zde kontrast prostředí vesnických lidí ( blahobyt x chudobě )

10.5

Karolína Světlá

Významná povídkářka, zasloužila se o rozvoj českého románu. Chce zrovnoprávnění žen s muži. Zdůrazňovala mravnost a potřebu převýchovy člověka po stránce charakterové. Byla organizátorkou ženských spolků a dívčích škol. Pocházela z bohaté podnikatelské pražské rodiny. Byla vychovávána německy, k češtině a vlastním postojům ji přivedl její manžel Petr Mužák. Svůj pseudonym podle rodiště manžela (Světlá pod Ještědem). Dílo: píše tzv. ještecké romány, které tvoří vrchol jejího díla. Ústřední postavou jsou ženy, které se dostávají do konfliktu mezi láskou a mravností. Světlá usiluje o realismus, ale v dílech nacházíme romantismus. Vesnický román – ústřední postavy: služebná Sylva, rychtářka a Antoš Jírovec (čeledín). Manželství je nešťastné, Antoš se zamiluje do služebné Sylvy, jeho matka však nesouhlasí s rozvodem, ani po rychtářčině smrti vztah nekončí sňatkem, Sylva odejde do kláštera Kříž u potoka - o prokletí rodu Potockých ( každé manželství končí tragicky ) Soubor povídek Kresby z Ještědí - např. povídka Hubička, která se stala předlohou úpravy opery O lásce Vendulky a Tomáše Frantina - venkovská rychtářka, která se musí rozhodnout mezi láskou a rychtářskou povinností. Když se ukáže, že její milenec je vůdce loupežníků, zabije ho. Kantůrčice - vzdělaná dívka napraví svou láskou pražského studenta. Černý Petříček - z pražského prostředí za autorčina mládí Zvonečková královna – dílo s historickou tématikou s Josefínské doby

10.6

Jakub Arbes

Významný český novinář, pracoval v redakci Národních listů, Nerudův přítel, pocházel z Prahy a celý život zde i prožil, byl technického vzdělání. S tím souvisí to, že založil nový literární útvar romaneto ( krátká próza, kde napínavý děj je provázen vědecko-filozofickými úvahami. Zdánlivé záhady jsou logicky vysvětleny ). Kromě toho psal i romány ovlivněné utopickým socialismem. Dílo: Sv. Xaverius – romaneto, hrdina je přesvědčen, že na obraze Sv. Xaveria v praž. kostele je skryt plán k nalezení pokladu. Newtonův mozek - vynález stroje, kterým se člověk může přesunout do minulosti (varovné – války) Sivooký démon - mladí manželé uchovávají ve zvláštním přístroji mrtvolku svého dítěte Ukřižovaná – hlavní hrdina upadá do křečí po pohledu na ukřižovanou světici (vysvětleno zážitkem z války)


11 Kritický Realismus v naší i světové literatuře Situace ve světě – dotváření kapitalistické soustavy, pokračuje průmyslová revoluce, utváření politických bloků. Realismus – umělecký směr, který zasahuje výtvarné umění, hudbu i literaturu – podává pravdivý obraz skutečnosti, analyzuje skutečnost, hrdinové se vyvíjejí, autor se zde neztotožňuje s hrdinou, objevuje se kritika nedostatků ve společnosti a přechází ke kritickému realismu. Vzniká v Anglii. Objevují se nové jazykové prostředky – hovorová řeč, nářečí Naturalizmus - 19./20. stol. - zachycuje vývoj postavy v jejím úpadku kde velkou roli hrají sexuální pudy a zděděné sklony (Zola, K. M. Čapek - Chod)

11.1

Francouzský realismus 11.1.1 Honoré de Balzac

Romanopisec, zobrazoval život všech společenských vrstev, především mezi šlechtou a buržoasií, kritizoval nemorálnost, kariérizmus, měšťáctví a vliv peněz na charakter člověka. Románový cyklus Lidská komedie – asi 100 románu v nichž podal obraz tehdejší francouzské společnosti, přechod feudalismu v kapitalismus Otec Goriot - tragédie milujícího otce, kdysi zámožného, který končí v penziónu, protože všechen svůj majetek rozdal dcerám, aby se mohly výhodně provdat. Evženie Grandetová - otec jako lakomec, který zničí život své dcery, protože jí odmítá dát věno. Ztracené iluze a Lesk a bída kurtizán - figuruje v nich venkovský básník Lucien Rubampré, který přijde do Paříže s tvůrčími ideály, zapadne do špatné společnosti, končí ve vězení, kde spáchá sebevraždu.

11.1.2 Émile Zola Zakladatel naturalizmu v literatuře, o naturalizmu napsal literárně-kritickou studii - Experimentální román. Jeho díla zobrazují člověka závislého na jeho pudech, vášních, které ho nakonec zničí. Zaměřuje se na horší stránku člověka. Pojetí románu je až vědecky přesné v popisech vnitřních stavů člověka, který se morálně rozkládá. Zabiják –rozklad osobnosti závislé na alkoholu. Ústřední postavou je Gervaisa, která má z prvního manželství dceru Nanu. Žije s druhem Coupeauem, který po pracovním úrazu propadne alkoholu a k této vášni strhne i Gervaisu. Nana - román, volné pokračování Zabijáka, z Nany se stává prostitutka. Lidská bestie a Tereza Raquinová - román, touha po penězích vede k vraždě. Germinal - román, sociální román z prostředí hornické kolonie v době stávky.

11.1.3 Gustave Flaubert Mistrně zobrazuje lidské vášně a citové vztahy. Paní Bovaryová - román ze současnosti, jsou zde vylíčeny ostudy Emy Bovaryové, manželky venkovského lékaře, která nesnese venkovskou nudu a hledá východisko v milostných dobrodružstvích, milencům obětuje všechen svůj majetek, zadluží se a spáchá sebevraždu.

11.1.4 Guy de Maupassant Zobrazoval svět prostitutek, pasáků, projevuje se jejich mazanost, ale i odvaha. Mistrně popisuje a vypráví, píše zejména povídky. Kulička – povídka, děj probíhá za prusko – rakouské války. Vypráví o ženě, která je prostitutka, která v těžké době dokázala všem pomoci, ale společnost ji pohrdá. Miláček – povídka, hlavní postavou je novinář, buduje si svou kariéru využíváním žen vlivných mužů.

11.2

Anglický realismus 11.2.1 Charles Dickens

Jeho romány - vzpomínky na dětství, rodina chudá, otec byl i vězněn pro dluhy, prožil neradostné dětství. Námětem jeho románů jsou osudy dětí bez rodičů, protloukají se životem samostatně, často jsou bezbranné proti dospělým, kteří je využívají k vlastnímu prospěchu. Oliver Twist – vypráví o chlapci O. Twistovi, kterému při porodu zemřela matka a tak byl dán do útulku. Později však musel pracovat, ale to se mu nelíbilo a tak utekl a dal se ke zločinecké bandě. Při jedné loupeži se setkáva s přítelem jeho otce u kterého nakonec zůstane. David Copperfield, Malá Doritka - životní příběhy z dětství Kronika Pickwickova klubu – vrcholný satirický román. Podává zde obraz soudobé Anglie, satira na školství, věznice, státní instituce, měšťáctví. Jedna z hlavních postav Samuel Pickwik, člověk v jádru dobrý, ale měšťácky typ, má představu o své důležitosti a stále něco předstírá – tím ho autor ironizuje.


11.3

Polsko 11.3.1 Henryk Sienkiewicz

Psal historické romány z polských i světových dějin. Křižáci – román, bitva u Grunwaldu (1410) - boj polské šlechty s německými řádovými rytíři. Quo vadis – román, zachycuje dobu císaře Nera a vznik křesťanské obce v Římě, vystupují zde postavy historické i smyšlené. Historické postavy (Nero, Petronius) - 1. stol. n. l.

11.4

Rusko 11.4.1 Nikolaj Vasiljevič Gogol

Patří k zakladatelům ruského kritického realizmu, využíval satiry v povídkách, románech i dramatech. Ústřední postavy jeho děl jsou záporné (podvodníci, příživníci). Mrtvé duše - zápletku tvoří pokus o finanční podvod, jeho strůjcem je petrohradský úředník Čičikov. Mrtvou duší se rozumí jméno neexistující osoby, na kterou jiná osoba čerpá peníze. Čičikov objíždí statkáře a přemloubá je, aby mu prodali nevolníky, kteří zemřeli, ale v úředních dokladech až do nového soupisu figurují jako živí. V díle ukazuje portréty jednotlivých statkářů. Revizor - hra – komedie, námětem je záměna osob. V malém městečku považují za revizora omylem úředníka Chlestakova, který omylu využije a přijímá úplatky. Je to kritika nepořádku a hlouposti ruské byrokracie.

11.4.2 Lev Nikolajevič Tolstoj Hrabě, ale šlechtu kritizoval, většinu života prožil v Jasné Poljaně, založil školu pro nevolnické děti, sám v této škole vyučoval, pracoval jako rolník, chtěl se přiblížit svým poddaným. Jako filozof vyslovil názor, že zlu se nedá čelit násilím, ale jedině morální převahou (názory podobné Chelčickému), ruskou šlechtu odsuzoval za její zahálčivost, mravní zkaženost, pokrytectví. Vojna a mír - historický román, zachycuje dobu napoleonských válek (1805-1812), zachycena bitva u Slavkova, bitva u Borodina v Rusku, hlavní postavy: představitelé ruské šlechty Andrej Bolkvskij, jeho přítel Pierre Bezuchov, Nataša Rostovová, do které se oba zamilují. Anna Kareninová – román, odehrává se v Rusku a zobrazuje krizi dvou manželů. Manželka ho chce opustit, ale manžel jí však prostřednictvím své sestry Anny dokáže přesvědčit, aby zůstala. Anna se však zamiluje do Vronského, ale odjíždí ke svému manželovi. Nakonec zjistí, že je těhotná a tak se k Vronskému vrací., ale kvůli tomu přišla o svého syna. Anna ztrácí smysl života a skočí pod vlak. Vronský nastupuje dobrovolně do války. její bývalí přátelé ji zavrhnou, Anna spáchá sebevraždu.

11.4.3 Fjodor Michajlovič Dostojevskij Přechod mezi kritickým realizmem a naturalizmem, jeho díla často zobrazují člověka závislého na vášních nebo postavy podivínské, až psychopatické. Autor psychologických povídek a románů, pocházel z vrstvy ruské inteligence (otec lékař), on sám inženýr, za své revoluční až anarchistické postoje prožil 9 let galejí na Sibiři, názorově se změnil, stal se konzervativcem. Zločin a trest - student Raskolnikov - individualista, kvůli penězům se dopustí dvojnásobné vraždy, z místa činu uprchne, vrah zůstává nezjištěný, ale Raskolnikova výčitky svědomí doženou k přiznání a přijímá rozsudek - galeje.

11.5

Český realismus 11.5.1 Karel Václav Rais

Původním povoláním učitel (Hlinsko), narodil se v Lázních Bělohrad, studoval v Jičíně, zajímal se o stavy mezi rodiči a dětmi, o život výminkářů, osudy představitelů venkovské inteligence (učitelé, kněží). Psal soubory povídek i samostatné povídky a romány z oblasti Podkrkonoší a z Českomoravské vysočiny. Rodiče a děti a Horské kořeny - povídkové soubory , oba se týkají majetkových vztahů, hromadění majetku je jediným cílem sedláků - ničí štěstí v rodinách, tématika jako u Hálka, ale řešení je reálné, často tragické. Pantáta Bezoušek – povídka, příběh venkovského výminkáře, který přijel na návštěvu do Prahy, získává si všechny svou dobrotivostí, chutí do života, nemůže se sžít s pražským prostředím. Výminkáři - povídkový soubor, o výminkářích. Zapadlí vlastenci – román, 40. léta 19. stol. ve vesničce Pozdětín v Podkrkonoší, pojednává především o působení drobné inteligence, šíření kultury na venkově, jména postav jsou odvozená od ptačích názvů, tím chce autor zdůraznit anonymní obětavost národních obrozenců (Stehlík, Čížek, Strnad, Čermák).


Západ - román, dějištěm vesnice Studenec na ČM vysočině (Kameničky), ústřední postavou je farář Kalous, který celý život obětoval venkovanům a na stará kolena se má vystěhovat a být vystřídán mladým knězem. Kalibův zločin - román, nešťastné manželství, sedláka Kalibu připraví o majetek jeho tchýně a žena, která je mu nevěrná a doženou ho k vraždě (zavraždí svou ženu). Přechod od realizmu k naturalizmu. Raisův přínos : realistický obraz sociálních poměrů na vesnici.Hlubší psychologická kresba

11.5.2 Alois a Vilém Mrštíkové Románová kronika Rok na vsi - dějištěm vesnička Hrabůvky, průběh jednoho roku, koloběh prací, venkovských slavností, využívají humoru. Maryša – děj se odehrává na slovácké vesnici. Maryša má ráda Francka. Otec Lízal je proti vztahu, chtějí aby se Maryša provdala za starého mlynáře Vávru – vdovec s 3 dětmi Tak se i stane – manželství je nešťastné. Francek je na vojně (2 roky) – po návratu žádá Maryšu, aby s ním odešla do Brna za prací – ta ale odmítá. Starý Vávra se dozví, že se Maryša schází s Franckem – žárlí a „bere“ flintu. Chce Francka zabít. Maryša se bojí o Francka a odhodlá se k vražednému činu – otráví svého muže.


12 Starověká literatura 12.1

Mimoevropská literatura 12.1.1 Mezopotámie – Epos o Gilgamešovi Klínové písmo, Sumerové, území dnešního Iráku. Báseň se odehrává ve městě Uruku. Hlavní postavou je Gilgameš, král urucký. Nebeský Šamaš mu propůjčil krásu a bůh bouřky sílu a statečnost. Je postavou dokonalý, ze 2/3 bůh a z jedné člověk. Nepouští k milenci dívku, syna k otci, v hněvu se vzpíná. Proto vyslechli jejich nářek bohové, a bohyně Aruru stvořila Enkidua, porostlého srstí, žijícího na stepi a ží¨ivícího se trávou. Za otce a matku měl zvěř. Gilgameš za ním poslal nevěstku, která ho vzala k lidem a stal se z něj člověk. S Gilgamešem poměřil své síly a stali se z nich pak nejlepší přátelé na život a na smrt. Gilgameš chtěl udělat něco, čím by se stal nezapomenutelným, a tak se s Enkiduem vypravil do „země Živého“, k samotnému Chuvavovi, strážci cedrové hory. Toho společně zabili a pokáceli vzácné cedry a zanedlouho zabili nebeského býka, kterého na Gilgameše seslala bohyně Ištar. Enkidu po 12 dnech nemoci umírá, ale před nemocí se mu o jeho smrti zjevil sen. Gilgameš ho oplakává po několik dní a stále se nemůže smířit s tím, že také zemře, a tak se vydává hledat nesmrtelnost a hodnotu lidského života až k Uta-napištimovi, který přežil velkou potopu, ale neobstojí a květinu věčného života mu pak sní had. Epos o Gilgamešovi je hledáním odpovědi na otázku o věčném životě. Jediné, co však září a přetrvává, je pravé, ryzí přátelství

12.1.2 Egypt Písmo je hieroglyfické, později hieratické a démotické. Díla jsou zaznamenávána na papyrech a stěnách chrámů.Psali se životopisy, které se vkládali mrtvým do hrobů, povídky s fantastickými a čarodějnými motivy a knihy moudrých rad do života. Achnaton – Hymnus na slunce ( Hymnus na boha Slunce)

12.1.3 Hebrejské – Starý zákon je jednou z nejstarších literárních památek v dějinách lidstva, obsahující soubor hebrejských náboženských textů –stala se tedy základem židovského náboženství judaismu. Starý Zákon vznikal v průběhu jednoho tisíciletí a obsahuje 24 knih 5 knih Mojžíšových - (řecky Pentateuch, hebrejsky Tóra = zákon, učení); tato část patří do skupiny knih dějepisných - obsahují nejstarší dějiny židovského národa 1. kniha – Genesis = stvoření, původ; obsahuje nejstarší mýty o úsvitu lidstva (O stvoření světa, O prvních lidech) Knihy soudců - navazuje na 5 knih Mojžíšových, popisují příběh o silném Samsonovi Knihy královské - obsahují dějiny Židů za vlády prvních židovských králů (David, Šalomoun) Soubor proroků –hlásali nápravu mravů a předpokládali návrat mesiáše NOVÝ ZÁKON – vznikl v řečtině, tvoří křesťanskou část bible, obsahuje 4 evangelia (Markovo, Matoušovo, Lukášovo a Janovo – podle autorů) – vyprávění o životě Krista. Epištoly – listy apoštolů věřícím. Polonistický spis – o konci světa a posledním soudu, zjevení sv. Jana (Apokalypsa).

12.1.4 Indické Území dnešního Pákistánu. Začalo ve druhém tisíciletí př. n. l. posvátnými knihami, které se jmenují Védy, jsou psány védským jazykem. Později se literárním jazykem stal sanskrt, jeho hlasová podoba se vytvořila v 5. – 4. století př. n. l. a nejvýznamnějšími památkami té doby jsou eposy Mahabharáta a Ramajáma. Kamasutra

12.2

Řecká literatura

Dělí se na 3 období.

12.2.1 Archaické období Na počátku existovala lidová slovesnost šířená pěvci, kteří za doprovodu strunného nástroje zpívali hrdinské písně (Iódové). Epika: Epos – dlouhá výpravná báseň se složitým dějem Ilias (Homér) – trojská válka, (Ilias = Trója, Turecko) Odysea (Homér) – putování Odysea domů Lyrika – elegie: často mívala nauční charakter Monodická lyrika: byla určena pro sólový zpěv za doprovodu lyry. Sapho (ostrov Lesbos), Anakreón – oslava vína, zpěvu a žen


Sborová lyrika: Pindaros: ódy (oslavná báseň) Ezop – vyjadřoval lidovou moudrost v bajkách Bajka: krátké vyprávění, kde vystupují zvířata nebo věci, které přebírají lidské vlastnosti, na konci z ní vyplyne poučení.

12.2.2 Období Atické Atika – kraj kolem Athén. Vznik dramatu: vyvinulo se z obřadních her, pořádaných na oslavu boha Dionýsa – ochránce plodivých sil přírody, vína, žen. Původně drama předváděl chór, později se z něj vydělili jednotliví básníci, kteří mezi sebou závodili. Měli představení, která trvala několik dní. Nejvíce se rozvíjela tragedie. Rozkvět tragedie spadá do období pátého století př. n. l.. Představitelé: Aischilos, Sofoklés, Euripidés. Ze satirických písní se vyvinula komedie. Náměty z řecké mytologie, postavy ze dvou rodů. Vše je řízeno osudem, vše řídí bohové. Hráli jen muži, podle Aristotela je dodržována jednota času, děje a místa. Aischilos – hlavním tématem jeho her je překročení míry, která byla určena lidem a národům a bohové je za to krutě trestají (tragedie Oresteia). Uvedl na jeviště postavu druhého herce – tím vznikl dialog. Hry jsou vícedílné. Sofoklés – uvedl třetího herce, námětem jeho her jsou jedinci, kteří jsou zničeni za to že přecení své síly. K nejvýznamnějším hrám patří Antigona, Král Oidipus. Antigona – dcera krále Oidipa. Její otec na útěku z Théb umírá, vrací se do Théb. Umírá její bratr Polineik, který bojoval za vlast. Král Kreon odmítá povolit jeho pohřbení, Antigona ho však pohřbí sama. Myslí si že božské a tradiční mravní normy jsou nad normami a zákony jednotlivce. Je zato uvězněna a když ji chce král dát milost, zjistí že se již oběsila. Euripidés – osoba se u něj už osamostatňuje, hrdinkami bývají často ženy, jejichž duševní svět velmi dobře vykreslil. Nedrží se přesně mýtů, toto vzdálení se od tradičního námětu ho někdy vedlo k násilnému závěru. Vystupuje deus ex machina (bůh ze stroje) a řeší zápletku v duchu starého mýtu. Médea – příběh bájných Argonautů, na výpravě za Zlatým rounem.

Komedie se vyvinula později než tragedie, přestavitelem byl Aristofanés – Jezdci, Mír. Hry vyjadřovaly politické názory Atických sedláků a zabývaly se aktuálními otázkami. Historická próza Herodotos – psal o řecko perských válkách Tukydidés – zajímal se o dějiny, zachovával kritický přístup k pramenům, je považován za zakladatele vědeckého písemnictví. Řečnictví: oslavné, politické (Demostenés), soudní Demostenés: vedl řeči proti Filipu Makedonskému (Filipika – ostrá, bojovná řeč) Filosofický dialog: idealistický filosof Platón, jeho žákem byl Aristoteles, učitel Alexandra Velikého.

12.2.3 Helénistické období Od čtvrtého století př. n. l. do druhého až prvního století př. n. l.. Je to období, kdy se řecká kultura zakořenila v zemích, dobitých Alexandrem Velikým. V ideologii se uplatňuje kosmopolitismus (světoobčanství). Zvyšoval se zájem o lidské soukromí, rozvoj exaktních věd (Eukleidés, Archymedés). Vzniká „nová komedie“, představitelem byl Menandros. V poesii se rozvíjela pastýřská idyla a v zábavné próze dobrodružný román.

12.3

Římská literatura

Počátky spadají do doby, kdy už byla vyhraněna otrokářská společnost. Rozprostírala se po téměř celé dnešní Itálii. Opírala se o kulturu helénistické doby.

12.3.1 Období staré (archaické) 3. – 2. století př. n. l.. Římská literatura začíná překlady z Řečtiny (epika, drama). Navázali na vzory a využili domácí lidové prvky, vznikla římská komedie: Plautus – komedie Pseudolus, Chlubný voják, Komedie o hrnci.

12.3.2 Období klasické (zlaté) 12.3.2.1 Próza Cicero – klasik, proslulý řečník. Jeho jazyk byl považován za vzorový, od něho se odvozovala norma klasické latiny Caesar – Zápisky o válce Galské, jeho sloh je naopak velmi věcný, strohý.


12.3.2.2 Poesie Catulus – milostná poesie, věnoval ji Lesbii (pseudonym pro jeho dívku). „Nenávidím a miluji.“ Pablius Vergilius Maro – žil v letech 70. – 90. př. n. l.. V prvním období psal díla, která nejlépe odpovídala plánům císaře Augusta (zpěvy pastýřské / rolnické). Idealizuje život pastýřů a rolníků, ve druhém díle Zpěvů rolnických našel místo pro oslavu císaře Augusta a Itálie. Aeneis – epická báseň, hlavní postavou je trójský hrdina Aeneas, který se vracel z trójské války. Dlouho bloudil, až se mu podařilo přistát v Itálii, kde se oženil s dcerou krále Latinů a tím dal počátek k rozvoji světovládného Říma. Quintos Horatius Flatus – (65. – 8. př. n. l.), psal lyriku, písně,a básnické dojmy. Publius Ovidius Názo – (43. př. n. l. – asi 18 n. l.), na přání otce měl být úředníkem, ale brzy se věnoval pouze literatuře. Tvořil lechce, dostal se až do nejvyšších kruhů, ale v roce 8 n. l. byl vypovězen z rozhodnutí císaře Augusta do městečka Tóm (Constanca – Rumunsko). a) Milostná poesie: Umění milovat b) Mytologická poesie: Proměny (250 básní) c) Žalozpěvy: Žalozpěvy, Dopisy z Pontu, Tristia Prozaickou obdobou Aneidy je historické dílo Titua Liviua, ve kterém uměleckou formou zpracovává celé římské dějiny od nejstarších dob až do roku 9 př. n. l..

12.3.3 Období post-klasické Od druhé poloviny našeho letopočtu. Filosof Seneca, který vytvořil poetickou tragedii Phaedra. Z historiků byl nejznámější Tacius. Každodenní život popsal Petronius – román Satiriga. Mistrem epigram byl Martialis.


13 Česká próza od 70. let 20. století po současnost Jednou z mála iniciativ bylo prohlášení z roku 1977 – Charta77 jejímiž mluvčími se stali V. Havel, profesor filozofie J. Patočka, ministr školství J. Hájek. V textu byl vznesen požadavek, aby soudobý režim respektoval listinu lidských práv a svobod. Její signatáři byli stíhání a vězněni. Normalizace – proces v československém politickém a veřejném životě po vpádu vojsk Varšavské smlouvy roku 1968, znamenající návrat ke stěžejním principům komunistické totality. Důsledky normalizace pro literaturu: Zákaz publikování některých autorů (Kundera, Lustig, Škvorecký) v roce 1970 vydán 1. seznam zakázaných autorů byly trezorovány některé filmy (asi 130) odchody spisovatelů do emigrace, někteří spisovatelé pracují v ilegalitě a literatura se dělí na tři směry – oficiální, exilový, samizdatový vše splynulo po sametové revoluci 17. 11 1989, kdy dochází k politickému převratu a nastolení demokracie Literatura oficiální – literatura, která mohla v normalizačním období vycházet. Jsou zde např. L. Fuks, O. Pavel, Páral, Hrabal, Radek John. Nakladatelství ALBATROS. Literatura exilová – literatura exulantů (Škvorecký, Kundera), ale i domácích, kteří u nás neměli možnost publikovat Literatura samizdatová – díla, která vycházela v ilegalitě, psána svépomoci, přepisováno na stroji

13.1

Ladislav Fuks ( 1923-1994 ) Celý život pobývá v Praze, během války totálně nasazen. Po návratu vystudoval filozofii na KU a pracoval na památkové správě města Prahy. Jeho první knihy, které píše po okupaci vycházejí s atmosféry války. Hlavními hrdiny jeho děl jsou lidé nějakým způsobem psychicky deformování. Jeho klíčovými tématy jsou strach, úzkost. Myši Natálie Mooshabrové (1970) – kombinace hororu a pohádky s prvky sci-fi a středověkého způsobu života. Lze vnímat jako alegorii každého nelidského systému. Oslovení za tmy (1972)

13.2

Ota Pavel ( 1930-1973 ) Vlastním jménem Ota Popper, prozaik, novinář a sportovní reportér. Jeho otec byl žid a obchodní cestující. Měl krásný vztah k přírodě, sportu a rybaření. Dětství trávil u strýce Proška u řeky Berounky. Po válce absolvoval obchodní školu a později nastoupil jako sportovní redaktor do rozhlasu i tisku. Roku 1964 onemocněl duševní chorobou. Knihy ze sportovního prostředí – Plná bedna šampaňského. Smrt krásných srnců – reaguje jí na druhou světovou válku, líčí zde své dětství, jež Pavel trávil na chalupě u převozníka Proška. Dovídáme se o transportech do koncentráků a o dobové atmosféře po válce. Povídkám vévodí postava tatínka. Jedná se o autobiografii. Jak jsem potkal ryby – zde jsou ve spektru pozornosti především Pavlovy zážitky z přírody, v nichž hledal rovnováhu v dobách své nemoci.

13.3

Bohumil Hrabal ( 1914-1997 ) Narodil se v Brně. Od svých šesti let žil v Nymburku, kde byl jeho otec správcem a později ředitelem pivovaru. Po maturitě dokončil studium práv na KU. Od roku 1963 pracoval jako spisovatel. Vystřídal několik zaměstnání ( skladník, dělník na trati, výpravčí, pojišťovací agent, obchodní cestující… ). Dílo: osobité a neopakovatelné vidění světa, většina jeho próz nemá souvislý děj, vyjímku tvoří např. Ostře sledované vlaky, texty jsou plynulým tokem jednotlivých, někdy zdánlivě nesouvisejících příběhů. Často hovoříme o linii automatického záznamu (prozrazuje vliv surrealismu a dadaismu), svět kontrastů, zájem o lidi a periferie, nevyhýbá se erotice, černému humoru a groteskním scénám Obsluhoval jsem anglického krále – hrdina tohoto díla, považovaného za jeden z vrcholu Hrabalové tvorby, je malý a dětinský číšník Jan Dítě, trpící silnými komplexy kvůli svému vzrůstu. Ve snaze přimět okolí, aby ho přijalo a jednalo s ním jako rovný s rovným, se snaží přizpůsobovat bez ohledu na morální principy své doby. Pracuje v luxusních podnicích předválečného Československa, v nich obsluhuje diplomaty a vysoké obchodníky. Své „vnucování“ do horních společenských vrstev ho přivádí během okupace na stanu Němců, ale výsledek je pouze pohrdání Němců a nenávist


Čechů. Teprve po převratu v roce 1948 si konečně Jan Dítě uvědomuje, že je nesmyslné snažit se přizbůsobit se měnícím podmínkám světa. Vzdá se všech svých ambicí a když navíc ztratí schopnost komunikovat se svými blízkými utíká do samoty. Jeho novým místem se stává zapadlá horská samota. Slavnosti sněženek – povídkový soubor čerpající ze sverázného života obyvatel chatové oblasti Kersko. Příliš hlučná samota – monolog starého baliče odpadového papíru Haňti, jemuž se během práce dostávají do rukou literární skvosty, a on, samovolně jimi „vzděláván proti své vůli“, medituje o smyslu lidského života, aby nakonec dobrovolně ukončil svůj život, avšak jen v přiopilém stavu na lavičce v parku. Postava Haňti má autobiografické rysy, ale odlišné rysy než obvyklý pábitel. Další díla: Kluby poezie (1981), Svatby v domě, Vita nuova, a Proluky (1986-87)

13.4

Vladimír Páral (1932) Většina jeho děl vznikala v 60. - 80. letech, typické je prostředí chemiček v SZ Čechách, které souvisí s autorovým vzděláním. Vystudoval VŠ chemickou v Pardubicích a stal se ing. chemie. Pracoval v Liberci, Jablonci nad Orlicí, Mostě, Ústí nad Labem. Od 60. let se živil spisovatelstvím a jako redaktor. Tématika jeho děl se soustřeďuje na životní stereotypy, které se pravidelně opakují v rodině, v práci, sexu. Lidé v těchto stereotypech zpohodlní, stávají se cyniky, poživačnými živočichy, strojovými automaty. Vypracoval si individuální autorský styl, napodobuje styl odborný a administrativní (časté chemické termíny a administrativní útvary posudky, hodnocení, životopisy,...). Opakují se větné konstrukce, ze kterých s oblibou vypouští přísudkové sloveso, s oblibou také využívá symboliky jmen pro rozdílné skupiny prac. Vyjadřování věcné až cynické. Dílo: Jeho tvorba se člení na tzv. černé romány (hrdinové nemorální a spokojení) a bílé romány (hrdinové jsou schopni silného citového vztahu). Černé romány: Katapult – opět máme ve středu pozornosti inženýra chemie, tentokráte Jacka Jošta, který si s ohromnou důkladnosti naplánoval svůj program na večer. Pomocí inzerátu naváže známost se sedmi ženami se sedmi různých míst na trati z Ústi do Brna, kterou často projíždí díky svým služebním cestám. Sice si tak zpestřuje svou spořádanou nudu z domova. Jenže těchto sedm žen usiluje o sňatek a vhánějí tak Jošta tam odkud prchá. Vzniklou situaci musí řešit, uvažuje o rozvodu, shání pro svou ženu Lenku nového partnera, ale nakonec se začíná zaplétat do lží, až se celá záležitost stává neuvěřitelnou. Teprve nyní si uvědomuje, že nechce ztratit svou ženu ani dítě, že ony jsou smyslem jeho života. Letecky se chce vrátit, ale při přistání je katapultován a umírá. Profesionální žena – 1971, parodie na Angeliku Bílé romány: Mladý muž a bílá velryba – novela, která čerpá z prostředí chemické továrny. Hlavními postavami jsou Viktor Panc, vynikající chemický inženýr dnes již živořící a rezignující člověk, zklamaný a opotřebovaný životem. Jeho bývalá milenka Edita, vypočítavá kariéristka, která pracuje na chemickém výzkumu a mladý chemik Břéťa Laboutka. Břéťa je životní optimista, čestný člověk, který se do Edity zamiluje a pomáhá jí v jejím výzkumu. Sám však na jedné noční směně při hledání výrobního řešení umírá. Užití pojmu bílá velryba je symbolické, je inspirován honbou za Moby Dickem. Bíla velryba se stává mýtem o věčném hledání a zápasu člověka. V samotném románu, Páral zobrazuje lidské vlastnosti jako bezcharakternost nebo únava z nudného konzervativního života. Celé dílo vyznívá jako naděje a víra v člověka. Radost až do rána (1975), Generální zázrak (1977) – romány slabší umělecké hodnoty Muka obraznosti (1980) – tímto ironickým příběhem se silnými autobiografickými rysy se Páral rozhodl zakončit svou „bílou“ sérii. Sledujeme osudy mladého inženýra chemie, který má velkou ctižádost se spisovatelem. V práci však zaostává díky malému profesionálnímu zápalu. Ironií nakonec je, že své postavení definitivně ztrácí v okamžiku, kdy ho začala práce bavit a pronikl do jejich tajů. V 80. letech došlo u Párala k neočekávanému zlomu – žánrový přerod přinesl romány s prvky sci-fi, které paradovaly a ironizovaly konzumní způsob života, tentokráte ve 21. stol.: Pokušení A-ZZ (1982), Romeo a Julie 2003 (1982) a Válka s mnohozvířetem (1983). Další díla: Dekameron 2000 aneb Láska v Praze (1990), Playgirls (1994). Radek John – Memento Halina Pavlovská – Díky za každé nové ráno Michal Vivek – Báječná léta pod psa, Výchova dívek v Čechách

13.5

Josef Škvorecký (1924) Narodil se v Náchodě, vystudoval Filozofickou fakultu KU. Po vojenské službě v letech 195363 působil jako redaktor v nakladatelství Odeon. Poté působil jen jako profesionální spisovatel. V roce 1968 emigroval se svou ženou Zdenou Salivarovou do Kanady (Toronto), kde žije dodnes. V roce 1971 zakládá s manželkou vydavatelství českých a slovenských knih v exilu Sixty-Eight Publishers.


Dílo: po celá 70. léta se vracel k autobiografickému Dannymu Smiřickému, jenž se objevuje v následujících románech: Tankový prapor – 1971, zastihuje Dannyho jako rotného a velitele tanku v době vojny (humorná satira vojenské služby 50. let). Prima sezóna – 1975, je to povídkový cyklus (6 povídek), ve kterém se autor vrací do Kostelce v době protektorátu. Gymnazista Danny si pokouší postupně, ale neúspěšně namluvit řadu kosteleckých dívek. Jsou to hravé a komické příběhy, okupace do příběhu zasahuje jen okrajově. Prima sezónu považuje Škvorecký za své nejlepší dílo. Mirákl – 1972 Příběh inženýra lidských duší – 1977 Hříchy pro pátera Knoxe – 1973, soubor detektivních příběhů

13.6

Arnošt Lustig ( 1926 ) Narodil se v Praze, v 15 letech musel z rasových důvodů opustt školu, rok poté byl poslán do Terezína. Prošel koncentračním táborem v Osvětimi. Na jaře roku 1945 utekl z pochodu smrti. A až do pražského povstání se ukrýval v Praze. Po válce působil jako novinář a byl vyslán do Izraele jako zpravodaj. Později pracoval jako rozhlasový a časopisový redaktor a filmový scenárista. Roku 1968 emigroval do USA, kde dostal místo profesora na Washingtonské univerzitě. Dílo: jeho tvorba je ovlivněna drastickými zážitky z koncentračních táborů a jsou svědectvím o osudech Židů za nacismu. Noc a naděje, Démanty noci – povídky, silně autobiografické čerpají z osudů lidí v koncentračních táborech či z transportů smrti. Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou – novela inspirována dvěma skutečnými událostmi roku 1943. První skutečnost byla ta, že Němci získali podvodem od skupiny bohatých Židů zajatých na Sicílii peníze a majetek a slibovali jim výměnu za vysoké německé důstojníky. Druhá událost bylo, že polská herečka, když šla nahá do plynové komory, vytrhla vojákovi zbraň a zastřelila dva německé vojáky. Je to příběh o cinické hře z lidskou nadějí.

13.7

Pavel Kohout (1928) Prozaik, dramatik, publicista, básník, překladatel… Narodil se v Praze, studoval na UK, pracoval v rozhlase, na konci 50. let se stal spisovatelem z povolání. Po roce 1968 se dostal na seznam zakázaných spisovatelů, stal u vzniku Charty 77. V roce 1977 mu byl povolen roční pobyt v Rakousku, ale v roce 1979 mu bylo fyzicky zabráněno vrátit se do vlasti a byl zbaven státního občanství. Katyně – 1980, román o škole pro popravčí. Hlavní hrdinkou je 15letá dívka, která se nedostane na střední školu a zoufalé matce je nabídnuto studium na popravčí. Kniha sleduje osudy katovské třídy a jejich učitelů a světové historii popravování. Satira na státní bezpečnost a parodie na lidskou krutost a hloupost.

13.8

Milan Kundera (1929) Narodil se v Brně, studoval filozofii na KU, nakonec dokončil filmovou fakultu AMU, kde potom přednášel světovou literaturu. 1970 – ztratil zaměstnání, později se stal hostujícím profesorem na francouzské univerzitě v Rennes. V roce 1979 byl zbaven státního občanství. Dnes žije v Paříži, je to bývalý boxer a hudebník. Dílo: Nesnesitelná lehkost bytí – 1985, hlavním hrdinou je chirurg Tomáš a jeho žena Tereza, kteří po srpnových událostech v roce 1968 emigrují do Švýcarska. Pak se vrací oba do Prahy, román potom líčí nedýchatelnou atmosféru normalizačního Československa. Tomáš pracuje jako čistič oken, žije bohatý milostný život s jinými ženami, aniž by byla narušena jeho láska k Tereze. Aby se vyhli nátlaku policie stěhují se na venkov, oba umírají při automobilové havárii. Kniha je i příběhem druhého páru jedné ze sexuálních partnerek Tomáše, pražské malířky Sabiny. Další díla: Život je jinde (1973), Valčík na rozloučenou (1976), Kniha smíchu a zapomnění (1979), Nesmrtelnost (1990)

13.9

Samizdat Vaculík, Kundera, Foglar (Rychlé šípy), Švandrlík (Tankový prapor)


14 Nejvýznamnější představitelé české prózy 1945 – 70.let 20 století -

-

-

-

14.1

někteří autoři reagují na 2. sv. válku a na vítězství nad fašismem 25. únor 1948, komunistický únorový převrat, dochází k deformaci přirozeného literárního vývoje začínají čistky, likvidace inteligence, vznikají tábory nucených prací, dochází k vyhazování profesorů a vysokoškolských studentů tajné politické procesy a popravy, uvěznění řady nekomunistických spisovatelů zákazy v oblasti tisku, zakázány některé časopisy (např. Lidové noviny) 50. léta zdevastovala naši literaturu, od roku 1945 nastupuje v literatuře socialistický romantismus, nastalo období budovatelských románů, dopředu se dostává funkce agitační v 50. letech začíná první samizdat (tvorba v ilegalitě, šířená strojopisem) v roce 1956 dochází k odsouzení stalinských praktik, nastává zlom v literárním prostředí. Jsou obnoveny některé časopisy a noviny. Prosazuje se v literatuře osobní svoboda umělce. největší uvolnění dochází v letech 1966-67, kdy vystupují proti vedení strany nekomunističtí spisovatelé dochází k rehabilitaci politických vězňů a v roce 1967 se konal 4. sjezd spisovatelů, kde vystoupili např. Milan Kundera, Václav Havel, L. Vaculík rok 1968 významný rok v dějinách českého státu, hovoříme zde o období tzv. pražského jara (leden-srpen). V čele komunistické strany se postavil A. Dubček->chtěl vybudovat socialismus s lidskou tváři. V březnu 1968 byl prezidentem zvolen L. Svoboda. Tato euforická víra v nové pořádky vyvrcholila ve slavném provolání všech občanů 2000 slov jejímž autorem byl Ludvík Vaculík. Byla to kritika dosavadního komunistického režimu. 21. srpna 1968 vpád vojsk Varšavské smlouvy, který definitivně pohřbil veškeré naděje a pokus o humanizaci a demokratizaci od roku 1969 se u nás začal prosazovat tzv. normalizační proces – vše se mělo stát normálním tak jak to vyžadovala politická situace. Opět se opakuje situace po roce 1948 a celá tato situace přinesla 20-letou politickou a kulturní nesvobodu až do 17.11 1989

USA - Beatnická literatura Vznikala v U. S. A. od 50. let. Byla to lit. protestní, proti všem uznávaným americkým životním normám, její autoři pocházeli z intelektuálních kruhů, úmyslně se ke společnosti obraceli zády (odtrhli se), hledali vnitřní svobodu prostřednictvím drog, alkoholu, sexu, hudby,... Šokovali veřejnost svou výstředností, tématikou děl i způsobem vyjadřování. Jack Kerouac - rom. Na cestě Allan Ginsberg - básnická sb. Kvílení William Burroughs - Feťák, Teplouš

14.2

Anglie – Rozhněvaní mladí muži Literární skupina, která svou nepřízpůsobivostí směřovala proti morálce anglické společnosti. Byli jiní než Beatníci, nelibovali si v drogách, šokující módě, sexu… Autoři i hrdinové knih byli obvykle absolventi univerzity, kteří se nakonec tím, že se oženili s dívkou s aristokratické vrstvy přizpůsobili.

14.3

Jan Drda ( 1915-1970) Němá barikáda - povídková kniha, obsahuje 11 povídek. V této knize vyzvedává hrdinství prostých lidí v období okupace a květnového povstání. Hlavní postavy povídek se stávají hrdiny až v rozhodujících situacích. Povídky se omezují pouze na hlavní obrysy událstí a na základní konflikty doby. Povídka Vyšší princip (str. 155).

14.4

Ladislav Fuks ( 1923-1994 ) Celý život pobývá v Praze, během války totálně nasazen. Po návratu vystudoval filozofii na KU a pracoval na památkové správě města Prahy. Jeho první knihy, které píše po okupaci vycházejí s atmosféry války. Hlavními hrdiny jeho děl jsou lidé nějakým způsobem psychicky deformování. Jeho klíčovými tématy jsou strach, úzkost. Spalovač mrtvol – psychologický román o narůstajícím zlu a přeměně prostého člověka na vraha. Děj se odehrává během 2. sv. války. Hlavní postavou je zaměstnanec pražského krematoria. Je to člověk laskavý, starostlivý, ale na straně druhé je to psychopat. Pod vlivem tlaku doby se z něj stává vrah. Jeho německý kamarád ho


přesvědčí o jeho rasové nadřazenosti a protože má za manželku židovku a dítě ve kterém koluje židovská krev, tak je pomalu zabíjí. Své chování omlouvá zrůdným pojetím smrti jako vykoupení ze všech pozemských starostí. Pan Theodor Mundstock – děj této knihy se odehrává od roku 1941-42. Hlavní postavou je starý osamělý žid, který očekává se strachem předvolání k transportu. Fuks zde zachycuje jeho vnitřní svět, který je deformovaný tlakem doby a hlavní hrdina přechází do depresí až schizofrénické představy, která se projevuje tím, že si vymyslí dvojníka Mona s kterým vede dialog. Mundstock ztrácí kontakt s realitou a vniká do představ a snů, ale nakonec se rozhodne, že se detailně a systematicky připraví na všechno co ho čeká. V den nástupu do transportu jej sráží vojenské auto =>židé neměli úniku.

14.5

Arnošt Lustig ( 1926 ) Narodil se v Praze, v 15 letech musel z rasových důvodů opustt školu, rok poté byl poslán do Terezína. Prošel koncentračním táborem v Osvětimi. Na jaře roku 1945 utekl z pochodu smrti. A až do pražského povstání se ukrýval v Praze. Po válce působil jako novinář a byl vyslán do Izraele jako zpravodaj. Později pracoval jako rozhlasový a časopisový redaktor a filmový scenárista. Roku 1968 emigroval do USA, kde dostal místo profesora na Washingtonské univerzitě. Dílo: jeho tvorba je ovlivněna drastickými zážitky z koncentračních táborů a jsou svědectvím o osudech Židů za nacismu. Noc a naděje, Démanty noci – povídky, silně autobiografické čerpají z osudů lidí v koncentračních táborech či z transportů smrti. Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou – novela inspirována dvěma skutečnými událostmi roku 1943. První skutečnost byla ta, že Němci získali podvodem od skupiny bohatých Židů zajatých na Sicílii peníze a majetek a slibovali jim výměnu za vysoké německé důstojníky. Druhá událost bylo, že polská herečka, když šla nahá do plynové komory, vytrhla vojákovi zbraň a zastřelila dva německé vojáky. Je to příběh o cinické hře z lidskou nadějí.

14.6

Bohumil Hrabal ( 1914-1997 )

Narodil se v Brně. Od svých šesti let žil v Nymburku, kde byl jeho otec správcem a později ředitelem pivovaru. Po maturitě dokončil studium práv na KU. Od roku 1963 pracoval jako spisovatel. Vystřídal několik zaměstnání ( skladník, dělník na trati, výpravčí, pojišťovací agent, obchodní cestující… ). Dílo: Ostře sledované vlaky – je to povídka, jejíž děj se odehrává na konci 2. sv. války. Hlavní postavou je mladý železničář M. Hrma, který trpí komplexem v erotické oblasti. Jak se mu tento komplex podaří odstranit, ztrácí veškeré zábrany a účastní se sabotážské akce likvidace německého vlaku. Přes stanici má přejíždět německý vlak s municí a Miloš jej vyhazuje do povětří a zároveň sám umírá. Taneční hodiny pro starší a pokročilé - napsaná jednou větou, vypravěčem je autorův strýc Pepin jako 70-letý stařec, vypravuje slečnám v sadu při trhání třešní historky ze svého života. Okouzlí je svým vyprávěním tak, že ho začnou brát jako muže. Perlička na dně – povídka „perličkou na dně“ rozumí dobré jádro lidí, jejich moudrost, citovost Pábitelé – slovo „pábení“ označuje zvláštní druh vyprávění. Pábitelé dělají vše zamilovaně, dychtí po poznání, jsou posedlí vyprávěním.

14.7

Vladimír Páral

Většina jeho děl vznikala v 60. - 80. letech, typické je prostředí chemiček v SZ Čechách, které souvisí s autorovým vzděláním. Vystudoval VŠ chemickou v Pardubicích a stal se ing. chemie. Pracoval v Liberci, Jablonci nad Orlicí, Mostě, Ústí nad Labem. Od 60. let se živil spisovatelstvím a jako redaktor.Tématika jeho děl se soustřeďuje na životní stereotypy, které se pravidelně opakují v rodině, v práci, sexu. Lidé v těchto stereotypech zpohodlní, stávají se cyniky, poživačnými živočichy, strojovými automaty. Vypracoval si individuální autorský styl, napodobuje styl odborný a administrativní (časté chemické termíny a administrativní útvary - posudky, hodnocení, životopisy,...). Opakují se větné konstrukce, ze kterých s oblibou vypouští přísudkové sloveso, s oblibou také využívá symboliky jmen pro rozdílné skupiny prac. Vyjadřování věcné až cynické. Dílo: Jeho tvorba se člení na tzv. černé romány (hrdinové nemorální a spokojení) a bílé romány (hrdinové jsou schopni silného citového vztahu). Černé romány: Veletrh splněných přání – příběh vedoucího chemické laboratoře Milana Renče, který stereotypní a ubíjející koloběh v práci, kde je většina úkolů neúčelná a nesmyslná, přenáší v podobné poloze i do soukromí. Je to život bez velkých zážitků, bez skutečných emocí. Vše je zmechanizováno a vše má své trvalé místo v zaběhlém životním kolotoči. Nejtragičtější ovšem je, že Renč si na svůj „neživot“ zvykl a je s ním docela spokojen. Tento neměnný a naprogramovány způsob života, kde není místo pro lásku, ale jen na biologické fungování sexu, je „narušen“ opravdovým citem mladé dívky. Jenže


Renč cítí, že právě tohle ohrožuje jeho klid a pohodlí. Dívku znásilní a tímto způsobem se od ní osvobozuje. Katapult – opět máme ve středu pozornosti inženýra chemie, tentokráte Jacka Jošta, který si s ohromnou důkladnosti naplánoval svůj program na večer. Pomocí inzerátu naváže známost se sedmi ženami se sedmi různých míst na trati z Ústi do Brna, kterou často projíždí díky svým služebním cestám. Sice si tak zpestřuje svou spořádanou nudu z domova. Jenže těchto sedm žen usiluje o sňatek a vhánějí tak Jošta tam odkud prchá. Vzniklou situaci musí řešit, uvažuje o rozvodu, shání pro svou ženu Lenku nového partnera, ale nakonec se začíná zaplétat do lží, až se celá záležitost stává neuvěřitelnou. Teprve nyní si uvědomuje, že nechce ztratit svou ženu ani dítě, že ony jsou smyslem jeho života. Letecky se chce vrátit, ale při přistání je katapultován a umírá. Soukromá vichřice – složitá mozaika osudů dvou generačně odlišných rozdílných čtveřic, které se koloběh všedních dnů snaží spestřit nevěrou. Milenci a vrazi (člení lidi na červené - o něco se snaží - a modré - dosáhli svých cílů a přestali v podstatě být lidmi a postupně modrají všichni) Profesionální žena (parodie na Angeliku) Bílé romány: Mladý muž a bílá velryba Radost až do rána

14.8

Jan Otčenášek ( 1924-1979 )

Pochází z Prahy, patří k autorům, kteří byli poznamenáni válkou. Byl totálně nasazen v Německu v továrně na německé motory. Na konci války pracoval v ilegálním odboji a skončil v KSČ. Dílo: Romeo, Julie a tma – milostná novela zasazená do doby okupace ovlivněna citáty z díla Shakespeara. Je shakespearovským příběhem lásky 18letého studenta Pavla a Židovky Ester. Potkávají se jednoho dne v parku na lavičce, kam Ester utekla před transportem do koncentračního tábora. Pavel ji ukryl doma v místnosti za otcovou krejčířskou dílnou v jejich domě. Mezi oběma se vyvine milostný vztah, Pavel jí nosí jídlo. Až jednoho dne Ester objeví kolaborant Rejsek, který nakreslí na dveře jejího úkrytu židovskou hvězdu. Psychickým nátlakem ji donutí, aby úkryt opustila, a když vybíhá na ulici, je zastřelena německými vojáky. Kulhavý Orfeus – částečně autobiografický román, který líčí osudy pěti mladých přátel nasazených do pražské továrny na letadla, kde vytváří ilegální organizaci. Protože jsou nezkušení a celá odbojová činnost je neúčinná, jsou všichni popraveni. Občan Brych – zaujímá zvláštní místo v době schématického psaní v literatuře (hlavně budovatelské romány). Pojednává o osobním rozhodování právníka Františka Brycha, který váha, zda přijmout, či nepřijmut politické spořádání po únorovém převratu 1948. Nakonec se až na hranicích, kde čeká se skupinou emigrantů na převaděče,rozhodne zůstat a přijmout danou situaci.

14.9

Josef Škvorecký ( 1924 )

Narodil se v Náchodě, vystudoval Filozofickou fakultu KU a v roce 1968 emigroval do Kanady, kde žije dodnes. Dílo: Zbabělci – reaguje na 2. sv. válku, zahrnuje osm květnových dnů v roce 1945 ve městě Kostelci = jeho Náchod. Hlavní děj se točí kolem Danny Smiřického ( vypravěč ). Vystupují zde také jeho přátele z jazzové kapely. Autor líčí poslední dny války realisticky bez idealizace ( „smradlavá ruská armáda“ ). Vnímá osvobozování Kostelce očima mladé generace, jinak než jejich rodiče.


15 Cesty naší poezie po roce 1945 15.1

Poezie od roku 1945-1968

objevují se básně - reagující na válku a osvobození Rudou armádou, projevuje se radost z novu získané svobody František Halas - V řadě – báseň Barikáda Jaroslav Seifert - Přilba hlíny František Hrubín - Chléb s ocelí, básnická poema – Jobova noc Vladimír Holan – Rudoarmějci - Dík Sovětskému svazu - vyjadřující obavy o budoucnost a znepokojení z dalšího vývoje František Hrubín : básnické skladby :Hirošima a Proměna - oslavující politické osobnosti, komunistický režim a Sovětský svaz, vznikají básně bez velkých uměleckých hodnot , např. Vítězslav Nezval – básnické poemy: Stalin, Zpěv míru, S.K.Neumann - opěvující rodný kraj , zde patří např. sbírky Jaroslava Seiferta nebo Viléma Závady V této době vznikají také nové literární skupiny:

15.1.1 Skupina 42 tato výtvarnicko – básnická skupina vznikala již v době okupace r.1942 a její konec znamenal rok 1948. Jejími nejvýznamnějšími představiteli byli Jiří Kolář, Josef Kainar, Ivan Blatný. Jejich poezie byla inspirována velkoměstskou civilizací , moderním velkoměstem a jeho periférií s obrazy obyčejného života.

15.1.1.1 Josef Kainar (1917-1971) Narodil se v Přerově. Studoval český jazyk a francouzštinu na filozofické fakultě v Praze až do uzavření vysokých škol v roce 1939. Po válce působil jako dramaturg a redaktor. Dílo: Nové mýty – 1946, Osudy – 1947, shrnuje zde verše let 1940-43, Velká láska – 1950, plná tehdejší bojovnosti a nenávisti ke všemu „neuvědomělému“., Člověka hořce mám rád, Lazar a píseň – sbírky, Rozhlásky – vychází posmrtně, básnické komentáře k různým událostem

15.1.2 Skupina Ohnice tato literární skupina se vytvořila kolem Kamila Bednáře v letech 1939-1945. Její název je odvozen od básnické sbírky Jiřího Ortena – Ohnice.

15.1.2.1 Jiří Orten 1919-1941 básník s tragickým životním osudem, veliký talent české literatury, jehož poezie vyjadřuje pocity úzkosti a samoty člověka v necitelném světě doby okupace. Vl.jménem Jiří Ohrenstein, židovského původu, z rasových důvodů vyloučen ze studií na konzervatoři a kvůli své lásky, v době okupace neemigroval, v den svých 22.narozenin sražen německou sanitkou. V jeho poezii je všudypřítomný pocit nebezpečí a ohroženosti- pocity úzkosti mají souvislost s jeho životními zkušenostmi, kdy se Žid stává člověkem druhého řádu. Sbírky – Čítanka jaro, Cesta k mrazu, Ohnice /pseudonym Jiří Jakub/ V programu skupiny se hovoří o tzv.nahém člověku – je to poezie, která je zbavená ideologických společenských vztahů, je nedůvěřivá k myšlenkám technického pokroku nebo strojové civilizaci. Objevují se pocity úzkosti a zklamání, obav, zmaru a smutku. Odvrací se tedy od odlidštěného materialistického světa ke světu duchovnímu. Nahý člověk opět objevuje lidské nitro a zdůrazňuje jedinečnost osobnosti.

15.1.3 Skupina Ra skupina i literátů vznikla opět již v době okupace. Členové se přihlásili k surrealistickému hnutí, ale od původního pojetí se odlišovali nedůvěrou k čistému psychickému automatismu.

15.1.4 Skupina kolem časopisu Květen – tzv.Květňáci vznikají roku 1955 a jejich činnost trvá asi 4 roky. I když se jednalo o různorodé básníky, spojoval je program „poezie všedního dne“ – jedná se o poezii, která svou pozornost obrátila ke světu každodennosti , který se stal inspirací a motivací. Poezie byla prostá, racionální, nepatetická. Hlavními představiteli byli Miroslav Florian, Miroslav Holub, Milan Kundera

15.1.4.1 Miroslav Holub Jeho poezie úzce souvisí s jeho původní profesí, protože využívá lékařské terminologie (původ. povoláním lékař imunolog), narodil se v Plzni r. 1923, v 50. letech, kdy přestala existovat sk. Ohnice, přešel do redakce čas. Květen, v r. 1968 zásadně odmítl okupaci, v r. 1969 reagoval i na


smrt Palachovou a stal se autorem zakázaným. Jeho poezie vychází z protikladu světa techniky a vědy a světa lidského, varuje před zmechanizováním člověka, apeluje na jeho lidskost, citovost. Využívá různých podobenství ze světa buněk, mikroorganizmů pro svět lidí. Člověk se podle něho nemá nikdy vzdávat. v 50. letech Denní služba - vyzdvihuje lidskou aktivitu, houževnatost (báseň O Popelce). v 60. letech Slabikář, Achilles a želva , Jdi a otevři dveře- sbírky samizdatová sbírka: Syndrom mizející plíce

15.1.5 Další skupiny: skupina Rudého práva, Host do domu, katoličtí básníci aj.

15.2

60. léta díky politickému uvolnění byl i v této oblasti dán prostor uměleckým individualitám. Byly vydávány sbírky téměř bez omezení a do literatury vstupují mladí básnící, kteří se chtějí distancovat od 50.let. Václav Hrabě, Josef Kainar, K.Kryl.

15.3

70.-80.léta oficiální – režimem uznávaní básníci funkcionáři – např.Ivan Skála - na okraji stojící nejlepší čeští básníci – Jar.Seifert, Oldřich Mikulášek - později přicházejí noví mladí básníci – nejvýznamnější objev: Jiří Žáček samizdatová a exilová – autoři zbaveni možnosti publikovat - Ivan Wernisch, Ivan Diviš, Jiří Kolář, Ivan Blatný písničkáři: protestní písně : Karel Kryl, Jaroslav Hutka, Jarek Nohavica, Pepa Nos skupina undergroundu – Egon Bondy, Ivan Martin Jirous – Magor

15.4

Jaroslav Seifert Narodil se v Praze na Žižkově, nedokončil ani gymnázium a věnoval se žurnalistice. Nejprve působí v komunistických novinách. Stál při vzniku Devětsilu a nových směrů (poetismus, proletářské umění). V roce 1929 opouští komunistickou stranu. Po 2. sv. válce, v roce 1949, se věnuje pouze spisovatelské činnosti. V roce 1956 těžce onemocní a na 10 let se odmlčuje. V roce 1968 veřejně a kriticky vystupuje proti současné politice na druhém sjezdu čs. spisovatelů. V roce 1969 byl zvolen předsedou tohoto svazu. Seifert se stal zakázaným autorem do té míry, že některé jeho sbírky mohly být vydávány pouze v exilu. Podařilo se utajit, že byl signatářem Charty 77. V roce 1984 dostal Nobelovu cenu za literaturu. 1) proletářská poezie: - Město v slzách, Samá láska 2) poetismus: - Na vlnách TSF, Slavík zpívá špatně, Poštovní holub 3) 30. léta: - Jablko z klína, Ruce Venušiny (osobní lyrika, má ráz intimní zpovědi, vzpomíná na lásky, domov…), Osm dní (je věnována T. G. Masarykovi), Zhasněte světla (zde reaguje na Mnichovskou dohodu) 4) okupace: - Vějíř Boženy Němcové (zde se obrací k významné osobnosti českých dějin a zdůrazňuje její statečnost), Kamenný most 5) poválečné období: Maminka (sbírka vzpomínek na svou matku a bezstarostného dětství, matka=centrum všeho světa, ztělesnění bezpečí, verše klasicky prosté) Píseň o Viktorce (tato sbírka se stala záminkou pro nepřátelskou a útočnou kampaň proti Seifertové tvorbě, Viktorčina tragédie se stala podobenstvím osudu B. Němcové) Přilba hlíny (sbírka obsahuje 3 cykly básní. Úvodní cyklus Osm dní =10 žalozpěvů, básně ze září 1937, zachycuje chvíle národního smutku od úmrtí T. G. Masaryka po jeho pohřeb v lánech. Říp v okně – básně z let 1937-1945, odraz krize po mnichovské zradě. S otevřenou náručí - básníkova reakce na konec 2. sv. války) 6) 60. léta: - Halleyova kometa, Odlévání zvonů (jsou to sbírky vzpomínek na mládí, dětství a Prahy) 7) 70. léta: - Morový sloup (byla to zakázaná sbírka, vychází v samizdatu. Je hořkou reakcí na srpen 1968, na situaci po sovětské okupaci. Vyjadřuje zde nesouhlas s komunistickým režimem a normalizací a vzpomíná na své staré přátele. Je to symbolický název sbírky. Je to sbírka, kterou píše jako prosbu na odvrácení a překonání moru, tzn. něčeho, co ohrožuje život jedince i národa.) Jediná prozaická kniha, kterou Seifert vydává, se jmenuje Všechny krásy světa. Je vydána v exilu a je to souhrn jeho života a svědectví o půlstoletém vývoji české literatury. Poslední jeho dvě sbírky jsou Deštník s Piccadely, Býti básníkem, ve kterých rekapituluje život. Jsou zde vyjádřeny dva kontrasty. Na jedné straně vzpomínky na minulost, kdy byl šťastný, na straně druhé současnost, která je smutná, protože ho nečeká nic nového.


15.5

Vladimír Holan (1905-1980) Narodil se v Praze, brzy se však přestěhovali do kraje pod Bezdězem (s tímto krajem je spojen i Mácha). Po nedokončeném studiu práv působí jako žurnalista a od svých 30.let se věnuje pouze literatuře. Po roce 1968 může ještě dva roky publikovat, ale 1970 se stává zakázaným autorem. Je básníkem meditativním a introvertním, stojí bokem veškerých módních tendencí. Dospěl až k experimentální tvorbě, tvoří pouze básnické sbírky. Triumf smrti, Kameni přicházíš – 1930, sbírky složité meditativní poezie, ve kterých se snaží zachytit vztahy mezi bytím a nebytím Za okupace vznikají sbírky: Sbírka září 1938, Odpověď Francii – reagují na okupaci a mnichovskou zradu Poslední testament, Terezka Planetová – 1940-43 Po válce vznikají sbírky: Dík Sovětskému svazu, Rudoarmějci – sbírka občanské poezie, díkuvzdání za osvobození. 18 básní bez názvu – portréty obyčejných ruských vojáků. Holan viděl v ruských vojácích symbol dobra, které zvítězí nad zlem. Po r. 1948 se vrátil k poezii filozofické, byl kritizován podobně jako Seifert, své bás. sb. nepublikoval, vycházely až v 60. letech, např.: Bez názvu, Na postupu, Bolest - poezie v těchto sb. se vyznačuje krátkostí básní, působí jako aforismy, jejich význam se nedá jednoznačně vyložit, motivují čtenáře k zamyšlení nad životem (nad jeho smyslem). Před r. 1968 vydal i několik lyricko-epických básnických skladeb (pojetí filozofické), skladba Mozartiana (týká se Mozarta). Noc s Hamletem – sbírka V 70. letech se věnoval překladatelství a izoloval se od dění ve světě.

15.6

František Hrubín Básník, prozaik i dramatik, autor poezie pro děti, narodil se v Praze r. 1910, blízký vztah měl k městečku Lešany v Posázaví, kde žili jeho prarodiče. Zemřel v r. 1971. Do literatury vstoupil už ve 30. letech: Země sudička (1933), Krásná po chudobě (1935) - vlastenecká přírodní lyrika věnovaná krajině kolem Lešan Za okupace věnoval některé sb. Praze - např. sb. Včelí plást (1940) Po r. 1945 po osvobození v r. 1945 napsal vlasteneckou oslavnou skladbu Jobova noc – 5dílná poema, odraz válečné doby plné bolesti, boje a nadějí. Válka je zde střetem „staré“ a „nové“ země (biblické symboly). Je zde postava Joba, básníka „staré“ země, trvale uzavřeného do sebe. Hirošima – varovná lyricko epická skladba s tématem atomové smrti. Vyjadřuje pocit úzkosti z ohrožení a nejistoty. Je reakcí na svržení atomové bomby na japonské město a nebezbečí nového konfliktu-studené války. V 60. letech: Můj zpěv - Máchovsky laděná sbírka, obsahuje motivy smrti a života, úvahy nad smrtelností člověka a nesmrtelností přírody. Proměna – navazuje na Hirošimu, rozsáhlá básnická skladba, která varuje před smrtelným ohrožením planety a lidské existence. Je založena na konfrontaci dvou dějových pásem. V jednom pásmu je vylíčen obraz klidného odpoledne u Vltavy, kde lidé odpočívají a dočítají se o zkoušce atomové bomby. V druhém je antický mýtus o Daidalovi a Ikarovi o odvaze a lehkomyslnosti, o riziku letu a pádu a o Ikarově smrti. Tyto pásma se střídají od jednoho k druhému, abychom si uvědomili, že mýtus má úlohu výstražného podobenství. Čtenáře to vede k zamyšlení nad možností nebezpečné techniky. K Lešanům se znovu vrátil ve sb. Lešanské jesličky. V Lešanech se odehrává i lyricko-epická bás. skladba Romance pro křídlovku - autobiografická, vzpomínková, básník jako student prožívá prázdniny u svého dědečka, který umírá, a současně prožívá 1. lásku k Terině (dívka od kolotoče). I láska však končí tragicky, Terina umírá na záškrt. Pro Františka Terina nezemřela, žije v jeho vzpomínkách. Podle Hrubína žije člověk tak dlouho, dokud na něho lidé vzpomínají.

15.7

Václav Hrabě – 1940-1965 Předčasně zemřelý básník generace 60.let, který se sám nedočkal knižního vydání svých básnických sbírek a v době normalizace byl soudobou kritikou naprosto přehlížen, avšak některé jeho texty byly zhudebněny Vladimírem Mišíkem – nejslavnější je píseň Variace na renesanční téma. Celá jeho tvorba ovlivněna beatnickou vlnou – projev negativismu, revolty k tradičním hodnotám/bohatství, kariéra/, oficiální morálce, hledání vnitřní svobody, touha po rozkoši….. Výrazným rysem jeho tvorby je nedůvěra ke všemu oficiálnímu, svými verši se stal věrným zrcadlem doby, snaží se žít za každých okolností naplno a vzpírá se jakémukoliv útlaku či jakékoliv manipulaci. Sbírky: STOPTIME, BLUES V MODRÉ A BÍLÉ, BLUES PRO BLÁZNIVOU HOLKU

15.8

Jiří Kolář – 1914 - 2002 Básník a výtvarník – autor koláží. d 60.let zakázaný autor, v 50.letech vězněn za autorství sbírky Prométheova játra – pak vydána až v samizdatu r.1979. Roku 1978 směl odcestovat


na studijní pobyt do Západního Berlína a odtud emigroval do Paříže, kde strávil zbytek života a stal se díky svým kolážím uznávaným výtvarníkem. Nejvýznamnější sbírky: Očitý svědek Prométheova játra – obě sbírky podávají svědectví o o obyčejném životě v totalitní době, objevují se záznamy snů, poznámky z četby, úvahy na politologická témata. Podávají obraz brutality doby.

15.9

Ivan Blatný – 1919 - 1990 Do literatury vstupuje již v době okupace , v souvislosti se skupinou 42. První básnické sbírky , které vydává ještě v Československu, již obsahují pocity marnosti, nostalgie a tesknoty. Roku 1948 odjel na stipendijní cesto do Velké Británie, kde již zůstal. Celý zbytek života však strávil v psychiatrické léčebně, Tvorbe psaná v době nemoci byla schraňována anglickou ošetřovatelkou, která texty poslala do Toronta. Tak vznikly 2 sbírky: - Stará bydliště Pomocná škola Bixley

15.10

Jiří Žáček – 1945 Současný básník – básník rozporného vidění světa, smysl pro humor a radost, vtip Sbírky: Anonymní múza, Okurková sezóna, Ptákoviny aj.

15.11

Písničkáři 15.11.1.1 Karel Kryl 1944-1994 Absolvent keramické školy, prošel řadou zaměstnání. V září 1969 zůstal v Mnichově, spolupracoval s rozhlasovou stanicí Svobodná Evropa. Nesmazatelná postava 60.let a normalizačního období, odpor proti novým politickým poměrům. Písně vyjadřují atmosféru skepse a beznaděje. Desky: Bratříčku zavírej vrátka – 1968 – kontrast převahy moci cizích vojsk s pocity mladíka a jeho bezbranného bratra Rakovina Maškary, Karavana mraků aj.

15.11.1.2 UNDERGROUND Tzv.podzemní kultura – nejvíce se rozšířila v 70.letech – udržovali si naprostou nezávislost na oficiální kultuře i politice, jejich životní postoj nepřipouštěl jakýkoliv kompromis s režimem. Plastic people of Universe Egon Bondy Ivan Martin Jirous – Magor Milan Hlavsa


16 Boj proti fašismu v naší i světové literatuře – obraz II.světové války v dílech našich autorů roku 1934 se Hitler dostává k moci, stává se hlavou státu „fuhrer“⇒budování bojových, úderných a ochranných oddílů, gestapo, SS. 2. sv. válka začíná 1.9 1939 napadením Polska Fašismus představa stálého boje, změn, boj jednotlivce x jednotlivci Nacismus – fašismus + rasový boj Německý nacizmus – zakládání koncentračních táborů, život podřizován válečným přípravám, část Slovanů měla být poněmčena, nepřízpusobivá část vyhlazená. Myšlenky nacistů a Hitlera byly zachycena v knize Mein Kampf.

16.1

W. Styron

Sophiina volba – složitý psychologický román, jehož děj se odehrává v roce 1947 v USA. Hlavními postavami je vyprávěč Sting, který se seznamuje s polskou emigrantkou Sophií ( částečnou židovkou ) a s jejím milencem Natanem, který je žárlivý narkoman. Kniha je napsaná formou vzpomínky Sophie vězněnou v Osvětimi, volbou život pro jedno z jejich dětí, které musela proti její vůli poslat na smrt. Po válce volí mezi životem a smrtí ( zvolí smrt ).

16.2

J. Clawell

Král krysa – válečný román z prostředí zajateckého tábora na ostrově Singapuru v roce 1945, kde jsou zajati vojáci spojeneckých armád. Dozor je ponechán samostatným zajatcům. Hlavní postavou je desátník Kinq, kterému říkají Král krysa. Kniha končí příchodem Američanů a osvobozením. ( str.26 )

16.3

P. Boule

Most přes řeku Kwai – válečný román z japonského vězeňského tábora. Hlavní postavou je anglický důstojník, který staví se zajatci pro Japonce most.

16.4

R. Merle

Smrt je mým řemeslem – autobiografie Rudolfa Hesse, který byl velitelem koncentračního tábora v Osvětimi.

16.5

Joseph Heller

Hlava XXII – román se složitou dějovou konstrukcí, spojenou příběhem letce kapitána Yossariana v době války toužícího vymanit se z ubíjející mašinérie smrti. Smrt přátel a neustálé zvyšování povinných startů přiměje Yossariana zbavit se války dezercí. Utíká za snem o krásných blonďatých Švédkách zosobňujících vše, co je ve válce vojákovi nedostupné. Neoddělitelnou součástí románu je ironie, satira, situační humor – výsměch válečné absurditě. ( str.49 )

16.6

Karel Čapek

Předzvěstí je jeho 5. období - protifašistická díla ( konec 30. let ). Toto období je ovlivněno hrozbou války a diktatury, ohrožení lidskosti a civilizace. Čapek se zde staví na strnu demokracie a míru. Válka s mloky – román, alegorické zpracování, fašismus = mloci (živočichové), kteří jsou schopní lidských prací, napodobují lidi, přijímají všechno to špatné, jsou nekulturní, postupně začínají být agresivní, jejich vůdce Salamandr chce zaútočit na lidi, ovládnout svět, hrozbu vyřeší mločí válka, mloci se vzájemně vyhladí. V závěru je myšlenka, že fašismus sám odumře. Bílá nemoc – základem této divadelní hry je konflikt jedince, představován doktorem Galénem a mezi držiteli moci a strůjci válek zastoupené diktátorem Marshallem. V tomto dramatu zasáhne lidstvo smrtelná epidemie Bílá nemoc. Doktor Galém vytvořil lék, avšak léčí pouze chudé. Touto nemocí jsou však postupně postiženi i představitelé válečné společnosti, baron Krüg, který spáchá sebevraždu a později samotný Marshall. Ten nakonec přistupuje na Galémovu podmínku, že ho vyléčí pokud zabrání dalšímu válečné zbrojení. Když se však blíží k Marshallově vile je ušlapán zfanatizovaným davem, když odmítá provolat slávu válce. Doktor Galém je tragická postava, která se ve snaze zabránit válce musí pomocí léku porušit lékařskou etiku a to pomoci každému. Ve svém snažení je osamocen a Čapek ukazuje na to, že sebeušlechtilejší jedinec je bezmocný proti organizovanému zločinu. Matka - blíže neurčená země v době války, matka Dolores má 5 synů (Jiří, Ondřej, dvojčata Petr a Kornel, Toni). Postupně všechny ztrácí včetně manžela, zůstává jen syn Toni. Po


zprávách o vraždění ve školách posílá matka sama Toniho do války. Proti fašismu bojovat se zbraní v ruce.

16.7

Jan Drda ( 1915-1970)

Němá barikáda - povídková kniha, obsahuje 11 povídek. V této knize vyzvedává hrdinství prostých lidí v období okupace a květnového povstání. Hlavní postavy povídek se stávají hrdiny až v rozhodujících situacích a jejich hrdinství je často zidealizované. Povídka Vyšší princip (str. 155).

16.8

Ota Pavel ( 1930-1973 )

Vlastním jménem Ota Popper, prozaik, novinář a sportovní reportér. Jeho otec byl žid a obchodní cestující. Měl krásný vztah k přírodě, sportu a rybaření. Dětství trávil u strýce Proška u řeky Berounky. Po válce absolvoval obchodní školu a později nastoupil jako sportovní redaktor do rozhlasu i tisku. Roku 1964 onemocněl duševní chorobou. Knihy ze sportovního prostředí – Plná bedna šampaňského. Na druhou světovou válku reaguje knihou Smrt krásných srnců – líčí zde své dětství, autobiografie.

16.9

Ladislav Fuks ( 1923-1994 )

Celý život pobývá v Praze, během války totálně nasazen. Po návratu vystudoval filozofii na KU a pracoval na památkové správě města Prahy. Jeho první knihy, které píše po okupaci vycházejí s atmosféry války. Hlavními hrdiny jeho děl jsou lidé nějakým způsobem psychicky deformování. Jeho klíčovými tématy jsou strach, úzkost. Spalovač mrtvol – psychologický román o narůstajícím zlu a přeměně prostého člověka na vraha. Děj se odehrává během 2. sv. války. Hlavní postavou je zaměstnanec pražského krematoria. Je to člověk laskavý, starostlivý, ale na straně druhé je to psychopat. Pod vlivem tlaku doby se z něj stává vrah. Jeho německý kamarád ho přesvědčí o jeho rasové nadřazenosti a protože má za manželku židovku a dítě ve kterém koluje židovská krev, tak je pomalu zabíjí. Své chování omlouvá zrůdným pojetím smrti jako vykoupení ze všech pozemských starostí. Pan Theodor Mundstock – děj této knihy se odehrává od roku 1941-42. Hlavní postavou je starý osamělý žid, který očekává se strachem předvolání k transportu. Fuks zde zachycuje jeho vnitřní svět, který je deformovaný tlakem doby a hlavní hrdina přechází do depresí až schizofrénické představy, která se projevuje tím, že si vymyslí dvojníka Mona s kterým vede dialog. Mundstock ztrácí kontakt s realitou a vniká do představ a snů, ale nakonec se rozhodne, že se detailně a systematicky připraví na všechno co ho čeká. V den nástupu do transportu jej sráží vojenské auto =>židé neměli úniku.

16.10

Arnošt Lustig ( 1926 )

Narodil se v Praze, v 15 letech musel z rasových důvodů opustt školu, rok poté byl poslán do Terezína. Prošel koncentračním táborem v Osvětimi. Na jaře roku 1945 utekl z pochodu smrti. A až do pražského povstání se ukrýval v Praze. Po válce působil jako novinář a byl vyslán do Izraele jako zpravodaj. Později pracoval jako rozhlasový a časopisový redaktor a filmový scenárista. Roku 1968 emigroval do USA, kde dostal místo profesora na Washingtonské univerzitě. Dílo: jeho tvorba je ovlivněna drastickými zážitky z koncentračních táborů a jsou svědectvím o osudech Židů za nacismu. Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou – novela inspirována dvěma skutečnými událostmi roku 1943. První skutečnost byla ta, že Němci získali podvodem od skupiny bohatých Židů zajatých na Sicílii peníze a majetek a slibovali jim výměnu za vysoké německé důstojníky. Druhá událost bylo, že polská herečka, když šla nahá do plynové komory, vytrhla vojákovi zbraň a zastřelila dva německé vojáky. Je to příběh o cinické hře z lidskou nadějí.

16.11

Bohumil Hrabal ( 1914-1997 )

Narodil se v Brně. Od svých šesti let žil v Nymburku, kde byl jeho otec správcem a později ředitelem pivovaru. Po maturitě dokončil studium práv na KU. Od roku 1963 pracoval jako spisovatel. Vystřídal několik zaměstnání ( skladník, dělník na trati, výpravčí, pojišťovací agent, obchodní cestující… ). Ostře sledované vlaky – je to povídka, jejíž děj se odehrává na konci 2. sv. války. Hlavní postavou je mladý železničář M. Hrma, který trpí komplexem v erotické oblasti. Jak se mu tento komplex podaří odstranit, ztrácí veškeré zábrany a účastní se sabotážské akce likvidace německého vlaku. Přes stanici má přejíždět německý vlak s municí a Miloš jej vyhazuje do povětří a zároveň sám umírá.

16.12

Jan Otčenášek ( 1924-1979 )

Pochází z Prahy, patří k autorům, kteří byli poznamenáni válkou. Byl totálně nasazen v Německu v továrně na německé motory. Na konci války pracoval v ilegálním odboji a skončil v KSČ.


Dílo: Romeo, Julie a tma – milostná novela zasazená do doby okupace ovlivněna citáty z díla Shakespeara. Je shakespearovským příběhem lásky 18letého studenta Pavla a Židovky Ester. Potkávají se jednoho dne v parku na lavičce, kam Ester utekla před transportem do koncentračního tábora. Pavel ji ukryl doma v místnosti za otcovou krejčířskou dílnou v jejich domě. Mezi oběma se vyvine milostný vztah, Pavel jí nosí jídlo. Až jednoho dne Ester objeví kolaborant Rejsek, který nakreslí na dveře jejího úkrytu židovskou hvězdu. Psychickým nátlakem ji donutí, aby úkryt opustila, a když vybíhá na ulici, je zastřelena německými vojáky. Kulhavý Orfeus – částečně autobiografický román, který líčí osudy pěti mladých přátel nasazených do pražské továrny na letadla, kde vytváří ilegální organizaci. Protože jsou nezkušení a celá odbojová činnost je neúčinná, jsou všichni popraveni.

16.13

Josef Škvorecký ( 1924 )

Narodil se v Náchodě, vystudoval Filozofickou fakultu KU a v roce 1968 emigroval do Kanady, kde žije dodnes. Dílo: Zbabělci – reaguje na 2. sv. válku, zahrnuje osm květnových dnů v roce 1945 ve městě Kostelci = jeho Náchod. Hlavní děj se točí kolem Danny Smiřického ( vypravěč ). Vystupují zde také jeho přátele z jazzové kapely. Autor líčí poslední dny války realisticky bez idealizace ( „smradlavá ruská armáda“ ). Vnímá osvobozování Kostelce očima mladé generace, jinak než jejich rodiče.


17 Vývoj českého dramatického umění ve 20. století 17.1

Od počátku 20. století – 1945 17.1.1 OFICIÁLNÍ Toto divadlo bylo představováno scénou Národního divadla a Městským divadlem na Vinohradech. V těchto divadlech se hrály různé typy divadelních her. hry ovlivněné impresionismem a vitalismem - např. Fráňa Šrámek – Měsíc nad řekou, Jaroslav Kvapil (byl režisérem ND) – Princezna Pampeliška, Rusalka (ta se pak stala libretem k Dvořákově opeře) hry psychologické - Jaroslav Gilbert – Vina – tragédie historické drama - hl. představitel: Alois Jirásek vážné drama - hl. představitel: Fr. Langer expresionismus - K. Hugo Hillar (režisér ND) režíroval Ze života hmyzu od bratří Čapků Významní

herci: Václav Vydra, Zdeněk Štěpánek, Scheinpflugová, Růžena Nasková

František

Smolík,

Hugo

Haas,

Olga

17.1.2 NEOFICIÁLNÍ LIDOVÉ DIVADLO Toto divadlo představovalo zábavní scény, šantány a kabarety – např. Červená sedma nebo Revoluční scéna. Červená sedma – kabaret, založený Jaroslavem Červeným. Šest herců, sedma = nadsázka Významní herci: Ferenc Futurista, Saša Rašilov, Vlasta Burian

17.1.3 AVANDGARDNÍ SCÉNY Tyto scény se staly protějškem kamenných divadel a vznikaly od poloviny 20. let 20. století. Jednalo se o tvůrčí divadlo spjaté se životem, inspirované lidovou zábavou – kabaretem, filmem, cirkusem. Patřily zde dvě nejvýznamnější scény: Osvobozené divadlo a divadlo D34.

17.1.3.1 Osvobozené divadlo Oficiálně vzniklo toto divadlo v únoru 1926 a stalo se jakousi dramatickou sekcí uměleckého sdružení Devětsil. Režiséry a zakladateli divadla se stali Jiří Frejka a Jindřich Honzl. Roku 1927 přicházejí do divadla studenti práv Jiří Voskovec a Jan Werich, téhož roku tam se svými klavírními improvizacemi vystoupil i Jaroslav Ježek. Jan Werich – 1905 – 1980 Praha. Absolvoval studium gymnázia a právnické fakulty Univerzity Karlovy. Od r. 1927 působil 12 let v Osvobozeném divadle. V době okupace pobýval v USA a od r. 1955 se stal uměleckým vedoucím – ředitelem Divadla ABC. Zde také počala jeho spolupráce s Miroslavem Horníčkem. Samostatná díla – scénárista filmu Císařův pekař a Pekařův císař, Kniha pohádek – Fimfárum Werich byl v 70. letech zakázán a jeho jméno nebylo téměř nikde uváděno. Teprve když se zúčastnil zinscenované manifestace kulturních pracovníků v Národním divadle proti Chartě 77, byl zákaz vůči němu zrušen. Jiří Voskovec – 1905 – 1981 (USA) absolvoval studia práv na KU. Od r. 1938 žil v USA – působil zde jako herec a autor satirických rozhlasových pořadů. Po válce zde pobyl asi 3 roky, ale pak se vrací zpět do států. Samostatné dílo – hra Klobouk ve křoví Jejich prvním společným vystoupením bylo studentské představení VEST POCKET REVUE= malá revue.do kapsičky u vesty. Jednalo se o sled hudebních, tanečních a dramatických čísel a scének. Už zde se projevovala schopnost parodovat a zesměšňovat. Byl zde patrný vliv poetismu – tedy hravost, rozvoj fantazie a hry a scénky měly být parodií na tradiční postupy. Objevuje se zde nevázané veselí a studentská recese (zvaná hlína). Mezi další hry – spíše dadaistické frašky (spojování zdánlivě nespojitelného) – patřily např: Golem, Smoking revue, Fata morgana aj. Ve 30. letech byl patrný přechod k politické satiře – bylo to ovlivněno hospodářskou krizí a nástupem fašismu. Mezi významné hry té doby patřily např: Caesar – zaměřena proti fašismu a proti nedostatkům demokracie. Osel a stín – autoři zde opět poukazují na slabosti demokracie, varují před lidskou bezohledností, před hrozbou fašistické diktatury a naopak vyzdvihují pravou živelnost skutečného lidu. Jádrem hry je spor o stín, který je vržen od osla. Tento spor se dostává až před soudce a stává se téměř prestižní záležitostí. Kat a blázen – karikatura politických machinací. Balada z hadrů – celá hra opět vyznívá jako kritika problémů vyskytujících se v současné době. Ideologickým základem této hry se stalo Villonovo


dvojverší: „Nuzota z lidí lotry činí a vlky z lesů žene hlad.“ Děj začíná v současnosti ve špinavém zákoutí předměstské cihelny, kde nocuje skupina žebráků a jiných vyděděnců společnosti. Přítomnému studentovi se vybavují verše Villona, které inspirují herce natolik, že vyndává ze svého rance kostýmy a spolu s ostatními začínají hrát prastarý příběh. Villon získává pověst zloděje a zabijáka a je tak vyobcován do společnosti lidské spodiny. Jeho největší vina spočívá v tom, že se narodil jako básník, jenž svou buřičskou řečí dokázal útočit na nejcitlivější místa panstva. Na konci hry herci odkládají masky a vše končí. Rub a líc – kritika fašismu a krize. Těžká Barbora – i tato hra je varováním před hrozbou domácího i zahraničního fašismu. Autoři nastavují zrcadlo společnosti, která je plná pokrytectví a zbabělosti, a prodejnosti panstva. Jako skutečný hrdina zde vystupuje prostý, statečný lid, odhodlaný bojovat proti fašistické agresi i těm, kteří zaprodávali republiku. Pěst na oko – poslední hra, která byla reakcí na r. 1938 a po představení této hry byli nuceni ihned emigrovat do USA. Spolu také natočili některé známé filmy: Hej, rup, Pudr a benzín, Svět patří nám. Známé písničky Jaroslava Ježka: Babička Mary, Stonožka, David a Goliáš, Klobouk ve křoví. V rámci her se zrodily tzv. PŘEDSCÉNY nebo-li FORBÍNY, jednalo se o chvíle mezi jednotlivými dějstvími a byly to vysoce intelektuální dialogy na předscéně (jeviště), z části improvizované, kterými Werich s Voskovcem reagovali na aktuální politické a kulturní události někdy společně s publikem, s nímž udržovali kontakt. Po válce tuto tradici udržoval Werich s Miroslavem Horníčkem. W+V vystupovali v představeních ve svých typických klaunovských maskách, podařilo se jim vytvořit jedinečný humor – také kombinací slovního a situačního humoru (vytvářeli své typické novotvary – např: hovadno, napnelismus apod.). Měli schopnost parodovat, zesměšňovat, dělat hlouposti, vše s mírou vkusu a inteligence. V hrách politicky motivovaných procházejí v roli jakýchsi lidových kumpánů historií a současností světa a komentují jeho nehumánnost, nešvary, omyly, a nesrovnalosti – a tímto se také projevovala samozřejmě jejich odvaha. Roku 1938 divadlo muselo na základě úředního zákazu svou činnost ukončit a všichni tři r.1939 emigrují do USA, kde během války umírá Jaroslav Ježek. Když se po válce vracejí, zjišťují, že nová doba není příznivá pro jejich způsob hraní. Snažili se sice tradici obnovit – r.1948 vystupují s hrou Divotvorný hrnec, což byla první evropská premiéra slavného amerického muzikálu – ale dvojice se rozchází.. Voskovec se vrací do USA, kde hraje v některých amerických filmech a Werich se věnuje, s jistým politickým omezením, literární a herecké činnosti.

17.1.3.2 Divadlo D34 Toto divadlo založil na konci roku 1933 herec, spisovatel, skladatel a režisér Emil František Burian 1904-1959. Název divadla se měnil v závislosti na příslušném letopočtu, a to až do r.1941, kdy bylo divadlo uzavřeno a E. F. Burian transportován téhož roku do koncentračního tábora. V tomto divadle se uplatňovalo propojování všech dramatických složek – textových, mimických, hudebních, výtvarných, tanečních nebo světelných s využitím rytmizované sborové recitace tzv. voiceband. Repertoár – divadlo se soustředilo převážně na: adaptace klasických her Molier – Lakomec, Shakespeare, Klicpera dramatizace slavných textů: Hašek – Švejk nebo V. Dyk – Krysař hry současníků: V. Nezval – Manon Lescaut Po válce bylo opět divadlo otevřeno jako D46. E. F. Burian se stal jedním z prominentů komunistického režimu, což ho přivedlo až k tvorbě bezcenných agitek. Byl dokonce povýšen na plukovníka čs. Armády a po jeho smrti bylo divadlo přejmenováno na divadlo E. F. Buriana.

17.2

Dramatická tvorba po válce 17.2.1 40. – 50. léta

těsně po válce vznikají hry, ve kterých doznívá okupační tendence s jinotajnými prvky. Hl. představitelem v této oblasti byl Jan Drda 1915 – 1970 který po roce 1948 zastával významné kulturní a politické funkce. Jeho hry: Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert Hrátky s čertem – pohádková komedie napsaná ještě za okupace a byla původně vyjádřením boje českého lidu s cizími pekelnými mocnostmi. Hl. postavou je vysloužilý voják Martin Kabát, který se vrací z vojny domů a zaplete se s čerty, kteří jej obehrají v kartách a prohrává kabát, ve kterém má úpisy služebné Káči a její princezny. Nakonec vše dobře dopadá, úpisy v pekle dostává zpět, zachraňuje před peklem všechny hříšníky a Káča mu zůstává na krku.


po únoru 1948 se tak jako v poezii i próze objevuje velký propad v dramatu. Hry byly politicky motivovány, poplatné danému režimu, oblíbená byla budovatelská dramata se schematickými postavami. Pěstovaly se komedie, ve kterých se autoři vysmívali třídnímu nepříteli – jednalo se o tzv. Oficiální optimismus. Např: představitele Miroslav Stehlík nebo Vašek Káňa Druhá polovina 50. let – vznikají tzv. generační hry, ve kterých se odehrává dialog 2-3 generací o smyslu života, objevuje se úsilí o pozitivního hrdinu a autoři se snaží částečně prolomit povrchnost a mnohdy stupiditu předešlých her. Významným autorem v té době byl Pavel Kohout – 1928 (Praha). Absolvoval studia na Filozofické fakultě KU. Pracoval jako redaktor a reportér. Např: šéfredaktor Dikobrazu. Z politických důvodů u nás nesměl publikovat. Byl členem Charty 77. Roku 1977 mu byl umožněn roční pobyt v Rakousku – věnoval se zde divadelní režii, ale roku 1979 mu bylo zabráněno vrátit se do vlasti a byl zbaven českého státního občanství, dnes žije v Rakousku. Mezi jeho dramata patřila např. Taková láska, Zářijové noci, Sbohem smutku apod. Nejvýznamnějším divadlem v té době bylo Divadlo satiry, které se po válce přiřadilo k nejprogresivnějším scénám poválečných let.

17.2.2 60. léta nastalo určité uvolnění a tedy i k průlomu ve schematické tvorbě divadelních her. Vznikají nové divadelní scéna a také vzniká nový typ hry – ovlivněný západní literaturou – absurdní drama

17.2.2.1 Absurdní drama Vzniklo v 50. letech 20. století a člověka zachycuje v situaci úzkosti, bez schopnosti komunikace s lidmi, postrádá smysl života, je bez souvislého děje a logického dialogu a tématem je nemožnost dorozumění, bezmocnost, stereotyp, nesmyslnost lidského jednání. Představitelé: Samuel Beckett – Čekání na Forota, Eugéne Ionesco – Plešatá zpěvačka Podává tedy obraz člověka, který ztratil smysl života a je jakýmsi varováním. Východoevropská linie absurdního dramatu je specifická v tom, že komunistický systém změnil natolik přirozené lidské vztahy, že se divadlo stalo věrným obrazem absurdního systému – pod vlivem vnuceného systému se absurdita stala realitou. Hlavní představitel Václav Havel – nar. 1936 v Praze v rodině stavebního inženýra a podnikatele. Vyučil se chemickým laborantem. Později vystudoval dramaturgii na DAMU a poté pracoval jako jevištní technik a dramaturg – působil v divadle ABC v Divadle Na zábradlí a Městských divadlech pražských.Byl spoluautorem a mluvčím Charty 77 a za své názory a postoje se několikrát octl ve vězení. V prosinci 1989 byl zvolen prezidentem ČSR a od roku 1993 – 2003 byl prezidentem ČR. dramata – Zahradní slavnost, Audience, Žebrácká opera, Vernisáž, Asanace, Pokoušení aj. politické úvahy – Dálkový výslech: rozhovor s Karlem Hvížďalou eseje – Dopisy Olze, O lidskou identitu. Audience – jednoaktovka zabývající se situací v totálním Československu a která se stala jednou z jeho nejúspěšnějších her. Autor využívá svých osobních zkušeností. Hrdinou je zakázaný spisovatel Vaněk, který pracuje v jednom nejmenovaném pivovaru a je stále sledován svým nadřízeným – sládkem. Celé drama stojí na rozhovoru těchto dvou hlavních hrdinů – sládka a spisovatele Vaňka, který je sledován tajnou policií, protože se stal svými díly nebezpečným socialistické společnosti a proto také nemůže vykonávat své spisovatelské povolání. Pracuje tedy v pivovaru jako pomocný dělník. Do kanceláře si ho nechává zavolat sládek – který je už značně pod parou, neboť pije jedno pivo za druhým. Neustále se opakuje a ptá se na stejné věci. Jeho chování, nespisovné až vulgární vyjadřování, kontrastuje s velice slušným a zdrženlivým vystupováním Vaňka. V rozhovoru vyzdvihuje svou důležitost, dobrotu a vyžaduje vděčnost (Mezi řečí jej také neustále žádá, jestli by tam někdy nemohl dotáhnout Bohdalku). Sládek nabízí Vaňkovi místo skladníka, při této práci by mohl i psát. Také se mu přiznává, že je ve styku s tajnou policií a má o něm podávat písemné zprávy. Protože jej to však otravuje, ve skutečnosti není schopen požadované zprávy formulovat a tvořit, tak navrhuje Vaňkovi, aby zprávy o sobě psal na sebe sám. Místo skladníka bude zajištěno a sládek bude nad ním držet ochrannou ruku. Opilost mu stoupá do hlavy, nakonec pláče a usíná. Vaněk opouští kancelář a po krátkém čase opět zaklepe na dveře – sládek se probouzí, vítá Vaňka, nic si nepamatuje a vše začíná stejnými slovy jako na počátku. Prázdnota slov a života je také vyjádřena neustálým opakováním stejných frází a směšnými častými odchody na toaletu, neustálým splachováním a zapínáním poklopce. Celé toto drama je zrcadlem doby, která vychovává lidi pokřivených charakterů a ctí zásadu – do ničeho se moc neplést a maximálně využít dané situace a z ní vyplývajících výhod. Nejabsurdnější je postava sládka, který se propůjčil donášení a přitom se staví do očí druhého jako kamarád.


17.2.2.2 DIVADLA – netradiční tzv. studiové scény Divadlo na zábradlí hlavní představitelé tohoto divadla byli Jiří Suchý a Ivan Vyskočil. Ivan Vyskočil – nar. 1929 – herec, tvůrce her, písničkář, je také označován jako duchovní otec nového netradičního typu divadla – tzv. text-appealového. Je to takový způsob divadla, které vzniká přímo s divákem. Herci jsou divákem tak zaujati, že se stírá, mizí tradiční hranice mezi jevištěm a hledištěm. S divákem se normálně komunikuje, oslovuje se, s obecenstvem je pracováno. Jeho nejznámější hrou je asi – Kdyby tisíc klarinetů – které se také dočkala filmové adaptace. Semafor – Bylo to hudebně zábavné Pražské divadlo založené roku 1959 Jiřím Suchým. Název vznikl jako zkratka pojmenování „SEdm MAlých FORem“ = hudební komedie, jazzové koncerty, filmové produkce, poezie, pantomima, loutky, výtvarné umění. Nakonec dominovala forma jediná – písničkářská scéna. Hlavní hereckou dvojicí se stali Jiří Suchý (1931) a Jiří Šlitr (1921-1969). Semafor se stal hudebně zábavným divadlem, ve kterém se opět oprášil a přiblížil starý svět šantánu a kabaretu. Diváky také přitahoval osobitý humor J. Šlitra, který veškeré repliky pronášel naprosto nevzrušenou a neměnnou hlasovou intonací.Bylo možné zde vypozorovat jakousi návaznost na W+V. Mezi nejvýznamnější inscenace patřily – Zuzana je sama doma, Jonáš a tingl-tangl, Návštěvní den 1-111. V pozdějších letech došlo v Semaforu k obratu – páteří divadla se staly girls a intelekt byl nahrazen prostším humorem. Po smrti J. Šlitra našel J. Suchý nového partnera v herečce a zpěvačce Jitce Molavcové. Roku 1967 se Semafor rozšířil o velmi osobitou formu text-appealového divadla, kterou představovala dvojice Jiří Grossmann (1941 – 1971) a Miroslav Šimek (1940-2004). Po tragickém úmrtí J. Šlitra a J. Grossmanna se Semafor rozšiřuje o další významné osobnosti – např. Petr Nárožný nebo Josef Dvořák, M. Horníček aj. Vystřídalo se zde několik významných populárních pěveckých i hereckých osobností: W. Matuška, K. Gott, E. Pilarová, N. Urbánková, M. Voborníková, P. Spálený a P. Filipovská. Divadlo Járy Cimrmana Bylo založeno r.1967 J. Šebánkem Z. Svěrákem, L. Smoljakem a K. Velebným. Tento divadelní soubor se stal v oblasti inteligentní mystifikace již celonárodní legendou. Proč jsou tak populární - dokonalá mystifikace a ohromující genialita Cimrmana – vytváření jakési pseudovědy, hra s nesmyslem, což vyžaduje určitou intelektuální náročnost, způsob hereckého podání je civilní, záměrně neprofesionální – např. Svěrák „herec demonstrátor“ tzn. že je na jevišti jenom proto, aby lépe a pozorněji přiblížil divákům předmět svého vyprávění a představení se blíží přednášce na jevišti, obyčejné a všední skutečnosti jsou přiblíženy jako zásadní jevy, herci improvizují, parodují, až se jejich výroky blíží k absurditě Nejslavnější hry: Vyšetřování ztráty třídní knihy, Hospoda Na mýtince, Němý Bobeš, Dlouhý, Široký a Krátkozraký, Posel z Liptákova, Lijavec, Dobytí severního pólu, Švestka. Scénáristé – Smoljak: Kulový blesk, Vrchní prchni, Jára Cimrman, ležící, spící, Rozpuštěný a vypuštěný, Svěrák: Obecná škola, Akumulátor I, Jízda, Kolja Divadlo Na provázku – je to brněnská scéna, která vznikla r. 1967. V dnešní době toto divadlo řídí Boleslav Polívka. Mezi jeho slavné hry patří např. Poslední leč, Šašek a královna

17.2.3 70. – 80. léta Rozvíjelo se tzv. bytové nebo domácí divadlo Vlasty Chramostové, kde se hrály hry zakázaných autorů a také jej provozovali režimem zakázaní herci – např. Pavel Fandovský, Vlasta Chramostová, Pavel Kohout, Václav Havel, Milan Uhde aj. V této době se v oblasti dramatické tvorby projevil i vliv Československé televize – mezi významné osobnosti patřili Jaroslav Dietl, Oldřich Daněk aj.

17.2.4 DNEŠNÍ DIVADLA Ostravská – Národní divadlo Moravskoslezské (J.Myrona, A.Dvořáka), Divadlo Petr Bezruče, Komorní scéna Aréna Laterna Magica, Národní divadlo…


18 Společenská kritika a satira v české literatuře prohlubování společenských rozdílů vede k rozporům ve společnosti => odraz v literatuře, vznik sociálních satir (týká se postavení lidí a sociálních rozporů) literaturu vytvářejí měšťané, duchovní a žáci (studenti => žákovská lyrika) satira - umělecké dílo odsuzující výsměchem záporné společenské vlastnosti forma satiry (různá vyjádření) – ironie – užití slova v opačném významu − sarkasmus – zesílená ironie − groteskno – groteskní prvky (situace), které se navzájem vylučují − absurdno – vystupňované groteskno − nadsázka (hyperbola) − přímá kritika žánry – epigram – pochází z antiky (tvůrcem je Martailis) krátká satirická báseň s ostře vyhrocenou pointou, původně označení krátkého nápisu na hrobech, typické: stručnost, výstižnost, směšný ráz => kritizuje celou společnost anekdota, satirický román, satirická povídka, fraška, komický epos

18.1

Vznik satiry ve 14. stol.

Satirické a didaktické básnictví, přibývání sporů ve společnosti, tvůrci jsou měšťané a žáci => žánry: žákovská satira a žákovská poezie, častá forma makarónského verše – střídání 2 nebo 3 jazyků (většinou latiny a češtiny) Podkoní a žák – konec 14. stol., veršovaná skladba formou sporu dva chudáci se přou kdo z nich se má lépe, v závěru zjišťují, že oba jsou na tom stejně špatně, užito lidové mluvy, vulgarismů Píseň veselé chudiny – konstatují nedostatky a smiřují se s nimi => není to útočná skladba ironie nejstarší drama: Mastičkář – dochován pouze zlomek velikonoční hry, líčí výjev středověkého trhu, tři ženy kupující masti pro tělo Kristovo, cílem bylo zesměšnit mastičkáře a pobavit diváky, psáno jadrným jazykem, často vulgarismy Hradecký rukopis – vznikl ve druhé polovině 14. stol., autor není znám, ostrá kritika společnosti, dvě části a) Desatero kázanie božie – kritika nepravostí, lidé nedodržují Desatero, b) Satiry o řemeslnících a konšelích – žertovná podoba oproti první části odsuzuje nedostatky ve městech

18.2

19. stol. 18.2.1 Karel Havlíček Borovský Působil jako novinář Národních novin a v Kutné hoře Slovan. V dílech užívá satiru a silnější formu humoru a útočným zaměřením. Narodil se v Borové u Přibyslavi, přihlásil se do kněžkého semináře, dostává se do sporu s vyučujícími, byl vyloučen. Opor vůči katoličsmu ( důvod – loalita vůči vládnoucímu režimu ). Byl mu zakázán pobyt v Praze. Onemocněl na tuberkulózu a umřel. Jeho pohřeb se stává národní demonstrací, Němcová mu položila na hrob trnovou korunu. epigramy – jsou to krátké útočné satirické básně, napsal jich asi 200. Věnoval je císaři, církvi, múzám, vlasti… “Nechoď Vašku s pány na led! mnohý případ známe, že pán sklouzne a sedlák si na něj zruku zláme“ Křest svatého Vladimíra – tuto báseň píše pro oklamání cenzury, napsal ji v Brixenu, je to satira na absolutismus. Dějištěm je Rusko. Car Vladimír odsoudí k smrti pohanského boha Peruna a hodí jeho sochu do Dněpru – kritizuje poměry v Rusku. Tyrolské elegie - elegie = žalozpěv, ironie, paradoxy . Popisuje cestu do Brixenu, a život ve vyhnanství. Ukazuje zde tragédii osobní i národní. Osobní zážitky vyjadřuje proto, aby ukázal pravou tvář rakouské vlády. Prostřednictvím těchto zážitků ukazuje své opovržení nad Bachovským absolutismem. Snaží se bojovat proti reakčnímu státu, kritizovat policejní systém. Používá satiru, lehký ironický tón. Král Lávra – veršovaná parafráze pohádky irského původu. Užil midasovský motiv – dobrý král Lávra má oslí uši a každého kdo tuto ozdobu vidí dá oběsit. Báseň má smírný konec, král se smíří s tím, že jeho poddaní o této vadě vědí a vládne už dále jako dobrotivý panovník. Havlíček zde zesměšňuje pomocí sarkasmu, ironie, karikatury vládce a jeho služebníky. Obrazy z Rus - nedokončený cyklus obrazů lidí, poměrů. Kritika Tylova Posledního Čecha žádá realismus v nár. životě


18.2.2 Svatopluk Čech studoval v Litoměřicích a Praze, pracoval jako advokát, později se začal věnovat liter. Činnosti, patří k nejvýznamnějším představitelům ruchovců, bývá nazýván posledním básníkem obrozeneckých snah, byl uznáván už za svého života, vytvářel reprezentativní národní poezii, častým tématem je sociální situace dělnictva a český venkov, historická témata (srovnává je se současností) – vzorem husitství, kritika maloměšťáctví humornou formou, próza – satirický pohled na maloměšťáky, nápodobu cizích vzorů, všímá si nedostatků ve společnosti Hanuman – opičí stát, kritika napodobování cizích vzorů Pravý výlet pana Broučka do Měsíce – ústřední postavou je p. Brouček (měšťák) – zdá se u sen o tom, jek se dostal na Měsíc Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do 15. století – útočnější, dotýká se poměru měšťáka k vlasti

18.2.3 Ladislav Stroupežnický dramaturg ND a autor her, počátek tvorby – veselohry s historickými náměty Zvíkovský rarášek, Paní mincmistrová Naši furianti – 1887, realistická komedie, mezník ve vývoji českého dramatu, téma z jihočeského dramatu, hl. zápletkou je spor o úřad ponocného, celkově velmi přesvědčivý obraz venkovského života, ironický pohled na venkov, výrazné lidové typy, sociální rozvrstvení, všichni jsou furianti – někdo má majetek, někdo se považuje za nejinteligentněji.

18.3

20. století satira se objevuje více v próze a dramatu nežli v poezii

18.3.1 Jaroslav Hašek (1883 – 1923) typická je pro něj groteskní nadsázka a zesměšňování prázdných slov, lehkost stylu, improvizace, narodil se v Praze v rodině středoškolského profesora, z gymnázia odešel pro neúspěchy a vystudoval obchodní akademii, psal do novin a časopisů, stal se redaktorem časopisu Svět zvířat, od roku 1907 byl sledován rakouskou policií (byl anarchista), roku 1911 založil politickou stranu – Strana mírného pokroku v mezích zákona a později napsal knihu Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona, snaha o usedlý život => založil kynologický ústav, povolán na ruskou frontu => přeběhl do československých legií v Rusku a stal se redaktorem časopisu Čechoslovan, 1917 vstupuje do Rudé armády a stává se politickým komisařem, 1920 se vrací do Čech, 1923 umírá v Lipnici u Havlíčkova Brodu (v posledních dnech svého života píše Švejka) autor přes 1200 humoristických povídek Črty, povídky a humoresky, Můj obchod se psy, Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války – nejznámější česká kniha, postava Švejka se poprvé objevuje už v povídkách – postava jen hlupáka, 4 díly – nedokončeno (dokončil ho Karel Vaněk), Zázemí, Na frontě, Slavný výprask, Pokračování slavného výprasku, kladné i záporné postavy – kladné jsou obyčejní lidé a vojáci, záporné postavy ztělesňují rakouští úředníci a důstojníci, postavy: Otto Katz – Feldkurát, nadporučík Lukáš, poručík Dub, kadet Biegler, Baloun atd., Švejk – není jednoznačná postava – prohnaný chytrák nebo hlupák sloužící vojenské vrchnosti, doslovně plní rozkazy a tím dohání k šílenosti své nadřízené, pohled na válku očima obyčejného vojáka – pohled zdola, naprosto ojedinělé dílo – vážné věci formou humoru (odstup od kruté reality války), stavba – uvolněná kompozice – jednotlivé dějové epizody, dokumentární pasáže, užití makarónštiny – míšení češtiny s ostatními jazyky (převážně s němčinou), germanizmy, hungarismy, rusismy atd., obecná čeština, vojenský slang, argot

18.3.2 Karel Poláček představitel demokratického proudu poválečné literatury, zásluhou bratří Čapků se dostal do Lidových novin, zahynul v koncentračním táboře v Osvětimi, jeho základním prostředkem je parodie, maloměšťáci jsou nebezpečím pro každý národ, povídky – Povídky pana Kočkodana, Muži v ofsajdu, Hostinec u Kamenného stolu, Dům na předměstí, Michelup a motocykl, plánovaná pentalogie – Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město, Vyprodáno, z 5. dílu se dochovalo pouze 60 stran, užití stejných dialogů – poukazuje na stereotypnost měšťátského života Bylo nás pět – jedna z nejoptimističtějších knih české literatury, humorné vyprávění plné dětské fantazie a bezprostřední upřímnosti, kontrast mezi knižními a hovorovými tvary

18.3.3 Josef Škvorecký (1924) Narodil se v Náchodě, vystudoval Filozofickou fakultu KU. Po vojenské službě v letech 1953-63 působil jako redaktor v nakladatelství Odeon. Poté působil jen jako profesionální spisovatel. V


roce 1968 emigroval se svou ženou Zdenou Salivarovou do Kanady (Toronto), kde žije dodnes. V roce 1971 zakládá s manželkou vydavatelství českých a slovenských knih v exilu Sixty-Eight Publishers. Tankový prapor – 1971, zastihuje Dannyho jako rotného a velitele tanku v době vojny (humorná satira vojenské služby 50. let).


19 Meziválečná básnická avantgarda VITALISMUS – vita(latinsky)=život, směr v české literatuře, reakce na válku, vyjádření radosti z nejobyčejnějších maličkostí, z pouhé existence. Šrámek, Čapek, Wolker CIVILISMUS – obraz technického pokroku, moderního života a světa, oslava všedních věcí, lidské práce EXPRESIONISMUS – protiklad positivismu, naturalismu a impresionismu, literární, výtvarný a divadelní směr, umění výrazu, vyjádření obavy o osud člověka, chápání reality zevnitř, nikoli zvenčí FUTURISMUS – do umění přítomnosti a budoucnosti proniká moderní život, obraz světa v pohybu zachycený rozložením do časově následných fází, osvobození slov a vět , zdůrazňuje rychlost pohybu, výrazná grafická podoba básně, odstranění interpunkce KUBISMUS – v malířství, úsilí postihnout podstatu věcí => rozklad skutečnosti na jednotlivé principy, geometrické tvary (kubus=krychle) DADAISMUS – vyjadřuje odpor k válce, pocit nesmyslnosti života, zdůrazňuje uměleckou absurditu, primitivita (dada=hračka), princip náhodnosti věcí a nesmyslnosti vztahů, úsilí burcovat, šokovat, provokovat SURREALISMUS – využití obrazotvornosti, fantazie, psychický automatismus 1917 – VŘSR 1918 – konec 1.sv války 28.10.1918 – vznik ČSR 20.léta – hospodářský rozkvět, období optimistické, lidé věřili, že válka se již nemůže opakovat 30.léta – hospodářská krize, politické a sociální problémy, nástup fašismu 1936 – „generálka“ fašismu 1938 – Mnichov 15.3.1939 – protektorát Čechy a Morava 1.9.1939 – napadení Polska, začátek války

19.1

proletářská poezie levicově orientována literatura z počátku 20. let 20. stol ( 1920 – 1923 ). Hlavním představitelem Jiří Wolker, ale touto poezií byli ovlivněni: S. K. Neumann, J. Seifert, J. Hora. Hlavní rysy: - přibližovala básníky proletářské třídě ( dělnictvu ), měla bojovat proti válce, bojovala proti sociálnímu útlaku, měla se stát kolektivní záležitostí, byla určena k hlasité recitaci Programovým manifestem se stala stať J. Wolkera otištěna v časopise Var roku 1920 a jmenovala se Proletářské umění. Na zrod proletářské kultury mělo vliv sdružení levicových avantgardních umělců Devětsil, který byl založen 5.10 1920 v Praze a hlavními iniciátory byli V. Vančura, Karel Teige a Jaroslav Seifert. Smyslem tohoto sdružení bylo pořádat kulturní akce jako recitační večery, divadlo nebo vydávat almanachy. Později se toto sdružení staví do opozice ideologické poezie a začíná vznikat nový směr – poetismus. Roku 1923 Wolker Devětsil opouští, vzápětí umírá a roku 1924 proletářské umění zaniká.

19.1.1 Jiří Wolker Narodil se Prostějově, studoval práva v Praze, za studií se stal členem básnické skupiny Devětsil, která sdružovala prolet. básníky i představitele poetizmu, zemřel ve 24 letech na TBC. Wolkerův epitaf: Zde leží Jiří Wolker. Básník, jenž miloval svět a pro spravedlnost jeho šel se bít. Dřív, než mohl srdce k boji vytasit, zemřel. Mlád 24 let. Host do domu – sbírka, není ještě proletářská, ale je zde poezie intimní, básně věnované obyčejným věcem, jsou až naivně důvěřivé, láska ke světu, k člověku, např. básně Pokora, Poštovní schránka, Věci. Do 1. sb. byla dodatečně zařazena pásmová bás. skladba Svatý Kopeček - má vzpomínkový ráz, vzpomíná na prázdniny trávené u babičky, na kamarády z dětství, na dětské sny, plány, na babiččinu smrt. Těžká hodina – sbírka, obsahuje prolet. poezii, básně lyrické i soc. balady (epické) - Balada o snu, Balada o očích topičových, Balada o nenarozeném dítěti. Sbírka pojmenovaná podle stejnojmenné básně. Tématiku tvoří svět proletářů toužících po spravedlnosti x svět buržoasie, jejíž vládu je třeba


svrhnout, motivy intimní a milostné přerůstají v kolektivní odpor, časté motivy v jeho básních - oči a ústa (kontakt se světem), srdce (postoj, názor) a ruce (zbraně). Balada o snu – hlavní postavou je mládenec Jan, kterému se stále vrací sen o tom jak by se dalo žít na zemi lépe. Svůj sen zabíjí tím, že si uvědomuje, že ho lze tvrdou dřinou a prácí uskutečnit. Balada o námořníku – hlavní postavou je námořník, který sotva se oženil tak musí vyplout na moře. Se ženou si slibují věrnost. Když se po letech vrací, zjišťuje že v jejich domě obývá jeho žena a jiný muž. Nakonec odjíždí a stává se strážcem majáku.

19.2

poetismus je to směr v naší literatuře, který se rozvíjí souběžně s proletářskou poezií a také vzniká ve 20. letech 20. stol. Rozvíjí se pouze v českém prostředí. Hlavními propagátory byli K. Teige, a V. Nezval. Tento směr není záležitosti pouze literární, ale i divadelní a výtvarného umění. Definice poetismu zní: „poetismus je umění života, je uměním žít a užívat si“. Rysy poetismu: - je ovlivněn tvorbou Apollineira, technickým pokrokem, velkoměstem, cestováním, kouzlem exotiky a inspiraci hledal v cirkusovém prostředí, ve filmové grotesce, jazzu, odmítá konvence a hledá nové výrazné prostředky, hlavní roli hraje asociace, volné řazení představ, nekonstruovatelná posloupnost volných myšlenek, poetismus chce být apolitický, tím že nevidí v poezii politický prostředek, umělecké dílo má ze života udělat velkolepý zábavný podnik Manifesty: roku 1924 vydává K. Teige stať Poetismus, kde vylučoval hlavní program poetismu. Roku 1924 V. Nezval – Papoušek na motocyklu. Oba tyto manifesty vycházejí v časopise Host. Už předzvěstí poetismu byla báseň Nezvala Podivuhodný kouzelník.. G. Apollinaire - dětství prožil v Monaku, nakonec skončil v Paříži. Během 1.sv. války pracoval jako dělostřelec, byl raněn a nakonec umírá na španělskou chřipku. Byl propagátorem kubismu a futurismu. Jeho básně jsou mnohotématické, podnítil uvolnění fantazie a také her se slovy. Je autorem sbírek Alkoholy báseň Pásmo – je to volný proud pocitů, dojmů, nálad a vzpomínek. Odtud užíváme termín Apollinarovské pásmo. Sbírka Kaligramy, tzn. obrazová báseň psaná tak, aby vytvářela nějaký obraz a tím působila na čtenáře také vizuálně.

19.2.1 Vítězslav Nezval Významný český básník, hlavní představitel poetizmu a surrealizmu v české poezii, dramatik, scénárista a překladatel. V Třebíči vystudoval gymnázium, v Brně práv. fakultu, v Praze filozofii, a také zde působil ve spolku Devětsil. Měl malířský a umělecký talent. Poezii tvořil lehce a spontánně. Překvapuje nezvyklými metaforami. Vyznačuje se hudebností a figurami (opak. slov v různých pozicích). Typické i refrény. Most – ovlivněn Ramboudem, není ještě poetistická, ale intimní a vzpomínková. Most je symbolem poezie mezi ním a světem Pantomima - poetistická, je netradiční svým obsahem, zahrnuje texty bás. i prozaické, div. scénky, citáty z avantgardních svět. básníků, manifesty (manifest Papoušek na motocyklu), vysvětluje podstatu umělecké tvorby, za její dokonalostí se musí skrývat úporná práce. Podivuhodný kouzelník - pásmo, užívá volné verše, zamyšlení nad úlohou básníka ve společnosti. Později přiřazena do sbírky Básně noci. Oddíl Abeceda - na základě tvaru písmen abecedy vznikají básníkovy představy. Ke konci 20. let napsal Nezval sbírku Básně noci, která zahrnuje 3 bás. skladby věnované Edisonovi – Akrobat – napsána formou apollinerovského pásma. Je předzvěstí konce poetismu. Edison – napsána v souvislosti s 80-tým výročím edisonových narozenin. Je to filozofická úvaha o světě a životě člověka a moderní společnosti. Je oslava civilizace a tvůrčí činnosti člověka. Signál času - jsou ústupem od poetizmu. Jde o obdiv ke člověku aktivnímu, tvořivému a o kritiku člověka pasivního, který svůj život utratil zbytečně.

19.2.2 Jaroslav Seifert 2. polovina 20. let: Slavík zpívá špatně - sbírka Poštovní holub - sbírka Na vlnách T. S. F. – sbírka s motivy bezdrátového telegrafu, epizodických dálek a moderní technické civilizace Většina básní těchto sbírek využívá asociace představ a volného verše. V poslední sbírce jsou zahrnuty i kaligramy a rébusové básně. Ze sb. Poštovní holub pochází známá báseň Píseň - začátek: Bílým šátkem mává, kdo se loučí.


19.2.3 Konstantin Biebl Přátelil se s Jiřím Wolkerem, po maturitě se stal vojákem rakouské armády. Byl raněn a od svých 20 let začíná cestovat po exotických zemích např. Java… Z lodí jenž dováží čaj a kávu – věnoval ji Taigemu, sbírka obsahuje zážitky z fronty a z jeho cest po moři

19.3

surrealismus k nám se dostává ve 30. letech 20. stol., vznikl ve Francii. Hlavní představitel vyl Breton (sbírka Magnetické pole, napsána technikou psychického automatismu). Je ovlivněn psychoanalýzou rakouského lékaře Z. Freuda. Sbírky píše převážně Nezval, který hledá inspiraci v světových básnících Bretonem a Eulanem.

19.3.1 Vítězslav Nezval Na poč. 30. let cestoval po Francii, Itálii i Rusku, ovlivnila ho tvorba franc. surrealistů. Surrealistická tvorba: Žena v množném čísle – sbírka, čistě surrealistická, je psána jako záznam velkého množství jevů, místy působící chaoticky, jsou zde asociativně řazeny samostatné obrazy, vzpomínky snů a vizí, verše vystihující krásu věcí tak, že jsou obvykle vytrženy z obvyklých situací a zasazeny tam, kde bychom je nečekali => nezvyklá přirovnání Praha s prsty deště – obdivuje Prahu a je zde popisována z různých úhlů pohledu a prolínání se různých časových rovin

19.4

František Halas

Narodil se v Brně, většinu života prožil v Praze, blízký vztah i k Českomoravské vysočině. V r. 1936 se zúčastnil jako interbrigadista občanské války ve Španělsku, jeho postoje byly vždy antimilitaristické a antifašistické. Dílo: Halasovský básnický styl se vyznačuje úsečností, krátkostí veršů, protikladností. volí nezvyklé substantivní metafory (noc meč). Jeho poezie měla skrytý smysl, nutí čtenáře k úvaze. Halasovu existenciální poezii někteří lit. kritikové odsuzovali jako škodlivou, zvláště pro mládež. Ovlivnil i další autory (Orten, Kainar) a mluvíme o Halamovsko-Kainarovské generaci. SEPIE – pochmurné, úzkostné, pocit smrti a úzkosti, vychází z neradostných zkušeností (smrt matky, následky války), jedinou nadějí je mu poezie KOHOUT PLAŠÍ SMRT – počátek jeho subjektivní a meditativní poezie a je to jeho osobní zpověď, kdy je zklamán a zraňován životem, objevují se zde otázky života a smrti a pocity zmaru a marného hledání jistot STARÉ ŽENY – tragický obraz žen na konci života, nemilosrdně reálné vidění osamělosti a stárnutí ženy a její opuštění poté, co rozdala svou lásku i krásu, nebyla pochopena některými autory (S.K.Neuman – Staří dělníci) TORZO NADĚJE – vyjádření pocitů lidí v roce 1938, básník se stává mluvčím národa a vše s tám národem prožívá, v těchto básních se střídá =úzkost s nadějí, důvěra se zradou a hrdost s ponížením. Vlastenecky vyzývá k boji na obranu země a nepropadá zoufalství. ZPĚV ÚZKOSTI – zrada Francie a Anglie, MOBILIZACE – odhodlání lidí bránit svou vlast a jejich povinnost se stáhnout NAŠE PANÍ BOŽENA NĚMCOVÁ – oslavná báseň, vzor vlastenectví JÁ SE TAM VRÁTÍM – lyrizovaná próza, oslava kouzelného kraje – Kunštátsko, příroda a její krása


20 Česká meziválečná próza VITALISMUS – vita(latinsky)=život, směr v české literatuře, reakce na válku, vyjádření radosti z nejobyčejnějších maličkostí, z pouhé existence. Šrámek, Čapek, Wolker CIVILISMUS – obraz technického pokroku, moderního života a světa, oslava všedních věcí, lidské práce EXPRESIONISMUS – protiklad positivismu, naturalismu a impresionismu, literární, výtvarný a divadelní směr, umění výrazu, vyjádření obavy o osud člověka, chápání reality zevnitř, nikoli zvenčí FUTURISMUS – do umění přítomnosti a budoucnosti proniká moderní život, obraz světa v pohybu zachycený rozložením do časově následných fází, osvobození slov a vět , zdůrazňuje rychlost pohybu, výrazná grafická podoba básně, odstranění interpunkce KUBISMUS – v malířství, úsilí postihnout podstatu věcí => rozklad skutečnosti na jednotlivé principy, geometrické tvary (kubus=krychle) DADAISMUS – vyjadřuje odpor k válce, pocit nesmyslnosti života, zdůrazňuje uměleckou absurditu, primitivita (dada=hračka), princip náhodnosti věcí a nesmyslnosti vztahů, úsilí burcovat, šokovat, provokovat SURREALISMUS – využití obrazotvornosti, fantazie, psychický automatismus 1917 – VŘSR 1918 – konec 1.sv války 28.10.1918 – vznik ČSR 20.léta – hospodářský rozkvět, období optimistické, lidé věřili, že válka se již nemůže opakovat 30.léta – hospodářská krize, politické a sociální problémy, nástup fašismu 1936 – „generálka“ fašismu 1938 – Mnichov 15.3.1939 – protektorát Čechy a Morava 1.9.1939 – napadení Polska, začátek války

20.1

Demokratický proud 20.1.1 Karel Čapek Viz.otázka číslo 9

20.1.2 Karel Poláček Významný meziválečný satirik a humorista, pochází z městečka Rychnova nad Kněžnou, * 1892 v rodině obchodníka, byl židovského původu, r. 1943 byl transportován do Osvětimi a r. 1944 zahynul v plynové komoře. Působil jako redaktor Lidových novin (sportovní), vydával tzv. soudničky (příběhy, grotesky ze soudních síni ). Styl: užití čistě spisovné knižní češtiny v kombinaci s výrazy nespisovnými - obecnými = neznalosti skloňování, časování. Muži v ofsajdu – román, čistě humoristické dílo, prostředí pražských fotbalových fanoušků (Viktorie, Slavie), rodina Habáskova (Emanuel Habásko a jeho syn) fandí Viktorce a neustále se hašteří s fanouškem Slavie p. Načeradcem. Michelup a motocykl – román Bylo nás pět - román, vypravěčem je Petr Bajza, v podstatě je to sám Poláček, vypravuje o životě maloměsta a o svém přátelství s partou kluků, charakterizuje i různé typy obyvatel maloměsta (svého otce atd.).

20.1.3 Eduard Bass Všestranně orientovaný, doslova renesanční umělec, působil v Lidových novinách. Spisovatel, redaktor, novinář. Klapzubova jedenáctka – moderní pohádka pro mládež o světoznámé fotbalové jedenáctce, kterou tvoří 11 synů českého chalupníka. Cirkus Humberto – tímto románem dosáhl Bass svého vrcholu.Kniha obdržela nálepku oslavy českého člověka a jeho píle, tvurčích schopností, podnikavostí a solidarity. Pro čtenáře však byl přitažlivý poutavý příběh Vaška, syna jihočeského zedníka, který díky své schopnosti a ctižádosti dělá rychlou kariéru ve slavném cirkusu Humberto. Kromě životních osudů Vaška a dalších cirkusáků v odlišných dobách vábí knihačtenáře barvitým líčením mnohotvárného světa cirkusového prostředí ( exotičnost, vzrušení ). Lidé z maringotek – novela, deset milostných příběhů, které si jedné noci vypráví deset artistů


20.2

Proud imaginativní 20.2.1 Vladislav Vančura Byl to významný meziválečný prozaik, dramatik i scénárista, vypracoval si výrazný autorský styl, který využívá jazyka Bible kralické, je knižní, spisovný s četnými archaizmy a básnickými obraty. Narozen v Háji u Opavy, později žil Benešově, kde vystudoval gymnázium, kde se seznámil s K. Novým, vystudoval i uměleckou prům. školu a medicínu na Karl. univerzitě. Jako lékař působil na Zbraslavi. Na poč. 20. let byl členem skupiny "Devětsil" (poetista), na krátkou dobu byl členem kom. strany, jeho díla však nebyla tak přetížena ideologií jako díla Olbrachtova. Za okupace byl zastřelen v r. 1942 na střelnici v Kobylisích. Tvorba: ve 20. letech reagoval na I. svět. válku - Pole orná a válečná. Rozmarné léto - zachycuje maloměstskou nudu v lázeňském městečku Krokovy Vary, kterou protrhne příjezd kouzelníka Arnoštka a provazochodkyně Anny. O této události kromě jiných banálních věcí debatují na plovárně tři přátelé: Antonín Důra, vysloužilý major Hugo a kněz Roch. Komicky působí užití knižní spisovné češtiny v ústech maloměšťáků. Markéta Lazarová - je posazen do konce 15. století, kdy v mladoboleslavských lesích řádí rody loupežných rytířů. Jsou to Kozlíkovi na Roháčku a Lazarovi na Obořišti. Oba rody žijí v nepřátelství, a když Mikoláš Kozlík unese Lazarovu dceru Markétu, připojí se rod Lazarů ke král. vojsku a Kozlíkovi jsou vybiti po meči. Vančura obdivuje vitalitu, dravost a přirozenost. Konec starých časů - román, který se odehrává na jihočeském statku ve 20. letech 20. století, na statek přichází ruský emigrant, je to mluvka, světoběžník, příživník, ale příjemně oživuje ospalé prostředí jihočeského statku Obrazy z dějin národa českého - dílo zůstalo nedokončené, píše ho v době 1938 – 1939, dílo mělo národní význam, hlavním cílem bylo povzbudit sebevědomí českého národa v pomnichovské době obsahuje vybrané kapitoly z českých dějin (příběh o Čechovi)

20.3

Proud levicově orientovaných autorů 20.3.1 Ivan Olbracht Kamil Zeman. Vstoupil do KSČ a později působil jako redaktor Rudého práva. Pobýval na podkarpatské rusi. Po válce byl činný ve vysokých stranických funkvích. Spojen s románem ANNA PROLETÁŘKA, dnes se řadí mezi tzv. braky, hl.postavou je dívka ANNA a ta se seznámí s komunistou a při jedné manifestaci je zastřelena. Žalář nejtemnější psychologický román, policejní komisař je vehnán do izolace nešťastným oslepnutím, chorobně žárlí na svou manželku, dojde k rozpadu manželství, žalářem není myšlena jen slepota, ale také jeho sobectví a žárlivost Nikola Šuhaj loupežník romantická balada, autor byl inspirován skutečným osudem válečného zběha z 1. sv. války, legendou a také mýtem o zbojníkovi, který bohatým bral a chudým dával, sledujeme Nikolův životní příběh, jeho svatbu, odchod do války, dezerci z války, první krádeže a loupeže, byl zabit díky zradě svých kamarádů, mýtus byl v tom, že byl nezranitelný, vystihuje zde krásu krajiny x bída, chudoba Golet v údolí povídky o životě ortodoxních židů v Podkarpatské Rusi, golet = osada, proti sobě stojí svět židů a svět 20.století povídka O smutných očích Hany Karadžičové hlavní hrdinka se vzepře náboženským zvyklostem a rozhodne se provdat za katolíka, což pro ni znamená vyobcování z židovské komunity

20.3.2 Marie Majerová Vstoupila do KSČ, redaktorka Rudého Práva a po válce se politicky angažovala a zneužívala svého postavení. SIRÉNA, ROBINSONKA.

20.3.3 Marie Pujmanová Po válce působila ve straně, stranickém tisku a ve významných stranických funkcích – LIDÉ NA KŘIŽOVATCE, HRA S OHNĚM, ŽIVOT PROTI SMRTI

20.4

Psychologická próza 20.4.1 Egon Hostovský Snažil se ve svých románech postihnout pocity odcizení lidí, absolvoval filosofii na UK, 2sv.válku prožívá v USA poté se vrací do ČSR, ale roku 1948 emigrocal a už se nevrátil – PŘÍPAD PROFESORA KORNERA, ŽHÁŘ


20.4.2 Jarmila Glazarová VLČÍ JÁMA

20.5

Odraz 1. světové války 20.5.1 Jaroslav Hašek Viz otázka 21


21 Obraz I.světové války ve světové i naší literatuře Historické údaje - na přelomu 19. a 20. století se vytvořily 2 vojensko-politické bloky - Trojspolek (Německo, Rakousko-Uhersko, Itálie) a Dohoda (Anglie, Francie, Rusko). Přímým podnětem byl atentát na následníka rakouského trůnu Františka Ferdinanda d’Este v Sarajevu 28. 6. 1914. O měsíc později (28. 7.) vyhlásil císař František Josef I. válku Srbsku a tím se rozpoutala celoevropská válka. Bojovalo se na třech frontách, na západní frontě (Francie vs. Německo na území Francie), dále na východní frontě (Halič - R-U vs. Rusku) a na jižní frontě (na území severní Itálie a Balkánského pol. - Itálie + R-U vs. Srbsko + Rusko). Během války se vytvořil čs. zahraniční odboj (cílem bylo vytvoření samostatné ČSR) - Masaryk, Beneš, Štefánik. Vznikly československé legie, které bojovaly na východní frontě proti R-U (bitva u Zborova). 28. 10. 1918 kapitulovalo R-U a téhož dne byla vyhlášena samostatná ČSR. Německo kapitulovalo 11. 11. 1918 v 11 hod. = konec 1. svět. války. Atmosféra doby - přibývající technické vynálezy, zrychluje se životní tempo - 1. sv. válka - 1917 Velká říjnová revoluce - rozpad Rakouska-Uherska, vznik ČSR - 30. léta jsou začátkem hospodářské krize

21.1

Francie 21.1.1 Henri Barbusse (1873-1935) Jeho nejznámější dílo je román Oheň s podtitulkem Deník bojového družstva. Tento román je deníkem jedné vojenské čety, kde zobrazuje své zážitky s války. Román je řazen jako pásmo scén.

21.1.2 Romain Rolland (1866-1944) Byl nositelem Nobelovy ceny za literaturu. Dílo: Petr a Lucie - dějištěm je Paříž od konce ledna do konce března r. 1918. Petr je student (18 let, měšťácká usedlá rodina), čeká na povolávací rozkaz, s Lucií se náhodně setká v metru a na první pohled se do sebe zamilují. Lucie se živí malováním obrázků na zakázku, mají své plány, před válkou se uzavřou do svého světa, ale neuniknou jí, protože na varhanním koncertě v jednom pařížském chrámu se na ně zřítí pilíř, při náletu válečných letadel. Oba zahynou.

21.2

Německo 21.2.1 Erich Maria Remarque (1898-1970) Výtečný knihovník, bojoval v 1. sv. válce. Do literatury vstupuje románem Na západní frontě klid. Roku 1931 odchází do Švýcarska a od roku 1939 žije natrvalo v USA: Na západní frontě klid - vypravěčem je Pavel Bäumer. Zabírá dobu od počátku války do října 1918, líčí osudy skupiny přátel, které jejich třídní prof. zfanatizoval řečmi o vlastenectví, takže se dobrovolně přihlásili na frontu. Iluze ztratili už během výcviku, který byl plný šikany. Na západní frontě ve Francii postupně všichni umírají. Pavel Bäumer umírá v den, kdy se hlásá na západní frontě klid. V této knize jsou přesně vyobrazeny hrůzy války a také se strácejí všechny životní iluze. Cesta zpátky - o návratu vojáků po skončení války. Další díla: Tři kamarádi, Jiskra života, Vítězný oblouk, Černý obelisk

21.3

Rakousko 21.3.1 Arnold Zweig Spor o seržanta Gríšu – zpracovává zkušenost. Hlavní postavou je ruský zajatec Gríša, který roku 1917 utekl z německého zajetí a cestou k rodině se zastavil u jedné partyzánky. Od ní odešel v uniformě a doklady jiného ruského vojáka. Na cestě byl zajat a protože měl doklady hledaného


vyzvědače byl odsouzen k smrti. Nepomohlo mu ani prokázání jeho pravé totožnosti. Byl popraven jako odstrašující příklad upevnění bojové disciplíny.

21.4

Amerika - Ztracená generace K této generaci se také řadil Hemingway, tímto termínem označujeme generační skupinu amerických autorů, kteřá byli poznamenáni první světovou válkou a nemohli se začlenit do běžného života, byla to skupina, která se sdružovala v Paříži kolem autorky Gertrudy Steinové

21.4.1 Ernest Hemingway (1899-1961) Narodil se ve státě Illinoe, otec byl lékařem – on ho přivedl k lásce k přírodě a lovům. Matka mu dodala dobrého kulturního vzdělání. Cítil se svázán pokrytectvím malého městečka a po prvních opileckých zážitcích od rodiny utíká. Stává se novinářem a také píše své první povídky. Po vstupu USA do války chtěl narukovat na fontu jako dobrovolník, ale pro jeho zraněné oko ho odmítli. Nakonec ho přijali jako zdravotníka a vedoucího kantýny – na italské frontě byl raněn. 1952 dostává Nobelovu cenu za literaturu. Nějakou dobu pobývá na Kubě, ale po převratu se vrací do USA. Sbohem, armádo - odehrává se v Itálii, v r. 1917, kdy se bojů zúčastňovali i američtí dobrovolníci, ústřední postava Frederico Henri byl raněn, v lazaretu (kde se léčí) se zamiluje do své ošetřovatelky Catherine. Po vyléčení a návratu na frontu dezertuje, spolu s Catherine žijí ve Švýcarsku, jejich vztah končí smrtí Catherine (umírá při porodu). Komu zvoní hrana – děj se odehrává během občanské války ve Španělsku, hlavní postavou je americký dobrovolník, který zde má za úkol vyhodit do vzduchu most. Stařec a moře - novela, odehrává se v prostředí kubánských rybářů, hl. postava – stařec Santiago. Hl. myšlenka – „člověk není stvořen pro porážku...člověka je možno zničit, ale ne porazit“. Je to o smyslu lidského života, který nelze spatřovat v nabytém zisku, ale ve vědomí, že člověk udělal všechno proto, čeho chtěl dosáhnout. Stařec Santiago vyplouvá na moře proto, aby chytil velikou ruby (jeho životní sen). Přesto, že hejna žraloků, kteří napadají raněnou ryby jsou v přesile, stařec s nimi bojuje, avšak do přístavu se vrací pouze s ohlodanou kostrou ryby

21.4.2 William Faulkner Tvorbu ovlivnilo jeho rodiště – pocházel ze staré jižanské rodiny – Mississippi, kde se seznámil s prostředím bělošské aristokracie (nadřazenost z doby otroctví) => inspirované pro většinu jeho děl, také se zúčastnil první světové války jako pilot. Nedokončil studia na univerzitě a věnuje se různým příležitostným pracím. Mezi jeho díla patří román DIVOKÉ RAUMY

21.4.3 Francis Scott Fidgerald Autor jazzového věku a jeho dílo je sondou do života americké společnosti 20.-30.let ve své době byl považován za mluvčího americké mládeže, která se ostře pokrytecky stavěla proti pokrytectví dospělých Velký Gatsby - příběh bohatého, opuštěného muže, který touží po přátelství a lásce, ale jeho bohatství je překážkou získat skutečné přátele. V závěru je jeho autem přejeta žena, její smrt pomstí její manžel zastřelením Gatsbyho. Jeho pohřeb byl pohřbem opuštěného člověka

21.4.4 John Stainback Život je spjat s kalifornií roku 1962 byl oceněn Nobelovou cenou za literaturu. NA VÝCHOD OD RÁJE, TOULAVÝ AUTOBUS

21.5

Česká próza 21.5.1 Ivan Olbracht (1882-1952) Kamil Zeman, je synem Antala Staška, vystudoval gymnázium ve Dvoře Králové a později studia práv a historie nedokončil, začal pracovat jako novinář pro svou intenzivní činnost KSČ byl vězněn. Ve 30.letech pobýval na podkarpatské Rusi. Nikola Šuhaj loupežník - zachycuje blížící se konec války, dějištěm je Podkarpatská Rus a vesnice Koločava, odkud Nikola pocházel, tam žije Eržika Dračová, kvůli ní zběhne Nikola z východní fronty, skrývá se v lesích u Koločavy, je stíhán četníky, nikdy se nepodaří Šuhaje postřelit a začne kolovat pověst, že je očarovaný a nezranitelný palnou zbraní. V koločavských lesích se dopouští krádeží na bohatých Židech a sedlácích, spolu se svými kamarády. Na Šuhajovu hlavu je vypsána odměna a když Šuhaj onemocní, loupí jeho banda


na jeho účet (a vraždí). Když se to Šuhaj dozví, dostanou členové bandy strach a zabijí Nikolu i jeho bratra v lese sekyrou. Motiv lásky proti válce. Láska končí tragicky. Ústřední postava není smyšlená, ale legendy jsou smyšleny. Podivné přátelství herce Jesenia - z pražského uměleckého prostředí, jde o porovnání povah dvou přátel, Jiřího Jesenia (vážný, racionální, ukázněný) a jeho přítele Jana Veselého (lehkomyslný, impulsivní, živelný). Oba milují operní pěvkyni Kláru, kvůli ní se načas rozcházejí, vezme si ji Veselý, ten se zapojí do protiněmecké špionáže, získá pro odboj i Jesenia, ale je jako špion dopaden a zastřelen. Jesenius se postará o výchovu dítěte, vezme si Kláru.

21.5.2 Jaroslav Hašek (1883-1923) Prozaik, satirik, jeho román o Švejkovi patří k nepřekládanějším českým dílům do světové literatury. Narodil se r. 1883 v Praze v rodině středoškolského profesora, Hašek ale gymnázium pro neprospěch nedostudoval, vyučil se drogistou na obchodní škole, po studiích nakrátko pracoval jako bank. úředník, kolem roku 1905 odešel na Balkán už jako anarchista. Zúčastnil se povstání v Makedonii, vrátil se do Čech, byl stíhán jako anarchista. Vedl život bohéma toulal se po pražských hospodách, provokoval policii svým životním stylem, krátce redigoval časopis Svět zvířat. Ještě před 1. svět. válkou založil vlastní politickou Stranu mírného pokroku v mezích zákona (pouze 2 členi). Soustředili se v hospodě Kravín, v 1. roce narukoval na východní frontu, ale sběhl k Rusům. Vstoupil do čs. legií a poté do Rudé armády, stal se i členem bolševické strany, vydával i bolševické noviny, do Čech se vrátil až r. 1920 a opět žil bohémských životem. Konec života strávil v Lipnici, kde napsal Švejka. Zemřel v r. 1923 ve 40 letech (cyrhóza jater). Dílo: je výrazně ironická, satirická, zesměšňuje poměry v R-U od byrokracie přes politiku až k armádě. Nejprve začíná jako žurnalista v časopise Svět zvířat – píše články o neexistujících zvířatech Poté začíná psát povídky: Trampoty pana Tenkráta, Můj obchod se psy a jiné humoresky. Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války – celá kniha začíná atentátem na císaře Ferdinanda, tím začíná 1. sv. válka. Švejk začíná sám ze sebe dělat úředního blba, dostává se do nemocnice, do blázince a nakonec skončí na frontě. Po celou dobu plní doslova veškeré rozkazy a tím odhaluje nesmyslnost války. Celá kniha vyznívá jako výsměch rakouské vojenské mašinérii, rozpadající se habsburské monarchii a satirický protest proti válce. Švejk je prohnaný chytrák předstírající hloupost a groteskní neschopnost porozumět zásadám vojenské logiky. Samotný děj nemá klíčový význam, ale je především ostrou satirou a kritikou nesmyslnosti války. Haškův humor vyrůstá z tragiky a smutku válečné doby a tímto humorem toto překonává.

21.5.3 Legionářská próza Tato literatura byla ovlivněna zvláště ve 20.letech 20.století a autoři popisovali skutečné historické události týkající se činnosti v ČS legiích za první světové války. Autoři byli přímí účastníci těchto odbojů. Rudolf Medek - přímý účastník boje u Tvorova, autor pentalogie ANABÁZE Josef Kopta – tetralogie TŘETÍ ROTA, která líčí postup legionářů přes Sibiř a domů František Langer – vojenský lékař ČS legií v Rusku, autorem dramatu JIŽNÍ HLÍDKA, popisuje obklíčení legionářů ruskými partyzány


22 Nástup moderního umění na přelomu 19. a 20.století -

22.1

Přelom 19. století vyjadřuje rychlé životní tempo, konkurenční boj, chaos a růst napětí Z toho se rodí pesimistický životní pocit, pocit beznaděje Do té doby na společnost pohled optimistický Vliv filozofie Nietscheho, který obdivuje silného jedince, odmítání demokracie, útok na křesťanství V literatuře se hledá nová umělecká cesta Vzniká spor spisovatelů ke společenské morálce a vkusu Soustřeďují se na vnitřní život člověka, na city a právo, na vyjádření osobních prožitků

Symbolismus (80. léta 19. stol.) vznikl jako reakce na realismus a naturalismus, využíval symbolů (smyslových znaků) jako hlavního prostředku poezie. V praxi se básníci zaměřovali na oblast představ a snů. Usilovali o promítnutí k podstatě skutečnosti. Chtějí proniknout do lidského nitra a o vsugerování jejich pocitů. Za zakladatele považujeme Edgara Allana Poeho.

22.1.1 Edgar Allan Poe (1809-1849) Američan, byl to symbolistický básník, jeho poezie byla tajemná svým obsahem, melodická a hudebně komponovaná. Je zakladatelem hororu. Havran – jeho nejznámější báseň. Téma je žal a zoufalství nad svou mrtvou manželkou a milenkou Lenorou. Probíhá zde dialog mezi havranem a básníkem. V závěru vítězí smrt nad láskou.

22.1.2 Prokletí básníci Za symbolisty byli považování tzv. prokletí básníci (Charles Baudelaire, Arthur Rimbaud, Paul Verlaine). Tito básníci provokovali a šokovali okolí svým životním stylem, neuznávali společenská pravidla, vnášeli do poezie témata nebásnická, banální až odpudivá plná protikladů, cynický obsah básní, působivá obrazná metaforická forma. Pro toto pojetí byli kritizováni, přímo proklínáni, především usedlými měšťáky.

22.1.2.1 Charles Baudelaire (1821-1867) Vedl tulácký život s mravnostními delikty, společnost neustále provokoval. Ve svých verších odpůrcem realismu. Základní sbírka Květy zla - částečně symbolická a dekadentní, hledá krásu v pravdě o životě, tedy v dobru i ve zlu, volí formu upřímné otevřené osobní zpovědi, která může působit až cynicky. Nejznámější báseň Zdechlina, kde podává obraz rozkladu a hniloby, kontrast života se smrtí, vítězí smrt nad láskou.

22.1.2.2 Jean Arthur Rimbaud (1854-1891) Pocházel z venkova, ale opustil rodinu kvůli despotické matce, v Paříži se seznámil s Paulem Verlainem, který Rimbauda postřelil (byl vězněn). Rimbaud se toulal po koloniích a Verlaine se obrátil na křesťanství. Rimbaud psal poezii imtimní, velice upřímnou, plnou metafor a pohybuje se mezi impresionismem a symbolismem. Opilý koráb – snová báseň, podává zde symbolistický obraz básníka totožného s lodí. Kladen důraz na fantazii a obrazotvornost. Spáč v úvalu – báseň, podává zde obraz přírody a spícího vojáka. V závěru šokující verš, dovídáme se, že voják je mrtvý.

22.1.2.3 Paul Verlaine (1844-1896) Psal poezii náladovou, melancholickou, zvukově malebnou s opakovanými motivy nebo refrény, působí zpěvně a rýmově. Jeho básně byly impresionistické a symbolické. Ve vězení částečně vzniká sbírka Moudrost ve které se obrací k bohu. Další sbírky: Saturnovské básně – v této sbírce se projevuje nejistota a beznaděj. Snaží se o zachycení okamžité nálady. V básní Básnické umění vylíčil principy symbolismu.

22.2

Dekadence mnozí spisovatelé prožívali toto období jako neklidné. Atmosféra zániku a zrodu, destrukce a rozkladu vedla básníky k zoufalství, znudění až k mystice. Tento životní postoj a pocit části spisovatelů bývá označován jako dekadence, nebo-li úpadek.


22.3

Impresionismus (80. léta 19. stol.) imprese = dojem. Tento směr vznikl ve Francii, zachycoval okamžité nálady a dojmy, které se mohly rychle změnit. Původně se uplatnil v malířství, např. francouzský malíř Claude Monet obraz Imprese. Impresionističtí malíři užívali metody nanášení skvrn, předměty neměly pevné obrysy, protože se jejich tvary mohly proměňovat působením světla. Impresionismus pronikl do poezie a prózy, vystihoval nálady a v próze popíral dějovost. Snažili se o potlačení rozumové stránky. Chtěli zachytit atmosféru jediného okamžiku

22.4

Česká literatura Atmosféra společenské krize – přímé faktory: 1) dokázána nepravost rukopisu (krize národního ideálu) 2) stagnace v politice – mladočeši už nejsou progresivní 3) v 19. stol. nové programy – autoři nechtěli plagiárství a požadují svobodu v tvůrčím procesu (1894 vydává Machar článek o Nerudovi) V českém veřejném a kulturním životě se stupňuje národně politický boj s Vídeňskou vládou. Dochází k prohloubení politické krize – je nedořešen boj za politickou svobodu národa. Dochází k rozchodu kultury a umění z vládnoucí společnosti. Objevují se pocity zklamání a osamocenosti. Literatura - nová nastupující generace bývá označována jako generace 90. let, když hovoříme o generaci není na přelomu století v pravém smyslu žádná skupina, která by autory sdružovala jedním programem jediné seskupení, které na krátký čas sdružovala část mladých autorů byla Česká moderna (1895) jejich program: požadavek umělecké individuality → program sestavil J. S. Machar a F. J. Šalda členové skupiny: O. Březina, A. Sova, J. S. Machar, skupina se brzy rozpadla, protože osobnosti byli příliš odlišné a neměli jednotný umělecký program, jediný jednotící prvek byl rozchod s vládnoucí politikou, chtěli být odlišní od předchozí generace Mnozí básníci na přelomu století bývají označování jako protispolečenští buřiči. Vystupují ostře jak v životě tak i v umění. Někteří z nich se účastnili hnutí Omladina, které bylo potlačeno a někteří členové tohoto hnutí byli vězněni (S. K. Neumann). Také se u nás rodí dekadence, což je bohémský a tulácký přístup. Byla seskupena kolem Moderní revue. Tvoří se poezie a tu zastupuje P. Bezruč. Anarchisté – seskupovali se kolem časopisu Nový kult Antimilitarismus – hnutí, které odmítá válku Vitalismus – oslava přírody, života a zdraví Impresionisté a symbolisté - Roku 1914 se na prahu 1. světové války formuje mladá literární generace a vydává Almanach na rok 1914. Spisovatelé zde odmítají symbolismus a impresionismus a obracejí se ke světu moderní civilizace a techniky ⇒ vzniká nový směr civilismus (S. K. Neumann, bratři Čapkové).

22.4.1 Česká moderna 22.4.1.1 Josef Svatopluk Machar (1864-1942) Narodil se v Kolíně, studoval v Praze, později odešel do Vídně, kde strávil 30. let. Po vzniku ČSR pracoval jako inspektor československé armády. Po názorovém rozchodu s T. G. Masarykem odešel do ústraní. Confiteor I-III – je to sbírka společenské a politické lyriky. Je zpovědí samotného básníka, tedy člověka, který nevěří v národní a nadosobní ideál. Soustřeďuje se na vlastní nitro a je provokativní lyrikou měšťáctví a falešné morálky Čtyři knihy sonetů – v této knize se objevuje tón zklamání a typický pohled na skutečnost Tristium Vindofona (Žalozpěvy z Vídně) – politická lyrika, inspirací mu byl pobyt ve Vídni. Kritizuje českou politiku. Objevuje se zde pesimistický pohled do budoucnosti. Zde by měly kvést růže – veršované povídky, pozornost věnuje trpkým osudům žen Magdaléna – veršovaný román o prostitutce, která je měšťanstvem donucena vrátit se tam odkud měla být zachráněna Svědomí věků – básnický cyklus, podává zde obraz světových dějin, dějinný vrchol je spatřován v antice


22.4.1.2 Otokar Březina (1868-1929) Symbolista, narodil se v Počátkách, pravé jméno Václav Jebavý, vystudoval gymnázium v Telči, potom byl učitelem v Nové Říši a Jaroměřicích nad Rokytnou. Po smrti rodičů nastává zásadní změna v jeho životě, začíná být věřící. Samotář, nábožensky založený, jeho poezie je soustředěná na náboženskou tématiku, na víru v boží milosrdenství a život věčný. Tajemné dálky – vzpomíná se smutkem na mládí jež uplynulo v chudobě bez radosti a odříkání. Básníkovi se stává samota a bolest osudem. Jeho nenaplnění snů vede k pocitu zklamání a touze po smrti. Některé básně věnoval vzpomínkám na zemřelou matku - Moje matka. Svítání na západě - využívá volného verše a náboženských symbolů. V této sbírce chápe smrt jako vysvobození z pozemských starostí. Inspiraci nachází v bolesti a samotě. Ruce – soubor 20ti lyricky laděných básní, dochází zde k přerodu básníka z pesimisty, v básníka s lepším vidění budoucnosti.

22.4.2 Generace buřičů Skupina anarchistických buřičů - byli to spisovatelé soustředění kolem časopisu Nový kult (1905) - S. K. Neumann. Projevovali se jako protispolečenští buřiči (proti měšťáctví, ale i rak. politice). Prosazovali svobodu v osobním životě i v umělecké tvorbě. Sympatizovali s davem životních ztroskotanců - tuláci, šlapky. Na počátku tvorby ovlivněni impresionizmem a symbolizmem. Představitelé: S. K. Neumann, Viktor Dyk, Fráňa Šrámek, Karel Toman, František Kellner Současníkem těchto anarchistů byl i Petr Bezruč, který s nimi pouze názorově souvisel. Všichni poznamenání I. svět. válkou, vyjadřovali se antimilitaristicky. Anarchismus – odmítnutí autority státu a úsilí o neomezenou svobodu člověka

22.4.2.1 František Gellner Mladá Boleslav, vzdělání umělecké - vystudoval malířství (Mnichov, Paříž), byl to nadaný karikaturista, významný satirik, v lit. psal převážně poezii a básně. V 1. roce války zůstal nezvěstný na haličské frontě. Lyrika intimní a společenská. Vyjadřování jednoduché až říkankovité, ironické až sarkastické, hovorové až nespisovné. Motivy nočních lokálů, motivy pijácké a náměty měšťácké. Básník zaujímá prózu cynika, zhýralce, který pohrdá vším a všemi - tím šokuje. Po nás až přijde potopa – zaujímá zde ironický postoj proti společnosti Radosti života – ve svých básních touží po lásce. Reaguje zde na současnou morálku a pokrytectví. Verše jsou psány formou osobní zpovědi, kdy hlavním hrdinou je neúspěšný student a básník. Nové verše – vydána posmrtně, objevuje se zde smutek a melancholie

22.4.2.2 Viktor Dyk (1877-1931) Pocházel z Pšovky u Mělníka. Vzděláním právník, za I. svět. války vězněn jako odbojář, po válce se zapojil do polit. života (poslanec, senátor) † 1931 se utopil v Jader. moři. Psal poezii, prózu i dramata. Bývá označován za novoromantika pro základní konflikt mezi realitou a iluzí. jeho tvorba se řadí k období anarchistickému, ale u některých děl proniká symbolismus. A porta inferi (Od bran pekelných) – je poznamenaná symbolismem a dekadencí, subjektivní lyrika. Zaujímá pohrdavě odmítavý postoj ke společnosti, vyjádření odporu a vzdoru. Satiry a sarkasmy - společenská lyrika, výpady proti nedostatkům v české povaze Válečná tetralogie (4 sb.) - zahrnuje dobu I. svět. války a první léta samostatného Československa po r. 1918. Polit. lyrika, vlastenecká báseň Země mluví (matka - vlast, syn - národ). Milá sedmi loupežníků – básnická skladba, přivede na šibenici všech 7 loupežníků za to, že zabili jejího milého. Verš melodický, zpěvný, volný. Krysař – povídka, přepracované staré něm. pověsti, dějištěm je městečko Hammeln. Přichází sem Krysař, který se mstí za to, že byl měšťany oklamán a i za zklamanou lásku, svou píšťalou omámí obyvatele městečka a vyláká je do propasti. Zachrání se pouze starý rybář (Jörgen), který vnímá realitu se zpožděním jednoho dne. Dále přežije malé zapomenuté nemluvně, kterého se rybář ujme. Je to dílo symbolické, vyzývá k lásce k pozemskému životu, který něco přináší. Odmítá plané iluze, kt. můžou být zhoubné.


22.4.2.3 Fráňa Šrámek Sobotka v JČ. Vystudoval v Písku gymnázium. Představuje všechny lit. žánry. bývá označován za básníka mládí. Většinu života prožil v Praze. I. Svět. válku prožil na frontě jako řadový voják † 1952. Psal lyriku anarchisticky až buřičsky laděnou. Vyjadřoval se jednoduše, mnohdy i ironicky. Života bído, přec tě mám rád - jeho první sbírka, motivy tuláků, pouličních dívek, intimní zpovědi, příběhy z vlastního života např.: báseň Curriculum vitae. Modrý a rudý – podtitul Verše o vojáčcích. Vychází z vlastních zážitků. Je to anarchistický útok na společnost. Verše jsou namířeny proti tupému vojenskému drilu a výcviku a kontrast proti tomu. Už v názvu je kontrast dvou barev. Rudá jako kontrast vzdoru a modrá jako barva uniformy rakouského vojáka. Báseň Píšou mi psaní. Splav – sbírka přírodní a milostné lyriky ovlivněná vitalizmem, obsahuje vzpomínkové motivy na dětství, Sobotku, některé básně věnuje uměleckým přátelům. Sbírka je pojmenovaná podle stejnojmenné básně. Stříbrný vítr – impresionistický román. Stříbrný vítr je symbolem naděje a života. Zachycuje dospívání Jana Ratkina, odcizení rodičům, především nedorozumění s otcem, nesouhlas s měšťáckým stylem, jeho konflikty s profesory, jeho pokusy a zklamání v lásce. Souboj ideálů s realitou. Dějovost se vytrácí, důležité jsou psych. stavy a nálady. Proti sobě stojí svět mladých a dospělých. Měsíc nad řekou - hra generační. Myšlení mladých představuje Vilík Roškot. Generaci střední představuje Slávka Hlubinová. Vilík se do ní zamiluje. Generaci starou představují rodiče. Obě rodiny se přátelí, sejdou se při sjezdu abiturientů gymnázia a zjišťují, na kolik museli ustoupit ze svých mladických představ. Dějiště je Písek. 22.4.2.4

Karel Toman

Byl to lyrický básník, bohém, tulák, bez stálého zaměstnání, studium práv nedokončil, toulal se po Evropě, až po I. svět. válce se usadil v Praze. Vlastním jménem Antonín Bernášek. Využíval upřímné os. zpovědi, objevují se i symboly, především rudá barva - život, láska, krev. Převažuje volný verš, vyjadřování stručné, krátké básně. Torzo života - int. lyrika, lásku bere jako životní motivaci, oslavuje lásku fyzickou. Sluneční hodiny - spol. lyrika, objevují se motivy z cest, stává se mluvčím všech bezdomovců a tuláků. Měsíce - 12 básní, měsíce přírodní, vlastenecké, protiválečné. Spol. lyrika. Motivy z naší historie, našich světců. Myšlenka optimistická, národ nezahyne. Sbírka válečná z I. svět. války. Stoletý kalendář - vyšla až po I. svět. válce, motivy se vrací k I. svět. válce, ale i motivy revoluce v Rusku a reaguje i na vznik ČSR.

22.4.2.5 Petr Bezruč * Opava. Vlastním jménem Vladimír Vašek. Nedostudoval práva ze soc. důvodů a pracoval jako pošt. úředník v Místku a pak v Brně. Zde se seznámil s Janem Herbenem, který ve svých novinách Čas otiskl 50 básní pod pseudonymem Petra Bezruče. Když bylo autorství odhaleno, stáhl se do ústraní a dožil na Hané († 1958). Napsal pouze 2 básnická díla. Slezské písně: sbírka sociální poezie, zaměřená na poměry ve Slezsku na počátkem 20. stol. Obyvatelé byli pod národnostním a sociálním nátlakem. Jejich počet se zmenšoval, vláda nepotřebovala jejich problémy řešit. Jsou zde zahrnuty básně lyrické, které jsou většinou sociální, básník v nich promlouvá za Slezany v podobě horníka - (Ostrava, Horník, Ty a já) nebo v postavě démona (Škaredý zjev). vyjadřuje narůstající hněv Slezanů a hrozí i vzpourou. Méně jsou zastoupeny básně milostné, intimní - zklamaná láska (Labutinka, Jen jedenkrát). Ve sbírce jsou i básně epické - baladické. Tragický závěr plyne z národnostních rozporů (Kantor Halfar, Maryčka Magdónová, Bernard Žár).Ty a já, Ostravav těchto baladách vyjadřuje nenávist, zaujímá vzdor proti nespravedlnosti Stužkonoska modrá - je vzpomínkou starého básníka na dětství a mládí, kdy toužil alespoň uvidět vzácnou můru stužkonosku modrou. Tento sen se mu splnil, ale nesplnil se mu druhý sen, aby pro Slezany byla spravedlnost.

22.4.3 Česká dekadence Soustředila se kolem časopisu Moderní Revue


22.4.3.1 Karel Hlaváček (1874-1898) Dekadentní autor, ale současně vynikající výtvarný umělec, který umřel na tuberu. Je znám jako autor náladových, melancholických veršů, vyznačují se dokonalou zvukovou kvalitou. Od roku 1895 začal s Moderní revue, kde nejen publikoval svou dekadentní a symbolistickou lyriku, ale současně zde vycházela celá řada jeho kreseb. Ovlivnil vývoj českého verše. Báseň Svou violu jsem naladil co možná nejhlouběji. Pozdě k ránu – sbírka plná chorobných nálad a smutku konce století. Autor zde vytvořil poezii nevšedních pocitů a představ, jemných nálad, nočních neurčitých a pohádkových krajin. Hlaváčkův básnický svět je nedefinovány, neurčitý, obrysy i předměty se hned rozplývají. Barvy přecházejí v odstíny. Jeho poezie je nebývale hudební Mstivá kantiléna – 12 balad, které zobrazují povstání nizozemských žebráku a zchudlých potomků rytířů proti španělské nadvládě v 17. stol. Tato sbírka je považována za jeden z vrcholů českého symbolismu.

22.4.3.2 S. K. Neumann Pocházel z Prahy, lyrik, založil časopis Nový kult. Jeho tvorba podléhala soudobým směrům, prošel vývojem od symbolismu a anarchismu k poezii vitalistické a civilizační. Ve 20. letech patřil k proletářským básníkům a později komunistickým levicově orientovaným spisovatelům. V Neumannově vile na Olšanech se tito buřičové setkávali – společný bohémský život. Dílo: v následujících sbírkách vycházejí verše ze symbolismu, je v nich hodně dekadentních nálad, ale také projevy satanismu, kultu zla a revolty Jsem apoštol nového žití Apostrofy hrdé a vášnivé Satanova sláva mezi námi Sen o zástupu zoufajících


23 Vývoj české poezie ve 2.polovině 19.století 23.1

60. – 70.léta – májovci Po roce 1848 politický život na čas omezen absolutistickým režimem Alexandra Bacha, který doléhal těžce na celý kulturní i veřejný život, česky psaná literatura vycházela málo, většina novin a časopisů zanikala, spisovatelé se odmlčeli. Mezi významné literární činy patřilo. – 1853 – Kytice, 1855 – Babička, 1858 - vydává mladá generace básníků Almanach Máj hlásili se k Máchovým dílům, navazují na jeho pokrokovost. K členům patřili např. V. Hálek, J. Neruda, K. Světlá, J. Arbes, K. Mayer, B. Němcová, K. J. Erben, J. V. Frič, K. Sabina. Zásady – svou tvorbou bojovali proti útisku sociálnímu i národnostnímu, lidovost, zájem o přítomnost, realismus, úsilí povznést českou literaturu na světovou úroveň (dohánění evropy). Tito spisovatelé připravovali cestu k realismu, Neruda kritizoval náš národ ta pomalé a líné pokračování ve vývoji, chtějí zobrazovat existující současné. Zabývají se neoprávněným postavením ženy a sociálně slabých. Žánry – sociální balada, fejetony, společenský román, povídky Almanach máj – vzbudil odpor, mladým autorům bylo vytýkáno nedostatek národního cítění, kopírování cizích vzorů, snaha o pravdivé zobrazení světa Koncem 50.let padá bachův absolutismus, 1860 vydán říjnový diplom, který uspořádává Rakousko, 1861 vychází nová ústava, František Josef I slibuje obnovení občanských práv, 1867 – počal zápas české buržoazie s Vídní, končící neúspěchem, Dualismus – předlitavsko (rakousko, čechy), zalitavsko (uhry). S tímto souvisí i rozkvět kultury – Sokol (M.Tyrš), pěvecký spolek Hlahol, umělecké besedy 1862 – otevřeno prozatímní divadlo 1864 – uvedeny Shakespearovy hry k jeho výročí 1868 – základní kámen Národního divadla, malíř: M.Aleš, V.Hynais, sochaři: J.V.Myslbek, B.Schnajder, skladatelé:Smetan, Dvořák, Fibich 1881 – dostavěno ND, požár, znovu otevřeno roku 1883 – Smetanova Libuše

23.1.1 Jan Neruda Narodil se v Praze, na Malé straně, otec vojenský vysloužilec,později dostal kantýnu a trafiku, matka posluhovala u Joachyma Bernarda, vystudoval gymnázium, seznámil se zde s Hálkem, studoval práva, nedokončil, střídal zaměstnání, skončil jako žurnalista a spisovatel, od poloviny 60.let zůstal v redakci Národních listů. Jeho soukromý život nebyl moc šťastný. Lásky: Anna Klainová, Karolína Světlá (platonicky, podporovala jej v tvorbě), Anna Tichá, hodně cestuje: Německo, Francie, Itálie, Egypt. Přes 2000 fejetonů. Přínos – po máchovi opět veliký básník, spojil světovost s češstvím, osobní postoj, tvůrce sociální balady, zájem o městské prostředí a nižší společenské vrstvy, život bez idealizace, realisticky, často satirický nebo ironický pohled Hřbitovní kvítí – první básnická sbírka, komentuje zde realitu doby, zobrazuje zde lidskou bídu, ztrátu iluzí, básně protestující proti nespravedlivému majetkovému rozestavení společnosti Knihy veršů - vytrácí se pesimismus, mládí, je rozdělena do tří knih: Knihy veršů výpravných - počátky sociálních balad u nás, řeší sociální problémy Dědova mísa, Před Fortunou milosrdných Knihy veršů lyrických a smíšených - jsou věnovány otci, matce a Anně Holinové. Vším jsem byl rád Knihy veršů časových a příležitostných - básně vlastenecké, vyjadřuje svůj vztah k národu. Písně kosmické - jsou plné optimismu, obrací se k vesmíru, k podnětem mu byly nové astronomické objevy. Věří v budoucnost lidstva. Často uplatňuje personifikace, využívá lidové slovesnosti, vidí lidstvo jako hvězdy, problémy přenáší do kosmu. Balady a Romance - patří k hlavním dílům, navazuje na tradice české balady, vychází z lidových představ. Základ tvoří lidová slovesnost, náměty jsou domácí cizí; vážné - humorné. Básně zabývající se osudem člověka - Balada dětská, Balada horská, Balada stará. Prosté motivy - básníkova životní zpověď, má melancholický ráz, zamýšlí se nad svým osudem, vyslovuje svůj vztah k přírodě. Jednotlivé motivy jsou citově a myšlenkově laděny podle postupujících částí roku. Začíná radostnými pocity, ale v závěru přechází do melancholické nálady. Zpěvy páteční - sbírka vyšla po smrti. K vydání připravil Jaroslav Vrchlický. Povídky malostranské - umělecké vylíčení života na Malé Straně, ukazuje sociální rozdíl, uvědomil si lidskou slabost. Předvádí jen kladné postavy, v každé povídce je přítomen v jedné osobě, nebo jako pozorovatel.


23.1.2 Vítězslav Hálek Organizátor a mluvčí generace májovců, novinář, kritik, psal poezii, prózu a dramata, ve své době měl úspěch, protože vyjadřoval pocity svých současníků, narodil se u Mělníka, celý život ovlivnilo mládí strávené ve středočeském kraji, rozhodující byl příchod do Prahy, zde ho obklopilo prostředí vlasteneckého cítění a národních ideí, odmítl přání rodičů studovat na kněze, vstoupil na filosofickou fakultu, kterou nedokončil, začal se věnovat literatuře a pracuje jako novinář, stává se členem redakce Národních listů, jeho životní láska Dorotka Horáčková – oženil se s ní a finančně ho zabezpečila. Večerní písně - sbírka milostné a přírodní lyriky, vychází ze svého osobního prožitku, ze šťastné lásky k bohaté dívce. Má optimistický pohled na svět. Zamýšlí se nad osudem básníků a tvrdí, že básník má milovat svůj národ, i když není oblíben. V přírodě - přírodní lyrika, zobrazuje rodný kraj. Epické sbírky: Pohádky z naší vesnice - Vrací se na středověkou vesnici, všímá si sociálních problémů. Povídky - všímá si, jakou úlohu hraje majetek ve vztazích mezi lidmi. V dalších dílech se zabýval vztahy rodičů a dětí, kdy děti jsou nucené do nechtěného sňatku. Muzikantská Liduška - příběh dívky, která zešílí, když jí rodiče zakáží podle svého srdce. Život jeho současníků - typ dobrého člověka Na statku a v chaloupce Na vejminku

23.1.3 Karolina Světlá (Johanka Rottová) své spisovatelské jméno Světlá přijala podle rodiště svého manžela (Světlá pod Ještědem), narodila se v pražské poloněmecké rodině, dostala německou výchovu a teprve její domácí učitel Petr Mužák ji seznámil s českým národním životem a přiblížil ji českou literaturu, silně na ní působilo přátelství s Boženou Němcovou. Hluboce ji zasáhla a ovlivnila láska k Nerudovi. Píše pouze prózu - hlavími postavami jsou mladé ženy, které prožívají konflikt mezi láskou a mravní povinností, který končí obětí a vlastní odpovědností. Ve svých dílech se zabývala otázkou ženské emancipace a kladla důraz na mravní tématiku. Povídky z pražského prostředí – z měšťanské společnosti, od počátku se postavila kriticky ke světu, který dobře znala, pobuřovalo ji mravní pokrytectví a nesmyslná výchova dívek Vesnická tvorba – Podle ní je vesnický lid mravně výše než pražské prostředí, Kresby z Ještědí, Kříž u potoka, Frantina, Kantůrčice, Nemodlenec .

23.1.4 Jakub Arbes (1840-1914) K májovcům se řadí jen časově, narodil se v Praze na Smíchově, začal studovat techniku, ale nedokončil ji a stal se redaktorem Národních listů. Tvůrce lit.žánru ROMANETO – z italského romanetto – malý román, prozaický útvar, typický pouze pro českou literaturu, základ tvoří důkladně prokomponovaný fantastický nebo dobrodružný příběh na jehož počátku stojí nějaká záhada, která je postupně odhalována vědeckým a rozumovým způsobem Dílo: Sv. Xaverius – romaneto, hrdina je přesvědčen, že na obraze Sv. Xaveria v praž. kostele je skryt plán k nalezení pokladu. Newtonův mozek - vynález stroje, kterým se člověk může přesunout do minulosti (varovné – války) Sivooký démon - mladí manželé uchovávají ve zvláštním přístroji mrtvolku svého dítěte Ukřižovaná – hlavní hrdina upadá do křečí po pohledu na ukřižovanou světici (vysvětleno zážitkem z války)

23.2

70.-80.léta – Ruchovci a Lumírovci Období spjato s hospodářským růstem českého měšťanstva, vyostřují se spory mezi staročechy a mladočechy, nové literární generaci bylo cizí zajímat se o sociální rozdíly, protože spisovatelé byli většinou ze zámožných rodin V 70. a 80. letech vedle sebe existují dvě výrazné literární skupiny, jejichž vzájemné střetávání představuje boj dvou tendencí v naší literatuře: boj o národní a kosmopolitní zaměření. Literární historie vyzdvihuje zejména LUMÍROVCE - skupinu, která se sdružila kolem časopisu Lumír. Lumírovci se snaží svou tvorbou přiblížit světu a pocitům moderního člověka, orientace na literaturu evropskou (místo původní německé, orientace na románskou (francouzskou) a anglosaskou) Jako RUCHOVCI bývají označováni především přispěvatelé almanachu Ruch (jehož redaktorem byl J. V. Sládek). Typickým představitelem tohoto národního směru zůstal především Svatopluk Čech. Ruchovci ve své tvorbě řeší aktuální problémy národní a sociální. orientace na slovanskou literaturu, „umění pro umění“.


23.2.1 Ruchovci 1868 – vydání almanachu Ruch, sdružení okolo časopisu Osvěta. Navazují na májovce, chtěli osvobodit českou literaturu od cizích slov, dostávají se do pozice obhájců národních tradic. Program – cíle literární podřídili národnímu zápasu – požadovali vlastenectví, obraceli se k slovanskému východu, obnovují historickou tématiku, projevují zájem o venkov a selství, spatřovali v něm základ národa Svatopluk Čech, Eliška Krásnohorská, J.V.Sládek

23.2.2 Lumírovci Časopis Lumír, 1877 redigovaný J.V.Sládkem. Vstup této generace do literatury provázely ostré spory se školou národní. Lumírovci zaujali zcela odlišný postoj k soudobé problematice a definitivně probojovali v umělecké tvorbě svobodu a zapojili slovesné umění do soudobých evropských proudů. Rovněž navazovali na Májovce, hlavně v rozhledu po světové kultuře a v prosazování básnické svobody. Program: povznést českou literaturu na světovou úroveň, požadavek umělecké svobody, pěstování původní tvorby i překladů. J.V.Sládek, J.Vrchlický

23.2.3 Svatopluk Čech narodil se u Benešova, studoval v Litoměřicích a v Praze. Nejprve byl právním koncipientem ve Slaném, později v Praze, nakonec se věnoval literatuře , podnikl několik cest do zahraničí, většinu života strávil v Praze

23.2.3.1 Epická poezie Historická – Adamité – rozsáhlá veršovaná epopej, námět čerpá z české historie Venkovská – Ve stínu lípy - oslava českého kraje - 7 veselých i smutných příběhů, které si vyprávějí sousedi pod lípou Alegorické básně – tyto básně píše pod vlivem porážky pařížské komuny a anarchistického hnutí v Rusku. EVROPA – název lodi, na níž odplouvají do vyhnanství političtí vězni – revolucionáři, na lodi vypukne spor mezi Anarchisty a Demokraty, nakonec tento spor končí zkázou lodi, i když vítězí demokraté, tak vůdce anarchistů vyhazuje loď do povětří. SLÁVIE – na palubě se shromáždili zástupci jednotlivých slovanských národů. Ačkoli je dělí od sebe různé spory, tak se nakonec díky sňatku národy sjednotí aby čelili společné vzpouře lodníků, kteří představují anarchisty. Satirické skladby ve verších – Hanuman – zvířecí epos, ve kterém podává obraz z opičího města a na jeho obraze vystihuje současné chyby českého národa

23.2.3.2 Lyrická poezie Písně otroka – záměrně používá symbol otroka, jako nesvobodného člověka

23.2.3.3 Próza – broučkiády Pravý výlet pana Broučka do Měsíce Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století (1889) - ostrá kritika českého malo měšťáctví (zvl. staročechů), komický hrdina Matěj Brouček se ve svém snu ocitá uprostřed husitské Prahy, kontrast prospěchářství, zbabělosti, bezcharakternosti a falešného vlastenectví pana Broučka se statečností a odhodláním husitů, kritika zbabělosti a pokrytectví, Brouček je pivní vlastenec.

23.2.4 Eliška Krásnohorská literární kritička (proti kosmopolitismu a lumírovcům) básnířka - (intimní a přírodní lyrika, slovanství - Z máje žití, K slovanskému jihu) libretistka - libreta k operám Hubička, Tajemství, Čertova stěna překladatelka - Puškin, Mickiewicz, Byron

23.2.5 J.V.Sládek básník a překladatel, původně ruchovec, pak přechod k lumírovcům, narodil se ve Zbiroze jako syn zednického mistra, dětství na venkově, po maturitě studium přírodních věd a matematiky, současně však i cizích jazyků a literatury, studium přerušil odjezdem do Ameriky, kde pracoval jako vychovatel, učitel a redaktor krajanských novin; jeho život v Americe nuzný, pracoval i na výstavbě železnice, léta 1868 - 1870 strávil v Sev. Americe, po návratu pracuje jako redaktor (Národní listy, Lumír), později se stává profesorem angličtiny na Českoslovanské obchodní akademii a na filozofické fakultě, vstup do literatury koncem 60.


let

23.2.5.1 Intimní lyrika Básně – sbírka obsahuje smutek nad smrtí první ženy. Obsahuje básně, které se vrací do ameriky a zamýšlí se nad životem indiánů, kteří trpí nadvládou kolonistů. Na hrobech indiánských. Jiskry na moři – ozývají se zde tragické tóny nad smrtí první ženy, obsahuje verše politického odboje (vlastenecká lyrika). V dalších sbírkách se již se smrtí ženy vyrovnává – Světlou stopou, Na Prahu Ráje, Sluncem a stínem – Sládek přijímá život jako střídání světla a stínu.

23.2.5.2 Sociální a vlastenecká lyrika České písně – kritizuje české politiky, hlavně staročechy a rakouskou vládu V zimním slunci – žalostný tón, kdy se zamýšlí nad smyslem lidského života

23.2.5.3 Oslava venkova a selství V těchto sbírkách vystupuje jako anonymní pěvec, který o sobě mluví jako o rolníku a venkovanovi, v němž vidí jádro národa a symbol národní hrdosti, jistoty, bezpečí, čestnosti a pracovitosti rolníka zde používá jako symbol neudolanosti, věrnost půdě a rodnému kraji. Selské písně, České znělky

23.2.5.4 Dětská poezie zakladatel moderní dětské poezie, učí děti lásce k domovu a rodičům – Zlatý máj, Skřivánčí písně, Zvony a zvonky

23.2.5.5 Překladatel Přeložil z angličtiny 32 Shakespearových dramat, dále překládal z polštiny, ruštiny, španělštiny.

23.2.6 Jaroslav Vrchlický Emil Frída, narodil se v kupecké rodině, dětská léta strávil u strýce faráře v Ovčanech u Kolína, po studiích na gymnáziu se zapsal na fakultu Bohosloví, přešel na filosofii, po 3 letech studia zanechal a odjíždí do Itálie, kde pracuje jako vychovatel ve šlechtické rodině, po návratu působil jako spisovatel, překladatel a také jako profesor, své hluboké přátelství k Sofii Podlipské vyřešil sňatkem s její dcerou, zprvu manželství šťastné, ale později krize, v 90.letech kromě rozpadu manželství nastupuje nová literární generace v čele s Macharem, která napadá vrchlického za jeho kosmopolitismus, od poloviny 90.let Vrchlický nestojí v popředí básnického vývoje, zasáhla ho mozková příhoda, která ochromila jeho intelekt, poslední 4 roky dožívá v ústavu.

23.2.6.1 Intimní lyrika ranné období - Z hlubin (pesimistická sbírka, podobná Hřbitovnímu kvítí od Nerudy), Sny o štěstí, optimistické sbírky (Dojmy a rozmary, Eklogy a písně) pozdní období – Skvrna na slunci, Než zmlknu docela, Okna v bouři - básnická sbírka, která zaznamenává osobní i uměleckou krizi (manželská krize, nepochopení mladou nastupující generací), báseň Za trochu lásky šel bych světa kraj

23.2.6.2 přírodní lyrika Strom života – vyznává jako oslavu života krásy a radosti

23.2.6.3 Vlastenecká a reflexivní lyrika v těchto sbírkách se zamýšli nad budoucností národa, projevuje zde lásku k českému jazyku, Má vlast, Písně poutníka

23.2.6.4 Poezie epická Chtěl vytvořit básnické dějiny lidstva podle Viktora Huga Zlomky Epopeje - zobrazuje vývoj lidského myšlení od nejstarších dob až po svou současnost, nejvíce ho zaujala antika, renesance, Velká francouzská revoluce, v těchto dobách byl podle něj člověk svobodný v myšlení, o své době se domnívá, že je to doba dočasného úpadku Zlomky epopeje – podle této sbírky dostává celý cyklus název, 1/3 se věnuje antice, Spartakus


Duch a svět – čtyři oddíly, vydána 1828, úvaha o vztahu člověka a vesmíru, zabývá se otázkami mravními a některé básně věnuje antice Selské balady – obsahuje vlasteneckou a sociální tématiku – sociální balady, ve kterých podává obraz selských bojů proti panskému útisku v 16.-.18. století (Lomikar, Kozina) Mýty – obsahuje národní látky , legenda o svatém prokopu

23.2.6.5 Drama Noc na Karlštejně, Hippodamie

23.2.6.6 Překlady V.Hugo,Dante Alligieri, F.Petrarca, E.A.Poe

23.2.6.7 závěrečná sbírka Damoklův meč – pocity úzkosti a Vrchlický očekává svůj konec

23.2.7 Julius Zeyer básník, prozaik, novoromantik

23.2.7.1 poezie Vyšehrad – námět čerpal z českých dějin Karolínská epopeja – o rytířské družině Karla Velikého

23.2.7.2 próza O věrném přátelství Amise a Amila – román z dob francouzských rytířů Jan Maria Plojhar – psychologický román s autobiografickými prvky

23.2.7.3 dramatická tvorba Radúz a Mahulena - hra vznikla na motivy slovenské pohádky, je o lásce princezny Mahuleny k princi Radúzovi


24 Vývoj divadla od jeho vzniku do konce 19.století 24.1

Vznik dramatu Vzniká v atickém období (4.-6.století našeho letopočtu). Atika – kraj kolem Athén. Vznik dramatu: vyvinulo se z obřadních her, pořádaných na oslavu boha Dionýsa – ochránce plodivých sil přírody, vína, žen. Původně drama předváděl chór, později se z něj vydělili jednotliví básníci, kteří mezi sebou závodili. Měli představení, která trvala několik dní. Nejvíce se rozvíjela tragedie. Rozkvět tragedie spadá do období pátého století př. n. l.. Představitelé: Aischilos, Sofoklés, Euripidés. Ze satirických písní se vyvinula komedie. Náměty z řecké mytologie, postavy ze dvou rodů. Vše je řízeno osudem, vše řídí bohové. Hráli jen muži, podle Aristotela je dodržována jednota času, děje a místa. Aischilos – hlavním tématem jeho her je překročení míry, která byla určena lidem a národům a bohové je za to krutě trestají (tragedie Oresteia). Uvedl na jeviště postavu druhého herce – tím vznikl dialog. Hry jsou vícedílné. Sofoklés – uvedl třetího herce, námětem jeho her jsou jedinci, kteří jsou zničeni za to že přecení své síly. K nejvýznamnějším hrám patří Antigona, Král Oidipus. Antigona – dcera krále Oidipa. Její otec na útěku z Théb umírá, vrací se do Théb. Umírá její bratr Polineik, který bojoval za vlast. Král Kreon odmítá povolit jeho pohřbení, Antigona ho však pohřbí sama. Myslí si že božské a tradiční mravní normy jsou nad normami a zákony jednotlivce. Je zato uvězněna a když ji chce král dát milost, zjistí že se již oběsila. Euripidés – osoba se u něj už osamostatňuje, hrdinkami bývají často ženy, jejichž duševní svět velmi dobře vykreslil. Nedrží se přesně mýtů, toto vzdálení se od tradičního námětu ho někdy vedlo k násilnému závěru. Vystupuje deus ex machina (bůh ze stroje) a řeší zápletku v duchu starého mýtu. Médea – příběh bájných Argonautů, na výpravě za Zlatým rounem Komedie se vyvinula později než tragedie, přestavitelem byl Aristofanés – Jezdci, Mír. Hry vyjadřovaly politické názory Atických sedláků a zabývaly se aktuálními otázkami.

24.2

Představitelé světového dramatu 24.2.1 William Shakespeare – 17.století William Shakespeare se narodil ve městečku Stratford nad Avonou jako syn rukavičkáře. Ve svých 18 letech se oženil s o osm let starší dívkou ze sousední vesnice. Krátce po svatbě šest měsíců po svatbě, se mu narodila dcera a později dvojčata, mezi nimi i syn Hamlet. Ten však roku 1596 zemřel. Kromě těchto zdokumentovaných událostí je tato doba autorova života neznámá. Neví se, kde pracoval v tomto období, ani kdy a proč odešel do Londýna. Některé domněnky tvrdí, že Shakespeare pracoval v rukavičkářské dílně svého otce, jiné zase, že pracoval jako venkovský učitel. Jiná historka vypráví, že Shakespeare utekl, protože bylo odhaleno jeho pytláctví. Tou dobou byl Shakespeare už zabydlený a uznávaný herec a dramatik. V roce 1599 postavila společnost Lord Chamberlain's Men ("Služebníci lorda komořího"), ve které byl Shakespeare hercem, dramatikem a podílníkem, novou divadelní arénu na Bankside na jižním břehu Temže The Globe ("Zeměkoule"), v níž se hrály jeho vrcholné tragédie i komedie. Prestiž společnosti výrazně stoupla, když ji nový král převzal v roce 1603 pod svůj patronát. Tak vznikla nová společnost King's Men ("Královi služebníci"). Roku 1613 vyhořelo při představení Jindřicha VII., jedné z posledních autorových her, divadlo The Globe, ale bylo opět postaveno. Ale tímto požárem symbolicky i prakticky skončila Shakespearova dráha dramatika. Tou dobou žil Shakespeare se svou rodinou zpátky ve Stratfordu. Zde 23. dubna 1616 ve věku pouhých 52 let. Komedie: Zkrocení zlé ženy, Večer tříkrálový, Sen noci svatojánské, Kupec benátský Historické hry: zachycují osudy anglických panovníků. Richard III, Jindřich VII. Tragédie: špatné lidské vlastnosti, se kterými bojuje dobro, které často bývá obětováno. Romeo a Julie, Hamlet, Othello, Král Lear Shakespearovy hry pravdivě vypráví o životě, lásce i nenávisti, o obětavosti i sobectví. Současně se zamýšlí i nad smyslem lidské existence vůbec. Hrdinové jeho her jsou renesanční lidé, kteří sami utvářejí svůj osud, jejich názory a činy vyrůstají ze skutečných vlastností. Nejznámějším dílem Shakespeara je tragédie Romeo a Julie. Romeo a Julie - náhoda spojí děti dvou rodů, které ničí vzájemná nenávist. Romeo a Julie se do sebe zamilují a vezmou se. Romeo po sňatku zabije v souboji Tybalta z Juliina rodu Kapuletů. Za to je poslán do vyhnanství. Julie se dovídá, že se Romeo vrátí a jelikož je nucena rodiči do sňatku, předstírá smrt. Romeo se po návratu dozví o smrti a v hrobce se zabije. Julie po probuzení vidí mrtvého Romea a též se zabije. Po smrti Romea a Julie se oba rody spřátelí. Hamlet - odehrává se v dánském království. Princi se zjevuje duch svého zemřelého otce, žádá si pomstu, Hamlet jeho vrahy odhalí, ale nemůže se rozhodnout, v závěru shodou


okolností umírá na bodnutí otráveným mečem. Hlavní ženskou roli je Ofélie, utopí se. Monolog Hamletův o možnosti člověka spáchat sebevraždu. Othello - kupec v Benátkách, uvěří intrikánovi Jagovi, že je mu jeho žena Desdemona a v záchvatu šílené žárlivosti je uškrtí, třebaže byla nevinná.

24.2.2 J.B.Moliere Vl.jménem Jean-Beptiste Pequelin, klasik světové poezie, kritický pohled na skutečnost, satirický obraz nedostatků, výsměch lidským slabostem,smírně řešení konfliktů, hrdinové pojati satiricky, sympatie diváků. Syn královského čalouníka od mládí ho láká divadlo a odchází ke kočovné společnosti. Později se stává pod záštitou krále ředitelem královské herecké společnosti. Ve svých hrách řeší vztah mezi křesťanským a katolictvím – proto ho církev nepřijímá. Umírá při produkci své hry Zdravý nemocný. Napsal 33 komedií. Lakomec – hlavní postava skrblík Harpagon, jeho smysl života je hromadění peněz, tyranizuje své děti, brání jim ve svobodném životě i lásce. V závěru hry téměř zešílí, protože se mu poklad ztratí. Tartuffe - jméno hlavní postavy, člověk pokrytecký, tváří se jako hluboce věřící a při tom myslí jen na svoje zbohatnutí. Další díla: Zdravý nemocný, Měšťák šlechticem, Misantrop.

24.3

Počátky českého divadla 24.3.1 14. století Mastičkář

-

původně velikonoční šarlatánství

hra,

zesměšňuje

středověké

podvodné

lékaře,

kritika

24.3.2 divadlo v národním obrození (od 70. let 18. století do konce 20. let 19. století)

24.3.2.1 První scény V Kotcích (od roku 1738) uvedena 1. Česká hra Kníže Honzík (v češtině, němec. Herci), 18.století italská opera, vážné klasicistní drama Stavovské divadlo (od roku 1783) Česky se hrálo jen výjimečně, Čeští vlastenci měli určené dny, kdy mohli hrát Divadlo U Hybernů - bývalý klášter

24.3.2.2 Bouda (1786 - 1789) vlastenecké divadlo, na Koňském trhu (dnes Václavské náměstí), 1.české divadlo, hrálo se pouze česky, založil jej Václav Thám, po 3 letech divadlo vyhořelo repertoár překlady klasiků (Moliere, Shakespeare, Schiller) veselohry Prokop Šedivý - píše "lokální frašky" (hry z měšťanského prostředí Prahy, vykreslující typické figurky lidí s jejich zábavnými osudy Masné krámy, Pražští sládci vlastenecké hry Václav Thám - v čele divadla, historické vážné hry, Břetislav a Jitka, Vlasta a Šárka

24.3.2.3 Pokračovatelé Václav Kliment Klicpera - dramatik, píše díla s historickými a pohádkovými náměty, navázal na Moliéra, píše tragikomedie, ve svém díle se zaměřuje na špatné lidské vlastnosti - Divotvorný klobouk. kočovné divadlo Matěje Kopeckého - mělo velký význam pro rozšíření myšlenek NO na venkově

24.3.2.4 Národní divadlo 1868 - položení základního kamene Národního divadla 1881 - ND prozatímně uzavřeno. V tomto roce vypukl požár na střeše ND. 18. 11. 1883 - opět otevřeno Smetanovou Libuší

24.3.2.5 Josef Kajetán Tyl působí v 18. století


Strakonický dudák - lidová hra se zpěvy, Švanda je synem víly Rosovy, Švanda odejde se zázračnými dudami do světa, aby si vydělal peníze a mohli se tak oženit s dcerou hajného Trnky Dorotkou, na cestách ho doprovází Vocilka, který se chce přiživit na Švandových penězích, o něco později se Dorotka vypraví s Kalafunou za Švandou, ale ten je mezitím uvězněn ženichem princezny Zuliky, která se do něj zamilovala a chtěla si ho vzít, Švanda: dobré, ale i špatné vlastnosti (přílišná touha po penězích, důvěřivost, lehkomyslnost), jeho charakter se během hry vyvíjí k dobrému (pracovitost, národní hrdost), Kalafuna: český muzikant, vlastenec, Dorotka: dcera hajného Trnky, moudrá, obětavá, věrná, statečná, Vocilko: tzv. “světový Čech“ = bez vztahu k vlasti, příživník, pohádkové postavy: princezna Zulika, víly

24.3.3 Realistické drama na konci 19. století 24.3.3.1 Ladislav Stroupežnický Naši furianti - podstatou hry je spor o místo ponocného, furianti = lidé, kteří se předvádějí, vždy musí mít poslední slovo

24.3.3.2 bratři Mrštníkové Maryša je dcera bohatého sedláka, byla vychována k úctě k rodičům, miluje chudého chasníka Francka, ale otec brání jejich lásce, Francek je odveden na vojnu a Maryša se má vdát na přání rodičů za vdovce mlynáře Vávru, brání se sňatku, ale nakonec podlehne a vezme si ho, ze zoufalství otráví Vávru, „Děvčico nešťastná, tys ho otrávila“


25 Balada – vývoj a formy lyricko-epická skladba s pochmurným dějem, zpravidla končí tragicky typy balad lidová – neznáme autora, zachovává se díky lidové slovesnosti umělá – autor uměle něco pozměňuje (Jan Neruda – Balady a romance) klasická – námětem je zápas člověka s nadpřirozenými silami sociální – zobrazuje sociální nerovnosti ve společnosti

25.1

První balady v české literatuře 25.1.1 František Ladislav Čelakovský Představuje naši preromantickou poezii 2. fáze NO. Byl sběratelem ÚLS, překladatelem ze slovanských jazyků a tvůrcem tzv. ohlasové poezie. * 1799 Strakonice a † 1852 v Praze. Filozofická studia nedokončil. Živil se novinářstvím v Praze (Pražské noviny). Soukromě studoval slovanské jazyky. Posledních 10 let života působil jako profesor na univerzitě ve Vratislavi. Redaktor Pražské Noviny sběratelská činnost Slovanské národní písně, další Mudrosloví národa slovanského v příslovích. Na základě studia lidové slovesnosti psal své úvodní sbírky, ve kterých napodoboval ÚLS po stránce formy, jazykových prostředků i obsahů - ohlasová poezie. básně Ohlas písní ruských - vznikl jako oslava Ruska po vítězství Rusů nad Turky v r. 1829. Zahrnuje převážně básně epické, které napodobují ruské byliny ( vystupují v nich bohatýři skuteční i smyšlení ). Závěrečná báseň - Ilja Volžanin - smyšlená postava, která se mstí za smrt chlapce. Smyšlená je i postava v básni Čurila Plenkovič - v ní bohatýr nevítězí silou nad ptákem, ale lstí, chytrostí. Sbírka obsahuje i napodobeniny bajek např. Veliký trh ptačí. V menší míře jsou zastoupeny básně lyrické s náměty milostnými nebo vojenskými. Čelakovský zde využíval rusizmu. básně Ohlas písní českých - převažuje lyrika, která napodobuje české lidové písně, stavba básní je jednoduchá až říkankovitá. Tématika je milostná, ale i protiněmecky satirická - Cikánova píšťalička, Vrchní z Kozlova. Dále je žertovná, humorná (Krásná Kordula), některé básně charakterizují povahu Čechů, hlavně sedláckou vychytralost a mazanost. Nejznámější je úvodní epická báseň Toman a lesní panna (1. česká významná balada). Děj probíhá o noci Svatojánské, kdy Toman při návratu od své nevěrné milé zapomene na varování své sestry a je zahuben lesní pannou.

25.1.2 Karel Jaromír Erben Kytice - základem sbírky jsou české lidové báje, hrdinkami básní jsou především ženy, soustřeďuje se zde na lidské vztahy a na problém viny a trestu, za každou vinu přichází trest, který je nevyhnutelný, boj člověka s přírodou, vztahy mezi matkou a dítětem, osud člověka je pevně dán a člověk ho nesmí měnit, pokud se ho pokusí změnit bude potrestán, celkem 13 skladeb, přesný stavební záměr (tématicky si odpovídají básně 1. a poslední, 2. a předposlední), úvodní Kytice, závěrečná Věštkyně : motiv národního smutku i naděje Jazyk - lidové prostředky, zvukomalba, živé dialogy, popis osob – stručnost, ale názornost, líčení krajiny – úsporně, ale názorně Poklad - námět Velkého pátku – odkrývají se poklady, matka pro bohatství zapomněla v otevřené skále své dítě, po roce se v modlitbách k dítěti vrací, myslí jen na jeho záchranu, bohatství už ji neláká (zlato se proměnilo v kamení) Polednice - rozhněvaná matka přivolala na neposlušné dítě polednici, pak se ho snažila zachránit, ale v náručí ho udusila Svatební košile - dívka má ušít svému milému, který odešel na vojnu, svatební košili, dívka prosí v modlitbách, aby se vrátil, vyhrožuje sebevraždou (=provinění), mrtvý milý si přichází pro nevěstu v měsíční noci, vezme jí modlitební knížky, růženec, křížek po matce a spěchají na hřbitov, dívka se ukryla v umrlčí (umrlec = nebožtík) komoře a zachránila se modlitbami a pokáním Věštkyně - vyslovena jistota o budoucnost národa, vlastenectví Vodník - neposlušná dcera se utopila, stala se vodníkovou ženou, stýskalo se ji po matce, navštívila ji, ale nevrátila se a opustila dítě Æ krutá vodníkova pomsta


Zlatý kolovrat - macecha zabila nevlastní dceru, aby zajistila štěstí vlastní dceři, obě stihl spravedlivý trest

25.2

Sociální balada a její autoři 25.2.1 Jan Neruda Narodil se v Praze a také zde zemřel. Pocházel z rodiny nepříliš zámožné, otec hokynář a trafikant. Neruda byl po studiích novinář (Národní noviny) - patří k zakladatelům našeho fejetonu (náměty čerpal z cest po Evropě - Francie, Itálie, Egypt, Blízký východ, ...). Měl blízký vztah ke Karolíně Světlé. Knihy veršů - sbírka, rozdělena do tří oddílů, obsahuje lyriku i epiku (soc. balady), některé oddíly věnované rodičům (k otci měl odstup, k matce vřelý synovský cit). Sociální balady - mají tématiku stárnoucích rodičů, o které se jejich děti nemohou postarat (Dědova mísa, Před fortnou nemilosrdných). Básně příležitostné - je zahrnuta i báseň Vším jsem byl rád - hodnotí svůj život jako boj, který má smysl, protože slouží národu. Knihy veršů výpravných - obsahuje především sociální balady, básně: Dědova mísa, Před fortnou milosrdných, … Knihy veršů lyrických a smíšených - zobrazuje zde svůj vztah k otci a matce, vztah k matce: velmi pozitivní, vše jí sděloval, vztah k otci: respektoval ho, ale neuměli si dát najevo city Knihy veršů časových a příležitostných - básně: Vším jsem byl rád, …

25.2.2 Petr Bezruč Slezské písně - básnická sbírka, nejdříve byly vydány časopisecky pod názvem Slezské číslo (vycházely anonymně), a později vychází jako Slezské písně (obsahovalo další rozšíření), obrana slezského lidu před sociálním a národnostním útlakem, tématický okruh básní: básně s intimní, národnostní, sociální tématikou, intimní: Červený květ, národnostní: Bernard Žár, Ostrava, sociální: Kantor Halfar, Maryčka Magdonova, (Ostrava) Kantor Balcar - příběh učitele, který odolává tlaku odnárodňování a učí česky, nedostane stálé místo a společnosti je dohnán k sebevraždě, až u hřbitovní zdi dostává své místo Maryčka Magdonova - tragický příběh dívky, která ztratí oba rodiče a musí se starat o své sourozence, neunese tíhu zodpovědnosti a ukončí život skokem do jezera Ostrava - zpověď těžce pracujícího horníka, úvaha o vzpouře

25.2.3 Jiří Wolker Těžká hodina - báseň Těžká hodina, báseň je svědectvím o přerodu chlapce v muže, právě o tomto přerodu hovoří jako o těžké hodině + o okamžiku zrození, sbírka obsahuje především sociální balady Balada o nenarozeném dítěti Balada o očích topičových (příběh topiče v elektrárně, který oslepne vlivem své práce) Balada o snu (zobrazení sociálních rozdílů ve společnosti) Balada o námořníkovi – není to sociální balada, příběh o lidské věrnosti, lásce, vině charakteristika balad - nevystupují v nich nadpřirozené bytosti, závěr nebývá bezvýchodný, v Erbenových baladách je člověk trestán za překročení určitých etických norem, je trestán za to, že se pokouší měnit svůj osud, Wolker – vyzývá ke změně

1 Obraz historie v beletrii

Recommend Documents