1 Gymnazijní park
leteck˝ snÌmek Historie Moravskobudějovická obec koupila roku 1617 od Šebestiána Vydry za horní bránou zahradu pro zřízení nového hřbitova. Ten byl v roce 1620 dokončen a začalo se na něm pohřbívat. Roku 1713 byla v jižním rohu hřbitova postavena kaple sv. Jana Nepomuckého. Roku 1809 zemřel v Moravských Budějovicích francouzský generál Jean Boudet. Jeho tělo bylo s vojenskými poctami uloženo do hrobu na tomto hřbitově, nad nímž byl pak vystavěn pomník. Zbytek pomníku se nachází při chodníku vpravo. Je to plochý kulatý rýhovaný kámen. Poslední pohřeb zde byl v roce 1913. Hřbitov sloužil 293 let a bylo na něm pohřbeno více než 17 tisíc občanů. Za hřbitovem byla v roce 1914 postavena budova gymnázia. V roce 1919 byl po prolomení hřbitovní zdi vystavěn přes
zbytek pomnÌku
hřbitov chodník do gymnázia. Hřbitov byl pak v roce 1921 na náklady obce upraven na park, jenž byl v roce 1924 nazván Wilsonův. Na vytvoření parku měl velkou zásluhu ředitel gymnázia Dr. Josef Fišer a Okrašlovací spolek. V roce 1927 vystavěla Legionářská obec v parku pomník padlým v I. světové válce. Pomník zhotovil akademický sochař Rudolf Březa. V červnu 1933 byl do parku osazen kámen, tzv. cyrilometodějský kříž. Byl sem přenesen od polní cesty vedoucí k novému hřbitovu. V červnu 1940 byl na základě nařízení z parku odstraněn pomník padlých. V roce 1966 bylo ve svahu z parku k budově gymnázia vystavěno nové schodiště o jedenácti stupních se zábradlím s balustrádovými kužely. Na levé straně od chodníku vedoucího k budově gymnázia byl zasazen žulový kámen a na něm umístěna a 22. září 1973 odhalena pamětní deska. Deska připomíná plk. Ing. Miloslava Kršku, jenž tragicky zahynul 21. září 1972 v Bulharsku jako výsadkář. Narodil se v Moravských Budějovicích 2. června 1926. Park byl tímto aktem přejmenován na Park Miloslava Kršky. V těsném sousedství kaple sv. Jana Nepomuckého přistavělo město v roce 2004 společenskou místnost se sociálním zařízením pro Českobratrskou církev evangelickou. Stromy V parku najdeme řadu běžně pěstovaných domácích i cizokrajných dřevin. K nápadnějším patří zejména jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), dub letní (Quercus robur), lípa srdčitá (Tilia cordata), střemcha hroznovitá (Prunus padus), javor mléč (Acer platanoides) nebo jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia). Z exotičtějších druhů zde najdeme jihoevropskou borovici černou (Pinus nigra), zeravec východní (Platycladus orientalis) při vchodu do parku, balkánský jírovec maďal (Aesculus hippocastanum)
Fond Vysočiny, samostatný účelový rozvojový fond Kraje Vysočina, vyhlásil v roce 2008 grantový program „Doprovodná infrastruktura cestovního ruchu“. Město Moravské Budějovice podalo žádost o dotaci na projekt zpracování, výroby a umístění 9 informačních panelů v přírodovědně zajímavých lokalitách ve městě a blízkém okolí. Projekt byl řídícím výborem programu vybrán a výsledek roční práce (přesněji její devítinu) vidíte před sebou. Autoři textů: historie – František Vlk; stromy, květena – Petr Šmarda; ptáci starých parků – Václav Křivan. Autoři fotografií: Václav Křivan, Tibor Andrejkovič, Karel Kuba, Magda Rychtárová.
také u vchodu a severoamerické druhy jako je jedle ojíněná (Abies concolor) podél hlavní cesty, smrk pichlavý (Picea pungens), cypřišek nutkajský (Chamaecyparis nootkatensis) nebo trnovník akát (Robinia pseudacacia). U schodů jsou dvě sakury ozdobné (Prunus serrulata). Z keřů v parku nalezneme šeřík obecný (Syringa vulgaris), bez černý (Sambucus nigra), zlatici převislou (Forsythia suspensa), trojpuk drsný (Deutzia scabra), rakytník řešetlákový (Eleagnos angustifolia), škumpu orobincovitou (Rhus hirta) nebo dřišťál obecný (Berberis vulgaris). Živý plot podél plotu u silnice tvoří pámelník bílý (Symphoricarpos albus). Květena V jarním období zde najdeme porosty žlutě kvetoucí orseje jarní (Ficaria verna) a běžné hájové byliny jako jsou například dymnivka plná (Corydalis solida), violka lesní (Viola reichenbachiana), jahodník obecný (Fragaria vesca), křivatec žlutý (Gagea lutea) a běžně i ohrožený křivatec nejmenší (Gagea minima). Pozoruhodná je bohatá kolonie silně ohroženého křivatce rolního (Gagea villosa) při vchodu do parku. V létě a na podzim na většině plochy najdeme bohatší parkový trávník s lipnicí luční (Poa pratensis), kostřavou červenou (Festuca rubra), jílkem vytrvalým (Lolium perenne), pýrem plazivým (Elytrigia repens), srhou říznačkou (Dactylis glomerata), jetelem plazivým (Trifolium repens), jetelem lučním (Trifolium pratense), smetánkou lékařskou (Taraxacum sect. Ruderalia), sedmikráskou chudobkou (Bellis perennis), máchelkou srstnatou (Leontodon hispidus), rozrazilem rezekvítkem (Veronica chamaedrys), popencem obecným (Glechoma hederacea), rožcem obecným (Cerastium holosteoides), vrbinou penízkovou (Lysimachia nummularia) a dalšími. Narušovaná místa obsazuje rozrazil laločnatý (Veronica sublobata). Na sušších místech na stráni před gymnáziem pak najdeme mochnu jarní (Potentilla tabernaemontani) a biku ladní (Luzula campestris). Na volných písčitých plochách se zde objevuje na jaře drobná osívka jarní (Erophila verna). Ptáci starých parků Sady a parky ve městech představují velmi zajímavé prostředí pro původně lesní druhy ptáků, které přivykly životu v blízkosti člověka a nevadí jim ruch města. Životu v parcích se přizpůsobily zejména druhy vázané na staré stromy s dutinami. Z tohoto pohledu hrají důležitou roli šplhavci, kteří vytvářejí dutiny nejen pro své hnízdění, ale také pro další dutinové hnízdiče. V Moravských Budějovicích se můžeme běžně potkat se strakapoudem velkým (Dendrocopos major) a žlunou zelenou (Picus viridis). V jejich opuštěných dutinách pak často hnízdí brhlík lesní (Sitta europaea), sýkora modřinka (Parus caeruleus), s. koňadra (P. major). K méně běžným druhům hnízdícím v dutinách patří krutihlav obecný (Jynx torquilla), který se prozradí zejména svým nápadným hlasem. K častým druhům městských parků patří rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus), který využívá k hnízdění starší dutiny nebo staré kamenné zídky. Kromě dutinových druhů se setkáme v parcích často s druhy hnízdícími v křovinách a živých plotech. K nejhojnějším patří kos černý (Turdus merula) nebo drozd zpěvný (Turdus philomelos), které můžeme často pozorovat při sbírání potravy na čerstvě pokosených trávnících. V místech s hustějšími keři se pravidelně vyskytuje pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla) a p. pokřovní (Sylvia curruca), které sice nevynikají zbarvením, ale prozradí je jejich mistrovský zpěv. Další druhy si staví svá hnízda v korunách stromů. Jedná se především o holuba hřivnáče (Columba palumbus), straku obecnou (Pica pica) nebo sojku obecnou (Garrulus glandarius).
8
5 3
6 9
Moravské Budějovice
4
2 1
7
s˝kora mod¯inka dymnivka pln·
pomnÌk padl˝m brhlÌk lesnÌ
Tento projekt vznikl za finanční podpory kraje Vysočina
drozd zpÏvn˝
jasan ztepil˝
město Moravské Budějovice
2 Zámecký park
leteck˝ snÌmek Historie Po dostavbě zámku stavěného v letech 1666–1672 došlo také na úpravu jeho okolí. Proluka, jež vznikla mezi zámkem a dalším měšťanským domem, byla upravena na zámeckou zahradu. Tyto pozemky předtím patřily Pavlu Richterovi a Jiříku Majovi. K zásadní úpravě došlo v době, kdy Moravské Budějovice vlastnil Josef Wallis (1784–1818). Ten opatřil do svých zahrad nejen ovocné stromy, ale i další stromy a keře, jimiž byly osazovány parky v blízkosti zámků, které vlastnil ještě v Budíškovicích, Budči, Loučovicích a Plánicích v Čechách. Z této doby je v zámeckém parku např. dnes rozlomená katalpa a jeden z nejmohutnějších stromů v Moravských Budějovicích - jasan ztepilý. V dubnu 1946 došlo k celkové úpravě parku pod dohledem Památkového úřadu v Brně. V květnu 1948 byl dokončen plot mezi nádvořím zámku a parkem. Park byl poté otevřen pro veřej-
lÌpa
nost. Do té doby byl uzavřen v dolní části dřevěnými vraty, v horní kovanými mřížovými vraty. V březnu 1956 došlo opět k úpravě zámeckého parku. Byly vykáceny akátové keře a prořezány staré stromy. V květnu 1959 byly v parku vysázeny nové stromy a park byl ozdoben výsadbou květin a byly upraveny cestičky. V roce 1975 bylo v Masných krámech zřízeno Muzeum řemesel. Namísto vstupních dřevěných vrat z Purcnerovy ulice sem byla zasazena kovaná brána, jež dříve uzavírala zámecký park vedle spořitelny. Dne 28. října 2001 byla v parku vysázena lípa – strom milénia. Stromy Při vstupu do parku od náměstí nás po levé straně zaujme vzrostlý buk lesní (Fagus sylvatica), po pravé straně menší jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a níže rozeklaný kmen severoamerické katalpy trubačovité (Catalpa bignonioides). O něco níže roste v porostu několika zeravů (tújí) obrovských (Thuja plicata) a menší exemplář liliovníku tulipánokvětého (Liliodendron tulipifera). V ohybu cesty u vstupu do městských koníren je vysazena skupinka vzrostlejších tisů červených (Taxus baccata), zimostráz vždyzelený (Buxus sempervirens) a na opačné straně chodníku roste větší borovice vejmutovka (Pinus strobus). Centrální části parku dominuje statný jasan ztepilý (Fraxinus excelsior ‘Monophylla’), od roku 2007 vyhlášený jako památný strom. Níže je poblíž
Fond Vysočiny, samostatný účelový rozvojový fond Kraje Vysočina, vyhlásil v roce 2008 grantový program „Doprovodná infrastruktura cestovního ruchu“. Město Moravské Budějovice podalo žádost o dotaci na projekt zpracování, výroby a umístění 9 informačních panelů v přírodovědně zajímavých lokalitách ve městě a blízkém okolí. Projekt byl řídícím výborem programu vybrán a výsledek roční práce (přesněji její devítinu) vidíte před sebou. Autoři textů: historie – František Vlk; stromy, květena – Petr Šmarda. Autoři fotografií: Petr Šmarda, Tibor Andrejkovič, Karel Kuba.
pamětní desky lípy milénia vysazena menší sakura ozdobná (Prunus serrulata ‘Kanzan’). Stromovou výsadbu podél zdí a okrajů parku tvoří zejména lípa širokolistá (Tilia platyphyllos), javor mléč (Acer platanoides), jírovec maďal (Aesculus hippocastanum), vzácněji zde najdeme třešeň ptačí (Prunus avium), javor klen (Acer pseudoplatanus) nebo jilm habrolistý (Ulmus minor). Z keřů můžeme potkat šeřík obecný (Syringa vulgaris). Při vchodu do parku v dolní části nás zaujmou tři štíhlé koruny topolu černého (Populus nigra ‘Italica’) a zeď porůstající křoví kustovnice cizí (Lycium barbatum). Květena K nejhojnějším a nejnápadnějším jarním bylinám parku patří žlutě kvetoucí orsej jarní (Ficaria verna) a sasanka pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides). Z časně kvetoucích druhů zde roste dále například sasanka hajní (Anemone nemorosa), křivatec žlutý (Gagea lutea), violka vonná (Viola odorata), popenec břečťanolistý (Glechoma hederacea), rožec obecný (Cerastium holosteoides), rozrazil laločnatý (Veronica sublobata) a snědek hřebenitý (Ornithogalum boucheanum). V parku se běžně vyskytuje i ohrožený křivatec nejmenší (Gagea minima). V letním a podzimním období na volných plochách najdeme běžný parkový trávník s lipnicí luční (Poa pratensis), kostřavou červenou (Festuca rubra), jílkem vytrvalým (Lolium perenne), jetelem plazivým (Trifolium repens), jetelem lučním (Trifolium pratense), smetánkou lékařskou (Taraxacum sect. Ruderalia) a sedmikráskou chudobkou (Bellis perennis). K nápadnějším rostlinám při okrajích cest patří mochna plazivá (Potentilla reptans), bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria) nebo zvonek řepkovitý (Campanula rapunculoides).
8
5 3
6 9
Moravské Budějovice
4
2 1
7
sasanka prysky¯nÌkovit·
t¯eöeÚ ptaËÌ
k¯ivatec ûlut˝
MALÝ PARK český název (latinský název)
Celkem
javor mléčný (Acer platanoides)
15
zerav obrovský (Thuja plicata)
7
lípa velkolistá (Tilia platyphyllos)
4
jilm habrolistý (Ulmus minor)
3
tis červený (Taxus baccata)
3
jírovec maďal (Aesculus hippocastanum)
3
topol černý (Populus nigra ´Italica´ )
3
jasan ztepilý (Fraxinus excelsior)
2
katalpa trubačovitá (Catalpa bignonioides)
2
škumpa orobincovitá (Rhus hirta)
1
lípa (Tilia americana)
1
liliovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera)
1
zimostráz vždyzelený (Buxus sempervirens)
1
borovice vejmutovka (Pinus strobus)
1
javor jasanolistý (Acer negundo)
1
jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia)
1
třešeň ptačí (Prunus avium)
1
javor klen (Acer pseudoplatanus)
1
sakura ozdobná (Prunus serrulata ´Kanzan´)
1
lípa srdčitá (Tilia cordata)
1
buk lesní (Fagus sylvatica)
1
Celkem
53
katalpa trubaËovit·
Tento projekt vznikl za finanční podpory kraje Vysočina
buk lesnÌ
lÌpa milÈnia
město Moravské Budějovice
3 Park dolní–městský
leteck˝ snÌmek Historie Dne 28. března 1626 se ujal vlády nad Moravskými Budějovicemi císařský nejvyšší plukovník, válečný rada a rytíř Řádu sv. Jana Hanibal ze Schaumburka. Moravské Budějovice mu byly postoupeny za jeho válečné zásluhy společně s Heřmanicemi, Německou Vsí, Vískou, Jakubovem, Lažínkami, Lukovem, částí Vícenic a Vranínem. Hanibal Schaumburk zemřel v roce 1634. Za jeho panování byla pod městskými hradbami, pod Litohořskou fortnou u potoka na pravém břehu dnešní Rokytky, založena ovocná a zelinářská zahrada. Byla vybudována na místě tří měšťanských zahrad.V roce 1736 koupili od Schaumburků Moravské Budějovice Wallisové. Málokterý šlechtic dovedl pro povznesení ovocnářství udělat to, co hrabě Wallis. Do svých zahrad a na ostatní pozemky na svém panství v Budíškovicích, Budči a Moravských Budějovicích obstaral ty nejušlechtilejší druhy ovoce ze všech koutů Evropy. V jeho ovocných sadech bylo takové množství ovocných druhů, jako snad nikde na Moravě. Sortiment obsahoval 415 odrůd jabloní, 380 odrůd hrušní, 116 odrůd švestek, 233 odrůd třešní a višní. V 50. letech a počát-
snÏûenka podsnÏûnÌk
kem 60. let 20. stol. byla v bývalé panské zahradě školní zahrada Osmileté střední školy, pak Základní devítileté školy z Dobrovského ulice č.p. 11. Žáci se zde učili obdělávat půdu, pěstovat zeleninu a květiny a také roubovat ovocné stromy. V roce 1963 bylo přikročeno k budování Parku Československo-Sovětského přátelství s letním kinem za vedení magistra Jana Vrbky, místního lékárníka. První filmové představení se v letním kině uskutečnilo 23. května 1975. Historické centrum MB bylo vyhlášeno jako městská památková zóna v roce 1990. Městský park se nachází uvnitř této zóny a je označen jako plocha památkového zájmu. Jako hlavní využití je určena krátkodobá relaxace a rekreace obyvatel a návštěvníků města. Park má přibližně obdélníkový tvar a je ohraničen z východní strany zdí (původní hradby?), ze západní strany říčkou Rokytkou. Stromy a keře V parku najdeme bohatou stromovou výsadbu s řadou domácích i cizokrajných dřevin. K nejčastěji zastoupeným patří severoamerická douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii) a trnovník akát (Robinia pseudacacia), bříza bělokorá (Betula pendula), lípa srdčitá (Tilia cordata), lípa širolistá (Tilia platyphyllos), jihoevropská lípa plstnatá (Tilia tomentosa), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), střemcha hroznovitá (Prunus padus), severoamerický smrk pichlavý (Picea pungens), javor klen (Acer pseudoplatanus), javor babyka (Acer campestre), jírovec maďal (Aesculus hippocastanum), dub letní (Quercus robur), severoamerický dub červený (Quercus rubra), modřín opadavý (Larix decidua), ořešák královský (Juglans regia) a okrasné jabloně (Malus sp.). Stromořadí kolem Rokytky tvoří převážně topol kanadský (Populus canadensis) s příměsí olše lepkavé (Alnus glu-
Fond Vysočiny, samostatný účelový rozvojový fond Kraje Vysočina, vyhlásil v roce 2008 grantový program „Doprovodná infrastruktura cestovního ruchu“. Město Moravské Budějovice podalo žádost o dotaci na projekt zpracování, výroby a umístění 9 informačních panelů v přírodovědně zajímavých lokalitách ve městě a blízkém okolí. Projekt byl řídícím výborem programu vybrán a výsledek roční práce (přesněji její devítinu) vidíte před sebou. Autoři textů: historie – František Vlk; stromy a keře, květena, – Petr Šmarda. Autoři fotografií: Petr Šmarda, Tibor Andrejkovič, Karel Kuba.
tinosa). Živé ploty tvoří zejména ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), z keřů nalezneme v parku dále nejčastěji šeřík obecný (Syringa vulgaris), zlatici převislou (Forsythia suspensa), zimostráz vždyzelený (Buxus sempervirens), lísku obecnou (Corylus avellana), tis červený (Taxus baccata), trojpuk drsný (Deutzia scabra), štědřenec odvislý (Laburnum anagyroides), hloh obecný (Crataegus laevigata), šácholan japonský (Magnolia kobus), jalovec chvojku klášterskou (Juniperus sabina) nebo zerav západní (Thuja occidentalis). Květena V jarním období pokrývá svahy parku bohatá a pestrobarevná mozaika jarních hajních bylin. Nejčasněji vykvétá ohrožená sněženka podsněžník (Galanthus nivalis) následovaná sasankou hajní (Anemone nemorosa), sasankou pryskyřníkovitou (Anemone ranunculoides), orsejem jarním (Ficaria verna), violkou lesní (Viola reichenbachiana), křivatcem žlutým (Gagea lutea), prvosenkou bezlodyžnou (Primula vulgaris), ladoňkou sibiřskou (Scilla siberica), ladoňkou dvoulistou (Scilla bifolia) nebo později kvetoucí pažitkou pobřežní (Allium schoenoprasum). V parku se běžně vyskytuje ohrožený křivatec nejmenší (Gagea minima) a vzácně zde roste i silně ohrožený křivatec rolní (Gagea villosa). V letním a podzimním období na volných plochách najdeme běžný parkový trávník s lipnicí luční (Poa pratensis), kostřavou červenou (Festuca rubra), srhou říznačkou (Dactylis glomerata), jílkem vytrvalým (Lolium perenne), jetelem plazivým (Trifolium repens), jetelem lučním (Trifolium pratense) a smetánkou lékařskou (Taraxacum sect. Ruderalia). Ve vlhčích partiích dominuje bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria). Sešlapávaná místa a parkové cesty doprovází lipnice roční (Poa annua) a jílek vytrvalý (Lolium perenne). Zdi jsou místy porostlé břečťanem popínavým (Hedera helix).
8
5 3
6 9
Moravské Budějovice
4
2 1
7
orsej jarnÌ
jaternÌk podlÈöka
PARK DOLNÍ český název (latinský název)
Celkem
jasan ztepilý (Fraxinus excelsior )
15
javor babyka (Acer campestre)
13
topol kanadský (Populus canadensis)
13
smrk pichlavý (Picea pungens ´Glauca´)
9
douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii)
8
trnovník akát (Robinia pseudacacia)
7
lípa srdčitá (Tilia cordata)
7
bříza bílá (Betula pendula)
6
šácholan japonský (Magnalia kobus)
6
jírovec maďal (Aesculus hippocastanum)
5
jabloň (Malus sp.)
5
dub letní (Quercus robur)
4
střemcha hroznovitá (Prunus padus)
4
dub červený (Quercus rubra)
4
javor klen (Acer presudoplatanus)
3
javor mléč (Acer platanoides)
3
ořešák královský (Juglans regia)
3
lípa srdčitá (Tilia tomenrosa)
3
lípa velkolistá (Tilia platyphyllos)
2
jeřáb obecný (Sorbus aucuparia)
2
třešeň ptačí (Prunus avium)
1
modřín opadavý (Larix decidua)
1
borovice lesní (Pinus sylvestris)
1
škumpa orobincovitá (Rhus hirta)
1
tis červený (Taxus baccata)
1
líska obecná (Corylus avellana)
1
nahovětvec dvoudomý (Gymnocladus dioica)
1
borovice černá (Pinus nigra)
1
jilm habrolistý (Ulmus minor)
1
hloh obecný (Crataegus laevigata)
1
Celkem
132
sasanka hajnÌ k¯ivatec ûlut˝
Tento projekt vznikl za finanční podpory kraje Vysočina
ladoÚka sibi¯sk·
ladoÚka dvoulist·
město Moravské Budějovice
4 Mastník
leteck˝ snÌmek Mastník Rybník na východním okraji města o rozloze téměř půl hektaru má 4 majitele (z větší části město Moravské Budějovice) a pronajímá si ho místní organizace Moravského rybářského svazu (Revír 461 044 Jaroměřice 1A). Vodní nádrž je napájena pouze melioracemi z polí a přepadem odtéká zatrubněním do Rokytky. Ryby Rybí fauna Mastníka je silně ovlivněna rybářským hospodařením a najdeme v ní především hospodářské druhy ryb, hlavně kapra obecného (Cyprinus carpio). Jeho chov u nás má dlouhou tradici a sahá až do ranného středověku, kdy se k nám chov ryb rozšířil ze Středomoří. Během staletí jeho chovu byla vyšlechtěna řada forem, které se liší množstvím šupin, tvarem těla i náročností na podmínky prostředí. Úroveň chovu kapra a zkušenosti získané při budování a využití rybníků založily slávu českého (a také moravského) rybníkářství v evropském i světovém měřítku. Základními typy domestikovaného kapra jsou šupináč, lysec a kapr řádkový. Kromě kapra, který
r·kosnÌËek obecn˝
je tzv. hlavní rybou, najdeme v rybnících další kaprovité ryby, především lína obecného (Tinca tinca), vzácně karasa obecného (Carassius carassius), který je vytlačován blízce příbuzným druhem, karasem stříbřitým (Carassius auratus), zavlečeným z východní Asie. Častým obyvatelem rybníků jsou drobné kaprovité ryby jako plotice obecná (Rutilus rutilus), perlín ostrobřichý (Scardinius erythrophthalmus), ouklej obecná (Alburnus alburnus) nebo některé druhy cejnů – cejn velký (Abramis brama) a cejnek malý (Blicca bjoerkna). Vzácněji se v rybnících setkáme také s hořavkou duhovou (Rhodeus sericeus, resp. Rhodeus amarus), která je vázána svým rozmnožováním na mlže rodů velevrub (Unio sp.) a škeble (Anodonta sp.), kterým samička po složitých rozmnožovacích rituálech kladélkem vpravuje jikry do žaberní dutiny. Hojně se v rybnících vyskytují také dva zástupci řádu ostnoploutvých ryb – okoun říční (Perca fluviatilis) a candát obecný (Stizostendion lucioperca), typických tvarem těla, zbarvením, ale také přítomností dvou hřbetních ploutví, z nichž přední je celá vyztužena tvrdými ostny, které daly tomuto řádu jméno. Při výčtu běžných rybničních zástupců rybí fauny nemůžene pominout ani všeobecně známé dravé ryby, patřící zoologicky do různých řádů – sumce velkého (Silurus glanis), největší evropské sladkovodní ryby, štiku obecnou (Esox lucius) a také úhoře říčního (Anguilla anguilla), zajímavého svými rozmnožovacími tahy do Sargasového moře. Při výlovech Mastníka a podle rybářské evidence zde byla zjištěna následující rybí obsádka: kapr obecný, amur bílý, štika obecná, candát obecný, sumec velký, úhoř říční, okoun říční, sumeček americký, lín obecný, cejn velký, cejnek malý, karas obecný, plotice obecná, perlín ostrobřichý, slunka obecná, hrouzek obecný, tolstolobik pestrý.
Fond Vysočiny, samostatný účelový rozvojový fond Kraje Vysočina, vyhlásil v roce 2008 grantový program „Doprovodná infrastruktura cestovního ruchu“. Město Moravské Budějovice podalo žádost o dotaci na projekt zpracování, výroby a umístění 9 informačních panelů v přírodovědně zajímavých lokalitách ve městě a blízkém okolí. Projekt byl řídícím výborem programu vybrán a výsledek roční práce (přesněji její devítinu) vidíte před sebou. Autoři textů: ryby – Václav Prášek; obojživelníci, rákosníčci a střevlíci – Václav Křivan. Autoři fotografií: Václav Křivan, Tibor Andrejkovič, Karel Kuba.
Obojživelníci Obojživelníci patří k typickým obyvatelům stojatých vod, v jejichž ekosystémech zaujímají nezastupitelné místo. Většina druhů poměrně citlivě reaguje na negativní změny ve vodním prostředí a jeho okolí, a proto některé z nich patří k velmi ohroženým druhům naší přírody. K ocasatým druhům řadíme čolky, kteří patří k těm méně nápadným zejména proto, že nevydávají žádné zvuky, které by prozrazovaly jejich přítomnost na lokalitě. Na Moravskobudějovicku se běžně setkáme s čolkem obecným (Triturus vulgaris), v zachovalejších nádržích také s č. velkým (T. cristatus) a č. horským (Triturus alpestris). Čolci tráví většinu času ukryti v husté vegetaci, a tak si jich běžně ani nevšimneme. Jejich potravou jsou především drobní vodní živočichové. Všechny naše druhy žab jsou většinou hlasově aktivní v době rozmnožování, a proto si lidé jejich přítomnosti častěji všímají. V naší oblasti se běžně setkáme se skokanem hnědým (Rana temporaria), který žije zejména v lesnatých oblastech, skokanem zeleným (Rana esculenta) a jemu podobnými druhy, ropuchou obecnou (Bufo bufo) nebo rosničkou zelenou (Hyla arborea). K méně běžným druhům patří blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus), kuňka obecná (Bombina bombina) nebo ropucha zelená (Bufo viridis). Limitujícím faktorem pro většinu druhů obojživelníků je kvalita vody v nádržích a zejména dostatek vodní a pobřežní vegetace, kde nacházejí jednak úkryt a také potravu. Intenzivní chov ryb spolu s necitlivým odbahňováním rybníků, které často likviduje pobřežní porosty, se negativně projevuje na stavu populací některých druhů obojživelníků a jejich postupném vymírání v mnoha oblastech naší republiky. Rákosníčci a střevlíci Pobřežní porosty a břehy rybníků patří k významným stanovištím, které obývají některé zajímavé druhy brouků. Pestré porosty vodních rostlin obývají brouci rákosníčci z čeledi mandelinkovitých (Chrysomelidae). Mezi brouky patří rákosníčci k poměrně výjimečným druhům. Jejich larvy žijí totiž pod vodní hladinou na listech a stoncích různých vodních rostlin, ze kterých kromě potravy získávají také vzduch pro dýchání. Brouci sice také dokáží setrvat pod vodní hladinou, uchylují se tam však pouze v případě ohrožení. Za slunných teplých dnů posedávají na listech živných rostlin, kde dobře vyniká jejich krásné kovové zbarvení. K nejběžnějším druhům patří rákosníček obecný (Donacia semicuprea), který žije na zblochanu vodním. Na zamokřených březích rybníků, tůní nebo řek žije celá řada vlhkomilných druhů brouků. Najdeme mezi nimi zejména různé druhy dravých střevlíků (Carabidae) a drabčíků (Staphylinidae). Zejména mezi střevlíky je mnoho druhů specializovaných na různé typy pobřežních (litorálních) porostů. V okolí Moravských Budějovic byly zjištěny některé velmi významné a vzácné druhy žijící v zachovalých rákosinách teplých oblastí, k nimž patří např. Pterostichus elongatus nebo Chlaenius tristis. Pro většinu druhů je nezbytné, aby břehy rybníků pozvolna přecházely z vody na souš, což umožňuje rozvoj pobřežních porostů. Necitlivé vyhrnování okrajů rybníků a budování strmých břehů ničí nejen společenstva rostlin na jejich březích, ale také mnoho stovek druhů živočichů, kteří v nich žijí. Zcela specifickou faunu a flóru mají obnažené plochy dna vypuštěných rybníků.
8
5 3
6 9
Moravské Budějovice
4
2 1
7
st¯evlÌk Chlaenius tristis
ropucha zelen·
rosniËka zelen·
hrouzek obecn˝
Tento projekt vznikl za finanční podpory kraje Vysočina
Ëolek obecn˝
plotice obecn·
město Moravské Budějovice
5 Heřmanské kopce
leteck˝ snÌmek Historie Na původně holé spásané lokalitě byly zásluhou členů Okrašlovacího odboru, obce a zemědělské rady v letech 1906–1907 vysázeny třešně. Okrašlovací odbor jednal se zástupci Lukova, aby obec osázela také Lukovské kopce. Mezi Moravskými Budějovicemi a Lukovem měl tak vzniknout velký souvislý sad s 1500 stromy. Aby byl sad lépe ochráněn, bylo na kopcích již roku 1909 vysázeno velké množství smrčků. Jedním z nejaktivnějších členů v Okrašlovacím spolku byl Karel Vondra. Zemřel v roce 1912 a na jeho počest byly sady pojmenovány na Vondrovy sady. V roce 1931 členové spolku upravili do sadu stezku. Po mnoha letech bez zásahu byly svahy v letech 2008–2009 vysečeny, vysázeno bylo nově 12 stromů především v místě bývalého, dnes zasypaného lomu. V obnově sadů se bude pokračovat především výsadbou tradičních místních odrůd ovocných stromů. Květena Heřmanské kopce v části blíže městu jsou především extenzivním sadem s bohatou výsadbou jabloní a zejména třešní. Na plochách s mělčím a méně úživným substrátem se dosud zachovaly suché úzkolisté acidofilní trávníky, které byly dominantou svahů v dřívějších dobách, kdy se ještě na kopcích intenzivněji páslo. Dřívější pastvu bezpečně prozradí výskyt druhů s ostnitými
perleùovec nejmenöÌ
listy jako jsou máčka ladní (Eryngium campestre) a pupava bezlodyžná (Carlina acaulis). Méně úživný a mělký substrát pak prozradí trsy kostřavy žlábkaté (Festuca rupicola), kostřavy ovčí (F. ovina) a kostřavy walliské (F. valesiaca), častý je zde i hvozdík kropenatý (Dianthus deltoides), bedrník obecný (Pimpinella saxifraga), jestřábník chlupáček (Hieracium pilosella), mateřídouška vejčitá (Thymus pulegioides), pryskyřník hlíznatý (Ranunculus bulbosus) nebo jahodník trávnice (Fragaria viridis). K nejzachovalejším patří zejména stráňka u asfaltové příjezdové cesty k čističce odpadních vod, kde lze kromě výše zmiňovaných druhů nalézt i ohrožený sesel roční (Seseli annuum), svízel nízký (Galium pumilum), smělek jehlancovitý (Koeleria pyramidalis), ovsíř pýřitý (Avenula pubescens), trojzubec poléhavý (Danthonia decumbens), biku ladní (Luzula campestris) a devaterník velkokvětý (Helianthemum grandiflorum). Na rozvolněnějších a skalnatějších plochách, zejména ve vrcholové části lomu, lze v brzkém jaru pozorovat drobné jednoletky jako jsou osívka jarní (Erophila verna) a huseníček rolní (Arabidopsis thaliana). Tyto ostrůvky postupně zarůstají expanzivním a na živiny náročnějším ovsíkem vyvýšeným (Arrhenatherum elatius), který je hlavní součástí luční vegetace na plochách s ovocnými stromy. Z luční vegetace patří kromě ovsíku k nejzajímavějším a nejnápadnějším kakost luční (Geranium pratense), čičorka pestrá (Securigera varia), šťovík kyselý (Rumex acetosa), lipnice luční (Poa pratensis), na jaře časně kvetoucí tomka vonná (Anthoxanthum odoratum), na podzim pak pampelišce podobná máchelka srstnatá (Leontodon hispidus). Stráně za čističkou odpadních vod jsou zarostlé převážně topolem osikou (Populus tremula) a hustými křovinami trnky obecné (Prunus spinosa), růže šípkové (Rosa canina) a bezu černého (Sambucus nigra). V části dále směrem k Lukovu je vysázen smrk. Ještě kolem roku 1995 byla na kopci za čističkou větší plocha úzkolistého trávníku s několika desítkami keříků silně ohrožené, teplomilné třešně křovité (Prunus fruticosa). Dnes jsou tyto plochy téměř kompletně zarostlé.
Plochy obnažené podél polní příjezdové cesty k čističce podél řeky hostí řadu ruderálních druhů, jako jsou pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris), zlatobýl kanadský (Solidago canadensis), třtina křovištní (Calamagrostis epigejos), srha říznačka (Dactylis glomerata), škarda dvouletá (Crepis biennis) a severoamerický invazní javor jasanolistý (Acer negundo). Na kuželu zasypaného lomu lze nalézt kolonii invazní východoasijské křídlatky japonské (Reynoutria japonica). Podél toku Rokytky směrem od jatek je vysazena alej severoamerických dubů červených (Quercus rubra). Vlastní tok Rokytky není příliš bohatý. K nejnápadnějším a nejčastějším druhům zde patří kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), dvouzubec černoplodý (Bidens frondosa), kerblík lesní (Anthriscus sylvestris), vrbovka chlupatá (Epilobium hirsutum) a kostival lékařský (Symphytum officinale). Přímo ve vodním toku lze vzácněji nalézt šmel okoličnatý (Butomus umbellatus) nebo zevar vzpřímený (Sparganium erectum). Luční hmyz suchých luk Suché louky, meze a sady patří k místům, kde žije velké množství hmyzu vázaného na pestrá společenstva rostlin, keřů nebo ovocných dřevin. Na první pohled patří k nejnápadnějším životním formám denní motýli. Brzy na jaře se na prvních rozkvetlých květech začnou objevovat přezimující babočky paví oko (Inachis io), babočky kopřivové (Aglais urticae) nebo nápadně žlutý žluťásek řešetlákový (Gonepteryx rhamni). Ty brzy vystřídají běžné druhy bělásků a nejvíce druhů i jedinců pak můžeme pozorovat v průběhu června a července. K typickým druhům suchých luk v okolí Moravských Budějovic patří okáč luční (Maniola jurtina), okáč bojínkový (Melanagria galathea), perleťovec nejmenší (Boloria dia) a také drobný soumračník jahodníkový (Pyrgus malvae). Louky hostí také velké množství brouků. Na květech můžeme pozorovat drobné zlatohlávky černé (Oxythyrea funesta). Na Moravskobudějovicku žije také teplomilný, zlatohlávkům příbuzný brouk Valgus hemipterus, jehož samičky mají na zadečku dlouhé ostré kladélko, což je u našich druhů brouků zcela výjimečné. Zejména v létě se květy na loukách doslova hemží různými druhy mandelinek, tesaříků nebo krasců. Téměř na každé rostlině můžeme pozorovat drobné nosatce nebo rychle skákající dřebčíky. Mnoho brouků můžeme také najít na okrajích prašných cest a vyprahlých mezích. Nepřehlédnutelným prvkem luk jsou různé druhy rovnokřídlého hmyzu, kam patří kobylky, saranče nebo cvrčci. Dravé kobylky se většinou pohybují v husté vegetaci, kde číhají na svou kořist. K největším druhům patří běžná kobylka zelená (Tettigonia viridis), která dosahuje délky přes 5 cm a jejíž cvrčivý hlas patří neodmyslitelně ke zvukům léta. Podobně býval kdysi na těchto místech hojný i cvrček polní (Gryllus campestris), ten však dnes žije v této oblasti pouze na zachovalejších suchých stráních a pastvinách. Suchá místa s řídkou vegetací vyhledává řada druhů sarančí, nejnápadnější z nich bývá saranče modrokřídlá (Oedipoda caerulescens), která při vyrušení rychle odlétá a ukazuje tak svá blankytně modrá zadní křídla. K dalším nepřehlédnutelným tvorům na loukách patří různé druhy blanokřídlého hmyzu, zejména včely a čmeláci. Kromě člověkem chované včely medonosné žije v naší přírodě přes dvacet druhů čmeláků a stovky druhů různých samotářských včel. Ochrana přírody Podle územního plánu města je lokální biocentrum Heřmanský kopec součástí hydrofilní větve místního ÚSES (územní systém ekologické stability). Jeho stávající část zahrnuje pravobřežní svahy Rokytky, louky v údolní nivě a extenzivní či opuštěné sady. Jako cílová společenstva jsou uvedena vodní, mokřadní, dřevinná a luční, případně lesní a ladní na přilehlých plochách orné půdy.
Fond Vysočiny, samostatný účelový rozvojový fond Kraje Vysočina, vyhlásil v roce 2008 grantový program „Doprovodná infrastruktura cestovního ruchu“. Město Moravské Budějovice podalo žádost o dotaci na projekt zpracování, výroby a umístění 9 informačních panelů v přírodovědně zajímavých lokalitách ve městě a blízkém okolí. Projekt byl řídícím výborem programu vybrán a výsledek roční práce (přesněji její devítinu) vidíte před sebou. Autoři textů: historie – František Vlk; květena – Petr Šmarda; luční hmyz suchých luk – Václav Křivan; ochrana přírody – Tibor Andrejkovič. Autoři fotografií: Václav Křivan, Petr Šmarda, Hana Houzarová, Tibor Andrejkovič, Karel Kuba.
8
5 3
6 9
Moravské Budějovice
4
2 1
7
t¯eöeÚ k¯ovit·
hvozdÌk kropenat˝
pupava bezlodyûn·
cvrËek polnÌ
Tento projekt vznikl za finanční podpory kraje Vysočina
saranËe modrok¯Ìdl·
ok·Ë bojÌnkov˝
město Moravské Budějovice
6 Louky u Nových rybníků
leteck˝ snÌmek Květena Zachovalá mokřadní lokalita leží mezi dvěma rybníky západně od Moravských Budějovic. Louky zde bývají na jaře pravidelně zaplavovány. V kosené části luk dominují pryskyřník prudký (Ranunculus acris) a p. plazivý (Ranunculus repens), psárka luční (Alopecurus pratensis), lipnice obecná (Poa trivialis), metlice trsnatá (Deschampria cespitosa), medyněk vlnatý (Holcus mollis), z vzácnějších druhů jarva žilnatá (Cnidium dubium), starček potoční (Tephroseris crispa), ostřice dvouřadá (Carex disticha), ještě v 80. letech 20. století zde byl zaznamenán prstnatec májový (Dactylorhiza majalis). Na nejvlhčích místech dominují ostřice, zejména o. štíhlá (Carex acuta) a o. puchýřkatá (C. vesicaria), při březích rybníka pak zblochan vodní (Glyceria maxima) a orobinec širolistý (Typha latifolia). Pro nekosenou část jsou charakteristické degradované pcháčové louky s nápadnými bulty ostřice trsnaté (Carex cespitosa). Zde se daří dalším mokřadním bylinám, k nimž patří pcháč bahenní (Cirsium palustre), p. šedý (C. canum), krabilice hlíznatá (Chaerophylum bulbosum), děhel lesní (Angelica sylvestris), pomněnka bahenní (Myosotis palustris), blatouch bahenní (Caltha palustris), ojediněle i žluťucha lesklá (Thalictrum lucidum). Zdejší zvláštností je bohatá populace silně ohroženého plicníku měkkého (Pulmonaria mollis), který se na jižní Moravě vyskytuje jinak převážně na suchých stanovištích. Okolní vegetaci tvoří porosty vrb, tvořené zejména vrbou troj-
skokan zelen˝
mužnou (Salix triandra), v. křehkou (S. fragilis) a v. popelavou (S. cinerea). V močálech pod hrází Nového rybníka se vyskytuje kosatec žlutý (Iris pseudacorus) a přeslička potoční (Equisetum fluviatile). Za povšimnutí stojí i zachovalé ovsíkové louky pod hrází rybníka Nový u Háje. Z nejnápadnějších druhů je zde možné pozorovat např. kakost luční (Geranium pratense), rdesno hadí kořen (Bistorta major), kohoutek luční (Lychnis flos-cuculis), kopretinu bílou (Leucanthemum album), pastinák setý (Pastinaca sativa), máchelku srstnatou (Leontodon hispdus). U železniční tratě je další fragment pcháčové louky s bulty ostřice trsnaté (Carex cespitosa) a blatouchem bahenním (Caltha palustris). Vodní hmyz Život pod vodní hladinou člověk může pozorovat jen velmi obtížně a obyvatelé vodní říše tak patří k nejtajemnějším tvorům naší přírody. Mělké tůně nebo čisté rybníky s množstvím vodní vegetace přitom hostí stovky druhů nejrůznějších bezobratlých živočichů. Z hmyzu patří k nejznámějším zástupcům vodní brouci potápníci. Hojným druhem většiny stojatých vod je potápník vroubený (Dytiscus marginalis). Jde o jeden z největších druhů vodních brouků (až 4 cm), u kterého se nápadně projevují rozdíly ve skulptuře krovek samců (více hladké) a samic (silně rýhované). Potápníka uvidíme nejspíše při nadechování, kdy vypluje k hladině, kde se zavěsí zadečkem vzhůru a nabírá si vzduch pod krovky. Většina ostatních druhů potápníků je mnohem menší a v naší přírodě žijí dokonce druhy sotva 2 mm dlouhé. Ve vodě blízko břehu najdeme někdy podivného asi 2 cm dlouhého plochého tvora, který má přední nohy přeměněné v ostré háky a na zadečku dlouhou rourku. Je to splešťule blátivá (Nepa cinerea), která patří mezi ploštice. Podobně jako její příbuzná jehlanka válcovitá (Ranatra linearis) patří k běžným druhům hustě zarostlých břehů rybníků a tůní. Také další velká ploštice bodule vodní (Ilyocoris cimicoides) je v rybnících běžná, což většinou zjistíme, když nás při koupání bolestivě bodne. Lidové označení tohoto druhu „vodní včela“ naznačuje, že její bodnutí je podobně bolestivé jako od včely, tato bolest však velmi rychle pomine. K vodním druhům
řadíme také vážky, protože jejich larvy žijí rovněž pod vodní hladinou. Dospělci se zdržují v blízkosti vody, kde loví různý drobný hmyz. Na první pohled můžeme odlišit dva typy těchto živočichů. Drobná šidélka a šídlatky létají pomalu, často usedají na vodní vegetaci a křídla skládají v klidu k sobě. Mohutnější vážky a šídla naopak létají většinou ve volném prostoru nad hladinou, jejich let je rychlý a obratný a v klidu mají křídla rozprostřená do šířky. K hojným druhům na rybnících patří vážka ploská (Libellula depressa). Její mohutný zadeček je u samců blankytně modrý, u samiček žlutý. Podobně zbarvená je o něco štíhlejší vážka černořitná (Orthetrum cancellatum). K největším druhům vážek u nás patří šídlo královské (Anax imperator) s rozpětím křídel přes 10 cm a délkou těla 8 cm. Tento druh patří k nejrychlejším a nejobratnějším letcům mezi vážkami. Vodní ptáci Rybníky a mokřady patří v naší krajině k významným útočištím mnoha ptačích druhů. Zejména rybníky s vyvinutými porosty pobřežních a vodních rostlin jsou často obývány mnoha druhy vodních ptáků. Kromě hnízdění poskytují vodní plochy také potravu druhům hnízdícím v jiném prostředí nebo jsou zastávkou pro různé druhy tažných ptáků v době jejich jarního nebo podzimního tahu. Plochá krajina Moravskobudějovicka s četnými rybníky je na vodní ptáky poměrně bohatá. Z kachen se nejčastěji setkáme s kachnou divokou (Anas platyrhynchos), kopřivkou obecnou (Anas strepera), polákem velkým (Aythya ferina) a p. chocholačkou (Aythya fuligula). K vzácnějším druhům, zejména v hnízdní době, patří čírka obecná (Anas crecca) a č. modrá (A. querquedula). Hustě zarostlé břehy nádrží obývá hojná lyska černá (Fulica atra) a také potápka malá (Tachybaptus ruficollis). Naproti tomu potápka roháč (Podiceps cristatus) vyhledává spíše velké rozlehlé nádrže s dostatkem menších ryb. Mezi významné rybožravé druhy také patří volavky. Náš nejhojnější druh volavka popelavá (Ardea cinerea) ovšem v současné době v okolí Moravských Budějovic zřejmě nehnízdí a setkat se tak můžeme pouze s protahujícími jedinci, podobně jako u vzácnější volavky bílé (Egreta alba), která na území ČR nehnízdí vůbec. Také nejobávanější predátor ryb kormorán velký (Phalacrocorax carbo) se v této oblasti vyskytuje pouze na tahu, někdy však i ve větších počtech. Vzácným druhem lovícím ryby je také dravec orlovec říční (Pandion haliaetus), který bývá pravidelně pozorován na Moravskobudějovicku v době jarního tahu. Zdejší rybníky také pravidelně navštěvuje náš vůbec největší dravec orel mořský (Haliaeetus albicilla), jehož početnost v posledních letech v ČR rychle narůstá a v současné době hnízdí orli mořští již v blízkém okolí Moravských Budějovic. K drobným druhům obývajícím rákosiny patří někteří rákosníci. K nejběžnějším druhům patří rákosník proužkovaný (Acrocephalus schoenobaenus), rozsáhlejší rákosiny obývá méně běžný r. velký (A. arundinaceus). Nenápadným, ale vcelku běžným druhem pobřežních porostů je strnad rákosní (Emberiza schoeniclus). Vypuštěné rybníky v jarním a podzimním období skytají často nevšední podívanou v podobě protahujících hejn severských bahňáků. K pravidelným hostům patří vodouš bahenní (Tringa glareola), v. šedý (T. nebularia), pisík obecný (Actitis hypoleucos), vzácněji pak můžeme zahlédnout jespáky bojovné (Philomachus pugnax), vodouše tmavé (Tringa erythropus) a řadu dalších druhů. Ochrana přírody Podle územního plánu města jsou lokální biocentra Pod Novými a Mezi Novými součástí hydrofilní větve místního ÚSES (územní systém ekologické stability). Jedná se o silně podmáčené části údolní nivy Rokytky s rákosinami, nálety dřevin, resp. mokřadními společenstvy a květnatou loukou. Jako cílová společenstva jsou vedena vodní, mokřadní, dřevinná a luční. Zvláštností lokality je pravidelný výskyt bobra evropského a zřetelné okusy hlavně na topolech u bývalého mlýnského náhonu nad starou plovárnou.
Fond Vysočiny, samostatný účelový rozvojový fond Kraje Vysočina, vyhlásil v roce 2008 grantový program „Doprovodná infrastruktura cestovního ruchu“. Město Moravské Budějovice podalo žádost o dotaci na projekt zpracování, výroby a umístění 9 informačních panelů v přírodovědně zajímavých lokalitách ve městě a blízkém okolí. Projekt byl řídícím výborem programu vybrán a výsledek roční práce (přesněji její devítinu) vidíte před sebou. Autoři textů: květena – Petr Šmarda; vodní hmyz, vodní ptáci – Václav Křivan; ochrana přírody – Tibor Andrejkovič. Autoři fotografií: Václav Křivan, Tibor Andrejkovič, Karel Kuba.
8
5 3
6 9
Moravské Budějovice
4
2 1
7
v·ûka Ëerno¯itn· v·ûka plosk·
volavka bÌl·
plicnÌk mÏkk˝
Tento projekt vznikl za finanční podpory kraje Vysočina
pot·pnÌk vrouben˝
pol·k chocholaËka
město Moravské Budějovice
7 Les Ochoz
leteck˝ snÌmek Stromy Les Ochoz u Moravských Budějovic je pěkným příkladem hercynské dubohabřiny, typu lesa, který by v tomto území přirozeně a plošně převládal, nebýt historického vlivu člověka. Dubohabřiny převládají na většině plochy lesa, zejména tam, kde je vlhčí, hlubší a úživnější substrát. Při výslunném jihovýchodním okraji lesa s mělčím a kamenitějším podložím pak les nabývá charakteru acidofilní doubravy. Z původních druhů stromů v lese Ochoz najdeme nejčastěji habr obecný (Carpinus betulus), dub zimní (Quercus petraea), dub letní (Q. robur), lípu srdčitou (Tilia cordata) a lípu velkolistou (T. platyphyllos). Z nepůvodních druhů je ve východní části často vysazena borovice lesní, která jinak přirozeně roste v okolním území na skalnatých ostrozích v kaňonech řek Jihlavy, Dyje, Jevišovky a Rokytné. V západní části je také menší porost severoamerické douglasky tisolisté (Pseudotsuga menziesii), která je vysazována místo původní a méně odolné jedle bělokoré (Abies alba). Květena K nejkrásnějším patří les zejména v jarním období, kdy zde najdeme bohaté bílé koberce sasanky hajní (Anemone nemorosa), hojně se vyskytuje i jaterník podléška (Hepatica nobilis), plicník lékařský (Pulmonaria officinalis), mařinka vonná (Galium odoratum), bažanka roční
kosatec sibi¯sk˝
(Mercurialis perennis), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbosa), hrachor jarní (Lathyrus vernus), ostřice prstnatá (Carex digitata), ostřice lesní (C. sylvatica), strdivka nicí (Melica nutans), kolem potůčku je častý mokrýš střídavolistý (Chrysosplenium alternifolium) a k méně častým druhům patří kostival hlíznatý (Symphytum tuberosum). Spolu s olistěním stromů postupně nastupují nitrofilnější letní byliny jako svízel přítula (Galium aparine), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), kakost smrdutý (Geranium robertianum) nebo středoasijská netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora). Z běžných lesních druhů je nejčastější lipnice hajní (Poa nemoralis). V acidofilní doubravě na jihovýchodním okraji můžeme v pozdním jaru a časném létě najít silenku nicí (Silene nutans), smolničku obecnou (Streis viscaria), ostřici křivoklasou (Carex curvata), kručinku barvířskou (Genista tinctoria) nebo vzácně i teplomilnější kručinku německou (G. germanica). Od pozdního léta do podzimu se začnou v podrostu objevovat nápadné fialové květy chráněného a silně ohroženého bramboříku evropského (Cyclamen purpurascens). Tento druh se vyskytuje hlavně v alpské oblasti a do České republiky zasahuje jen na území jihozápadní Moravy. K cenným biotopům v okolí lesa v minulosti patřily z jihu přiléhající vlhké louky, bohatě kvetoucí ocúny (Colchicum autumnale) a upolíny (Trollius altissimus). V 80. letech minulého století byly tyto louky bohužel meliorovány a převedeny na kulturní louku s převahou psárky luční (Alopecurus pratensis), srhy říznačky (Dactylis glomerata) a jílku vytrvalého (Lolium perenne). Kulturní charakter a občasné přihnojování odrážejí i bohaté porosty smetánky lékařské (Taraxacum sect. Ruderalia) a bohatý výskyt šťovíku tupolistého (Rumex obtusifolius). Původní flóra vlhkých luk se zde zachovala jen ve fragmentech podél melioračního kanálu, kde lze dosud ojediněle nalézt blatouch bahenní (Caltha palustris), řeřišnici luční (Cardamine pratensis), ostřici štíhlou (Carex acuta), ostřici trsnatou (Carex cespitosa), tužebník jilmový (Filipendula ulmaria), vrbinu obecnou (Lysimachia vulgaris), vzácně i ocún jesenní (Colchicum autumnale) a doposud zde lze nalézt i jeden trs ohroženého kosatce sibiřského (Iris sibirica). Poslední upolíny zde byly pozorovány v roce 1995. Na příjezdové polní cestě i na okrajích polí v celém okolí nás mohou v létě zaujmout modré květy ostrožky stračky (Consolida regalis) a chrpy modré (Centaurea cyanus) nebo bíložluté květy heřmánkovce přímořského (Tripleurospermum inodorum).
Fond Vysočiny, samostatný účelový rozvojový fond Kraje Vysočina, vyhlásil v roce 2008 grantový program „Doprovodná infrastruktura cestovního ruchu“. Město Moravské Budějovice podalo žádost o dotaci na projekt zpracování, výroby a umístění 9 informačních panelů v přírodovědně zajímavých lokalitách ve městě a blízkém okolí. Projekt byl řídícím výborem programu vybrán a výsledek roční práce (přesněji její devítinu) vidíte před sebou. Autoři textů: stromy, květena – Petr Šmarda; skladba lesa, lesní hmyz – Václav Křivan; ochrana přírody, ptáci – Tibor Andrejkovič. Autoři fotografií: Václav Křivan, Petr Šmarda, Hana Houzarová, Tibor Andrejkovič, Karel Kuba.
Skladba lesa, lesní hmyz Lesy pokrývají dnes asi jednu třetinu rozlohy našeho území. Před kolonizací celé krajiny člověkem však les v různých podobách rostl na mnohem větších plochách a také jeho skladba se lišila od lesů dnešních, člověkem pozměněných. Člověk nejprve začal omezovat plochu lesa ve prospěch pastvin, luk a polí, měnil charakter lesa tím, že z něj odebíral určité druhy dřevin nebo v něm pásl hospodářská zvířata. Postupně člověk začal přetvářet také druhovou skladbu lesů ve prospěch hospodářsky nejlépe využitelných dřevin a výsledkem této mnoho set let trvající činnosti jsou dnešní kulturní lesy. V těch převažují často jednodruhové porosty smrku, borovice nebo dalších druhů, které jsou uměle zakládány a většina jedinců v porostu je tedy stejného věku. Přirozená dynamika lesních porostů, ve které hrály významnou roli různé přírodní jevy jako požáry, větrné kalamity či povodně jsou dnes nahrazeny plánovaným lesnickým hospodařením. Změna druhové i prostorové skladby lesa měla významný vliv na celý lesní ekosystém. Řada druhů rostlin i živočichů původních středoevropských lesů dnes u nás patří k ohroženým, některé dokonce zcela vyhynuly. Naopak velký nárůst populací druhů vázaných na hospodářské dřeviny někdy působí značné problémy při pěstování lesa. Typickým příkladem je přemnožení kůrovců, bekyně mnišky nebo dalších druhů vázaných na smrk a borovici. Na našem území dnes najdeme velmi málo lesních porostů, které byly jen minimálně člověkem dotčeny, avšak větší či menší lesní porosty s přirozenou druhovou skladbou dřevin jsou významnými rezervoáry původní středoevropské lesní flóry a fauny. Každá dřevina hostí specifické druhy hmyzu. Na Moravskobudějovicku patří k původním lesním dřevinám zejména duby, habr, lípa, javory nebo jilmy. Lesní okraje, paseky nebo opuštěné louky zarůstají pionýrskými dřevinami, kterými jsou zejména bříza, osika, ve vlhčích místech pak olše a jasan. K běžným druhům hmyzu listnatých lesů patří např. někteří brouci jako střevlík vrásčitý (Carabus intricatus), střevlík hajní (Carabus nemoralis). Na květech nebo kmenech pokácených stromů můžeme pozorovat nejrůznější druhy tesaříků a krasců. V teplých doubravách žije hojně např. tesařík dubový (Plagionotus arcuatus), tesařík rudý (Pyrrhydium sanguineum) nebo druh krasce polník dvojtečný (Agrilus biguttatus). Ochrana přírody Lesní celek Ochoz, přilehlé části toků dvou zdrojnic říčky Nedveky a zemědělsky obhospodařované pozemky z východní až jihovýchodní strany lesa tvoří regionální biocentrum RBC 642 Ochoz u Dvorku. Cílovými ekosystémy jsou mezofilní lesní společenstva s dominancí geograficky původních dřevin dubů a buků, podle konkrétního stanoviště s příměsí habrů, javorů, lip nebo jedle. Ptáci Přímo v lese Ochoz nebo na přilehlých polích a loukách můžeme spatřit běžné i vzácné, více či méně hrožené druhy velkých ptáků: čáp bílý (Ciconia ciconia) – Nejbližší pravidelně obsazované hnízdo se nachází v Mor. Budějovicích u výpadovky na Lukov. Při sběru potravy lze v oblasti pozorovat i větší počty ptáků pohromadě. čáp černý (Ciconia nigra) – Zálety čápa černého, nasvědčující možnému hnízdění, jsou pozorovány od roku 2005. včelojed lesní (Pernis apivorus) – možné hnízdění. luňák hnědý (Milvus migrans) – Na lokalitě Ochoz byl pozorován 1 pár tohoto vzácného dravce, jindy dokonce 1 pták s potravou na poli mezi Mor. Budějovicemi, Krčnicemi a Lažínkami, což nasvědčuje možnému hnízdění v této oblasti. moták pochop (Circus aeruginosus) – Jeden pár pochopů pravidelně hnízdí na rybníčku u Dvorku (JV okraj komplexu Ochoz), další páry hnízdí roztroušeně v polích. moták lužní (Circus pygargus) – Jeden z nejvzácnějších a současně nejohroženějších druhů dravců v ČR, chráněný navíc i evropskou legislativou. Lokalita se nachází uvnitř významné pravidelné hnízdní oblasti tohoto druhu v rámci celé ČR. moták pilich (Circus cyaneus) – Tento druh se přímo na lokalitě vyskytuje zcela pravidelně i v počtu více jedinců, a to zhruba od konce září do konce března. poštolka rudonohá (Falco vespertinus) orlovec říční (Pandion haliaeetus) – Oblastí pravidelně protahuje na jarním i podzimním tahu. ostříž lesní (Falco subbuteo) – V oblasti vídán pravidelně. krkavec velký (Corvus corax) – Pravidelně hnízdí v lesících mezi obcemi Zvěrkovice – Hostim – Blatnice – Lažínky.
8
5 3
6 9
Moravské Budějovice
4
2 1
7
Ë·p Ëern˝ polnÌk dvojteËn˝
blatouch bahennÌ brambo¯Ìk evropsk˝
Tento projekt vznikl za finanční podpory kraje Vysočina
st¯evlÌk vr·sËit˝
tesa¯Ìk rud˝
město Moravské Budějovice
8 Lukovská hora, Svatý Vít, Holý kopec
leteck˝ snÌmek Neživá příroda Nápadný hřbet obloukovitě probíhající od Lukovské hory u Moravských Budějovic po Brdo u Horních Lažan v sobě ukrývá řadu opuštěných vápencových lomů. Krystalické vápence a dolomity (správněji kalcitické a dolomitické mramory) tvoří polohy v rulách, někdy s doprovodem světlých kvarcitů či tmavých amfibolitů. Mramory jsou sdruženy se šedozelenými vápenatosilikátovými horninami (tzv. erlany) s hnědočernými skvrnami a pásky oxidů manganu. Všechny tyto horniny jsou proniknuty žílami světlých hrubozrnných živcových pegmatitů. Mramory mají bílou, šedou až nazelenalou barvu a obsahují některé vtroušené minerály. Z nich nejnápadnější je bezbarvá až nažloutlá hořečnatá slída flogopit. Drobná zrna (1–2 mm), někdy soustředěná do žilek a agregátů, tvoří nahnědlý forsterit a druhotně se mění v zelenavý serpentin. Místy je doprovázen modrozelenými a silně lesklými krystaly spinelu (osmistěny o velikosti až 5 mm), který je nejtypičtějším minerálem místních mramorů. Velmi vzácná jsou oranžová zrna klinohumitu ve starých podzemních dobývkách na Lukovské hoře. Erlany, hojnější spíše na severnějších lokalitách, jsou složeny ze zelených zrn diopsidu a bílého živce (anortitu). Na kontaktu s mramorem obsahují bílý, stébelnatý až vláknitý
thulit
wollastonit. Na trhlinách se vyskytují bílý stébelnatý skapolit, zelené jehličky aktinolitu, vzácněji i nažloutlé tabulkovité krystalky prehnitu. Pegmatity obsahují skapolit, zelená zrna diopsidu a také až 1 cm velké ploché krystaly hnědého titanitu. Typickým nerostem pegmatitů a erlanů na Moravskobudějovicku je růžově zbarvený vápenato-hlinitý křemičitan „thulit“. Tato vzácná odrůda klinozoisitu se zde vyskytuje v ukázkách, které patří k nejlepším v rámci celé Evropy. Mezi sběrateli minerálů tuto oblast proslavil také bezbarvý skelný opál – hyalit. Tvoří povlaky, připomínající zmrzlé kapky vody hlavně na Holém kopci u Vícenic. Občas jsou na puklinách hornin nalézány rozvětvené černé povlaky (tzv. dendrity), které bývají lidmi běžně pokládány za zkamenělé rostliny. Jde však o směs oxidů manganu a železa vysrážených z chladných roztoků. Zmíněné lomy jsou již značně zašlé, ale např. při stavbě lesní silničky v Hoře byly zjištěny až 1 m2 velké povlaky hyalitu, které nemají v České republice obdoby. Počtem nalezených minerálů představují mramory a erlany v blízkosti Moravských Budějovic jedno z nejbohatších nalezišť minerálů u nás. Kaple a letohrádek na hoře sv. Víta Křížová hora, jak se také hora sv. Víta nazývala, přešla s vesnicí Lukov a s celým moravskobudějovickým panstvím roku 1648 do rukou Rudolfa Jindřicha Schaumburka. Ten roku 1677 na hoře nechal vystavět kapli zasvěcenou Antonínu Paduánskému. Mezi městem a kaplí bylo vystavěno 14 zastavení Křížové cesty. Jednotlivá zastavení byla vyzděna z cihel a měla tvar kvádrových pilířů 2,95 m vysokých na základně 1,55 x 0,63 m se stříškou z cihel. Při kapli byla též vystavěna poustevna. Kaple byla někdy po roce 1700 znovu vysvěcena a přitom zasvěcena sv. Vítu. U kaple bývaly pořádány každoročně pouti a z okolních vesnic sem o různých svátcích putovala procesí. Koncem roku 1782 opustil poustevnu u kaple sv. Víta poslední poustevník. Na základě josefínských reforem bylo Guberniálním dekretem ze dne 28. července 1786 nařízeno kapli, která stála 109 let, zavřít, zbavit veškerého vybavení a zařízení. Tehdejší držitel panství a kaple hrabě Dominik Ondřej Kaunic-Rietberk-Questenberk se rozhodl, že na jejím místě vystaví letohrádek. S bouráním kaple se začalo 29. dubna 1788 a přestavba na letohrádek trvala do 20. září 1788. Po roce 1848 začal letohrádek pustnout a zub času jej proměnil ve zříceninu. Na vrcholku hory sv. Vít (557 m n. m.) stojí tedy zřícenina letohrádku, označovaná za zbytky kaple sv. Víta. Hora je a vždy byla v katastru obce Lukov. Zřícenina
stojí na uměle upravené, okrouhlé vyvýšenině 1,20 m vysoké, o průměru 21 m, a má podobu osmibokého hranolu, 7 m vysokého. Lesy Lukovská hora je kompletně zalesněna smrkem ztepilým (Picea abies) a borovicí lesní (Pinus sylvestris), méně často zde najdeme menší porosty lípy srdčité (Tilia cordata) nebo javoru mléče (Acer platanoides). Charakter dodávají zdejším lesům zejména bohaté porosty ostružiníků, lemujících procházející silnici, menší lesní cesty a paseky; např. nízký trojlistý a ojíněný ostružiník ježiník (Rubus caesius) a podobný hustě ostnitý a neojíněný ostružiník přícestní (R. dollnensis) nebo vyšší dlanitolistý ostružiník jihomoravský (R. austromoravicus), s prýty na slunci zbarvenými do červena, a ostružiník tmavozelený (R. clusii) s napadnými velkými žlutavými ostny. K dalším křovitým průvodcům lesních cest pak patří vrba jíva (Salix caprea) a na otevřenějších stanovištích na okraji lesa pak trnka obecná (Prunus spinosa). Starší části jehličnatých kultur jsou často zarostlé bezem černým (Sambucus nigra). Květena V podrostu menších listnatých hájků a na stinných lesních cestách lze nalézt plicník lékařský (Pulmonaria officinalis), violku lesní (Viola reichenbachiana) a violku Rivinovu (V. riviniana), jahodník truskavec (Fragaria moschata), ostřici prstnatou (Carex digitata), žindavu evropskou (Sanicula europaea), biku lesní (Luzula sylvatica) nebo krabilici mámivou (Chaerophyllum temulum). V chudém podrostu nezarostlých jehličnatých lesů najdeme nejčastěji žlutě kvetoucí mléčku zední (Mycelis muralis) a jestřábník zední (Hieracium murorum) nebo růžovofialově kvetoucí kakost smrdutý (Geranium robertianum). Typickými průvodci lesních cest a stezek jsou lipnice roční (Poa annua), černohlávek obecný (Prunella vulgaris), kostřava obrovská (Festuca gigantea), jitrocel větší (Plantago major) nebo pálivé rdesno peprné (Persicaria hydropiper). Na vlhčích místech cest převažuje pryskyřník plazivý (Ranunculus repens), k němuž se místy přidává sítina článkovaná (Juncus articulatus). Paseky a mladší výsadby jehličnanů jsou zarostlé expanzní třtinou křovištní (Calamagrostis epigejos), častá je zde růžovofialově kvetoucí vrbovka úzkolistá (Epilobium angustifolium), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), ostružiník maliník (Rubus idaeus), méně častý je jedovatý rulík zlomocný (Atropa bella-dona) nebo kozinec sladkolistý (Astragalus glycyphyllos); z keřů pak dominují vrba jíva (Salix caprea), bez černý (Sambucus nigra), bez hroznatý (S. racemosa) a jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia). Na okrajích polí u silnice lze najít penízek rolní (Thlaspi arvese), kokošku pastuší tobolku (Capsella bursa-pastoris), heřmánkovec nevonný (Tripleurospermum inodorum) a různé druhy rozrazilů jako rozrazil lesklý (Veronica polita), rozrazil perský (V. persica), rozrazil laločnatý (V. sublobata) nebo i vzácnější teplomilný rozrazil břečťanolistý (V. hederifolia). Okolí Lukovské hory bývalo na začátku minulého století významnou lokalitou stepní teplomilné vegetace a na zdejších stráních bylo možné na jaře pozorovat koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis) a kvetoucí trsy ostřice nízké (Carex humilis), v pozdním jaru a v létě pak i vstavač kukačku (Orchis morio), zvonek klubkatý (Campanula glomerata) a černuchu rolní (Nigella arvensis). Tyto stepní stráně byly v průběhu kolektivizace rozorány a méně náročné teplomilné druhy jako např. hlaváč žlutavý (Scabiosa ochroleuca), pupava obecná (Carlina vulgaris) nebo violka písečná (Viola rupestris) lze nalézt už jen vzácně na lesních okrajích nebo na světlejších místech v lomech. Holý kopec u Vícenic a jeho okolí se vyznačuje zajímavou vegetací trávníků a křovin. Najdeme fragmenty širokolistých trávníků s dominantním sveřepem vzpřímeným (Bromus erectus) a několika teplomilnějšími druhy, k nimž patří ostřice plstnatá (Carex tomentosa), o. chabá (C. flacca), vítod obecný (Polygala vulgaris), čilimník řezenský (Chamaecytisus ratisbonensis), pryskyřník hlíznatý (Ranunculus bulbosus) a další. Ve vrcholové partii jsou fragmenty stepních trávníků s kostřavou walliskou (Festuca valesiaca), ve kterých se dále vyskytuje rozrazil rozprostřený (Veronica prostrata) a vzácně i kostřava nepravá (Festuca pseudovina). Na zdejších stráních také druhotně zdomácněl narcis bílý (Narcissus poeticus). V sadě na stráních přiléhajících nad rybníkem Oklika se vyskytuje populace vzácného a ustupujícícho vstavače kukačky (Orchis morio). Na nedaleké Kozí horce lze nalézt např. penízek modravý (Thlaspi caerulescens), vzácně zde byl pozorován i silně ohrožený křivatec rolní (Gagea villosa).
Fond Vysočiny, samostatný účelový rozvojový fond Kraje Vysočina, vyhlásil v roce 2008 grantový program „Doprovodná infrastruktura cestovního ruchu“. Město Moravské Budějovice podalo žádost o dotaci na projekt zpracování, výroby a umístění 9 informačních panelů v přírodovědně zajímavých lokalitách ve městě a blízkém okolí. Projekt byl řídícím výborem programu vybrán a výsledek roční práce (přesněji její devítinu) vidíte před sebou. Autoři textů: neživá příroda – Tibor Andrejkovič; kaple a letohrádek na hoře sv. Víta – František Vlk; lesy, květena – Petr Šmarda. Autoři fotografií: Václav Křivan, Petr Šmarda, Tibor Andrejkovič, Karel Kuba, Vladimír Hrazdil.
8
5 3
6 9
Moravské Budějovice
4
2 1
7
plicnÌk lÈka¯sk˝ vstavaË kukaËka
hyalit - skeln˝ op·l
k·nÏ lesnÌ
Tento projekt vznikl za finanční podpory kraje Vysočina
z¯Ìcenina letohr·dku 1934
starÈ dob˝vky
město Moravské Budějovice
9 Údolí Jevišovky nad Jackovem
leteck˝ snÌmek Květena Ve zdejších úzkých údolích se místy zachovaly dobře vyvinuté pcháčové louky. Jejich dominantu většinou tvoří skřípina lesní (Scirpus sylvatica), tužebník jilmový (Filipendula ulmaria) a ostřice štíhlá (Carex acuta), z nápadnějších druhů jsou nejčastější děhel lesní (Angelica sylvestris), pcháč bahenní (Cirsium palustre), kyprej vrbice (Lythrum salicaria), vrbina obecná (Lysimachia vulgaris), vzácněji se vyskytuje i starček potoční (Tephroseris crispa), srpice barvířská (Serratula tinctoria) a bukvice lékařská (Betonica officinalis). Na hladině rybníka Hrachovce lze v letním období pozorovat bíle kvetoucí ostrůvky lakušníku vodního (Batrachium aquatile). Podél potůčků výše proti proudu směrem ke Komárovicím se zachovaly potoční olšiny a jaseniny, ve kterých můžeme pozorovat ojedinělé čočky rašeliníků (Sphagnum). Vět-
starËek potoËnÌ
šina rašelinných luk do současnosti zanikla. Pěkný rašelinný komplex byl v údolí Jevišovky nad Jackovem ještě v 80. letech 20. století , pak ale toto území prošlo razantními melioracemi, které zdejší vegetační kryt značně poškodily. Rašelinné louky (vegetace svazu Caricion fuscae) měly charakteristickou druhovou skladbu s četnými ostřicemi. Vyskytovala se zde ostřice obecná (Carex nigra), o. prosová (C. panicea), o. ježatá (C. echinata), na nejvlhčích místech občas i o. zobánkatá (C. rostrata), typický byl suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium), z trav se uplatňoval např. psineček psí (Agrostis canina), ze sítin sítina nitkovitá (Juncus filiformis). Z dvouděložných bylin v této vegetaci rostla mochna nátržník (Potentilla erecta), vrbovka bahenní (Epilobium palustre) a violka bahenní (Viola palustris), vzácnější kozlík dvoudomý (Valeriana dioica), typickou složkou této vegetace byly i mechy, zejména rašeliníky (Sphagnum), a orchideje, zejména prstnatec májový (Dactylorhiza majalis). V tomto typu vegetace se kdysi v okolí Želetavy vyskytovala i masožravá rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia). Dnes jsou z těchto porostů jen fragmenty, přičemž nejlépe zachovaný porost se nachází u Bítovánek. Vážky, luční motýli vlhkých luk Vodní plochy jako rybníky a řeky mají své typické obyvatele z říše hmyzu, kteří žijí zejména v zachovalých úsecích s členitým dnem a břehy. V proudící vodě najdeme řadu zástupců hmyzu, který je vázaný na vodní prostředí pouze po určitou část svého vývoje. K takovým skupinám patří např. vážky, chrostíci, jepice, pošvatky a některé další druhy. Pro tento hmyz platí, že jeho larvy žijí ve vodním prostředí, ale dospělce najdeme mimo vodu, většinou však v její blízkosti. K velmi nápadným a velkým druhům patří zejména vážky. V menších proudících tocích žije jedna z našich typických vážek motýlice obecná (Calopteryx virgo). Je nápadná zejména svým kovově zelenomodrým zbarvením dospělých samců a to včetně křídel, což je u našich druhů vážek výjimečné. Dospělé motýlice můžeme pozorovat zejména v oko-
lí vodních toků, kde často ve větším počtu posedávají na pobřežních rostlinách nebo létají mihotavě nad vodou. K dalším, poměrně hojným druhům tekoucích vod, patří spíše nenápadné šidélko brvonohé (Platycnemis pennipes). Tento druh žije často i u poměrně silně znečištěných toků nebo rybníků. Nápadnými obyvateli dna tůní a tišin v potocích jsou larvy chrostíků. Poznáme je snadno podle schránek, které si slepují z různých úlomků rostlin nebo kamínků ze dna. Larvy se ukrývají na spodní straně kamenů nebo ponořených větvích a ve spadaném listí. Dospělí chrostíci jsou spíše nenápadní, připomínají trochu některé noční motýly, jejich křídla však nejsou kryta barevnými šupinami. Většinou je můžeme vyplašit z husté pobřežní vegetace, kde se ve dne ukrývají. V období rojení nápadně poletují nad vodou. Zachovalé vlhké louky hostí některé zajímavé a ohrožené druhy denních motýlů. Tyto druhy dnes najdeme pouze na malých zbytcích původních lučních porostů, které se dochovaly na méně přístupných místech často podél drobných toků, kde nebyly prováděny meliorace luk. K významným obyvatelům zdejších vlhkých lučních porostů patří perleťovec kopřivový (Brenthis ino). Jeho české jméno je trochu zavádějící, protože housenky tohoto krásného motýla se živí listy tužebníku jilmového a nikoliv kopřivou. Zajímavým druhem vlhkých luk je oranžově zbarvený ohniváček černočárný (Lycaena dispar). I když u nás zejména v posledních letech tento druh osidluje stále nové lokality, patří v rámci Evropy k významným ohroženým druhům a byl zařazen mezi evropsky významné motýly. Jeho housenky se živí listy různých druhů šťovíků. K dalším druhům denních motýlů poletujícím po vlhkých loukách patří brzy na jaře bělásek řeřichový (Anthocharis cardamines), jehož samci mají nápadně oranžové konce předních křídel, dále některé druhy perleťovců, baboček nebo modrásků. Lesní ptáci Různé druhy lesů hostí pestrá společenstva ptáků. Největší počet druhů najdeme v lesích s přirozenou druhovou skladbou a větším množstvím starších a odumírajících stromů. Druhově bohaté lesy poskytují ptákům dostatek hnízdních možností, úkrytů i potravy. V okolí Moravských Budějovic hnízdí na několika lokalitách jeden z našich největších lesních ptáků, čáp černý (Ciconia nigra). Svá mohutná hnízda o průměru až 1,5 m si staví většinou na starých mohutných stromech, daleko od rušných cest. Čápi černí patří k velmi plachým a ostražitým druhům a jejich pozorování proto nejsou v době hnízdění příliš častá. Dalším tajemným a nenápadným druhem lesů je sluka lesní (Scolopax rusticola). Tento druh patří mezi bahňáky, které vídáme většinou na vypuštěných rybnících a zamokřených polích. Sluka je mezi nimi výjimkou, protože hnízdí v okolí lesních mokřin a pramenišť. Z lesních dravců se nejčastěji setkáme s kání lesní (Buteo buteo), kterou sice často vídáme sedět na polích, hnízdí však nejčastěji na okrajích lesních komplexů. Mnohem méně nápadným dravcem je jestřáb lesní (Accipiter gentilis). Jde o výborného lovce, který hnízdí na odlehlých místech, ale za potravou se někdy vydává i do blízkosti vesnic. Poměrně hojným druhem je také krahujec obecný (Accipiter nisus), jeden z našich nejobratnějších lovců, který se specializuje zejména na lov drobných ptáků v křovinách. Krahujci hnízdí často v mladých hustých porostech jehličnanů, kde nacházejí dostatek klidu. Noc v lese patří sovám. K nejhojnějším druhům lesních sov patří puštík obecný (Strix aluco), který se vyskytuje téměř ve všech starších lesních porostech. V posledních letech došlo také k nárůstu početnosti dvou menších druhů lesních sov sýce rousného (Aegolius funereus) a kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum). Oba druhy patřily v minulosti k typickým obyvatelům horských lesů, ale v současné době se s nimi můžeme setkat i v jehličnatých lesích v nížinách a pahorkatinách. Ze šplhavců je dnes poměrně hojným druhem datel černý. Jeho přítomnost v lese prozradí nejen jeho nápadný hlas, ale také mohutné otvory vysekané v pařezech a nahnilých stromech, kde zejména v zimě datli hledají potravu v podobě larev dřevokazného hmyzu.
Fond Vysočiny, samostatný účelový rozvojový fond Kraje Vysočina, vyhlásil v roce 2008 grantový program „Doprovodná infrastruktura cestovního ruchu“. Město Moravské Budějovice podalo žádost o dotaci na projekt zpracování, výroby a umístění 9 informačních panelů v přírodovědně zajímavých lokalitách ve městě a blízkém okolí. Projekt byl řídícím výborem programu vybrán a výsledek roční práce (přesněji její devítinu) vidíte před sebou. Autoři textů: květena – Petr Šmarda; vážky, luční motýli vlhkých luk, lesní ptáci – Václav Křivan. Autoři fotografií: Václav Křivan, Petr Šmarda, Tibor Andrejkovič, Karel Kuba.
8
5 3
6 9
Moravské Budějovice
4
2 1
7
olöina kulÌöek nejmenöÌ
perleùovec kop¯ivov˝ mot˝lice obecn·
Tento projekt vznikl za finanční podpory kraje Vysočina
ohniv·Ëek ËernoËarn˝
öidÈlko brvonohÈ
město Moravské Budějovice
