1. číslo září 2013
Slovo šéfa
čísla Z obsahu tohoto
Tak nám to rychle uběhlo. A je tu první číslo časopisu Boom ve školním roce 2013/2014. Tentokrát v novém. Rozrostla se nám i redakce. Doufám, že se vám nový kabát časopisu líbí, ale hlavně, že se vám budou líbit naše články. Přeji hodně zábavy s časopisem a hodně trpělivosti a úspěchů ve školní práci.
Rybářský tábor Exkurze v Polsku Dětský den Hukvaldy Prázdniny
Filip Štěpánek, šéfredaktor Skončily prázdniny a škola začala,
Hodně věcí se tu změnilo,
celá škola je každý den ospalá.
doufám, že nám ve hlavách něco zbylo.
Testy jsou tu vždy a všude,
Jiní učitelé, předměty a třídy,
děti už jsou úplně rudé.
učebnice, sešity, tabule a křídy.
Přeji všem žákům do nového školního roku mnoho štěstí a dobré známky. :-) Hana Kaňová
Rybářský tábor Tovačov 2013 Tomáš Burša Ve dnech 20. – 27. 7. 2013 se uskutečnil Rybářský tábor v Tovačově, na který jsem jel podruhé. V 9:00 jsme vyjeli na kolech od Spořitelny v Kojetíně cca 15 km do Tovačova. Já jsem však nejel, jelikož jsem měl zašitý palec na levé ruce. K vodě mě zavezli rodiče, takže jsem tam byl dřív než všichni ostatní a mohl jsem si vybrat místo jako první. Jakmile přijeli ostatní, začali jsme shánět dřevo na večerní opékačku. Původně jsme vlastně ten první den neměli být u vody, ale stavět stany na myslivecké chatě v Tovačově, ale jelikož byla na chatě oslava jednoho z myslivců, museli jsme spát u vody. Rozdělení bylo takové: malé děti spaly v karavanu (6 až 8 let), starší děti (9 až 10 let) spaly v jednom velkém stanu, který
u vody byl, ale byl moc malý pro všechny. A nakonec nejstarší, jako já, spaly pod širákem, nebo spíš pod plachtou, kterou držely dřevěné kůly zabodlé v zemi. A právě pod touhle plachtou jsem získal přezdívku „Kačer Blondand“. Přezdívek bylo hodně a byly různé: Hannibal, Šunka, Kudlanka, Kaproman a nebo Franta Chcadoryny. Druhý den jsme jeli v poledne na chatu stavět stany a konečně se začala vyvážet na loďkách do vody krmná směs (pšenice, boilie, konopné semínko, těsto (šrot) a troška kukuřice), což se třetí den projevilo nájezdem kaprů. Ten den jsem chytl tři kapry, což bylo málo, protože v průběhu týdne jsem jich za den chytl i 10. A naučil jsem se vázat vlasovou montáž na boilie a pelety, neboli podvlas.
Vítězové celotáborové hry. Foto: Tomáš Burša
2
Ve středu jsme chytali jen dopoledne, a tak jsme se zašli podívat do města Tovačova, které bylo jen dvacet metrů od naší chaty. Podívali jsme se na zámek a věž, do rybářského obchodu, kde si skoro všichni něco koupili, do cukrárny, kde nám Marián (hlavní vedoucí) každému koupil 2 kopečky zmrzliny. Poté byl patnáctiminutový rozchod na náměstí v Tovačově, kde jsem si zašel na poštu poslat domů rodině pohled a do vietnamského obchodu s potravinami koupit si Monster Energy LO-CARB. V pátek jsem musel u vody zamakat, abych se dostal aspoň na 3. místo. Večer se uskutečnil rozlučkový večer s opékačkou, na který mohla přijet rodina, a vyhlášení rybářské soutěže v počtu nachytaných kaprů. Dopadlo to skvěle, mám druhé místo! Po vyhlášení byla opékačka a šli jsme spát. Ráno jsme rozložili všechny stany, sbalili si věci a jeli jsme zase cca 15 km do Kojetína, kde si nás vyzvedli rodiče. Byl to moc hezky strávený týden, ale byla škoda, že tak rychle utekl. Těším se na příští rok.
Účastníci rybářského táboru. Foto: Tomáš Měcháček
3
Výlet do Polska Tomáš Burša a Petr Horák Náš výlet se uskutečnil 28. května 2013. Původně měli jet jen osmáci a deváťáci. Zbyly ale dvě volná místa, a tak jsme se my, Tomáš Burša a Petr Horák ze 6.A, rozhodli, že pojedeme taky. Byli jme nejmladšími účastníky zájezdu. Bylo nám 12. Z učitelů se zúčastnili pan Síleš, paní Foltýnová, paní Novotná a dále paní Malá a pan průvodce.
která se jmenovala Maja a naštěstí mluvila česky. Protože jsme nesměli mluvit nahlas, dostali jsme sluchátka připojená k malému přístroji, na kterém jsme si ladili frekvenci. My jsme měli frekvenci 8. Uprostřed prohlídky jsem si schválně naladil frekvenci 3 a uslyšel: 這是希特勒的照片! Paní Maja nám vysvětlila všechno, co se týkalo holocaustu. I to, že Hitler chtěl původně Židy odvézt na Madagaskar. Na konci prohlídky se paní Maja málem rozbrečela, už měla na krajíčku. Nejvíce se jí chtělo brečet, když nám vyprávěla o plynové komoře. Víte, že Němci ze začátku předstírali, že jsou s vězni kamarádi? Ano, opravdu! Navykládali jím, že jsou kamarádi a že tábor slouží na ochranu před Američany, kteří na ně údajně útočili. Staré, práce neschopné lidi, některé malé děti a nemocné Židy hned poslali „do sprch“. Ve skutečnosti to byly plynové komory. Poté jsme jeli do druhé části Osvětimi-Birkenau [Březinka]. Tam jsme prohlídku zakončili. Nastoupili jsme do autobusu a jeli dvě hodiny do Krakova. Toto město bylo až do 16. století hlavním městem.
Podle plánu jsme měli odjet v 5.30 a vrátit se ve 23.30 hod. Protože jsme čekali na žáky z 9.A, vyjeli jsme až v 5.42 hod. Po hodině jsme zastavili před Karvinou na benzínové pumpě. Tam jsme si dali dvacetiminutovou přestávku. Některé holky na téhle benzínce musely na klučicí záchody, protože ty jejich byly „ucpané“ pod návalem holek. Po dvou hodinách jsme se ocitli u státních hranic a po dalších třiceti minutách u města Bjalsko-Bjalá. Tam nám pan průvodce povykládal o báječných karamelkách (KROVKÁCH), které se v tomto městě vyrábí. Po další hodině jsme přijeli do Osvětimi. Udivilo nás, že přede dveřmi ke vstupu byla výhružná cedule „Zákaz smíchu“ a „Zákaz mluvení nahlas“. Po půlhodině rozchodu a marném shánění turistických známek jsme se sešli u dveří pro vstup do muzea holocaustu a areálu koncentračního tábora. Tam jsme se rozdělili do dvou skupin. Deváťáci šli s panem učitelem Sílešem a s paní učitelkou Foltýnovou a dostali muže za průvodce, zatímco osmáci a my dva šesťáci jsme šli s paní Novotnou a Malou a dostali jsme paní průvodkyni – Polku,
Prohlédli jsme si řeku Wislu, královský hrad Wawel, na kterém žili a jsou pohřbeni všichni polští králové. Prohlédli jsme si dále kamenného draka [Smog]. Draka odkoupilo Polské radio, a tak, když někdo poslal tomu rádiu dárcovskou SMS, začal drak chrlit oheň. Poté jsme šli na Rinek Glowny – Hlavní náměstí, kde jsme viděli Dračí vajíčka [Smoča jojo] – také kamenná a dostali 4
jsme devádesátiminutový rozchod. Pak pro nás přijel autobus, který nás zavezl zase do Bjalsko-Bjalé. Tam jsme dostali rozchod 40 minut a jeli jsme domů. Celá cesta od Krakova do Morkovic trvala 5 hodin. Přijeli jsme ve 23.34 hod.
A udivily nás kolotoče, v Morkovicích ještě ráno zázrak, když do Morkovic A teď kolotoče????? Celý moc líbil.
které tady nestály. Byl přijel cirkus! výlet se nám
Drak v Krakově. Foto: školní FotoAlbum.
Časopis BOOM na Internetu
www.zsmorkovice.cz/casopis 5
Hukvaldy Michaela Navrátilová O prázdninách jsem navštívila zříceninu hradu Hukvaldy. Ta se nachází na severní Moravě v okrese Frýdek-Místek. Hukvaldy je i obec, kde se narodil hudební skladatel Leoš Janáček. Na počest tohoto významného rodáka je v Hukvaldech i pomník s liškou Bystrouškou.
Jak Hukvaldy ke jménu přišly Podle místní lidové tradice hrad získal své jméno podle místních víl, kterým se říkalo „Húkalky“’. Zjevovaly se v okolních lesích a byly spíše žínkami, lesními dryádami. Jejich podoba není známa a obdobně jako „lulkyně“ na Valašsku vydávaly prapodivné zvuky. Jejich houkání a pokřikování děsilo noční chodce, kteří chodili po cestách vedoucích hukvaldskými lesy. Není však jisté, že by někoho utancovaly k smrti.
Zlaté hodinky v hradní studni Dlouhá léta ležel hukvaldský hrad v rozvalinách. Přicházející návštěvníci si poslechli vyprávění o bezedné studni. Někdy do té studny házeli kameny a poslouchali, jak padají do hloubky. Ale postupně se studna plnila kameny, vlastně už nebyla bezedná. Jednou na hrad přijel bohatý a tělnatý turista. Když se skláněl nad studnu, vypadly mu z kapsy vzácné zlaté hodinky, které spadly do studny. Přemlouval všechny, aby do studny vlezli a vytáhli mu jeho hodinky, ale nikdo se neodvážil. Než odešel, navrhl, že dá sto zlatých tomu, kdo mu jeho hodinky vytáhne. Nikdo se ale nenašel. Říká se, že když na hradě Hukvaldy budete u studny velmi pečlivě poslouchat, možná uslyšíte i po letech ještě trochu hodinky tikat.
Hukvaldské kořeny. Foto: Michaela Navrátilová.
6
Kácení máje a den dětí Filip Štěpánek Tak konečně jsme se dočkali. Počasí nám přálo a mohli jsme navštívit Den dětí a Kácení máje na sokolovně v Morkovicích. Pro všechny tu bylo zábavy až, až. Dospělí si mohli pochutnat na dobrých špízech a klobásách a děti si mohly zasoutěžit. Za každou soutěž dostaly lísteček a až jich měly určitý počet, tak si mohly tyto lístky vyměnit za nějakou cenu. Já sem sice nesoutěžil, ale pomáhal jsem. Mé stanoviště bylo úplně vzadu a byla to slepecká dráha. Ze začátku byla poměrně malá, ale potom jsme se začali nudit, a tak jsme ji trošku zvětšili. Akce trvala až do večera, nebo přesněji do rána ;-) Májka se kácela kolem půl osmé, ale jak to kácení vypadalo, vám povědět nemůžu, protože už jsem šel domů. Proč? To se ani neptejte. Věřím, že si to ale všichni účastníci užili a že se ostatní těší na příští rok. Doufám, že nám bude více přát počasí.
7
Nakreslila Eliška Buršová
Prázdniny Filip Štěpánek Nejoblíbenější věc z celého školního roku skončila, myslím tím prázdniny, a my jsme se vrátili opět do svých školních lavic. Počasí nám docela o prázdninách přálo, tedy až na nějaké výjimky – třeba na konec prázdnin. Nevím jak vy, ale já jsem si tyto prázdniny rozhodně užil. Sice uběhly rychle, ale stály zato. Hlavní je přece to, že jsme každé ráno nemuseli vstávat do školy. Ale zpátky ke škole. Jistě se nedá nevšimnout Školního klubu, kam chodí určitě každý žák naší školy. Nemusím vám říkat, jak to tam vypadá, protože tam určitě už každý byl.
jej učíme, protože se mi ruština líbí a hodně se podobá i češtině. A aby toho nebylo málo, musím vám představit další novinky. Myslím tím jídelnu, která se změnila a vypadá docela hezky. Ze začátku školního roku jsem si na takovou změnu nemohl zvyknout, ale už jsem si zvykl. I redakce našeho školního časopisu se rozrostla. To proto, abychom mohli psát ještě více článků a zajímavostí nejen ohledně naší školy. Tak a je tu konečně poslední novinka, kterou již jistě taky víte, ale mně to přesto nedá a musím ji sem napsat. Protože ve školce bylo moc předškoláků na to, aby se vešli všichni do dvou tříd, musela se zavést ještě další třída pro prvňáčky. Teď tu máme třídy 1.A, 1.B a 1.C. Už jsem vám napsal všechno, co jsem mohl sdělit o novinkách školního roku 2013/2014. A vůbec se netěším, až budu psát další takový článek příští rok po prázdninách, protože to bude právě PO prázdninách. No co, další prázdniny budou až za rok a já vám přeji, ať se vám ve škole daří, hlavně prvňáčkům. Ať máte plnou žákovskou pochval a jedniček a ať vás škola baví.
Školní klub. Foto: Školní FotoAlbum
Dále nesmím zapomenout na ruský jazyk, který nám přibyl od 7. ročníku vedle stávající angličtiny. Mám radost, že se
BOOM – školní časopis Základní školy Morkovice, www.zsmorkovice.cz/casopis Šéfredaktor: Filip Štěpánek. Zástupce šéfredaktora: Tomáš Burša. Redakční tým: Hana Kaňová, Michaela Navrátilová, Eliška Buršová, Kateřina Navrátilová, Beáta Palíková. Zprostředkovatel: Mgr. Radek Strnadel. Korektor pravopisu: Mgr. Jarmila Štelcová. Aktuální číslo najdete na školní nástěnce a na nástěnce na Náměstí v Morkovicích. Všechna čísla časopisu jsou vystavena na internetových stránkách www.zsmorkovice.cz.
8
